Page 101 - Dny práva 2014. Část II. - Bermudský trojúhelník obchodního práva III

Bermudský trojúhelník obchodního práva III

zvolit si smluvní typ a určit si obsah svých závazků tak, aby vyhovoval jejich
legitimnímu záměru. Smluvní volnost nemá nic společného s tím, že by
umožňovala jedné straně oklamat stranu druhou, oklamáním ji znevýhod-
nit apod. V praxi však stále častěji silnější strana využívá své převahy k tomu,
aby zakomponovala do smlouvy nenápadné klauzule, které budou zbavovat
slabší stranu právních prostředků, jež by mohly být později použity proti
straně silnější. Tak používání malého písma, neposkytnutí potřebných infor-
mací nebo poskytnutí neúplných informací, podsouvání rozhodčích dolo-
žek individuálně neprojednaných a výhodných pro profesionála, nenápadné
zahrnutí klauzulí omezujících nebo vylučujících odpovědnost profesionála
či ukládajících nepřiměřené sankce spotřebiteli apod. nelze chápat jako výraz
smluvní svobody, ale jenom jako její zneužití pramenící ve vědomí, že pří-
padná ztráta klientů, jež může být důsledkem, nemůže nijak ohrozit převahu
profesionála. Postihování lichvy ve středověku nemělo kromě nábožen-
ské ideologie jinou podstatu než dnešní ustanovení o ochraně spotřebitelů
(obrovské rozšíření lichevních půjček jenom potvrzuje, nakolik je ochrana
naléhavě potřebná), nebylo omezením smluvní volnosti.
Zajímavým fenoménem je i to, že obecné zákazy, jakými jsou zákaz zneužití
práva nebo v novém občanském zákoníku zákaz lichvy, ze zcela míjejí účin-
kem. Nijak nebrání ani profesionálním právníkům v přesvědčení, že zneu-
žívající nebo lichevní jednání je navzdory těmto zákazům chování zákon-
ným. I to ukazuje, že kazuistická legislativa včetně evropské není výrazem
neschopnosti evropských legislativců, ale reakcí na neúčinnost obecných
pravidel. Dodnes je až příliš aktuální Aristotelova úvaha: „A to jest povaha
slušnosti, že jest opravou zákona tam, kde ten pro svou povšechnost nedostačuje.“ 2
Ochrana slabší smluvní strany má v současné Evropě právně-filozofické
pozadí. Odpovídá důrazu na právní ochranu jednotlivce, na obecné právní
principy uplatňující se v právním státě, které v hierarchii pramenů stojí výše
než zákony, na ústavní úrovni, na pojetí spravedlnosti jako rovnosti. Stala
se součástí ochrany základních lidských práv a svobod v poválečném období.
Ochranu slabší smluvní strany můžeme chápat jako snahu o důslednější napl-
nění principu rovnosti. Ten již není ztotožňován s abstraktní a mechanickou
rovností stran smlouvy zabezpečovanou stejnými pravidly aplikovanými
2 Aristotelés: Etika Níkomachova, Petr Rezek, 3. vydání, Praha, 2009, s. 132.

101