Page 88 - Ochrana přírody při rozvojových činnostech a jiné střety zájmů při využití území
P. 88
OCHRANA PŘÍRODY PŘI ROZVOJOVÝCH ČINNOSTECH A JINÉ STŘETY ZÁJMŮ PŘI VYUŽITÍ ÚZEMÍ
Skutok môže vykazovať znaky jedného, dvoch ale i viacerých deliktov. Skutkom
sa teda rozumie súhrn opísaných skutkových okolností, nie ich právne posúdenie
(kvalifikácia). Ako skutok je táto udalosť vymedzená v rozhodnutí orgánu.
Vymedzenie skutku má pri prejednávaní správneho deliktu veľký význam,
nakoľko nepresnosť a tým aj zameniteľnosť skutku páchateľa, o ktorom
sa rozhodlo, môže spôsobiť porušenie nielen princípu subsidiarity trestného
postihu, ale aj princípu ne bis in idem. Okrem toho by nezákonným postupom
správneho orgánu mohlo byť dotknuté aj právo na obhajobu.
Z procesného hľadiska je preto potrebné, aby orgán ochrany prírody dbal
v konaní o správnom delikte na dodržanie nasledujúcich požiadaviek, bez
ohľadu na to, či ich zákon explicitne formuluje a vyžaduje:
• v oznámení o začatí konania o správnom delikte musí vymedziť
skutok, ktorý bude predmetom prejednania (pri formulácii bude
vychádzať z podkladov, ktoré má k dispozícii, a predmet konania
vymedzí jednoduchým opisom skutku),
• v priebehu konania bude dbať na to, aby sa vymedzený predmet
konania v oznámení o začatí konanie podstatným spôsobom neodli-
šoval od jeho vymedzenia vo výroku rozhodnutia),
• ak by v priebehu konania došlo k zisteniu ďalšieho skutku, ktorý
by mal orgán ako vecnej príslušný prejednať, orgán oznámi túto
skutočnosť obvinenému, a prejedná ho v jednom konaní (prípad
tzv. viacčinného súbehu),
• vo výroku rozhodnutia uviesť popis skutku s označením miesta
a času spáchania správneho deliktu. 6
Podstata skutku spočíva v konaní a v jeho následku.
6 Podľa odôvodnenia rozsudku Najvyššieho správneho súdu Českej republiky zo dňa
12. 4. 2017, č. k. 1 As 17/2017: „V rozhodnutí, jímž se trestá za spáchaný přestupek, je nezbytné
postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen. To lze zajistit jen dostatečnou konkreti-
zací údajů, které skutek charakterizují. Taková míra podrobnosti je nezbytná pro celé řízení, a to ze-
jména pro vyloučení překážky litispendence, dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky
věci rozhodnuté, pro určení rozsahu dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu. Přitom
je třeba vycházet z významu výrokové části rozhodnutí, která je schopna zasáhnout práva a povinnosti
účastníků řízení a jako taková pouze ona může nabýt právní moci. Pouze z řádně formulovaného
výroku lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaká sankce byla uložena, pouze porovnáním
výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté, jen výrok rozhodnutí (a nikoli odůvod-
nění) může být vynucen správní exekucí (srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 15. 1. 2008,
č. j. 2 As 34/2006 - 73, č. 1546/2008 Sb. NSS, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 4. 2013, č. j. 1 As 180/2012 - 43, ze dne 28. 5. 2015, č. j. 9 As 291/2014 - 39, nebo ze dne
10. 12. 2014, č. j. 9 As 80/2014 - 37).“
86
