Page 30 - Ochrana přírody při rozvojových činnostech a jiné střety zájmů při využití území

OCHRANA PŘÍRODY PŘI ROZVOJOVÝCH ČINNOSTECH A JINÉ STŘETY ZÁJMŮ PŘI VYUŽITÍ ÚZEMÍ

provozu, prevence závažných škod nebo různé účely spojené s ochranou
přírody a krajiny. Proto zasluhují pozornost rovněž závěry judikatury, která
se týká i tohoto ustanovení (resp. unijního práva, které toto ustanovení
provádí).
Nutno však dodat, že ani požadavky na vážení konkrétních veřejných zájmů
nekončí výčet případů, ve kterých je možno či nutno vážit veřejné zájmy
v souvislosti s dotčením zájmů ochrany přírody a krajiny. Již ustanovení § 1
ZOPK totiž ukládá povinnost zohlednit hospodářské, sociální a kulturní
potřeby obyvatel a regionální a místní poměry. Ačkoliv se zjevně jedná
o ustanovení programové a obecné, stanovící zejména výkladová východiska
pro další části zákona – a v příslušných částech zákona blíže konkretizované,
nemusí se jednat o konkretizaci výslovnou, která na tyto veřejné zájmy odka-
zuje. Jak například dovodil NSS ve vztahu k řízení podle § 12 odst. 2 ZOPK,
„k otázkám ekonomické povahy nepochybně lze při tomto rozhodování přihlédnout;
ekonomickou stránku stavby však nelze vyvyšovat nad vlastní předmět řízení, tedy zacho-
vání hodnot krajiny a harmonického měřítka v krajině. (…) Ekonomický přínos může
odůvodnit zásah do krajinného rázu, avšak nikoliv zásah excesivní. (…) předmětem
řízení dle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny je především zkoumání vlivu
umísťované či povolovaní stavby na krajinný ráz, přitom je možné vzít v úvahu i ekono-
mický přínos stavby či veřejný zájem na energetické bezpečnosti a výrobě elektrické energie
z obnovitelných zdrojů, ovšem nikoliv do té míry, že by pro tyto zájmy bylo možné zcela
obětovat právě zájem na zachování krajinného rázu, tj. přírodní, kulturní a historické
charakteristiky krajiny, k jejíž ochraně je orgán ochrany přírody podle citovaného usta-
novení přímo povolán“. Podobně lze ve vztahu k § 12 odst. 2 a k § 44, ovšem
3
tentokrát k veřejnému zájmu na provádění vědeckého výzkumu bez přímé
vazby na § 1 ZOPK, odkázat na rozsudek MS v Praze ze dne 3. 11. 2010,
č. j. 5 Ca 233/2007 – 68, a také závěry navazujícího rozsudku NSS ze dne
6. 1. 2012: „Městský soud tedy přiléhavě a v souladu s citovanou judikaturou poukázal
na fakt, že přesvědčení stěžovatele o existenci jím tvrzených důvodů veřejného zájmu
na zachování další existence řešené stavby je v řízení podle § 44 zákona o ochraně
přírody a krajiny marginální, ve vztahu k veřejnému zájmu na ochraně přírody a krajiny.
Předmětem řízení o udělení souhlasu dle § 12 odst. 2 a § 44 odst. 1 zákona o ochraně
přírody a krajiny je právě ochrana přírody a krajiny; veřejné zájmy, kterých se dovolává

3 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2007, č. j. 2 As 35/2007 - 75.

28