Page 15 - Ochrana přírody při rozvojových činnostech a jiné střety zájmů při využití území

Ochrana přírody a veřejný zájem

která uznává práva a zároveň připouští jejich omezení.“ Pro řešení kolizí
9
práv a veřejných zájmů je v současnosti nejuznávanější metodou teorie
proporcionality, která poskytuje nástroje k jejich vzájemnému vyvažování:
„Demokracie je založena na vyváženosti mezi ústavními právy a veřejným
zájmem. Kolidující zájmy musí být řádně vyváženy.“ 10
Jak bylo již uvedeno, silný veřejný zájem může ospravedlnit výjimku
z ochrany základního práva. Tedy je možno zjednodušeně řečeno vnímat
plnou ochranu práva jako pravidlo, a zásah do něj z důvodu veřejného zájmu
jako výjimku. Typickým příkladem takového schématu v našem ústavním
pořádku, který se týká základního práva na vlastnictví, je čl. 11 odst. 4
Listiny: „Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné
ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.“ V ústavní demo-
kracii platí, že ne každá hodnota, kterou lze v obecné rovině kvalifikovat jako
veřejný zájem, může být vždy dostatečným důvodem pro omezení lidského
práva. Vymezení rozsahu těch veřejných zájmů, které mohou limitovat
lidská práva, v právním řádu, je věcí vyvažování: jejich příliš úzký rozsah
(tj. vychýlení ve prospěch ochrany práv jednotlivců téměř za každou cenu)
by mohl narušit existenci demokracie jako takové, což by na druhou stranu
přineslo zpět snížení její schopnosti chránit práva; příliš široký rozsah veřej-
ného zájmu (vychýlení ve prospěch veřejných zájmů, kvůli nimž by práva
mohla být téměř vždy omezena) by zase znamenal malý respekt k lidským
právům; ten je ovšem základním znakem demokracie. 11
Kromě podmínek, které musí určitý zájem splňovat, aby mohl být jakožto
veřejný zájem důvodem pro omezení určitého základního práva, je možno
se v rámci tématu veřejného zájmu zabývat rovněž způsobem či mecha-
nismem jeho prosazování (a úlohou veřejné moci v něm). Obě kategorie,
ústavní práva i veřejné zájmy, se totiž zásadně liší tím, kdo je povolán je hájit.
Ústavní práva náleží jednotlivcům a ti se mohou domáhat jejich ochrany
prostřednictvím soudů. Na druhou stranu veřejné zájmy je povolán chránit
a hájit stát, resp. veřejná správa. Je třeba říci, že stát je k tomu nejen povolán,
ale i povinen. Tato zásada je popsána v klasické literatuře o veřejném zájmu,

9 BARAK, op. cit., s. 163.
10 Ibid., s. 220–221.
11 Ibid., s. 257.

13