Filosofie jako životní cesta. Ad honorem Jan Zouhar
KapitolaJméno Jan v průběhu 12.–21. století na území dnešní České republiky
Rok vydání: 2019https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.P210-9458-2019-9
Abstrakt
Autorka sleduje křestní jméno Jan, jeho obměny i využití na území dnešní České republiky. Na základě bohatého antroponymického materiálu prokázala, že jméno Jan patřilo již od 12. století k nejvíce užívaným jménům v českých zemích a tuto pozici si udrželo až do současnosti. Jeho četné hypokoristické obměny sloužily k rozlišování jedinců se stejným jménem oficiálním. Do dnešní doby se dochovaly jednak jako příjmení (Janáček, Janda), jednak jako hypokoristika užívaná v neoficiálním prostředí (Jenda, Honzík).
Reference
Beneš, J.: O českých příjmeních, Praha: Nakl. ČSAV 1962.
Davídek, V.: Přehled vývoje českých příjmení, in V. Davídek – K. Doskočil – J. Svoboda, Česká jména osobní a rodová, Praha: Rodopisná společnost 1941.
Knappová, M.: Naše a cizí příjmení v současné češtině, Liberec: AZ KORT, s. r. o., 22008.
Knappová, M.: Rodné jméno v jazyce a společnosti, Praha: Academia 1969.
Pleskalová, J.: Tvoření nejstarších českých osobních jmen, Brno: Masarykova univerzita v Brně 1998.
Pleskalová, J.: Vývoj vlastních jmen osobních v českých zemích v letech 1000–2010, Brno: Host – Masarykova univerzita 2011.
Svoboda, J.: Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha: Nakl. ČSAV 1964.
Šlosar, D. – Pleskalová, J.: RANÁ STARÁ ČEŠTINA [cit. 3. 9. 2019], in CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny [online], eds. P. Karlík – M. Nekula – J. Pleskalová. Dostupné z https://www.czechency.org/slovnik/RANÁ STARÁ ČEŠTINA.
Šmilauer, V.: Úvod, in F. Kopečný, Průvodce našimi jmény, Praha: Academia 1974, s. 20–24.