Page 14 - Dny práva 2014. Část II. - Bermudský trojúhelník obchodního práva III

DNY PRÁVA / DAYS OF LAW 2014

• že kontroverzní tendence přehodnotit účel a smysl ochrany soutěže
nikoliv jakožto samostatné hodnoty a objektu hodného ochrany,
ale spíše jen jakožto nástroje k ochraně a zajišťování (krátkodobého)
spotřebitelského blahobytu, se tentokrát neprosadila; 13
• že test stejně efektivního soutěžitele“ podle Návodů k prioritám při
vymáhání čl. 82 (102) neladí s cílem ochrany soutěže, neboť nepo-
nechává volné soutěži prostor, aby se v jejím rámci osvědčilo, kteří
soutěžitelé jsou efektivní, ale namísto toho dovoluje dominantnímu
soutěžiteli vyloučit z trhu konkurenty na základě rozhodnutí soutěž-
ního úřadu, že tito soutěžitelé nejsou dostatečně efektivní; 14
• že tento „testovací krok“ (rozsudku GC ve věci Intel) k použitelnosti
„více ekonomického přístupu“ je prozatímní - závěry (ne)budou
závažnější v závislosti na výsledku odvolání, které proti rozsudku
GC podal Intel ke „Court of Justice of the EU“ (CJEU).

Z případu lze vyvodit i některá obecnější poučení. Některé fundamentální hod-
15
noty se chrání při vědomí toho, že v konkrétním případě může být postih
sice dost tvrdý, ale ta hodnota za to stojí („jen ať se jejímu narušení raději
každý vyhne velkým obloukem“). Je funkční a svobodná hospodářská sou-

13 Tvrdí se (Wills, W.P. J., cit. práce, str. 15 – 17 a jinde), že i EK může interpretovat rá-
mec předepsaný evropským právem jen tak, jak jej interpretuje CJEU, a že změna cílů
soutěžního práva (z ochrany nenarušené soutěže jako instituce a soutěžního procesu
ve prospěch ochrany spotřebitele) by vyžadovala změnu evropských smluv, k níž však
nedošlo. Právo na svobodou soutěž se podle téhož zdroje objevuje i v čl. 16 Charty
základních práv EU (OJ 2007, OJ C 303/17, str. 23. Důraz na ekonomická hodnocení
a vytvoření zvláštních oddělení uvnitř antitrustových orgánů zabývajících se ekonomic-
kými aspekty vedou k nebezpečí, že je o ovládnou zájmy ekonomické profese a do-
minantních společností (tamtéž, str. 18, pozn. 92). Na rozdíl od velkých společností
však soutěž nemá žádnou lobby (citát bývalého předsedy německého BKA Dietera Wolfa,
in: Ehlermann, C.D. – Laudati, L.L.: European Competition Law Annual 1997: The
Objectives of Competition Policy, Hart Publishing 1997, str. 24, cit. podle Willse, cit.
práce, str. 32, pozn. 145). Podle cit. autorů ekonomové i právníci jsou advokáty zájmů
svých klientů. Spolehnutí se na ekonomické argumenty nechrání soutěžní proces. Pokud
nejsou soutěžní orgány nezávislé, vždy existuje nebezpečí, že jejich rozhodování ovlivní
specifické zájmy.
14 Tamtéž, str. 31, s odkazem na názor (Adam, M. - Maier - Rifgaud, F.: The Law and
Economics of Article 82 EC and the Commission Guidance Paper on Exclusionary
Conduct, Zeitschrift für Wettbewerbsrecht 2009, str. 139), že „uplatňování testu stejně
efektivního soutěžitele by přerostlo v paternalistický předpoklad (či namyšlenost: as-
sumption, pozn. aut.), že spotřebitelé nakupují nesprávně u méně efektivních soutěžitelů,
a že tudíž mají být povolány dominantní firmy, aby nastolily tržní efektivnost.“
15 V širším kontextu používám zde uplatněné myšlenky a formulace v editorialu Antitrustu
2014, č. 3, str. 82 (Antirust mezi paranoiou a předběžnou opatrností?).

14