Page 35 - COFOLA 2023. Část 3 – Sborník příspěvků mladých právníků, doktorandů a právních vědců.

Aktuální otázky civilního procesu

vynaložit k dosažení účelnosti návrhů dané strany větší úsilí. Autoři se však
18
shodují, že povinnost soudu vést strany k uplatňování účelných návrhů
není, stejně jako v případě dalších podob materiálního vedení řízení, odvislá
od toho, zda daná strana je či není zastoupena advokátem. 19
Vzhledem k již zmíněné obtížnosti paušálního zákonného vymezení jed-
notlivých případů, kdy by ke změně žaloby měl soud strany vést, zvyšuje
se ve jmenovaných zemích význam judikatury, která poskytuje určitá vodítka,
ve kterých situacích by se tak mělo stát.
Tak v Německu se v důsledku dlouhodobé rozhodovací praxe a sjednoco-
vání judikatury vytvořil určitý (samozřejmě nikoliv konečný) výčet případů,
ve kterých je poučení o nutnosti změnit žalobu nezbytné. Podle tohoto
výčtu se upozornění ze strany soudu vyžaduje např. tehdy, jestliže žalobce
(pacient) ve sporu s poskytovatelem zdravotních služeb nepřípustně žádá
o naturální restituci namísto peněžité náhrady, jestliže ve sporu ze smlouvy
o dílo žalobce žádá za situace, kdy mu zhotovitel způsobil škodu, o zálohu
na odstranění vad díla namísto o náhradu škody, nebo v situaci, kdy žalobce
žádá o určení neplatnosti darovací smlouvy namísto o vrácení daru. 20

Lze tedy shrnout, že v zahraničních civilních procesech jsou stanovena odlišná
kritéria pro určení mezí poučovací povinnosti soudu. Vedení soudu ke změně
žaloby není vyloučeno, a to s poukazem na požadavek na dosažení sledova-
ného cíle právní ochrany, resp. procesního cíle, eliminaci vzniku nového sporu
a na to, aby strany uplatňovaly účelné návrhy (tedy aby řízení nebylo vedeno
o neúčelných návrzích). Rovněž i tato kritéria by soud, vedle požadavku na svoji
nestrannost a rovný přístup ke stranám řízení, měl zohledňovat při zvažování,
zda k poučení o nutnosti změny žalobního petitu přistoupí či nikoliv.
Takto vymezený rámec poučovací povinnosti týkající se změny žaloby podle
mého názoru lépe vystihuje účel, který by mělo civilní sporné řízení sledovat,
přičemž však stále respektuje jeho specifickou povahu vycházející z odpo-
vědnosti stran za vymezení předmětu sporu. Limitem takové soudcovské
aktivity je však uplatněný nárok v širším slova smyslu, jehož rámec je soud

18 LEIPOLD, 2005, op. cit., marg. č. 49.
19 LEIPOLD, 2005, op. cit., marg. č. 26.
20 Srov. PETERS, E. Richterliche Hinweispflichten und Beweisinitiativen im Zivilprozeß. Tübingen:
Mohr Siebeck, 1983, s. 97, FRITSCHE, 2016, op. cit., marg. č. 23, popř. STADLER,
2018, op. cit., marg. č. 12, a další tam uvedené případy.

33