var textForPages = ["23. Kvartér                                                    Sborník abstrakt                                                                                                                                         Martin Ivanov, Lucie Kleprlíková, Lukáš                                                                               Zacheus, Jaroslav Šamánek, Vlastislav                                                                               Káňa (eds.)                                                                                1. prosinec 2017                                                                                ÚGV PřF MU Brno","Ústav geologických věd Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity                                                     Česká geologická společnost                                                                23. Kvartér                                             rd                                     23  Quaternary Conference                                                                 Sborník abstrakt                                                        Abstract Book                                                                           1. prosinec 2017                                                                       st                                                      December 1  2017                                                               Brno 2017","Poděkování                 Práce vznikla za podpory projektu GAČR 16-15678S „Vývoj interakce přírodního prostředí                a subsistenční strategie raně středověké společnostiÈ.                                        Editoři: Martin Ivanov, Lucie Kleprlíková, Lukáš Zacheus, Jaroslav Šamánek, Vlastislav                Káňa                 Příspěvky nejsou recenzovány, za jejich obsahovou i formální správnost odpovídají autoři.                  Fotografie na přední straně: M. Hanáček – Zdvižená mořská terasa, tvořená pleistocenními                až raně holocenními ledovcovými a mořskými sedimenty. Billefjorden, ostrov Spitsbergen.                  Vydala Masarykova univerzita                 Žerotínovo náměstí 617/9, 601 77 Brno                 1. vydání, 2017                   ¨ 2017 Masarykova univerzita                 ISBN 978-80-210-8824-5                 ISBN 978-80-210-8825-2 (online : pdf)                                                             2","Program semináře 23. Kvartér                              Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, budova 3, posluchárna G1                                                             1. 12.2017                          8:00           zahájení semináře                          8:15 - 8:30    Eva Břízová: Vzpomínka na kvartérního geologa Pavla Havlíčka                          8:30 - 8:45    Matěj Roman, Anna Píšková, David C. W. Sanderson, Alan Creswell,                                        Daniel  Nývlt,  Kateřina  Kopalová,  Juan  M.  Lirio:  Kombinace                                        radiouhlíkového a luminiscenčního datování pozdně holocenních jezerních                                        sedimentů  ze  souostroví  Jamese  Rosse,  Antarktický  poloostrov  –  klíč  k                                        archivům zdejší environmentální historie                          8:45 - 9:00    Paweł Twaróg, Tomasz Kalicki, Marcin Frączek, Emanuela Malęga,                                        Karolina Fularczyk, Artur Zieliński: Structure and alluvium of Czarna                                        Staszowska river valley near Rytwiany - preliminary results                          9:00 - 9:15    Daniel  Vondrák,  Günther  Kleteschka,  Jolana  Hrubá,  Václav                                        Procházka,  Zuzana  Hořická,  Evžen  Stuchlík:  První  doklad  tefry                                        Laacher See v České republice                          9:15 - 9:30    Tomasz Kalicki, Paweł Przepióra, Marcin Frączek, Michał Aksamit,                                        Piotr  Biesaga,  Edyta  Kłusakiewicz,  Mariusz  Chrabąszcz,  Michał                                        Matałowski:  Sediments  and  relief  of  Suchedniów  Reservoir                                        (Świętokrzyskie voivodeship, Poland) – preliminary results                          9:30 - 9:35    diskusní blok                          9:35 - 10:00   přestávka                          10:00 - 10:15   Dominika  Zaborska,  Tomasz  Kalicki,  Piotr  Kusztal,  Karolina                                        Fularczyk,  Mariusz  Nowak,  Marcin  Frączek,  Paweł  Przepióra:                                        Sediments and relief of upper Czarna Konecka river valley downstream of                                        Czarniecka Góra (Polish Uplands) – preliminary results                          10:15 - 10:30   Marek  Křížek,  Tomáš  Uxa,  David  Krause,  Lukáš  Vohradský:                                        Rozšíření  pseudomorfóz  mrazových  a  ledových  klínů  na  území  České                                        republiky                          10:30 - 10:45   Emanuela Malęga, Tomasz Kalicki: Structure-texture features and origin                                        of sediments in karstic depression near Wiślica –preliminary results                          10:45 - 11:00   Slavomír  Nehyba,  Petr  Dresler,  Nela  Doláková,  František  Kuda,                                        Michaela Prišťáková, Jakub Šimík, Jaroslav Škojec, Karel Kirchner:                                        Raně  středověké  koryto  a  jeho  vztah  k  fortifikačnímu  systému                                        velkomoravského  Pohanska  u  Břeclavi:  archeologie,  geoarcheologie,                                        sedimentologie, paleoekologie                          11:00 - 11:15   Tomasz  Kalicki,  Piotr  Kusztal,  Mariusz  Nowak:  Younger  Dryas                                        subfossil pine tree in alluvia of upper Czarna Konecka river lower terrace                                        (Polish Uplands)                                                                   3","11:15 - 11: 30   Tomáš Čejka, Daniel Nývlt, Kateřina Kopalová, Marie Bulínová, Jan                               Kavan,  Juan  M.  Lirio:  Datování  počátku  neoglaciální  fáze  v  SV  části                               Antarktického poloostrova na základě multi-proxy analýzy sedimentárního                               záznamu jezera Anonima z ostrova Vega                 11:30 – 11:35   diskusní blok                 11:35 - 13:00   přestávka na oběd                 13:00 - 13:15   Tomasz  Kalicki,  Mariusz  Chrabąszcz,  Igor  Maciszewski,  Paweł                               Przepióra: Geoarcheological studies near Rychnowo in the upper Drwęca                               catchment area                 13:15 - 13:30   Jaroslav  Bartík,  Lubomír  Šebela,  Petr  Škrdla,  Antonín  Přichystal,                               Peter  Milo,  Tomáš  Tencer:  Archeologický  výzkum  neolitických  a                               eneolitických dílenských aktivit na lokalitě Stránská skála III v roce 2017                               (k. ú. Brno – Slatina)                 13:30 - 13:45   Katarzyna Pyżewicz, Zdeňka Nerudová: Brno-Štýřice III Paleolithic site                               – a microwear approach to the recognition function of the lithic tools                 13:45 - 14:00   Petr  Kočár,  Lenka  Lisá,  Aleš  Bajer,  Libor  Petr,  Lenka  Vejrostová,                               Jaroslav  Peška:  Geoarcheologický  průzkum  dálničních  staveb  v  okolí                               Hradce Králové                 14:00 - 14:15   Edyta  Kłusakiewicz,  Tomasz  Kalicki,  Jan  Horák,  Paweł  Przepióra,                               Marcin  Frączek,  Mariusz  Chrąbaszcz,  Piotr  Kusztal:  Facial  and                               geochemical features of alluvia of the Kamienna river flood plain (Kielce                               Upland, Poland)                 14:15 - 14:20   diskusní blok                 14:20 - 14:30   přestávka                 14:30 - 14:45   Jan  Petřík,  Libor  Petr,  Petr  Kočár,  Petra  Goláňová,  Vincent                               Guichard:  Poslední  tisiciletí  vývoje  krajiny  na  svazích  pod  oppidem                               Bibracte (Mont Beuvray)                 14:45 - 15:00   Marcin Frączek, Tomasz Kalicki, Paweł Przepióra: Paleogeographical                               3D model: case study from Lipowo site in Biebrza Basin (NE Poland)                 15:00 - 15:15   Lenka Lisá, Monika Porubčanová, Petr Kočár, Pavel Lisý: Propojení                               etnologie a geoarcheologie aneb experimentální podlaha mlýna v Dolním                               Němčí                 15:15 - 15:30   Damian  Stefański,  Radosłav  Czerniak,  Tomasz  Kalicki,  Marcin  M.                               Przybyła:  Geoarchaeological  studies  at  Kraków-Bieżanów  site  20                               (Sandomierz Basin) – preliminary results                 15:30 - 15:45   Martin  Lulák,  Martin  Hanáček,  Daniel  Nývlt,  Slavomír  Nehyba:                               Paleoekologie  zátoky  Mimerbukta  (centrální  Svalbard)  na  přelomu                               pleistocénu  a  holocénu  podle  subfosilních  společenstev  mořských                               bezobratlých                                                             4","15:45 - 16:00   Libor  Petr,  Petr  Kočár,  Petr  Lissek,  Kryštov  Derner,  Jiří  Crkal,                                        Martin  Volf:  Odraz  lidských  aktivit  a  středověkého  hornictví  v                                        sedimentárním záznamu potočních niv v Krušných horách                          16:00 - 16:05   diskusní blok                          16:05 - 16:15   přestávka                          16:15 - 16:30   Michal Horsák: Vývoj holocenní bioty mírného pásu: kombinace metod a                                        prostorových škál (představení řešeného projektu)                          16:30 - 16:45   Jakub  Holuša,  Martin  Hanáček,  Daniel  Nývlt:  Vývoj  sedimentačního                                        prostředí u Kolnovic po uložení glacifluviální akumulace                          16:45 - 17:00   Ladislav  Nejman,  Lenka  Lisá,  Miriam  Nývltová Fišáková,  Michaela                                        Ryzá,  Vít  Záhorák,  Shapulat  Shaydulaev,  Ladislav  Stančo:                                        Geoarcheologický výzkum jeskyně Kaptar Kamar v jižním Uzbekistánu                          17:00 - 17:15   Daniela Ličmanová, Martin Moník, Kamil Zágoršek, Hynek Hadraba:                                        Metody rozlišování silicitů z glacigenních sedimentů severní Moravy                          17:15- 17:30   Petr Škrdla, Tereza Rychtaříková, Jaroslav Bartík, Ladislav Nejman,                                        Jan Novák: Palimpsest bohunicienu v Ořechově                          17:30 - 17:35   diskusní blok                          17:35          zakončení semináře                             Posterová sekce:                          Emanuela Malęga, Paweł Twaróg, Tomasz Kalicki: Aeolian processes on plugh areas in                         the Nida basin (Polish uplands) - first results                          Ondřej Děkanovský, Martin Ivanov: Biostratigraphy and palaeoecology of the Dagmar                         Cave (Czech Republic, Moravian Karst) based on the study of micromammal communities                          Karolina Fularczyk, Dominika Zaborska, Tomasz Kalicki, Piotr Kusztal: Traces of                         Prehistoric and historical human activity in the upper Czarna Konecka valley and its river                         bed changes since 19th c.                                                                                       5","Obsah:                   JAROSLAV  BARTÍK,  LUBOMÍR  ŠEBELA,  PETR  ŠKRDLA,  ANTONÍN  PŘICHYSTAL,  PETER                 MILO, TOMÁŠ TENCER: Archeologický výzkum neolitických a eneolitických dílenských aktivit na lokalitě                 Stránská skála III v roce 2017 (k. ú. Brno Slatina)………………………………………………………………....8                  EVA BŘÍZOVÁ: Vzpomínka na kvartérního geologa Pavla Havlíčka………………………………………….10                  TOMÁŠ  ČEJKA,  DANIEL  NÝVLT,  KATEŘINA  KOPALOVÁ,  MARIE  BULÍNOVÁ,  JAN  KAVAN,                 JUAN M. LIRIO: Datování počátku neoglaciální fáze v SV části Antarktického poloostrova na základě multi-                 proxy analýzy sedimentárního záznamu jezera Anonima z ostrova Vega…………..…………………..…….….11                  ONDŘEJ  DĚKANOVSKÝ,  MARTIN  IVANOV:  Biostratigraphy  and  palaeoecology  of  the  Dagmar  Cave                 (Czech Republic, Moravian Karst) based on the study of micromammal communities………………………….14                  MARCIN  FRĄCZEK,  TOMASZ  KALICKI,  PAWEŁ  PRZEPIÓRA:  Paleogeographical  3D  model:  case                 study from Lipowo site in Biebrza Basin (NE Poland)…………...………………………………………………15                  KAROLINA FULARCZYK, DOMINIKA ZABORSKA, TOMASZ KALICKI, PIOTR KUSZTAL: Traces                 of Prehistoric and historical human activity in the upper Czarna Konecka valley and its river bed changes since                 19th c……………………………………………………………………………………………………………...17                  JAKUB HOLUŠA, MARTIN HANÁČEK, DANIEL NÝVLT: Vývoj sedimentačního prostředí u Kolnovic po                 uložení glacifluviální akumulace………………………………………….………………………………………18                  MICHAL HORSÁK: Vývoj holocenní bioty mírného pásu: kombinace metod a prostorových škál (představení                 řešeného projektu)………………………………………………………………………………………………...21                  TOMASZ  KALICKI,  PAWEŁ  PRZEPIÓRA,  MARCIN  FRĄCZEK,  MICHAŁ  AKSAMIT,  PIOTR                 BIESAGA,  EDYTA  KŁUSAKIEWICZ,  MARIUSZ  CHRABĄSZCZ,  MICHAŁ  MATAŁOWSKI,                 EMANUELA MALĘGA, PAWEŁ TWARÓG, PIOTR KUSZTAL, MARIUSZ NOWAK: Sediments and                 relief of Suchedniów Reservoir (Świętokrzyskie voivodeship, Poland) – preliminary results…………………..22                  TOMASZ  KALICKI,  PIOTR  KUSZTAL,  MARIUSZ  NOWAK:  Younger  Dryas  subfossil  pine  tree  in                 alluvia of upper Czarna Konecka river lower terrace (Polish Uplands)…………………………………………. 24                  EDYTA  KŁUSAKIEWICZ,  TOMASZ  KALICKI,  JAN  HORÁK,  PAWEŁ  PRZEPIÓRA,  MARCIN                 FRĄCZEK, MARIUSZ CHRABĄSZCZ, PIOTR KUSZTAL: Facial and geochemical features of alluvia of                 the Kamienna river flood plain (Kielce Upland, Poland)……………………………….……………………….. 26                  PETR KOČÁR, LENKA LISÁ, ALEŠ BAJER, LIBOR PETR, LENKA VEJROSTOVÁ, JAROSLAV                 PEŠKA: Geoarcheologický průzkum dálničních staveb v okolí Hradce Králové……………………….………27                  MAREK KŘÍŽEK, TOMÁŠ UXA, DAVID KRAUSE, LUKÁŠ VOHRADSKÝ: Rozšíření pseudomorfóz                 mrazových a ledových klínů na území České republiky ………………………………………………………....29                  DANIELA LIČMANOVÁ, MARTIN MONÍK, KAMIL ZÁGORŠEK, HYNEK HADRABA: Metody                 rozlišování silicitů z glacigenních sedimentů severní Moravy……………………...……………………….……31                  LENKA LISÁ, MONIKA PORUBČANOVÁ, PETR KOČÁR, PAVEL LISÝ: Propojení etnologie a                 geoarcheologie aneb experimentální podlaha mlýna v Dolním Němčí…………..........……………….…………33                  LULÁK,  M.,  HANÁČEK,  M.,  NÝVLT,  D.,  NEHYBA,  S:  Paleoekologie  zátoky  Mimerbukta  (centrální                 Svalbard)   na   přelomu   pleistocénu   a   holocénu   podle   subfosilních   společenstev   mořských                 bezobratlých……………………………………………………………………………………………….……....34                  EMANUELA MALĘGA, PAWEŁ TWARÓG, TOMASZ KALICKI: Aeolian processes on plugh areas in                 the Nida Basin (Polish Uplands) – First results…………………………………….……………………………..39                  EMANUELA MALĘGA, TOMASZ KALICKI: Structure-texture features and origin of sediments in karstic                 depression near Wiślica –preliminary results …………………………………………………………….……....41                                                                6","SLAVOMÍR  NEHYBA,  PETR  DRESLER,  NELA  DOLÁKOVÁ,  FRANTIŠEK  KUDA,  MICHAELA                         PRIŠŤÁKOVÁ, JAKUB ŠIMÍK, JAROSLAV ŠKOJEC, KAREL KIRCHNER: Raně středověké koryto a                         jeho vztah k fortifikačnímu systému velkomoravského Pohanska u Břeclavi: archeologie, geoarcheologie,                         sedimentologie, paleoekologie……………………………………………………..……………………………..43                          LADISLAV  NEJMAN,  LENKA  LISÁ,  MIRIAM  NÝVLTOVÁ  FIŠÁKOVÁ,  MICHAELA  RYZÁ,  VÍT                         ZÁHORÁK, SHAPULAT SHAYDULLAEV, LADISLAV STANČO: Geoarcheologický výzkum jeskyně                         Kaptar Kamar v jižním Uzbekistánu…………………………………………….…………………………..……45                          LIBOR PETR, PETR KOČÁR, PETR LISSEK, KRYŠTOF DERNER, JIŘÍ CRKAL, MARTIN VOLF:                         Odraz lidských aktivit a středověkého hornictví v sedimentárním záznamu potočních niv v Krušných                         Horách…………………………………………………………………………………………………….………47                          JAN PETŘÍK, LIBOR PETR, PETR KOČÁR, PETRA GOLÁŇOVÁ, VINCENT GUICHARD: Poslední                         tisiciletí vývoje krajiny na svazích pod oppidem Bibracte (Mont Beuvray)……………………..…………….....48                          KATARZYNA PYŻEWICZ, ZDEŇKA NERUDOVÁ: Brno-Štýřice III Paleolithic site – a microwear                         approach to the recognition function of the lithic tools………………………………………………...………....50                          MATĚJ  ROMAN,  ANNA  PÍŠKOVÁ,  DAVID  C.  W.  SANDERSON,  ALAN  CRESWELL,  DANIEL                         NÝVLT,  KATEŘINA  KOPALOVÁ,  JUAN  M.  LIRIO:  Kombinace  radiouhlíkového  a  luminiscenčního                         datování pozdně holocenních jezerních sedimentů ze souostroví Jamese Rosse, Antarktický poloostrov – klíč                         k archivům zdejší environmentální historie…………………………………………………………..…...……....52                          TOMASZ KALICKI, MARIUSZ CHRABĄSZCZ, IGOR MACISZEWSKI, PAWEŁ PRZEPIÓRA:                         Geoarcheological studies near Rychnowo in the upper Drwęca catchment area……………...……..…………...54                          PETR ŠKRDLA, TEREZA RYCHTAŘÍKOVVÁ, JAROSLAV BARTÍK, LADISLAV NEJMAN, JAN                         NOVÁK: Palimpsest bohunicienu v Ořechově Název referátu tučným písmem………………….….……...…..56                          DAMIAN STEFAŃSKI, RADOSŁAW CZERNIAK, TOMASZ KALICKI, MARCIN M. PRZYBYŁA:                         Geoarchaeological studies at Kraków-Bieżanów site 20 (Sandomierz Basin) – preliminary result.......................57                          PAWEŁ TWARÓG, TOMASZ KALICKI, MARCIN FRĄCZEK, EMANUELA MALĘGA, KAROLINA                         FULARCZYK, ARTUR ZIELIŃSKI: Structure and alluvium of Czarna Staszowska river valley near                         Rytwiany - preliminary results ………………………………………………………………...............................59                          DANIEL VONDRÁK, GÜNTHER KLETESCHKA, JOLANA HRUBÁ, VÁCLAV PROCHÁZKA,                         ZUZANA HOŘICKÁ, EVŽEN STUCHLÍK: První doklad tefry Laacher See v České republice……….…...61                          DOMINIKA  ZABORSKA,  TOMASZ  KALICKI,  PIOTR  KUSZTAL,  KAROLINA  FULARCZYK,                         MARIUSZ NOWAK, MARCIN FRĄCZEK, PAWEŁ PRZEPIÓRA: Sediments and relief of upper Czarna                         Konecka river valley downstream of Czarniecka Góra (Polish Uplands) – preliminary results………….………63                                                                                          7","Archeologický  výzkum  neolitických  a  eneolitických  dílenských  aktivit  na                 lokalitě                Stránská skála III v roce 2017 (k. ú. Brno – Slatina)                __________________________________________________________________________                  JAROSLAV BARTÍK, LUBOMÍR ŠEBELA, PETR ŠKRDLA, ANTONÍN PŘICHYSTAL,                PETER MILO, TOMÁŠ TENCER                   V posledních letech byla Stránské skále věnována pozornost především díky realizaci polsko-českého                projektu  zaměřeného  na  výzkum  zdejších  dílenských  aktivit  v období  kultury  zvoncovitých  pohárů                (Šebela et al. 2016). Doposud zde byly prozkoumány dva objekty spadající do závěru eneolitu. Pro                 studium štípané kamenné industrie byla důležitá zejména exkavace soujámí v poloze Stránská skála                IV  realizovaná  v roce  2016  (Bartík  et  al.  2017).  Při  tomto  výzkumu  se  podařilo  doložit  intenzivní                zpracovávání místních rohovců kulturou zvoncovitých pohárů. V téže výzkumné sezóně byl formou                mikrosond  objeven  v prostoru  Stránské  skály  IV  ještě  další  zahloubený  objekt  bohatý  na  výskyt                štípané  industrie.  Na  základě  předběžné  analýzy  nalezené  keramiky  může  být  datován  do  kultury                 nálevkovitých  pohárů.  Tento  objev  nás  motivoval  k revizi  a  prohloubení  dosavadních  poznatků  o                dalších dílenských aktivitách v období mladého neolitu až staršího eneolitu na Stránské skále. Kromě                nově  objeveného  objektu  KNP  na  Stránské  skále  IV  jsme  se  zaměřili  v roce  2017  na  průzkum  a                následně  i  sondážní  výzkum  lokality  Stránská  skála  III,  kde  byly  aktivity  uvedených  kultur                predikovány  jednak  povrchovými  sběry,  a  jednak  staršími  výzkumy  z 80.  let  20.  století.  K jejich                částečnému  vyhodnocení  došlo  však  až  v následující  dekádě  (Svoboda,  Šmíd  1996).  Předběžné                výsledky ovšem prezentoval J. Svoboda už v roce 1984 na petroarcheologickém semináři v Plovdivu.                        Po  metodické  stránce  předcházela  výzkumu  lokality  Stránská  skála  III  geofyzikální                prospekce, která zde odhalila, kromě rozsáhlé terénní deprese na severním okraji zkoumané plochy,                takřka sedm desítek zahloubených objektů různých velikostí a pravděpodobně také stáří. Identifikovat                se podařilo rovněž sondy                       J.  Svobody,  ve  kterých  zkoumal  zdejší  paleolitické  osídlení.  Důležitá  byla  především                verifikace polohy sondy z roku 1984, v rámci níž byla pracovníky Archeologického ústavu AV ČR,                 Brno,  v.  v.  i.  prozkoumána  polovina  velkého  hliníku  kultury  s moravskou  malovanou  keramikou                (Svoboda  1985).  Archeologický  materiál  z tohoto  výzkumu  je  v současné  době  nezvěstný,  a  proto                jedinou  možností  studia  neolitických  aktivit  na  této  lokalitě  bylo  provést  další  sondáž.  Sondu  o                rozměrech 2,5×2,5 m jsme se rozhodli položit do jižní části již částečně prozkoumaného objektu a                kompletním  plavením  jeho  výplně  jsme  chtěli  dosáhnout  získání  co  největšího  množství                archeologického, paleobotanického a datovacího materiálu.                       Další  zjišťovací  sondu  o  rozměrech  4×1  m  jsme  situovali  do  míst  sondážního  řezu  J.                 Svobody  z roku  1983,  při  které  měl  být  výkopem  porušen  další  velký  neolitický  objekt  obsahující                štípanou kamennou industrii z místních rohovců (Svoboda 1984). Výsledkem bylo odhalení dalšího,                dosud neznámého, dílenského objektu  kultury nálevkovitých pohárů  na zpracovávání  rohovce typu                                                            8","Stránská skála. Výplň z objektu byla opět kompletně proplavena na sítech o průměru ok 3 mm, což                         umožnilo získání i těch rozměrově nejmenších složek operačního řetězce štípané kamenné industrie.                         Výsledky  povrchových  průzkumů,  geofyzikální  prospekce  i  dosavadních  výzkumů  dokládají                         v prostoru  Stránské  skály  III  intenzivní  aktivity  spojené  se  získáváním  a  zpracováváním  místních                         rohovců  v závěru  neolitu  a  na  počátku  eneolitu.  Precizní  technologicko-typologická  a  surovinová                          analýza  získaných  souborů  štípané  industrie  by  měla  přinést  nové  poznatky  o  rozdílech                         v technologické vyspělosti a formách distribuce stránskoskalských rohovců v rámci jednotlivých výše                         jmenovaných kulturních tradic.                         Archeologický  výzkum  na  Stránské  skále  III  se  realizoval  s  podporou  úkolu  \"Program  výzkumné                         činnosti Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i., na léta 2012-2017 (RVO 68081758)\".                             Reference:                         Bartík J., Kopacz J., Přichystal A., Šebela L., Škrdla P. (2017): Brno (k. ú. Slatina, okr. Brno –                         město). ‒ Přehled výzkumů 58, 1,186–187.                         Svoboda J. (1984): Stránská skála IIIa (okr. Brno –město). Nálezová zpráva č.j. 1831/85 uložená v                         archivu Archeologického ústavu AV ČR v Brně.                         Svoboda J. (1985): Stránská skála IIIa (okr. Brno –město). ‒ Nálezová zpráva č.j. 695/85 uložená v                         archivu Archeologického ústavu AV ČR v Brně.                          Svoboda  J.,  Šmíd  M.  (1996):  Dílenský  objekt  kultury  nálevkovitých  pohárů  na  Stránské  skále.  ‒                         Pravěk NŘ 4/1994, 79–125.                         Šebela  L.,  Škrdla  P.,  Přichystal  A.,  Kopacz  J.  (2016):  Dílna  kultury  zvoncovitých  pohárů  na                         zpracování rohovce typu Stránská skála (Brno, katastrální území Slatina). ‒ Musaica Archaeologica                         1/2016, 119–128.                                                                                                       9","Vzpomínka na kvartérního geologa Pavla Havlíčka                 __________________________________________________________________________                EVA BŘÍZOVÁ                               1                 1 Česká geologická služba ČGS, Klárov 3/131, 118 21 Praha 1, eva.brizova@geology.cz                   RNDr. Pavel Havlíček, CSc. 3.3.1944 Benátky nad Jizerou – 27.11.2016 Praha                                             Před  rokem  v  neděli  27.  listopadu  2016  nás  navždy  opustil  Pavel  Havlíček,  vynikající  odborník                kvartérní  geologie,  kolega  a  kamarád.  Pokud  nebyl  na zahraniční  misi,  vždy  se  účastnil  semináře                Kvartéru v Brně. V České geologické službě (dříve Ústřední ústav geologický) pracoval od roku 1969                do konce svého života. Svoji práci měl rád a její výsledky byly vždy perfektní. Specializoval se na                říční a eolické sedimenty nejen v České republice, ale i v zahraničí, pracoval například ve Francii, ve                Střední  Americe,  v  Libyi  a  v  posledních  letech  v  Mongolsku.  Ve  spolupráci  s  Geologische                Bundesanstalt  Wien  významně  přispěl  ke  geologickému  výzkumu  v  příhraničních  oblastech  jižní                 Moravy  a  Dolního  Rakouska.  Spektrum  jeho  odborné  činnosti  bylo  široké.  Spolupracoval  s                Přírodovědeckou fakultou UK Praha i MU Brno, s Archeologickým ústavem AV ČR v Praze a Brně,                ale  i  s  regionálními  organizacemi  na  Moravě.  Byl  členem  Mezinárodní  unie  pro  výzkum  kvartéru                INQUA a podílel se na výzkumu v několika projektech IGCP. V soupisu citací na Intranetu ČGS je u                jeho jména uveden údaj 245 prací, které buď sám, nebo jako spoluautor vytvořil. Nakonec prováděl                geologický  výzkum  a  mapování  na  Šumavě,  soutoku  Moravy,  Dyje  a  Kyjovky,  v  Českém  ráji  a                 Brdech. Nejbližším spolupracovníkům chybí jeho legendární humor a cenné rady (nejen geologicky                zaměřené), které čerpal ze svého života a neúnavné práce.                                                                  10","Datování  počátku  neoglaciální  fáze  v SV  části  Antarktického  poloostrova  na                          základě  multi-proxy  analýzy  sedimentárního  záznamu  jezera  Anonima  z                         ostrova Vega                           __________________________________________________________________________                                                                                     2                                        1                                                                                                          2                                                          1                         TOMÁŠ ČEJKA , DANIEL NÝVLT , KATEŘINA KOPALOVÁ , MARIE BULÍNOVÁ ,                         JAN KAVAN , JUAN M. LIRIO                                                      3                                     1                         1 Geografický  ústav,  Přírodovědecká  fakulta,  Masarykova  univerzita,  Česká  republika,                         tomas.cejka.94@gmail.com                         2 Katedra ekologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Česká republika                          3 Ciencias de la Tierra, Instituto Antártico Argentino, Argentina                           Období  pozdního  holocénu  je  z paleolimnologického  hlediska  v okrajových  částech  Antarktidy  ve                         srovnání s nižšími zeměpisnými šířkami nepříliš podrobně a detailně prozkoumáno. Je to zapříčiněno                         zejména samotnou odlehlostí Antarktického kontinentu a také velmi malým množstvím odledněných                         oblastí, kde mohla vznikat jezera. Jezero Anonima (63°49' j.š., 57°19' z.d., 24 m n. m.) ležící v severní                         části  ostrova  Vega  při  východním  okraji  Antarktického  poloostrova  bylo  zvoleno  pro  odvrtání                          sedimentárního jádra a následnou multi-proxy analýzu, a to za účelem porozumění environmentalní                         historie tohoto polárního území. Jezero leží v tillové plošině proglaciálního území ledovce Glaciar del                         Diablo, přičemž podloží je tvořeno dominantně křídovými sedimenty (Marambio Group), které byly                         postupem zmíněného ledovce překryty jeho sedimenty s dominancí bazaltů a hyaloklastických brekcií                         pocházejících z nedalekých, subglaciálně vzniklých, vulkanických meset (James Ross Island Volcanic                          Group).  Záznam  jezerních  sedimentů  o  délce  69  cm  (po  odvrtání)  byl  podroben  následujícím                         geochemickým,  petrofyzikálním  a  biologickým  analýzám:  1)  stanovení  litofilních  prvků  pomocí                         rentgenové  fluorescenční  spektrometrie  (XRF),  2)  zjištění  podílu  uhlíku  (organického  i                         anorganického)  a  síry  infračervenou  detekcí,  3)  stanovení  hmotnostně  specifické  (χ)  a  frekvenčně                         závislé  magnetické susceptibility (χFD), 4) laserové stanovení zrnitostního složení, 5) biostratigrafie                         rozsivek.                                Všechna data jsou z důvodu kompakce a obecně vhodnější interpretace vztažena k lineární                          časové  škále  (b2k) časově-hloubkového  depozičního  modelu  sestaveného  na  základě  čtyř  AMS                         radiouhlíkových stáří. Tato data byla kalibrována pomocí kalibračního data setu SHCal13 (Hogg et al.                         2013), přičemž pro období po r. 1950 bylo užito vysoko rozlišující post-bomb křivky (SH Zone 1–2;                         Hua et al. 2013). Samotný časově-hloubkový model byl vytvořen za využití Clam balíčku (Blaauw                         2010)  ve  statistickém  programovacím  jazyce  R.  Pro  interpolaci  (resp.  extrapolaci  stáří  báze                         sedimentu)  byla  zvolena  metoda  lineární  interpolace  za  použití  maximálního  počtu  10 000  iterací.                          Modelované stáří báze odebraného sedimentu (68–69 cm) bylo stanoveno na 2 440 kal. let b2k, avšak                         nejspodnější radiouhlíkové stáří (54–55 cm) bylo kalibrováno na „spolehlivějších“ 2 120 kal. let b2k                         (po modelování). Střední část profilu (28–29 cm) byla datována na 1 540 kal. let b2k, přičemž stáří                                                                   11","svrchnějších vrstev (16–17 cm a 5–6 cm) bylo stanoveno na 580 a 40 kal. let b2k. Uvedené datování                                                                                              -1                umožnilo  mj.  stanovit  rychlost  sedimentace,  která  se  pohybuje  v rozmezí  0,13–0,97  mm.rok .  Na                základě  průběhu  změn  hodnot  jednotlivých  abiotických  i  biotických  proxy  bylo  vymezeno  několik                zón,  přičemž  každá  odkazuje  na  rozdílné  paleoenvironmentální  podmínky  a  procesy  probíhající                v regionálním měřítku jak v povodí jezera, tak i v jezeře samotném.                        Nejspodnější část profilu (2 440–2 080 kal. let b2k) je typická velmi nízkými hodnotami χ                (~3.10   m .kg ),  které  se  v průběhu  intervalu  postupně  zvyšují.  Dle  Maher  a  Thompson  (1999)                            –1                     –9                         3                indikují obecně nízké hodnoty χ v porovnání se zbytkem jádra relativně teplejší klimatické poměry.                Vyšší teploty mají také mj. obecně za následek zvýšenou organickou produktivitu v jezeře i v jeho                povodí, což velmi vhodně koreluje s relativně vyšším podílem organického uhlíku (~2,76 % TOC) i                síry  (~0,20  %  TS)  v tomto  období,  přičemž  zvýšenou  biologickou  aktivitu  dokládá  i  vysoká                produktivita rozsivek v této vrstvě (604 x 104 valv na gram suchého sedimentu). Zvýšené jsou také                 hodnoty  χFD  (~4,72  %),  jež  dle  Dearing  et  al.  (1996)  představuje  magnetický  signál                superparamagnetických minerálů (<0,3 μm), avšak zde zatím není jasné, jaký je přesný původ této                magnetické  složky.  Může  totiž  být  způsoben  pedogenezí,  zvětráváním  neogenních  vulkanitů  nebo                tefrou  (Jordanova  2016).  Pro  zónu  1  je  typický  také  zvýšený  podíl  pískové  frakce  (~13  %)                korespondující  s  odpovídajícími  hodnotami  geochemických  poměrů  vztahujících  se  k zrnitostnímu                složení (Zr/Ti, Al/Si), což patrně dokládá zvýšený přísun siliciklastického materiálu do povodí jezera                 v důsledku zvýšené vodnosti a intenzity sezónního tání místních ledovců. Všechna zmíněná data tak                poukazují  na  skutečnost,  že  během  tohoto  časového  intervalu  končila  v oblasti  severního                Antarktického poloostrova poslední fáze mladoholocenního hypsitermálního období (LHH), které je                zaznamenáno v mnoha přírodních záznamech okrajové části Antarktidy (např. Björck et al. 1996).                       Svrchní  část  profilu  (od  2 080  kal.  let  b2k)  vykazuje  v mnoha  proxy  parametrech  náhlou                                                                                   –1                změnu v průběhu hodnot. Zejména se jedná o relativně vyšší χ (~13,8.10  m .kg ), a naopak nižší                                                                             –9                                                                                3                TOC  (~0,14  %)  i  χFD  (~3,8  %).  Patrná  je  také  změna  v zrnitostním  složení,  kdy  se  zvyšuje  podíl                prachové a jílovité frakce (~72 a 28 %) na úkor písčité. Na rozdíl od předchozího období produktivita                rozsivek výrazně poklesla až k minimálním hodnotám (10 x 104, interval 2 080–~1300 kal. let b2k).                Složení rozsivkového spektra zároveň ukazuje na častější přítomnost aerofilních druhů ukazujících na                časté oscilace jezerní hladiny.                       Na základě velmi rozdílného chodu hodnot u velké většiny proxy parametrů se lze domnívat,                že hlavní změna pozorovaná v období 2 080 kal. let b2k odpovídá nástupu neoglaciace (opětovného                 růstu  ledovců),  které  svou  charakteristikou  odpovídá  velmi  dobře  právě  naměřeným  hodnotám.                Obdobnou změnu datovaly Sterken et al. (2012) z kompozitního jezerního záznamu z ostrova Beak                nacházejícího  se  asi  20  km  severněji  na  2 120  kal.  let  BP,  tedy  o  necelé  století  dříve  než                v paleolimnologickém záznamu z jezera Anonima na ostrově Vega.                                                                    12","Obr. 1 Hlavní proxy parametry jádra Anonima (zleva: magnetická susceptibilita měřená při 976 Hz,                         podíly zrnitostních frakcí, poměr Rb/Sr, celkový organický uhlík (TOC), produktivita rozsivek na 1 g                         sedimentu) na lineární časové škále (b2k).                            Reference                         Björck, S., Olsson, S., Ellis-Evans, C., Håkansson, H., Humlum, O., de Lirio, J.M. (1996): Late                         Holocene  palaeoclimatic  records  from  lake  sediments  on  James  Ross  island,  Antarctica.  ‒                         Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 121, 3–4, 195–220.                         Blaauw,  M.  (2010):  Methods  and  code  for  ‘classical’  age-modelling  of  radiocarbon  sequences. ‒                         Quaternary geochronology, 5, 5, 512–518.                         Dearing, J. A., Dann, R. J. L., Hay, K., Lees, J. A., Loveland, P. J., Maher, B. A., O´Grady, K.                          (1996): Frequency-dependent susceptibility measurements of environmental materials. ‒ Geophysical                         Journal International, 124, 1, 228–240.                         Hogg,  A.G.,  Hua,  Q.,  Blackwell,  P.G.,  Niu,  M.,  Buck,  C.E.,  Guilderson,  T.P.,  Heaton,  T.J.,                         Palmer, J.G., Reimer, P.J., Reimer, R.W., Turney, C.S.M., Zimmerman, S.R.J. (2013): SHCal13                         southern hemisphere calibration, 0 - 50,000 cal BP. ‒ Radiocarbon, 55, 4, 1889–1903.                          Hua, Q., Barbetti, M., Rakowski, A.Z. (2013): Atmospheric radiocarbon for the period 1950-2010.                         ‒ Radiocarbon 55, 4, 2059–2072.                         Jordanova,  N.  (2016):  Soil  Magnetism:  Applications  in  Pedology,  Environmental  Science  and                         Agriculture. Academic Press, 469 s.                         Maher,  B.  A.,  Thompson,  R.  (1999):  Quaternary  climates,  environments  and  magnetism.  ‒                         Cambridge University Press, Cambridge, 403 s.                          Sterken, M., Roberts, S. J., Hodgson, D. A., Vyverman, W., Balbo, A. L., Sabbe, K., Moreton, S.                         G., Verleyen, E. (2012): Holocene glacial and climate history of Prince Gustav Channel, northeastern                         Antarctic Peninsula. ‒ Quaternary Science Reviews, 31, 15, 93–111.                                                                    13","Biostratigraphy  and  palaeoecology  of  the  Dagmar  Cave  (Czech  Republic,                 Moravian Karst) based on the study of micromammal communities                __________________________________________________________________________                                                             1                                        1                ONDŘEJ DĚKANOVSKÝ , MARTIN IVANOV                 1 Department of Geological Sciences, Faculty of Science, Masaryk University, Czech Republic.                422928@mail.muni.cz                   The Dagmar Cave is situated in Moravian Karst (Czech Republic). The first original modelling of the                cave corridors can be dated probably as far back as the Neogene. The water rainfalls further expanded                the  already  existing  karst  joints.  The  base  of  the  sedimentary  sequence  is  formed  by  the  layer  of                fluvial  gravels  which consist of  Culmian rocks. The studied assemblage of  small  mammals comes                from the overlying loamy deposits uncovered in the sectors B and D which contain the only known                fossiliferous layers from this locality (Musil et al., in prep.). The fossil material consists of molluscs,                numerous remains of small vertebrates as well as pollen grains. Our research was focused on the study                 of composition of micromammal communities from the fossiliferous layers 2, 4 and 5 of the sector D                and the layer 2 of the sector B.                       Significant  mammalian  groups  were  studied  with  particular  reference  to  the  families                Arvicolidae  and  Soricidae.  Arvicolids  were  studied  on  the  basis  of  dentition  (m1)  whereas  other                groups (Eulipotyphla, Chiroptera) were studied on the basis of the preserved lower jaws. In total 13                taxa were reported and most of the relevant individuals come from the layer 5. The layer 5 (sector D)                 was the only layer which enabled a more accurate biostratigraphic conclusion because of the presence                of Sorex (D.) postsavini, which is typical for the lower part of the Middle Pleistocene Q3 Biozone                (Toringian).   The   presence   of   Clethrionomys   glareolus,   Microtus   sp.,   Microtus                arvalidens/subterraneus, Apodemus sp.,  Sorex runtonensis, Sorex cf. runtonensis as  well as  Myotis                bechsteinii  confirm  the  interglacial  character  of  this  layer.  The  specific  layer  of  the  remaining                determined taxa including  Arvicola cantiana, Microtus arvalidens/subterraneus, Sorex runtonensis,                Myotis bechsteinii, Plecotus cf. auritus and Myotis cf. capaccinii is unknown; however, it is clear that                 they come from the layer 2, 4 or 5 of  the sector D. The layer 4 of the sector D contains  Sorex cf.                runtonensis. The layer 2 of sector B contains only Cricetus sp., Sorex runtonensis and Microtus cf.                arvalidens.                       As  results  from  both  the  biostratigraphical  range  of  the  determined  taxa  as  well  as  the                palaeoecology of the fossil community from the layer 5 of sector D, this layer was deposited within                the II., III. or IV. Interglacial of the Cromerian complex. At that time the forest environment with                 dense vegetation predominated in close vicinity of the Dagmar Cave. The Dagmar Cave community                documents the warm period, with the relatively high species diversity and the relatively diverse food                sources compared to glacial environments.                                                              14","Paleogeographical 3D model: case study from Lipowo site in Biebrza Basin (NE                          Poland)                          __________________________________________________________________________                                                                  1                                            1                         MARCIN FRĄCZEK , TOMASZ KALICKI , PAWEŁ PRZEPIÓRA                         1 Jan  Kochanowski  University  in  Kielce,  Institute  of  Geography,  Department  of  Geomorphology,                         Geoarchaeology  and  Environmental  Management,  Kielce,  Poland,  marcinfraczek1987@gmail.com,                         tomaszkalicki@ymail.com, pawelprzepiora1988@gmail.com                          In times of advanced computer techniques used in various fields of life and science we can clearly feel                         insufficiency in the use of the latest visualization techniques in palaeogeography, geoarchaeology etc.                         These interdisciplinary studies provide very diverse data, which should be summarized not only in                          text,  but  also  in  illustrative  form.  In  the  case  of  illustration  very  important  is  impressive  visual                         presentation of the results. As part of the geoarchaeological research was made an attempt to develop                         a  3D  models  (including  the  most  important  results  from  different  disciplines)  for  several                         archaeological sites.                                  3D models were made in the GameGuru program, one of the easiest and most enjoyable                         game creator which is using to create virtual, 3-dimencional reality in computer games. The main aim                         of  this  shareware  programme  is  to  develop  an  open  world  game  creator  that  is  easy  to  use  and                          produces very high-quality results in all areas; such as superior art and animation, smooth game play,                         realistic reproduction of the virtual world and top-class audio.                         To build a model based on these types of programs it is necessary to select:                                1. a \"reference point\" - present day relief e.g. DTM, aerial photography etc.;                                2. the direction of the viewpoint on the site, extents, perspective distance etc.;                                 3. a consecutive time horizon (important and dated paleogeographical limits);                                4. appropriate presentation of palaeoenvironmental results obtained for each time horizon;                                5. entities (trees, plants, animals, human figure etc.) and fit a proper scale.                         Thanks  to  this  it  was  possible  to  present  changes  in  the  relief  evolution  and  the  possibility  of  its                         interpretation on the basis of the obtained palaeoenvironmental data.                                  Lipowo is one of the archaeological site which was reconstructed based on 3D model, and                         it is located in NE Poland in middle Biebrza basin. Relief of this region formed during Middle Polish                          Glaciation – Warta stage and the Pomeranian phase of last glaciation and was transformed in small                         degree during the Late Glacial and Holocene (Kalicki et al. 2015, 2016). At Lipowo site a beginning                         of peat accumulation in the valley floor was radiocarbon dated at 8490±80 BP 7658‒7347 cal. BC. At                         the similar time (8330±120 BP 7577‒7083 cal. BC) was cut off Biebrza river channel near a sandy                         elevation.  Both  these  occurrences,  a  rise  of  ground  water  level  and  channel  change,  could  be                         connected with climatic changes - cool and humid phase at the beginning of Atlantic. This event is                          globally known as 8.2 ka event have been indicated also in Centraleuropean valleys as a phase of an                         increase fluvial activity (Kalicki 2006). Gyttja with water malacofauna was accumulated in oxbow                         lake during the Early Atlantic. Lake had disappeared about 6170±80 BP 5313‒4911 cal. BC when                                                                   15","started accumulation of peats and developed peat bog here (Frączek 2017). 3D models presents the                evolution of Lipowo („island” in peatbog valley floor) since Younger Pleniglacial, Atlantic period to                Subboreal period including changes in relief, vegetation and human occupation.                Part of the research was carried out in cooperation with the project: „Preservation of wetland habitats                in the upper Biebrza Valley” LIFE11/NAT/PL/422.                  References:                Frączek  M.  (2017):  Warunki  przyrodnicze  funkcjonowania  społeczeństw  subneolitycznych  w                Kotlinie Biebrzy. (Typescript of PhD thesis). ‒ Instytut Geografii Uniwersytet Jana Kochanowskiego                 w Kielcach, Kielce.                Kalicki T. (2006): Zapis zmian klimatu oraz działalności człowieka i ich rola w holoceńskiej ewolucji                dolin środkowoeuropejskich. ‒ Prace Geograficzne IGiPZ PAN 204, 348 s.                Kalicki  T.,  Wawrusiewicz  A.,  Frączek  M.,  Przepióra  P.,  Kusztal  P.,  Nowak  M.  (2015):                Geoarchaeological  studies  of  the  Subneolithic  site  at  Krasnoborki  (upper  Biebrza  river  valley,  NE                Poland). ‒ Sbornik abstrakt 21. Kvarter (eds. H. Nohalova, V. Káňa, J. Březina), 27.11.2015, Brno,                 25.                Kalicki  T.,  Wawrusiewicz  A.,  Frączek  M.,  Przepióra  P.,  Kusztal  P.,  Nowak  M.  (2016):  Late                Glacial and early Holocene environmental context of Subneolithic settlement in the Upper Biebrza                Basin.  ‒  12.  Konference  Environmentalni  Archeologie  „Před  neolitem…”,  7-9.02.2016,  Praga,                Czechy, 29.                                                                                                     16","Traces  of  Prehistoric  and  historical  human  activity  in  the  upper  Czarna                          Konecka valley and its river bed changes since 19th c.                          __________________________________________________________________________                                                                              2                                                                                                  1                         KAROLINA  FULARCZYK ,  DOMINIKA  ZABORSKA ,  TOMASZ  KALICKI ,  PIOTR                                                  2                         KUSZTAL   2                          1 Jan  Kochanowski  University  in  Kielce,  Institute  of  Geography,  Department  of  Geomorphology,                         Geoarchaeology and Environmental Management, Kielce, Poland, tomaszkalicki@ymail.com                         2 Jan Kochanowski University in Kielce, Institute of Geography, Student Research Group of                         Geomorphologists ,,Złoty Bażant“, Kielce, Poland, fularczykkarolina@gmail.com,                         dominika_607880@wp.pl, roch1990@gmail.com                           Study section of the Upper Czarna Konecka river valley is located on Polish Uplands. There is the                          Mesozoic margin of Holy Cross Mountains with Jurassic (Lias) sandstones in basement.                                According to the Archaeological Map of Poland data Prehistoric artifacts occur mainly in the                         valley  bottom,  while  the  from  historical  period  in  valley  bottom  (minor  part),  valley  slopes  and                         watershed areas. The largest concentration of finds is in the area of the Krasna river estuary to Czarna                         Konecka river and on the right bank of the Czarna Konecka river valley near Niekłań. This indicate                         the  attractiveness  of  the  riverside  environment  for  both  in  Prehistoric  and  historical  periods  and  a                          strong anthropopression in the basin since the Middle Ages.                                                                                                          th                                Reconstruction of Czarna Konecka river changes on the basis of historical maps from the 19                              th                         and 20  c. was done. These changes were compare with the present-day Digital Terraine Model. It                         shows that cartographic data do not faithfully reflect reality because course of the river bed, which in                         e.g. in 1808 and 1846 runs by some sections on the highest terrace and on the valley slope. In contrary                         information on the appearance and disappearance of artificial reservoirs is reliable. At the beginning                                th                         of the 19  c. their number was very high, which can be attributed to the development of the Old Polish                         Industrial District (SOP), based on the water power of the river. After the fall of the ironworks and                         mills  in  the  20   c.  many  old  industrial  ponds  disappear,  which  is  clearly  visible  in  the  obtained                                     th                         cartographic image.                                                                                       17","Vývoj sedimentačního prostředí u Kolnovic po uložení glacifluviální akumulace                 __________________________________________________________________________                                  1                                                      2                JAKUB HOLUŠA , MARTIN HANÁČEK , DANIEL NÝVLT            3                Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno                                                           3                1 holusa.jakub@seznam.cz;  HanacekM@seznam.cz;  daniel.nyvlt@seznam.cz                                      2                  Kolnovická  pískovna  se  nachází  v jesenické  oblasti,  která  byla  ve  středním  pleistocénu  zasažena                kontinentálním  ledovcem,  jímž  byly  uloženy  mocné  glacifluviální  sedimenty.  V následujících                glaciálech  do  tohoto  území  již  kontinentální  ledovec  nezasáhl  (Nývlt  et  al.  2011),  naopak  se  zde                vytvořila  rozsáhlá  periglaciální  zóna,  pro  níž  jsou  typické  periglaciální  jevy  a  vznik  eolicko-                 koluviálních sedimentů (Czudek 2005).                       Byly zkoumány dva oddělené výskyty postglacifluviálních sedimentů, jeden profil v západní                a  druhý  ve  východní  části  pískovny.  Pro  vlastní  výzkum  byly  začištěny  a  fotograficky                zdokumentovány profily, byly v nich popsány strukturní a texturní znaky sedimentů a zároveň byly                také popsány a interpretovány periglaciální jevy. Z jednotlivých typů sedimentů byly odebrány vzorky                pro následné zrnitostní analýzy.                V západní  části  pískovny  leží  přímo  na  glacifluviálních                 sedimentech  těleso  zvrstveného  diamiktonu.  Na  těleso                zvrstveného  diamiktonu  nasedá  čočkovité  těleso,  tvořené                písčitými  až  štěrkovito-písčitými  faciemi.  Nejvýše  bylo                definováno těleso masivního diamiktonu.                       Východní  část  nebyla  na  rozdíl  od  západní  části                 hlubokou  depresí,  ale  spíše  soustavou  mělkých  depresí.                Akumulovaly  se  zde  především  masivní  diamiktony  a                masivní štěrky. Masivní diamiktony i masivní štěrky přímo                nasedají na glacifluviální sedimenty.                       V jednotlivých  profilech  obou  částí  pískovny  byly                zároveň popsány postsedimentární tvary. Ve východní části                pískovny  se  jedná  např.  o  čtyři  pukliny,  shluk  cca  25–30                 vzpřímených  klastů,  vymrzlé  klasty,  deformace  vrstev                                                                   Obr.  1  Příklad  mrazové  pukliny                a mramorování  obou  masivních  diamiktonů.  Naopak   s jemnozrnnou   výplní   z východní                v západní částí pískovny se jedná pouze o deformace vrstev   části pískovny.                a mramorování masivního diamiktonu.                       Dokumentované  postglacifluviální  sedimenty  mají  rozdílnou  genezi.  Zdrojem  prachové                frakce  zvrstveného  diamiktonu  je  eolický  transport  a  depozice.  Prachová  složka  byla  následně                 přimíchávána do úlomkotoků, což byly soliflukcí transportované glacifluviální sedimenty. Čočkovité                těleso  ze  západní  části  pískovny,  tvořené  písčitými  až  štěrkovito-písčitými  faciemi,  vzniklo                působením vodního toku. Masivní diamikton, nacházející se v západní části pískovny, vznikl navátím                                                          18","prachu a jílu, avšak vzhledem k aridnějším podmínkám a mělčí depresi již nedošlo k jejich svahové                         resedimentaci.  Navátím  jílu  a  prachu  vzniklo  malé  i velké,  laterálně  rozsáhlé  těleso  masivního                         diamiktonu  ve  východní  části  pískovny.  Třetí  těleso  masivního  diamiktonu  ve  východní  části                         pískovny však vzniklo v souvislosti s působením vodního toku erodujícího glacifluviální sedimenty.                         Ten  po  sobě  zanechal  koryto,  které  bylo  následně  zaneseno  eolickými  a  koluviálními  sedimenty.                          Masivní  štěrky  pravděpodobně  představují  resedimentované  glacifluviální  sedimenty  s eolickou                         příměsí.                                Periglaciální postsedimentární tvary se omezují prakticky pouze na východní část pískovny.                         Pukliny byly na základě tvaru a místa výskytu interpretovány jako mrazové pukliny (obr. 1; Matsuoka                         2011; Lowe, Walker 2015), shluk vzpřímených klastů jako relikty tříděných pruhů (Koaze et al. 1974;                         Washburn  1979)  a  deformace  vrstev  jako  kryoturbační  jevy  (Sekyra  1960;  van  Vliet-Lanoë  1988;                         Kasse  1999).  V profilech  byly  také  interpretovány  vymrzlé  klasty,  stopy  po  geliflukci  (Washburn                          1997; Matsuoka 2001) a mramorované profily (Němeček et al. 1990; Kozák et al. 2009).                                Ve východní části došlo nejprve ke kryoturbačním deformacím glacifluviálních sedimentů, v                         nichž se následně vytvořily mrazové pukliny. V souvislosti se vznikem mrazových puklin docházelo k                         třídění materiálu na mírně ukloněném svahu za vzniku tříděných pruhů a v mělké lokální depresi se                         akumuloval  eolický  prach,  následovaný  akumulací  resedimentovaných  glacifluviálních  sedimentů                         s eolickou  příměsí.  Eolický  prach  akumulovaný  ve  větší  depresi  byl  během  holocénu  postižen                          mramorováním.  V západní  depresi  došlo  nejprve  k akumulaci  eolického  prachu  smíchaného  s                         geliflukčně transportovanými glacifluviálními sedimenty. Po ukončení akumulace tohoto tělesa byly                         vodním tokem uloženy písčité a štěrkovito-písčité facie a zároveň byl rejuvenován dřívější povrch.                         Po vyschnutí  vodního  toku  docházelo  k mrazovým  deformacím  zvrstveného  diamiktonu.  Stávající                         deprese byla v tomto období vyplněna eolickým prachem např. nafoukáním na sněžník, následně se v                         sedimentu během holocénu vytvořilo  mramorování. Rozdíl je i v prostorové distribuci periglaciální                         jevů, jelikož ty se spíše vážou na hrubozrnnější sedimenty a rovný povrch, což splňuje východní část,                          zatímco  v západní  části  docházelo  k  ukládání mocnějších  akumulací  jemného  materiálu  do  hlubší                         deprese.                                Při  interpretaci  vzniku  periglaciálních  jevů  byly  popsány  i  základní  klimatické  a  přírodní                         podmínky  působící  při  jejich  tvorbě.  Na  základě  paleoklimatických  podmínek  a  superpozice                         periglaciálních tvarů lze jejich vznik rozdělit do čtyř hlavních období, a to na sálské zalednění (např.                         mrazové pukliny, tříděné pruhy, vznik zvrstveného a masivního diamiktonu, fluviální těleso), eemský                          interglaciál  (vymrzlé  a  vzpřímené  klasty),  viselské  zalednění  (svrchní  masivní  diamikton,                         kryoturbace)  a holocén  (mramorování,  vzpřímené  a  vymrzlé  klasty).  Na  závěr  byly  na  základě                         srovnání  se sprašemi  z Čech,  Moravy,  Slezska  a  jižního  Polska  interpretovány  postglacifluviální                         sedimenty. Zvrstvené diamiktony nasedající na glacifluviální podloží obsahují velké množství písku a                         jsou  nevápnité,  tudíž  by  se  daly  nejvhodněji  označit  jako  písčité  sprašové  hlíny.  Naproti  tomu                         nevápnité masivní diamiktony obsahují podstatně méně písčité frakce, proto je lze označit za sprašové                         hlíny. Na základě analogie s obdobnými sprašemi z polského Cisówa starými cca 20 ka (Issmer 1999)                          by  se  vznik  kolnovických  sprašových  hlín  dal  zařadit  do  obdobného  období,  tedy  posledního                         glaciálního maxima.                                                                    19","Reference:                Czudek,  T.  (2005):  Vývoj  reliéfu  krajiny  České  republiky  v kvartéru.  Moravské  zemské  muzeum,                Brno. 238 s.                Issmer, K. (1999): Vistulian loess deposits of the Dalków Hills. ‒ Geological Quarterly, 43, 1, 113–                120.                 Kasse, C. (1999): Can involutions be used as palaeotemperature indicators? ‒ Biuletyn Periglacjalny,                38, 95–109.                Koaze, T., Nogami, M., Iwata, S. (1974): Paleoclimatic significance of fossil periglacial phenomena                in Hokkaidó, northern Japan. ‒ Quaternary Research, 12, 4, 177–191.                Kozák, J. et al. (2009): Atlas půd České republiky. ‒ ČZU, Praha. 150 s.                Lowe,  J.,  Walker,  M.  (2015):  Reconstructing  Quaternary  Environments.  ‒  Routledge,  Abingdon.                538 s.                 Matsuoka, N. (2001): Solifluction rates, processes and landforms: a global review. ‒ Earth Science                Reviews, 55, 1–2, 107–134.                Matsuoka, N. (2011): Climate and material controls on periglacial soil processes: toward improving                periglacial climate indicators. ‒ Quaternary Research, 75, 2, 356–365.                Němeček, J., Smolíková, L., Kutílek, M. (1990): Pedologie a paleopedologie. ‒ Academia, Praha.                546 s.                 Nývlt, D., Engel, Z., Tyráček, J. (2011): Pleistocene glaciations of Czechia. ‒ In: Ehlers, J., Gibbard,                P. L.,  Hughes,  P. D.  (eds):  Quaternary  glaciations  –  Extent  and  chronology:  a  closer  look.                Developments in Quaternary Science, 15. Elsevier, Amsterdam, 37–46.                Sekyra, J. (1960): Působení mrazu na půdu. ‒ Ústřední ústav geologický, Praha, 164 s.                van  Vliet-Lanoë,  B.  (1988):  The  significance  of  cryoturbation  phenomena  in  environmental                reconstruction. ‒ Journal of Quaternary Science, 3, 1, 85–96.                Washburn,  A.  L.  (1979):  Geocryology:  A  Survey  of  Periglacial  Processes  and  Environments.  ‒                 Edward Arnold, London. 406 s.                Washburn, A. L. (1997): Plugs and Plug Circles. A Basic Form of Patterned Ground, Cornwallis                Island, Arctic Canada – Origin and Implications. ‒ Geological Society of America, Colorado. 87 s.                                                                                   20","Vývoj  holocenní  bioty  mírného  pásu:  kombinace  metod  a  prostorových  škál                          (představení řešeného projektu)                          __________________________________________________________________________                                            1                         MICHAL HORSÁK                          1 Ústav botanika a zoologie PřF MU, email: horsak@sci.muni.cz                            Ze strany biologie globálních změn vzrůstá zájem o paleoekologii, protože umožňuje popsat vývoj                         ekosystémů  způsobený  klimatickými  změnami  za  dlouhá  časová  období.  Tento  projekt,  který  řeší                         kolektiv  pracovníků  Ústavu  botaniky  a  zoologie  PřF  MU  (zahrnující  vyjma  autora  příspěvku  také                         Michala Hájka, Petru Hájkovou, Evu Jamrichovou, Veroniku Horsákovou, Libora Petra, Jana Divíška                         a několik doktorských studentů) ve spolupráci se spoluřešitelským týmem pod vedení Lucie Juřičkové                         z PřF  UK,  pokrývá  posledních  15  tis.  let  a  představuje  inovativní  propojení  několika  přístupů.  Do                         projektu  jsme  zahrnuli  analýzu  lokálního  záznamu,  jeho  prostorové  variability,  rekonstrukcí                          regionálního klimatu za pomocí stabilních izotopů a biotických proxy, modelování povahy krajinných                         změn  v  minulosti  a  testování  vlivu  těchto  efektů  na  současnou  diverzitu,  včetně  srovnání  na                         kontinentální škále. Geograficky je náš projekt zaměřen na Západní Karpaty jako jedno z hlavních                         biogeografických  rozhraní  v  rámci  Evropy,  a  severní  Francii  jako  referenční  území  s  odlišnou                         refugiální  historií.  Subfosilní  ulity  měkkýšů,  zde  představující  hlavní  biotické  proxy,  se  dobře                         zachovávají  ve  vápnitých  sedimentech  a  umožňují  spolehlivé  určení  do  druhové  úrovně.  Pylový                          záznam, krytenky a rostlinné makrozbytky jsou součástí projektu jako další důležitá proxy pro ověření                         lokálního vývoje, makroklimatických rekonstrukcí a pro prostorové modelování diverzifikace krajiny.                                                                                                      21","Sediments  and  relief  of  Suchedniów  Reservoir  (Świętokrzyskie  voivodeship,                 Poland) – preliminary results                __________________________________________________________________________                                     1                                                                                      1                TOMASZ  KALICKI ,  PAWEŁ  PRZEPIÓRA ,  MARCIN  FRĄCZEK ,  MICHAŁ                                                              2                                                                                    2                           2                AKSAMIT,       PIOTR     BIESAGA ,      EDYTA      KŁUSAKIEWICZ ,        MARIUSZ                                                   2                                                                                       2                               2                CHRABĄSZCZ ,  MICHAŁ  MATAŁOWSKI ,  EMANUELA  MALĘGA ,  PAWEŁ                                                            2                          2                TWARÓG , PIOTR KUSZTAL , MARIUSZ NOWAK           2                                             2                 1 Jan  Kochanowski  University  in  Kielce,  Institute  of  Geography,  Department  of  Geomorphology,                Geoarchaeology  and  Environmental  Management,  Kielce,  Poland;  tomaszkalicki@ymail.com,                marcinfraczek1987@gmail.com.                2   Student  Research  Group  of  Geomorphologiests  „Złoty  Bażant”,  Jan  Kochanowski  University  in                Kielce,  Institute  of  Geography,  tomaszkalicki@ymail.com,  pawelprzepiora1988@gmail.com,  aksel-                44@gazeta.pl, biesaga.piotr@onet.pl, edytakapusta@interia.eu,  mariuszchrabaszcz1988@gmail.com,                pandziorex@gmail.com,   emanuela.malega@gmail.com,   pawel.twarog@interia.pl,   roch1990@                gmail.com, maniek1991@op.pl                   The Suchedniów Reservoir on Kamionka river is located in the northern part of the  Świętokrzyskie                voivodeship, 30 km north from Kielce. This area is part of the Old-Polish Industrial District, which                was  developed  from  the  Middle  Ages.  Numerous  forges  and  mills  used  water  power  that  lead  to                appeared numerous reservoirs in the valley. The current lake, built in 1974, is used as small retention                reservoir and tourist-recreational object. In 2017, the lake was drained for the first time since its build                to restore its flood protection potential as it was significantly reduced by sediment accumulation in the                reservoir.  This  paper  enabled  us  to  carry  out  sediment  studies  that  were  deposited  in  the  lake  for                 almost 45 years, their thickness, vertical and spatial variability, and the formation of accumulation                forms created in the lake.                       Profiles and drillings (45) were made in the drying reservoir area, from which were taken                over 380 samples. Three key sites were selected: near the dam, in the middle of the pond area (with                the flood traces of 1974) and at the estuary (with the delta formed here). In the first place are found                deposits of fireproof clay,  where its thickness clearly increasing in to the dam direction. Its looser                 structure indicated the possibility of accumulating these deposits due to the industrial activity of the                nearby  \"Marywil\"  factory  or  the  construction  work  of  nearby  expressway  in  recent  years.  In  the                second position noticed marks left probably by flood, which were caused by the dame break and the                sudden  drainage  of  the  entire  reservoir  in  1974.  These  are  the  sandy  mega  ripple  marks  that  are                preserved under the layer of the lake sediments. Those forms showing the sudden and intense flow                caused by the drainage of the lake in a short time. In these sediments there are wood fragments and                layers with gravels indicating high energy of flow and transport. At the third position in the SE part of                 the reservoir formed an inland delta. Its origin was connected with the bank erosion of river which cut                                                           22","the  built  embankments  of  the  express  road.  The  material  was  transported  by  Kamionka  and                         accumulated in the Suchedniów Reservoir.                                In  present  day,  granulometric  and  geochemical  analyzes  are  performed  to  capture  the                         quantitative differentiation of the sediments accumulated in the lake, the level of pollution in various                         parts thereof, and to determine the areas of alimentation.                                                                                                                                                23","Younger  Dryas  subfossil  pine  tree  in  alluvia  of  upper  Czarna  Konecka  river                 lower terrace (Polish Uplands)                __________________________________________________________________________                                                       2                                   1                TOMASZ KALICKI , PIOTR KUSZTAL , MARIUSZ NOWAK                                                                          2                 1 Jan  Kochanowski  University  in  Kielce,  Institute  of  Geography,  Department  of  Geomorphology,                Geoarchaeology and Environmental Management, Kielce, Poland, tomaszkalicki@ymail.com,                2 Jan  Kochanowski  University  in  Kielce,  Institute  of  Geography,  Student  Reserch  Group  of                Geomorphologists „Złoty Bażant“ roch1990@gmail.com, maniek1991@op.pl                    Subfossil trees (mainly pines) in the Late Glacial alluvia are relatively rare in Central Europe (Spurk                et al. 1998) and in Poland (Kalicki 1992). Therefore find in upper Czarna Konecka valley on Polish                Uplands  is  so  innteresting.  There  is  the  Mesozoic  margin  of  Holy  Cross  Mountains  with  Jurassic                (Lias) sandstones in basement.                                                    Fig. 1. Profile Czarna Konecka 10 of lower terrace with the Younger Dryas subfossil pine tree                                               (photo T. Kalicki in 2016).                  Profile Czarna Konecka 10 (435 cm high) is located on lower terrace (4.5‒3.5 m a.r.l.) (Fig. 1). Two                members  could  be  distinguished.  Older  (Lower)  member  with  finning  upward  sequences  represent                coarse (layer VIII) and medium (VII) sands cover by silty sands (VI). Younger (upper) member form                in the bottom part sands with single gravels (V) and gravels (IV) in the middle and upper part sands                (III-II) with subfossil pine tree at depth about 170 cm and soil in the top.                                                             24","Older  member  can  be  interpreted  as  channel  deposits  of  meandering  river  with  normal                         sequence (fossil series). Younger member begins with lag (V-IV) and up with bar deposits of braided                         or transitional river (III-II). The in situ (presence of bark) subfossil pine tree was radiocarbon dated at                         10 480±70 BP (MKL-3453) 10 658‒10 156 cal. BC.                                Lower  terrace  is  cut-fill  body  with  fossil  series  of  alluvium  probably  meandering  river  in                          erosional socle. Alluvia of this terrace with subfossil tree were accumulated during Younger Dryas by                         braided river. It indicates aggradation and change of river pattern from macromeander to multichannel                         system in the end of Late Glacial similar to some rivers in Central Europe (Kalicki 2006).                          References:                         Kalicki, T. (1992): The structure and age of the Drwień depression interrupting the Vistula flood-                          plain east of Cracow (South Poland). ‒ Studia Geomorphologica Carpatho-Balcanica, 25‒26, 89‒113.                         Kalicki,  T.  (2006):  Zapis  zmian  klimatu  oraz  działalności  człowieka  i  ich  rola  w  holoceńskiej                         ewolucji dolin środkowoeuropejskich. ‒ Prace Geograficzne IGiPZ PAN 204.                         Nowak, M. (2017): Budowa geologiczna i rzeźba doliny Czarnej Koneckiej w rejonie Wąsosza Starej                         Wsi. ‒ Typescript of Msc. degree, Archives UJK, Kielce.                         Spurk  M.,  Friedrich  M.,  Hofmann  J.,  Remmele  S.,  Frenzel  B.,  Leuschner  H.H.,  Kromer  B.                         (1998): Revision and extension of the Hohenheim oak and pine chronologies: new evidence about the                         timing of the Younger Dryas/Preboreal transition. ‒ Radiocarbon 40, 3, 1107‒1116.                                                                                                                  25","Facial  and  geochemical  features  of  alluvia  of  the  Kamienna  river  flood  plain                (Kielce Upland, Poland)                __________________________________________________________________________                                         1                                                             1                                                                                                 1                                                                           2                EDYTA KŁUSAKIEWICZ , TOMASZ KALICKI , JAN HORÁK , PAWEŁ PRZEPIÓRA ,                MARCIN FRĄCZEK , MARIUSZ CHRABĄSZCZ , PIOTR KUSZTAL                                                                                 1                                                              1                                   1                 1 Institute of Geography, Jan Kochanowski University in Kielce, ul.  Świętokrzyska 15, 25-406 Kielce, Poland;                edytakapusta@interia.eu;   tomaszkalicki@ymail.com;   pawelprzepiora1988@   gmail.com;                marcinfraczek1987@gmail.com; mariuszchrabaszcz1988@gmail.com; roch1990@ gmail.com                2 Department of Ecology, Faculty of Environmental Science, Czech University Life Sciences in Prague, Czech                Republic; jan_horak@email.cz;                 Research area is flood plain, located in upper course of the Kamienna river valley between Skarżysko-                Kamienna and Wąchock. It is characterized by very complicated structure, which consists the series of                several, uneven-aged alluvial bodies.                       The valley-floor had developed after the incision of the Vistulian terrace on the Late Glacial                and the Holocene transition. It is confirmed by the presence of the organic palaeochannel fill, dated at                9250+60  BP  (cal.  8630‒8300  BC)  by  radiocarbon  dating  (Barwicka,  Kalicki  2012,  2013).                Sedimentological  analysis  and  dating  allowed  to  establish  a  few  phases  of  increase  of  the  fluvial                activity what fits into the common trend, precised for rivers of the Central Europe (Kalicki 2006). In                the Kamienna river valley the Roman Time phase  stands  out  when the tree falls caused by lateral                migration of river channel had place. The proof of this event are numerous subfossil trunks, preserved                in alluvia. The age of one of them was radiocarbon determined on 2020+40 BP (cal. 120 BC‒70 AD),                 and the second by dendrochronological methods on 186‒45 BC. Typical alluvial bodies, preserved in                alluvia, are buried soils. The  C dating allowed on determination of the fossilization of the layer from                                        14                Marcinków  I  site  on  the  Little  Age  Ice  period  (730+90  BP,  cal.  1150‒1420  AD).  Its’  creation  is                connected  with  accretion  of  overbank  deposits,  probably  conditioned  by  both  climate  factors  and                human activity in last centuries (Barwicka, Kalicki 2012, 2013). The Kamienna river flood plain is                 often  flooded  and  there  is  the  accumulation  of  overbank  alluvia.  Injections  such  as  chocolate  flint                flakes, slag inserts and charcoals can be often observed in channel and overbank deposits.                       Natural factors played a big role in formation of the chemistry of investigated deposits. The                most important factors are connected with the lithology of deposits, it means with the participation of                fine  fraction  and  the  organic  matter  content.  Therefore  the  highest  elements  concentrations  in  the                overbank  deposits,  built  from  sandy  silts,  organic  silts  and  peats,  occur.  Floods  which  caused                mobilization of elements with transported deposits or acceleration its’ migration into deeper layers of                 alluvia  facillated  the  geochemical  accumulation.  Additionally,  the  occurrence  of  iron-rich  ores  in                bedrock due to stronger bond of heavy metals. The geochemical record of human impact from last                centuries is well preserved. It is connected with the functioning of the Middle Ages’ forges, and also                with residential areas, communication routes and quite weakly developed agriculture nowadays. The                geochemical  anthropopressure  is  visible  in  many  cases  within  shallower  alluvia  levels,  in  topsoil                especially.                                                                26","Geoarcheologický průzkum dálničních staveb v okolí Hradce Králové                         __________________________________________________________________________                                       1                                                     2                                                                                  4                                                                                                          5                         PETR  KOČÁR ,  LENKA  LISÁ ,  ALEŠ  BAJER ,  LIBOR  PETR ,  LENKA  VEJROSTOVÁ ,                                                                    3                         JAROSLAV PEŠKA                                          6                          1 Institute of Archaeology CAS, Prague, Czech Republic; kocar@arup.cas.cz                         2 Institute of Geology CAS, Prague, Czech Republic; lisa@gli.cas.cz                         3 Department of Geology and Pedology, FFWT, Mendel University in Brno, Brno, Czech Republic;                         bajer@mendelu.cz                         4 Department  of  Botany  and  Zoology,  Faculty  of  Science,  Masaryk  University,  Kotlářská  2,  61137                         Brno, Czech Republic; petr.libor@gmail.com                         5 Faculty  of  Science,  Charles  University,  Albertov  6,  128  43  Prague,  Czech  Republic;                         vejrostova.lenka@gmail.com                          6 AC Olomouc, Czech Republic; peska@ac-olomouc.cz                          Díky archeologickému  v trase nových  úseků dálnic D11a D35 v okolí Hradce Králové se naskytla                         možnost  poměrně  detailního  geoarcheologického  a  environmentálního  průzkumu.  Jedná  se  o                         jedinečnou příležitost studia podélných i hloubkových profilů v oblastech, které jsou relativně málo                         prozkoumány, a to jak z hlediska archeologického, tak z hlediska paleoenvironmentálního.                         Zvolená metodika se odvíjí od typů nalezených situací, v podstatě však zahrnuje především faciální,                         makrozbytkovou,  pylovou  a  antrakologickou  analýzu  u  tzv.  „mokrých“  situací,  dále  faciální,                          mikromorfologickou,  zrnitostní,  analýzou  magnetických  vlastností  a  geochemickou  analýzu  u  tzv.                         „suchých“  situací.  Analýzy  budou  doplněny  standartním   14 C  a  OSL  datováním  případně                         specializovanou metodikou jako je NIRS, rozsivková analýza, fytolitová analýza. V současnosti jsou                         pro detailnější studium vybrány čtyři hlavní typy kontextů.                                1.      Fluviální sedimenty Labe, resp. výplní zaniklých koryt                         Tyto situace byly detekovány především v okolí Opatovic. Jedná se o zaniklá ramena Labe různého                         stáří. Lze zde vyčlenit hlavní dvě fáze vzniku zaniklých koryt. Relativně mělčí koryta vznikala před                         14.  stoletím  (sedimentologicky  datována  horizontem  redeponované  ”červenice”,  půdy  vzniklé  na                         permských sedimentech a erodované po kolonizaci Podkrkonoší. Mladší, která jsou hlubší a častější                         jsou  sedimentologicky  datována  po  14.  století.  Všechna  zaniklá  koryta  na  bázi  obsahují  organický                         materiál, zbytky dřev nebo dřevěných konstrukcí.                                2.      Výplně mělkých úpadů s pohřbenými půdami                         Množství  menších  úpadů  o  šířce  desítek  metrů  a  hloubce  cca  4‒6  metrů  bylo  detekováno  až  po                          skrývce. Jedná se o pohřbený původní povrch severně od Hradce Králové. Na báze paleo-údolí jsou                         černice, které jsou překryty redeponovaným A černozemním horizontem. Nadloží je tvořeno splachy                         nebo planýrkou erodovaného podloží. V mnoha případech došlo k totálnímu zarovnání kdysi poměrně                         hodně zvlněné krajiny. Pohřbené půdy na bázi těchto úpadů jsou bohaté na mikrouhlíky a rozloženou                         organickou hmotu. Jsou proto vhodným datovacím materiálem. Pohřbené půdy samotné jsou potom                                                                      27","dobrým  indikátorem  případných  lidských  aktivit.  Tyto  situace  jsou  vhodné  pro  studium  dynamiky                vývoje krajiny a půd v důsledku lidské činnosti.                       3.     Jezerní sedimenty                V okolí Pardubic, v nivě Loučné, tj. naší jediné meandrující nížinné řeky v Polabí, bylo po skrývce                objeveno  poměrně  plošně  rozsáhlé  jezero  typu  „oxbow  lake“.  Pozice  jezera  je  v poměrně  velkém                 pozdnoglaciálním meandru řeky, který erodoval starší terasový stupeň. Díky detailnějšímu průzkumu                bylo zjištěno, že výplň jezera je tvořena jemnozrnnou gyttjou na kterou nasedá organický sediment, ve                svrchní  části  přerušený  sedimentací  jezerní  křídy.  Poslední  fáze  sedimentace  je  tvořena  černicemi.                Vzhledem  k přítomnosti  typického  jezerního  sedimentu,  je  lokalita  potenciálně  velmi  důležitá  pro                studium pozdnoglaciálních a holocenních klimatických změn.                       4.     Archeologické situace                Archeologický  záznam  v krajině  je  v podstatě  zachycen  ve  všech  předchozích  typech  kontextů.                 Existují  zde  však  i  příklady  studia  konkrétních  kontextů.  Jedním  z nich  je  studium  výplní  objektů                nebo sníženin s přítomností pohřbené půdy a množství archeologických nálezů datovaných do doby                neolitu  nebo  do  doby  železné.  Studium  těchto  kontextů  je  vázáno  na  kontexty  výše  zmiňovaných                úpadů,  kde  se  nabízí  možnost  studia  půd  s různým  lidským  impaktem.  Dalším  příkladem  studia                archeologických situací spojených  například  s dynamikou  vývoje krajiny je studium  výplně úpadu,                kde  v minulosti  existovala  cesta.  Na  tomto  případu  se  nám  podařilo  detekovat  minimálně  metr                 sedimentárního  záznamu  s pozůstatky  cesty  z různých  fází  vývoje.  Nejsvrchnější  část  cesty  je  již                dlážděna a lze ji identifikovat i na leteckých snímcích z 50tých let. Nad tímto kontextem byly další                dva  metry  homogenních  splachů/planýrky.  Tyto  situace  jsou  poměrně  jedinečným  příkladem                dynamiky holocenní krajiny a lidského impaktu.                Výzkum ploch dálnic a dálničních přípojek se tak stává poměrně důležitým zdrojem dat pro poznání                holocenního vývoje krajiny v okolí Hradce Králové, Pardubic a Jaroměře.                                                                                             28","Rozšíření pseudomorfóz mrazových a ledových klínů na území České republiky                         __________________________________________________________________________                                           1                         MAREK KŘÍŽEK , TOMÁŠ UXA, DAVID KRAUSE, LUKÁŠ VOHRADSKÝ                          1 Katedra fyzické geografie a geoekologie, Univerzita Karlova v Praze, Albertov 6, Praha 2, 128 43                          krizekma@natur.cuni.cz                         klíčová slova: periglaciální prostředí, permafrost, strukturní půdy, ledový klín, mrazový klín                           Strukturní  půdy  (sensu  Wasburn  1979)  jsou  na  území  ČR  rozšířeny  ve  dvou  různých  prostředích:                          v nížinách a v horském prostředí. Zatímco některé z horských strukturních půd (tj. půdní kopečky a                         tříděné kruhy), lze považovat za recentně aktivní, tak nížinné strukturní půdy se dochovaly pouze ve                         fosilní podobě reliktů, tj. jako pseudomorfózy ledových a mrazových klínů. Vzhledem ke klimatické                         závislosti  jsou  tyto  periglaciální  tvary  důležitými  geoindikátory  prostředí  a  klimatu.  Pomocí                         přítomnosti  a  stavby  těchto  forem  lze  rozlišit  i  rozdílnou  kvalitu  periglaciálního  prostředí  nejen  v                         regionálním měřítku, ale dokonce i na lokální úrovni (Křížek, Uxa 2013). Pseudomorfózy ledových a                         mrazových klínů jsou přímým dokladem přítomnosti permafrostu (Murton 2007). Ze studia recentních                         mrazových  a  ledových  klínů  vyplývá,  že  vytvářejí  sítě,  které  pokrývají  rozsáhlé  plochy,  což  činí                          z těchto strukturních půd periglaciální tvary s největším rozšířením. Pseudomorfózy těchto tvarů, které                         se dochovaly na našem území, byly  dosud studovány bodově (Czudek 2005) a víceméně nahodile,                         díky odkryvům v těžebních jamách či při výstavbě zejména technických liniových staveb. Tedy dosud                         není  známo  skutečné  rozšíření  těchto  reliktních  periglaciálních  forem  reliéfu.  Tento  příspěvek                         ukazuje,  jak  masivní  rozšíření  mají  na  našem  území  pseudomorfózy  pleistocénních  ledových  a                          mrazových  klínů,  včetně  jejich  klasifikace  založené  na  morfologii.  Na  základě  značného  rozsahu                         výskytu pseudomorfóz ledových a mrazových klínů lze doložit velké pokrytí území České republiky                         permafrostem.  Celkem  bylo  nalezeno  přes  700  lokalit,  na  nichž  bylo  možné  rozlišit  polygonální                         struktury,  z  nich  byly  vybrány  takové,  které  svojí  morfologií  odpovídaly  svým  recentním                         ekvivalentům  a  pseudomorfózám  studovaným  v  jiných  částech  Evropy.  Studované  polygony  se                         zpravidla  vyskytují  na  nekonsolidovaných  písčitých  nebo  štěrkových  substrátech  říčních  teras                         pliocenního až pleistocenního stáří a lze vylišit dvě hlavní oblasti: Českou křídovou tabuli a společný                          areál  Dolnomoravského  a  Dyjsko-svrateckého  úvalu.  Pro  morfometrickou  klasifikaci  bylo                         analyzováno  přes  4000  pseudomorfóz  ledových  a  mrazových  klínů.  Proměnlivost  velikostí,  tvaru                         polygonů  a  počtu  jejich  stran  zřetelně  odrážejí  rozdílné  přírodní  podmínky,  které  panovaly  v                         jednotlivých  částech  území  České  republiky  v chladných  etapách  pleistocénu.  V současné  době                         probíhají práce vedoucí ke stanovení absolutního stáří těchto forem na základě numerického datování.                           Reference:                         Czudek,  T.  (2005):  Vývoj  reliéfu  krajiny  České  republiky  v kvartéru.  ‒  Brno,  Moravské  zemské                         muzeum, 238 s.                         French, H. M. (2007): The Periglacial Environment. ‒ Chichester, John Wiley \& Sons, 458 s.                                                                   29","Krizek,  M.,  Uxa,  T.  (2013):  Morphology,  Sorting  and  Microclimates  of  Relict  Sorted  Polygons,                Krkonoše Mountains, Czech Republic. ‒ Permafrost and Periglacial Processes, 24, 4, 313‒321.                Murton, J. (2007): Periglacial Landforms/Ice Wedges and Ice Wedge Casts. In ELIAS, Scott A. ‒                Encyclopedia of Quaternary Science. Amsterdam, Elsevier, 3365 s.                Washburn,  L.  A.  (1979):  Geocryology:  A  Survey  of  Periglacial  Processes  and  Environments.  ‒                 London, Arnold, 406 s.                                                                                                                                   30","Metody rozlišování silicitů z glacigenních sedimentů severní Moravy                          __________________________________________________________________________                           DANIELA LIČMANOVÁ , MARTIN MONÍK, KAMIL ZÁGORŠEK, HYNEK HADRABA                                             1                         1 Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geologie, 17. listopadu 1192/12,                         779 00, daniela.licmanova@seznam.cz                             Dle různých autorů (např. Gába, Pek 1999) lze rozlišit křídové a paleocenní glacigenní pazourky na                         základě barevnosti, kdy jsou křídové pazourky obvykle tmavých barev, zatímco třetihorní (danské)                         bývají  světlejší.  Oba  typy  byly  transportovány  na  území  ČR  během  kontinentálního  zalednění  v                         kvartéru.  V tomto  výzkumu  byla  testována  hypotéza,  zda  lze  tyto  relativně  objektivně                         (spektrofotometricky) rozdělené barevnostní skupiny rozlišit na základě prvkového složení či obsahu                         přítomných fosilií, především mechovek (cf. Kaše et al. 2010; Kedrová, Zágoršek, 2011).                                 Testováno bylo celkem 60 vzorků pazourků z lokality Závada u Opavy s hojnými sedimenty                         saalského  glaciálu.  Pro  určení  jejich  prvkového  složení  byla  využita  rentgenová  fluorescenční                         spektrometrie  (přenosný  přístroj  Delta  Innov-X).  Spektrofotometrie  („barevnost“)  byla  měřena                         pomocí  ručního  spektrálního  fotometru  s  kulovou  geometrií  SP  62  (X-Rite,  USA),                         mikropaleontologické  studium  mechovek  bylo  provedeno  většinou  na  navětralém  povrchu                          pazourkových hlíz (obr. 1).                                                      Obr. 1 Cheilostomátní mechovka ve „tmavém“ pazourku (vzorek č. 6)                          Obr. 2 Rozdělení pazourků na tmavé a světlé v CIE L*a*b* systému. Je zřejmé, že pazourky tvoří                         spíše barevné kontinuum než jasně oddělené kategorie.                                                                     31","Pazourky byly na základě údajů ze spektrofotometrie rozděleny do 2 skupin na tmavé a světlé pomocí                shlukové  analýzy.  Tyto  dvě  skupiny  ovšem  tvoří  spíše  kontinuum  než  jasně  oddělené  kategorie                (obr. 2). Statistické zpracování (PCA) chemismu ukázalo, že se obě varianty pazourků složením neliší.                 Rozdílnost  byla  shledána  pouze  v  obsazích  yttria,  jehož  množství  je  ovšem  u  použitého  (pXRF)                přístroje  na  hranici  detekce.  Rovněž  poznatky  z mikropaleontologie  neukazují  na  znatelné  rozdíly                mezi  tmavými  a  světlými  pazourky,  protože  řád  cheilostomátních  i  cyklostomátních  mechovek  se                vyskytuje v obou typech. Pokud se tedy křídové a třetihorní glacigenní pazourky barevně liší, není to                podloženo chemickým složením ani mikropaleontologií mechovek.                 Reference:                Doyle,  P.  (1996):  Understanding  fossils:  An  introduction  to  invertebrate  palaeontology.  ‒  Wiley,                 England, 409 s.                Gába,  Z.,  Pek,  I.  (1999):  Ledovcové  souvky  moravskoslezské  oblasti  kvartérního  zalednění,  2.                sedimentární  souvky.  ‒    Acta  Universitatis  Palackianae  Olomucensis  Facultas  Rerum  Naturalium,                Geologica 36, 13–37.                Kaše,  J.,  Zágoršek,  K.,  Pokorný,  R.  (2010):  Mechovková  fauna  pazourků  v  glacifluviálních                 sedimentech ve Fukovském výběžku (okres Děčín, severní Čechy). – Geoscience Research Reports                for 2009, 139–142.                Kedrová,  L.,  Zágoršek,  K.  (2011):  Mechovky  ze  silicitů  v  glacifluviálních  sedimentech  severní                Moravy, metody získávání i možnosti určení. – Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku 2011/2,                29–32.                Přichystal, A. (2013): Lithic raw materials in prehistoric times of eastern central Europe. ‒ Masaryk                University, Brno, 351 s.                                                                                             32","Propojení etnologie a geoarcheologie aneb experimentální podlaha mlýna                         v Dolním Němčí                         __________________________________________________________________________                                                                    2                                                                                               1                                      1                         LENKA LISÁ , MONIKA PORUBČANOVÁ , PETR KOČÁR , PAVEL LISÝ                                                                                 3                          1 Institute of Geology CAS, Rozvojova 269, Prague, Czech Republic; lisa@gli.cas.cz                         2 KPÚ Trenčín, K dolnej stanici 7282/20A, 911 01 Trenčín                          3 Institute of Archaeology CAS, Letenská 2, Prague, Czech Republic; kocar@arup.cas.cz                          Propojení etnologie a geoarcheologie je jedním z metodických přístupů který velmi názorně poskytuje                         referenční data pro hlubší poznání jednotlivých otázek řešení formačních procesů. Jedním z možných                         využití  je  například  studium  formačních  procesů  antropogenních  struktur  a  jejich  případné                          archeologizace. Znalost postupů a následného výsledku kontrolovaného dalšími metodickými nástroji                         je  potom  nedocenitelným  zdrojem  informací  pro  archeologické  interpretace.  Studium  podlah                         (podlahových  horizontů)  je  jedním  z příkladů  kde  může  hrát  konfrontace  etnologických  znalostí                         s výslednou stratigrafií důležitou roli.                          Mlýn v Dolním Němčí vzniknul pravděpodobně za vlády Marie Terezie kolem roku 1762. Několikráte                          byl  mírně  přestavován  a  v roce  1940  částečně  shořel.  Přesto  však  je  dnes  považován  za  jednu                         z nejdůležitějších  památek  lidové  architektury  na  uherskohradišťsku.  Poté  co  majitelé  usedlosti                         emigrovali nebo umřeli, byl mlýn od roku 1973 uzavřen veřejnosti. Samotná stavba značně zchátrala,                         na  druhou  stranu  však  nikdy  díky  tomu  nedošlo  k jejím  inovačním  přestavbám.  Po  revoluci  mlýn                         odkoupilo od pozůstalých městské zastupitelstvo, usedlost nechalo opravit a zřídilo zde etnografické                         muzeum. Podlahu muzea nově zrekonstruovala dnes 83letá paní Ježková dle zvyků, které se v této                         oblasti  po  generace  předávají.  Tuto  podlahu  udržuje  dle  lokálních  zvyklostí  již  po  dobu  18cti  let.                          Vytváří tak nevědomky podklad pro experimentální geoarcheologicko-etnografický výzkum.                          Způsob  rekonstrukce,  použitý  materiál  a  dokonce  i  problematické  momenty  v průběhu  vytváření                         současné podlahy bylo možné detekovat při studium mikromorfologického vzorku který byl pro tyto                         účely odebrán z prostoru před chlebovou pecí. Vzorek zachycuje jak experimentálně připravenou a                          udržovanou  podlahu,  tak  i  zároveň  podlahové  horizonty  z předchozího  používání  objektů.  Je  zde                         zachycen jak časový úsek cca 50ti let od velkého požáru mlýna až po smrt poslední majitelky, tak                         časové  měřítko cca 50–100 let před požárem. Mimo  klasický  mikromorfologický popis byl výbrus                         studován z hlediska archeobotanického a pedogeochemického (prvkové mapy). Ze získaných dat lze                         nejenom rekonstruovat intenzitu postdepozičních procesů při vytváření podlahových stratigrafií, ale                         zároveň i detekovat rozdíly mezi výsledkem experimentu a každodenního využívání podlah v běžném                         životě našich předků.                                                                        33","Paleoekologie zátoky Mimerbukta (centrální Svalbard) na přelomu pleistocénu                a holocénu podle subfosilních společenstev mořských bezobratlých                __________________________________________________________________________                                               1                                                         1                LULÁK, M. , HANÁČEK, M. , NÝVLT, D. , NEHYBA, S.       3                           1, 2                 1    Masarykova   univerzita,   Přírodovědecká   fakulta,   Geografický   ústav,   Brno,   Česko,                nitram.kalul@gmail.com                2  Jihočeská univerzita, Přírodovědecká fakulta, Centrum polární ekologie, České Budějovice, Česko                3  Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav geologických věd, Brno, Česko                   Mimerbukta  je  malý  záliv  v severní  části  Billefjordu  v centrální  části  ostrova  Spitsbergen.  V  údolí                Mimerdalen,  navazujícího  na  Mimerbuktu  směrem  na  západ,  se  nacházejí  relikty  pleistocenních  a                holocenních glacigenních, glacifluviálních, deltových a marinních sedimentů více či méně odrytých v                rámci stupňů mořských teras. Po ústupu ledovců na konci pleistocénu došlo v Mimerdalen k transgresi                mořské hladiny a Mimerbukta byla plošně větší. Během holocénu způsobil glaciizostatický výzdvih                zemské  kůry  vyzdvižení  mořských  a  příbřežních  sedimentů  vzniklých  během  této  etapy  vývoje                 Mimerdalen  nad  hladinu  moře  až  do  výše  ~  65  m  n.  m.  V  současnosti  tyto  sedimenty  tvoří                morfologicky rozdílné terasy.                       Sedimenty raně holocenního stáří, obsahující i fosiliferní vrstvy, jsou v Mimerdalen známé ze                tří lokalit. Stáří všech lokalit bylo zjištěno pomocí metody AMS  C na mlžích druhu Mya truncata.                                                                      14                Konvenční radiouhlíková data byla kalibrovaná pomocí NH Mixed Marine datasetu s 90% mořským                vlivem (Reimer et al. 2013).                        První lokalita je série teras (65–51 m n. m.) západně od městečka Pyramiden, které prořezává                řeka Bertilelva tekoucí z nedalekého ledovce Bertilbreen. Profil Bertil 1 (53 m n. m.), studovaný v                rámci této série teras, je tvořen ve spodní části diamiktony, na které navazují vrstvy štěrku, štěrkového                písku  a  písku.  Diamiktony  představují  subglaciálně-supraglaciální  tilly.  Štěrkové  a  pískové  polohy                jsou interpretovány jako příbřežní valy. Jedna poloha ve štěrkovém písku obsahuje schránky mlžů M.                truncata (obr. 1), Hiatella arctica a Macoma calcaera v životní pozici. Z této polohy byla získána dvě                data (11 082 ± 140 kal. let BP a 11 165 ± 105 kal. let BP). Další polohy s občasným hřbítkovitým                 zvrstvením, vzniklým bouřkovým vlněním, obsahují resedimentované schránky o stáří 11 218 ± 114                kal. let BP.                 Druhá lokalita (sekce MD1; 28 m n. m., obr. 2) je terasa na jižní straně Mimerdalen odkrytá erozním                působením řeky Mimerelvy. Tato sekce je od báze tvořená diamiktony (subglaciálně-supraglaciálními                tilly), silty a siltovitým diamiktonem (mořskými pelagickými uloženinami), písky (prodelta) a štěrky                 (čelo  delty  a  deltová  plošina).  Siltovitý  diamikton  (diamicton  3)  obsahuje  některé  organismy                zachované  v životní  pozici  datované  na  10  573  ±  138  kal.  let  BP  a  10  403  ±  159  kal.  let  BP.                V prodeltových píscích (bottomset) byla datována jedna schránka mlže M. truncata v životní pozici o                stáří 9724 ± 174 kal. let BP.                                                            34","Obr. 1 Dva mlži druhu Mya truncata zachovaní v životní pozici ve fosiliferní vrstvě sekce Bertil 1.                         Mlž M. truncata, který je na Svalbardu přítomen i recentně, žije zahrabaný v sedimentu na mořském                          dně,  přičemž  odkrývá  pouze  horní  část  tzv.  sifonu,  kterým  přijímá  vodu  a  filtruje  z ní  planktonní                         organismy. Na fotografii jsou viditelné i pozůstatky tohoto sifonu dokazující, že nedošlo k redepozici                         schránky po jeho úmrtí.                                                        Obr. 2 Sekce MD1 s řekou Mimerelva v popředí. V levé části fotografie (s měřítkem dlouhým 1 m)                         jsou  odkryty  subglaciální  a  supraglaciální  tilly.  Nad  ním  leží  první  fosiliferní  vrstva  diamicton  3                         (černá  šipka).  Na  druhou  fosiliferní  vrstvu  bottomset  odkazuje  bílá  šipka.  Horní  část  terasy  tvoří                         šikmé a svrchní uloženiny hrubozrnné delty.                                                                      35","Třetí  lokalita  (sekce  MD2;  15  m  n.  m.)  se  nachází  také  na  jižní  straně  Mimerdalen  blíže  břehu                Mimerbukty. Z polohy MD2a byly odebrány dvě schránky M. truncata v životní pozici datované na                7905 ± 87 kal. let BP a 7730 ± 112 kal. let BP. Na lokalitě jsou odkryty písky prodelty s výplněmi                jednotlivých distribučních kanálů. V jejich nadloží pak spočívá štěrková fluviální deltová plošina.                       Nejstarší lokalita (Bertil 1) má druhově nejchudší společenstvo organismů složené převážně                 z nejodolnějších pionýrských organismů. Dohromady bylo z fosiliferní vrstvy odebráno 242 schránek                mlžů v poměru: M. truncata 56 %, M. calcaera 33 % a H. arctica 11 %. V odebírané vrstvě bylo také                nalezeno několik jedinců a dalších fragmentů a ostnů ježovky Strongylocentrotus droebachiensis.                       Starší  fosiliferní  vrstva  sekce  MD1  (diamicton  3)  obsahuje  již  rozvinutější  společenstvo.                Celkem se podařilo odebrat 243 schránek. Mlži s vyššími nároky převážně na teplotu vody (Peacock                1993)  tvořili  hlavní  rozdíl  oproti  lokalitě  Bertil  1.  Jedná  se  především  o  Mytilus  edulis  (4  %;                pravděpodobně  redeponovaný  z tidální  zóny)  a  Arctica  islandica  (1  %).  Poměry  nejhojnějších                 organismů (M. truncata 54 %, M. calcaera 27 % a H. arctica 11 %) jinak byly velmi podobné, jako                na lokalitě Bertil 1. Dalším rozdílem mezi těmito dvěma nejstaršími lokalitami byla přítomnost plžů                (poměrně teplomilný Boreotrophon truncatus a dravý Cryptonatica affinis, oba zastoupeni pouze 0,5                %) a pozůstatky svijonožce Balanus balanus. Obě nejstarší fosiliferní vrstvy Bertil 1 a Diamicton 3                také obsahovaly pozůstatky rhizoidů makroskopických hnědých řas (kelpů).                       Prodelta  v sekci  MD1  (bottomset)  obsahovala  již  poměrně  teplomilné  společenstvo                 organismů (celkem bylo odebráno 369 schránek  mlžů a plžů). Nejhojnější organismy  byli  mlži  M.                edulis (56 %), M. calcaera (18 %) a M. truncata (12 %). Vysoký podíl druhu M. edulis a přítomnost                plže Littorina littorea (4 %) naznačují podmínky mělkého moře o nízké salinitě. Avšak přítomnost                plže Margarites groenlandicus a mlžů Astarte elliptica, Astarte montagui a Thyasira sarsii, kteří byli                ve  fosiliferní  vrstvě  také  nalezeni  a  vyžadují  vyšší  mořskou  salinitu  (okolo  20  ‰  a  více,  Peacock                1993)  naznačuje,  že  tidální  druhy  (M.  edulis  a  L.  littorea)  byly  pravděpodobně  redeponovány                z mělčích  partií  intertidální  zóny,  která  obsahovala  velké  množství  sladké  vody  z ustupujících                 ledovců.  Ve  fosiliferní  vrstvě  bottomsetu  byly  také  nalezeny  pozůstatky  velryby  (žebro  a  takřka                kompletní obratel) rodu ?Balaenoptera.                       Prodelta  v nejmladší  sekci  MD2  obsahuje  větší  podíl  druhů,  které  preferují  vyšší  salinitu                (především T. sarsii 10 % a dále druhy Astarte, celkem 5 %). Vysoký podíl mlže M. edulis (24 %)                společně s charakterem přítomného sedimentu (jemný až střední písek), ze kterého byli jedinci tohoto                druhu  odebráni,  značí  opět  jejich  redepozici  z mělčích  intertidálních  zón  (M.  edulis  vyžaduje                 hrubozrnný sediment, ke kterému je přichycen bysovými vlákny). Podmínky na této lokalitě v dané                době ukazují na slabší přínos sladké tavné vody z ledovců a společně s MD1 bottomsetem představují                podmínky, které byly teplejší a pro organismy více příznivé než v současnosti.                       Souhrn environmentálních parametrů ve všech sledovaných obdobích je shrnut v tabulce 1.                                                                    36","Bertil 1     MD1 Diamicton 3   MD1 Bottomset          MD2                            teplota vody v     -2 až 8         0 až 10           0 až 14           0 až 15                         průběhu roku [°C]                            hloubka [m]        5 až 15         10 až 30          0 až 10           5 až 20                            salinita [‰]       5 až 13         10 až 17         10 až 30           20 až 30                                           jemně až středně   diamikton se   jemný až střední písek  jemný až střední písek                                             jemnězrný        siltovitou      s rozptýlenými    s rozptýlenými                           typ sedimentu                                          štěrkovitý písek s   strukturou a   valouny a občasnými  valouny a občasnými                                           občasnými kelpy  občasnými kelpy      kelpy              kelpy                               stáří      11,2 ± 0,1 kal. ka BP 10,5 ± 0,1 kal. ka BP  9,7 ± 0,2 kal. ka BP  7,8 ± 0,1 kal. ka BP                          Tabulka  1:  Přibližné  podmínky  na  všech  sledovaných  lokalitách  odhadnuté  syntézou  ze                         sedimentárních podmínek a ekologických nároků jednotlivých nalezených taxonů, založené na pracích                          Peacocka  (1989,  1993),  Gordilla  a  Aitkena  (2000),  Fundera  et  al.  (2002)  a  Kaczmarekové  et  al.                         (2005).                          Zvyšující se diverzita a přítomnost relativně teplotně náročných druhů, jako jsou M. edulis, L. littorea                         a především A. islandica naznačují rychle se zvyšující teplotu mořské vody během pozorovaných ~                         3500  let  počátku  holocénu.  K termálně  optimálním  podmínkám  se  tyto  hodnoty  pravděpodobně                          dostaly  již  během  prvních  ~  1000  let.  Přítomnost  organismů,  které  vyžadují  tidální  a  teplejší                         podmínky (opět např. M. edulis a L. littorea) také naznačuje absenci kompletního mořského zámrzu v                         období vzniku sekce MD1 až MD2, tj. v období od ~ 10,5 do ~ 7,8 ka BP (preboreál-atlantik). Tuto                         hypotézu částečně podporuje i nález fosilních pozůstatků velryby rodu ?Balaenoptera v prodeltových                         sedimentech  lokality  MD1.  Všechny  tyto  poznatky  poukazují  na  výrazně  teplejší  podmínky                          mělkomořského systému raného a středního holocénu, než jaký je zde přítomný v současnosti.                            Poděkování                          Výzkum byl financován projekty MŠMT ČR LM2015078 a CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_013/0001708, The                         Explorers Club Exploration Fund – Mamont Scholars Program a NF-CZ07-INS-6-279-2015.                             Reference:                         Funder, S., Demidov, I., Yelovicheva, Y. (2002): Hydrography and mollusc faunas of the Baltic and                          the  White  Sea-North  Sea  seaway  in  the  Eemian.  ‒  Palaeogeography,  Palaeoclimatology,                         Palaeoecology 184, 275–304.                         Gordillo,  S.,  Aitken,  A.E.  (2000):  Palaeoenvironmental  Interpretation  of  Late  Quaternary  Marine                         Molluscan  Assemblages,  Canadian  Arctic  Archipelago.  ‒  Géographie  physique  et  Quaternaire  54,                         301–315.                          Kaczmarek,  H.,  Wlodarka-Kovalczuk,  M.,  Legeżyńska,  J.,  Zajączowski,  M.  (2005):  Shallow                         sublittoral macrozoobenthos in Kongsfjord, West Spitsbergen, Svalbard. ‒ Polish Polar Research 26,                         2, 137–155.                                                                   37","Peacock, J.D. (1989): Marine Molluscs and Late Quaternary Environmental Studies with Particular                Refernece  to  the  Late-Glacial  Period  in  Northwestern  Europe:  A  Review.  ‒  Quaternary  Science                Review 8, 179–192.                Peacock,  J.D.  (1993):  Late  Quaternary  Marine  Mollusca  as  Palaeoenvironmental  Proxies:  A                Compilation  and  Assessment  of  Basic  Numerical  Data  for  NE  Atlantic  Species  Found  in  Shallow                 Water. ‒ Quaternary Science Reviews 12, 263–275.                Reimer, P.J., Bard, E., Bayliss, A., Beck, J.W., Blackwell, P.G., Bronk Ramsey, C., Buck, C.E.,                Cheng,  H.,  Edwards,  R.L.,  Friedrich,  M.,  Grootes,  P.M.,  Guilderson,  T.P:,  Haflidason,  H.,                Hajdas, I., Hatté, C., Heaton, T.J., Hoffmann, D.L., Hogg, A.G., Hughen, K.A., Kaiser, K.F.,                Kromer, B., Manning, S.W., Niu, M., Reimer, R.W., Richards, D.A., Scott, E.M., Southon, J.R.,                Staff, R.A., Turney, C.S.M., van der Plicht, J. (2013): IntCal13 and Marine13 Radiocarbon Age                Calibration Curves 0–50,000 Years cal BP. ‒ Radiocarbon 55, 1869–1887.                                                                                                                        38","Aeolian processes on plugh areas in the Nida Basin (Polish Uplands) – First                         results                         __________________________________________________________________________                                                 2                                                                   2                         EMANUELA MALĘGA , PAWEŁ TWARÓG , TOMASZ KALICKI               1                          1 Jan  Kochanowski  University  in  Kielce,  Institute  of  Geography,  Department  of  Geomorphology,                         Geoarchaeology  and  Environmental  Management,  Kielce,  Poland;  tomaszkalicki@ymail.com.                          2   Student  Research  Group  of  Geomorphologiests  „Złoty  Bażant”,  Jan  Kochanowski  University  in                         Kielce, Institute of Geography; emanuela.malega@gmail.com; pawel.twarog@interia.pl                            The  study  area  is  located  on  two  fields  of  arable  Nida  Basin  (Polish  Uplands)  at  Skorocice  and                         Wojcieszyce villages. In Wojcieszyce in the substrate prevail Lower Cambrian mudstones and clays,                         and they cover by Quaternary loess  with Podsols. At  Skorocice  while the  ground is dominated by                          Cretaceous rocks and they cover the Tortonian crystalline gypsum (Gilewska 1972). The soil formed                         rendzinas sulphate (gypsum).                          The  aim  of  the  study  was  monitoring  aeolian  activity  in  the  winter  season  2016/2017 in  the  Nida                         Basin on the arable lands in the both villages. In the fields designated respectively: Skorocicach 4                                                                          2                         squares, and Wojcieszyce 5 squares, where the area was 1 m . With measurement points taken snow,                         it was evaporated and analyzed by laser method.                          Attempts taken 16 and 17 February 2017 year. In these days of the study area dominated by winds                         from the west and from the WSW. In both villages, arable land was harrowed. At Wojcieszyce land                         was completely covered with snow. Weight taken clastic material varies between 10 and 15 mg. At                         Skorocicach snow cover was minimal, and the weight of material taken was between 400 to 1000 mg.                          Analysis of the taken material allows the construction of the conetion between the thickness and the                          amount of material transported by aeolian processes and the distance from the field of maintenance.                         All the above details are preliminary results of research, which will be continued in the next winter                         season,  which  will to gather comparative  material addicted on the types of  winters,  morphological                         position.  .                                                                                        39","Fig. 1. Study results – Wojcieszyce.                                       Fig. 2. Study results – Skorocice.                                                                                             40","Structure-texture features and origin of sediments in karstic depression near                          Wiślica –preliminary results                         __________________________________________________________________________                                                2                         EMANUELA MALĘGA , TOMASZ KALICKI          1                           1 Jan  Kochanowski  University  in  Kielce,  Institute  of  Geography,  Department  of  Geomorphology,                         Geoarchaeology and Environmental Management, Kielce, Poland; tomaszkalicki@ymail.com.                         2   Student  Research  Group  of  Geomorphologiests  „Złoty  Bażant”,  Jan  Kochanowski  University  in                         Kielce, Institute of Geography; emanuela.malega@gmail.com                            Wiślica is located in southern part of Nida Basin (Polish Uplands) in the Nida river valley, tributary of                         upper Vistula river. Due to the geomorphological regionalization this area belongs to Wiślica Funnel,                         depression located between two elevations Wodzisław Hummock and Pińczów Hummock (Gilewska                          1972).  It  is  a  tectonic  Solec  trough,  where  the  Cretaceous  marls  are  covered  with  the  Miocene                         (Tortonian) clays. In relief, the most important is the role of gypsum folded anticline and syncline in                         the  course  of  the  NW-SE.  Karstic  phenomena  developed  on  gypsum.  On  the  anticline  lines  were                         formed inversion karst basins occupied by swamps and bogs lying directly on the Cretaceous marls.                         On the syncline lines formed sink holes, dry karst valleys (eg. Skorocice) etc (Flis 1954). Active karst                         phenomena also led to the changes of direction of hydrographic pattern. A number of geological and                         geomorphologic  data  indicates  the  existence  young  subsidence  movements  in  the  area  of  Wiślica                          Funnel (Gilewska 1972).                         Marls at Gorysławice and gypsum of Wiślica anticline (present-day Wiślica town is  located on it)                         form the eastern limit of the subsequent Nida river valley on the study section. Western slope of the                         valley is rectilinear and steeper than eastern one and cover with the loess deposits. Flat valley bottom                         has a width of 1‒3 km. It is asymmetric with wide and swampy left-side and narrow right-side.                         Within the valley bottom on one morphological level occur. Plain of karstic depression on the line of                          gypsum anticline (Flis 1954). Karstic depression near Gorysławice (N of Wiślica) has  radius about                         300 m and with “gap section” (about 400 m wide) south-westward connected it with the Nida river                         flood plain. Calcareous silts with malacofauna cover with peaty silts (near the valley slope) and peats                         (far from the slope) occur in all boreholes. Thickness of organic sediments increase toward to central                         part of depression and axis of Nida river valley. The bottom of this strata (profile of borehole G 6) was                         radiocarbon dated at 4280±50 BP (MKL-3131) cal. 3027-2857 BC. This may indicate the presence of                         episodic lake or pond with stagnant water here. Since the Subboreal until now peat bog and swamp                          occur  with  small  ponds  („water  windows”).  Any  traces  of  river  flow  have  been  found  within  the                         depression.                         Recent findings from the 2017 study confirm the view that we are dealing with a karst depression                         consisting  of  two  karstic  funnels  separated  by  an  elevation  and  now  filled  with  clay  mud.  Both                         depression / congestion were compounded in the Subboreal. No traces of river flow were found, the                                                                    41","presence  of  malacofauna  was  noted.  Further  borings  are  located  in  the  western  part  of  the  karst                depression.  In  the  CD  section  below  the  organic  sediments  sandy  grains  with  malacofauna  were                found. In the cross-section of EF situated on the edge of the karst depression and Nida floodplain, fine                sand was found under a thin layer of organic sediments.                                                                                                                                         42","Raně    středověké     koryto    a   jeho    vztah    k fortifikačnímu    systému                          velkomoravského      Pohanska     u   Břeclavi:    archeologie,   geoarcheologie,                         sedimentologie, paleoekologie                           __________________________________________________________________________                                                           2                                                                                               3                                                                             1                                           1                         SLAVOMÍR NEHYBA , PETR DRESLER , NELA DOLÁKOVÁ , FRANTIŠEK KUDA , MICHAELA                                                                    4                                    2                                                                                      3                                                  2                         PRIŠŤÁKOVÁ , JAKUB ŠIMÍK , JAROSLAV ŠKOJEC , KAREL KIRCHNER                          1 Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 61137 Brno                         2 Ústav archeologie a muzeologie, Filosofická fakulta, Masarykova univerzita, Arna Nováka 1, 60200                         Brno                          3 Environmentální geografie, pobočka Brno Ústav geoniky AV ČR, v. v. i., Drobného 28, 602 00 Brno                          4 Mikulčice  –  výzkumná  základna,  Archeologický  ústav  AV  ČR,  Brno,  v.  v.  i.,  Čechyňská  363/19,                          60200 Brno                            Výzkum zaniklých koryt v blízkosti velkomoravského hradiska na Pohansku u Břeclavi se ve srovnání                         s předcházejícími  padesáti  lety  výrazně  rozvinul.  Nejnovější  pozornost  však  byla  věnována  jen                         prostoru  Severovýchodního  předhradí  v souvislosti  s  realizovaným  archeologickým  výzkumem                         (Dresler  et  al.  2014;  Petr  et  al.  2015).  Výzkum  říčního  koryta  v přímém  vztahu  s opevněním                         centrálního areálu Pohanska byl naposledy řešen jen při výzkumu Východní brány, kde bylo koryto                          zachyceno okrajově  (Dostál, Štelcl 1985). Navazující geofyzikální  výzkum doplněný  vrty existenci                         koryta  v těsné  blízkosti  brány  potvrdil  (Voňka  1985).  Proto  jsme  se  rozhodli  provést  profil                         v návaznosti  na  prostor  předpokládané  západní  brány,  kde  studiem  geomorfologie  byla  již  dříve                         zjištěna výrazná modelace průběhu pohanského písčitého hrúdu v přímé návaznosti na linii destrukce                         opevnění a  kde je předpokládán  i hlavní tok Dyje  (Dresler 2011). Provedené geoelektrické  měření                         (ERT)  indikovalo  přítomnost  dvou  koryt,  z nichž  jedno  bylo  výkopem  bezpečně  identifikováno.                          Nepříznivé  klimatické  podmínky  (sucho)  neumožnilo  ani  po  důkladném  začištění  bezpečně                         identifikovat druhé koryto.                                Litofaciální  a  architekturní  analýza  výplně  koryta  vedla  k vyčlenění  několika  fází  jeho                         vývoje. Erozní fáze je doložena bazální konkávní plochou a přítomností štěrkového rezidua. Samotná                         výplň  koryta  je  tvořena  převážně  středozrnnými  a  jemnozrnnými  korytovitě  zvrstvenými  písky,                         případně  jemnozrnnými  písky  planárně  laminovanými.  Mocnost  jednotlivých  setů,  evidence                         neprůběžných prachovito-jílovitých lamin, tvar těles cosetů a povrchů sedimentárních těles ukazuje na                          dominující sedimentaci v rámci vnitrokorytových valů a značné rozdíly  v energii vodního proudu i                         průtoku. Lze doložit akreci fluviálních valů především ve směru po proudu ale i laterálně. Nejvyšší                                                                      43","partie výplně koryta odráží fázi jeho opuštění. Šířka koryta rozhodně přesahovala 6 m a jeho hloubku                lze odhadnout mezi 0.5‒1 m.                       Ze  dna  zachyceného  koryta  se  podařilo  vyzvednout  zahrocenou  štípanou  fošnu  dubového                kmene, jejíž doba stětí byla dendrochronologicky stanovena do druhé poloviny 9. století.                       Odebrané  palynologické  vzorky  byly  prozatím  zpracovány  ze  tří  poloh  –  ze  sedimentu                 v okolí zaraženého kůlu (před VM), u jeho vrcholu (předpokládané VM) a nad ním (mladší období).                Z pylových  spekter  lze  interpretovat  krajinu  částečně  zalesněnou  zejména  duby  a  lužními  porosty                s volnými  bezlesými  polohami.  V  nejspodnějším  vzorku  tvoří  převahu  kapradiny.  Ve  svrchních                vzorcích  jsou  patrné  doklady  pěstovaných  rostlin  (obilí,  ořešák).  Zároveň  zde  vzrůstá  poměr                indikátorů obsahu dusíku (merlíkovité, pelyněk, rdesno ptačí) pravděpodobně v souvislosti s lidskou                činností.  Zvyšuje  se  rovněž  zastoupení  a  pestrost  bylin  rostoucích  na  zamokřených  substrátech  a                okrajích vody. Tyto dosahují maxima v nejsvrchnější poloze.                   Výzkum je podporován projektem GAČR 16-15678S.                   Reference:                 Dostál, B., Štelcl, J. (1985): O rezultatach vtorogo etapa archeologičeskogo i petroarcheologičeskogo                issledovanija vostočnych vorot na velikomoravskom gorodišče Pogansko pod g. Břeclav. ‒ Scripta                 Facultatis Naturalium Universitatis Purkynianae Brunensis 15/1, 3‒26.                Dresler, P. (2011): Opevnění Pohanska u Břeclavi. ‒ Brno.                Dresler,  P.,  Přichystalová,  R.,  Macháček,  J.  (2014):  Archeologický  výzkum  severovýchodního                předhradí Pohanska u Břeclavi 2012-2013. ‒ Jižní Morava 50, 45‒57.                Petr,  L.,  Petřík,  J.,  Macháček,  J.,  Dresler,  P.,  Prišťáková,  M.,  Lenďáková,  Z.  (2015):  Vztah                aluvia Dyje a ranně středověkého osídlení na Pohansku u Břeclavi: paleoekologie a geoarcheologie. ‒                In: Nohálová, H.-Káňa, V. - Březina, J. eds., 21. Kvartér. 21st Quaternary Conference. Abstract book,                 Brno.                Voňka,  D.  (1985):  Geofyzikální  průzkum  na  archeologické  lokalitě  Pohansko.  ‒  Nepublikovaná                magisterská diplomová práce, Karlova univerzita.                                                                               44","Geoarcheologický výzkum jeskyně Kaptar Kamar v jižním Uzbekistánu                         __________________________________________________________________________                                                                                                3                                                            2                         LADISLAV NEJMAN , LENKA LISÁ , MIRIAM NÝVLTOVÁ FIŠÁKOVÁ ,                                             1                         MICHAELA RYZÁ , VÍT ZÁHORÁK , SHAPULAT SHAYDULLAEV , LADISLAV                                           4                                                            5                                                                                          6                         STANČO                                 7                          1 University of Sydney, Australia; lnejman81@gmail.com                         2 Institute of Geology CAS, Prague, Czech Republic; lisa@gli.cas.cz                          3 Institute of Archaeology CAS in Brno, Czech Republic; miriam.nyvltova@seznam.cz                          4 Masaryk University, Brno, Czech Republic; misa.ryza@email.cz                           5 Palacky University, Olomouc, Czech Republic; v.zahorak@gmail.com                          6 Termez State University, Uzbekistan; shapulat@mail.ru                          7 Charles University, Prague, Czech Republic; ladislav.stanco@gmail.com                           Jeskyně  Kaptar  Kamar  byla  vytipována  v  roce  2016  českou  archeologickou  expedicí  vedenou                         Ladislavem  Stančem,  jako  potencionálně  vhodná  pro  studium  jak  klimatických  změn,  tak                         ekologických strategií člověka. Jde o relikt staršího jeskynního systému. Vchod do jeskyně je 29,5                         metrů široký a samotná jeskyně je cca 30,5 metrů dlouhá, přičemž výška ve vstupní části je 25,3 m a                         10,3  m  v zadní  části.  Geomorfologický  tvar  jeskyně  je  výsledkem  dlouhodobých  procesů.  Povrch                          jeskyně se svažuje směrem k východu, přičemž minimálně jedna terasová úroveň tvořená kolapsem                         stropu  a  překryta  koluviálními  sedimenty  byla  identifikována  v centrální  části  jeskyně.  Tyto                         sedimenty jsou tvořeny jemnozrnnými silty s příměsí vápencového detritu. Provenience jemnozrnného                         siltu je eolická. Mimo to, byly identifikovány v přední části jeskyně proplástky siltu, který vykazuje                         parametry spraše ukládané in situ. Další sedimenty „in situ“ byly identifikovány v nejzazších částech                         jeskyně. Jde o exkrementy ovcí a koz. Posledním typem sedimentů identifikovaných při výzkumu jsou                          výplně vanovitých sníženin a jde téměř výhradně o zbytky odpadu z ohnišť.                                V rámci zjišťovacího průzkumu byla jeskyně během sezóny 2017 rozdělena do geometrické                         sítě, ve které bylo postupně zvoleno pro testovací výkopy celkem 12 čtverců o rozměrech 1 x 1 m.                         Tyto  čtverce  byly  systematicky  exkavovány  po  10  cm  mechanických  horizontech  (XU  units)  ze                         kterých  byly  odebírány  sedimenty  na  další  environmentální  analýzy  a  na  floatování  makrozbytků.                         Exkavované  sedimenty  byly  na  místě  sítovány  přes  síta  o  průměru  ok  3  mm  s cílem  získat                         archeologický materiál, kosti a uhlíky na identifikaci a datování. Jednotlivé artefakty byly separátně                          zaměřovány. Vzniklé sedimentární profily byly nakresleny a z hlavních litologických jednotek byly                         odebrány mikromorfologické vzorky a vzorky pro DNA. Dva hlavní profily byly detailně vzorkovány                         s krokem 5 a 10 cm. Celkem byly odebrány 4 OSL vzorky a množství vzorků pro radiokarbonové                         datování.                                                                      45","Z archeologického výzkumu vyplývá, že jeskyně byla poměrně intenzivně vizitována v době bronzové                a v době železné. Archeologické nálezy z této doby byly nalézány jak v již zmíněných koluviálních                sedimentech,  tak  ve  výplních  vanovitých  prohlubní,  kde  jsou  často  vázány  na  ohniště  vyplněná                propálenými exkrementy a uhlíky. Překvapením však byly nálezy neolitické keramiky, která nebyla                doposud v této oblasti identifikována. Byla nalezena v již zmiňovaných exkrementech v nejzazší části                 jeskyně,  která  je  relativně  dobře  chráněna  proti  povětrnostním  podmínkám.  Jedná  se  o  hrubě                zpracovanou  tmavou  keramiku  z nevytříděného  písčitoprachovitou  materiálu  a  s příměsí  skořápek                jako  ostřiva.  Jeden  nález  pravděpodobně  mousterienského  hrotu  je  známkou  možného  osídlení                lokality i během starších období, nebyl však nalezen in situ.                       Sedimentární záznam jeskyně, který se v sezóně 2017 podařilo odhalit, pokrývá se největší                pravděpodobností  větší  část  holocénu.  Je  pravděpodobné,  že  pleistocenní  sedimenty  jsou  v tomto                případě  chráněny  spadlým  stropem  jeskyně.  Klimatické  výkyvy  byly  prozatím  zaznamenány                 především změnou litologie (zóny vyšší iluviace, akumulace jemnozrnných karbonátů nebo karbonátů                ze  skapové  vody)  a  stejně  tak  i  předstihovým  zooarcheologickým  výzkumem.  Většina                identifikovaných  kostí  sice  náleží  domestikovaným  zvířatům  (ovce,  krávy,  pes,  osel),  případně                relativně  aridní  mikrofauně,  ptákům  a  mollusca,  byly  zde  však  také  identifikovány  vrstvy                s mikrofaunou zahrnující ryby a žáby, tzn. faunu náročnější na humidní podmínky.                       Prozatím, bez konkrétního radiokarbonového nebo OSL datování nelze propojit jednoznačně                 všechny  exkavované  profily.  Ze  získaných  dat  je  však  jednoznačné,  že  v jeskynním  záznamu  je                vzhledem k sedimentům vznikajícím v současném typu klimatu zahrnuto několik extrémně aridních                fází  (reprezentovaných  proplástky  spraše)  a  minimálně  jedna  mnohem  humidnější  fáze                (reprezentována  faunou  náročnější  na  vodu).  Nejdůležitějším  zjištěním  se  ukázal  nález  neolitické                keramiky,  která  dokládá  pastevecké  osídlení  pro  tuto  oblast  z doby  neolitu.  Doklad  paleolitického                osídlení nebyl bohužel v této sezóně stoprocentně doložen a glaciální sedimenty jsou pravděpodobně                zachovány až pod mocnou vrstvou vápenců opadaných ze stropu jeskyně.                                                                                           46","Odraz lidských aktivit a středověkého hornictví v sedimentárním záznamu                         potočních niv v Krušných horách                         __________________________________________________________________________                                       1                                                                                                       3                                                                                         3                                                     2                         LIBOR PETR , PETR KOČÁR , PETR LISSEK , KRYŠTOF DERNER , JIŘÍ CRKAL ,                                                                    3                         MARTIN VOLF                                        3                          1 Ústav  botaniky  a  zoologie,  Přírodovědecká  fakulta,  Masarykova  univerzita,  Kotlářská  2,  611  37                         Brno, petr.libor@gmail.com                         2 Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, 118 01, Praha                          3 Ústav archeologické a památkové péče severozápadních Čech, v. v. i., Jan Žižky 835/9, 434 01 Most                            Holocenní  vývoj  vegetace  Krušných  hor  je  znám  z  řady  přirozených  profilů  z  rašelinišť.  Vlastní                          rašeliniště jsou svébytným ekosystémem, který byl většinou málo přímo ovlivněn lidskými aktivitami,                         navíc mnozí autoři nevěnovali pozornost nejmladšímu období středověké kolonizace. Zcela jiný vývoj                         a  sedimentační  dynamiku  mají  nivní  výplně,  které  mnohem  lépe  zachycují  změny  v  povodí  a                         poskytují mnohem detailnější a prostorově omezenější paleoekologický záznam, který je možné často                         přímo  propojit  s  archeologickou  evidencí.  V  létě  2016  bylo  odebráno  celkem  6  profilů  v  nivách                         vodních toků v Krušných horách. Cílem je získat detailní záznam změn životního prostředí, vegetace a                         lidských aktivit v bezprostřední blízkosti odběrového místa. Použité metody jsou palynologie, rozbor                                           14                         makrozbytků, uhlíků,  C datování a základní sedimentární analýzy.                                Analyzované profily často ukazují na bázi potoční nivu před začátkem hornické kolonizace,                         horizont  hrubých  klastů  a  organického  materiálu,  dále  následuje  vrstva  splachů  indikující  osídlení,                         včetně uhlíků, na povrchu je vyvinuta recentní půda. Palynologické výsledky ukazují převahu jedlo-                         bukových  lesů  v  okolí  lokalit  s  dominancí  smrku  na  vlhkých  stanovištích.  Odlesnění  se  projevuje                         úbytkem buku a jedle, relativně narůstá podíl smrku, který je stále přítomen ve vlastní nivě. Objevuje                          se pyl obilovin, ruderální taxony, pastevní indikátory, včetně masivního nárůstu pylu trav a dalších                         bylin. Směrem k současnosti ubývá pylu obilovin. Analyzované profily dobře zachycují okolní lidské                         aktivity,  jako  jsou  pěstované  plodiny  včetně  konopí  (Cannabis  sativa),  nebo  ukládání  odpadu  u                         městečka  Kovářská,  případně  vegetaci  okraje  Krušných  hor.  To  umožňuje  získat  detailní  vývoje                         prostředí,  vegetace  a  lidských  aktivit  Krušných  hor  od  středověku  po  současnost,  včetně  jejich                         prostorové variability.                                Výzkum byl řešen v rámci projektu ArchaeoMontan 2018 – Středověké hornictví v Sasku a                          Čechách, který je realizovaný v rámci Programu na podporu přeshraniční spolupráce mezi  Českou                         republikou a Svobodným státem Sasko 2014–2020 a financovaný Evropskou unií z Evropského fondu                         pro regionální rozvoj.                                                                         47","Poslední tisiciletí vývoje krajiny na svazích pod oppidem Bibracte (Mont                Beuvray)                __________________________________________________________________________                              1                JAN PETŘÍK , LIBOR PETR, PETR KOČÁR, PETRA GOLÁŇOVÁ, VINCENT                GUICHARD                 1 Ústav geologických věd, Masarykova univerzit, Kotlářská 2, Brno, petrik.j@mail.muni.cz                    Zaniklé  oppidum  Bibracte  na  vrcholu  kopce  Mont  Beuvray  představuje  jednu  z nejdůležitějších                archeologických lokalit urbánního charakteru pro galské a galořímské období v Burgundsku. Lokalita                je na území národního parku Morvan, který je dnes ze značné části pokryt bukovými lesy i mozaikou                 pastvin a drobných zemědělských usedlostí. Cílem výzkumu je rekonstrukce vývoje krajiny po zániku                galského oppida. Příspěvek informuje o výsledcích výzkumu sedimentů drobné vodoteče. Na základě                archeologických výzkumů jsou předpoklány intenzivní doklady lidských aktivit v období budování a                existence Bibracte i v době jeho pozdější transformace v galořímskou aglomeraci. Vývoj v bodobí,                kdy ztratilo Bibracte svou sídelní a ekonomickou funkci dosud nebyl příliš poznán. V 15. až 16. století                bylo území obhospodařováno františkánským řádem.  Zkoumané  sedimenty jsou odkryty v erozním                 zářezu drobné vodoteče (přítok La Braconne). K akumulaci došlo pravděpodobně vlivem řady sesuvů,                které vytvořily terasovitý terén v němž mohlo docházet k agradaci nivy a meandrování vodoteče na                jinak  poměrně  prudkém  svahu.  Výchoz  byl  litologicky  zdokumentován  a  ovzorkován  za  účelem                dalších analýz. Dosud bylo provedeno radiokarbonové datování, které klade staří organikou bohatých                sedimentů ve spodní části profilu (sedimentace v klidném prostředí izolovaného meandru?) do 7. až                8. století po Kristu. Koluviální sedimenty ve svrchní části profilu jsou datovány do novověku. Spodní                část profilu je nabohacena těžkými kovy, což může být kladeno do souvislosti s jejich těžbou nebo                 zpracováním.  Palynologická  a  antrakologická  analýza  ukazují  ve  spodní  části  profilu  otevřenou                kulturní krajinu s doklady pastevectví a pěstování obilí. Zbytky dubových a bukových lesů jsou silně                ovlivněny  lidskou aktivitou.  Záznam  v  novověké části profilu  se příliš  neliší od současného stavu.                Dřevinou vegetaci v nivě potoka tvořila po celé sledované období olše.                                                                                   48","49","Brno-Štýřice  III  Paleolithic  site  –  a  microwear  approach  to  the  recognition                function of the lithic tools                  __________________________________________________________________________                                                                  2                                          1                KATARZYNA PYŻEWICZ , ZDEŇKA NERUDOVÁ                  1 Instytut  Archeologii,  Uniwersytet  im.  A.  Mickiewicza,  ul.  Umultowska  89D,  61-614  Poznań,  tel.                kom. +48 601809940, http://archeo.amu.edu.pl, kpyzewicz@gmail.com                 2 Centrum kulturní antropologie MZM, Zelný trh 6, Brno 659 37, znerudova@mzm.cz                   From the Epigravettian site (LUP) Brno-Štýřice III (Nerudová 2016) have been analysed lithic pieces,                classified as tools as well as pieces with macroscopic traces of marginal – discontinuous – retouch. A                total of 187 artefacts have been microscopically analysed by K. Pyżewicz. As a result of the studies                 we noticed the different types of use-wear traces on the 57 of them.                   Many  of  artefacts  are  covered  with  the  shiny  patina,  which  is  the  worst  postpositional  factor                influencing the quality of the use-wear analysis. These ones which are covered with whitish patina are                better to analyse. But on the surfaces of some lithics we can recognize using traces. These traces are                associated  mainly  with  animal  carcass  treatment  (tools  were  usually  used  for  cutting  or  scraping).                There  are  some  traces  which  are  the  result  of  hide  processing,  butchering  activities  or  bone/antler                processing. Use-wear traces which have been recognized are located mainly along unretouched edges.                 We  also  noticed  some  traces  associated  with  plant  (10  pieces)  or  wood  (1  piece)  processing.                Recognized use-wear traces are located mainly along unretouched edges or around the negatives of                burin spalls.  From the technological point of view are very important also technological observations                on  the  artefacts:  in  many  cases  are  visible  the  traces  of  using  the  stone  (mineral)  hammer  for                retouching and knapping.                    The  spatial  distribution  of  the  artefacts  with  the  use-wear  traces  (Fig.  1)  correspond  with  the                settlement density. Characters and intensity of the use-wear traces fit well not only with the faunal                remains  (Roblíčková  et  al.  2015)  at  the  site  but  also  with  the  palynological  and  anthracological                analyses  (Nerudová  et  al.  2016).  These  results  can  be  comparable  with  the  other  LUP  sites,  for                example in Poland (Pyzewicz 2015).                   References:                Nerudová, Z. (2016): Lovci posledních mamutů na Moravě. MZM, Brno.                Nerudová,  Z.  Doláková,  N.,  Novák,  J.  (2016):  New  information  augmenting  the  picture  of  local                environment at the  LGM/LGT in the context of the Middle Danube region.  ‒ The Holocene DOI:                10.1177/0959683616640051.                 Pyzewicz, K. (2015): Biographies of Magdalenian lithic tools from Poland. An in-depth look at two                cases from the Kielecka Upland. ‒ Anthropologie (Brno) 53,3, 519‒529.                                                         50","Roblíčková,  M.,  Nerudová,  Z.,  Nývltová  Fišáková,  M.  (2015):  Analýza  zvířecích  kostí  z                         epigravettienské lokality Brno-Štýřice III, výzkumné sezóny 2012–2014. ‒ Archeologické rozhledy                         67, 627‒653.                          Fig. 1 Brno-Štýřice III. GIS distribution of lithic pieces and animal rests. Digitalisation Z. Nerudová.                                                                                                                                             51","Kombinace radiouhlíkového a luminiscenčního datování pozdně holocenních                jezerních sedimentů ze souostroví Jamese Rosse, Antarktický poloostrov – klíč                k archivům zdejší environmentální historie                __________________________________________________________________________                  MATĚJ ROMAN , ANNA PÍŠKOVÁ , DAVID C. W. SANDERSON , ALAN                                                                                4                                1,2                                                   3                                                                       3                CRESWELL , DANIEL NÝVLT , KATEŘINA KOPALOVÁ , JUAN M. LIRIO             5                                              2                            4                 1 Katedra  fyzické  geografie  a geoekologie,  Přírodovědecká fakulta,  Univerzita  Karlova,  Albertov  6,                128 43, Praha 2, Česko; matej.roman@gmail.com                2 Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37, Brno, Česko                3 Katedra ekologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, 128 44, Praha 2, Česko                4 Scottish  Universities  Environmental  Research  Centre,  Rankine  Avenue,  East  Kilbride,  United                Kingdom                5 Instituto Antártico Argentino, 25 de Mayo 1143, San Martín, Provincia de Buenos Aires, Argentina                  Holocenní vývoj prostředí Antarktického poloostrova navazuje na částečné postglaciální odlednění,                jež  podmínilo  vznik  mnoha  leduprostých  území  a  na  ně  vázaných  jezer.  Interakce  přetrvávajícího                regionálního  zalednění  se  změnami atmosférického  a  oceánského  proudění  však  ovlivnily  průběh                regionálního  i  lokálního  podnebí,  se  všemi  následky  pro  zdejší  biologická  společenstva  či                geomorfologické  procesy.  Klimatické  oscilace  zahrnující  raně  holocenní  optimum  a  neoglaciální                ochlazování  jsou  dobře  dokumentovány  v ledových  jádrech  (Mulvaney  et  al.  2012),  v mořském                záznamu či v limnických sedimentech (Björck et al. 1996). Právě jezerní sedimenty jsou vhodným                 archivem zachycujícím změny v přírodním prostředí na úrovni povodí i místního klimatu. Za účelem                odhalit  tyto  paleoenvironmentální  změny  byla  odvrtána  sedimentární  jádra  ze  dvou  jezer,  Lago                Esmeralda  na  ostrově  Vega  a  Monolith  na  Ostrově  Jamese  Rosse.  Tato  byla  podrobena  analýzám                fyzikálních,  geochemických  a  biologických  parametrů,  tzv.  proxy  dat,  ze  kterých  lze  vyvozovat                závěry o minulých přírodních podmínkách.  Abiotická proxy zahrnují měření stanovení magnetické                 susceptibility,  zrnitosti,  chemického  složení  určeného  pomocí  rentgenové  fluorescence,  hmotnostní                spektrometrie,  práškové  difrakce  a  vysokotlaké  kapalinové  chromatografie.  Kromě  toho  byla                provedena  biostratigrafická  analýza  společenstev  rozsivek.  Abychom  však  byli  schopni  zasadit                zjištěné environmentální změny do absolutního geochronologického rámce a srovnat je s dostupnými                regionálními paleorekonstrukcemi, je zapotřebí vytvořit robustní časově hloubkový model postavený                na spolehlivém datování.                               14                       Nástrahy  C datování v Antarktidě jsou pověstné, a nevybočují z nich ani snahy o datování                jader  z jezera  Esmeralda.  Naše  čtyři   14 C  data  založená  na  pečlivě  vybraných  makrozbytcích                 akvatických  mechů  naznačují,  že  záznam  pokrývá  posledních  cca  1–2  ka,  s  nejistotou  vyplývající                z chronostratigraficky  nekompatibilního  nejspodnějšího  data.  Naproti  tomu  Irurzun  et  al.  (2017)                přisuzují  bázi  paralelního  jádra  z Esmeraldy  raně  holocenní  stáří  (cca  10,2  ka  BP)  a  stanovují  C                                                                                                14                rezervoár  na  5,2  ka;  v práci  však  datovali  celkový  (‚bulk‘)  sedimentární  materiál  a  ani  dodatečné                korelace  relativní  magnetické  paleointenzity  v širším  regionu  nejsou  přesvědčivé.  Tento  zřejmý                 nesoulad vyžadoval použití jiné datovací metody, k čemuž se jevilo vhodné luminiscenční datování.                                                          52","Devět  speciálně  odebraných  (tj.  ve  tmě)  vzorků  v originálním  stavu  bylo  nejprve  podrobeno                         laboratornímu profilování signálu opticky (OSL) a infračerveně (IRSL) stimulované luminiscence. Po                         zjištění, že vzorky nesou luminiscenční signál, přistoupili jsme k extrakci jemnozrnného písku (90–                         250  µm)  a  zrna  chemicky  očistili  loužením  v  kyselinách HF  a  HCl.  Ekvivalentní  (přírodní)  a                         laboratorní  dávky  OSL  signálu  byly  následně  změřeny  v  křemenné  frakci,  a  IRSL  a                          termoluminiscenčního (TL) signálu v polyminerální frakci (bohaté na živce) standardní procedurou.                         Roční dávka ozáření byla určena β a γ radiodozimetrií a dosahují 5 mGy a . TL signál pravděpodobně                                                                                    -1                         nebyl dostatečně vynulován, což je v tomto chladném polárním klimatu nasnadě. OSL a IRSL signály                         víceméně  rostou  s hloubkou  a  jsou  dobře  replikovatelné.  IRSL  signál  v živcích  se  zatím  jeví  jako                         slibnější, jelikož dosahuje vyšších přírodních dávek (cca 10 Gy) a nevykazuje známky anomálního                         blednutí.  Souhrnně  luminiscenční  datování  zatím  vypovídá  o  pozdně  holocenním  stáří  sedimentů                         jezera Esmeralda a spíše podporuje radiouhlíková stáří získaná z organických makrozbytků.                                 Radiouhlíkové datování sedimentů z jezera Monolith naznačuje vyšší stáří, přibližně 4–5 ka                         (Björck et al. 1996), čemuž  nasvědčují i naše  C data. Luminiscenční datování provedené stejnou                                                                14                         procedurou  však  naznačuje  složitoý  vývoj  s několika  diskontinuitami  mezi  faciemi  a  přínosem                         mineralogicky odlišného, případně nedostatečně vynulovaného materiálu. Celkově však OSL a IRSL                         data nepřevyšují 2,5 ka BP a indikují tedy podobnou sedimentační historii jako u jezera Esmeralda,                         zejména co se nástupu neoglaciálu a změny sedimentačních podmínek v povodí týče.                           Poděkování:                         Výzkum  byl  financován  projekty  MŠMT  ČR  LM2015078  a  CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_013/0001708  a                          GAČR  16-17346Y.  Velice  děkujeme  za  podporu  Instituto  Antárctico  Argentino  a  Nadace  Nadání                         Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových.                          Reference:                         Björck,  S.,  Olsson,  S.,  Ellis-Evans,  C.,  Håkansson,  H.,  Humlum,  O.,  Lirio,  J.M.  (1996):  Late                         Holocene  palaeoclimatic  records  from  lake  sediments  on  James  Ross  Island,  Antarctica.  ‒                         Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology 121, 195–220.                          Irurzun, M.A., Chaparro, M.A.E., Sinito, A.M., Gogorza, C.S.G., Nuñez, H., Nowaczyk, N.R.,                         Böhnel, H.N. (2017): Relative palaeointensity and reservoir effect on Lake Esmeralda, Antarctica. ‒                         Antarctic Science 29, 356–368.                         Mulvaney, R., Abram, N.J., Hindmarsh, R.C.A., Arrowsmith, C., Fleet, L., Triest, J., Sime, L.,                         Alemany, O., Foord, S. (2012): Recent Antarctic Peninsula warming relative to Holocene climate                         and ice shelf history. ‒ Nature 488, 141–144.                                                                                  53","Geoarcheological studies near Rychnowo in the upper Drwęca catchment area                __________________________________________________________________________                                    1                                                              3                TOMASZ KALICKI , MARIUSZ CHRABĄSZCZ , IGOR MACISZEWSKI ,PAWEŁ                                                                                     2                PRZEPIÓRA   3                 1 Jan  Kochanowski  University  in  Kielce,  Institute  of  Geography,  Departament  of  Geomorphology,                Geoarcheology and Environmental Management, Kielce, Poland, tomaszkalicki@ymail.com                2 ASINUS Igor Maciszewski, usuisc@wp.pl                3 Jan  Kochanowski  University  in  Kielce,  Institute  of  Geography,  Student  Research  Group  of                Geomorphologists „Złoty Bażant”, mariuszchrabaszcz1988@gmail.com, pawelprzepiora1988@                gmail.com                   The site is located in the south-western part of Warmia and Mazury voivodship in Ostróda County in                Chełmno-Dobrzyń Lake District in the Lubawa Garb mezoregion (Kondracki 2002). During the last                glaciation this elevation separated the Vistula and Mazurian lobe of ice sheet. Relief of  the area is                formed by wavy till plains cut by tunnel valleys and sandurs, whose surface is varied by hollows left                by  dead  ice.  The  examined  area  is  located  between  two  parallel  tunnel  valleys  of  the  NNW-SSE                 direction. Those tunnel valleys are drained by the upper Drwęca with its tributary Grabiczka river.                Near these two tunnel valleys are preserved small fragments of outwash plains.                       The site is located on the wavy till plain (moraine upland) elevated about 134‒140 m. a.s.l.                near the edge of it, which falls into the very distinct in the relief Grabiczka tunnel valley. The height                of flat valley bottom is 116‒117 m a.s.l., while on its slopes locally in the NW part of the site are                preserved narrow valley outwash plains. Directly northward of the site occurs forested moraine hill                 with a very varied relief and culmination of 155 m a.s.l. They were formed during one of the phases of                the  Vistulian  ice  sheet  recession  around  17  ka  BP,  so  before  the  Pomeranian  phase  (16,2  ka  BP),                whose stadial recessional moraines are located further to the north (Mojski 2005). Height differences                of relief around the site are more than 40 m. In the upland area there are marked circular depressions,                the largest of which is filled by Wyżnieckie Lake. In smaller of them a melting of dead ice began at                the end of the Younger Dryas, as indicated by the radiocarbon dating of 10 420±110 BP (MKL-3134)                10694‒9900 BC from the bottom of organic sediment filling one of them (Rychnowo 20). Recently                 remains of glacial kettles (potholes) are swamps and peatbogs. In the middle of the site on the slope of                endorheic depression, was found a buried soil covered with delluvia (Rychnowo 6). Its fossilization                took placet about 2850±60 BP (MKL-3273) 1210‒853 cal. BC, which shows the radiocarbon dating                from its top.                       During  the  archaeological  rescue  research  of  the  site  (about  1500  ars)  several  settlement                 phases  were  found:  Lusatian  culture  from  Early  Iron  Age  (727  nonportable  objects,  2470  pottery                fragments),  Wielbark  culture  from  Roman  period  (45  nonportable  objects,  200  pottery  fragments),                                        th                Early  Medieval  from  11‒12   c.  (4  nonportable  objects,  11  pottery  fragments),  Late  medieval  (28                nonportable  objects,  91  pottery  fragments)  and  Modern  time  (33  nonportable  objects,  88  pottery                fragments). Not found in the site permanent or long-term settlement. The site should be considered as                                                          54","group  of  rather  short-lived  camps.  The  most  numerous  traces  of  Lusatian  culture  are  not  a  single                         phase,  but  rather  multiple  returns  to  the  same  area  at  short  intervals  (the  homogeneous  ceramics).                         Probably  the  presence  of  human  groups  was  related  to  some  economic  activity  not  related  to  the                         agriculture (cattle grazing?) and the presence of water reservoirs motivated them to choose this place.                         However this activity led to soil erosion and formation of delluvia cover in endorheic depression.                           References:                         Kondracki J. (2002): Geografia regionalna Polski. ‒ PWN, Warszawa                         Mojski J. E. (2005): Ziemie polskie w czwartorzędzie. ‒ PIG, Warszawa                                                                                                                                       55","Palimpsest bohunicienu v Ořechově Název referátu tučným písmem                __________________________________________________________________________                               1                         2                   3                    4                PETR ŠKRDLA , TEREZA  RYCHTAŘÍKOVÁ , JAROSLAV BARTÍK , LADISLAV NEJMAN ,                           5                JAN NOVÁK                 1 Archeologický ústav AV ČR Brno, v. v. i., Čechyňská 363/19, CZ-602 00 Brno; ps@iabrno.cz                 2   Archeologický  ústav  AV  ČR  Brno,  v.  v.  i.,  Čechyňská  363/19,  CZ-602  00  Brno;                nienna11@gmail.com                3 Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, Archeologické oddělení, Smetanovy sady 179, CZ-686 01                Uherském Hradiště; Ústav archeologie a muzeologie FF MU, Masarykova univerzita, Kounicova 67a,                CZ-602 00 Brno; adraj.bartik@gmail.com                4   School  of  Philosophical  and  Historical  Inquiry,  University  of  Sydney,  Sydney,  Australia;                lnejman81@gmail.com                 5 Katedra  botaniky,  Jihočeská  univerzita,  Na  Zlaté  stoce  1,  CZ-370  05  České  Budějovice;                prourou@gmail.com                  Ořechov IV je lokalita bohunicienu ležící v Bobravské vrchovině, přibližně 7 km jihozápadně od Bohunic.                Po mnoho let (od objevu na počátku 20. století) byla známá jako povrchová lokalita, v průběhu několika                posledních let zde probíhaly  intenzivní povrchové průzkumy a byly objeveny  a  zkoumány dvě polohy                 s intaktními situacemi, několik ohnišť a bylo získáno více než 31 000 artefaktů.                   Zatímco radiokarbonová data z ohnišť na východním okraji nálezového klastru spadají do období GI-                13–GI-11, tedy do „klasického bohunicienu“, nově získaná data ze západního okraje nálezového klastru                jsou výrazně mladší (i když nelze vyloučit jejich kontaminaci) a mohla by naznačovat přítomnost mladého                bohunicienu, který se chronologicky i technologicky (miniaturizace industrie) odlišuje od dosud známých                 lokalit bohunicienu v Bohunicích a na Stránské skále.                   Jedno  z  ohnišť  (H5)  obsahovalo  značné  množství  antrakologického  materiálu  (převaha  modřínu)  a                umožnilo porovnání výsledků získaných pomocí různých protokolů přípravy vzorků (ABA a ABOx-SC).                   Poloha byla zřejmě opakovaně osídlována na počátku mladého paleolitu, a představuje tak palimpsest.                Jednotlivé  fáze  bohunicienu  se  prostorově  vymezují.  Atraktivitu  místa  pro  osídlení  v  období  středního                paleolitu a na počátku mladého paleolitu dokládá i několik tzv. „satelitních“ poloh, identifikovaných v okolí                hlavního  klastru.  Tento  palimpsest  může  sloužit  jako  modelový  případ  pro  interpretaci  podobných                 rozlehlých klastrů povrchových nálezů.                                                                        56","Geoarchaeological studies at Kraków-Bieżanów site 20 (Sandomierz Basin) –                         preliminary results                         __________________________________________________________________________                                                                          2                                              1                         DAMIAN STEFAŃSKI , RADOSŁAW CZERNIAK , TOMASZ KALICKI , MARCIN M.                                                                                             2                         PRZYBYŁA                                    3                          1 Archaeological Museum in Kraków; Institute of Archaeology, Jagiellonian University in Kraków                         2 Institute of Geography, Jan Kochanowski University in Kielce                         3  “Pryncypat”, Kraków                          The Kraków-Bieżanów site 20 is located in Niepołomice-Bielcza Upland (Carpathian Foreland near                         Cracow, southern Poland). The geological basement of this area consisted of folded sediments of the                         Miocene clays, a considerable part of which was covered with thicker series of loess. A upland relief                         of the area (low foothills) has the Tertiary foundations. Hills and uplands, separated with valleys of                          small rivers, formed in the Quaternary,  mostly through sheet  wash, piping, leaching, landslide and                         creep, deflation and aeolian accumulation (loess), as well as fluvial erosion and accumulation at the                         bottoms of the valleys.                                The rich remains of settlement is dated from the Late Palaeolithic to modern times (Byrska et                         al. 2006; Stefański, Wilczyński 2012). The presented part of the site is located on the bottom of small                         Forecarpathian valley of Zabawka river. Erosional relief on the Miocene clay there is covered with the                         Quaternary organic sediments. Archaeological finds concentrate in a lower part of the outcrop: in the                          peat  layer  on  the  Miocene  clay  and  also  in  the  lower  portion  of  sandy  organic  sediments  in                         superposition. This layer was accumulated on erosional level underlined by sand lens. The layer with                         artefacts is covered by overbank member and younger series of organic sediments (peats).                                The  archaeological  material  seems  coherent  and  is  dated  to  early  phase  of  the  Lusatian                         culture The archaeological finds are represented by pottery fragments, single finds of worked bones,                         as well as wooden artefacts including construction elements (floor?). The wet condition allowed to                          preserve the finds in extraordinary shape.                                According to the age of artefacts a phase of an increase of fluvial activity (flood phase) could                         be dated at about 3.2 ka BP. The changes were enhanced by the climatic fluctuation (3200‒3000 BP),                         which is well-dated and documented in the Vistula valley in the region of Cracow, and left its mark in                         a great number of river valleys in Central Europe (Kalicki 2006). The cooling of the climate caused an                         increase in the activity of fluvial systems of various order. The results of the investigations conducted                         at the Brzezie sites 1 and 26 (Kalicki, Czerniak 2016) and Targowisko (Kalicki 2014, 2015) showed                          that  this  was  the  time  when  the  slope  erosion  and  alluvial  fan  accumulation  started  as  well.  The                         anthropogenic changes under conditions of the climatic fluctuation, and possibly, increased frequency                         of  extreme  events,  as  in  the  case  of  the  Roman  phase  (comp.  with  Kalicki  2006),  initialized  the                         formation of new erosion valleys (gullies), at the openings of which torrential fans developed.                           This study was supported by National Science Centre (grant: Late Paleolithic settlement dynamics in                         the western part of North Subcarpathia; UMO-2015/17/N/HS3/00158)                                                                   57","References:                Byrska  M.  Fraś  J.  Matoga  A.  Pieróg  I.  Przybyła  M.  M.  Stefański  D.,  2006.Wstępne  wyniki                ratowniczych badań archeologicznych na wielokulturowych stanowiskach 8, 11, 12, 14, 15 oraz 20 w                Krakowie-Bieżanowie, woj. małopolskie. ‒ In: Raport 2003-2004. Wstępne wyniki konserwatorskich                 badań archeologicznych w strefie budowy autostrad w Polsce za lata 2003-2004, (eds Bukowski Z.                Gierlach  M.),  523‒527.  Zeszyty  Ośrodka  Ochrony  Dziedzictwa  Archeologicznego  (d.  Zeszyty                ORBA). Seria B: Materialy Archeologiczne, Warszawa.                Kalicki,  T.  (2006):  Zapis  zmian  klimatu  oraz  działalności  człowieka  i  ich  rola  w  holoceńskiej                ewolucji dolin środkowoeuropejskich. ‒ Prace Geograficzne IGiPZ PAN 204.                Kalicki  T.  (2014):  Studia  geoarcheologiczne  w  rejonie  Targowiska  stan.  10,  11,  pow.  wielicki,  w                dolinie Raby. ‒  In: Kompleks osadniczy kultury łużyckiej w Targowisku, stan. 10‒12, pow. wielicki                 (ed. J. Górski), Via Archaeologica, 15‒34, Kraków.                Kalicki  T.  (2015):  Rekonstrukcja  środowiska  naturalnego  w  początkach  epoki  brązu  na  podstawie                badań  specjalistycznych  w  dolinie  Raby  i  Podłężanki.  ‒  In:  Wielofazowe  osady  kultury                mierzanowickiej w Targowisku i Zakrzowcu na Pogórzu Wielickim (eds. J. Górski, P. Jarosz),  Via                Archaeologica.  Źródła  z  badań  wykopaliskowych  na  trasie  autostrady  A4  w  Małopolsce,  11‒23,                Kraków.                 Kalicki T., Czerniak R. (2016): The Role of  Catastrophic Events in  Slope Transformation of  the                Forecarpathians During the Subboreal-Subatlantic: A Case Study of the Archaeological Site Brzezie                26  Near  Cracow  (Southern  Poland).  ‒  International  Journal  of  Geohazards  and  Environment  2,  3,                190‒207.                Stefański D., Wilczyński J. (2012): Extralocal raw materials in the Swiderian culture: case study of                Kraków-Bieżanów sites. ‒ Anthropologie (Brno) 50(4), 2012, 427‒442                                                                                              58","Structure and alluvium of Czarna Staszowska river valley near Rytwiany -                         preliminary results                         __________________________________________________________________________                                            1                                                              1                                                                                                          1                                                                                  1                         PAWEŁ  TWARÓG ,  TOMASZ  KALICKI ,  MARCIN  FRĄCZEK ,  EMANUELA  MALĘGA ,                                                1                                                                  1                         KAROLINA FULARCZYK , ARTUR ZIELIŃSKI                          1 Jan  Kochanowski  University  in  Kielce,  Institute  of  Geography,  Department  of  Geomorphology,                         Geoarchaeology  and  Environmental  Management,  Kielce,  Poland:  pawel.twarog@interia.pl;                          tomaszkalicki@ymail.com; marcinfraczek1987@gmail.com; emanuela.malega@gmail.com; karolina                         fularczyk@wp.p;                           Czarna Staszowska, the biggest river of Połaniec Basin (part of the Nida Basin), is the left tributary of                         Vistula river. Spring of the river is located in the Białe Ługi peat bog in Kielce Upland.                                 The river valley downstream of Staszów near Rytwiany is about 4 km wide. On the Miocene                         clays  occur  here  thick  and  genetically  and  lithologically  diverse  the  Quaternary  sediments.                         Fluvioglacial terrace of the Oder glaciations and fluvial terraces of the Vistulian are preserved in the                         relief. Sandy-gravelly alluvia of these last terraces are cross bedding and have been accumulated by                         braided river (Rzym, Pod Napięciem and MiM profiles).                                The flat valley bottom is separated from older forms by distinct and steep erosional edge.                         Erosional  remnants  of  higher,  older  forms  occurred  within  valley  floor  (Rytwiany,  Kłoda).  Some                          alluvial bodies of different structure and age could be distinguished in the cross section of flood plain                         between Tuklęcz and Kłoda.                                Świńska Krzywda site is located near the valley  slope about 1.1 km  from the present-day                         Czarna  river  bed.  Macromeander  is  probably  preserved  here  in  the  flood  plain  relief.  Preliminary                         results  of  borings  across  this  area  confirm  this  interpretation.  Large  palaeomeander  was  filled  by                         clastic  and  organic  sediments.  On  sandy-gravely  channel  deposits  (depth  2.5‒2.2  m)  occurs  silty-                          sandy member (2.2‒1.63 m), probably Late Glacial age (pollen analyses made by L. Petr in progress).                         This clastic member was covered with peats (contents of organic matter 60‒90%) with layer of peaty                         silts (organic content 40%) at depth 1.2‒1.1 m. Change of sedimentation type from clastic to organic                         one was dated at 8210±80 BP (MKL-3028) cal.7460‒7059 BC (depth 1.30‒1.35 m). The uppermost                         part  of  profile  (depth  0.3‒0.0  m)  consist  peaty  silts  (organic  matter  about  40%).  There  were                         accumulated after 690±60 BP (MKL-3027) cal. 1224‒1400 AD (depth 0.40‒0.45 m).                                Kłoda site is located in the river bank near present-day landslide developed on the Miocene                          clays  on  the  edge  of  Kłoda  erosional  remnant.  Alluvia  were  accumulated  during  last  millennium                         because there were TL dated at 1.3±0.2 ka BP (KIE-866) (depth 1.5 m) and 1.2±0.2 ka BP (KIE-865)                         (depth 0.53 m). Silty alluvia (40‒10% silt) have coarsening upward sequence.                                Due  to  study  results  last  incision  of  Czarna  Staszowska  downstream  of  Staszów  could  be                         dated  on  the  end  of  Younger  Pleniglacial  because  flood  plain  developed  since  Late  Glacial                                                                    59","(macromeander  at  Świńska  Krzywda  site).  Braided  alluvia  of  the  Vistulian  terrace  (Rzym,  Pod                Napięciem, MiM profiles) were dissected and concentration of river channel (large meanders) took                place. Large meanders were cut off probably in the Younger Dryas/Holocene transition. There were                filled first phase by clastic sediments in and in the second one (Holocene) by organic one. The cold                event  8.2  ka  BP  is  reflected  in  the  peats  as  a  decreasing  of  organic  matter  (layer  of  peaty  silts)                 probably caused by an increase of flood frequency. The similar change of sedimentation type occurred                in  the  last  millennium  when  were  deposited  channel  sediments  near  present-day  river  bed  (Kłoda                profile) and peaty silts (Świńska Krzywda profile) far from the river near the valley slope. This last                change  could  be  connected  with  anthropogenic  impact  (soil  erosion  and  an  increase  of  overbank                sediments volume) and natural clustering of floods during the Little Ice Age.                                                                                                                           60","První doklad tefry Laacher See v České republice                         __________________________________________________________________________                                             1                                                                        2                                                                                          2                         DANIEL VONDRÁK , GÜNTHER KLETESCHKA , JOLANA HRUBÁ , VÁCLAV                         PROCHÁZKA , ZUZANA HOŘICKÁ , EVŽEN STUCHLÍK                                      2                                                            3                                                                                3                          1 Ústav  pro  životní  prostředí,  PřF  UK  (daniel.vondrak@natur.cuni.cz),  Ústav  hydrogeologie,                                                                                        2                                                                3                         inženýrské geologie a užité geofyziky, PřF UK,  Hydrobiologický ústav, Biologické centrum AV ČR,                         v. v. i.                          Mezi  významná  témata  současné  vědy  patří  i  studium  náhlých  environmentálních  katastrof.  Mezi                         takové  lze  počítat  i  události  spojené  s  vulkanickou  aktivitou.  Ačkoliv  střední  Evropa  nepatří  mezi                         území typicky spojovaná s intenzivním kvartérním vulkanismem, i zde lze studovat jeho četné stopy,                          které  mají  zásadní  význam  pro  chronostratigrafii  (Föster,  Sirocko  2016).  K  nejvýznamnějším                         chronostratigrafickým markerům tohoto typu pro období pozdního glaciálu (14,7  – 11,7 ka cal. yr.                         BP) patří tefra Laacher See (LS). Dnešní kráter Laacher See (plocha kalderového jezera 3,31 km ,                                                                                                          2                         max. hloubka 52 m) se nachází 40 km jižně od Bonnu (obr. 1; Riede 2016). Erupce předcházející jeho                         vzniku je datována ⁓ 12920 cal. yr. BP (Riede at al. 2016). Dle odhadů tehdy došlo k vyvržení asi 6,3                           3                         km  magmatu a následnému uložení zmíněné tefry (Schmincke et al. 1999). Doklady o ní máme z                         několika stovek lokalit nacházejících se převážně v Německu, severní Francii a Švýcarsku (obr. 1).                         Její distribuce není rovnoměrná a souvisí se směry tehdejších vzdušných proudů (SV a JZ). I z těchto                         důvodů dosud nebylo zřejmé, zda ji lze nalézt i na našem území (Schmincke et al. 1999). Nové světlo                         do této problematiky přináší náš nález tefry LS v sedimentech zazemněného jezera Stará jímka na                         Šumavě (N 49°4.05', E 13°24.23'), který byl následně doplněn nálezem i na německé straně Šumavy                         (Rachelsee,  N  48°58.49',  E  13°24.11').  Vulkanický  materiál  byl  doložen  kombinací                         rentgenfluorescenčního  skenování  celých  vrtných  jader,  elektronové  mikroskopie  doplněné                          mikroanalýzou  a  měřením  magnetické  susceptibility.  Význam  nálezů  nespočívá  jen  v rozšíření                         datovacích metod, které lze u nás uplatnit u sedimentů pozdně glaciálního stáří, ale plyne z něj i nová                         zásadní otázka pro další výzkum – měla i zde depozice tefry nějaký environmentální dopad (cf. Riede                         et al. 2016, Leder et al. 2017)? Prezentované výsledky jsou součástí projektu LAYERS podpořeného                         GA ČR (17-05935S).                           Reference:                          Föster M. W., Sirocko F. (2016): The ELSA tephra stack: Volcanic activity in the Eifel during the last                         500,000 years. Global and Planetary Change 142, 100‒107.                         Leder J., Wenzel F., Daniell J. E., Gottschämmer E. (2017): Loss of residential buildings in the event of                         a re-awakening of the Laacher See Volcano (Germany). Journal of Volcanology and Geothermal Research                         337: 111‒123. Riede F. (2016): Changes in mid- and far-field human landscape use following the Laacher                          See eruption (c. 13,000 BP). Quaternary International 394, 37‒50.                                                                    61","Riede F., Andersen P., Price N. (2016): Does environmental archaeology need an ethical promise? World                Archaeology 48, 4, 466‒481.                Schmincke H.-U., Park C., Harms E. (1999): Evolution and environmental impacts of the eruption of                Laacher See Volcano (Germany) 12,900 a BP. Quaternary International 61, 61‒72.                                             Obr. 1 Nálezy tefry Laacher See v západní a střední Evropě (Riede 2016, upraveno). Černé body                vyznačují lokality s doloženým výskytem tefry transportované atmosférickou cestou, bílé body nově                zdokumentovaný výskyt na Šumavě (1 – Stará jímka, 2 – Rachelsee) a bílý trojúhelník pozici kráteru.                                                                                                    62","Sediments and relief of upper Czarna Konecka river valley downstream of                         Czarniecka Góra (Polish Uplands) – preliminary results                         __________________________________________________________________________                                                  2                                                                     1                                                                                        2                         DOMINIKA ZABORSKA , TOMASZ KALICKI , PIOTR KUSZTAL , KAROLINA                         FULARCZYK , MARIUSZ NOWAK , MARCIN FRĄCZEK , PAWEŁ PRZEPIÓRA                                      2                                                                                2                                                           2                                                                                                      2                          1 Jan  Kochanowski  University  in  Kielce,  Institute  of  Geography,  Department  of  Geomorphology,                         Geoarchaeology and Environmental Management, Kielce, Poland, tomaszkalicki@ymail.com                         2 Jan  Kochanowski  University  in  Kielce,  Institute  of  Geography,  Student  Reserch  Group  of                         Geomorphologists „Złoty Bażant“ dominika_607880@wp.pl, roch1990@gmail.com, fularczyk                         karolina@gmail.com, maniek1991@op.pl, marcinfraczek1987@gmail.com, pawelprzepiora1988                         @gmail.com                            Study section of the upper Czarna Konecka river valley is located downstream of Czarniecka Góra. In                         the upper reaches its subsequent valley runs along erosion depression between Mesozoic hills.                         Within the valley can be divided some morphological levels of different age and structure. The right-                         site Pleistocene accumulative terrace (approx. 8.0‒6.0 m a.r.l.) (profile Czarna 23) and the left-site                         Pleistocene accumulative terrace (approx. 3.5 m a.r.l.) (profile Czarna 21) are composed of sandy-                         gravel channel alluvia of braided river. The left-site terrace is cut by meandering channel fill by sands                          and peats 30‒40 cm thick (profile Czarna 22).                                Along the river extend floodplain (2.0‒1.0 m a.r.l.) with numerous oxbow lakes. Alluvia of                         this level show a clear facial differentiation typical for meandering river sediments (profile Czarna                         18). Three large palaeomeanders (Late Glacial?) is visible in the northern part which cut the terrace.                         They are fill by peats (150‒200 cm trick) with sandy layer. Peats are locally cover by delluvia (cross                         sections Czarna 24 and 25).                                                     Fig. 1 Location of study profiles (18, 21, 22, 23) and cross sections (24, 25) in Czarna Konecka river                         valley downstream of Czarniecka Góra (Digital Elevation Model)                                                                   63","64"];