Page 88 - COFOLA 2023. Část 3 – Sborník příspěvků mladých právníků, doktorandů a právních vědců.

COFOLA 2023 – ČÁST 3

soud prostřednictvím výslechu jeho názor zjistit. Soud musí k názoru dítěte
přihlédnout, avšak s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost. V přípa-
dech, kdy má soud za to, že by výslech dítěte mohl být ovlivněn přítomností
rodičů nebo jiných osob, je možné výslech učinit bez jejich přítomnosti.
Naopak je možné i zajistit výslech za přítomnosti jeho zákonného zástupce
či pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany, případně prostřednictvím
znaleckého posudku. 26
Výklad pojmu „dobro dítěte“ je velmi sporadický i v oblasti české judikatury,
jedním z mála rozhodnutí je rozsudek Nejvyššího soudu České republiky
(dále „NS“) ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3430/2011, kde NS vyjádřil
názor, že posuzování nejlepšího zájmu dítěte je ne dílčí složkou rozhodovací
činnosti, ale naopak její podstatnou částí. Zároveň konstatoval, že samotná
Úmluva nejlepší zájem dítěte či dobro dítěte nedefinuje, ale že institut vznikl
v rámci dlouholeté soudní praxe a je proto nutné v případech, kdy soud roz-
hoduje o péči, zaopatření, ochraně a dalších záležitostech nezletilých, pova-
žovat soudní uvážení za závazné. Proto nejlepší zájem dítěte představuje
27
obecné vodítko při řešení konfliktů mezi subjektivními právy, pokud takový
spor zasahuje práva dítěte.
Dalším z významných rozhodnutí v této oblasti je i nález Ústavního soudu
ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 2919/14, který se zabýval kritérii rozho-
dování při posuzování nejlepšího zájmu dítěte a zmiňuje zde požadavek
na hodnocení nejlepšího zájmu dítěte v rámci specifických okolností kon-
krétního dítěte, a to v každém individuálním rozhodnutí. Mezi kritéria, která
musí obecné soudy vzít v potaz při rozhodování v nejlepším zájmu dítěte
v řízení o svěření dítěte do péče dle Ústavního soudu, patří: „a) existenci
pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; b) míru zacho-
vání identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; c)
schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací,
emocionální, materiální a jiné potřeby; a d) přání dítěte.“ Podle Ústavního soudu
28
platí, že pokud je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, jeho
přání musí být zásadním vodítkem při hledání jeho nejlepšího zájmu. Postoj

26 Ustanovení § 100 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
27 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3430/2011.
28 Nález Ústavního soud sp. zn. II. ÚS 2919/14 ze dne 20. 1. 2015.

86