Page 106 - Ochrana přírody při rozvojových činnostech a jiné střety zájmů při využití území

OCHRANA PŘÍRODY PŘI ROZVOJOVÝCH ČINNOSTECH A JINÉ STŘETY ZÁJMŮ PŘI VYUŽITÍ ÚZEMÍ

komplementarity, který původně byl objeven v rámci kvantové mechaniky,
ale jeho platnost lze rozšířit i do rozměrů světa vnímaného lidskými smysly.

2 Princip komplementarity jako zobecnění
Heisenbergova principu neurčitosti
Německý fyzik Werner Heisenberg objevil v roce 1927 slavnou rovnici,
která se v literatuře označuje jako prncip neurčitosti: Δx*Δp>= h, tj. součin
neurčitosti polohy a neurčitosti hybnosti elementární částice (elektronu)
je větší nebo roven Planckově konstantě. Vysvětlení lze vyvodit buď z fyzi-
4
kální podstaty elementárních částic nebo z procesu měření. V prvém případě
jde o to, že elementární částici nelze beze zbytku popsat jako pevné těleso,
protože v některých situacích se projevuje jako elektromagnetická vlna. Při
druhém přístupu je neurčitost vykládána jako nevyhnutelný důsledek inter-
akce mezi zkoumaným objektem a měřicím přístrojem: elektron zkoumáme
prostřednictvím fotonů, ale ty fotony v procesu měření ten zkoumaný elek-
tron nevyhnutelně ovlivňují. Právě tento druhý přístup se stal podkladem
pro zobecnění, které jeho objevitel Niels Bohr (sám nositel Nobelovy ceny
za fyziku) označil jako princip komplementarity a které tvrdí, že každým
zkoumáním je zkoumaný předmět nějak ovlivněn a nikdy nelze všechny
charakteristiky zkoumaného předmětu zjistit úplně a současně. V tom
5
je možno spatřit netriviální aktualizaci Kantova poznatku o nemožnosti
poznání „věci o sobě.“ Je třeba podotknout, že Heisenbergův princip neur-
čitosti je striktně matematicky formulovaný přírodní zákon, který je přímo
aplikován v teoretické i experimentální fyzice i v technických aplikacích;
naproti tomu princip komplementarity je spíše filosofická poučka, jejíž apli-
kaci v konkretní situaci je třeba vždy znovu promýšlet. Pro ilustraci lze uvést
několik zvláště výmluvných příkladů z oboru práva životního prostředí –
u všech příkladů je třeba mít na paměti povinnost správních orgánů zjistit
v potřebném rozsahu stav věci (§ 3 správního řádu) a taktéž povinnost všech
subjektů znát důsledky případného poškození životního prostředí (§ 17, 18
zákona o životním prostředí).

4 BEISER, A. Perspectives of Modern Physics. New York: McGraw-Hill, 1969, s. 106.
5 BOHR, N. Physique atomique et connaissance humaine. Paříž: Gauthier-Villars, 1961, s. 15.

104