Page 30 - COFOLA 2023. Část 3 – Sborník příspěvků mladých právníků, doktorandů a právních vědců.

COFOLA 2023 – ČÁST 3

stupňů postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.“ V pro-
jednávané věci šlo o to, že z žaloby nebylo patrno, zda žalobci požadují
po žalovaném dokončení stavby (garáže) proto, že tato nebyla dosud dobu-
dována, či zda uplatňují nárok z odpovědnosti za vady této zhotovené věci.
Z hlediska pojednávaného tématu jsou dále významnými závěry uvedené
v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2760/99,
podle kterého by nebylo v souladu s cíli občanského soudního řízení vyjá-
dřenými v § 1 o. s. ř. „zamítnutí žaloby jen pro vady formulace žalobního návrhu
v případě, kdy je zcela zjevné, o co žalobci jde, pokud by žalobce nebyl o nesprávnosti for-
mulace žalobního návrhu poučen. To vyplývá i z § 5 o. s. ř., podle kterého soudy poskytují
účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech, a z § 43 odst. 1 o. s. ř.,
který stanoví, že předseda senátu vyzve účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání
bylo opraveno nebo doplněno. Poučuje účastníky také, jak je třeba opravu nebo doplnění
provést.“ V citované věci byla projednávána žaloba o nahrazení projevu vůle,
přičemž však v petitu této žaloby nebyl zahrnut obsah smlouvy, jíž se toto
nahrazení projevů vůle mělo týkat. K tomuto rozhodnutí se Nejvyšší soud
přihlásil i v rozsudku ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. 22 Cdo 112/2007, který
se rovněž týkal žaloby na nahrazení projevu vůle, která neobsahovala kom-
pletní znění smlouvy, k jejímuž uzavření měl být žalovaný zavázán.

Naopak, pokud jde o žalobu na určení neplatnosti smlouvy, Nejvyšší soud
konstantně judikuje, že do poučovací povinnosti nepatří poučení o nut-
nosti upravit žalobní petit tak, aby namísto určení neplatnosti smlouvy
žaloba zněla na určení vlastnického práva. Tento závěr poprvé zazněl v roz-
sudku ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 30 Cdo 143/2002, ve kterém bylo k žalobě
na určení neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva mezi žalobcem
a žalovaným, jež byla z důvodu absence naléhavého právního zájmu zamít-
nuta, uvedeno, že „soud je povinen poučit účastníky řízení zejména o tom, jaká práva
jim přiznávají a jaké povinnosti jim ukládají procesněprávní předpisy, jak je třeba jimi
zamýšlené procesní úkony provést, aby vyvolaly sledované procesní účinky, případně jak
je třeba odstranit vady již učiněných procesních úkonů, jaké právní následky jsou spojeny
s provedenými procesními úkony a jak je třeba splnit procesní povinnosti ze zákona nebo
z rozhodnutí soudu. Do poučovací povinnosti tedy nepatří návod, co by účastník měl
nebo mohl v daném případě dělat, ale jen pomoc k tomu, aby mohl zákonem stanoveným
způsobem dát najevo, co hodlá v řízení učinit.“

28