Page 55 - COFOLA 2023. Část 3 – Sborník příspěvků mladých právníků, doktorandů a právních vědců.

Aktuální otázky civilního procesu

Režim plnění poskytnutého na základě následně zrušeného pravomoc-
ného rozsudku byl předmětem zájmu právních teoretiků a otázkou řeše-
9
nou při rozhodování Nejvyššího soudu dlouhodobě. A od počátku ani
10
nelze hovořit o zcela ustálené judikatuře. Postupně se ustálily dva různé
pohledy na danou problematiku. První z nich odkazuje na výše (v poznámce
pod čarou) zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 21
Cdo 1758/2002, v němž se (ovšem ve vztahu k předběžně vykonatelnému
rozhodnutí) podává, že: „poskytuje-li účastník […] plnění jen proto, že mu to bylo
uloženo předběžně vykonatelným rozsudkem, nečiní tak ještě v úmyslu uspokojit nárok
druhého účastníka tohoto vztahu“. K tomu je ale ještě dodáno, že tak činí „toliko
pro případ, že takovou povinnost skutečně má, a s vědomím, že mu musí být vráceno,
jestliže se ukáže, že příjemci poskytnuté plnění nenáleží“.
Na základě tohoto rozhodnutí ale byl i v judikatuře Nejvyššího soudu
následně vysloven názor, že zaplacením pohledávky na základě státního
donucení (např. hrozbou exekuce) pohledávka nezaniká, neboť není plněno
s úmyslem plnit. Uvedené má jistě své ratio a odpovídá skutečné podstatě
11
plnění na základě pravomocného rozhodnutí soudu (odmyslíme-li zvláštní
případy představované například soudem schváleným smírem). Především
však tato úvaha poměrně jednoduše a procesně efektivně řeší otázku násled-
ného vymožení plnění poskytnutého na základě pravomocného a následně
zrušeného rozsudku.
Vedle toho se etabloval právní názor založený na výše (v poznámce pod čarou)
zmíněném historickém rozsudku Najvyššieho súdu SSR sp. zn. 1 Cz 53/75.
Podle něj, a zejména podle následujících rozhodnutí Nejvyššího soudu tím,
že rozsudek pozbude v důsledku zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu

9 Např. srov. ŠVESTKA, J., JEHLIČKA, O., ŠKÁROVÁ, M., SPÁČIL, J. a kol. Občanský
zákoník. Komentář. 10. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 809; obdobně i následující komen-
táře tohoto autorského kolektivu.
10 Jako jedny prvních lze jmenovat např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2003,
sp. zn. 21 Cdo 1758/2002, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005 sp. zn. 33
Odo 871/2005.
11 Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016 sp. zn. 30 Cdo 2561/2014,
s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2012 sp. zn. 28 Cdo 3106/2012:
„zaplacením pohledávky exekutorovi s cílem odvrátit nepříznivé následky exekuce, a nikoliv s úmyslem
plnit, pohledávka nezaniká“.

53