Page 102 - Dny práva 2014. Část II. - Bermudský trojúhelník obchodního práva III

DNY PRÁVA / DAYS OF LAW 2014

na obě smluvní strany, abstrahující od jejich faktické nerovnosti. Princip
rovnosti je chápán materiálně, v závislosti na tom, jak právní normy ve sku-
tečnosti působí. Právo reaguje na zkušenost faktické nerovnosti jejím pro-
mítnutím do rozdílných pravidel aplikovaných na strany, které mají v práv-
ních vztazích odlišné možnosti. Rovnost před zákonem se stává nerovností
před zákonem, která má vést ke skutečné rovnosti zbraní, která tedy chrání
slabšího. Koneckonců to není nový právní fenomén. Známe přece ochranu
nemocných, duševně zaostalých osob, sirotků apod. Odlišnost je jenom
v tom, že se objevila nová skupina „handicapovaných“, jíž jsou spotřebi-
telé a jíž se postupně stávají také malí podnikatelé. Jestliže konstatujeme,
že stejná úprava platící pro obě strany vychyluje rovnováhu výrazně ve pro-
spěch jedné z nich, zákonodárce neváhá provést intervenci pro dosažení
spravedlivějšího řešení. Aristotelské pojetí spravedlnosti se tak jenom proje-
vuje v nové formě. 3

Je překvapivé, jestliže v důvodové zprávě k novému občanskému záko-
níku čteme : „Vzhledem k tomu, že v právních vztazích majetkové povahy mají osoby
4
zásadně rovné postavení, hlásí se platný občanský zákoník k rovnosti jako ke své hlavní
zásadě (§ 2). Tento přístup je metodologicky vadný, protože základ konstrukce soukro-
5
mého a občanského práva není v principu rovnosti, ale v principu autonomie vůle.“ Není
jasné, proč stavět do protikladu princip autonomie vůle a princip rovnosti.
Autonomie vůle musí být přiznána v souladu s principem rovnosti, jejž však
chápeme jako rovnost srovnatelného, tedy rovnost osob ve stejném posta-
vení a za stejných okolností. Tak je možno mluvit i o rovnosti spotřebitelů
nebo o rovnosti podnikatelů.
Odmítnutí principu rovnosti má však i zásadní pojmové důsledky. Zásadní
rovnost stran v obligačním vztahu jej totiž odlišuje od vztahů veřejnopráv-
ních. Tak např. vztah daňové povinnosti, povinnosti platit správní pokutu
se odlišuje od obligace právě nerovným ostavením subjektů, tedy auto-
rity, která povinnost ukládá, a povinným subjektem, který je rozhodnutím

3 Srov. Aristotelés: Etika Níkomachova, Petr Rezek, 3. vydání, Praha, 2009, s. 112: „Právo
tedy jest zákonnost a rovnost“.
4 Důvodová zpráva, s. 12.
5 Poznámka je součástí citované DZ: „Srov. též Knappová, M. - Švestka, J. et al., Občanské
právo hmotné, sv. I., 3. vydání, Praha: ASPI, s. 41 a 47 zdůrazňující prioritu zásady rov-
nosti. Naproti tomu Fiala, J. et al., Občanské právo hmotné, 3. vydání, Brno: Masarykova
univerzita a Doplněk, s. 18 zdůrazňují prvořadý význam zásady autonomie vůle.“

102