Page 46 - COFOLA 2023. Část 3 – Sborník příspěvků mladých právníků, doktorandů a právních vědců.

COFOLA 2023 – ČÁST 3

souvisejí. Hranice mezi přípustným a nepřípustným poučením tedy nespočívá na striktním
rozlišování práv procesních a hmotných, ale na kritériu nestrannosti soudu, přičemž záleží
na okolnostech konkrétního případu, na procesní situaci, na citu a zkušenosti soudce. Lze
tak souhlasit s pojetím, že poučovací povinnost se uskutečňuje v zájmu dosažení mate-
riální spravedlnosti a rovnosti zbraní. Zabraňuje tomu, aby procesní strana v důsledku
omylu nebo přehlédnutí utrpěla na svých hmotných právech újmu, již bylo možno odvrátit.
Uvedené však podle Ústavního soudu neznamená, že toto pojetí poučovací povinnosti
je vlastní pouze restitučním věcem; i v jiných případech lze zajisté shledat důvody srov-
natelné s těmi, které vedou soud demokratického právního státu k tomu, aby v zájmu
spravedlnosti bylo upuštěno od příliš formalistického postupu. Odmítnutí meritorního
přezkumu z důvodu údajně ustáleného výkladu příslušných procesních pravidel, podmi-
ňujících přístup jednotlivců k soudu a přitom odhlížejících od zvláštností případů toho
hodných, znamená rezignaci na povinnost důsledně při výkladu těchto pravidel sledovat,
zda zákonná omezení jsou proporcionální ochraně základních práv, která nevytvářejí
pouze normativní rámec obsahu podústavního práva, ale i rámec jeho interpretace.“
Na shora uvedené závěry navázal Ústavní soud v nálezu ze dne 18. 9. 2018,
sp. zn. IV. ÚS 3/18, který se týkal nároků vyplývajících z pracovního úrazu
za situace, kdy původní zaměstnavatel byl zrušen s likvidací a bylo spor-
ným, na koho přešla jeho práva a povinnosti, přičemž žaloba byla zamítnuta
právě v důsledku nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného subjektu.
V tomto nálezu Ústavní soud konstatoval, že „není v rozporu se zásadou rov-
nosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, poskytne-li
soud zaměstnanci, který je v posuzovaném pracovněprávním vztahu v postavení slabší
strany, jednoznačné vodítko k zodpovězení otázky, vůči jakému subjektu má uplatňovat
své nepromlčitelné právo na náhradu škody z titulu pracovního úrazu, jestliže původní
zaměstnavatel se v průběhu doby složitě transformoval. Ponechání této otázky, která
je předmětem sporu, bez jednoznačně vyjádřeného právního názoru na to, jaká právní
úprava měla být aplikována a jaké právní důsledky z toho pro další postup dovolatele
vyplývají, je v takovém případě porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod.“
Z prezentované judikatury vyplývá, že striktní vyloučení poučovací povin-
nosti v otázkách týkajících se věcné legitimace může být značně problema-
tické a v některých případech se může dostávat do rozporu s požadavky
vyplývajícími z práva na spravedlivý proces.

44