Monografie je rozdělená do tří kapitol. První a nejobsáhlejší kapitola se věnuje postavení managementu sportu jako specifického studijního a vědního oboru. Zvláštní pozornost je věnována předmětu studia, metodologii a terminologii managementu sportu, s cílem zdůvodnit jeho zařazení k mateřské vědní disciplíně – kinantropologii. Stupeň vývoje vědního oboru management sportu je dokumentován od roku 1979 prostřednictvím přehledu nejvýznamnějších názorů v této oblasti. Zralost vědního oboru je dokumentována analýzou reprezentativních přístupů k vymezení toho, co lze považovat za vědu a co už nikoli. Přístupy jsme využili proto, abychom si vytvořili vlastní pohled a úsudek o tom, zda může být management sportu považován za vědu.

Druhá kapitola monografie je věnována diskuzi k tématice využívání případových studií ve výuce managementu sportu v návaznosti na specifické črty generace Y. Jak uvádíme v první kapitole, jedním z paradigmat současného managementu ve sportu je to, jestli je generace přelomu tisíciletí jedinečná v porovnání s předchozími generacemi a do jaké míry by měly být kulturní, pedagogické a technologické odlišnosti této generace zakotveny v programech managementu sportu.

Třetí kapitola se věnuje tématu, které souvisí s problematikou zavádění systémů kvality ve sportovních organizacích. Je to téma, kde se při vytváření vlastních přístupů a teorií specifických pro oblast managementu sportu uplatňuje induktivní přístup, a proto jsme považovali za užitečné prezentovat ho jako součást monografie, která je věnována hodnocení zralosti vědního oboru – management sportu.