Page 41 - COFOLA 2023. Část 3 – Sborník příspěvků mladých právníků, doktorandů a právních vědců.

Aktuální otázky civilního procesu

Je proto s podivem, že ke stejnému závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v již
citovaném rozsudku ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1383/2018, přičemž
správnost uvedeného závěru, tedy že v případě nároku na plnění ze smlouvy
a nároku na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti smlouvy
se jedná o tzv. ideální konkurenci nároků a jde tedy o totožný skutkový
základ žaloby, opřel o zahraniční literaturu . Je nicméně nutno upozor-
30
nit, že citovaná literatura tento závěr vztahuje právě ke koncepci založené
na totožné životní události a nikoliv na koncepci založené na normativní
31
jednotě, ke které se Nejvyšší soud v citovaném rozsudku přiklonil. Při apli-
kaci koncepce založené na normativní jednotě jde naopak o odlišný skut-
kový základ , neboť nárok na vydání bezdůvodného obohacení se jednak
32
opírá o jinou nárokovou hmotněprávní normu, a jednak je podmíněn odliš-
nými skutkovými okolnostmi než nárok na plnění ze smlouvy – např. pokud
jde neplatnou nájemní smlouvu, spočívá odlišnost přinejmenším ve zjištění
výše obvyklého nájemného.
Na pozadí právě nastíněné problematiky týkající se vymezení předmětu
sporu lze podle mého názoru dobře demonstrovat, jak obtížné je striktní
rozlišování mezi poučením o ryze procesních právech a povinnostech
účastníků a tzv. poučením o hmotném právu. Pokud by se prosadila kon-
cepce založená na normativní jednotě skutkového základu žaloby (viz výše),
v důsledku čehož by poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. mělo za následek
změnu skutkového základu žaloby a tím i změnu žaloby, zákonodárce by již
nyní po soudech vyžadoval, aby svou aktivitou za určitých okolností vedly
strany ke změně žaloby (pokud je věc možné po právní stránce posoudit
jinak).

30 RECHBERGER, W. H. Der Streitgegenstand. In: RECHBERGER, W. H.,
SIMOTTA, D.-A. Grundriss des österreichischen Zivilprozessrechts. Erkenntnisverfahren. 9. vyd.
Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2017, s. 237.
31 Srov. RECHBERGER, 2017, op. cit., s. 237–238. Ideální konkurence je rovněž připouš-
těna při aplikaci tzv. jednočlenné teorie předmětu sporu, tedy teorie vycházející výlučně
z totožnosti petitu. Tato koncepce však nejenže není v tuzemsku akceptována, ale byla
odmítnuta i právní vědou – blíže viz MACUR, 2002, op. cit., s. 39–45 a tam uvedenou
literaturu.
32 Srov. RECHBERGER, 2017, op. cit., s. 238.

39