Page 114 - Dny práva 2014. Část II. - Bermudský trojúhelník obchodního práva III

DNY PRÁVA / DAYS OF LAW 2014

1 Úvodem
Obchodní společnost zásadně jedná (resp. je zastoupena) svým vedením, při-
2
čemž je základním úkolem vrcholného orgánu korporace, aby hájil oprávněné
zájmy právnické osoby. Tak se tomu také děje ve vztahu k „vně“ stojícím sub-
jektům, neboť zde společnost působí jako ucelená entita přibližující se fyzické
osobě. Ve směru „do středu“ korporace je však situace rozdílná. Ve většině pří-
padů totiž dochází ke střetu zájmů společnosti s parciálními cíli uvnitř stojících
osob, což vymáhání oprávněných nároků korporace výrazně komplikuje.
Nejinak je tomu, vznikne-li společnosti újma, kterou jí porušením své povin-
nosti způsobí některý z členů volených orgánů. Jen omezeně si lze představit,
že by tento člen při uplatňování práva proti sobě samému společnost efektivně
zastupovat a upřednostňoval nad vlastními zájmy raději zájmy korporace.
V „dostředném“ směru je tedy vymáhání újmy podstatně komplikovanější než
vůči třetím osobám a má-li též v těchto případech převážit užitek korporace
nad zájmy uvnitř stojících jednotlivců, je nezbytná existence sady korektivů,
které stav maximalizace užitku společnosti pomohou aproximovat.
Jedním z těchto korektivů jsou tzv. derivativní žaloby, které společníky či akci-
onáře k vymáhání náhrady újmy (jménem a na účet společnosti) opravňují.
Vymáhání zájmů korporace však není primárním úkolem vlastnické struk-
tury a na derivativní žaloby je tak nezbytné pohlížet jako na krajní řešení,
které nastupuje subsidiárně pouze v případech, v nichž standardní mecha-
nismy selhávají. Opačné pojetí by mohlo vést k pokřivení tohoto institutu,
resp. vychýlení jazýčku vah ve prospěch parciálních zájmů jiné ze skupin
osob zúčastněných na společnosti. Je však též faktem, že aplikace pravidla
3
subsidiarity v praxi činí značné obtíže a že se tak může jednat o jednu z pří-
čin minimálního využívání derivativních žalob. 4

2 Ust. § 151 odst. 1 ObčZ.
3 Lasák, J. Ve jménu korporace: derivativní žaloby vůči členům statutárního orgánu.
Obchodněprávní revue. 2010, č. 3. s. 76−78.
4 K tomu viz Lasák, J. Tahle země není pro slabý: vstupní hypotézy minimálního využití
derivativních žalob. Obchodněprávní revue. 2011, č. 3. s. 77−80, či v evropském kontextu
např. Armour, J., Black, B. S., Cheffins, B. R., Nolan, R. Private Enforcement of Corporate
Law: An Empirical Comparison of the UK and US. Journal of Empirical Legal Studies.
2009, č. 4, s. 698−700; Giudici, P. Representative Litigation in Italian Capital Markets:
Italian Derivative Suits and (if ever) Securities Class. European Company and Financial
Law Review. 2009, č. 2−3. s. 249; Grecheniga, K. R., Sekyrab, M. No Derivative Shareholder
Suits in Europe: A Model of Percentage Limits and Collusion. International Review
of Law and Economics, 2011, č. 1, s. 16−20; Latella, D. Shareholder Derivative Suits:
A Comparative Analysis and the Implications of the European Shareholders’ Rights
Directive. European Company and Financial Law Review, 2009, č. 2−3, s. 246−269.

114