Page 124 - Ochrana přírody při rozvojových činnostech a jiné střety zájmů při využití území

OCHRANA PŘÍRODY PŘI ROZVOJOVÝCH ČINNOSTECH A JINÉ STŘETY ZÁJMŮ PŘI VYUŽITÍ ÚZEMÍ

a vyvíjel se dávno před tím, že se v něm objevil člověk, resp. jeho nejbližší
předchůdce. Na straně druhé člověk, přesněji lidstvo, se do jisté míry vyčle-
nilo z ostatních forem života svou schopností abstraktního myšlení a schop-
ností předem domýšlet důsledky svých činů. Na jedné straně dokáže své
aktivity usměrnit tak, aby jejich nepříznivé důsledky pro životní prostředí
zmírnilo, na straně druhé straně jeho chování ovlivňují i ekonomické zájmy.
Především snaha o dosažení co nejvyššího zisku, navíc co nejrychleji,
dokáže potlačit mnohé i dobré úmysly včetně těch, které se týkají ochrany
životního prostředí. Právě pro své výjimečné schopnosti, jejichž důsledkem
mj. je, že svými aktivitami dokáže vědomě a cíleně životní prostředí ovliv-
ňovat (negativně i pozitivně) mnohem více než jiné formy života na Zemi,
by si měl člověk neustále připomínat, že je za stav životního prostředí odpo-
vědný, a to nejen za stav příznivý pro něj, ale i pro co nejširší spektrum
forem života na Zemi.

V důsledku toho teorie práva životního prostředí považuje životní prostředí
za nejvyšší hodnotu, kterou člověk musí neustále chránit, a to s pomocí
právních norem nejvyšší právní síly. Proto legislativa zařadila právo na příz-
nivé životní prostředí mezi základní lidská a občanská práva – viz čl. 35
Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Jeho odst. 3 dokonce
říká, že „Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrozit ani poškozovat životní
prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad
míru stanovenou zákonem“.
Podobný text nacházíme v Listině v odst. 3 čl. 11. Uvedený článek zakot-
vuje právo vlastnit majetek. Současně ale nesmí být zneužito na újmu
práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy.
Jmenovitě Listina zde zakazuje poškozování lidského zdraví, přírody a život-
ního prostředí nad míru stanovenou zákonem.
Z výše citovaného odst. 3 čl. 15 listiny především plyne i závěr, že Listina
zde nadřazuje právo na příznivé životní prostředí nad práva ostatní, včetně
těch, které sama jako základní zakotvuje.
Určitým omezením možnosti přímé soudní ochrany je její čl. 41 odst. 1,
podle něhož se práv uvedených v tam vyjmenovaných článcích (a čl. 35
je mezi nimi) lze domáhat jen v mezích zákonů, které tato ustanovení
provádějí. V důsledku toho, že zákony, které by přímo čl. 35 prováděly, jsou

122