Page 152 - Ochrana přírody při rozvojových činnostech a jiné střety zájmů při využití území

OCHRANA PŘÍRODY PŘI ROZVOJOVÝCH ČINNOSTECH A JINÉ STŘETY ZÁJMŮ PŘI VYUŽITÍ ÚZEMÍ

volně po lese, jej může zastřelit, protože jeho vlastník nebo pečovatel
se dopustil přestupku. Tak tomu není. Ani lovec, ani člen Státní myslivecké
stráže, ani lesní strážník si nemůže uzurpovat oprávnění jakéhosi „potres-
tání“ člověka, který se dopustil přestupku, zastřelením jeho psa. Je pravdou,
že vlastník nebo chovatel psa má být potrestán, ale soudem nebo orgánem
blokového řízení za přestupek podle čl. 166 zákoníku o přestupcích pokutou
nebo důtkou, nikoli ztrátou psa, jež čl. 166 zákoníku o přestupcích nezná.

9 Myslivost v judikatuře Ústavního tribunálu

V posledních letech byly otázky mysliveckého práva dvakrát projedná-
vané polským Ústavním tribunálem. Předmětem prvního nálezu z 6. listo-
padu 2012 bylo disciplinární řízení v Polském mysliveckém svazu. Při této
21
příležitosti Tribunál vyjádřil názor, že Polský myslivecký svaz vykonává
úlohu státní správy spojenou s povinností ochrany životního prostředí,
obsaženou v čl. 5 a čl. 74 odst. 2 Ústavy Polské republiky. Podle čl. 1
22
zákona – Myslivecké právo - myslivecké hospodaření je totiž elementem
ochrany přírodního prostředí. Tímto způsobem Tribunál zdůraznil význam
myslivosti pro ochranu životního prostředí.
Předmětem druhého nálezu z 10. července 2014 bylo rozdělení území státu
na honitby. Tribunál potvrdil nesoulad čl. 27 odst. 1 zákona – Myslivecké
23
právo s ústavními zárukami vlastnictví. Tento článek zákona dovo-
luje zapojit pozemek do honitby bez jakéhokoli podílu vlastníka tohoto
pozemku. Tribunál však nezpochybnil polský model myslivosti jako celek
a nezpochybnil práva k lovu na cizím pozemku; zhodnotil řešení přijaté
v mysliveckém právu jako přispění k realizaci ochrany životního prostředí.
Intencí Tribunálu bylo pouze ukázat, že oprávnění vlastníků pozemků zapo-
jovaných do honitby by měla být lépe chráněna. To znamená, že v řízeních
o vytváření honitby by vlastníci pozemků měli mít možnost předkládat svoje
stanoviska, ale to vůbec neznamená, že jejich názory jsou závazné, protože
Tribunál uznal omezení vlastnického práva spojené s tvorbou honitby
a snahu k tomu, aby to bylo území dostatečně velké a souvislé, umožňující

21 Wyrok Trybunału Konstytucyjnego z 6. 11. 2012 – K 21/11, OTK-A 2012, č. 10,
pozn. 119.
22 Konstytucja Rzeczypospolitej Polskiej z 2. 4. 1997 (DzU č. 78, pozn. 483).
23 Wyrok Trybunału Konstytucyjnego z 10. 7. 2014 – P 19/13, OTK-A 2014, č. 7, pozn. 71.

150