Page 23 - Ochrana přírody při rozvojových činnostech a jiné střety zájmů při využití území

Ochrana přírody a veřejný zájem

4.6 Ústavní soud: Vyhlášení zvláště chráněného území
sleduje veřejný zájem, který odpovídá limitům
vlastnického práva podle Listiny (2015)

Několik vlastníků pozemků na okraji města Hradec Králové brojilo proti
tomu, aby jejich pozemky byly vyhlášeny za zvláště chráněná území v kate-
gorii přírodní památka. Jejich pozemky měly být co do ochrany připojeny
k dalším sousedícím pozemkům a rozšířit tak evropsky významnou loka-
litu. Vlastníci spatřovali ve vyhlášení ochrany zásah do svého vlastnického
práva, neboť územní plán města předpokládal budoucí zastavění pozemků,
které vyhlášením přírodní památky bude znemožněno, a jejich investice
do pozemků, která byla učiněna v dobré víře, tak bude zmařena. Ústavní
soud se s námitkami vlastníků neztotožnil a potvrdil předchozí zamítavá
rozhodnutí krajského úřadu, Ministerstva životního prostředí, Městského
soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu. Mimo jiné zdůraznil, že stát
18
je oprávněn užívání majetku v souladu s obecným zájmem v nezbytném
rozsahu regulovat, což odpovídá i sociální funkci vlastnictví a limitům vlast-
nického práva předvídaným v Listině základních práv a svobod. Připustil,
že zamítnutí námitek proti vyhlášení zvláště chráněného území představuje
regulační opatření ve vztahu k majetku stěžovatelů, jde však o nezbytné
opatření předvídané zákonem a sledující obecný zájem. Ústavní soud se zde
odvolal na § 58 odst. 1 ZOPK, podle něhož je ochrana přírody a krajiny
veřejným zájmem a každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět
omezení vyplývající z tohoto zákona. Konstatoval, že zamítnutí námitek
stěžovatelů proti vyhlášení zvláště chráněného území nemůže jako takové
představovat ani porušení práva na podnikání a provozování jiné hospo-
dářské činnosti. A konečně odmítl i to, že by právo na spravedlivý proces
bylo možno vykládat tak, že by se stěžovatelům garantoval úspěch v řízení
či se zaručovalo právo na rozhodnutí odpovídající jejich představám; dosa-
vadní průběh řízení zhodnotil tak, že rozhodnutí orgánů státní správy bylo
řádně podrobeno přezkumu nezávislým soudem ve smyslu čl. 36 Listiny.
Okolnost, že stěžovatelé se závěry či názory soudu nesouhlasí, nemůže sama
o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.

18 Usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2068/15.

21