Page 147 - Dny práva 2014. Část II. - Bermudský trojúhelník obchodního práva III

Bermudský trojúhelník obchodního práva III

v § 424 již nepromítla, a to zřejmě kvůli nadbytečnosti takto formulovaného
(speciálního) řešení. Z obecné úpravy jména člověka (viz § 77 odst. 1 obč.
zák.) vyplývá, že jménem člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popří-
padě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí.
V § 79 je zakotvena zcela nová možnost, že člověk může pro určitý obor své
činnosti (nebo i pro soukromý styk vůbec) přijmout pseudonym, a pokud
vejde jeho pseudonym ve známost, požívá stejné ochrany jako jméno.
Vyjdeme-li z uvedené obecné úpravy jména člověka, nic nebrání tomu, aby
si podnikatel – fyzická osoba vytvořil svoji firmu buď ze svého jména, nebo
příp. i jinak, tj. např. ze svého pseudonymu. Jako příklad takto vytvořené
firmy lze uvést „Marie Čechová – Zlámalová“ (jméno i s rodným příjmením)
nebo „Konstantin Metodějů“ (pseudonym, vlastním jménem Jiří Mourek).
Obecná ustanovení o jménu člověka a jeho ochraně však neupravují (a vůbec
ani upravovat nemůžou) nezaměnitelnost jmen fyzických osob. Ust. § 77
odst. 2 obč. zák. pouze zakotvuje, že člověk má v právním styku užívat své
vlastní jméno; pokud užívá jiné jméno, pak nese následky omylů a újem z toho vzniklých.
Speciální úprava firmy podnikatele (§ 425) se blíže zabývá firmou podni-
katele – člověka, pouze pokud jde o její tvoření. V této souvislosti je důle-
žitá zejména jednoznačná regulace, které platí pro fyzické i právnické osoby
(podnikatele), že „obchodní firma nesmí být zaměnitelná s jinou obchodní firmou ani
nesmí působit klamavě“ (§ 424).
Nahlédneme-li historicky na ust. § 10 odst. 1 obch. zák. o povinném dodatku
k firmě podnikatele – fyzické osoby (tj. na předchozí úpravu, která byla zcela
zrušena a do obč. zák. již nepřevzata), dobře porozumíme, že se zde jistě
vycházelo z dávné úpravy rakouského obec. obch. zák. (viz čl. 20). Stejný
historický náhled však musíme mít také na současné ustanovení § 424 obč.
zák., přestože se vůbec nijak nevyjadřuje k povinnosti podnikatele – člověka
odlišit svoji firmu od firmy jiných podnikatelů nějakým vhodným dodatkem
(aby jejich firmy nebyly zaměnitelné). Současný zákonodárce v rámci občan-
skoprávní úpravy firmy jistě neměl v úmyslu uvolnit tvoření firmy podni-
katele – člověka natolik, aby zaměnitelnost firem podnikatelů podnikajících
v jednom místě nebyla vůbec zákonem regulována. S ohledem na ust. § 2
odst. 2 obč. zák. lze však předpokládat, že současná právní úprava dovoluje

147