Česká problémová dramatika šedesátých let 20. století
Licence
Tato práce je licencována pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License.
Název anglicky: Czech Problem Drama of the 1960s
V monografii Česká problémová dramatika šedesátých let 20. století se literární vědec a pedagog Masarykovy univerzity David Kroča (1973) zabývá obdobím, jež je pro poetiku původní české divadelní hry v mnoha ohledech přelomové. Z žánrově rozmanité divadelní tvorby šedesátých let zvolil pro svůj výzkum specifickou linii tzv. problémové dramatiky, v níž autoři nahrazují běžný dramatický konflikt vyhrocenou konfrontací různých názorů na nastolený problém. Vstupní teoretické a kontextové kapitoly zohledňují dobové vývojové tendence v české dramatice i důležité inspirační zdroje zahraniční. Jádro práce tvoří analytické a interpretační kapitoly, jež se zabývají rozborem těch divadelních her, v nichž autoři řeší závažné existenciální problémy a kladou otázky společenské a mravní odpovědnosti.
E-kniha (PDF)
ISBN-13 | 978-80-210-9541-0 |
Počet stran | 227 |
Rok vydání | 2019 |
Pořadí vydání | 1., elektronické |
doi | https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-9541-2019 |
Brožovaná vazba
ISBN-13 | 978-80-210-9540-3 |
Formát | 148 mm×210 mm |
Počet stran | 227 |
Rok vydání | 2019 |
Pořadí vydání | 1. |
Obecné informace
Klíčová slova | česká literatura , interpretace , divadelní hry , problémová dramatika , šedesátá léta 20. století |
Jazyky | Čeština |
Bible (1985). Písmo svaté Starého a Nového zákona. Ekumenický překlad. Praha: Ekumenická rada církví.
Bible (2009). Jeruzalémská Bible. Písmo svaté vydané Jeruzalémskou biblickou školou. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství.
Bible (2009). Překlad 21. století. Praha: Biblion.
Blažek, V. (1967). Třetí přání. Praha: Československý spisovatel.
Čapek, K. (1955). Kniha apokryfů. Praha: Československý spisovatel.
Čapek, K. (1994). Dramata. Loupežník; RUR; Věc Makropulos; Bílá nemoc. Praha: Československý spisovatel.
Daněk, O. (1966). Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko. Praha: Orbis.
Daněk, O. (1981). Vévodkyně valdštejnských vojsk. Praha: Dilia.
Daněk, O. (1987). Válka vypukne po přestávce; Vévodkyně valdštejnských vojsk; Zpráva o chirurgii města N. Praha: Panorama.
Dürrenmatt, F. (2018). Fyzikové. Praha: Artur.
Fischerová, D. (1987). Princezna T. Praha: Dilia.
Fischerová, D. (1988). Báj. Praha: Dilia.
Fischerová, D. (1989). Hodina mezi psem a vlkem. Praha: Dilia.
Gardavský, V. (1967). Bůh není zcela mrtev. Praha: Československý spisovatel.
Gardavský, V. (1969). Já, Jákob. Praha: Dilia.
Gardavský, V. (2013). Fond Vítězslava Gardavského. Rajhrad: Památník písemnictví na Moravě.
Havel, V. (1964). Zahradní slavnost. Praha: Orbis.
Havel, V. (1992). Hry. Soubor her let 1963–1988. Praha: Lidové noviny.
Klíma, I. (1965). Zámek. Praha: Orbis.
Klíma, I. (1968). Porota. Praha: Dilia.
Kohout, P. (1968). August August, august. Praha: Orbis.
Kundera, L. (1961). Totální kuropění. Divadlo, 12 (7), samostatně číslovaná příloha
Mahler, Z. (1962) U zdi. Divadlo, 13 (6), samostatně číslovaná příloha
Mahler, Z. (1965) Mlýn. Šaškárna o deseti obrazech. Praha: Dilia.
Rejnuš, M., Renč, V. (1967). Královské vraždění. Praha: Orbis.
Rejnuš, M. (1966). Urhamlet. Praha: Dilia.
Rejnuš, M. (1969). Cesta všelikého těla. Brno: Blok.
Rejnušová, B. (1967). Jako každý večer. Program Horáckého divadla k inscenaci hry Miloše Rejnuše a Václava Renče Královské vraždění, 5.
Renč, V. (1966). K práci na Rejnušově Urhamletu. Program Městských divadel pražských k inscenaci hry Miloše Rejnuše a Václava Renče Královské vraždění, 3.
Sikora, R. (1998). Smetení Antigony – Pokus o tragédii. Svět a divadlo, (9) 4, 169−187.
Smoček, L. (1967). Piknik; Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho; Bludiště. Praha: Orbis.
Smoček, L. (2002). Činohry a záznamy. Brno: Větrné mlýny.
Sofoklés (1976). Antigoné. In J. Fleková (Ed.). Řecká dramata. Praha: Mladá fronta.
Steigerwald, K. (2005). Tatarská pouť; Dobové tance; Foxtrot; A tak tě prosím, kníže…; Neapolská choroba; Hoře, hoře, strach, oprátka a jáma; Nobel; Marta Peschek jde do nebe; Hraj komedii. Brno: Větrné mlýny.
Topol, J. (1962). Jejich den. Praha: Orbis.
Topol, J., Mazáčová, B. (1993). Josef Topol a Divadlo za branou. Praha: Český spisovatel.
Uhde, M. (1967). Děvka z města Théby. Divadlo, 18 (5), 81−94.
Uhde, M. (1967). Záhadná věž v B. Praha: Československý spisovatel.
Uhde, M. (1995). Desítka her. Brno: Atlantis.
Uhde, M. (2001). Balada pro banditu a jiné hry na zapřenou. Brno: Atlantis.
Uhde, M. (2013). Rozpomínky. Co na sebe vím. Praha, Brno: Torst, Host.
Uhde, M. (2016). Mariina volba aneb Cesta nocí. Svět a divadlo, 27 (6), 129−147.
Vostrá, A. (1967). Na koho to slovo padne. Divadlo, 18 (1), 81−100.
Vostrá, A. (1969). Na ostří nože. Praha: Dilia.
Vyskočil, I. (1996). Nedivadlo Ivana Vyskočila. Praha: Český spisovatel.
Aristotelés (1996). Poetika. Praha: Nakladatelství Svoboda.
Bachtin, M. M. (1980). Román jako dialog. (Praha: Odeon)
Bejblík, A. (1967). Vraždění. Divadlo, 18 (3), 71−72.
Blanda, O. (1967). Královské vraždění aneb Polonius. In M. Rejnuš, V. Renč: Královské vraždění (pp. 119−130). Praha: Orbis.
Brockett, O. G. (1999). Dějiny divadla. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
Bundálek, K. (1966). Jevištní křest Rejnušovy hry. Divadelní noviny, 10 (8−9), 12.
Bundálek, K. (1967). Dvě podoby Rejnušovy hry. Divadelní noviny, 10 (16), 4.
Císař, J. (1966). Divadla, která našla svou dobu. Praha: Orbis.
Císař, J. (2000). Člověk v situaci. Praha: ISV.
Císař, J. (2009). Základy dramaturgie. Praha: Nakladatelství AMU.
Černý, F. (1989). Kalendárium dějin českého divadla. Praha: Svaz českých dramatických umělců.
Černý, J. (1965). Ztraceni v soukolí mlýna. Divadlo, 16 (7), 61−65.
Černý, J. (1968). Filosof na jevišti. Host do domu, 15 (7), 42−44.
Drozd, D. (2013). Kapitoly z teorie dramatu. Olomouc: 2013.
Dürrenmatt, F. (1955). Theaterprobleme. Zürich: Arche.
Dürrenmatt, F. (1964). Rušitel Dürrenmatt. Rozhovor s divadelním teoretikem Ernstem Schumacherem. Divadlo, 15 (5), 8−11.
Dvořák, J., Hůla, J. (2014). Edice Divadlo 1961−1970. Praha: Pražská scéna a Archiv výtvarného umění.
Dvořáková, Ž. (2012). Funkce vlastních jmen v literatuře a literární onomastika. Slovo a slovesnost, 73 (3), 194−207.
Esslin, M. (1961). The Theatre of the Absurd. New York: Doubleday. https://doi.org/10.2307/1124873
Esslin, M. (1966). Podstata, tradice a smysl absurdního divadla. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
Esslin, M. (1968). The Theatre of the Absurd. Revised and Enlarged Edition. Harmondsworth: Penguin Books.
Fialová, A. (2014). V souřadnicích mnohosti. Česká literatura první dekády jednadvacátého století v souvislostech a interpretacích. Praha: Academia.
Formánková, E. (2000). Klímův svět mechanismu – české modelové drama. In R. Denemarková (Ed.). Zlatá šedesátá: Česká literatura a společnost v letech tání, kolotání a… zklamání (pp. 352−358). Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR.
Formánková, E. (2017). Zámek. Theatralia, Supplementum 20 (1), 29−34.
Freytag, G. (1944). Technika dramatu. Praha: Politika.
Genette, G. (1997). Palimpsests: Literature in the Second Degree. Lincoln: University of Nebraska Press.
Grossman, J. (1964). Uvedení Zahradní slavnosti. In V. Havel: Zahradní slavnost (pp. 59−79). Praha: Orbis.
Grossman, J. (1991). Analýzy. Praha: Československý spisovatel.
Hájek, J. (1960). Mládí ve hře. Plamen, 2 (3), 24.
Herman, J. (1993). Kapitoly z dějin českého dramatu po roce 1945 XIX−XXII. Amatérská scéna, 30 (1−4), 10−11.
Hoffman, B. (1992). České drama a divadlo ve druhé polovině 20. století. Praha: Blug.
Holý, J. (2002). Možnosti interpretace. Olomouc: Periplum.
Holý, J. (1993). Český Parnas. Literatura 1970−1990. Interpretace vybraných děl 60 autorů. Praha: Galaxie.
Hořínek, Z. (1964). Cesta k lidovému divadlu. Divadlo, 15 (5), 32−38.
Hořínek, Z. (1964). Člověk před soudem. Divadlo, 15 (9), 50−55.
Hořínek, Z. (1966). Podíl modelu na povýšení satiry. Divadlo, 17 (2), 1−5.
Hořínek, Z. (1966). Paradoxy paraboly. Divadlo, 17 (4), 54−61.
Hořínek, Z. (1967). Všechny zvony světa. Divadlo, 18 (7), 33−38. https://doi.org/10.1007/BF01791818
Hořínek, Z. (1968). On, Jákob. Divadlo, 19 (7), 22−25.
Hořínek, Z. (1969). Hlava. Divadlo, 20 (2), 71−75. https://doi.org/10.1088/0031-9112/20/2/032
Hořínek, Z. (1991). Drama, divadlo, divák. Brno: Janáčkova akademie múzických umění.
Hořínek, Z. (1995). Cesty moderního dramatu. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon.
Hořínek, Z. (1995). Josef Topol. Divadelní revue, 6 (3), 65−72.
Hrtánek, P. (2014). Literární apokryfy v novější české próze. Hledání architextu. Brno, Ostrava: Host, Ostravská univerzita.
Hruška, P. (2008). V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích. Praha: Academia.
Janoušek, P. (1989). Rozměry dramatu. Praha: Panorama.
Janoušek, P. (1993). Studie o dramatu. Praha: H&H.
Janoušek, P. (2009). Ivan Vyskočil a jeho neliteratura. Brno: Host.
Janoušek, P. (2007). Dějiny české literatury 1945−1989. II. 1948−1958. Praha: Academia.
Janoušek, P. (2008). Dějiny české literatury 1945−1989. III. 1958−1969. Praha: Academia.
Janoušek, P. (2008). Dějiny české literatury 1945−1989. IV. 1969−1989. Praha: Academia.
Jungmannová, L. (2001). Jméno postavy v dramatu. In D. Hodrová (Ed.). …na okraji chaosu. Poetika literárního díla 20. století (pp. 620−637). Praha: Torst.
Jungmannová, L. (2014). Příběhy obyčejných šílenství. „Nová vlna“ české dramatiky po roce 1989. Praha: Akropolis.
Jungmannová, L. (2014). Drama (v divadelních souvislostech). In A. Fialová (Ed.). V souřadnicích mnohosti. Česká literatura první dekády jednadvacátého století v souvislostech a interpretacích (pp. 607−636). Praha: Academia.
Just, V. (1995). Česká divadelní kultura 1945−1989 v datech a souvislostech. Praha: Divadelní ústav.
Knappová, M. (1992). Funkce vlastních jmen v literárních textech. In Zborník AFPUŠ, Slavistica XXVIII, Onomastika a škola (pp. 12−16). Banská Bystrica: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika.
Kopecký, J. (1958) Diskuse o Takové lásce. Divadelní noviny, 1 (6), 4.
Kratochvil, J. (1990). Milan Uhde. Dramatik i divadelník. Scéna, 15 (5), 3.
Kraus, K. (2001). Divadlo ve službách dramatu. Praha: Divadelní ústav.
Kroča, D. (1999). K literárnímu pojetí dramatu. Host, 15 (10), XV−XVI.
Kroča, D. (2002). Druhá desítka her Milana Uhdeho. Host, 18 (4), XIII−XIV.
Kroča, D. (2005). Poetika dramat a básní Josefa Topola. Brno: Paido.
Kroča, D. (2017). Poetics of Names of Drama Characters in Czech Theatre of the Absurd. Tomsk State University Journal of Philology, (45), 186−192. https://doi.org/10.17223/19986645/45/13
Kudělka, V. (1968). Pokušení dramatu. Divadelní noviny, 11 (21), 4.
Lederbuchová, L. (2002). Průvodce literárním dílem. Jinočany: Nakladatelství H&H.
Lollok, M. (2019). Provázkovské zvěstování. Uhdeho Mariina volba. Svět a divadlo, 30 (3), 26−61.
Lukeš, M. (1968). Divadlo, politika, publicistika. Divadlo, 19 (7), 1−3.
Lukeš, M. (1987). Umění dramatu. Praha: Melantrich.
Machonin, S. (1964). Dvě hry a klíčová otázka současného dramatu. Literární noviny, 13 (47), 5.
Machonin, S. (1966). Neviňátka nebo zlosyni? Literární noviny, 15 (7), 8.
Machonin, S. (1967). Nová česká hra. Literární noviny, 16 (16), 4.
Machonin, S. (1968). Brněnský pokus. Literární listy, 1 (10), 7.
Machonin, S. (1969). Porota. Listy, 2 (17), 8.
Machonin, S. (2005). Šance divadla. Praha: Divadelní ústav.
Mukařovský, J. (2001). Studie II. Brno: Host.
Müller, R., Šidák, P. (2012). Slovník novější literární teorie. Praha: Academia.
Nünning, A. (2006). Lexikon teorie literatury a kultury. Brno: Host.
Nováková, E. (2011). Jubileum Václava Renče. Duha, 25 (3−4), 31−34.
Opavský, J. (1966). Podobenství o odpovědnosti. Divadelní a filmové noviny, 9 (16), 5.
Patočková, J. (1968). Ozvěna na zábradlí. Divadlo, 19 (4), 57−61.
Patočková, J., Vencl, V. (2001). Opožděná zpráva o likvidaci divadla. Praha: Divadelní ústav.
Pavis, P. (2003). Divadelní slovník. Praha: Divadelní ústav.
Pavlovský, P. (2004). Základní pojmy divadla: teatrologický slovník. Praha: Libri.
Pistorius, L. (1990). Nový dramatik. In O divadle (pp. 198–226). Praha: Lidové noviny.
Procházková, B. (2009). Když se řekne kafkárna. Naše řeč, 92 (4), 220−223.
Ptáček, L. (2000). Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico.
Ronenová, R. (2006). Možné světy v teorii literatury. Brno: Host.
Roubínek, O. (1966). Drama jednoho dramatu. Divadelní noviny, 10 (6), 8.
Sartre, J. P. (2004). Existencialismus je humanismus. Praha: Vyšehrad.
Scherl, A. (1964). Stehlíkovo Vysoké letní nebe. Host do domu, 2 (5), 232.
Sládek, O. (2010). Performance a performativita. Praha: Ústav pro českou literaturu.
Smetana, M. (1964). Méně iluzí – není ještě pravda. Divadelní a filmové noviny, 8 (6), 6.
Smetana, M. (1967). Slavík a Antigona. Divadelní noviny, 10 (22), 4.
Smetana, M. (1969). Soud nejen nad porotou. Divadelní noviny, 12 (17), 3.
Srba, B. (2006). Více než hry. Dramatická tvorba Ludvíka Kundery. Brno: Janáčkova akademie múzických umění.
Stehlíková, E. (1967). Obrana Antigony. Diskusně k Uhdeho hře. Divadelní noviny, 10 (23), 5.
Stehlíková, E. (2005). Antické divadlo. Praha: Karolinum.
Suchařípa, L. (1965). Dramatický mezičas. Divadlo, 16 (7), 2−5.
Suchařípa, L. (1966). Člověk je stejně sám. Divadlo, 17, (3), 6−14.
Suchařípa, L. (1998). Pravidla hry. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon.
Šidák, P. (2013). Úvod do studia genologie. Praha: Akropolis.
Šimáčková, H. (1966). Člověk – to je ustavičné tvoření sebe sama. In O. Daněk Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko (pp. 77–84). Praha: Orbis.
Šotkovská, J. (2008). Rané divadelní hry Milana Uhdeho; diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita.
Štěrbová, A. (2002). Modelové hry Václava Havla. Olomouc: Univerzita Palackého.
Štěrbová, A. (2003). Metaforické hry Josefa Topola. Olomouc: Univerzita Palackého.
Štěrbová, A. (2004). Dramatická podobenství Oldřicha Daňka. Olomouc: Univerzita Palackého.
Štěrbová, A., Lazorčáková, T. (2001). Umělecké osobnosti brněnského rozhlasu. Olomouc: Univerzita Palackého.
Uhlířová, E. (1965). Odvaha k důslednosti. Divadelní a filmové noviny, 8 (25−26), 3, 10.
Uhlířová, E. (1967). Nikdo o ničem nerozhoduje? Divadelní noviny 10 (13), 5.
Urbanová, A. (1965). Pohyb mlýnských kamenů. Kulturní tvorba 3 (23), 13.
Urbanová, A. (1966). Od roku nultého dodnes. Kulturní tvorba 4 (5), 12.
Urbanová, A. (1967). Předhistorie Hamleta. Kulturní tvorba 5 (3), 13.
Urbanová, A. (1967). Antikonflikt Antigony. Kulturní tvorba 5 (16), 13.
Vedral, J. (2005). Hry Karla Steigerwalda – uživatelský manuál. In K. Steigerwald Tatarská pouť; Dobové tance; Foxtrot; A tak tě prosím, kníže…; Neapolská choroba; Hoře, hoře, strach, oprátka a jáma; Nobel; Marta Peschek jde do nebe; Hraj komedii (pp. 5−12). Brno: Větrné mlýny.
Veltruský, J. (1994). Příspěvky k teorii divadla. Praha: Divadelní ústav.
Veltruský, J. (1999). Drama jako básnické dílo. Brno: Host.
Vlašín, Š. (1977). Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel.
Vodička, L. (2013). Vyjádřit hrou. Podobenství a (sebe)stylizace v dramatu Václava Havla. Praha: Brkola.
Vostrý, J. (1990). Drama a dnešek. Praha: Československý spisovatel.
Vostrý, J. (1996). Činoherní klub 1965−1972. Dramaturgie v praxi. Praha: Divadelní ústav.
Závodský, V. (1968). Jákob neboli zrození člověka. Kulturní tvorba 6 (19), 13.
Zich, O. (1987). Estetika dramatického umění. Praha: Panorama.
Crossref Cited-by pro DOI:10.5817/CZ.MUNI.M210-9541-2019 (1)
1. Mythological heroes on Czech stages and politics: the case of Phaethon and Antigone
Daniela Čadková
Classical Receptions Journal ročník: 15, číslo: 2, první strana: 172, rok: 2023
https://doi.org/10.1093/crj/clad005