Page 41 - Dny práva 2014. Část II. - Bermudský trojúhelník obchodního práva III

Bermudský trojúhelník obchodního práva III

Komplexní analýzu konceptu parent liability na úrovni evropského soutěž-
ního práva přineslo rozhodnutí ESD ve věci Akzo Nobel. Teze ESD při-
33
jaté v tomto rozsudku se staly kánonem i pro následující rozhodovací praxi
komise, proto si rozhodnutí zaslouží bližší rozbor. 34
ESD předně v tomto rozhodnutí potvrdil svoji starší judikaturu, která stojí
35
na tezi, že skutečností, která opravňuje Komisi k uložení pokuty mateřské
společnosti skupiny společností, není ani vztah mezi mateřskou a dceřinou
společností, kdy dochází k podněcování k protiprávnímu jednání (a tím spíše
ani účast mateřské společnosti na uvedeném protiprávním jednání), ale to,
že tvoří jediný podnik (soutežitele). Stejně tak ESD v tomto rozhodnutí
36
potvrdil, že v případech kdy mateřská společnost vlastní 100% kapitálu své
dceřiné společnosti, existuje vyvratitelná domněnka, podle které nejedná
dceřiná společnost na trhu samostatně, a tudíž mateřská společnost vyko-
nává rozhodující vliv (decisive influence) na chování dceřiné společnosti, neboť

33 Rozsudek Soudního dvora ve věci Akzo Nobel NV ad proti Komisi Evropských spole-
čenství, ze dne 10. 09. 2009, sp. zn. C-97/08 (dále jen “rozsudek Akzo”).
34 V posuzovaném případě ESD rozhodoval o opravném prostředku, který podala skupina
pěti společností náležejících do skupiny Akzo Nobel. Těmto byla Komisí uložena po-
kuta za porušení čl. 81 odst. 1 ES (dnes čl. 101 SFEU), neboť se mezi lety 1992-1998
účastnili společně s několika severoamerickými a evropskými společnostmi kartelové
dohody v oblasti výroby a prodeje cholinchloridu. Podstatné je, že v průběhu tohoto
období mateřská společnost Akzo Nobel přímo či nepřímo vlastnila 100% podíl v ostat-
ních společnostech koncernu, proti nimž bylo řízení vedeno. Koncernu Akzo Nobel,
respektive všem jeho subjektům, byla také Komisí 9. prosince 2004 uložena společně
a nerozdílně pokuta ve výši 20,99 milionu eur. Komise ve svém šetření dospěla k závěru,
že všechny právnické osoby tvořící uskupení Akzo Nobel tvoří jedinou hospodářskou
jednotku, neboť mateřská společnost Akzo Nobel mohla vykonávat rozhodující vliv
na obchodní politiku svých dceřiných společností (jež všechny přímo či nepřímo stopro-
centně vlastnila), a proto se dalo předpokládat, že tak skutečně činila. Klíčové je z po-
hledu rozhodnutí Komise konstatování nedostatku samostatnosti dceřiných společností
na společnosti Akzo Nobel. Toto konstatování vychází z úplného vlastnictví dceřiných
společností. Proto sankce byla určena i mateřské Akzo Nobel, bez ohledu na skutečnost,
zda se osobně tato společnost kartelové dohody účastnila.
35 Význam tohoto rozhodnutí spočívá zejména v sjednocení a upevnění názorů vyslove-
ných již v rozhodnutí ICI. V některých svých rozhodnutích se totiž ESD od tohoto kon-
ceptu odklonil. Zejména tak působilo sporně rozhodnutí Stora, kde soud uvedl: „(…)
skutečnosti týkající se vlastnictví celého kapitálu dceřiné společnosti, i když je výrazným ukazatelem
existence rozhodujícího vlivu mateřské společnosti na chování dceřiné společnosti na trhu, nepostačuje
sama o sobě k přičtení odpovědnosti mateřské společnosti za chování dceřiné společnosti (…) Je nezbytná
existence dalšího poznatku o míře účasti, který však může vyplývat z nepřímých důkazu.“ (z roz-
sudku Soudního dvora ve věci Sotra Kopparbergs Bergslags AB proti Komisi ES ze dne
16. listopadu 2000, sp. zn., C286/98 (dále jen „rozsudek Stora“).
36 Rozsudek Akzo, bod 58.

41