Page 47 - Dny práva 2014. Část II. - Bermudský trojúhelník obchodního práva III

Bermudský trojúhelník obchodního práva III

Lze tedy shrnout, že evropská rozhodovací praxe přijala značně kontroverzní
přístup, v jehož pojetí může být správní sankcí fakticky stíhán i subjekt, který
se jednání nedopustil. I nadále tak přetrvává silný střet názorů na tuto
59
koncepci. Názory podporující doktrínu Akzo argumentují skutečností,
že je toto pojetí zcela přirozené, neboť z ekonomického hlediska je zcela
nerozhodné, zda společnost na trhu vystupuje prostřednictvím svých dce-
řiných společností, nebo stejnou činnost vykonává prostřednictvím jiných
organizačních složek (např. odštěpný závod), které samostatnou právní sub-
jektivitu nemají. Oproti tomu stojí názory oponentní, které rozhodovací
60
61
praxi ESD kritizují jako do značné míry „pokryteckou“. Ačkoliv totiž ESD
několikrát zdůraznil zachování principu osobní odpovědnosti, faktický stav
odpovídá spíše konceptu strict liablitiy. Zejména jde o skutečnost, že vyvra-
62
titelnost domněnky existence rozhodujícího vlivu v reálném světě nabývá
vlastností fata morgány. Její vyvrácení je v lepším případě výjimečné, ne-li
v zásadě vyloučeno. Přitom samotný fakt 100% účasti na společnosti –
63
striktně vzato – nevypovídá bez dalšího o ničem jiném, než o investorské
struktuře společnosti. Jakékoliv funkční propojení (byť v praxi pravidelné)
z tohoto samotného faktu nevyplývá. Přístup ESD tak odpovídá - spíše než
doktrinální preciznosti - právním pragmatismu.

59 Skutečnost, že nemusí vždy nutně jít pouze o mateřskou společnost, ale o kterýkoliv
subjekt náležející do společné hospodářské jednotky, lze ilustrovat blíže na rozhodnutí
Soudního dvora ze dne 1. 7. 2010 ve věci Knauf Gibs proti Komisi, sp. zn. C-407/08,
ve kterém ESD dospěl k závěru, že: „neexistence vztahu nadřízenosti a podřízenosti
mezi sesterskými společnostmi nemůže zpochybnit závěr, podle něhož je jedné ze se-
sterských společností přičtena odpovědnost za jednání celé skupiny, je-li zároveň pro-
kázáno, že druhá sesterská společnost ve skutečnosti neurčuje samostatně své chování
na relevantním trhu.“
60 WENNER, F.; VAN BERLINGEN, B. European Court of Justice confirms
Commisions approach on parental liability. In: Antitrust, 2010, č. 1, s. 27 [online]. The
Competition Policy Newsletter [cit. 30. 12. 2013]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/
competition/publications/cpn/.
61 Komplexní analýzu dogmatických nedostatků v konceptu parent lability v rozhodovací
praxi ESD uvádí např. : THOMAS, S. Guilty of a Fault that one has not Committed.
The Limits of the Group-Based Sanction Policy Carried out by the Commission and the
European Courts in EU-Antitrust Law. In: Journal of European Competiton Law and Practice,
2012, Vol. 3, No. 1. s. 11-28.
62 WINCKLER, A. Parents Liability: New case extending the presumption of liabili-
ty of a parent company for the conduct of its wholly owned subsidiary. In: Journal
of European Competiton Law and Practice, 2011, Vol. 2, No. 3. s. 233.
63 Je na místě uvést, že případ, kdy se společnosti probíranou domněnku skutečně podařilo
vyvrátit, a tím se zbavit odpovědnosti za jednání dceřiné společnosti, je například roz-
hodnutí Air Liquide (rozsudek Tribunálu ve věci L’Air liquide proti Evropské komisi,
ze dne 16. června 2011, sp. zn. T-185/06).

47