var textForPages = ["ACTA UNIVERSITATIS BRUNENSIS                ________________________________                IURIDICA                               No 413","SPISY PRÁVNICKÉ FAKULTY                MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ                ______________________________                řada teoretická                Svazek č. 413","Dny práva 2011 – Days of Law 2011                                    Korupce – trestněprávní, kriminologické                                             a kriminalistické aspekty                                                                            Masarykova univerzita                                                         Brno, 2012","Všechna práva vyhrazena. Žádná část této elektronické knihy nesmí                                         být reprodukována nebo šířena v papírové, elektronické či jiné podobě                                          bez předchozího písemného souhlasu vykonavatele majetkových práv                                         k dílu, kterého je možno kontaktovat na adrese – Nakladatelství                                         Masarykovy univerzity, Žerotínovo náměstí 9, 601 77 Brno.                           © 2012 Masarykova univerzita                 ISBN 978-80-210-5916-0                ISBN 978-80-210-5910-8 (soubor)","OBSAH - CONTENTS                  Pavel Biriukov: Questions of Legal Person? Criminal Liability for Corruption Crimes in   1                some Countries-Members of the EU                 Lukáš Bohuslav:  Korupce a trestní odpovědnost právnických osob                  6                Eduard Burda, Jozef Čentéš: Trestný čin volebnej korupcie                        15                 Lenka Čiháková: Antikorupční opatření v trestním právu Uruguaye                  26                Petr Forejt: Trestněprávní úmluva o korupci a její vliv na úpravu korupčních trestných   35                 činů                Marek Fryšták: Myslí  to vláda České republiky s bojem proti korupci skutečně vážně?   48                 Tomáš Gřivna: Účinná lítost v případě spáchání korupčních trestných činů         56                Jan Horník: Poskytuje zákon o obcích prostor pro netransparentní jednání zastupitelů?   64                 Věra  Kalvodová: Úplatkářství  (nejen) z pohledu nového trestního zákoníku       71                Tatiana  Kanáliková: Možnosti náhrady škody spôsobenej korupčnými trestnými činmi    77                 Jana Klesniaková: Uplatnenie náhrady škody v trestných prípadoch korupcie v Českej   84                republike                 Vladimír  Kratochvíl: Policejní kontrola (inscenace, agent) a policejní provokace   93                (iniciace) trestného činu úplatkářství                 Josef Kuchta: Úplatkářství v hospodářské sféře                                   109                 Zuzana Medelská Tkáčová: Korupcia a antikorupčné opatrenia v Policajnom zbore SR   122                Jozef Medelský: Možnosti použitia agenta v procese odhaľovania korupcie          134                Vladimír Pelc: Pojem obecného zájmu u trestných činů přijetí úplatku a podplácení   146                 Kateřina Přepechalová, Miroslav Růžička: Dopady připravovaných legislativních úprav   161                 v oblasti trestního práva na postih korupce v České republice                Marcela Tóthová: Špecifiká dokazovania korupcie                                  180                 Martina Urbanová: Korupce jako sociální deviace                                  193                Ladislav Vlachovič: Postavenie poškodeného v súvisloti s trestným činom korupcie   204","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                    ABOUT THE PROBLEM OF THE CRIMINAL                                  LIABILITY OF LEGAL PERSONS IN SOME                                STATES OF THE EU (GERMANY AND CZECH                                                      REPUBLIC)                                                     PAVEL BIRIUKOV                                        Law faculty of the Voronezh state university. Russia.                                Abstract in original language                              В  статье  рассмотрены  аспекты  уголовной  ответственности                              юридических лиц в ряде государств-членов Европейского союза.                              Особое  внимание  посвящено  нормам  международного  права  в                              вопросах регулирования ответственности юридических лиц.                               Key words in original language                              Юридические  лица,  уголовная  ответственность,  коррупционные                              преступления                               Abstract                              The  article  deals  with  the  problems  of  criminal  liability  of  legal                              persons in some countries-members of the EU (Austria, Slovenia, and                              Slovakia).  The  main  attention  is  paid  to  international  law  norms  in                              questions of legal persons criminal liability.                               Key words                              legal persons, criminal liability, corruption crimes                               1. INGERMANY                                Legislation of Germany does not establish criminal liability of legal                              persons.  However,  administrative  and  civil  liability  of  legal  persons                              for criminal offences exist. In particular, articles 30 and 130 of the Act                                                                  1                              on  Administrative/Regulatory  Offences   (hereafter  OWiG)  allow  to                              sanction  administrative  and  criminal  offences  committed  by  legal                              persons through fines and apply also to corruption offences pursuant                              to  the  Criminal  Code.  Trading  in  influence  is  not  punishable  under                              German law. The OWiG applies not only to legal persons, but also to                              associations  without  legal  capacity,  as  well  as  to  all  types  of                              partnerships.                               Article  30  (2)  of  the  OWiG  states  that  —  the  regulatory  fine  shall                              amount 1) in the case of a criminal offence committed with intent, to                              not more than one million Euros; 2) in the case of a criminal offence                              committed  negligently,  to  not  more  than  five  hundred  thousand                              Euros.“                                1                                  Gesetz   über   Ordnungswidrigkeiten   1968   //   www.gesetze-im-                              internet.de/owig_1968/BJNR004810968.html                                                                   1","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                In addition, article 17 of the OWiG states that — The regulatory fine                              shall  exceed  the  financial  benefit  that  the  perpetrator  has  obtained                              from the commission of the regulatory offence“. This implies that the                              one million euros maximum fine provided for under in Section 30 (2)                              no 1 can only be exceeded when a financial gain can be proved. Even                              in  serious cases  where the  financial  benefit  gained  by  legal  persons                              involved  in  corrupt  activity  is  difficult  to  calculate/prove,  the                              applicable fine would be limited to a maximum of one million Euros.                              The serious and damaging nature of corruption cases, even when there                              is no proof of a financial benefit derived from the offence, should not                              be overlooked.                               Legal entities may be held liable whenever a — person “in a leading                              position within the organisation — a list of such positions is contained                              in  article  30  (1)  of  the  OWiG  —  has  committed  a  crime  or  an                              administrative offence by means of which duties incumbent upon the                              legal  entity  have  been  violated  or  the  legal  entity  has  effectively                              gained,  or  was  supposed  to  have  potentially  gained,  a  profit.  In                              addition, pursuant to artixle 130 of the OWiG, the liability regime is                              also applicable whenever lack of supervision or control by a natural                              person  in  a  leading  position  has  occurred.  It  is  possible  to  assign                              liability  to  the  legal  person  even  if  no  natural  person  has  been                              convicted  or  identified,  but  it  must  be  proved  that  a  natural  person                              within the leading structures of the organisation has either committed                              the offence or violated a supervisory duty.                                Regarding the civil liability of legal persons, articles 31 and 278 of the                                        2                              Civil Code  apply whenever damages occur following an action of a                              natural person who holds a leading or managerial position within the                              business  concerned;  this  also  includes  cases  where  a  so-called  —                              vicarious  agent“  (Erfüllungsgehilfe)  exploits  his/her  position  within                              the business to obtain a personal advantage.                               Administrative  fines  may  reach  1.000.000  euros  for  intentional                              criminal offences and 500,000 euros for negligent criminal offences.                              This  limit  may  and  should  be  exceeded  in  order  to  cover  all  the                              economic profit gained by the offender. Fines may be imposed on the                              legal person even if criminal or administrative proceedings have not                              been  initiated  in  respect  of  the  natural  person  who  committed  the                              offence, the procedure has been discontinued or if the natural person                              has  not  been  convicted.  According  to  jurisprudence  of  the  Federal                              Supreme  Court,  institutional  changes  within  a  company  cannot  be                              used to circumvent the execution of the sanctions imposed. In addition                              to  the  pecuniary  fines,  sanctions  such  as  the  prohibition  of                              engagement in a profession (articles 61 and 70 CC) or the dissolution                              of a company in cases of endangerment of public welfare (article 396                                  2                                   Bürgerliches   Gesetzbuch      1896    //   www.gesetze-im-                              internet.de/bgb/BJNR001950896.html                                                                   2","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                                       3                              Stock Corporation Act ) may exceptionally apply. Statistics relating                              to proceedings instituted against legal persons for corruption are not                              systematically  collated  at  central  level,  although  the  Public                              Prosecution  Offices  of  Bavaria  and  North  Rhine-Westphalia  have                              provided certain figures concerning levels of sanctions imposed until                              2002.  Most  fines  range  from  20,000  to  175,000  Euros  (most  of  the                              cases  where  these  fines  were  applied  concerned  small  and  medium                              sized  companies)  and  in  some  cases  went  up  to  500,000  and  after                              September 2006 and 2 million Euros in a corruption case.                               Although there have been several initiatives to establish a register of                              companies  found  liable  for  acts  of  corruption,  none  of  these  have                              succeeded yet at federal level. The Federal Government still pursues                              the adoption of a law to establish a central register. A draft law was                              under consideration at the time of the visit. Several Laender (Bavaria,                              Berlin,  North  Rhine-Westphalia,  Hesse,  Baden-Württemberg,                              Rhineland-Palatinate,  Hamburg,  Lower  Saxony  and  Bremen)  have                              established  their  own  registers;  some  other  Laender are  currently  in                              the  process  of  developing  such  records  (Saarland,  Brandenburg,                              Schleswig-Holstein).  Furthermore,  it  is  envisaged  to  establish  a                              special procedure at federal level for awarding a — prequalification                              certificate“ to those companies which have given proof of their expert                              know-how,  reliability  and  performance  in  the  context  of  previous                              contracts.  Only  those  companies  which  have  declared  inter  alia  that                              they are not recorded in a black-list at Laender level will be able to                              obtain such a prequalification certificate.                               The Chamber of the Laender was preparing a draft law, which would                              extend the scope of application article 76 (3) of the Stock Corporation                              Act  by  including  offences  such  as  fraud,  computer  fraud,  subsidy                              fraud, capital investment fraud, breach of trust and withholding and                              embezzlement of wages or salaries. The offences of false information,                              false  presentation  and  deliberate  breach  of  duty  in  case  of  loss,                              excessive  indebtedness  or  insolvency  are  also  to  be  included.                              According to this draft, shareholders or managers of limited liability                              companies can also be barred if found guilty of making wilfully false                              statements related to the establishment of a company or in connection                              with the increase or decrease of the nominal capital of a company.                               Parliament  of  Germany  must  establish  at  Federal  level  a  central                              register  (blacklist)  of  companies  which  have  previously  been  found                              untrustworthy in bids for public contracts“.                                      Czech Republic                               Czech  legislation  did  not  provide  for  criminal  liability  of  legal                              persons.  A  draft  act  introducing  this  concept  was  rejected  by                                3                                       Aktiengesetz      1965        //        www.gesetze-im-                              internet.de/aktg/BJNR010890965.html                                                                   3","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Parliament in November 2004 under strong pressure from the business                              community.  The  government  did  not  propose  to  amend  current                              provisions on legal persons to provide for adequate liability of legal                              persons. Czech legislation provides for liability under administrative                              law but not in respect of corruption, money laundering and trading in                              influence, and under civil law for damages incurred as a result of a                              criminal  offence  or  unfair  competition.  No  sanctions  can  be  taken                              against  legal  persons  concerning  cases  of  corruption,  money                              laundering or trading in influence.                               Tax  authorities  of  Czech  Republic  are  required  to  report  suspected                              fiscal offences to law enforcement bodies and suspicious transactions                              to the Financial Intelligence Unit. Corruption is not mentioned in the                              list of the criminal offences to be reported to the financial police, tax                              authorities  appeared  to  be  sufficiently  aware  of  their  role  in  the                              investigation  of  corruption  offences  when  asked  by  the  police  to                              provide information or data contained in files of taxpayers. However,                              even in the absence of specific requests by the police, tax authorities                              clearly play an active role in the detection of corruption. The Czech                              authorities should introduce an obligation for tax authorities to report                              corruption offences.                               The opinion  of  introducing  corporate  liability was reiterated by the                              Government  in  November  2009,  in  Accordance  to  international                              treaties of the Czech Republic. The Government adopted a resolution                              № 1451, authorising the Minister of Justice to prepare a draft bill on                              corporate liability for situations where international treaties and other                              legal  instruments  require  such  liability.  The  Ministry  of  Justice  has                              prepared a  draft  law on  criminal  liability  of legal  persons,  which  is                              currently  subject  to  amendments  following  its  circulation  to  parties                              concerned (ministries and other state institutions) for comments. It is                              planned to submit a bill to Parliament during the second half of 2010.                               The Internal and Office Rule for District, Regional and High Court of                              3  December  2001  (Article  77)  imposes  an  obligation  to  inform  the                              authority  competent  to  register  commercial persons  about  a  final                              judgment    involving    a  disqualification    sanction.    These    Rules                              provide  that  information  on  the  outcome  of criminal proceedings                              involving business-related crimes shall be sent to the Registry Court.                              The  Commercial  Registry  (the  Registry  Court)  will  initiate  the                              procedures for deleting such a person from the Commercial Registry.                               The intention to provide for criminal liability of legal persons has not                              materialized.  There    is    political    consensus    not    to    introduce                              corporate    criminal  liability.  The  Ministry  of  the  Interior  is  now                              preparing a draft law, which would provide for administrative liability                              of  legal  persons  for  criminal  offences,  including  bribery,  money                              laundering and trading in influence. However, the difficulties of the                              proposed draft act are that, as liability of legal  persons  would  be                              governed  by  administrative  procedures,  mutual  legal  assistance  in                              criminal matters in respect of legal persons would not be possible and                              — as the administrative proceedings would only commence after the                                                                  4","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                criminal proceedings against the natural person who committed  the                              crime  in  the  name  or  interest  of  the  legal  person  has  been                              realized. Although it would seem that steps have been taken since then                              to draft a law on liability of legal persons,  the  drafting  of  this  law                              appears  to  be  fraught  with difficulties.                               So  the  Criminal  law  convention  on  corruption  1999  and  the  UN-                              Convention 2003 has not been implemented by Germany and Czech                              Republic. They oblige to establish criminal liability of legal persons in                              accordance with the Conventions                               Literature:                              -  Бирюков  П.  Н.:  Уголовная ответственность  юридических лиц                                 за  рубежом,  Саарбрюкен:  Lap  publishing,  2011,  370  с.,  ISBN                                 978-3-8454-7850-0                              -                              Contact – email                              birukovpn@yandex.ru                                                                                                                    5","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                      KORUPCE A TRESTNÍ ODPOVĚDNOST                                               PRÁVNICKÝCH OSOB                                                    LUKÁŠ BOHUSLAV                                  Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Česká Republika                                 Abstract in original language                              Trestné  činy  postihující  korupci  jsou  samozřejmou  součástí                              kriminalizace trestní odpovědnosti právnických osob. V souvislosti s                              přijímáním nového zákona o trestní odpovědnosti právnických osob se                              tato  otázka  stává  v  České  republice  velmi  aktuální,  a  to  nejen                              vzhledem  k  vnitrostátní  úpravě,  ale  také  vzhledem  k  požadavkům                              plynoucím  z  mezinárodního  a  evropského  práva.  Příspěvek  se  též                              zabývá úpravou problematiky ve Spojeném království.                               Key words in original language                              trestní  odpovědnost  právnických  osob;  korupce;  právní  úprava  ve                              Spojeném království; mezinárodní úprava                               Abstract                              The corruption offences are essential part of the criminalization of the                              Criminal  Liability  of  Corporations.  The  issue  is  very  topical  in  the                              Czech  Republic  due  to  the  adoption  of  a  new law dealing  with  the                              Criminal  Liability  of  Corporations,  due  to  the  requirements  arising                              from  international  and  European  law.  Topic  also  discusses  legal                              regulation of the problematic in the United Kingdom                               Key words                              the Criminal Liability of Corporations; Corruption; Legal Regulation                              in the UK; International Regulation                               1. OBECNĚ  K  TRESTNÍ  ODPOVĚDNOSTI  PRÁVNICKÝCH                              OSOB V ČESKÉ REPUBLICE                               Trestní  odpovědnost  právnických  osob  je  v České  republice  novým                              fenoménem, který bude s největší pravděpodobností s účinností od 1.                              ledna  2012 součástí českého  právního  řádu.  Nejenže  koncept  trestní                              odpovědnosti právnických osob přináší zcela nový zákon speciální jak                              vůči  trestnímu  zákoníku,  tak  trestnímu  řádu,  ale  zasahuje  též  do                              klasického  pojetí  odpovědnosti  vyplývajícího  ze  zásady  individuální                              odpovědnosti  fyzických  osob  za  spáchaný  trestný  čin. 1  Po                              neúspěšném  vládním  návrhu  zákona  o  trestní  odpovědnosti                                                                            2                              právnických  osob  a  řízení  proti  nim  z  roku  2004   byl  v roce  2009                                1  Jelínek,  J.  a  kol.:  Trestní  právo  hmotné.  Obecná  část.  Zvláštní  část.  2.                              vydání. Praha: Leges, 2010, s. 32.                               2 Sněmovní tisk 745 z roku 2004.                                                                   6","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                vládním  usnesením  přijat  materiál  nazvaný  Analýza  a  mezinárodní                              srovnání právní úpravy problematiky právnických osob za jednání, k                                                                      3                              jehož postihu zavazují mezinárodní smlouvy , na základě něhož byl v                              roce  2010  vypracován  návrh  zákona  o  trestní  odpovědnosti                                                                4                              právnických  osob  a  řízení  proti  nim   na  platformě  trestního  práva,                              který  byl  Ministerstvem  spravedlnosti  na  konci  roku  2010  s                              nepatrnými odchylkami znovu předložen. Tento návrh zákona prošel                              úspěšnou legislativní cestou jak ve vládě, tak v Poslanecké sněmovně                              i Senátu. V době odevzdání tohoto příspěvku osud zákona čekalo nové                              hlasování  v  Poslanecké  sněmovně,  když  prezident  republiky  Václav                              Klaus  využil  svého  ústavního  postavení  a  zákon  vetoval.  Vzhledem                              k silné  politické  poptávce  po  zákonu  o  trestní  odpovědnosti                              právnických osob však lze předpokládat, že se zákon dočká úspěšného                              završení  v Poslanecké  sněmovně  a  bude  schválen.  Bystrý  čtenář                              ovšem v době, kdy čte tento příspěvek, už výsledek zná.                               1.1 STRUČNĚ      K    NÁVRHU       ZÁKONA       O    TRESTNÍ                              ODPOVĚDNOSTI  PRÁVNICKÝCH  OSOB  A  ŘÍZENÍ  PROTI                              NIM                               Zákon  o  trestní  odpovědnosti  právnických  osob  (dále  jen  „zTOPO)                              obsahuje  jak  normy  hmotněprávní,  tak  normy  procesněprávní,                              přičemž trestní zákoník a trestní řád se použije, nestanoví-li zTOPO                              jinak  a  není-li to  z  povahy  věci  vyloučeno  (§  1  odst.  2  zTOPO). V                              ustanovení  §  6  zTOPO  je  stanoven  negativním  způsobem  výčet                              právnických osob, na které se trestní odpovědnost právnických osob                              vztahuje. Podle zTOPO tak nejsou trestně odpovědné Česká republika                              a  územní  samosprávné  celky  při  výkonu  veřejné  moci  (§  6  odst.  1                              zTOPO)  vyjma  majetkové  účasti  těchto  právnických  osob  v  jiné                              právnické  osobě  (§  6  odst.  2  zTOPO).  To  znamená,  že  původně                              uvažované  jakožto  trestně neodpovědné  státní  organizace,  právnické                              osoby  zřízené  zákonem  a  právnické  osoby  při  výkonu  veřejné  moci                              budou trestní odpovědnosti podléhat. Ustanovení § 7 zTOPO stanoví                              rozsah kriminalizace trestní odpovědnosti právnických osob. Katalog                              trestných činů využívá taxativního výčtu a je omezen v zásadě na ty                              trestné činy, u nichž zavedení deliktní odpovědnosti právnických osob                              požadují mezinárodní dokumenty a předpisy Evropské unie. Celkem                                                       56                              se jedná o 80 trestných činů.                                3 Usnesení vlády č. 1451 ze dne 30. listopadu 2009.                               4 Zákon byl předložen na základě usnesení vlády České republiky č. 1451 ze                              dne  30.  listopadu  2009.  Návrh  lze  nalézt  na  internetové  adrese                              <http://eklep.vlada.cz>  pod  číslem  jednacím  předkladatele  700/09-L.                              Navrhovatelem tohoto předpisu bylo Ministerstvo spravedlnosti.                               5 Viz. důvodová zpráva k návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických                              osob a řízení proti nim z roku 2011. Návrh zákona lze nalézt na internetové                              adrese <http://eklep.vlada.cz> pod číslem jednacím předkladatele 700/2009-                              II.                                                                   7","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Samotná  konstrukce  trestní  odpovědnosti  právnických  osob  je                              upravena  v  ustanovení  §  8  zTOPO.  Trestným  činem  spáchaným                              právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v                              jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak                               a)     statutární  orgán,  člen  statutárního  orgánu,  anebo  jiná  osoba                              oprávněná jménem nebo za právnickou osobu jednat,                               b)     ten,  kdo  u  této  právnické  osoby  vykonává  řídící  nebo                              kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písm. a),                                c)     ten,  kdo  vykonává  rozhodující  vliv  na  řízení  této  právnické                              osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku                              následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby,                                d)     zaměstnanec při plnění pracovních úkolů, i když není osobou                              uvedenou v písmenech a) až c),                              za předpokladu, že lze právnické osobě tento trestný čin přičítat (§ 8                              odst. 1).                                      Přičitatelnost trestného činu právnické osobě je pak uvedena v                              ustanovení  §  8  odst.  2  zTOPO.  Trestný  čin  lze  právnické  osobě                              přičítat,  byl-li  spáchán  jednáním  orgánů  nebo  osob  uvedených  výše                              pod  písm.  a)  až  c)  nebo  zaměstnancem  právnické  osoby  při  plnění                              pracovních  úkolů  na  základě  rozhodnutí  či  jednání  či  opomenutí                                                                                        7                              jednání  orgánů  či  osob  uvedených  výše  pod  písm.  a)  až  c).   Dle                              ustanovení § 8 odst. 3 zTOPO pak trestní odpovědnost  právnických                              osob není závislá na trestní odpovědnosti fyzické osoby, tedy, trestní                              odpovědnosti  právnické  osoby  nebrání,  nepodaří-li  se  zjistit,  která                              konkrétní fyzická osoba se dopustila protiprávního jednání.                                     Pachatelem  trestného  činu  je  právnická  osoba,  které  lze                              přičítat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem                              způsobem uvedeným v zTOPO (§ 9 odst. 1 zTOPO). Pachatelem je                              pak  i  právnická  osoba,  která  k  provedení  činu  užila  jiné  právnické                              nebo  fyzické  osoby  (§  9  odst.  2  zTOPO).  Trestní  odpovědností                              právnické  osoby  není  dotčena  trestní  odpovědnost  fyzických  osob  a                              naopak (§ 9 odst. 3 zTOPO). Za spáchané trestné činy lze právnické                              osobě  uložit  jednak  tresty  (§  15  odst.  1),  kterými  jsou  zrušení                              právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci                              nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných                                 6 K tomuto viz. Bohuslav, L.: K rozsahu kriminalizace trestní odpovědnosti                              právnických  osob  in:  Kriminalistika  č.  3,  2011, Praha:  Ministerstvo  vnitra,                              2011, s. 161 -  169.                                 7 Pro přesné znění srov. ustanovení § 8 odst. 2 zTOPO.                                                                   8","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                zakázek,  účasti  v koncesním  řízení  nebo  ve  veřejné  soutěži,  zákaz                              přijímání  dotací  a  subvencí  a  uveřejnění  rozsudku,  jednak  ochranná                              opatření (§ 15 odst. 2), mezi které zákon zařazuje zabrání věci nebo                              jiné majetkové hodnoty.                               Hlavním  důvodem  hovořícím  pro  přijetí  konceptu  trestní                              odpovědnosti  právnických  osob  je  účinné  stíhání  trestných  činů                              právnickými  osobami,  které  se  uchylují  k čím  dál  sofistikovanějším                              jednáním,  která  je  velmi  těžké  až  nemožné  postihnout  trestáním                              jednání  pouze  fyzických  osob.  Vezmeme-li  tedy  tuto  skutečnost                              v úvahu, nemůže být překvapením, že mezi vyjmenovanými trestnými                              činy, které může spáchat právnická osoba, jsou i tzv. korupční trestné                              činy  přijetí  úplatku  (§  331  trestního  zákoníku),  podplacení  (§  332                              trestního zákoníku) a nepřímé úplatkářství (§ 333 trestního zákoníku).                               2. MEZINÁRODNÍ  A  EVROPSKÁ  ÚPRAVA  TÝKAJÍCÍ  SE                              PRÁVNICKÝCH  OSOB  V SOUVISLOSTI  S KORUPČNÍM                              JEDNÁNÍM                               Trestní  odpovědnost  právnických  osob  ve  vztahu  ke  korupčnímu                              jednání  upravuje  několik  mezinárodních  smluv  a  předpisu  Evropské                              unie. Z předpisů mezinárodní povahy upravující korupční jednání ve                              vztahu  k trestní  odpovědnosti  právnických  osob  jsou  pro  Českou                              republiku  závazné  Úmluva  o  boji  proti  podplácení  zahraničních                              veřejných  činitelů  v  mezinárodních  podnikatelských  transakcích                              přijatá  dne  17.  prosince  1997  v  Paříži,  která  byla  publikována  jako                              sdělení  Ministerstva  zahraničních  věcí  pod  č.  25/2000  Sb.  m.  s.,  a                              Trestněprávní úmluva o korupci ze dne 27. ledna 1999 podepsaná ve                              Štrasburku, která vstoupila v platnost 1. července 2002, vydaná jako                              sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 70/2002 Sb. m. s. ve znění                              sdělení č. 43/2009 Sb. m. s.                               Úmluva  o  boji  proti  podplácení  zahraničních  veřejných  činitelů  v                              mezinárodních  podnikatelských  transakcích  stanoví  odpovědnost                              právnických  osob  za  trestný  čin  podplácení  zahraničního  veřejného                              činitele  podle  článku  1  této  Úmluvy  v článku  2.  Úmluva  preferuje                              trestní  odpovědnost  právnických  osob  za  deliktní  jednání  podle                              Úmluvy, avšak v případě absence této odpovědnosti ukládá členskému                              státu, aby takové právnické osoby podléhaly účinným, přiměřeným a                              odrazujícím sankcím včetně sankcí finančního charakteru (čl. 3 odst.                              2) a zvážení uvalení dodatečných soukromoprávních nebo správních                              sankcí (čl. 3 odst. 4). Trestněprávní úmluva o korupci stanoví trestnost                              jednání  dle  této  Trestněprávní  úmluvy  v článcích  2  až  14.                              Odpovědnost  právnických  osob  je  předmětem  článku  18,  přičemž                              konstrukce odpovědnosti je obdobná jako v ustanovení § 8 zTOPO.                              Sankce ukládané na základě této Úmluvy musí být účinné, přiměřené                              a  odstrašující,  a  to  buď  prostředky  trestními  nebo  mimotrestními                              zahrnujíc tresty peněžité.                                Úmluva  OSN  proti  mezinárodnímu  organizovanému  zločinu  ze  dne                              12.  prosince  2000,  jež  byla  podepsaná  v  Palermu,  není  dosud  pro                              Českou  republiku  závazná,  neboť nedošlo  k její  ratifikaci.  Článek 8                                                                  9","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                této  Úmluvy  stanoví  trestnost  jednání  za  aktivní  a  pasivní  korupci                              státního  úředníka,  zvážení  vhodnosti  trestnosti  korupce  stran                              zahraničního státního úředníka či zaměstnance mezivládní organizace.                              Úmluva vyzývá strany, aby stanovily odpovědnost právnických osob                              (čl. 10 odst. 1) buď v řízení trestním, občanském nebo správním (čl.                              10  odst.  2)  tak,  aby  se  na  právnické  osoby  vztahovaly  účinné,                              přiměřené a odstrašující trestní nebo mimotrestní sankce včetně sankcí                              peněžitých.                               Rámcové rozhodnutí Rady ES 2003/568/SVV ze dne 22. července 2003                              o  boji  proti  korupci  v  soukromém  sektoru  je  předpisem  evropské                              povahy.  Rámcové  rozhodnutí  upravuje  v článku  2  aktivní  a  pasivní                              korupci osob v řídícím nebo jiném postavení při jednání pro subjekt                              činný  v soukromém  sektoru.  Právnickou  osobu  v článku  1  definuje                              jako  subjekt,  který  má  takové  postavení  podle  použitelných                              vnitrostátních  právních  předpisů,  s  výjimkou  státu  nebo  jiných                              subjektů  veřejného  práva  jednajících  při  výkonu  veřejné  moci  a  s                              výjimkou  organizací  mezinárodního  práva  veřejného.  Trestní                              odpovědnost  právnických  osob  je  v článku  5 rámcového  rozhodnutí                              konstruována  tak,  že  se  vyžaduje  jednání  fyzické  osoby,  která  je                              v postavení  rozhodujícím  („má  oprávnění  zastupovat  právnickou                              osobu), řídícím (má pravomoc přijímat rozhodnutí jménem právnické                              osoby)  nebo  kontrolním  (má  pravomoc  vykonávat  kontrolu  v rámci                              právnické  osoby).  Právnické  osobě  se  dle  rámcového  rozhodnutí  za                              deliktní  jednání  uloží  účinné,  přiměřené  a  odstrašující  sankce,  které                              zahrnují  pokuty  trestní  nebo  jiné  povahy  a  mohou  zahrnovat  i  jiné                              sankce, například a) zbavení oprávnění pobírat veřejné výhody nebo                              podpory,  b)  dočasný  nebo  trvalý  zákaz  provozování  obchodní                              činnosti,  c)  uložení  soudního  dohledu  či  d)  zrušení  rozhodnutím                              soudu.                               Úpravu velmi obdobnou týkající se trestní odpovědnosti právnických                              osob nalezneme např. také v Druhém protokolu k Úmluvě o ochraně                              finančních  zájmů  Evropských  společenství,  vypracovaný  na  základě                              článku  K.3  Smlouvy  o  Evropské  unii,  která  stanoví  v článku  3                              odpovědnost  právnických  osob  za  podvod,  aktivní  korupci  a  praní                              peněz.                               Velice  významnou,  ale  v České  republice  dosud  neratifikovanou                              dohodou, je Úmluva OSN proti korupci signovaná v New Yorku dne                              31.  října  2003.  Úmluva  stanoví  v článku  26  odst.  1  odpovědnost                              právnických osob za účast na trestných činech dle Úmluvy, a to jak ve                              veřejném, tak v soukromém sektoru, přičemž podle článku 26 odst. 2                              tato odpovědnost může byt druhu trestněprávního, občanskoprávního                              či  administrativněprávního.  Uložitelné  sankce  musí  být  přiměřené,                              účinné  a  odstrašující,  a  to  ať  už  trestní  či  netrestní  včetně  sankce                              peněžité formy.                                                                          10","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                3. PRÁVNÍ  ÚPRAVA  KORUPCE  SE  ZAMĚŘENÍM  NA                              TRESTNÍ  ODPOVĚDNOSTI  PRÁVNICKÝCH  OSOB  V                              KOLÉBCE  TRESTNÍ  ODPOVĚDNOSTI  PRÁVNICKÝCH                              OSOB                               Trestné činy související s korupcí byly do účinnosti nového zákona o                              korupci (Bribery Act, 2010) ve Spojeném království upraveny celkem                              čtyřmi  předpisy.  Prvními  dvěma  jsou  Public  Bodies  Corruption  Act                              z roku  1889  (dále  jen  „zákon  z roku  1889“)  a  Prevention  of                              Corruption Act z roku 1906 (dále jen „zákon z roku 1906“), který byl                              doplněn zákonem z roku 1916 Prevention of Corruption Act (dále jen                              „zákon  z roku  1916“).  Obecně  sedá  se  řici,  že  zákon  z roku  1889                              upravoval  korupci  vlády  na  obecní  úrovni  a  v dalších  veřejných                              institucích,  zatímco  zákon  z roku  1906  se  zabýval  korupcí                              zaměstnanců  či  zmocněnců  (tzv.  agents).  Žádný  z těchto  zákonů  se                              však  nevztahoval  na  členy  Parlamentu.  Anti-terrorism,  Crime  and                              Security  Act  z roku  2001  (dále  jen  „zákon  z roku  2001“)  rozšířil                              působnost předešlých zákonů též na korupční jednání, které probíhalo                              mimo území Spojeného království. Kromě těchto uvedených zákonů                              na  korupční  jednání  ve  velice  okrajové  míře  dopadalo  též  common                              law.                               Zákon z roku 1889 činil trestným aktivní či pasivní úplatkářství člena,                              úředníka či zaměstnance veřejné instituce.  (§1). Dle ustanovení § 7 se                              osobou, která může být za toto jednání potrestána, myslí též seskupení                              osob sdružených či nesdružených. Veřejnou institucí se dle ustanovení                              §  7  míní  rada  obce  či  města,  městského  obvodu,  komise,  farnosti,                              které mají pravomoc jednat dle zákona vztahujícího se k místní vládě,                              péči o veřejné zdraví či spravovat veřejné peníze. Zákon z roku 2001                              rozšířil  osobní  působnost  též  na  orgány  mimo  území  Spojeného                              království  za  předpokladu  obdobnosti  výše  uvedeným  orgánům.                              Zákon  Local  Government  and  Housing  Act  z roku  1989  rozšířil                              působnost též na společnosti, které jsou pod kontrolou místního úřadu.                               Zákon  z roku  1906  rozšířil  počet  osob,  na  které  zákon  z roku  1889                              dopadá  o  zaměstnance  či  zmocněnce  (agents),  kterými  se  myslí                              jakákoliv zaměstnaná osoba či osoba jednající ve prospěch jiné osoby.                              Rozšíření  osobní  působnosti  bylo  zaměřeno  zejména  na  korupci                              v soukromém sektoru, avšak dopadalo též na oblast sektoru veřejného                              a  na  oblast  právnických  osob.  Ustanovení  §  4  zákona  z roku  1916                              pojem zaměstnance či zmocněnce (agents) rozšířil tím směrem, že se                              jednalo též o osobu zaměstnanou v jakékoliv veřejné instituci včetně                              obecní a veřejné moci všech stupňů.                               Zákon  z roku  1916  přinesl  do  boje  s korupcí  zcela  nový  přelomový                              rozměr,  neboť  přenesl  důkazní  břemeno  v případě  korupčních                              trestných činů v určitých případech týkajících se zaměstnanců veřejné                                                                          11","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                instituce na obžalovaného. Je zřejmé, že toto ustanovení je v jasném                                                                           8                              rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech.                              V případě stíhání právnických osob za korupční trestné činy, je nutná                              prokázat  skutečnost,  že  zaměstnanec  právnické  osoby  se  nacházel                              v postavení a měl pravomoc činit právní úkony za právnickou osobu.                               Zákon  z roku  2001  podle  ustanovení  §  109  odst.  3  za  trestné  činy                              korupčního charakteru považuje trestný čin úplatkářství dle common                              law, trestné činy dle zákona z roku 1889 (korupci na úřadě) a některé                              trestné  činy  zákona  z roku  1906  (úplatky  zaměstnanců  či                                          9                              zmocněnců).                              3.1 BRIBERY ACT Z ROKU 2010                               S účinností od 1. července 2011 však oblast trestných činů korupčních                              upravuje  tzv.  Bribery  Act  z 8.  dubna  2010,  neboli  zákon  o  korupci,                              který byl přijat z důvodu rychle se měnících podmínek, které přinesly                              změny  jednak  ve  veřejném  sektoru,  kdy  mnoho  služeb  a  úkolů  za                              orgány  veřejné  moci  vykonávají  soukromé  osoby  ať  už  na  základě                              smluv,  či  privatizací  celých  odvětví,  jednak  to,  že  veřejné  instituce                              vlastní  taktéž  společnosti  s ručením  omezeným,  které  fungují  na                              obchodní a tržní bázi.                               Bribery Act 2010 tedy reaguje na nové trendy společenského vývoje a                              chce  se  stát  vůdčím  moderním  právním  předpisem  v boji  proti                              korupci. Klasické trestné činy aktivní a pasivní korupce jsou upraveny                              podobně jako v předchozích normách. Osoba je tak trestně odpovědná                              za  a)  pokud  nabídne,  slíbí  či  předá  peněžitou  či  jinou  výhodu  jiné                              osobě a touto výhodu hodlá přimět jinou osobu k tomu, aby nevhodně                              vykonávala  odpovídající  funkci  či  činnost  nebo  ji  odměnit  za                              nevhodné  vykonávání  takové  odpovídající  funkce  či  činnosti,  za  b)                              pokud nabídne, slíbí či předá peněžitou či jinou výhodu jiné osobě a ví                              nebo  se  domnívá,  že  samotné  přijetí  této  výhody  založí  nevhodný                              výkon  odpovídající  funkce  či  činnosti  (§  1).  Dále  je  osoba  trestně                              odpovědná v případě požadování, dohodnutí, přijmutí či akceptování                              peněžité či jiné výhody, v důsledku čehož by odpovídající funkci či                              činnost  vykonala  nevhodně  ať  už  tato,  či  jiná  osoba;  v  případě  že                              požaduje,  dohodne  či  akceptuje  peněžitou  či  jinou  výhodu  a                              požadavek,  dohoda  či  akceptace  sama  o  sobě  zakládá  nevhodné                              konání ať už touto, či jinou osobou; pokud požaduje, dohodne, přijme                              či  akceptuje  peněžitou  či  jinou  výhodu  jako  odměnu  za  nevhodný                              výkon odpovídající funkce či činnosti vykonané touto či jinou osobou;                                 8 Srov. čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o lidských právech.                               9  Část  příspěvku  do  kapitoly  3.1  zpracována  dle  Pinto,  A.,  Evans,  M.:                              Corporate Criminal Liability, London: Sweet \& Maxwell, 2008, s. 297 - 310.                                                                     12","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                pokud  osoba  v  očekávání  nebo  v  důsledku  takového  očekávání                              požaduje či souhlasí přijmout nebo akceptovat peněžitou nebo jinou                              výhodu a v důsledku toho je odpovídající funkce či činnost vykonána                              nevhodně ať už takovou či jinou osobou na žádost takové osoby nebo                              se  souhlasem  či  tichým  souhlasem  osoby  vykonávající  odpovídající                              funkci  či  činnost  (§  2).  Ustanovení  §  3  pak  popisuje  takovou                              odpovídající funkci či činnost, na které se vztahuje působnost zákona                              (jedná  se  o  funkce  veřejné  povahy,  činnost  spojenou  s  obchodními                              záležitostmi,  činnost  vykonávanou  v  rámci  zaměstnání  a  činnost                              vykonávanou  sdružením  osob  či  jménem  takového  sdružení  osob).                              Nevhodné  konání  je  pak  definováno  v  ustanovení  §  4.  Dalším                              trestným  činem,  který  Bribery  Act  2010  zakotvuje,  je  podplácení                              zahraničních veřejných činitelů (§ 6).                              Ustanovení  §  7  trestá  právnickou  osobou  v  případě  neschopnosti                              zabránit  korupci.  Právnická  osoba  (commercial  organisation)  je                                                                          10                              odpovědná za trestný čin, jestliže osoba spojená  s touto právnickou                              osobou  za  účelem  získání  či  udržení  byznysu  pro  tuto  právnickou                              osobu,  či  získání  či  udržení  si  výhody  v rámci  provozování                              podnikatelské  činnosti  pro  tuto  právnickou  osobu  se  dopustí  výše                              uvedených  korupčních  trestných  činů.  Právnická  osoba  nebude                              odpovědná  v případě,  že  prokáže,  že  zavedla  adekvátní  procedury                              předcházení korupčního jednání svých zaměstnanců. Právnické osobě                              lze  za  uvedené  jednání  uložit  dle  ustanovení  §  11  odst.  3  pokutu                              v neomezené výši.  Ministerstvo musí dle ustanovení § 9 vydat tzv.                              Příručku  pro  právnické  osoby  týkající  se  předcházení  korupce                              (Guidance about commercial organsiations preventing bribery).                               Působnost  Bribery  Act  2010  dopadá  též  na  zahraniční  právnické                              osoby za předpokladu, že vykonávají činnost ve Spojeném království                              (§ 12).                               4. ZÁVĚR                               Výše uvedený text poskytuje základní přehled o korupčním jednání ve                              vztahu  k  právnickým  osobám.  Je  zřejmé,  že  se  jedná  o  text  spíše                              deskriptivního rázu, ovšem až praxe sama ukáže nakolik lze uvedené                              poznatky uplatnit v české praxi.                                          10  Associated  person  se  dle  ustanovení  §  8  Bribery  Act  2010  míní  osoba                              spojená s právnickou osobou, která vykonává služby pro takovou právnickou                              osobu nebo jménem takové právnické osoby.                                                                   13","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Literature:                               -  Bohuslav,  L.:  K  rozsahu  kriminalizace  trestní  odpovědnosti                                 právnických osob in: Kriminalistika č. 3, 2011, Praha: Ministerstvo                                 vnitra, 2011, ISSN 1210-9150                              -  Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část.                                 2. vydání. Praha: Leges, 2010, 904 stran, ISBN 978-80-87212-49-3                              -  Pinto, A., Evans, M.: Corporate Criminal Liability, London: Sweet                                 \& Maxwell, 2008, 395 stran, ISBN 978-0-421-89410-5                                Contact – email                              bohuslav@prf.cuni.cz                                                                                                                             14","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                       TRESTNÝ ČIN VOLEBNEJ KORUPCIE                                             JOZEF ČENTÉŠ, EDUARD BURDA                                  Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, Sovenská                                                         republika                                 Abstract in original language                              Príspevok  analyzuje  trestný  čin  volebnej  korupcie  zaradený  do                              slovenského Trestného zákona novelou, zákonom č. 262/2011 Z. z. a                              poukazuje na jeho problematické miesta.                               Key words in original language                              voľby, korupcia, volebná korupcia                               Abstract                              Contribution  analyses  crime  of  election  corruption,  which  has  been                              incorporated in Slovak Criminal Code by act no. 262/2011 Coll. and                              analyses some problematic parts of this crime                               Key words                              ellection, corruption, crime of election corruption                               1. ÚVOD                               Zákon č. 266/2011 Z. z. ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 301/2005                              Z.  z.  Trestný  poriadok  v  znení  neskorších  predpisov  a  ktorým  sa                              menia  a  dopĺňajú  niektoré  zákony  v čl.  II.  novelizoval  aj  zákon  č.                              300/2005 Z. z. Trestný zákon v znení neskorších predpisov (ďalej len                              „TZ“  alebo  „Trestný  zákon“).  Predmetná  novela  s účinnosťou  od  1.                              septembra 2011 zaviedla v Slovenskej republike do Trestného zákona                              okrem iného trinásť úplne nových trestných činov. Jedným z nich je aj                              trestný  čin  volebnej  korupcie  podľa  §  336a  TZ.  Jeho  skutkové                              podstaty znejú:                                                                                      „§ 336a                                                                               Volebná korupcia                               (1) Kto priamo alebo cez sprostredkovateľa poskytne, ponúkne alebo                              sľúbi  úplatok  tomu,  kto  má  právo  voliť,  zúčastniť  sa  na  referende                              alebo  na  ľudovom  hlasovaní  o odvolaní  prezidenta  Slovenskej                              republiky, aby                               a) volil alebo hlasoval určitým spôsobom,                               b) nevolil alebo nehlasoval určitým spôsobom,                               c) nevolil alebo nehlasoval vôbec, alebo                                                                     15","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                d)  sa  nezúčastnil  volieb,  referenda  alebo  ľudového  hlasovania                              o odvolaní prezidenta Slovenskej republiky,                               alebo  z tohto  dôvodu  priamo  alebo  cez  sprostredkovateľa  poskytne,                              ponúkne alebo sľúbi úplatok inej osobe, potrestá sa odňatím slobody                              až na dva roky.                               (2) Kto v súvislosti s výkonom práva voliť, zúčastniť sa na referende                              alebo  na  ľudovom  hlasovaní  o odvolaní  prezidenta  Slovenskej                              republiky  priamo  alebo  cez  sprostredkovateľa  pre  seba  alebo  inú                              osobu prijme, žiada alebo si dá sľúbiť úplatok, aby                               a) volil alebo hlasoval určitým spôsobom,                               b) nevolil alebo nehlasoval určitým spôsobom,                               c) nevolil alebo nehlasoval vôbec, alebo                               d)  sa  nezúčastnil  volieb,  referenda  alebo  ľudového  hlasovania                              o odvolaní prezidenta Slovenskej republiky,                                      potrestá sa odňatím slobody až na jeden rok.                               (3) Odňatím slobody na jeden rok až päť rokov sa páchateľ potrestá,                              ak spácha čin uvedený v odseku 1                               a) závažnejším spôsobom konania,                               b) ako verejný činiteľ,                               c) na chránenej osobe, alebo                               d) verejne.“                               Tento trestný čin bol zaradený do III. dielu VIII. hlavy Osobitnej časti                              TZ  nazvaného  „Korupcia.“  Napriek  tomu,  že  tento  diel  dovtedy                              obsahoval desať základných skutkových podstát korupčných trestných                              činov, nový trestný čin volebnej korupcie má postihovať tie prípady,                              ktoré dovtedajšie skutkové podstaty nedokázali adekvátne pokryť.                               Vyskytovali  sa  totiž  prípady  zneužívania  najmä  niektorých  sociálne                              slabších komunít, ktoré boli kontaktované tesne pred voľbami, či už                              parlamentnými, prezidentskými, či voľbami do samospráv. Následne                              boli  organizované  „výlety“  z týchto  komunít  k volebným  urnám,                              pričom  členovia  komunity  boli  presne  inštruovaní  ako  majú  voliť                              a boli im za to sľúbené a väčšinou aj poskytnuté peniaze alebo vecné                              dary  (napr.  kuchynské  roboty).  Organizátori  takýchto  akcii  sa                              v prípade, že im to umožňoval volebný systém, zvykli aj poistiť a to                              prevažne  tak,  že  sľúbené  úplatky  poskytli  na  výmenu  za  volebné                              lístky,  ktoré  jednotliví  voliči  nevhodili  do  urny  a teda  ten,  ktorý                              chýbal, bol do urny s vysokou pravdepodobnosťou vhodený.                                                                     16","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Takýto čin by nemohol byť kvalifikovaný ako trestný čin podplácania                                                        1                              podľa  §  332  ods.  1    TZ,   pretože  volič  realizuje  svoje  právo,                              neporušuje zákon a právo voliť mu nevyplýva ani z jeho zamestnania                              ani povolania ani funkcie a v zásade ani z jeho postavenia. Otázna by                              bola  kvalifikácia  takéhoto  činu  ako  trestného  činu  trestného  činu                                                                  2                              podplácania  podľa  §  333  ods.  1  TZ ,  teda  že  ide  o podplácanie                              v súvislosti  s obstarávaním  veci  všeobecného  záujmu.  Tu  sú                              problematické dva aspekty:                               a) nerušený výkon volebného práva síce určite je záujem presahujúci                              rámec  individuálnych  práv  a  záujmov  jednotlivca  (teda  vec                              všeobecného záujmu), tvorba rozhodnutia, ako bude volič voliť a jeho                              výsledok  (pokiaľ  volič  nie  je  donucovaný),  je  však  v zásade  jeho                              vecou,  a nepresahuje  rámec  individuálnych  práv  a záujmov                              jednotlivca,                                b)  pojem  obstaranie  veci  všeobecného  záujmu  jednoznačne                              diskvalifikuje túto skutkovú podstatu z okruhu možných riešení vyššie                              uvedeného typu prípadov, pretože konkrétny výkon volebného práva                              sa  nemôže  podriadiť  pod  pojem  obstaranie  veci  (všeobecného                              záujmu).  Pod  tento  pojem  nespadá  „...  činnosť  občanov,  ktorá  je                                                                3                              výlučne prejavom ich osobných práv.“                               2. STRUČNÝ       VÝKLAD        ZÁKLADNEJ         SKUTKOVEJ                              PODSTATY  VOLEBNEJ  KORUPCIE  PODĽA  §  336A  ODS.  1                              TZ                               Objektom trestného činu volebnej korupcie podľa § 336a ods. 1 TZ je                              ochrana spoločenského záujmu na čistote a úplatkami neovplyvnenom                              slobodnom  výkone  volebného  práva,  referenda,  respektíve  výkone                              ľudového hlasovania o odvolaní prezidenta Slovenskej republiky.                                  1                                 Trestný  čin  podplácania  podľa  §  332  ods.  1TZ:  „Kto  priamo  alebo  cez                              sprostredkovateľa sľúbi, ponúkne alebo poskytne úplatok inému, aby konal                              alebo  sa  zdržal  konania  tak,  že  poruší  svoje  povinnosti  vyplývajúce  zo                              zamestnania,  povolania,  postavenia  alebo  funkcie,  alebo  z  tohto  dôvodu                              priamo alebo cez sprostredkovateľa sľúbi, ponúkne alebo poskytne úplatok                              inej osobe, potrestá sa odňatím slobody až na tri roky.“                               2                                Trestný čin podplácania podľa § 333 ods. 1 TZ: „Kto inému v súvislosti s                              obstarávaním veci všeobecného záujmu priamo alebo cez sprostredkovateľa                              poskytne,  ponúkne  alebo  sľúbi  úplatok,  alebo  z  tohto  dôvodu  poskytne,                              ponúkne alebo sľúbi úplatok inej osobe, potrestá sa odňatím slobody na šesť                              mesiacov až tri roky.“ Obstaranie veci všeobecného záujmu podľa § 131 ods.                              1 TZ: „Vecou všeobecného záujmu sa na účely tohto zákona rozumie záujem                              presahujúci  rámec  individuálnych  práv  a  záujmov  jednotlivca,  ktorý  je                              dôležitý z hľadiska záujmov spoločnosti.“                               3                                 Šámal,  P.  –  Púry,  F.  –  Rizman,  S.:  Trestný  zákon.  Komentář.  II.  díl.  6.                              doplněné a přepracované vydání, Praha: C. H. Beck, 2004, 1011.                                                                   17","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                       Objektívna stránka trestného činu volebnej korupcie podľa §                              336a ods. 1 TZ spočíva v konaní páchateľa, ktorý priamo alebo cez                              sprostredkovateľa  sľúbi,  ponúkne  alebo  poskytne  osobe,  ktorá  má                              právo  voliť,  zúčastniť  sa  na  referende  alebo  na  ľudovom  hlasovaní                              o odvolaní prezidenta Slovenskej republiky (alebo inej osobe z tohto                              dôvodu) úplatok za to, aby alternatívne:                                a) volila alebo hlasovala určitým spôsobom, alebo                              b) nevolila alebo nehlasovala určitým spôsobom, alebo                                c) nevolila alebo nehlasovala vôbec, alebo                               d)  sa  nezúčastnila  volieb,  referenda  alebo  ľudového  hlasovania                              o odvolaní prezidenta Slovenskej republiky.                                      Sľub, ponuka alebo poskytnutie úplatku za to, aby volič vôbec                              išiel  voliť,  pričom  z inštrukcii  sa  nedá  zistiť,  či  volič  má  prípadne                              nemá  voliť,  resp.  hlasovať  určitým  konkrétnym  spôsobom,  nie  sú                              trestné.                                      Znak sľúbi  predstavuje formu prípravy, ktorá sa však hodnotí                              ako  dokonaný  trestný  čin.  V tomto  prípade  sa  pre  trestnosť  činu                              nevyžaduje, aby skutočne došlo k poskytnutiu úplatku. Ponúknutím je                              konanie páchateľa, ktorým prejavuje ochotu poskytnúť úplatok preto,                              aby  podplácané  subjekty  pri  výkone  volebného  práva  vyhoveli  jeho                              požiadavke.  Týmto  konaním  môže  byť  akýkoľvek  výslovný  alebo                              konkludentný  návrh  na  poskytnutie  úplatku.  V tomto  prípade  sa  pre                              trestnosť činu nevyžaduje, aby skutočne došlo k poskytnutiu úplatku.                              Poskytnutím  úplatku  je  jeho  priame  (bezprostredné)  odovzdanie                              (v peňažnej alebo v nemateriálnej forme), ale aj nepriame poskytnutie                              materiálnej  či  inej  výhody  alebo  vo  forme  poskytnutia  protislužby.                              K poskytnutiu úplatku môže dôjsť aj bez predchádzajúceho sľubu.                                      Subjekt trestného činu volebnej korupcie podľa § 336a ods. 1                              TZ  je  všeobecný  Zo  subjektívnej  stránky  sa  vyžaduje  úmyselné                              zavinenie.,  ktoré  zahŕňa  úmysel  páchateľa  realizovať  zámer  a                              dosiahnuť niektorý z cieľov uvedených v § 336a ods. 1 TZ pod písm.                              a) až d).                               3. STRUČNÝ       VÝKLAD        ZÁKLADNEJ         SKUTKOVEJ                              PODSTATY  VOLEBNEJ  KORUPCIE  PODĽA  §  336A  ODS.  2                              TZ                               Rovnako  ako  v ods.  1,  objektom  trestného  činu  volebnej  korupcie                              podľa § 336a ods. 2 TZ je ochrana spoločenského záujmu na čistote                              a úplatkami  neovplyvnenom  slobodnom  výkone  volebného  práva,                              referenda,  respektíve  výkone  ľudového  hlasovania  o odvolaní                              prezidenta Slovenskej republiky.                                      Objektívna stránka trestného činu volebnej korupcie podľa §                              336a  ods.  2  TZ  spočíva  v konaní  páchateľa,  v súvislosti  s výkonom                                                                   18","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                práva  voliť,  zúčastniť  sa  na  referende  alebo  na  ľudovom  hlasovaní                              o odvolaní  prezidenta  Slovenskej  republiky,  ktorý  priamo  alebo  cez                              sprostredkovateľa pre seba alebo inú osobu prijme, žiada alebo si dá                              sľúbiť úplatok, aby                               a) volil alebo hlasoval určitým spôsobom,                               b) nevolil alebo nehlasoval určitým spôsobom,                               c) nevolil alebo nehlasoval vôbec, alebo                                d)  sa  nezúčastnil  volieb,  referenda  alebo  ľudového  hlasovania                              o odvolaní prezidenta Slovenskej republiky.                                      Prijatie úplatku, žiadosť oň alebo nechanie si sľúbiť úplatok                              za to, aby volič vôbec išiel voliť, pričom z inštrukcii sa nedá zistiť, či                              volič  má  prípadne  nemá  voliť,  resp.  hlasovať  určitým  konkrétnym                              spôsobom, nie sú trestné.                                      Prijatie úplatku predpokladá konanie páchateľa, ktorý priamo                              alebo  prostredníctvom  sprostredkovateľa  fakticky  obdrží  (prevezme)                              úplatok, pričom páchateľ môže úplatok prijať pre seba alebo pre inú                              osobu. V tejto súvislosti je možno zvýrazniť, že konanie páchateľa je                              nutné  posudzovať  vzhľadom  na  všetky  okolnosti  daného  prípadu,                              pričom  uvedený  zákonný  znak  je  naplnený,  ak  páchateľ  výslovne                              alebo konkludentne vyjadrí žiadosť o úplatok. K prijatiu úplatku môže                              dôjsť aj bez predchádzajúcej ponuky alebo sľubu. Znaky žiada alebo                              dá  si  sľúbiť  predstavujú  formu  prípravy,  ktorá  však  predstavuje                              dokonaný  trestný  čin.  V tomto  prípade  sa  pre  trestnosť  činu                              nevyžaduje,  aby  skutočne  došlo  k prijatiu  úplatku.  Znak  žiada                              nevyžaduje,  aby  páchateľ  požiadal  o úplatok  výslovne.  Stačí                              akékoľvek konanie, z ktorého je zrejmé, že páchateľ úplatok očakáva                                    4                              a chce .  Tento  prípad  je  však  potrebné  odlíšiť  od  prípadu,  keď                              páchateľ  svojim  konaním  len  vytvára  podmienky  na  ponúknutie                              úplatku,  ale  svoj  záujem  nedáva  najavo,  napr.  zdôrazňuje  alebo                              zveličuje  význam  voľby  alebo  účasti  na  referende,  aby  tak  určitú                              osobu  priviedol  na  myšlienku  ponúknutia  úplatku  v súvislosti                              s uplatnením  jeho  práva  voliť,  zúčastniť  sa  na  referende  alebo                              ľudovom hlasovaní o odvolaní prezidenta Slovenskej republiky. Znak                              dá  si  sľúbiť  úplatok  predstavuje  určitý  záväzok  voči  podplácanej                              osobe. Tento znak je naplnený už v prípade, ak páchateľ neodmietne                              ponuku  úplatku  a výslovne  alebo  konkludentne  s ňou  súhlasí,                              pričom ju berie ako záväzný sľub.                                       Subjektom tohto trestného činu môže byť len osoba, ktorá má                              právo  voliť,  zúčastniť  sa  na  referende  alebo  na  ľudovom  hlasovaní                              o odvolaní  prezidenta  Slovenskej  republiky.  Zo  subjektívnej  stránky                              sa  vyžaduje  úmyselné  zavinenie,  ktoré  zahŕňa  úmysel  páchateľa                                 4  K tomu bližšie pozri R 46/1983.                                                                   19","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                realizovať zámer a dosiahnuť niektorý z cieľov uvedených v § 336a                              ods. 2 TZ pod písm. a) až d).                               4. PROBLÉM  ČÍSLO  JEDNA:  OVPLYVŇOVANIE  AKÝCH                              VOLIEB POSTIHUJE VOLEBNÁ KORUPCIA PODĽA § 336A                              TZ?                               V predchádzajúcich  bodoch  sme  si  definovali  objekt  trestného  činu                              volebnej  korupcie  podľa  §  336a  TZ,  avšak  nevyriešili  sme  otázku,                              ktorá  súvisí  priamo  s objektom,  ale  aj  s objektívnou  stránkou  tohto                              trestného činu a to: O aké voľby tu vlastne ide?                               Skutkové  podstaty  hovoria  o práve  voliť,  teda  o volebnom  práve.                              Pritom  klasické  poňatie  volebného  práva  vychádza                              z koncepcie práva občanov (prípadne inak definovanej  kategórie osôb                              na základe istých spoločných kritérií, napr. pri voľbe do samosprávy                              na  základe  trvalého  pobytu)  voliť  si  svojich  zástupcov  do                              zastupiteľských  zborov  (napr.  Národná  rada  Slovenskej  republiky,                              Európsky  parlament,  obecné  zastupiteľstvo)  alebo  na  konkrétne                              funkcie  (napr.  voľba  prezidenta,  starostu  či  primátora)  v priamych                              tajných  voľbách.  „...volebné  právo  vyjadruje  právo  slobodného                              sebaurčenia ľudu. Ľud si určuje svoj osud sám, vyberá si politických                                                                                            5                              predstaviteľov   podľa    svojho    slobodného    rozhodnutia.“                              V podmienkach  Slovenskej  republiky  ide  pri  klasicky  poňatom                              volebnom  práve  o päť  zákonov  upravujúcich  voľby,  na  ktoré  sa                              bezpochyby  vzťahujú  skutkové  podstaty  trestného  činu  volebnej                              korupcie podľa § 336 TZ. Ide o nasledovné zákony:                               zákon  č.  333/2004  Z.  z.  o voľbách  do  Národnej  rady  Slovenskej                              republiky v znení neskorších predpisov;                               zákon  č.  46/1999  Z.  z.  o  spôsobe  voľby  prezidenta  Slovenskej                              republiky,  o  ľudovom  hlasovaní  o  jeho  odvolaní  a  o  doplnení                              niektorých ďalších zákonov v znení neskorších predpisov;                                 zákon č. 303/2001 Z. z. o voľbách do orgánov samosprávnych krajov                              v znení neskorších predpisov;                               zákon č. 346/1990 Zb. o voľbách do orgánov samosprávy obcí v znení                              neskorších predpisov;                               zákon č. 331/2003 Z. z. o voľbách do Európskeho parlamentu v znení                              neskorších predpisov.                                    5                                 Ľalík,  T.:  Voľby  do  Európskeho  parlamentu  –  rovnosť,  legitimita                              a demokracia  alebo  krátky  úvod  k veľkej  téme.  In.:  Optimálny  model                              volebného  systému  do  Európskeho  parlamentu.  Bratislava:  Univerzita                              Komenského v Bratislave, 2010, s. 8.                                                                   20","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Okrem  toho  priebeh  referenda,  na  ktoré  sa  tiež  vzťahujú  skutkové                              podstaty  trestného  činu  volebnej  korupcie  upravuje  aj  zákon  č.                              564/1992  Zb.  o spôsobe  vykonania  referenda  v znení  neskorších                              predpisov.                               V podmienkach  Slovenskej  republiky  sa  dlhodobo  hovorí  o príprave                              jednotného  volebného  kódexu,  ktorý  by  v zásade  zjednotil  pravidlá                              pre  všetky  vyššie  uvedené  typy  volieb  (napr.  ohľadne  moratória).                              Takáto  úprava  je  však  zatiaľ  v nedohľadne.  Nie  je  to  ale  na  škodu,                              pretože  aj  iné  vyspelé  štáty  zvyknú  mať  pri  rôznych  typoch  volieb                              odlišné  pravidlá.  Príkladom  je  Francúzsko.  „Celkovo  možno                              konštatovať,  že  voľby  do  Európskeho  parlamentu  vo  Francúzsku                              predstavujú  výraznú  výnimku  z väčšinového  volebného  systému,                              ktorý  inak  jasne  a dlhodobo  dominuje  pri  všetkých  ostatných                                                                      6                              francúzskych voľbách na celoštátnej úrovni.“  V Taliansku sa volebný                              systém „...dá označiť ako hybrid viacerých systémov, o ktorom sa dá                                              7                              stále diskutovať.“                              V rámci právneho poriadku Slovenskej republiky však                              existuje  množstvo  zákonov  verejného  i  súkromného                              práva,  ktoré  upravujú  rôzne  voľby  a  teda  aj  volebné                              právo. Ide o nasledovné skupiny volieb:                               1)  voľby  vyplývajúce  zo zákonov  vykonávané  priamo                              volenými zastupiteľskými zbormi, ktoré boli kreované                              na  základe  klasicky  poňatého  volebného  práva  (napr.                              Ústava  Slovenskej republiky v čl. 150 poskytuje právny rámec voľbe                              generálneho prokurátora Národnou radou Slovenskej republiky),                               2)  voľby  iné  ako  v bode  1)  vyplývajúce  zo  zákonov,                              resp.  všeobecne  záväzných  právnych  predpisov                              verejnoprávnej  povahy  (napr.  zákon  č.  131/2002  Z.  z.  o                              vysokých školách a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení                              neskorších predpisov v § 8 ods. 2 upravuje voľbu do akademického                              senátu verejnej vysokej školy a v § 9 ods. 1 písm. c) upravuje voľbu                              kandidáta na rektora),                                   6   Giba,  M.:  Francúzsko:  príklon  k efektivite  v podobe  dominancie                              väčšinového  systému.  In.:  Optimálny  model  volebného  systému  do                              Európskeho  parlamentu.  Bratislava:  Univerzita  Komenského  v Bratislave,                              2010, s. 48.                              7   Trellová,  L.:  Taliansko:  príklon  k proporcionálnemu  volebnému  systému                              v podmienkach  transformujúcej  sa  volebnej  scény.  In.:  Optimálny  model                              volebného  systému  do  Európskeho  parlamentu.  Bratislava:  Univerzita                              Komenského v Bratislave, 2010, s. 106.                                                                     21","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                3)  voľby  vyplývajúce  zo  zákonov,  resp.  všeobecne                              záväzných  právnych  predpisov  súkromnoprávnej,                              resp.  zmiešanej  verejnoprávnej  a súkromnoprávnej                              povahy (napr. zákon č. 513/1991 Zb. Obchodný zákonník v znení                              neskorších predpisov napr. v § 187 ods. 1 písm. c) zakotvuje právo                              valného zhromaždenia akciovej spoločnosti voliť a odvolávať členov                              predstavenstva  akciovej  spoločnosti  –  avšak  dispozitívnou  právnou                              normou, pretože je možná odchýlka).                               Vzťahuje  sa  trestný  čin  volebnej  korupcie  podľa  §                              336a TZ aj na tieto skupiny volieb alebo nie? Do úvahy                              prichádzajú tri riešenia:                               1.) trestný čin volebnej korupcie sa vzťahuje len na klasicky poňaté                              volebné právo (v zmysle, v akom je vyššie definované),                              2.) trestný čin volebnej korupcie sa vzťahuje na každú voľbu (a teda                              na  každé  právo  voliť)  do  verejnej  funkcie  resp.  funkcie  vo                              verejnoprávnej  inštitúcii,  ak  vyplýva  zo  všeobecne  záväzného                              právneho predpisu,                               3.) trestný čin volebnej korupcie sa vzťahuje na každú voľbu (a teda                              na  každé  právo  voliť),  ktorá  vyplýva  zo  všeobecne  záväzného                              právneho  predpisu  vrátane  predpisov  súkromnoprávnej  a zmiešanej                              povahy.                               Rozumne pôsobia všetky tri riešenia a my na tomto mieste nechceme                              urobiť  jednoznačný  záver,  ktorý  z uvedených  prístupov  by  sa  mal                              aplikovať na trestný čin volebnej korupcie podľa § 336a TZ. Avšak                              predsa len by sme sa radi priklonili k niektorému z uvedených typov                              riešení.  A učiníme  tak  na  základe  rozboru  volebného  práva                              podľa čl. 30 Ústavy Slovenskej republiky, ktorý znie:                                „1)  Občania  majú  právo  zúčastňovať  sa  na  správe  verejných  vecí                              priamo alebo slobodnou voľbou svojich zástupcov. Cudzinci s trvalým                              pobytom na území Slovenskej republiky majú právo voliť a byť volení                              do  orgánov  samosprávy  obcí  a  do  orgánov  samosprávy  vyšších                              územných celkov.                               2)  Voľby  sa  musia  konať  v  lehotách  nepresahujúcich  pravidelné                              volebné obdobie ustanovené zákonom.                                3) Volebné právo je všeobecné, rovné a priame a vykonáva sa tajným                              hlasovaním. Podmienky výkonu volebného práva ustanoví zákon.                               4) Občania majú za rovnakých podmienok prístup k voleným a iným                              verejným funkciám.“                               Z čl. 30 ods. 2 a ods. 3 druhá veta Ústavy Slovenskej republiky sa dá                              vyvodiť len to, že akékoľvek voľby, ktoré sú upravené zákonom, sa                              musia riadiť ustanoveniami zákona. Ustanovenia čl. 30 ods. 1 Ústavy                                                                   22","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Slovenskej republiky a ods. 3 prvá veta inklinujú k tomu, že Ústava                              Slovenskej republiky vníma volebné právo len klasickým spôsobom,                              ako  právo  občanov  (prípadne  inak  definovanej    kategórie  osôb  na                              základe istých spoločných kritérií, napr. pri voľbe do samosprávy na                              základe trvalého pobytu) voliť si svojich zástupcov do zastupiteľských                              zborov  alebo  na  konkrétne  funkcie  vo  všeobecných,  rovných                              a priamych  tajných  voľbách.  Poňatie  volebného  práva  podľa  čl.  30                              ods.  3  prvá  veta  Ústavy  Slovenskej  republiky  je  navyše  v rozpore                              s vnímaním  volebného  práva  v rámci  niektorých  súkromnoprávnych                              vzťahov,  napr.  pokiaľ  ide  o vnútorné  vzťahy  v obchodných                              spoločnostiach,  kde  môžu  oprávnene  platiť  aj  iné  volebné  spôsoby                              (napr.  hlasovanie  podľa  veľkosti  majetkovej  účasti).  Článok  30                              Ústavy  Slovenskej  republiky  pritom  neobsahuje  ustanovenie,                              z ktorého  by  sa  dalo  vyvodiť,  že  by  sa  mal  vzťahovať  aj  na                              súkromnoprávne vzťahy.                               Rozhodujúce pre riešenie nášho problému je ustanovenie                              čl.  30  ods.  4  Ústavy  Slovenskej  republiky,  ktoré                              jednoznačne v rámci volebného práva zakotvuje, že „Občania majú za                              rovnakých podmienok prístup k voleným a iným verejným funkciám.“                              Preto je podľa nášho názoru správny záver, že trestný                              čin volebnej korupcie podľa § 336a TZ sa vzťahuje na                              každú voľbu (a teda na každé právo voliť) do verejnej                              funkcie  resp.  funkcie  vo  verejnoprávnej  inštitúcii,  ak                              vyplýva zo všeobecne záväzného právneho predpisu.                                  V. Problém číslo dva: Ako posudzovať pojem úplatok                              pri  trestnom  čine  volebnej  korupcie  alebo  sú                              „predvolebné         guláše“      a reklamné        predmety                              úplatkom?                               Ustanovenie § 131 ods. 3 TZ definuje: „Úplatkom sa na účely tohto                              zákona  rozumie  vec  alebo  iné  plnenie  majetkovej  či  nemajetkovej                              povahy, na ktoré nie je právny nárok.“                               Samotná  definícia  pojmu  úplatok  je  do  značnej  miery  povrchná,                              pretože  na  jednej  strane  každé  poskytnutie  plnenia  majetkovej  či                              nemajetkovej  povahy  sa  dá  považovať  za  darovaciu  zmluvu  a teda                              plnenie  z právneho  titulu  (bez  ohľadu  na  to,  čo  za  to  podplácajúca                              osoba  získa),  na  druhej  strane  výška  úplatku  nie  je  znakom  pojmu                              úplatok  a preto  sa  za  úplatok  podľa  uvedenej  definície  môže                              považovať  každá  drobnosť  (napr.  pohár  piva,  tanier  gulášu,  párok                              v rožku, lacné pero s emblémom politickej strany). Skutkové podstaty                              trestných  činov  korupcie  podľa  §  328  až  336  TZ  na  šťastie  tento                              pojem  používali  v takých  súvislostiach,  že  jeho  prípadné  zneužitie                              bolo  značne  obmedzené.  Trestnému  činu  volebnej  korupcie  sa  však                              takéto  vhodné  obmedzenie  nepodarilo  obsiahnuť.  Stačí  poskytnúť,                              ponúknuť alebo sľúbiť úplatok (vec alebo iné plnenie majetkovej či                              nemajetkovej  povahy)  tomu,  kto  má  právo  voliť.  A tým  môže  byť                                                                  23","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                naozaj aj taká drobnosť ako reklamné pero či tanier guláša. A to sú                              úplne  bežné,  celospoločensky  nielen  tolerované,  ale  dokonca  aj                              uznávané  praktiky  predvolebných  kampaní.  A to  už  ani  nehovoríme                              o predvolebných sľuboch obsiahnutých vo volebných programoch.                               Pochopiteľne,  takto  široký  výklad  pojmu  úplatok  pri  trestnom  čine                              volebnej  korupcie  podľa  §  336a  TZ  je  neprijateľný.  Na  jeho                              reštriktívny výklad, nám však znenie skutkových podstát podľa § 336a                              TZ ani znenie pojmu úplatok podľa § 131 ods. 3 TZ nepostačujú. Na                              šťastie,  vo  všetkých  troch  odsekoch  §  336a  TZ  ide                              o prečin a preto pri posúdení, či v konkrétnom prípade                              ide  o trestný  čin  alebo  nie  sme  povinní  použiť                              kritérium  závažnosti  ako  materiálneho  znaku  prečinu                              (alebo pokiaľ chcete, materiálneho korektívu prečinu, v praxi                                                                                           8                              ide  o to  isté,  rozdielny  je  len  teoretický  základ  týchto  inštitútov )                                                   9                              podľa  §  10  ods.  2  TZ :  „Nejde  o  prečin,  ak  vzhľadom  na  spôsob                              vykonania  činu  a  jeho  následky,  okolnosti,  za  ktorých  bol  čin                              spáchaný,  mieru  zavinenia  a  pohnútku  páchateľa  je  jeho  závažnosť                              nepatrná.“  Pokiaľ  teda  ponúkané  výhody  v rámci                              predvolebnej          kampane           budú        bežného,                              celospoločensky  tolerovateľného  charakteru  (teda                              bežné  občerstvenie  či  drobné  reklamné  predmety),                              vôbec  nepôjde  o trestný  čin  a pochopiteľne  ani                              o správny  delikt,  ale  o spoločensky  nevyhnutnú                              činnosť.  Ak  však  reklamné  darčeky  či  pohostenia                              zjavne  prekročia  bežný  charakter  (napr.  kuchynský                              robot  za  niekoľko  sto  eur  s logom  politickej  strany                              alebo  večera  v luxusnej  reštaurácii),  pôjde  o trestný                              čin volebnej korupcie podľa § 336a TZ. Každý jednotlivý                              prípad,  ktorý  by  sa  vymykal  z bežného  rámca  preto  treba  citlivo                              vnímať a posudzovať vzhľadom na jeho špecifiká.                               5. ZÁVER                               Zákon  je  dôležitý,  ale  zákon  vytvárajú  a aplikujú  ľudia. Trestný  čin                              volebnej  korupcie  podľa  §  336a  TZ  na  jednej  strane  môže  prispieť                              k prečisteniu vzťahov v rámci predvolebnej kampane, na druhej strane                              je potrebné ho aplikovať mimoriadne opatrne, aby neskĺzol do roviny                              politickej represie.                                      8                                K tomu bližšie pozri: Burda, E. – Čentéš, J. – Kolesár, J. – Záhora, J.: a kol.                              Trestný zákon. Všeobecná časť. Komentár. I, diel. 1. vydanie. Praha: C. H.                              Beck, 2010, s. 50.                               9  U mladistvých § 95 ods. 2 TZ.                                                                   24","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Literature:                               -  Burda,  E.  –  Čentéš,  J.  –  Kolesár,  J.  –  Záhora,  J.:  a kol.  Trestný                                 zákon. Všeobecná časť. Komentár. I, diel. 1. vydanie. Praha: C. H.                                 Beck, 2010.                              -  Giba,  M.:  Francúzsko:  príklon  k efektivite  v podobe  dominancie                                 väčšinového systému. In.: Optimálny model volebného systému do                                 Európskeho  parlamentu.  Bratislava:  Univerzita  Komenského                                 v Bratislave, 2010.                              -  Ľalík, T.: Voľby do Európskeho parlamentu  – rovnosť, legitimita                                 a demokracia  alebo  krátky  úvod  k veľkej  téme.  In.:  Optimálny                                 model  volebného  systému  do  Európskeho  parlamentu.  Bratislava:                                 Univerzita Komenského v Bratislave, 2010.                               -  Šámal, P. – Púry, F. – Rizman, S.: Trestný zákon. Komentář. II. díl.                                 6. doplněné a přepracované vydání, Praha: C. H. Beck, 2004.                              -  Trellová,  L.:  Taliansko:  príklon  k proporcionálnemu  volebnému                                 systému  v podmienkach  transformujúcej  sa  volebnej  scény.  In.:                                 Optimálny  model  volebného  systému  do  Európskeho  parlamentu.                                 Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 2010.                               Contact – email:                              jozef.centes@flaw.uniba.sk; eduard.burda@flaw.uniba.sk                                                                                                            25","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                     ANTI-CORRUPTION MEASURES IN THE                                         CRIMINAL LAW OF URUGUAY                                                     LENKA ČIHÁKOVÁ                                       Faculty of Law, Masaryk University, Czech Republic                                 Abstract in original language                              Příspěvek  se  zabývá  současnou  situací  protikorupční  úpravy  v                              trestním  právu  Uruguaye,  zejména  s  ohledem  na  poslední  změny                              trestního  zákoníku  v  souvislosti  s  přijetím  Antikorupčního  zákona.                              Pojednává  také  o  uplatnění  tohoto  zákona  v  praxi,  jeho  efektivitě  a                              zamýšlí  se  obecně  nad  vhodností  či  nevhodností  této  úpravy.  V                              neposlední  řadě  se  také  zabývá  vývojem  mezinárodní  spolupráce  v                              této oblasti na území Latinské Ameriky.                               Key words in original language                              korupce, Latinská Amerika, Uruguay, mezinárodní spolupráce, trestní                              právo, protikorupční zákon                               Abstract                              The paper discusses the current situation in the area of anti-corruption                              measures  in  Uruguay.  The  paper  seeks  to  describe  the  changes                              brought  by  adoption  of  the  Ley  Anticorruption  17.060  and  in  this                              sence also the influence of other countries of Latin America of this                              legislation. The paper also deals with the application of this legislation                              in practice, the efficiency and the international cooperation in the area                              of Latin America.                               Key words                              Corruption,  Measures,  Criminal  Law,  Uruguay,  Montevideo,                              Convention, Latin America                                Korupce je problém – o tom není pochyb. Dokonce je možno tvrdit, že                              je  problémem  celosvětovým,  což  ještě  zvyšuje  jeho  závažnost.                              V rámci tohoto celosvětového výskytu korupce je možné vysledovat                              jistá  specifika  v boji  proti  korupci,  a  to  jak  na  národní,  tak  i                              mezinárodní úrovni. Tento příspěvek se zaměřuje na některá specifika,                              která se objevují v regionu Jižní Ameriky – a to konkrétně na ukázce                              státu Uruguaje. Ačkoliv se tento menší stát nachází přímo v sevření                              dvou velkých států - Argentiny a Brazílie – hodnoty výskytu korupce                              jsou  podstatně  nižší  než  v těchto  státech.  Bude  proto  představena                              základní mezinárodní spolupráce v tomto regionu a následně také již                              konkrétní  trestněprávní  opatření  proti  korupčnímu  jednání  v právu                              samotné Uruguaje.                               Jak bylo zmíněno výše, korupce je celosvětovou záležitostí. Z tohoto                              důvodu  se  samozřejmě  objevují  snahy  o  mezinárodní  spolupráci  a                              současně také snahy o různé formy mezinárodní unifikace. Z regionu                                                                      26","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Jižní  Ameriky  za  zmínku  stojí  především  spolupráce  v  rámci                                                                           1                              organizace  OAS  –  Organizace  amerických  států   -  tedy  organizace                              zahrnující  nejen  Jižní  Ameriku,  ale  celý  kontinent.  V rámci  výše                              uvedené organizace byl v tomto regionu vytvořen první mezinárodní                              právní  instrument  zabývající  se  tématem  korupce  –  Meziamerická                              úmluva proti korupci (Inter–American Convention against Corruption,                              Convención  Interamericana  contra  la  corrupción  –  CICC,  dále  jen                              \"Úmluva\"),  která  byla  podepsána  v Caracasu  dne  29.  března  1996.                                                                                    2                              Tato úmluva byla schválena zákonem č. 17.008 z 25. 9. 1998  Valným                              shromážděním  Uruguaje  (skládajícím  se  z Cámara  de  Senadores  a                              Cámara de Representantes).                                      Dva hlavní cíle této Úmluvy jsou: podporovat rozvoj nutných                              mechanismů prevence a potrestání korupce v každém členském státě;                              podporovat,  usnadňovat  a  regulovat  spolupráci  mezi  státy  s cílem                              zabránit, zjistit a sankcionovat případy korupce v každém státě. Státy                              uznávají, že pouhá represe nemůže tento problém vyřešit a že je třeba                                                        3                              provádět preventivní činnost.                                     Problémem mezinárodní spolupráce v rámci trestního práva je                              obecně  závaznost  vytvořených  úmluv.  Ani  Meziamerická  úmluva                              proti korupci není výjimkou. Ve formě, ve které byla přijata, mohla                                                                 4                              jen  stanovit  podmínky  pro  integraci.   Brzy  se  tak  např.  objevily                                                                                 5                              problémy  s ústavností  některých  jejich  ustanovení.   Dle  textu                                      6                              Úmluvy  je po členských státech požadováno, aby začlenily některá                              ustanovení  do  svých  právních  řádů  a  usnadnily  tak  také  připadnou                              mezinárodní spolupráci mezi členskými státy.                                     Právě  z důvodů  možnosti  kontroly  implementace  ustanovení                              Úmluvy členskými státy byla 4. června 2001 Valným shromážděním                              OAS  přijata  konvence,  která  založila  kontrolní  mechanismus                                1                                 Bližší  informace  o  této  organizaci  lze  nalézt  na  internetových  stránkách:                              www.oas.org                               2                                     Text      tohoto      zákona      lze     nalézt     na:                              http://200.40.229.134/leyes/AccesoTextoLey.asp?Ley=17008\&Anchor=                              27-11-2011  -  Zákon  obsahuje  pouze  jedno  ustanovení  –  a  to  o  schválení                              výše specifikované úmluvy.                              3  David, V., Nett, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. 1.                              vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 182.                              4   Vázquez,  M.  M.,  Forne,  D.  S.  a  kol.  Derecho  Penal,  Hacienda  y                              Administración Pública. 1. vydání.  Montevideo: Mastergraf  SRL., 2008, s.                              130.                              5                                 Tamtéž.  Především  se  autor  zmiňuje  o  problémech  s  pojmem                              Enriquecimiento  ilícito  –  jistá  forma  nezákonného  obohacení  (např.  přijetí                              úplatku, podvod, krádež atd.)                               6  Text lze nalézt na: http://www.oas.org/juridico/spanish/Tratados/b-58.html                                                                   27","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                implementace Úmluvy (Follow-up Mechanism for the Implementation                              of the Inter-American Convention against Corruption, La Convención                              Interamericana  contra la  Crrupción  y  el  Mecanismo de  Seguimiento                              de  su  implementación  –  dále  jen  „MESICIC“).  Tato  konvence                              vstoupila v platnost v lednu 2002. Uruguay je jedním ze zakládajících                              států této konvence. V rámci tohoto členství probíhá komunikace mezi                              Uruguají  a  OAS  formou  různých  doporučení,  dotazů  a  zpráv,  které                              jsou přístupné na internetových stránkách OAS.                                      Implementace  ustanovení  Úmluvy  do  právního  systému                              Uruguaje proběhla především prostřednictvím zákona č. 17.060 ze dne                              23. 12. 1998, který bývá často nazýván jako „Ley Anticorrupción“ –                              tedy  Antikorupční  zákon.  Ke  změnám,  které  zavedl  do  současného                              trestního  zákona,  se  dostaneme  až  později.  Abychom  postupovali                              podle  jednotlivých  úrovní,  bylo  by  vhodné  vzpomenout  také                              mezinárodní spolupráci na nižší regionální úrovni  – tedy nikoliv jen                              v rámci celého kontinentu, jak je tomu v případě Úmluvy.                                      Za  zmínku  stojí  především  organizace  MERCOSUR.                              Zakládajícím členem této organizace byla i Uruguay. V hlavním městě                              Montevideo se také nachází sídlo této organizace. Organizace vznikla                              jako  sdružení  volného  obchodu  (v  originále  Mercado  común  –  tedy                              společný  trh).  Objektem  zpočátku  byly  pouze  ekonomické  otázky,                              avšak objevovaly se různé tendence rozšířit některá integrační témata.                              Dle  Álvareze  z Univerzity  v Buenos  Aires  je  MERCOSUR  pouze                              celní unií, ovšem se snahou stát se společným trhem a v poslední době                                                                                 7                                                                                         8                              také se snahou o kulturní, sociální a politickou integraci.  Álvarez  ve                              svém článku poukazuje na to, že MERCOSUR jakoby si vzal pro své                              instituce vzor v Evropské unii, avšak dojde-li na právní kontrolu tzv.                              komunitárních  aktů,  či  zapojení  občanů  do  politické  reprezentace,                              ihned je zřejmé, že podobné jsou si spíše jen svými názvy. Což však                              lze  tvrdit  s určitostí  je  to,  že  MERCOSUR  již  není  organizací                              upravující  pouze  ekonomické  otázky  členských  států  a  věnující  se                              pouze  ekonomické  spolupráci.  Důkazem  tohoto  tvrzení  je  mimojiné                                                                               9                              Protokol z Ushuaiy z roku 1998 (Protocolo de Ushuaia ), ve kterém se                              již  zcela jasně  objevují  požadavky  také  na  demokratické  uspořádání                              členského státu.                                      V rámci  MERCOSURu  ekonomické  otázky  dostávají  stále                              častěji  rozměru  přesahujících  ekonomickou  vědu  –  např.  v případě                              některých  někdy  i  typicky  ekonomických  jevů  je  nutno  využít                              ustanovení  zákona.  V některých  případech  je  pak  dokonce  nutno                                 7  Álvaréz, A. E. La internacionalización del Derecho Penal: el ejemplo del                              MERCOSUR. Biblioteca Virtual del Insituto de Investigaciones Jurícdicas de                              la UNAM, dostupné na: www.juridicas.unam.mx 27-11-2011                              8  Tamtéž.                               9                                 V  originálním  znění  k  dispozici  např.  na:  http://www.mrree.gub.uy                              (Ministerstvo zahraničí Uruguaje)                                                                   28","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                využít  ustanovení  trestního  zákona,  čímž  se  dostáváme  do  oblasti                              práva,  ve  které  je  obtížně  představitelná  jakákoli  forma  celkové                              unifikace. Příkladem pro takový postup by nám mohla sloužit právě                              korupce.                               Definicí korupce je mnoho, snad tolik jako autorů monografií o tomto                                                                      10                              negativním fenoménu společenského života.  Nejstručnější vymezení                              korupce můžeme odvodit z latinského úsloví do, et des (dávám, abys                              dal). Korupci tak lze obecně definovat jako získávání neoprávněných                                              11                              výhod za úplatek.  Už např. z této velmi široké definice lze vyvodit,                              že korupční jednání přesahuje hranice pouze jednoho oboru. Korupční                              jednání není objektem zkoumání pouze právní vědy, ale zabývají se jí                              i jiné obory, např. sociologie, kriminologie, atd., a samozřejmě také                              ekonomie. Tak se stává i to, že organizace, jejíž cíle byly zprvu cíle                              ekonomické,  v některých  otázkách  zasahuje  i  do ostatních  oblastí    -                              např.  do  právních  otázek.  Členské  státy  MERCOSURu  tak                              „harmonizují“  některé  své  zákonné  úpravy  právě  podle  instrumentů                              mezinárodního  práva.  Na  druhé  straně  je  tato  snaha  v přiměřené                              intenzitě  pochopitelná  a  snad  dnes  ani  nikoho  nepřekvapí.  Navíc                              každý  takový  smluvní  instrument,  který  „harmonizuje“  některou                              právní  otázku  přece  jen  musí  být  podepsán  (a  tudíž  i  schválen)                              členským státem.                               Nyní  se  již  konečně  dostáváme  k národnímu  právu  –  přesněji  pak                              k národní  trestněprávní  úpravě.  Uruguay  je  zemí  Jižní  Ameriky  –                              oblasti,  která  je  dle  organizace  Transparency  International  podle                              výskytu korupce problematická. Dle Indexu vnímaní korupce z roku                                   12                              2010  v rámci stupnice od 0 do 10 (kdy hodnota 10 znamená nízký                              výskyt  korupce)  země  Jižní  Ameriky  dosahují  těchto  hodnot:                              Argentina – 2,9; Chile – 7,9; Uruguay – 6,9; Brazílie – 3,7; Paraguay                              –  2,2;  Bolívie  –  2,8;  Peru  –  3,5;  Ekvádor  –  2,5;  Kolumbie  –  3,5;                                                           13                              Venezuela  –  2;  Guyana  –  2,7.   Pro  lepší  představu  lze  uvést,  že                              jihoamerický  stát  s nejnižším  ohodnocením  –  Venezuela  –  se                              v seznamu umístil na místě 164 ze 178 (tzn. že pouze ve 14 státech                              dochází k vyššímu výskytu korupčního jednání).                                      Lze si povšimnout, že v rámci celé Jižní Ameriky mají pouze                              dva  státy  hodnoty  Indexu  vnímání  korupce  (Corruption  Perception                                10                                 David, V., Nett, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém.                              1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 20.                              11                                 Tamtéž, s. 16.                              12  Tento Index, jeho hodnoty, způsoby výpočtu a pořadí jednotlivých států lze                              nalézt  na  stránkách  organizace  Transparency  International  (česky:                              http://www.transparency.cz/index-cpi-2010/,            anglicky:                              http://www.transparency.org/policy_research/surveys_indices/cpi/2010/result                              s)                               13                                  Ze  12  samostatných  států  Jižní  Ameriky  je  v seznamu  uvedeno  pouze                              těchto 11 zemí, chybí stát Surinam.                                                                   29","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Index,  CPI)  vyšší  než  číslo  6,  a  to  Chile  a  Uruguay.  Hodnoty  CPI                              těchto  dvou  států  vysoce  přesahují  průměr  ostatních  států  tohoto                              regionu a navíc lze poznamenat, že i v celosvětovém měřítku se jedná                              o hodnoty z první poloviny seznamu. Chile se objevuje v seznamu na                              21. místě, Uruguay pak na místě 24. Jen pro srovnání Česká republika                              v tomto seznamu zabírá místo č. 53.                                       Důvodů, proč dochází ke korupčnímu jednání, je mnoho, a jen                              těžko lze z tohoto obecného výsledku vyvozovat konkrétní závěry, co                              je či není příčinou výsledku s vyšší hodnotou indexu. Tento článek se                              předně zabývá trestněprávní úpravou a také tím, co vedlo k přijetí této                              úpravy  a  zda  se  jedná  o  úpravu  efektivní.  Informace  jsem  čerpala                              především z místní literatury a také z rozhovorů s Dr. Gracielou Gatti,                              soudkyní soudu I. stupně zvláštního trestního soudu specializovaného                              na  otázky  organizovaného  zločinu  (Juzgados  Letrados  de  Primera                              Instancia  en  lo  Penal  especializados  en  Crimen  Organizado).  Velmi                              přínosná  byla  také  komunikace  s výkonným  ředitelem  organizace                              Uruguay Transparente Manuelem Flores Silvou.                               V českém právním řádu se objevují protikorupční opatření především                              ve formě ustanovení ve zvláštní části trestního zákoníku v hlavě X, díl                              3-  Úplatkářství.  Ustanovení  tohoto  dílu  chrání  čistotu  veřejného                              života,  nestranné  a  objektivní  obstarávání  věcí  obecného  zájmu                              osobami,  které  věci  obecného  zájmu  obstarávají,  před  různými                                                             14                              formami  korupce  (úplatkářstvím).   V tomto  díle  jsou  pak  zahrnuty                              trestné  činy:  §  331  –  přijetí  úplatku,  §  332  –  podplácení  a  §  333 –                              nepřímé  úplatkářství.  Situace  v trestním  právu  Uruguaje  je  odlišná.                              K odlišnostem dochází již na úrovni trestního práva obecně, následně                              pak také v konkrétním případě protikorupčních ustanovení.                               Korupční jednání je upraveno v trestním zákoně č. 9.155 z roku 1933.                              Upraveno  je  v jeho  druhé  části  (Libro  II),  hlavě  IV.,  kapitole  I.  –                              Trestné  činy  proti  veřejné  správě  (Delitos  contra  la  administración                              pública). Jedná se o ustanovení od §153 do § 159. Mezi trestné činy                              kapitoly  I.  trestní  zákon  začleňuje:  zpronevěru  veřejných  financí,                              nezákonné  vymáhání,  přijetí  úplatku,  podplácení  a  zneužití                              pravomocí. Některé trestné činy z této kapitoly I. a také trestné činy                              uvedené v kapitole II. této hlavy se věnují trestným činům zneužívání                              pravomoci  veřejného  činitele  a  jeho  různým  formám  –  ačkoliv  se                              jedná  o  činnost  velmi  související  s korupčním  jednáním,  přímo  o                                                           15                              korupční  trestný  čin  se  nejedná ,  a  proto  se  mu  v tomto  příspěvku                              nebudeme blíže věnovat.                                   14                                 Kuchta, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část.                              1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 453.                              15                                 David, V., Nett, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém.                              1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 265-266.                                                                   30","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Prvním trestným činem přímo se zabývajícím korupčním jednáním je                              trestný čin, který by se dal označit za nezákonné vymáhání veřejným                              činitelem, který je v ust. § 156 definován jako jednání, kterým veřejný                              činitel  zneužívá  své  postavení  nebo  pracovní  zařazení  k tomu,  že                              navádí nebo nutí někoho, aby slíbil nebo přímo dal peněžitou částku či                              jinou  majetkovou  hodnotu,  a  to  ať  již  přímo  veřejnému  činiteli  či                              některé třetí osobě. Takovéto jednání bude potrestáno trestem odnětí                              svobody  v trvání  od  jednoho  roku  do  šesti  let,  pokutou  a  zákazem                              činnosti.  O  polehčující  okolnost  by  se  jednalo  v případě  nižší                              majetkové  hodnoty  nebo  napravení  škody  ještě  před  zahájením                              trestního řízení.                               Skutková  podstata  přijetí  úplatku  se  v trestním  zákoně  objevuje  ve                              dvou formách – základní a kvalifikované – ust. § 157 a § 158. Tato                              skutková  podstata  spočívá  v jednání  veřejného  činitele,  který  při                              výkonu svého povolání obdrží na základě svého jednání nebo jednání                              třetí osoby majetkový prospěch pro sebe nebo pro třetí osobu, nebo                              příjme  slib  takovéhoto  majetkového  prospěchu.  V takovém  případě                              bude potrestán trestem odnětí svobody od 3 měsíců do 3 let, pokutou a                              zákazem činnosti po dobu od dvou do čtyř let. Pokud veřejný činitel                              příjme  majetkový  prospěch  v případě,  že  již  k jednání,  které  je                              požadováno,  došlo,  trest  bude  snížen  o  jednu  třetinu  až  jednu                              polovinu.  I  v tomto  případě  se  jedná  o  jednání,  které  je  pracovní                              náplní konkrétního veřejného činitele.                               V případě kvalifikované formy se jedná naopak o to, že veřejný činitel                              jistý akt neprovede nebo nevydá, nebo akt provede v rozporu se svými                              pracovními povinnostmi – a v souvislosti s tím obdrží nebo si nechá                              slíbit  pro  sebe  či  třetí  osobu  určitý  majetkový  prospěch;  pak  bude                              potrestán trestem odnětí svobody v délce od jednoho roku do šesti let,                              pokutou  a  zákazem  činnosti.  Trest  bude  zvýšen  o  jednu  třetinu  až                              jednu  polovinu,  pokud  takovéto  jednání  mělo  za  následek  uzavření                              smlouvy,  ze  které  plyne  pro  veřejného  činitele  majetkový  či  jiný                              prospěch nebo pokud mělo jednání vliv na poskytování zaměstnání ve                              veřejné správě, platů, důchodů, vyznamenaní, nebo jistou výhodu či                              nevýhodu pro některou ze stran občanskoprávního či trestněprávního                              sporu.                               Poslední  skutkovou  podstatou,  která  se  zabývá  přímo  korupčním                              jednáním, je ust. § 158 – podplácení. Jedná se o jednání, které má za                              cíl  přimět  veřejného  činitele  ke  spáchání trestných  činů  uvedených                              v ust.  §157  a  §158  (přijetí  úplatku).  Takové  jednání  pak  bude                              posouzeno  pouze  jako  forma  podněcování  k trestnému  činu  a  tedy                              potrestáno  stejným  trestem  jako  za  uvedené  trestné  činy  (přijetí                              úplatku)  - ale pouze v rozmezí od jeho poloviny do jeho dvou třetin.                              Za  zvláštní  přitěžující  okolnosti  jsou  považovány  případy,  kdy                              pachatelem je příslušník policejního sboru nebo osoba zodpovědná za                              prevenci, vyšetřování či trestání nelegálních aktivit, a k činu dojde při                              plnění jeho pracovních povinností.                               Antikorupční  zákon,  který  byl  zmíněn  výše,  zavedl  do  trestního                              zákona  dvě  skutkové  podstaty,  avšak  pouze  související  s korupčním                                                                  31","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                jednáním.   S ohledem   na    skutkové   podstaty   komentované                              v předchozích  odstavcích  se  změny  týkaly  především  jejich                              mezinárodního  přesahu  –  tedy  o  případy,  kdy  by  korupční  jednání                              mělo mezinárodní přesah (a to jakýmkoliv způsobem).                               Případy  korupčního  jednání  jsou  projednávány  v regionu  hlavního                              města  Montevidea  u  soudu  I.  stupně  zvláštního  trestního  soudu                              specializovaného  na  otázky  organizovaného  zločinu  (Juzgados                              Letrados de Primera Instancia en lo Penal especializados en Crimen                              Organizado). Dle rozhovoru se soudkyní tohoto soudu - Dr. Gatti je                              současná  úprava  v trestním  zákoně  dostatečná  na  to,  aby  mohla  být                              efektivně  použita  v případech,  kdy  se  jedná  o  některý  z výše                              uvedených korupčních trestných činů. Soudkyně především poukázala                              na  to,  že  je  to  soudce,  který  je  informován  policejním  orgánem  o                              podezření  ze  spáchání  trestného  činu.  Po  sdělení  této  informace                              pracuje s případem již soudce, který určuje, kterých dalších důkazů je                              potřeba  -  a  to  až  do  doby,  kdy  je  možné  zahájit  soudní  řízení.  Po                              zahájení  soudního  řízení  v řízení  pokračuje  stejný  soudce.  Otázkou                              zůstává,  zda  takový  soudce,  který  se  podílel  jistou  formou  na                              zajišťování  důkazů,  není  již  touto  činností  ovlivněn  a  zda  je  tak                              zajištěna jeho nestrannost. Funkce státního zástupce je tak v jisté fázi                              trestního řízení potlačena.                               Jiný  pohled  má  ovšem  na  celou  věc  výkonný  ředitel  organizace                              Uruguay  Transparente  M.  F.  Silva.  Jedná  se  o  organizaci,  která  se                              snaží upozorňovat laickou, ale i odbornou veřejnost na výskyt korupce                              a  formou  seminářů,  konferencí  atd.  také  působit  na  vývoj                              legislativního  procesu  v případě  protikorupčních  opatření.  Dle  jeho                              názoru  je  situace  daleko  horší  –  upozorňuje  především  na  to,  že                              Uruguay  je  jedinou  zemí  Jižní  Ameriky,  ve  které  je  státní  zástupce                              přímo odpovědný orgánům moci výkonné a z tohoto důvodu je na něj                              vyvíjen velmi silný politický tlak.                               Upozorňuje také na to, že mnoho pojmů, které se objevují v trestním                              zákoně, nejsou nikde definovány – např. pojem zneužití pravomocí – a                              je tedy na soudci, jak daný pojem v daném případě vyloží. Dle jeho                              názoru  bývají  tyto  pojmy  soudci  často  zneužívány  pro  jistou  formu                              „manipulace“ s případem.                               Za  velký  nedostatek  také  považuje  to,  že  během  soudního  řízení                              v prvním stupni je případ projednáván pouze jedním soudcem – a to                              od začátku až do konce. Jinými slovy řečeno, že „soudce vyšetřovatel“                              je ten stejný, který následně provádí celé soudní řízení a také vynese                              rozsudek. Dle M. F. Silvy tak neexistuje žádná forma kontroly.                               Závěrem  lze  uvést  následující.  Zákonná  úprava  stejně  tak  jako                              výsledky  výzkumu  Transparency  International  nasvědčují  tomu,  že                              Uruguay se snaží proti korupci bojovat. Na druhou stranu překážky,                              které  jsou  skryté  uvnitř  celého  procesu  boje  proti  korupci,  dosud                              nevymizely a způsobují, že Uruguay je stále svými občany vnímána                              jako země, kde se korupce objevuje v nemalém množství.  Na druhou                              stranu je nutno vnímat také specifika tohoto regionu – není zde kladen                                                                  32","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                takový  důraz  na  dodržování  a  rozšiřování  práv  obviněného  a  přísná                              formální pravidla. Trestní řízení se odehrává pouze písemnou formou                              a případné výslechy soudcem nejsou časté, a pokud k nim dojde, mají                              poněkud neformální formu. Faktem zůstává, že korupce je populárním                              tématem  a  poslední  dobou  tak  dochází  k odhalování  některých                              korupčních trestných činů – a to často s velkou publicitou. Uruguay se                              účastní mezinárodních aktivit v boji proti korupci, a pokud bude vývoj                              probíhat směrem k rozšíření práv podezřelých osob, zcela jistě dojde                              v trestním právu k větším změnám.                               Literature:                              -  Alfaro, P., Werner, F. La Mano en la Lata. Crónica de la corrupción                                 en  Casinos  Municipales.  Montevideo:  Letraeňe  ediciones,  2008,                                 164 s.                              -  Álvaréz,  A.  E.  La  internacionalización  del  Derecho  Penal:  el                                 ejemplo  del  MERCOSUR.  Biblioteca  Virtual  del  Insituto  de                                 Investigaciones  Jurícdicas  de  la  UNAM,  dostupné  na:                                 www.juridicas.unam.mx 27-11-2011                              -  Cuňarro,  M.  L.  Código  Penal  y  Leyes  Penales  Especiales.  9.                                 vydání. Montevideo: Ediciones “Del Foro”, 2009, 286 s.                              -  David, V., Nett, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském a                                 českém. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, 354 s.                              -  Gatti,  G.  Juzgados  letrados  penales  especializados  en  crimen                                 organizado.          Článek            dostupný           z:                                 http://www.upe.edu.uy/ponenciasrivera/Ponencia%20Dra%20Gatti                                 %20.pdf 22-11-2011                              -  Kuchta,  J.  a  kol.  Kurs  trestního  práva.  Trestní  právo  hmotné.                                 Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 656 s.                              -  Moyal, P.; Pagano, J. P.; Rossi, M.; Rossi, T. De la percepción de la                                 corrupción  a  la  coima:  un  puente  invisible.  Cuadernos  de                                 Economía,  v.  XXVII,  n.  49,  Kolumbie:  Universidad  Nacional  de                                 Colombia, 2008, s. 207-224.                              -  Vázquez,  M.  M.,  Forne,  D.  S.  a  kol.  Derecho  Penal,  Hacienda  y                                 Administración Pública. 1. vydání. Montevideo: Mastergraf SRL.,                                 2008, 226 s.                              -  Text  Meziamerické  úmluvy  proti    korupci,  přístupná  v  ŠJ  na:                                 http://www.oas.org/juridico/spanish/Tratados/b-58.html   27-                                 11.2011                              -  Text   Protocolo   de   Ushuaia,   přístupný   v    ŠJ   na:                                 http://www.mrree.gub.uy, Ministerstvo zahraničí, Uruguay.                              -  Stránky   organizace   Transparency    International   (česky:                                 http://www.transparency.cz/index-cpi-2010/,         anglicky:                                 http://www.transparency.org/policy_research/surveys_indices/cpi/2                                 010/results)                              -  Internetové stránky organizace OAS: www.oas.org                                                                      33","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                 Contact – email                              lenkacihakova@yahoo.com                                                                                                                                             34","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                    TRESTNĚPRÁVNÍ ÚMLUVA O KORUPCI A                                     JEJÍ VLIV NA ÚPRAVU KORUPČNÍCH                                                 TRESTNÝCH ČINŮ                                                       PETR FOREJT                                       Právnická fakulta Univerzity Karlovy, Česká republika,                                Abstract in original language                              V  příspěvku  se  přibližuje  Trestněprávní  úmluva  o  korupci                              a mechanismus kontroly jejího dodržování a dále se věnuje pozornost                              otázce, zda a jaký vliv  měla tato mezinárodní úmluva na současnou                              podobu právní úpravy korupčních trestných činů.                               Key words in original language                              Trestněprávní úmluva o korupci, GRECO, úplatkářství                              Abstract                              The paper deals with the Criminal Law Convention on Corruption and                              its  control  mechanism  for  compliance  and  further  concerns  whether                              and  what  specific  effect  this  international  convention  has  on  the                              current form of regulation of corruption crimes.                               Key words                              Criminal Law Convention on Corruption, GRECO, corruption crimes                                Korupce,  zároveň  s organizovaným  zločinem,  se  kterým  je  leckdy                              velice  úzce  spjatá,  je globální  hrozbou,  která  s  sebou  nese  potřebu                              koordinovaného  společného  přístupu  jednotlivých  států  v rámci                              mezinárodního společenství. Není proto divu, že téma korupce se stalo                              v posledních  dekádách  předmětem  politického  zájmu  nejen                              v tuzemském,  ale  i v regionálním  a  globálním  měřítku.  Mezinárodní                              úsilí  v boji  proti  korupci  se  tak  projevuje  mj.  v aktivitách  Světové                              banky,  Mezinárodního  peněžního  fondu,  Světové  obchodní                              organizace,  OECD  nebo  Evropské  unie.  Výsledkem  těchto  snah  je                              řada  mezinárodních  smluv,  které  se  touto  problematikou  zabývají  –                              namátkou  lze  zmínit  například  Úmluvu  OSN  proti  korupci  z roku                              2003  nebo  Úmluvu  o  boji  proti  podplácení  zahraničních  veřejných                              činitelů  v mezinárodních  podnikatelských  transakcích  sjednanou                              v rámci  činnosti  OECD  v roce  1997;  problematikou  korupce                              se samozřejmě zabývají i právní akty Evropské unie (jako příklad lze                              uvést Úmluvu o boji proti korupci úředníků Evropských společenství                              nebo  členských  států  Evropské  unie  z roku  1997  nebo  rámcové                              rozhodnutí Rady 2003/568/SVV ze dne 22. července 2003 o boji proti                              korupci  v soukromém  sektoru).  Ruku  v ruce  s tím  jdou  i opatření                              usnadňující  mezinárodní  justiční  spolupráci  při  stíhání  tohoto  druhu                              kriminality  (opět  pouze  pro  ilustraci  uveďme  rámcové  rozhodnutí                              Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím                              rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, které usnadňuje                              předávání stíhaných nebo odsouzených osob za korupční trestné činy                              tím, že tyto trestné činy řadí do skupiny trestných činů, u kterých není                                                                  35","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                podmínkou  realizace  evropského  zatýkacího  rozkazu  splnění                              podmínky oboustranné trestnosti).                               Jednou  z mezinárodních  organizací,  která  se  věnuje  problematice                              korupce,  je  i  Rada  Evropy.  Problémem  boje  proti  korupci  se  Rada                              Evropy  zabývala  mj.  na  XIX.  (Valletta  1994)  a  XXI.  (Praha  1997)                              konferenci  evropských  ministrů  spravedlnosti.  V roce  1996  schválil                              Výbor ministrů Rady Evropy Akční plán pro boj proti korupci, v roce                              1997  pak  na  pražské  konferenci  bylo  doporučeno  přijetí  jednak                              rámcové    dohody,   která   by   prostřednictvím   vnitrostátního                              zákonodárství  bojovala  proti  korupci,  a  dále  pak  i  přijetí  úmluv                              k trestnímu  a občanskoprávnímu  postihu  korupce  a  ustavení                              efektivního  mechanismu,  který  by  kontroloval  realizaci jednotlivých                              mezinárodních nástrojů.                               Na půdě Rady Evropy byla na základě Akčního plánu pro boj proti                              korupci  přijata  i Trestněprávní  úmluva  o  korupci  ze  dne  27.  ledna                              1999  (dále  jen  „Úmluva“),  jež  vstoupila  v účinnost  dne  1.  července                              2002  po  ratifikaci  čtrnáctým  státem.  Úmluva  stanoví  povinnost                              kriminalizovat  určitá  specifikovaná  jednání  (aktivní  a  pasivní                              úplatkářství   tuzemských   i zahraničních   veřejných   činitelů,                              tuzemských  i  zahraničních  parlamentních  shromáždění,  členů                              mezinárodních  parlamentních  shromáždění,  veřejných  činitelů                              mezinárodních organizací, soudců a úředníků mezinárodních soudních                              orgánů, aktivní a pasivní úplatkářství v soukromém sektoru, nepřímé                              úplatkářství,  praní  špinavých  peněz  z  výnosů  korupčních  trestných                              činů a trestné činy páchané v souvislosti s účetnictvím), dále se snaží                              o  určité  sjednocení  postupů  při  stíhání  korupčního  jednání  a  klade                              důraz  na  zkvalitnění  mezinárodní  spolupráce  v této  oblasti.  Úmluva                              rovněž  požaduje,  aby  za  uvedená  jednání  mohla  být  sankcionována                              za stanovených  podmínek  i  právnická  osoba.  Úmluva  byla  Českou                              republikou ratifikována dne 8. září 2000 a vstoupila pro ni v platnost                              dne  1.  července  2002.  Znění  této  Úmluvy  bylo  vyhlášeno  pod                              č. 70/2002   Sb.   m.   s.,   opětovně   pak   bylo   publikováno                              pod č. 43/2009 Sb.  m.  s.  Kontrolou  uplatňování  této  úmluvy                              smluvními stranami byla pověřena Skupina států proti korupci (Group                              of  States  Against  Corruption,  Groupe  d´Etats  contre  la  corruption  –                              GRECO).                               Dohoda  zřizující  Skupinu  států  proti  korupci  (GRECO)  přitom  byla                              přijata již v roce 1998. Tato skupina započala svou činnost 1. 5. 1999,                              poté, co k ní přistoupil potřebný počet států. Účelem skupiny GRECO                              je  odborná  spolupráce  členských  států  na  zlepšení  vnitrostátních                              protikorupčních mechanismů. Jejím úkolem je zlepšit schopnost členů                              této  skupiny  účinně  bojovat  proti  korupci,  a  to  monitorováním                              dodržování dvaceti směrnic (Guiding Principles) pro boj proti korupci                              přijatých  Výborem  ministrů  v roce  1997  a provádění  mezinárodních                              instrumentů  přijatých  na  základě  výše  uvedeného  Akčního  plánu.                              GRECO je tak třeba považovat za orgán, který není vázán na jednu                              jedinou  úmluvu,  nýbrž  slouží  jako  monitorovací  a  kontrolní                              mechanismus  Rady  Evropy  k dodržování  závazků  plynoucích                              ze všech právních dokumentů, které Rada Evropy přijala na poli boje                                                                  36","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                proti  korupci  na  základě  Akčního  plánu  pro  boj  proti  korupci.                              Na základě Akčního plánu pro boj proti korupci přitom přijala Rada                              Evropy pět právních dokumentů z této oblasti:                               -    Rezoluci (97) 24 o dvaceti zásadách boje proti korupci,                               -    Trestněprávní  úmluvu  o  korupci  z  roku  1999  (a  její  dodatkové                                   protokoly z roku 2003),                               -    Občanskoprávní úmluvu o korupci z roku 1999,                                -    Doporučení  č.  R  (2000)  10  Výboru  ministrů  členským  státům                                   o kodexu chování pro veřejné činitele,                               -    Doporučení  č.  R  (2003)  4  Výboru  ministrů  členským  státům                                   o společných  pravidlech  boje  proti  korupci  při  financování                                   politických stran a volebních kampaní.                               Účelu GRECO je přizpůsoben i mechanismus vzniku členství v tomto                              uskupení, kdy každý stát, který není členem GRECO v době ratifikace                              občanskoprávní nebo trestněprávní úmluvy o korupci, se automaticky                              stane  členem  GRECO  k datu,  kdy  tyto  úmluvy  vstoupí  vůči  němu                              v platnost. Členství v GRECO není vázáno na členství v Radě Evropy;                              v současné  době  je  členem  GRECO  49  států  (48  evropských  států                              a USA,  Česká  republika  je  33.  členem,  a  to  od roku  2002);  OSN                              a OECD  mají  u  GRECO  statut  pozorovatele.  Podle  zprávy  Komise                                   1                              Radě   o  způsobech  účasti  Evropské  unie  ve  Skupině  států  proti                              korupci  (GRECO)  v  rámci  Rady  Evropy,  „skupina  GRECO  je                              nejotevřenějším  ze  stávajících  mechanismů  sledování  boje  proti                              korupci na evropské úrovni“.                               Jak  bylo  uvedeno,  skupina  GRECO  monitoruje,  do  jaké  míry  došlo                              k uzpůsobení  právních  řádů  jejích  jednotlivých  členů  požadavkům                              právních dokumentů přijatých Radou Evropy v boji proti korupci a jak                              jsou  tyto  požadavky  respektovány  v praxi.  Činí  tak  v průběhu                              hodnotící procedury rozdělené do jednotlivých kol. Při každém kole                              hodnocení    jsou   předmětem     zájmu    vybraná   ustanovení                              z protikorupčních  instrumentů,  u  kterých  proběhne  postupné                              hodnocení  jejich  implementace  ve  všech  členských  státech,  a  to                              na základě  dotazníku,  který  vypracuje  hodnocený  stát,  a  na  základě                              následné návštěvy  examinačního  týmu  na  místě  samém.  Na  základě                              těchto  informací  je  vypracována  hodnotící  zpráva  obsahující  určitá                              doporučení,  která  musí  být  hodnoceným  státem  splněna  v časovém                              limitu  stanoveném  GRECO.  V případě  jejich  nesplnění  je  zahájena                              tzv.  non-compliance  procedure,  která  zahrnuje  zajištění  vysvětlení                              od stále významnějších představitelů dotyčného státu a končí vydáním                              veřejného  prohlášení,  které  může  obsahovat  silnou  veřejnou  kritiku                                1  Preambule Zprávy Komise Radě  o  způsobech  účasti  Evropské  unie                              ve Skupině států proti korupci (GRECO) v rámci Rady Evropy, celex. číslo                              52011DC0307                                                                  37","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                nedostatečného  odhodlání  člena  plnit  své  právní  nebo  politické                              závazky.                               Trestněprávní  úmluva  o  korupci  požaduje,  aby  byla  pokládána                              za trestný čin podle vnitrostátního práva tato korupční jednání:                               -    nabídka, slib nebo poskytnutí nepatřičné výhody určitou osobou                                   přímo  nebo  nepřímo  (přes  prostředníka)  tuzemskému  či                                                                2                                   zahraničnímu  veřejnému  činiteli   nebo  (s  jeho  vědomím)  jiné                                   osobě  za  to,  aby  jednal  nebo  se  zdržel  určitého  jednání  při                                   výkonu jeho funkce, je-li tento čin spáchán úmyslně (čl. 2 a 5);                               -    přímý  či  nepřímý  požadavek  nebo  přijetí  neoprávněné  výhody                                   tuzemským  či zahraničním  veřejným  činitelem  pro  sebe  či  pro                                   někoho jiného, nebo přijetí nabídky či slibu, že získá takovouto                                   neoprávněnou  výhodu  za  to,  když  bude  jednat  nebo  se  zdrží                                   určitého jednání  při  výkonu  své  funkce, je-li  tento  čin  spáchán                                                   3                                   úmyslně (čl. 3 a 5) ;                              -    přímá  či  nepřímá  nabídka,  slib  nebo  poskytnutí  nepatřičné                                   výhody  v rámci  obchodní  činnosti  osobám,  které  řídí  nebo                                   pracují v jakékoli pozici v subjektech soukromého sektoru, ať již                                   jim samotným nebo někomu jinému, aby jednaly nebo se naopak                                   zdržely určitého jednání a tím porušily své povinnosti, je-li tento                                   čin spáchán úmyslně (čl. 7);                               -    úmyslné  jednání  osob,  které  řídí  či  pracují  v jakékoli  pozici                                   v subjektech  soukromého  sektoru,  které  přímo  či  nepřímo                                   požadují nebo přijímají nepatřičnou výhodu nebo příslib, ať již                                   pro sebe nebo pro někoho jiného, nebo přijmou nabídku takové                                   výhody  za  to,  aby  určitým  způsobem  jednaly  či  se  naopak                                   zdržely určitého jednání a tím poruší své povinnosti (čl. 8);                               -    přímo  či  nepřímo  daný  příslib,  nabídka  nebo  poskytnutí                                   nepatřičné  výhody  komukoli,  kdo  prohlašuje  nebo  potvrzuje,                                   že je  schopen  mít  nepatřičný  vliv  (an  improper  influence)                                   na rozhodovací pravomoc osoby uvedené v čl. 2, 4 až 6 a 9 až 11,                                   ať již taková nepatřičná výhoda je pro něho samotného nebo pro                                   jinou osobu, jakož i požadavek nebo přijetí nabídky nebo příslibu                                2                                Pojem  „veřejný činitel“ Úmluva  vykládá „s odvoláním  na definici pojmu                              ʺúředníkʺ,  ʺstátní  úředníkʺ,  ʺstarostaʺ,  ʺministrʺ  nebo  ʺsoudceʺ  obsaženou                              ve vnitrostátním právu státu, v němž tato osoba vykonává tuto funkci, a jak je                              užita  v trestním  právu“.  Výrazem  „soudce“  pak  rozumí  i  státního  zástupce                              a vykonatele soudcovských funkcí [viz čl. 1 písm. a) a b)].                               3  Jednání podle čl. 2 a 3 mají být přitom trestná i v případě, kdy se uvedeného                              jednání  dopustí  člen  tuzemského  nebo  zahraničního  parlamentního                              shromáždění (čl. 4 a 6), veřejný činitel mezinárodní organizace (čl. 9), člen                              mezinárodního  parlamentního  shromáždění  (čl.  10)  nebo  soudce  nebo                              úředník mezinárodního soudního orgánu (čl. 11).                                                                   38","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                     takové výhody za účelem tohoto ovlivnění, bez ohledu na to, zda                                   ovlivnění bylo vykonáno nebo ne nebo zda předpokládaný vliv                                   způsobil  nebo  nezpůsobil  zamýšlený  výsledek,  je-li  tento  čin                                   spáchán úmyslně (čl. 12).                               Úmluva  kromě  toho  požaduje  kriminalizovat  praní  špinavých  peněz                              získaných  korupčními  trestnými  činy  (čl.  13)  a  dále  požaduje                              sankcionovat některá jednání v souvislosti s účetnictvím (čl. 14).                              Každá smluvní strana má navíc přijmout legislativní a jiná opatření,                              která  jsou  nezbytná  k tomu,  aby  bylo  zajištěno,  že  právnické  osoby                              budou  odpovědné  za  trestné  činy  týkající  se  podplácení,  nepřímého                              úplatkářství  a  praní  špinavých  peněz  ve  smyslu  Úmluvy,  které  byly                              spáchány v její prospěch fyzickou osobou jednající buď individuálně                              nebo  jako  člen  orgánu  právnické  osoby  a  mající  vedoucí  postavení                              v rámci  tohoto  subjektu,  které  je  založeno  na oprávnění  zastupovat                              právnickou  osobu,  oprávnění  vydávat  rozhodnutí  jménem  právnické                              osoby nebo oprávnění vykonávat kontrolní činnost v rámci právnické                              osoby, jakož i v případě, kdy taková fyzická osoba je spolupachatelem                              nebo návodcem shora uvedených trestných činů. Kromě toho má být                              právnická  osoba  odpovědná  i  v  případě,  kdy  uvedené  trestné  činy                              spáchaly  ve  prospěch  právnické  osoby  fyzické  osoby,  které  jsou  jí                              „podřízeny“  a spáchání  takových  trestných  činů  umožnila  absence                              dohledu  nebo  kontroly  ze  strany  právnické  osoby.  V případě                              odpovědnosti  právnických  osob  jí  mají  být  ukládány  účinné,                              přiměřené  a  odrazující  trestní  nebo  netrestní  sankce,  včetně  sankcí                              peněžitých (čl. 18 a čl. 19 odst. 2).                                 Jakým  způsobem  tato  Úmluva  ovlivnila  tuzemskou  právní  úpravu                              trestných činů úplatkářství?                               Odpověď  na  tuto  otázku  nelze  nalézt  v  textech  důvodových  zpráv                              k návrhům  zákonů,  které  se  povětšinou  spíše  než  oblasti                              mezinárodních  smluv  podrobněji  věnují  vlivu  evropských  právních                              předpisů na předkládané normativní texty. Částečné vodítko můžeme                              spíše nalézt v hodnotících zprávách GRECO, v podkladech zasílaných                              k hodnotícím dotazníkům a ve zprávách o průběhu hodnotících misí.                               Podpisu této úmluvy předcházela novelizace zákona č. 140/1961 Sb.,                              trestního  zákona,  provedená  zákonem  č.  96/1999  Sb.,  účinná  od                              9. června  1999.  Tato  novelizace  byla  odůvodňována  implementací                              závazků,  které  pro  Českou  republiku  vyplývají  z Úmluvy  OECD                              o boji   proti   podplácení   zahraničních   veřejných   činitelů                              v mezinárodních  podnikatelských  transakcích,  nicméně  zároveň  jde                              o novelu, která, třebaže to v důvodové zprávě zmíněno není, reagovala                              i na požadavky Trestněprávní úmluvy o korupci. Touto novelou totiž                              došlo  k rozšíření  definice  veřejného  činitele  pro  účely  korupčních                              trestných  činů  tak,  aby  se  jím  rozuměla  i  osoba,  která  je  podle                              mezinárodních smluv považována za zahraničního veřejného činitele.                              Ustanovení  §  89  odst.  9  zákona  č.  140/1961  Sb.,  které  definovalo                                                                  39","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                „veřejného činitele“,  v té době  dopadalo  pouze  na funkcionáře  nebo                              odpovědné pracovníky orgánů České republiky, jejích ozbrojených sil                              či  sborů  nebo  orgánů  samosprávy  působící  v České  republice.                              Na základě  zákona  č.  96/1999  Sb.  tak  byla  za  veřejného  činitele                              pro účely úplatkářství považována i každá osoba, která zastává funkci                               a)  v  zákonodárném  nebo  soudním  orgánu  nebo  v  orgánu  veřejné                                  správy cizího státu, nebo                              b)   v  podniku,  v  němž  má  rozhodující  vliv  cizí  stát,  nebo                                  v mezinárodní  organizaci  vytvořené  státy  nebo  jinými  subjekty                                  mezinárodního práva veřejného,                               pokud je s výkonem takové funkce spojena pravomoc při obstarávání                              věcí  obecného  zájmu  a trestný  čin  byl  spáchán  v  souvislosti  s touto                              pravomocí.  Pojem  veřejného  činitele  byl  později  dále  rozšířen,  a  to                              novelou trestního zákona provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., která                              umožnila  za  veřejného  činitele  považovat  při  splnění  podmínek                              stanovených v § 89 odst. 9 zákona č. 140/1961 Sb. i funkcionáře nebo                              jiného  odpovědného  pracovníka  státního  orgánu,  samosprávy,                              ozbrojených  sil  nebo  ozbrojeného  sboru  cizího  státu,  ale  to  pouze                              za podmínky, že tak stanovila mezinárodní smlouva, kterou je Česká                              republika  vázána.  Vymezení  pojmu  veřejného  činitele  se  následně                              dotkla i novela trestního zákona provedená zákonem č. 122/2008 Sb.,                              která  nabyla  účinnosti  dnem  1.  července  2008  a  kterou  došlo                              k rozšíření  definice  pojmu  veřejného  činitele  tak,  aby  pro  účely                              korupčních  trestných  činů  zahrnovala  i jakoukoli  osobu  zastávající                              funkci v jakémkoli orgánu veřejné moci cizího státu, v mezinárodním                              soudním orgánu, v mezinárodní nebo nadnárodní organizaci vytvořené                              státy  nebo  jinými  subjekty  mezinárodního  práva  veřejného  nebo                              v jejích  orgánech  a  institucích,  anebo  v  podniku,  v  němž  má                              rozhodující  vliv  cizí  stát,  pokud  je  s výkonem  takové  funkce,                              zaměstnání  nebo  práce  spojena  pravomoc  při  obstarávání  věcí                              obecného  zájmu  a  trestný  čin  byl  spáchán  v souvislosti  s touto                              pravomocí.  Za  účelem  vyváženosti  trestního  postihu  „domácího“                              veřejného činitele a „zahraničního“ veřejného činitele za korupci byla                              definice  veřejného  činitele  doplněna  také  o  osobu  zastávající  funkci                              v podniku,  ve  kterém  má  rozhodující  vliv  Česká  republika,  pokud                              taková  osoba  obstarává  věci  obecného  zájmu.  Prostřednictvím  této                              novely  mělo  podle  důvodové  zprávy  dojít  k prohloubení                              implementace požadavků Úmluvy o boji proti korupci úředních osob                              ES  nebo  členských  států  EU  a Protokolu  k  úmluvě  o  ochraně                              finančních  zájmů  Evropských  společenství.  S ohledem  na změny                              provedené  touto  novelizací  je  však  zřejmé,  že  tím  došlo  zároveň                              i k precizaci tohoto ustanovení tak, aby více vyhovovalo požadavkům                              Trestněprávní úmluvy o korupci.                               Podpis  a  následná  ratifikace  Úmluvy  tak  nevyvolaly  zpřesnění                              žádných skutkových podstat trestných činů ani zavedení skutkových                              podstat nových. V této souvislosti je ale třeba upozornit, že při uložení                              ratifikační listiny učinila Česká republika výhradu, že jako trestný čin                              podle vnitrostátního práva bude hodnotit chování uvedené v čl. 7 a 8                                                                  40","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                (aktivní  a  pasivní  úplatkářství  v  soukromém  sektoru)  pouze  tehdy,                              pokud  odpovídá  skutkovým  podstatám  trestných  činů  stanovených                              v trestním zákoně České republiky. Tato výhrada nebyla v roce 2008                              obnovena, a tak v roce 2009 zanikla (viz čl. 38 Úmluvy). Neznamená                              to nicméně, že by česká úprava korupčních trestných činů byla zcela                              v souladu s touto úmluvou, alespoň z pohledu hodnotitelů GRECO.                                Stejně  jako  v případě  jiných  právních  dokumentů  Rady  Evropy                              přijatých  na  základě  jejího  Akčního  plánu  pro  boj  proti  korupci  je                              monitoringem  a  vyhodnocováním  dodržování  Úmluvy  pověřeno                              GRECO. První kolo hodnocení se uskutečnilo v letech 2000 až 2002                              a zabývalo  se  nezávislostí,  specializací  a  prostředky  vnitrostátních                              orgánů  pověřených  předcházení  korupci  a  bojem  proti  ní,  jakož                              i imunitou  veřejných  činitelů.  Druhé  kolo  hodnocení  pak  proběhlo                              v letech 2003 až 2006 a bylo zaměřeno na zajišťování a odčerpávání                              výnosů  z  korupce,  předcházení  korupci  a její  odhalování  ve  veřejné                              správě  a  předcházení  korupci  a  boj  proti  ní  v soukromém  sektoru.                              Třetí  kolo  hodnocení  bylo  zahájeno  v  roce  2007  a  zabývalo  se                              postihováním  trestných  činů  v  souladu  s  Úmluvou  a  financováním                              politických stran.                                V rámci  druhého  kola  hodnocení  byly  hodnoceny  zejména  otázky                              spjaté  se  zajišťováním  a  odčerpáváním  výnosů  z korupce,                              s předcházením  korupci  a  jejím  odhalováním  ve  veřejné  správě                              a s předcházením  korupci  a  bojem  proti  ní  v  soukromém  sektoru.                              V rámci  těchto  hodnocení  bylo  České  republice  doporučeno  zavést                              odpovědnost  právnických  osob  v  souladu  s  Úmluvou  a  zavést                              efektivní,  přiměřené  a  odrazující  sankce.  Toto  doporučení  nebylo                              ve stanovené  lhůtě  splněno  a  skupina  GRECO  v rámci  vyhodnocení                              plnění  doporučení  obsažených  v hodnotící  zprávě  z roku  2008  byla                              nucena konstatovat, že toto doporučení přes určité podniknuté kroky                              nebylo  realizováno.  Tento  bod  byl  naplněn  a  bylo  tak  vyhověno                              požadavkům čl. 18 Úmluvy až vypracováním návrhu zákona o trestní                              odpovědnosti  právnických  osob  a  řízení  proti  nim  (zákon                              projednávaný jako sněmovní tisk 285). V návaznosti na závěry tohoto                              kola  hodnocení  byla  přijata  též  novela  trestního  zákona  a  zákona                              o správě daní a poplatků, která byla publikována pod č. 122/2008 Sb.                              a  která  v  návaznosti  na  doporučení  GRECO  a  OECD,  jakož                              i na doporučení  Výboru  expertů  Rady  Evropy  k  hodnocení  opatření                              proti  praní  špinavých  peněz  (MONEYVAL)  upravila  skutkové                              podstaty  trestných  činů  podílnictví  a  legalizace  výnosů  z  trestné                              činnosti postihující praní špinavých peněz tak, aby výslovně stanovily,                              že praní  špinavých  peněz  lze  trestně  stíhat  v  České  republice                              i v případech,  kdy  predikativní  trestný  čin  (včetně  korupce)  byl                              spáchán  v  zahraničí.  Zároveň  touto  novelou  došlo  k (byť  pouze                              částečnému)  umožnění  stíhání  korupce  v soukromém  sektoru  tím,                              že došlo  k rozšíření  pojmu  veřejného  činitele  o  osoby  „zastávající                              funkci v podniku, v němž má rozhodující vliv Česká republika nebo                              cizí stát, pokud je s výkonem takové funkce, zaměstnání nebo práce                              spojena pravomoc při obstarávání věcí obecného zájmu a trestný čin                              byl  spáchán  v  souvislosti  s  touto  pravomocí“.  V době  přijetí  této                              novely  nicméně  stále  trvala  výhrada  České  republiky  k čl.  7  a  8                                                                  41","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                (aktivní a pasivní úplatkářství v soukromém sektoru), podle které bude                              jako trestný čin podle vnitrostátního práva hodnotit chování uvedené                              v čl.  7  a  8  pouze  tehdy,  pokud  odpovídá  skutkovým  podstatám                              trestných  činů  stanovených  v trestním  zákoně  České  republiky.                                                                                  4                              V rámci druhého kola hodnocení se stal předmětem kritiky , třebaže to                              není  obsaženo  v závěrečné  hodnotící  zprávě,  i  institut  zvláštního                              případu  účinné  lítosti  podle  §  163  trestního  zákona,  kdy  trestnost                              podplácení  podle  §  161  trestního  zákona  a  nepřímého  úplatkářství                              podle § 162 trestního zákona zaniká, jestliže pachatel úplatek poskytl                              nebo slíbil jen proto, že byl o to požádán, a učinil o tom dobrovolně                              bez  odkladu  oznámení  státnímu  zástupci  nebo  policejnímu  orgánu.                              V rámci novely trestního zákona provedené zákonem č. 122/2008 Sb.                              bylo  na  tuto  výtku  reagováno  a  využití  tohoto  institutu  bylo  pro                              zahraniční případy vyloučeno. Jak se uvádí v Analýze institutu účinné                              lítosti,  kterou  vypracovalo  Ministerstvo  vnitra  v součinnosti                              s Ministerstvem spravedlnosti na základě Strategie vlády v boji proti                              korupci na období let 2011 a 2012, „vypuštění tohoto institutu bylo                              zapříčiněno zejména tím, že tento koncept je v zemích západní Evropy                              zcela neznámý a při hodnoceních, která České republika podstupovala                              například  v rámci  Rady  Evropy,  vzbuzovalo  toto  ustanovení                              v hodnotitelích  údiv  a nedůvěru  v jeho  správnou  aplikaci.  Dalším                              důvodem  byla  skutečnost,  že  mezinárodní  úmluvy,  které  v oblasti                              potírání  korupce  Česká  republika  ratifikovala,  s tímto  institutem                              nepočítají a neznají ho. Naopak běžně využívaným způsobem řešení                              úlev  pro  oznamovatele  korupční  kauzy,  který  je  zároveň                                                                                  5                              spolupachatelem, je využití tzv. prokurátorského uvážení“ . K dalšímu                              zúžení,  lépe  řečeno  k úplnému  vypuštění,  tohoto  zvláštního  případu                              účinné  lítosti  došlo  přijetím  nového  trestního  zákoníku  (zákon                              č. 40/2009 Sb.).                               Nový trestní zákoník přišel v oblasti úplatkářství se zásadní změnou,                              kdy  podstatným  způsobem  rozšířil  trestnost  úplatkářství  i  na  oblast                              soukromé sféry (§ 331 odst. 1 al. 2, § 332 odst. 1 al. 2 tr. zák.), čímž                              bylo  vyhověno  nejen  požadavkům  rámcového  rozhodnutí  Rady                              2003/568/JVV  ze  dne  22.  července  2003  o  boji  s korupcí                              v soukromém  sektoru  a Společné  akce  ze  dne  22.  prosince  1998                              přijaté  Radou  na  základě  článku  K.3  Smlouvy  o Evropské  unii                              o korupci v soukromém sektoru, na které odkazuje důvodová zpráva                              k trestnímu  zákoníku,  ale  i  požadavkům  Trestněprávní  úmluvy                              o korupci.  Trestní  zákoník  přišel  rovněž  s novými  formulacemi                              skutkových  podstat  úplatkářství,  které  výslovně  oproti  předchozí                                4                                 viz  důvodová  zpráva  k vládnímu  návrhu  zákona,  kterým  se  mění  zákon                              č. 140/1961  Sb.,  trestní  zákon,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  a  zákon                              č. 337/1992  Sb.,  o  správě  daní  a  poplatků,  ve  znění  pozdějších  předpisů                              přístupná na http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5\&CT=248\&CT1=0                               5   viz  Analýza  institutu  účinné  lítosti  v korupčních  kauzách  přístupná                              na https://kormoran.vlada.cz/e-                              vlada/eklep.nsf/0/0786A5E4E4321B3CC12578BF004A7200?Opendocument                                                                   42","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                právní  úpravě  pamatují  i  na  úplatkářství  prováděné  prostřednictvím                              jiné osoby a na možnost spáchat trestný čin nepřímého úplatkářství též                              žádáním nebo přijetím úplatku za to, že bude osoba přijímající úplatek                              nejen  sama  osobně,  ale  i  prostřednictvím  jiného  působit  na  úřední                              osobu  (obdobné  platí  i  pro  podplacení),  což  dříve  bylo  zdrojem                              dohadů  při hodnocení  slučitelnosti  vnitrostátní  právní  úpravy                              s mezinárodními  dokumenty,  které  s těmito  podobami  korupčních                              aktivit  výslovně  počítají.  Trestní  zákoník  tak  upřesnil  vymezení                              skutkových  podstat  korupčních  trestných  činů,  čímž  se  jejich                              formulace více přibližuje textu Trestněprávní úmluvy o korupci.                               Hodnotící tým GRECO navštívil Českou republiku naposledy v rámci                              třetího  kola  hodnocení  v říjnu  2010,  kdy  se  zaměřil  na  postihování                              trestných činů v souladu s Úmluvou a financování politických stran.                              Návrhy  hodnotících  zpráv  z tohoto  kola  hodnocení  byly  projednány                              a přijaty  na  50.  plenárním  zasedání  GRECO.  Schválené  zprávy  pak                              byly publikovány dne 29. dubna 2011 na stránkách GRECO, následně                              byly  v českém  překladu  zveřejněny  i na internetových  stránkách                              Ministerstva   spravedlnosti.   Tyto   zprávy   obsahují   celkem                              13 doporučení, z čehož pouze čtyři se týkají právní úpravy korupčních                              trestných činů, ostatní pak směřují do oblasti financování politických                              stran.                               Jak bylo uvedeno, předmětem hodnocení bylo mj. i posouzení otázky,                              do jaké míry je česká právní úprava, její výklad a aplikace v souladu                              s požadavky Úmluvy na trestní postih korupčního jednání (konkrétně                              s jejími  čl.  2  až  12;  požadavek  na  postih  praní  špinavých  peněz                              získaných  korupčními  trestnými  činy  podle  čl.  13  a  na  postih                              některých  jednání  v souvislosti  s účetnictvím  podle  čl.  14  nebyl                              předmětem  hodnocení).  Podle  závěrů  GRECO  je  právní  úprava                              korupce obsažená v novém trestním zákoníku z velké části v souladu                              s Trestněprávní úmluvou o korupci a jejím Dodatkovým protokolem                              z roku  2003  (Českou  republikou  nebyl  dosud  podepsán).  Byly                              detekovány určité dílčí nedostatky, z čehož však pouze jeden vyústil                              v přímé doporučení na změnu legislativy. Podle tohoto doporučení má                              dojít ke změně ustanovení § 333 tr. zák. o nepřímém úplatkářství tak,                              aby byly splněny všechny požadavky č. 12 Úmluvy, zejména pokud                              jde o přijetí nabídky nebo slibu úplatku a případy domnělého vlivu.                               Podle ustanovení § 333 tr. zák. je trestný ten, kdo žádá nebo přijme                              úplatek  za  to,  že  bude  svým  vlivem  nebo  prostřednictvím  jiného                              působit  na  výkon  pravomoci  úřední  osoby,  nebo  za to,  že  tak  již                              učinil,  zároveň  bude  trestný  i  ten,  kdo  z téhož  důvodu  jinému                              poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek.                               Podle  hodnotitelů  toto  ustanovení  ve  dvou  ohledech  nesplňuje                              požadavky čl. 12 Úmluvy.                               Ustanovení  §  333  odst.  2  tr.  zák.  se  vztahuje  na  znaky  aktivního                              nepřímého úplatkářství, kde je výslovně uvedeno poskytnutí, nabídka                              a příslib úplatku, obdobné prvky v odstavci 1 o pasivním nepřímém                              úplatkářství se však vztahují pouze na požadování a přijímání úplatku.                                                                  43","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Právní úpravě je tak vytýkáno, že ustanovení § 333 odst. 1 se výslovně                              nevztahuje na situaci, kdy si osoba nechá slíbit úplatek za to, že bude                              svým  vlivem  nebo  prostřednictvím  jiného  působit  na  výkon                              pravomoci úřední osoby, nebo za to, že tak již učinil.                               Toto  ustanovení  podle  hodnotitelů  uspokojivým  způsobem  neřeší                              situaci, ve které by vliv nebyl využit. Je zřejmě shoda na tom, že pro                              trestněprávní  kvalifikaci  nepřímého  úplatkářství  je  nepodstatné,  zda                              pachatel  skutečně  ovlivnil  veřejného  činitele  nebo  ne  a zda  toto                              ovlivňování vedlo k zamýšlenému výsledku nebo ne (viz  rozhodnutí                              publikované  ve  Sbírce  soudních  rozhodnutí  pod  č.  16/1981),  trestní                              odpovědnosti  nebrání ani skutečnost,  že  pachatel  neměl  úmysl  nebo                              možnost  ovlivnit  sám  či  prostřednictvím  jiného  veřejného  činitele                              (tato  osoba  by  mohla  být  postižena  pro  spáchání  trestného  činu                              podvodu – viz rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí                              pod č. 32/1987). V rámci hodnocení však byla řešena i otázka, zda lze                              postihnout osobu, která poskytne neoprávněnou výhodu osobě, která                              nemůže  nebo  nemá  v úmyslu  ovlivnit  výkon  pravomoci  veřejného                              činitele. V této otázce se bohužel nepodařilo nalézt v rámci hodnocení                              shody – podle jednoho názoru by se mělo na toto jednání pohlížet jako                              na pokus nepřímého úplatkářství, podle druhého názoru by mohla být                              tato osoba trestně neodpovědná.                               K prvé  výtce  lze  poznamenat,  že  jednání  popsaná  v ustanovení                              § 331 odst.  1  a  2  na  jedné  straně  a  jednání  popsaná  v ustanovení                              § 332 odst. 1 jsou vzájemně reciproční:                               § 331 tr. zák.                              § 332 tr. zák.                               přijme                 →                    poskytne                               dá si slíbit           →                    slíbí                               žádá                   →                    nabídne                               Nepůsobí  proto  příliš  konzistentně,  pokud  v analogické  situaci                              v případě  nepřímého  úplatkářství  v ustanovení  §  333  odst.  1  a  2                              tr. zák.  je  tato  situace  řešena  odlišně  a  znaku  „slíbí  úplatek“  podle                              § 333  odst.  2  tr.  zák.  nekoresponduje  znak  „dá  si  slíbit  úplatek“                              v § 333 odst. 1 tr. zák.  Jak potvrzuje judikatura, znak „nechat si slíbit                              úplatek“  je  naplněn,  jestliže  pachatel  nabídku  úplatku  neodmítne                                                                      6                              a výslovně  nebo  konkludentně  s ní  souhlasí ;  nelze  uvažovat  o tom,                              že by  se  v těchto  případech  jednalo  o  „bezprostřední  směřování                              k dokonání trestného činu“, což je jednou z podmínek pro kvalifikaci                              trestněprávního  jednání  jako  pokusu  trestného  činu  (§  21  odst.  1                              tr. zák.),  půjde  proto  pouze  o  jednání  přípravného  charakteru,  které                              však v těchto případech není trestné (§ 20 odst. 1 tr. zák. a contrario).                                 6  viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2006, sp. zn. 8 Tdo                              864/2006                                                                   44","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Druhá  výtka  směřuje  k nejednoznačnému  posuzování  situace                              podplácejícího  v  situaci,  kdy  podplácená  osoba  nedisponuje  vlivem,                              který by jí umožňoval ovlivnit výkon pravomoci úřední osoby, a kdy                              tedy  nemá  možnost  za  úplatek  ovlivnit  její  rozhodnutí.                              Podle § 333 odst. 2 tr. zák. je trestný ten, kdo „z důvodu uvedeného                              v odstavci 1 jinému poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek“. Uplácející                              dává úplatek z důvodu, aby nepřímo prostřednictvím vlivu jiné osoby                              působil  na  výkon  pravomoci  úřední  osoby,  uplácená  osoba  však                              takový vliv nemá. Zde se tedy představa podplácející osoby rozchází                              se skutečností a tato osoba tudíž jedná v pozitivním skutkovém omylu.                              Takováto osoba by proto měla být postižena podle obecných zásad pro                              pokus  trestného  činu  nepřímého  úplatkářství  podle  § 21 odst.  1                              k § 333  odst.  2  tr.  zák.,  přičemž  skutečnost,  že  osoba,  která  tento                              úplatek  přijala,  není  trestně  odpovědná  pro  trestný  čin  nepřímého                              úplatkářství podle § 333 odst. 1 tr. zák., ale pro trestný čin podvodu,                              není  podle  mého  názoru  podstatná.  V průběhu  hodnotící  mise  však                              nebyl zástupcům GRECO prezentován jednotný názor na tuto otázku,                              což  bylo  vyhodnoceno  jako  nedostatek.  Hodnotitelé  kladou  důraz                              na praktickou  aplikaci  daných  ustanovení,  a  proto  ve  své  závěrečné                              hodnotící zprávě vyžadují, aby byla právní úprava změněna tak, aby                              i v těchto případech, ve shodě s požadavky Úmluvy, byla jednoznačně                              stanovena  trestnost  jak  aktivního,  tak  pasivního  nepřímého                              úplatkářství bez ohledu na to, zda vliv uplácené osoby je údajný nebo                              skutečný.                                 Trestněprávní  úmluva  o  korupci  je  zajisté  významnou  mezinárodní                              smlouvou a výrazným příspěvkem Rady Evropy k boji proti korupci.                              Tato  Úmluva  měla  a  má  vliv  na  výslednou  podobu  právní  úpravy                              trestných  činů  úplatkářství,  přičemž  z hlediska  hodnocení,  do  jaké                              míry se daří naplňovat smysl a poslání Úmluvy, je kladen důraz nejen                              na  vlastní  legislativní  ukotvení  příslušných  skutkových  podstat                              ve zvláštní  části  trestního  zákoníku,  ale  je  akcentován  především                              jejich výklad a aplikace. Zároveň s tím se hodnotitelé vyjadřují (a tím                              i nepřímo  ovlivňují  vnitrostátní  úpravu)  k procesním  možnostem,                              které má Policie České republiky a dále orgány činné v trestním řízení                              pro odhalování, objasňování a stíhání tohoto druhu kriminality.                               Úmluva  je  pouze  jedním  z mnoha  mezinárodních  dokumentů,  které                              byly  přijaty  za  účelem  boje  proti  korupci,  její  vliv  na  tuzemskou                              právní úpravu korupčních trestných činů nelze proto izolovat od vlivu                              ostatních  mezinárodních  instrumentů.  Je  však  nepopiratelné,                              že některé  požadavky  Úmluvy  a  zkušenosti  z hodnotících  misí                              GRECO stály za některými novelizacemi trestních předpisů nebo byly                              využívány  podpůrně  v rámci  legislativního  procesu.  Výslovně  tak                              bylo  požadavky  Úmluvy  argumentováno  při  přijímání  zákona                              č. 122/2008  Sb.  a při přijímání  zákona  o  trestní  odpovědnosti                              právnických  osob  a  řízení  proti  nim,  stály  však  v pozadí  a  větší                              či menší  vliv  měly  i  v  případě  dalších  právních  předpisů,  třebaže                              se s odkazem  na  ni  v důvodových  zprávách  nesetkáme  (například                              zákon  č.  96/1999  Sb.,  trestní  zákoník,  návrh  novelizace  ustanovení                                                                  45","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                trestního  řádu  upravujících  možnosti  nasazení  odposlechů,  který  je                              projednáván jako sněmovní tisk 335 apod.). S ohledem na požadavky                              Úmluvy (popř. i s přihlédnutím k požadavkům dalších mezinárodních                              smluv)  tak  došlo  k rozšíření  definice  veřejného  činitele  v trestním                              zákoně  (resp.  pojmu  úřední  osoby  v trestním  zákoníku),  k omezení                              a následnému vypuštění zvláštního případu účinné lítosti pro korupční                              trestné činy nebo ke kriminalizaci korupce v soukromém sektoru; byla                              i  argumentem  pro zavedení  trestní  odpovědnosti  právnických  osob.                              Další  změny  tuzemské  právní  úpravy  úplatkářství  lze  s ohledem                              na výsledky posledního kola hodnocení GRECO očekávat. Na druhou                              stranu,  Trestněprávní  úmluva  o  korupci  nijak  nepřispěla  k bližšímu                              vymezení pojmu „úplatek“ a „obstarávání věcí veřejného zájmu“, což                              jsou  zajisté  stěžejní  pojmy  české  právní  úpravy  trestných  činů                              úplatkářství,  při  jejichž  výkladu  však  mají  orgány  činné  v trestním                                                                           7                              řízení a soudy zvláště poměrně široké pole uvážení .                               Úmluva  tak  nepochybně  ovlivňuje  podobu  českého  právního  řádu                              v oblasti korupčních trestných činů, které poměrně detailně vymezuje.                              Úmluva  tak  klade  zákonodárci  značná  obsahová  omezení  při                              vymezování  skutkových  podstat  těchto  trestných  činů  (v  této                              souvislosti  lze  jen  poznamenat,  že  všechny  ostatní  změny  právní                              úpravy  úplatkářství,  ke kterým  od  doby  přijetí  Úmluvy  došlo,  se                              omezují  v podstatě  pouze  na  neustálé  zvyšování  trestních  sazeb).                              Otázka,  do  jaké  míry  je  zákonodárce  při  formování  trestní  politiky                              omezen svými mezinárodními závazky a do jaké míry je stále „svým                              pánem“,  je  však  obecnější  otázkou,  která  přesahuje  cíle  tohoto                              příspěvku.                              Literature:                               -  Lukášek,  L.:  Mezinárodněprávní  řešení  boje  proti  korupci  v                                 evropském  kontextu.  Trestněprávní  úmluva  o  korupci.  Právní                                 rozhledy, 2000, č. 11, s. 506 – 511                              -  Novotný, O. a kol.: Trestní právo hmotné, II. Zvláštní část, Praha:                                 Codex Praha, 1997, s. 302, ISBN 80-85963-24-8                              -  Šámal,  P.  a  kol.:  Trestní  zákoník,  komentář,  Praha:  C.H.Beck,                                 2009, s. 1303, ISBN 978-80-7400-109-3                              -  Šturma,  P.:  Evropské  a  mezinárodní  instrumenty  k  boji  proti                                 korupci. Evropské právo (příloha Právních rozhledů), 2000, č. 8 s. 1                                 - 4                              -  Šturma,  P.:  Ustavení  \"Skupiny  států  proti  korupci\"  (GRECO)  a                                 návrh  úmluvy  o  korupci.  Evropské  právo  (příloha  Právních                                 rozhledů), 1998, č. 11 s. 1 - 4                              -                              -  http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/greco/default_FR.asp?                                7   viz  např.  několik  diskutabilních  rozhodnutí  ohledně  korupce  fotbalových                              rozhodčích (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2007, sp.                              zn. 8 Tdo 396/2007)                                                                   46","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                 -  www.psp.cz                              -  https://kormoran.vlada.cz                                Contact – email                              pforejt@msp.justice.cz                                                                                                                                         47","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                     MYSLÍ TO VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY S                               BOJEM PROTI KORUPCI SKUTEČNĚ VÁŽNĚ?                                                     MAREK FRYŠTÁK                                   Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno, Katedra trestního                                                   práva, Česká republika                                 Abstract in original language                              Autor  si  ve  svém  příspěvku  klade  otázku,  zda  to  vláda  České                              republiky skutečně myslí se svým bojem proti korupci vážně a snaží                              se na ni najít odpověď.                               Key words in original language                              korupce,  vládní  strategie  boje  proti  korupci,  empirické  výzkumy,                              mezinárodní závazky                               Abstract                              The author's contribution raises the question if the government of the                              Czech Republic takes the fight against corruption seriously and try to                              find the answer for it.                               Key words                              coppruption,  governmental  strategy  in  combating  corruption,                              empirical surveys, international obligations                               I.                                Boj  proti  korupci  patří  bezesporu  mezi  největší  celosvětové  výzvy                              současnosti. Korupční praktiky jsou v řadě případů úzce propojeny s                              dalšími  formami  trestné  činnosti  a  mohou  tak  přispět  k  podkopání                              samotných  základů  společnosti.  Výsledkem  může  být  ztráta  důvěry                              občana  v  poctivost  a  nestrannost  fungování  státních  institucí,                              pokřivení  tržních  vazeb,  ekonomický  úpadek  a  destabilizace  státu.                              Zároveň  může  korupce  ohrožovat  vnitřní  a  vnější  bezpečnost  státu.                              Korupce  postihuje  jak  politiku,  tak  hospodářství  i  společnost  a  je                              přítomna  ve  všech  zemích  světa.  Svá  korupční  specifika  mají  země                              bohaté i chudé, rozlehlé i malé, vyznačuje se jimi každá oblast lidské                              činnosti.                               Boj proti korupci je dlouhodobým procesem vyžadujícím spolupráci                              všech složek veřejné správy v oblasti prevence, zprůhlednění procesů i                              postihu.  Řešení problému korupce u nás bylo a je jednou z hlavních                              priorit všech vlád. Proto byla usnesením vlády č. 1119 dne 25.10.2006                              schválena Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2006 až                                                    1                              2011, dále jen Strategie.  Protože Strategie musí zároveň reagovat na                                1                                Text Strategie je dostupný na                              http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/web/cs?Open\&2006\&10-                              25 (Citováno 10.10.2011).                                                                   48","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                aktuální potřeby v dané oblasti,  došlo usneseními vlády č. 221 ze dne                              12.3.2007, č. 676 ze dne 18.6.2007 a č. 880 ze dne 13.8.2007 k její                              aktualizaci.                               Jelikož  korupční jednání  na  sebe bere  celou řadu  podob,  musí  být i                              opatření  proti  němu  komplexní  a  široce  pojatá.  Boj s  korupcí  byl  v                              této Strategii postaven na třech základních pilířích  a to na prevenci,                              průhlednosti  a  postihu.  Opatření  v  ní  navržená  rozvíjejí  již  plněné                              úkoly  a zároveň  reagují  na  aktuální  potřeby  v oblasti  boje  proti                                      2                              korupci.   Cílem  prvního  pilíře  je  omezování  korupčních  příležitostí.                              S tím  souvisí  např.  minimalizace  státních  regulací,  debyrokratizace                              státní  správy,  zjednodušení  legislativy  a  zvýšení  transparentnosti                              legislativního procesu, zavedení protikorupční výchovy dětí a mládeže                              a  vytváření  protikorupční  atmosféry  ve  společnosti.  Cílem  druhého                              pilíře  je  zajištění  maximální  veřejné  kontroly  nad  fungováním                              veřejných  institucí,  transparentnosti  v  oblasti  zadávání  veřejných                              zakázek  a  čerpání  prostředků  z  veřejných  rozpočtů.    Cílem  třetího                              pilíře  je  zintenzivnění  činnosti  Policie  České  republiky,  urychlení                              vyšetřování případů  korupce  a  zvýšení  efektivity  trestního řízení. Je                              zaměřen  např.  na  zpřísnění  trestů  v  trestním  zákoně  za  prokázanou                              korupci či zavedení institutu protikorupčního agenta.                               Gestorem  realizace  celé  Strategie  bylo  určeno  Ministerstvo  vnitra,                              které každé dva roky předkládá vládě hodnotící zprávu o jejím plnění.                              Uvedené zprávy byly doposud vyhotoveny za hodnotící období 2006-                              2007  a  2008-2009. 3  Předložené  hodnotící  zprávy  na  první  pohled                              ukazují, že k řešení problému korupce byla u nás za uvedené období                              učiněna celá řada postupných kroků. Řada úkolů ze Strategie byla již                              splněna, další jsou plněny průběžně. Zdá se tedy, že boj proti korupci                              je nastaven správným směrem.                               Pokud se ale zamyslíme na níže uvedenými údaji, uvědomíme si, že                              zcela  paradoxně  vypovídají  o  něčem  jiném,  než  je  uváděno                              v hodnotících zprávách a nejsou pro nás nijak lichotivé.                                II.                               Korupční  jednání  se  v České  republice  stalo  zcela  běžnou  součástí                              života,  jak  ukazují  mezinárodní  průzkumy  a  šetření.  Transparency                              International každoročně vydává Index vnímání korupce (Corruption                              Perception  Index  –  CPI),  který  řadí  země  podle  stupně  vnímání                              korupce  ve  veřejném  sektoru.  Jde  o  složený  index  vycházející  z                              výsledků  průzkumů,  které  se  vztahují  ke  korupci,  odrážejí  názory                                 2   Jedná  se  zejména  o  opatření  realizovaná  na  základě  Vládního  programu                              boje proti korupci v České republice na  období let 1999-2004 přijatého dne                              17.2.1999, včetně provedených aktualizací.                               3                                 Jsou  dostupné  na  http://www.mvcr.cz/clanek/dokumenty-a-legislativa-                              830237.aspx (Citováno 14.10.2011).                                                                   49","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                odborníků  a  představitelů  podnikatelské  sféry  a  zajišťují  je  různé                              nezávislé  a  renomované  instituce.  Index  CPI  představuje  míru                              vnímání  korupce  v  omezeném  segmentu  společnosti,  nikoliv  její                              skutečnou  hodnotu,  která  se  jednoznačně  a  spolehlivě  z důvodu                              latence určit nedá.                               Index  CPI  za  rok  2010  vychází  z třinácti  různých  průzkumů                              provedených  deseti  nezávislými  institucemi.  V roce  2010  se  Česká                              republika umístila na 53. místě s celkem 178 zemí s hodnocením 4,6 a                                                                4                              patří k zemím, kde se situace zhoršila.  V rámci Evropské unie získala                              21.  místo  a  zaostává  za  západními  státy  i  svými  sousedy.  Bohužel                              hodnota  našeho  indexu  se  v posledních  letech  zhoršuje.  Zatímco                              v roce  2007  a  2008  byla  hodnota  indexu  CPI  pro  Českou  republiku                                 5                              5,2   v roce 2009 byla jeho hodnota pouze 4,9.                              Ředitel Transparency International Česká  republika David Ondráčka                              k tomu  uvedl,  že  „o  korupci  se  v České  republice  poslední  dobou                              mnohem  více  mluví  a  to  do  jisté  míry  ovlivňuje  její  vnímání,  ale                              zároveň  to  je  nutný  předpoklad  pro  léčbu.  Na  vládní  úrovni  se  za                              poslední rok  a  půl  nepřijalo  žádné  protikorupční  opatření.  Politici o                              protikorupčních  opatřeních  zatím  jen  mluví,  je  nejvyšší  čas  je  začít                                         6                              realizovat.“                               Dalším  zajímavým  zdrojem  informací  o  míře  korupce  je  Globální                              barometr  korupce  –  GBK.  Představuje  jediný  celosvětový  průzkum                              veřejného  mínění  zaměřený  na  názory  a  osobní  zkušenosti                              respondentů  s korupcí.  Uvedený  průzkum  pro  Transparency                              International  zajišťuje  mezinárodní  agentura  Gallup  International.                              GBP v roce 2009 proběhl v 69 zemích se 73 tis. respondenty. V České                              republice bylo osloveno 1 tis. respondentů. 64% nepovažuje opatření                              vlády  ve  vztahu  k boji  proti  korupci  za  efektivní,  11%  uvedlo,  že  v                              uplynulých dvanácti měsících oni nebo člen jejich domácnosti zaplatil                              úplatek a téměř stejný počet respondentů uvedl, že je nebo člena jejich                                                                                        7                              domácnosti někdo za uvedené období vyzval k zaplacení úplatku.                               Zmínil  bych  i  projekt  Světové  banky  The  Worldwide  Governance                              Indicators realizovaný v letech 1996-2009 v téměř 212 zemích světa.                                4                                V rámci Indexu CPI se používá stupnice 0-10, kde 10 označuje zemi téměř                              bez korupce a 0 znamená vysokou míru korupce.                              5                                Tuto hodnotu  měl u nás  index CPI naposledy v roce 1997.                              6   Celá  tisková  zpráva  Transparency  International  Česká  republika  ze  dne                              26.10.2010              je             dostupná              na                              http://www.transparency.cz/index.php?lan=cz\&id=16\&pom_id=99                              (Citováno dne 10.10.2011).                               7    Tisková    zpráva   ze    dne    3.6.2009   dostupná    na                              http://www.transparency.cz/pdf/tz_03062009_gbk2009.pdf  (Citováno  dne                              10.10.2011).                                                                   50","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Projekt se věnoval šesti základním prvkům vládnutí, mezi které patří                              demokracie,  politická  stabilita  a  absence  násilí,  výkonnost  vlády                              (efektivita),  regulační  kvalita,  kvalita  právního  řádu  a  kontrola                              korupce. Podle Indexu kontroly korupce v roce 2009 dosáhla Česká                                                                         9                                               8                              republika 70 bodů  na procentní stupnici 1-100.  Z našich sousedních                              zemí  Slovensko  dosáhlo  bodové  hodnocení  66  bodů,  Německo  93                                                                     10                              bodů, Rakousko 94 bodů a Polsko 71 bodů.                              Další  výzkum,  který  bych  zmínil,  provedlo  v České  republice                              Středisko  empirických  výzkumů  v době  od    30.11.  do  6.12.2010                              s 1223  respondenty  a  týkal    názorů  občanů  na  korupci.  Pro  84%                              dotázaných  jsou  výroky  politiků  o  boji  proti  korupci  pouze  líbivou                              proklamací  a  76%  se  domnívá,  že  podplatit  se  dá  v  zásadě  každý,                              neboť  je  to  jen  otázka  peněz.  Trvale  se  zhruba  3/4  respondentů                              domnívá, že do korupce jsou zapleteni skoro všichni veřejní činitelé                              anebo  alespoň  většina  z  nich.  Opačný  názor  je  podle  STEM  velmi                              vzácný.  Nadpoloviční  většina  respondentů  uvedla,  že  i  když  bude                              korupce existovat pořád, její úroveň lze trochu omezit. O tom, že se                              Česká republika může korupce zcela zbavit, jsou přesvědčeny pouze                                            11                              4% dotázaných.                               Další  výzkum  na  téma  korupce  provedlo  Středisko  empirických                              výzkumů provedlo v době od 2. do 10.6.2011 s 1244 respondenty a                              týkal  se  názorů  veřejnosti  na  korupci  politiků  a  státních  úředníků.                              Celkem  93 %  občanů  se  domnívá,  že  korupce  politiků  je  vážným                              problémem  naší  země.  Naprostá  většina  respondentů  rovněž  sdílí                              názory,  že  většina  státních  úředníků  je  podplatitelná  (83  %)  a  že                              úroveň  korupce  politiků  a  státních  úředníků  u  nás  překračuje  míru                              obvyklou   pro   západoevropské   země    (77 %).   Pokrok   při                              pronásledování  a trestání  případů  tunelování,  rozkrádání  a  korupce                                                        12                              registruje pouze 24 % Čechů.                              Z výsledků  těchto  obou  výzkumů  je  zřejmé,  že  veřejnost  vnímá                              problematiku  korupce  velmi  citlivě.  Je  pro  mě  zarážejí,  jak  vysoké                              procento české veřejnosti považuje podstatnou část státních úředníků a                              politiků  za  zkorumpovatelné  a snahy  politické  garnitury  týkající  se                                8                                V roce 2008 činilo bodové ohodnocení České republiky 67 bodů, v roce                              2007 65 bodů a v roce 2006 67 bodů.                              9                                Hodnocení 100 znamená nejlepší  hodnocení, tedy  nejvyšší  míru  kontroly                              korupce.                              10                                  Další  údaje  vyplývající  z tohoto  projektu  jsou  dostupné  na                              http://info.worldbank.org/governance/wgi/ (Citováno 11.10.2011).                               11                                     K výsledkům      uvedeného     výzkumu      blíže     na                              http://www.stem.cz/clanek/2100 (Citováno 2.11.2011).                              12                                     K výsledkům      uvedeného     výzkumu      blíže     na                              http://www.stem.cz/clanek/2240 (Citováno 2.11.2011)                                                                   51","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                boje proti korupci za pouhé proklamace. Domnívám, se že tyto údaje                              by měly vést vládu k zamyšlení, zda skutečně postupuje správným a                              žádoucím způsobem.                               III.                               Vláda, která vzešla z voleb v roce 2010, taktéž pokračuje v boji proti                              korupci. Usnesením č. 1 dne 5.1.2011 schválila Strategie vlády v boji                                                                     13                              proti korupci na období let 2011 až 2012,  která nahrazuje Strategii                              předchozí.  Její aktualizace byla provedena usneseními vlády č. 65 ze                              dne 19.1.2011 a č. 370 ze dne 18.5.2011.                               Cílem  Strategie  je  snižovat  korupční  prostředí  v  ČR  postupným                              přijímáním jednotlivých opatření prostřednictvím vyváženého poměru                              prevence  a  represe  a zprůhlednění  příslušných  procesů.  Při  tvorbě                              Strategie bylo přistoupeno k dělení dle toho, na jakou oblast veřejného                              života  se  vztahuje.  V žádném  případě  však  nebyla  opomenuta                              vyváženost  mezi  prevencí  a  represí,  což  je  možné  sledovat  v každé                              jednotlivé kapitole. Strategie je členěna do pěti tematických okruhů,                              jimiž jsou:                                - veřejná správa -  obsahuje opatření ve veřejné správě, a to jak na                              úrovni  ústředních  správních  úřadů,  tak  na  úrovni  územních                              samospráv,                                 - veřejné zakázky -  problematika, která v současné době považována                              za nejvíce zasaženou korupcí,                               - Policie České republiky - v této oblasti není pozornost soustředěna                              pouze  na  represi,  velký  důraz  je  kladen  na  komplexní  preventivní                              opatření nelegislativního charakteru,                              -  státní  zastupitelství  a  soudy  -  ve  stejném  duchu  jako  kapitola  o                              Policii České republiky,                               - moc zákonodárná - orientována především na prevenci a průhlednost                              v jednání zákonodárců.                               Každá oblast obsahuje legislativní i nelegislativní opatření, každý bod                              má jasně stanoven termín plnění a svého gestora. Strategie neopomíjí                              vzdělávání  v oblasti  boje  proti  korupci  jako  jedno  z nejúčinnějších                              preventivních  opatření  a  především  se  zaměřuje  na  vzdělávání                              úředníků, policistů, soudců a státních zástupců. V  rámci zajištění plné                              informovanosti  o  stavu  a způsobu  plnění  opatření  obsažených                              ve Strategii bude vláda pravidelně pololetně informována na základě                                   13   Text  Strategie    a  další  související  materiály  jsou  dostupné  na                              http://www.mvcr.cz/clanek/boj-proti-korupci-strategie-vlady-v-boji-proti-                              korupci.aspx (Citováno 2.11.2011).                                                                   52","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                podrobných  zpráv  jednotlivých  ministrů  a  vedoucích  ostatních                              ústředních správních úřadů.                               V obsahu  strategie  se  odrážejí  návrhy  Národní  ekonomické  rady                              vlády. Dle ní existuje pět základních nástrojů, které mohou systémově                              problémy  korupce  řešit.  Jedná  se  o  omezení  veřejných  výdajů  na                              principu absolutní nezbytnosti, zavedení mechanismu schvalování na                              principu  odbornosti, odstranění  konfliktu  zájmů  na  principu analýzy                              vzájemných vztahů, zavedení kontroly kvality na principu fyzických                              zkoušek a veřejné soutěže, elektronické aukce, transparence veřejných                              zakázek,  zrušení  akcií  na  doručitele,  ochrana  „whistleblowerů“,                                                                                 14                              omezení podlimitních zakázek, zákon o státní službě atd.                              V obsahu  se  Strategie  se  dále  odrazily  návrhy  Platformy                              pro transparentní  veřejné  zakázky.  Ta  představuje  iniciativu  za                              zvýšení transparentnosti a efektivnosti zadávání veřejných zakázek, do                              které jsou zapojeny jak politické strany, tak i podnikatelské asociace a                              veřejné  instituce.  Jak  vyplývá  již  z jejího  názvu,  jejím  konkrétním                              cílem je vytvoření konsenzuálního návrhu principů, jejichž legislativní                              zakotvení  přinese  zvýšení  transparentnosti  a  efektivnosti  zadávání                                               15                              veřejných zakázek.                              Obsah  strategie  taktéž  reflektuje  návrhy  poradního  sboru  ministra                              vnitra  pro  boj  s korupcí,  jehož  úkolem  je  především  nalézání                              nejvhodnějších podob protikorupčních opatření, přijímání stanovisek                              k  protikorupčním  návrhům  jiných  subjektů  a  navrhování  dalších                              protikorupčních  opatření  jdoucích  nad  rámec  platné  legislativy  v                                                      16                              resortu Ministerstva vnitra.                              V.                               Bylo  by  určitě  žádoucí,  aby  z mé  strany  došlo  alespoň  nějakým                              způsobem  k bližší  specifikaci  a  zhodnocení  kroků,  které  podnikla  a                              podniká  vláda  ve  vztahu  k boji  proti  korupci.  Já  tento  výčet  a                              zhodnocení neprovedu a ani to nebylo cílem mého zamyšlení.  Spíše                              jsem si po celou dobu podkládal otázku, zda to naše vláda vůbec myslí                              s bojem proti korupci skutečně vážně.                                      14  Text uvedeného  výstupu je blíže dostupný na                              http://www.vlada.cz/cz/tema/*kopie-1-nerv-boj-proti-korupci--84904/                              (Citováno 2.11.2011).                               15                                 Bližší informace o činnosti této iniciativy  je možno najít na                              http://www.transparentnizakazky.cz/ (Citováno 3.11.2011).                              16                                 Blíže na http://www.mvcr.cz/clanek/protikorupcni-                              aktivity.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D (Citováno 3.11.2011).                                                                   53","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Ze  14  základních  úmluv  a  jejich  protokolů  věnujících  se  boji  proti                                                                        17                              korupci, organizovanému zločinu a podvodům,  mezi které patří např.                              Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne                              26.7.1995 a její protokoly ze dne 27.9.1996, 29.11.1996 a 19.6.1997,                              Úmluva o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo                              členských států Evropské unie ze dne 26.5.1997, Úmluva OSN proti                              nadnárodnímu organizovanému zločinu ze dne 15.11.2000, Protokol o                              prevenci,  potlačování  a  trestání  obchodování  s  lidmi,  zejména  se                              ženami a dětmi ze dne 15.11.2000, Protokol proti pašování migrantů                              po  souši,  mořem  a  vzduchem  ze  dne    15.11.2000,  Protokol  proti                              nezákonné  výrobě  střelných  zbraní  ze  dne  31.5.2001,  Úmluva  OSN                              proti  korupci  ze  dne  31.10.2003,  Úmluva  Rady  Evropy  o                              kyberkriminalitě  ze  dne  23.11.2001,  Dodatkový  protokol  č.  189  k                              Úmluvě Rady Evropy o kyberkriminalitě ze dne 28.1.2003, Úmluva                              Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze                              zločinů  a  financování  terorismu  ze  dne  16.5.2005  a  Úmluvu  Rady                              Evropy  o  praní,  vyhledávání,  zadržování  a  konfiskaci  výnosů  ze                              zločinu ze dne 8.11.1990,  Česká republika některé vůbec nepodepsala                              nebo je po podpisu doposud neratifikovala. Jedinou výjimkou je pouze                                                     18                              poslední uvedená úmluva.                               Vláda tak může mít jakékoliv legitimní snahy související s bojem proti                              korupci,  ale  tyto  se  naprosto  míjejí  účinkem,  pokud  není  schopná                              zajistit  ratifikaci  příslušných  úmluv  a  jejich  protokolů  a  tak  plnit                              závazky, které na sebe jejich podpisem Česká republika převzala.                               Literature:                               -  http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/web/cs?Open\&                                 2006\&10-25                              -  http://www.mvcr.cz/clanek/dokumenty-a-legislativa-830237.aspx                              -  http://www.transparency.cz/index.php?lan=cz\&id=16\&pom_id=99                              -  http://www.transparency.cz/pdf/tz_03062009_gbk2009.pdf                              -  http://info.worldbank.org/governance/wgi/                              -  http://www.stem.cz/clanek/2100                               -  http://www.stem.cz/clanek/2240                              -  http://www.mvcr.cz/clanek/boj-proti-korupci-strategie-vlady-v-                                 boji-proti-korupci.aspx                              -  http://www.vlada.cz/cz/tema/*kopie-1-nerv-boj-proti-korupci--                                 84904                              -  http://www.transparentnizakazky.cz/                                17    Dále   srovnej   na   http://www.zeleni.cz/media/temata/financovani-                              politickych-stran/mezinarodni-den-boje-proti-korupci-ostuda-pro-ceskou-                              republiku/ (Citováno 2.11.2011).                               18                                 Sdělení Ministerstva zahraničí č. 33/1997 Sb., o ratifikaci Úmluvy o praní,                              vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu.                                                                   54","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                 -  http://www.mvcr.cz/clanek/protikorupcni-                                 aktivity.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D                               -  http://www.zeleni.cz/media/temata/financovani-politickych-                                 stran/mezinarodni-den-boje-proti-korupci-ostuda-pro-ceskou-                                 republiku/                               Contact – email                              Marek.Frystak@law.muni.cz                                                                                                                                    55","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                          ÚČINNÁ LÍTOST U KORUPČNÍCH                                                 TRESTNÝCH ČINŮ                                                      TOMÁŠ GŘIVNA                                      Právnická fakulta Univerzity Karlovy, Česká republika                                 Abstract in original language                              Autor  se  v  příspěvku  zabývá  problematikou  účinné  lítosti  u                              korupčních trestných činů. Reaguje tak na skutečnost, že nový trestní                              zákoník  nepřevzal  ustanovení  §  163  předchozího  trestního  zákona.                              Zamýšlí  se  nad  tím,  zdali  lze  účelu  sledovaného  zrušeným                              ustanovením  dosáhnout  jinak,  zmiňuje  argumenty  pro  a  proti                              znovuzavedení  institutu  účinné  lítosti  a  připojuje  i  úvahy  de  lege                              ferenda.                               Key words in original language                              Úplatkářství, účinná lítost, GRECO, Trestněprávní úmluva o korupci                              Rady  Evropy,  Úmluva  o  boji  o  boji  proti  podplácení  zahraničních                              veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích                               Abstract                              The article deals with the problem of effective regret of the briber in                              corruption cases. It is a response to the fact that new Criminal Code                              (2010) has not copied the provision of the previous Penal Code (1961)                              concerning effective regret of the briber. Author of the article focuses                              on the issue if the purpose of effective regret can be achieved by any                              other way. He also adds some proposals for the future.                               Key words                              Bribery, effective regret, GRECO, Criminal Law Convention of CoE                              on  Corruption,  Convention  of  OECD  on  Combating  Bribery  of                              Foreign Public Officials in International Business Transactions                               1. VÝVOJ PROBLÉMU                               Nový trestní zákoník navázal na předchozí právní úpravu, pokud jde o                              trestné činy, které soustřeďuje ve zvláštní části pod hlavu X (trestné                              činy proti pořádku ve věcech veřejných), díl 3 s názvem úplatkářství.                              Nová  právní  úprava  ve  srovnání  s předchozí  doznala  některých                              výraznějších  změn,  které  mají  za  následek  širší  kriminalizaci  než                              dosud.  Mimo  jiné  trestní  zákoník  nepřevzal  zvláštní  ustanovení  o                              účinné  lítosti.  Tomuto  tématu  se  chci  věnovat  v rámci  tohoto                              příspěvku.                               Trestní  zákon  z roku  1961  od  svého  přijetí  upravoval  zvláštní                              ustanovení  o  účinné  lítosti  (§  163),  které  stanovilo,  že  trestnost                              podplácení (§ 161) a nepřímého úplatkářství (§ 162) zaniká, jestliže                              pachatel úplatek poskytl nebo slíbil jen proto, že byl o to požádán, a                              učinil  o  tom  dobrovolně  bez  odkladu  oznámení  prokurátoru  nebo                              bezpečnostnímu  orgánu.  Tímto  ustanovením  navázal  i  na  předchozí                                                                   56","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                trestní  zákon  z roku  1950,  které  obdobné  ustanovení  obsahoval  v  §                                  1                              184.                              V průběhu účinnosti trestního zákona 1961 došlo ke dvěma změnám                              uvedeného ustanovení. První změna provedená zákonem č. 290/1993                              Sb.  s účinností  od  1.  1.  1994  změnila  označení  orgánů,  kterým  je                              možné  učinit  oznámení  (po  novele  bylo  možné  učinit  oznámení                                                                                  2                              státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu). Druhá změna  provedená                              zákonem č. 122/2008 Sb. s účinností od 1. 7. 2008 souvisela jednak                                                   3                                                               4                              s doporučeními  OECD   a  GRECO   a  jednak  snahou  o  odstranění                              případného výkladového  problému  slov  zákona  „bez  zbytečného                                        5                              odkladu“.                              OECD doporučilo České republice, aby provedla změny v legislativě                              a  vyloučila  u  trestného  činu  podplácení  zahraničních  veřejných                                                                      6                              činitelů  obhajobu  na  základě  účinné  lítosti.   To  zákonodárce  učinil                              doplněním slov za středníkem.                                  1                                 Pro  podplácení  a  nepřímé  úplatkářství  není  trestný  ten,  kdo  úplatek                              poskytne nebo slíbí jen proto, že byl o to požádán, a učiní o tom dobrovolně                              bez odkladu oznámení prokurátoru nebo orgánu národní bezpečnosti.                               2   Trestnost  podplácení  a  nepřímého  úplatkářství  zaniká,  jestliže  pachatel                              úplatek  poskytl  nebo  slíbil  jen  proto,  že  byl  o  to  požádán,  a  učinil  o  tom                              dobrovolně  a  vzhledem  k okolnostem  a  svým  osobním  poměrům  bez                              zbytečného odkladu oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; to                              neplatí,  byl-li  úplatek  poskytnut  nebo  slíben  v souvislosti  s výkonem                              pravomoci veřejného činitele uvedeného v § 162a odst. 2 písm. a) až c) nebo                              písm. d), jde-li o veřejného činitel zastávajícího funkci v podniku, v němž                              má rozhodující vliv cizí stát.                               3  Pracovní skupina OECD o podplácení při mezinárodních podnikatelských                              transakcí  byla  ustavena  na  základě  čl. 12  Úmluvy  o  boji  proti  podplácení                              zahraničních   veřejných   činitelů   v mezinárodních   podnikatelských                              transakcích.                               4  Kontrolou uplatnění Trestněprávní úmluvy o korupci byla v čl. 24 pověřena                              Skupina  států  proti  korupci  (GRECO),  která  za  tím  účelem  zřídila  GET                              (GRECO Evaluation Team).                               5                                Srov. k tomu důvodovou zprávu – Sněmovní tisk č. 248, V. volební období.                              6   K tomu  srov.  hodnotící  zprávu  Pracovní  skupiny  OECD  o  podplácení  v                              mezinárodních  podnikatelských  transakcích,  která  byla  schválena  na                              Plenárním zasedání v Paříži ve dnech 24. - 27. 10. 2006. Zpráva je dostupná                              na www.oecd.org v sekci Topics - Bribery and Corruption – Country reports                              – Czech Republic (naposledy navštíveno 20. 11. 2011). Není bez zajímavosti,                              že  examinační  komise  byla  složena  ze  zástupců  Irska  a  Slovinska,  přitom                              Slovinsko v ustanovení 268. člen odst. 3, 248. člen odst. 3 a 4, 269.a člen                              odst. 3 a 4 trestního zákona upravuje speciální případ účinné lítosti a podle                              mého názoru šířeji, než tomu bylo v České republice.                                                                   57","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Doplněním slov „vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům“                              před  slova  „bez  zbytečného  odkladu“  mělo  být  zdůrazněno,  že                              zákonem  požadovaná  bezodkladnost  je  vázána  nejen  na  objektivní                              okolnosti, ale zohledňuje se i osobní poměry pachatele.                               Nový  trestní  zákoník  již  ustanovení  o  účinné  lítosti  neobsahuje  a                              v souvislosti s činností Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí                              se uvažuje, zdali vypuštění ustanovení o účinné lítosti při rekodifikaci                              nebylo unáhlené.                               2. LZE  DOSÁHNOUT  CÍLE  USTANOVENÍ  O  ÚČINNÉ                              LÍTOSTI JINÝM ZPŮSOBEM?                               Cílem ustanovení o účinné lítosti bylo dosáhnout vyšší efektivnosti při                              odhalování korupce ve veřejném životě. Beztrestnost měla motivovat                              občany, kteří byli o úplatek požádáni, a proto jej poskytli nebo slíbili,                                                                                            7                              k  bezodkladnému  oznámení  trestné  činnosti  příslušným  orgánům.                              V současnosti se diskutují a objevují názory, že přeci lze dosáhnout                              cíle  sledovaného  účinnou  lítostí  i  jinými  prostředky.  Z hlediska                              hmotněprávního  se  poukazuje  především  na  nedostatek  subjektivní                              stránky  trestného  činu,  v procesní  rovině  se  nabízí  využití  diskreční                              pravomoci  státního  zástupce,  popř.  institutu  spolupracujícího                              obviněného. Lze si však představit i další způsoby řešení, o kterých                              nyní pojednám. Stejně jako jiní autoři, považuji některé možnosti za                              více méně teoretické a diskutabilní. Rozsah vystoupení na konferenci                              limituje možnosti podrobně jednotlivá řešení analyzovat. Omezím se                              proto na jejich přehled s drobným komentářem, zevrubnější pojednání                              připravuji k publikaci v odborném periodiku.                               2.1 NEDOSTATEK ÚMYSLNÉ FORMY ZAVINĚNÍ                               Trestné  činy  podle  §  331  až  §  333  jsou  trestnými  činy  úmyslnými                              (srov.  §  13  odst.  2  TZ).  Úmysl  se  musí  vztahovat  v podstatě  na                              všechny  skutečnosti,  které  jsou  znakem  skutkové  podstaty  trestného                                   8                              činu.  Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném, nestranném                              a  nezištném  obstarávání  věcí  obecného  zájmu  (či  podnikání).  Lze                              proto  v některých  případech  argumentovat,  že  pachatel  sice  předá                              nebo  slíbí  úplatek,  ale  jeho  úmyslem  není  vyvolat  následek,  tedy                              porušit nebo ohrozit chráněný zájem. Konkrétní okolností, na kterou                              spoléhá,  že  k následku  nedojde,  může  být  bezodkladné  oznámení                              policejnímu orgánu. V podstatě tak úplatek „předal“, ale neposkytl; na                              žádost  kladně  reagoval,  ale  úplatek  neslíbil.  Jedná  tedy  s určitou                              mentální rezervací,  která může  znamenat  nedostatek  úmyslné  formy                              zavinění.                                 7                                Srov. Novotný, O., Vokoun, R. a kol. Trestní právo hmotné  - II. Zvláštní                              část. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 354.                              8                                Srov. Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné.                              Obecná část. 6. Vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 223.                                                                   58","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                2.2 VYLOUČENÍ PROTIPRÁVNOSTI                                Okruh  okolností  vylučujících  protiprávnost  je  v trestním  zákoně                              neuzavřený,  což  akcentuje  i  teorie.  Lze  je  analogicky  rozšiřovat,                              neboť  se  tím  zužuje  trestní  odpovědnosti  pachatele.  Při  bližším                              zkoumání  bychom  mohli  dospět  k závěru,  že  ten,  kdo  slíbil  nebo                              poskytl úplatek jen proto, že byl o to požádán, tak učinil proto, aby                              žadatel byl odhalen a orgány činnými v trestním řízení dopaden. Jde o                              stav obdobný stavu krajní nouze. Pak by ovšem bylo nutné trvat i na                              podmínce proporcionality a subsidiarity, jak je výslovně formulována                              u ustanovení o krajní nouzi.                               2.3 UPLATNĚNÍ       ZÁSADY       SUBSIDIARITY        TRESTNÍ                              REPRESE                               Podle § 12 odst. 2 TZ trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní                              důsledky  s ní  spojené  lze  uplatňovat  jen  v případech  společensky                              škodlivých,  ve  kterých  nepostačuje  uplatnění  odpovědnosti  podle                              jiného  právního  předpisu.  Narážíme  zde  na  dva  problémy.  Jak                              posoudit  společenskou  škodlivost  a  zdali  lze  uplatnit  odpovědnost                              podle  jiného  právního  předpisu.  Kritéria  společenské  škodlivosti  se                              podle  převažujícího  názoru  odvozují  od  povahy  a  závažnosti  činu                                                  9                              podle § 39 odst. 2 TZ.  Porovnání těchto kritérií s kritérii společenské                              nebezpečnosti  podle  předchozího  trestního  zákona  lze  dospět                              k závěru, že je zde situace obdobná předchozí úpravě. Zatímco dříve                              bychom  hovořili  o  materiálním  znaku  trestného  činu,  dnes  bychom                              spíše  měli  používat  materiální  korektiv.  Rozdíl  je  též  v uplatnění                              odpovědnosti  podle  jiného  právního  předpisu.  Obávám  se  však,  že                              jiný  právní  předpis  na  řadu  jednání,  které  nesou  znaky  úplatkářství                              podle § 332 či § 333, nedopadá.                               2.4 ZÁNIK TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI PODLE § 20 ODST. 3                              PER ANALOGIAM                               Přijetí  úplatku  a  nepřímé  úplatkářství  jsou,  alespoň  pokud  jde  o                              jednání,  které  spočívá  v slíbení  úplatku,  trestnými  činy  předčasně                              dokonanými.  To  znamená,  že  se  trestný  čin  dokonává již  ve  stadiu,                              které je materiálně pouhou přípravou. Kdyby se nejednalo o předčasně                              dokonaný trestný čin, nebyla by příprava za současného znění trestná.                               Jestliže  jde  o  trestný  čin,  který  se  dokonává  ve  stadiu  přípravy,  lze                              uvažovat  o  analogickém  užití  ustanovení  o  zániku  trestní                              odpovědnosti za přípravu. Praktické využití by bylo značně obtížné,                              neboť  lze  jen  stěží  odstranit  nebezpečí,  které  vzniklo  zájmu                              chráněnému trestním zákonem s ohledem na to, jak skutková podstata                              vymezuje  jednání  upláceného.  Je  třeba  si  uvědomit,  že  skutková                                 9  Srov. např. Jelínek, J. Pojem trestného činu a kategorizace trestných činů. In                              Bulletin advokacie 2009, č. 10, s. 36 a násl. nebo Šámal, P. a kol. Trestní                              zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 94.                                                                   59","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                podstata  nevyžaduje,  aby  příjemce  úplatku  cokoliv  konkrétního                              vykonal,  neboť  postačí,  že  se  mu  (nebo  jinému)  úplatku  dostává                              v souvislosti s obstaráváním obecného zájmu (resp. podnikáním).                               2.5 .  FAKULTATIVNÍ  ODLOŽENÍ  VĚCI  NEBO  ZASTAVENÍ                              TRESTNÍHO STÍHÁNÍ                               Zde mám na mysli především aplikaci § 159a odst. 4 TŘ (ve fázi před                              zahájením trestního stíhání) a § 172 odst. 2 písm. c) TŘ (ve fázi po                              zahájení  trestního  stíhání).  Aplikace  těchto  ustanovení  je  zejména  i                              v kontextu  §  12  odst.  2  TZ  značně  zúžena.  V podrobnostech  zde                              odkazuji  na  vynikající  spoluautorské  zpracování  problematiky  K.                                                                      10                              Přepechalovou, P. Forejtem a M. Růžičkou.  Rád bych zdůraznil, že                              diskrečním oprávněním disponuje státní zástupce, který může, ale také                              nemusí  ustanovení  využít.  Obviněný,  resp.  podezřelý  tak  nemá                              procesní garanci užití tohoto institutu, i kdyby podmínky ustanovení                              splnil.  Dokonce  ani  na  jeho  podnět,  aby  tímto  způsobem  bylo                              rozhodnuto, nemusí státní zástupce jakkoliv reagovat. Ve své podstatě                              nelze  aplikaci  diskreční  pravomoci  tam,  kde  není  využita,  ani                              kontrolovat  v rámci  dohledu.  Tím  se  paradoxně  otevírá  prostor  pro                              korupci jinde.                               2.6 SPOLUPRACUJÍCÍ OBVINĚNÝ                               Novela  trestního řádu  z roku  2009  (zákon  č.  41/2009  Sb.)  umožnila                              využití  tzv.  spolupracujícího  obviněného  v trestním  řízení,  jakýsi                              předstupeň  tzv.  korunního  svědka.  Prozatímní  využití  na  korupční                              trestné  činy  je  omezené,  neboť  podmínkou  aplikace §  178a TŘ je i                              typová  závažnost  činu,  musí  se  jednat  o  zvlášť  závažný  zločin                              (podplacení a nepřímé úplatkářství nejsou zvlášť závažným zločinem).                              V legislativním  procesu  je  novela  trestního  řádu,  která  by  umožnila                                                     11                              aplikaci v širším rozsahu.  Prozatím existuje dvojí diskrece. Za prvé,                              je  na  vůli  státního  zástupce,  zdali  označí  obviněného  za                              spolupracujícího, za druhé, je na úvaze soudu, zdali využije možnosti                              uložit trest pod dolní hranici trestní sazby (§ 58 odst. 4 TZ). Tím se                              aplikace  stává  do  značné  míry  pro  obviněného  nejistou,  navíc  bez                              trestu nevyvázne.                               2.7 SOUHRNNĚ K UVEDENÝM MOŽNOSTEM                               Jednotlivá  řešení  se  navzájem  liší,  ale  mají  též  něco  společného.                              Některé instituty jsou hmotněprávní (2.1. až 2.4.), jiné procesní (2.5.                              až 2.6.).                                    10   Příspěvek  by  měl  být  publikován  v časopise  Právní  rádce  č.  12/2011.                              Autorům děkuji, že mi příspěvek poskytli před jeho publikací.                               11  Srov. Sněmovní tisk č. 510, VI. volební období.                                                                   60","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Z hlediska  trestního  práva  hmotného  se  jednotlivá  řešení  liší                              především v tom, zdali jejich aplikace znamená, že trestný čin vůbec                              nebyl spáchán, tj. nebyly naplněny všechny znaky trestného činu (2.1.                              a 2.2.) nebo trestný čin sice spáchán byl, ale trestní odpovědnost se                              neuplatní (2.3.) nebo zanikne (2.4.).                               Nedostatek požadované formy zavinění (2.1.) nebo existence některé                              z okolností  vylučujících  protiprávnost  (2.2.)  znamená,  že  trestný  čin                              nebyl  vůbec  spáchán.  V tomto  ohledu  není  rozdílu  od  předchozí                              právní úpravy. I za existence účinnosti předchozího trestního zákona                              (tedy  před  1.  lednem  2010)  bylo  možné  tato  ustanovení  aplikovat.                              Nejde  tudíž  o  náhradu  za  vypuštěné  zvláštní  ustanovení  o  účinné                              lítosti.                               K aplikaci zásady subsidiarity trestní represe (2.3.) jsem skeptický. I                              kdyby  aplikující  orgán  dospěl  rozborem  kritérií  společenské                              škodlivosti  k závěru,  že  čin  nevykazuje  vyšší  míru  společenské                              škodlivosti,  patrně  nenalezneme  jiný  právní  předpis,  podle  něhož                              bychom uplatnili odpovědnost na pachatele činu.                               Nejblíže k předchozímu ustanovení o účinné lítosti má aplikace § 20                              odst.  3  per  analogiam  (2.4),  neboť  jde  také  o  důvod  zániku  trestní                              odpovědnosti.  Uplatnění  tohoto  ustanovení  by  bylo  velmi  omezené                              (jen  v případech  slíbení  úplatku)  a  jak  jsem  již  výše  naznačil  velmi                              nejednoznačné.                               Procesní řešení považuji za ještě horší než hmotněprávní, neboť o to                              více  naráží  na  zásadu  rovnosti  všech  před  zákonem,  neboť  je  zcela                              v rukou  dozorujícího  státního  zástupce,  zdali  svého  diskrečního                              oprávnění využije.                               Všem  uvedeným  způsobům  řešení  je  společný  jeden  zásadní                              nedostatek,  kterým  je  absence  výslovné  úpravy  pro  trestné  činy                              spočívající  v úplatkářství a  tedy  značná  nejistota  adresáta  normy,  že                              naznačeným  způsobem  budou  postupovat  orgány  činné  v trestním                              řízení. Jinými slovy, není zde potřebný stupeň jistoty, že bude zákon                              vyložen  ve  prospěch  osoby  jednající  nebo  že  státní  zástupce  označí                              obviněného  za  spolupracujícího.  Z tohoto  pak  může  pramenit                              odůvodněná obava, že naznačeným způsobem postupováno nebude a                              tedy  důvodná  obava  před  kriminalizací.  Proto  zastávám  názor,  že                              v současné  právní  úpravě  nelze  nelézt  řešení,  které  by  bylo  alespoň                              svými důsledky shodné s aplikací účinné lítosti, jak jsme ji znali z §                              163 předchozího trestního zákona.                                3. ARGUMENTY         PROTI     ZNOVUZAVEDENÍ          ÚČINNÉ                              LÍTOSTI                               Než přejdu k návrhům de lege ferenda, v krátkosti bych upozornil na                              některé argumenty, které hovoří v neprospěch znovuzavedení účinné                              lítosti a nabídl případné protiargumenty.                                                                      61","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Často se poukazuje na srovnání se zahraničím. Mnohdy se zdůrazňuje,                              že  zvláštní  úprava  účinné  lítosti  pro  korupční  trestné  činy  je  spjata                              s předchozím  politickým  zřízením.  Na  důkaz  toho  se  uvádí                              postsocialistické  státy,  které  v drtivé  většině  ve  svých  trestních                              kodexech  skutečně  upravují  zmíněný  zvláštní  případ  účinné  lítosti.                              Oproti  tomu  se  staví  státy  západní  Evropy,  které  takové  ustanovení                              nemají. Po bližším prozkoumání jednotlivých cizozemských úprav lze                              v části dát těmto hlasům za pravdu. Mezi postsocialistickými státy se                              skutečně  hledá  velmi  obtížně  stát,  který  by  takovou  úpravu  neměl.                              K tomu je však třeba dodat, že i mezi státy, které nejsou z bývalého                              východního  bloku,  nalezneme  řadu,  které  mají  obdobné  ustanovení                              v jejich  trestních  zákonech  (např.  Portugalsko,  Řecko,  Španělsko,                              Andora).  To  však  neznamená,  že  by  státy,  jež  nemají  zvláštní                              ustanovení o účinné lítosti, nevyužívali jiných prostředků k podnícení                              oznamování  korupčních  trestných  činů,  např.  pomocí  procesních                              institutů.                               Poukazuje se také na praktickou aplikovatelnost ustanovení o účinné                              lítosti.  Např.  podle  analýzy  zpracované  Ministerstvem  vnitra  České                              republiky  bylo  ustanovení  o  účinné  lítosti  využito  jen  pětkrát  za                              posledních osm let. Aniž bych nyní zpochybňoval tento údaj, neboť                              mi  není  známo,  že  by  se  statisticky  vykazovala  aplikace  §  163                              předchozího trestního zákona, stálo by za to se zamyslet nad důvodem                              „nízké  efektivity“  ustanovení  §  163.  I  slovo  „nízká“  je  relativní                              s ohledem na „nízký“ počet osob stíhaných za trestný čin podplácení.                              Možná  je  důvodem  též  nízké  právní  vědomí  občanů  o  existenci                              příslušného ustanovení. Zde by jistě napomohla lepší informovanost o                              tomto institutu ze strany orgánů moci výkonné.                               Silným argumentem jsou i výtky OECD, že ustanovení o účinné lítosti                              skýtá  prostor  pro  zneužití  a  že  by  její  uplatňování  mohlo  vytvořit                              právní  mezeru  při  realizaci  Úmluvy  o  boji  proti  podplácení                              zahraničních  veřejných  činitelů  v mezinárodních  podnikatelských                              transakcích.  V  hodnotící  zprávě  se  dále  uvádí  že  „úmluva  neukládá                              trestní odpovědnost pouze pro případ, že se podplatitel včas nepřizná“                              a  že  „byla  zpochybněna  užitečnost  stanovení  o  účinné  lítosti  kvůli                              rozdílům  mezi  podplácením  uvnitř  státu  a  v  zahraničí.  V  případě                              podplácení  uvnitř  státu  může  Česká  republika  stíhat  veřejného                              činitele, který úplatek žádal. V případě podplácení v cizině není žádná                                                                           12                              záruka, že zahraniční veřejný činitel bude stíhán“.  K tomu je možné                              uvést,  že  i  procesní  ustanovení,  která  by  měla  podnítit  oznámení                              trestného činu ze strany podplácejícího (např. korunní svědek, dohoda                              o  vině  a  trestu), lze  zneužít, lze  u  nich  pochybovat  o  efektivnosti a                              nakonec  jejich  aplikace  může  mít  za  následek,  že  pachatel  nebude                              potrestán nebo bude jeho trest pouze symbolický.                                  12  Hodnotící zpráva Pracovní skupiny OECD o podplácení v mezinárodních                              podnikatelských transakcích, která  byla schválena na Plenárním zasedání  v                              Paříži ve dnech 24. - 27. 10. 2006.                                                                   62","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                4. ÚVAHY DE LEGE FERENDA                                Myslím,  že  z  příspěvku  je  patrné,  že  patřím  spíše  mezi  zastánce                              znovuzavedení zvláštního ustanovení o účinné lítosti u podplacení a                              nepřímého  úplatkářství  do  trestního  zákoníku.  Je  pak  již  jen  věcí                              dalších  úvah,  zdali  převzít  ustanovení  §  163  předchozího  trestního                              zákona  v  podobě  před  novelizací  provedenou  zákonem  č.  122/2008                              Sb. nebo ve znění po nabytí účinnosti této novely.                              Při úvahách o budoucí úpravě je možné zvažovat změny v několika                              směrech.                               Za  prvé  se  domnívám,  že  korupci  nepředstavují  jen  trestné  činy                              zařazené  pod  \"úplatkářství\"  ve  zvláštní  části  trestního  zákoníku,  ale                              jsou i další trestné činy spočívající v korupci (např. § 257 nebo § 258).                                Za  druhé  je  možné  se  inspirovat  v  zahraničních  úpravách,  které                              umožňují  zánik  trestní  odpovědnosti  nejen,  pokud  je  čin  oznámen                              bezodkladně, ale až do doby, než se orgány činné v trestním řízení o                              činu  dozví.  Pokud  jde  o  podmínku  dobrovolnosti,  tuto  považuji  za                              nezbytnou,  neboť  jedině  tak  lze  vyloučit  z  dobrodiní  ustanovení                              případy,  kdy  pachatel  podplacení  oznámí  jen  proto,  že  si  je  vědom                              okolností, které by beztak vedly k jeho odhalení.                               Jelikož mám za to, že konference je vhodným prostředím i pro úvahy                              poněkud provokativní, jež by měly podnítit diskusi, může být třetím                              námětem rozšíření účinné lítosti i pro případy přijetí úplatku, jestliže                              pachatel úplatek přijal nebo si dal slíbit jen proto, že mu byl nabídnut                              nebo  slíben,  a  učinil  o  tom  dobrovolně  a  vzhledem  k okolnostem  a                              svým osobním poměrům bez zbytečného odkladu oznámení státnímu                              zástupci nebo policejnímu orgánu.                              Literature:                               -  Jelínek,  J.  Pojem  trestného  činu  a  kategorizace  trestných  činů.  In                                 Bulletin advokacie 2009, č. 10, s. 36 a násl.                              -  Novotný,  O.,  Vanduchová,  M.,  Šámal,  P.  a  kol.  Trestní  právo                                 hmotné. Obecná část. 6. Vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s.,                                 2010, s. 584. ISBN 978-80-7357-509-0.                              -  Novotný, O., Vokoun, R. a kol. Trestní právo hmotné - II. Zvláštní                                 část. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 480. ISBN 978-80-7357-259-4.                              -  Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. Vydání.                                 Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1303. ISBN 978-80-7400-109-3.                               Contact – email                              grivna@prf.cuni.cz                                                                          63","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                   POSKYTUJE ZÁKON O OBCÍCH PROSTOR                                      PRO NETRANSPARENTNÍ JEDNÁNÍ                                                   ZASTUPITELŮ?                                                       JAN HORNÍK                                                   Úřad vlády České republiky                                Abstract in original language                              Příspěvek  se  zaměřuje  na  českou  úpravu  obecního  zřízení,  která                              poskytuje nemalý prostor pro netransparentní jednání zastupitelů nebo                              radních.  Mnohá  ustanovení  zákona  o  obcích  sice  stanovují  určité                              povinnosti,  za  jejich  porušení  však  není  stanovena  možnost  uložit                              sankce.  Na  druhou  stranu  jsou  i  situace,  ve  kterých  lze  postupovat                              podle právní úpravy  a  přesto  se  mohou  zastupitelé  či  radní dopustit                              netransparentního  jednání,  v  praxi  často  motivovaného  korupcí                              (ať už přijetím úplatku, nebo využitím klientelistických či nepotických                              vazeb).  V  neposlední  řadě  autor  nabízí  možné  varianty  řešení                              v podobě legislativních námětů na zlepšení.                               Key words in original language                              Netransparentnost;  zastupitel;  radní;  zápisy  z  jednání;  záměry;                              nakládání s majetkem                                Abstract                              The  contribution  is  focused  on  the  Czech  arrangement  of  local                              government, which gives significant space to non-transparent conduct                              of  representatives  or  councilors.  Various  provisions  of  the                              Municipalities Act set out certain obligations. However, no possibility                              of  imposing  a  sanction  is  laid  down.  On  the  other  hand,  there  are                              situations  where  legislation  is  followed  and  still  representatives                              or councilors  can  commit  non-transparent  conduct,  in  practice  often                              corruption-motivated (either by accepting an inducement or by using                              clientelistic  or  nepotistic  connections).  And  last  but  not  least,  the                              author  sets  out  various  possibilities  for  solution  in  the  form                              of legislative ideas.                               Key words                              lack  of  tranparency;  representative;  councilor;  minutes;  intentions;                              disposal of assets.                               1. ÚVOD                               Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších                              předpisů, blíže rozvádí ústavně zaručené právo na územní samosprávu                              zakotvenou  v hlavě  VII.  Ústavy  ČR,  podle  které  má  obec  jakožto                              veřejnoprávní  korporace,  samostatně  spravovaná  zastupitelstvem,                              právo  vlastnit  majetek  a  hospodařit  s ním  podle  vlastního  rozpočtu.                              Obsahuje však tento zákon dostatečnou úpravu na to, aby mohla být                              obec  skutečně  spravována  prostřednictvím  orgánů,  zejména  pak                              zastupitelstvem,   které   je   voleno    samotnými     občany,                                                                  64","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                a to v Aristotelovském  pojetí  vlády  všech  ve  svůj  prospěch,  nebo                              poskytuje prostor pro to, aby skupinka vládnoucích mohla vykonávat                              veřejnou  správu  ve  svůj  prospěch?  Na  následujících  několika  málo                              příkladech  se  pokusím  ozřejmit,  že  de  lege  lata  mohou  zvolení                              zástupci vytvořit v obci oligarchii v Aristotelovském pojetí, a to aniž                              by  se  dopustili  trestného  činu  nebo  aniž  by  zastupitelé  porušili  svůj                              slib řídit se Ústavou a zákony České republiky.                               2. ROZDĚLENÍ KOMPETENCÍ MEZI ORGÁNY OBCE                               Prvním okruhem problémů je rozdělení kompetencí mezi orgány obce.                              Platí-li,  že  rada  obce  zabezpečuje  rozhodování  ostatních  záležitostí                              patřících  do  samostatné  působnosti  obce,  pokud  si  je  nevyhradilo                              zastupitelstvo obce (§ 102 odst. 3), pak nastává problém tehdy, je-li                              toto  rozhodnutí  podmíněno  navazujícími  úkony,  které  potřebují                              schválení  zastupitelstvem  obce.  To  však  může  mít  jiný  názor                              či představu  o řešení  projednávané  záležitosti  než  rada  obce.                              Kupříkladu rozhodnutí o přijetí dotace (ať už státní, z rozpočtu kraje                              či  jiné),  jejíž  obdržení,  resp.  čerpání  vyžaduje  dodržení  podmínek                              jejího  poskytnutí.  Jednou  z takových  je  určité  procento  finančních                              prostředků  obce,  které  musí  na  realizaci  záměru  vynaložit  obec                              ze svého rozpočtu. Nelehká situace může vzniknout, když rada obce                              (případně starosta, není-li v obci volena rada), přijme dotaci a zaváže                              se  k plnění  podmínek  a  nemá  předem  tuto  otázku  projednanou                              v zastupitelstvu. Tomu je vyhrazeno schvalovat rozpočet obce. Obec                              pak  nemusí  být  schopna  dodržet  podmínky  čerpání  dotace.                              Samozřejmě, pokud dojde k porušení rozpočtové kázně nedodržením                              podmínek  použití  dotace,  obci  lze  uložit  povinnost  zaplatit  odvod                              za porušení  rozpočtové  kázně  včetně  penále  podle  §  44  odst.  2  a  3                              zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Avšak to už obec                              potrestáme podruhé – jednak odvodem za porušení rozpočtové kázně                              a  jednak  tím,  že  obec  bude  muset  dotaci  vrátit.  Není  namístě                              přemýšlet  o  změně  právní  úpravy,  která  by preventivně  tomuto                              jednání zabránila, když už represivní stránku \"řešení\" problému máme                              upravenu?  Řešením  je  například  to,  aby  o všech  otázkách                              souvisejících  s konkrétní  záležitostí  rozhodoval  nejvýše  postavený                              orgán,  který  dle  současné  právní  úpravy  musí  rozhodnout  o  dílčí                              otázce.                               A kdo je vůbec za takovouto situaci zodpovědný? Kdo je ten, po kom                              obec  může  žádat  náhradu  škody,  když  o  přijetí  dotace  rozhodoval                              orgán, který k tomu byl oprávněný (rada obce) a nesplnění podmínek                              dotace  zapříčinil  jiný  orgán  obce  (vyšší),  který  ovšem  nemůže  být                              nucen ex post rozhodovat o něčem, o čem sám není přesvědčen? Stěží                              můžeme  např.  starostu  trestně  stíhat  za  zneužití  pravomoci  úřední                              osoby či porušení povinnosti při správě cizího majetku,  když jednal                              v rámci  svých  kompetencí  v domnění,  že činí  správnou  věc  a  konal                              tak  v  rámci  svých  kompetencí.  Tuto  situaci  a  jí  podobné  by  bylo                              možné  řešit  úpravou  ustanovení  §  84  a  85  zákona  o  obcích  v tom                              smyslu, že by bylo zastupitelstvu obce vyhrazeno rozhodovat i o těch                              otázkách,  se kterými  jsou  při  jejich  následné  realizaci  spojeny                              vyhrazené  kompetence  tohoto  nejvyššího  orgánu  obce  (obdobně                                                                  65","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                se týká rady obce). Podobné situace vznikají při realizacích veřejných                              zakázek, při schvalování smluv o dílo apod. Otázka totiž je, jak lze                              za takovéto  situace  účinně  prověřit  skutečnost,  že  zastupitel  nebo                              radní  se  (např.  i  pod  vlivem  přijetí  úplatku)  vědomě  dopustili  při                              hlasování  o  usneseních  takového  jednání,  při  kterém  obec  vynaloží                              své finanční prostředky špatně a bude jí způsobena škoda?                                3. VYHRAZENÉ KOMPETENCE A JEJICH SMYSL U RADY                              OBCE                               V obecné  rovině  lze  však  namítat  ještě  další  skutečnost.  Nejvyšším                              orgánem  obce,  voleným  samotnými  občany  obce,  je zastupitelstvo.                              Tomu zákon určité kompetence svěřuje  jako vyhrazené (bez možnosti                              delegace  na  jiný  orgán)  s tím,  že  si  může  vyhradit  rozhodování                              i o ostatních  záležitostech  v samostatné  působnosti  obce.  Pokud                              ovšem tyto nejsou svěřeny do vyhrazené působnosti rady obce. Jaké                              úvahy  vedly  zákonodárce  k tomu,  že o určitých  otázkách  nemůže                              tento nejvyšší a volený orgán obce rozhodovat? Proč musí být podle                              současné  právní  úpravy  považováno  za  porušení  zákona  (resp.                              za překročení pravomocí) to, když zastupitelstvo rozhodlo místo rady                              o  uzavření  nájemní  smlouvy,  popř.  schválilo-li  organizační  řád                              obecního  úřadu  s vymezením  odborů  a  oddělení  apod.,  tedy                              rozhodovalo  o  otázkách  vyhrazených  radě  obce?  Pravomoci                              vymezené  v  §  102  odst.  2  zákona  o  obcích  jsou  spíše  technického                              rázu,  odpovídající  povaze  rady  jakožto  výkonného  orgánu  obce.                              Přesto  považuji  za  legitimní,  aby  si  zastupitelstvo,  které  se  koná                              veřejně,  mohlo  rozhodovat  o  všech  otázkách  ze  samostatné                              působnosti,  bude-li  tak  chtít.  K tomu  by  postačilo  zrušit  dovětek                              v ustanovení  §  84  odst.  4  a  současně  změnit  návětí  §  102  odst.  2                              zákona o obcích, a to změnou slova „vyhrazeno“ za jiné, např. že radě                              obce „je svěřeno zejména …“.                               4. VEŘEJNOST       JEDNÁNÍ     JAKO     JEDNA     Z    FOREM                              KONTROLY                                Dalším aspektem, o kterém bych se chtěl zmínit,  je kontrola činnosti                              orgánů obce veřejností a možnosti zjednání nápravy. Pozitivní účinky                              veřejných  zasedání  zastupitelstva  obce  jsou  nesporné.  Kontrola                              prostřednictvím veřejnosti – občanů samých – bývá leckdy účinnější                              než  neveřejné  správní  řízení,  na  jehož  konci  se  sice  uloží  pokuta,                              avšak její zaplacení je pro dotyčného mnohem méně bolestnější než                              veřejné pranýřování. Pro to, aby si občané mohli sami ověřovat, zda                              jimi  volení  zástupci  obce  rozhodují  v souladu  se  svým  slibem                              a ověřovat  si  indicie  směřující  k tomu,  že  ten  který  zastupitel,  resp.                              radní  dostal  úplatek  za  to,  že  bude  hlasovat  tak  či  onak,  by  bylo                              vhodné,  aby  i  schůze  rady  obce  byly  veřejné.  Vždyť  i  na  těchto                              jednáních se rozhodují zásadní otázky ze samostatné působnosti obce,                              ke kterým by měli možnost se občané před přijetím usnesení vyjádřit                              nebo  alespoň  být  přítomni  u  samotného  projednávání  a  přijímání                              usnesení.                                                                     66","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                5. ZÁPISY  Z  JEDNÁNÍ  A  SKUTEČNOSTI  V  NICH                              ZAZNAMENANÉ                               Každopádně zastupitelstvo i rada jsou orgány kolektivními. Zákonem                              není  stanovena  povinnost  pořizovat  z příslušných  zasedání  či  schůzí                              záznamy     (nejlépe    audiovizuální)   a v takovém    případě                              je nejdůležitějším dokumentem, příp. důkazem zápis pořízený z toho                              kterého  jednání.  Pokud  budeme  chtít  stíhat  konkrétní  osoby  např.                              za trestný  čin  porušení  povinnosti  při  správě  cizího  majetku,                              je nezbytné,  abychom  tyto  osoby  přesně  identifikovali.  K tomu                              by postačilo,  aby  se  v zápisech  u  každého  hlasování,  nikoli  jen                              u přijatých usnesení, uváděl údaj o tom, jak který zastupitel či radní                              hlasoval. Příklad: většina členů zastupitelstva obce odhlasovala prodej                              pozemku pod cenou, aniž by k tomu byl zvláštní důvod, který by byl                              odůvodněný  dle  §  39  odst.  2  zákona  o  obcích,  a  obci  tím  vznikla                              škoda. Pokud bychom chtěli stíhat  ty zastupitele, kteří hlasovali pro                              nevýhodný  prodej  a nevíme  přesně,  kteří  to  byli,  není  podle  mého                              názoru  možné  trestní  stíhání  vůči  konkrétním  osobám  zahájit  pro                              nedostatek  naplnění  znaků  skutkové  podstaty  (zejména  subjektivní                              stránky  trestného  činu),  neboť  neznáme  osobu  pachatele.  Budeme-li                              však  znát,  jak  který  zastupitel  hlasoval,  bude  moci  být  každý                              jednotlivý zastupitel hlasující pro nevýhodný prodej stíhán pro trestný                              čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 trestního                              zákoníku  nebo  porušení  povinnosti  při  správě  cizího  majetku                              z nedbalosti dle § 221 trestního zákoníku (příp. i pro další trestné činy                              jako např. přijetí úplatku, bude-li jeho motivace tak či onak hlasovat                              ovlivněna  i  jinými  vlivy  než  znalost  problematiky  a  rozhodování                              dle své cti a svědomí).                               6. DOSTUPNOST DOKUMENTŮ                               Aby  mohla  veřejnost  lépe  kontrolovat  rozhodování  zastupitelstva                              a rady,  je  třeba,  aby  k tomu  měla  přiměřené  podmínky.  Podle  §  16                              odst. 2 písm. e) zákona o obcích mají jen občané příslušné obce a další                              zákonem  vymezené  osoby  právo  nahlížet  do  originálních  zápisů                              ze zasedání zastupitelstva obce včetně usnesení a usnesení ze schůzí                              rady  obce,  a  to  jen  v  úředních  hodinách  a  budově  obecního  úřadu.                              Mnohem jednodušší by to  měl občan, ale i jiné osoby (např. místní                              občanská sdružení apod.), kdyby byly zápisy včetně usnesení, a to jak                              ze  zasedání  zastupitelstva  obce,  tak  i  schůzí  rady  obce,  k dispozici                              způsobem  umožňujícím  dálkový  přístup.  V případě  upozornění                              by i orgány  činné  v trestním  řízení  nemusely  vyžadovat  příslušné                              zápisy  po  obci,  čímž  by  se  urychlilo  prověřování  skutečností                              nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin.                               7. NAKLÁDÁNÍ S MAJETKEM                               7.1 ZVEŘEJŇOVÁNÍ ZÁMĚRŮ                                Další oblastí, která by si zasloužila pozornost a podrobnější úpravu,                              je nakládání  s majetkem  obce.  Zákon  jasně  vyžaduje,  aby  před                              uzavřením, resp. schvalováním smluv kupních, nájemních, směnných,                                                                  67","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                darovacích a o výpůjčkách byl zveřejněn záměr, a to po dobu 15 dnů                              před  rozhodnutím  v příslušném  orgánu  obce.  Není  však  stanoveno,                              že oněch  15  dnů  musí  bezprostředně  předcházet  samotnému                              rozhodování na jednání zastupitelstva obce či rady obce. Rada obce                              tak  může  v tichosti  odsouhlasit  záměr,  který  sice  bude  v souladu                              se zákonem  vyvěšen  na  úřední  desce,  a  to  pod  sankcí  neplatnosti                              následně  uzavřené  smlouvy  v případě  nezveřejnění  (ale  už  není  tato                              sankce  stanovena  pro  případy,  že  záměr  není  zveřejněn  též  na                              elektronické úřední desce podle § 26 odst. 1 správního řádu), avšak                              samotné  rozhodnutí  navrhne  (viz  §  102  odst.  1  zákona  o  obcích)                              zastupitelstvu  obce  projednat  na  veřejném  zasedání  až  za  několik                              měsíců,  kdy  už uplynula  lhůta  pro  podávání  nabídek.  Případní  noví                              zájemci  se  tak o záměru  obce  disponovat  nemovitým  majetkem                              nedozví.                               7.2 KRITÉRIA PRO VÝBĚR NEJLEPŠÍ NABÍDKY                               Neméně významnou otázkou je povinnost prodávat za cenu obvyklou                              s tím,  že  odchylky  je  nutno  odůvodnit,  opět  de  facto  bez  stanovení                              sankce  za  porušení  této  povinnosti.  Nastínění  finanční  otázky                              příslušného  úkonu  by  mělo  být  zveřejněno  již  v samotném  záměru                              a ne  jen  ponecháno  na  okamžik  samotného  rozhodování  o  právním                              úkonu  na zasedání  zastupitelstva  obce.  Obecně  by  obec  (konkrétně                              za současného právního stavu rada obce, ale stálo by za úvahu změnit                              i tuto skutečnost v tom smyslu, že o zveřejnění záměru u těch smluv,                              jejichž  schválení  je  vyhrazeno  zastupitelstvu  obce,  by  mělo  taktéž                              rozhodovat  zastupitelstvo  obce)  měla  v záměru  deklarovat  jak                              hlediska  pro  výběr  nabídky  (např.  zda  bude  jediným  kritériem                              nabídnutá cena, zda budou naopak brány v úvahy i jiné aspekty typu                              přínos pro obec, dosavadní nájemní vztah apod.), tak i způsob výběru                              nabídky (obálkovou metodou, veřejným otevíráním obálek, losováním                              atd.). Tím by se samozřejmě zúžil okruh pro případné manipulace při                              samotném výběru nabídky a rozhodování o právním úkonu. Ale pozor                              – kritéria by měla být efektivní a smysluplná, nediskriminační (např.                              kritérium ročního obratu je možné kritérium pro veřejné zakázky, ale                              ne  už  pro  prodej  nemovitosti  –  zde  by  prodávajícího  měla  zajímat                              spíše bonita kupujícího, způsob zaplacení kupní ceny apod.).                               7.3 SANKCE  ZA  PORUŠENÍ  V  PODOBĚ  ABSOLUTNÍ                              NEPLATNOSTI        SMLOUVY       A    ROZŠÍŘENÍ      AKTIVNÍ                              ŽALOBNÍ       LEGITIMACE         ŽALOVAT        NEPLATNOST                              SMLOUVY                               No a samozřejmě, aby povinnost respektovat při schvalování smlouvy                              předem  deklarovaná  hlediska  pro  výběr  nabídky  nebyla  obcházena                              či dokonce  porušována  (např.  ad  hoc  na  samotném  zasedání                              zastupitelstva  obce),  doporučuji  stanovit  za  porušení  této  povinnost                              sankci,  a  to  v podobě  absolutní  neplatnosti  následně  uzavřené                              smlouvy,  které  se  bude  domoci  u  soudu  nikoli  jen  smluvní  strana                              či ten, kdo prokáže naléhavý právní zájem [§ 80 písm. c) občanského                              soudního  řádu],  avšak  i  samotní  občané  obce,  kteří  odhalí,  že  před                              uzavřením  smlouvy  nebyly  dodrženy  všechny  zákonem  stanovené                                                                  68","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                postupy  a  předepsané  povinnosti.  Právě  občané  obce  často  zjistí                              nekalé praktiky a rádi by se domáhali nejen náhrady škody způsobené                              obci  (de  facto  všem  občanům  obce),  ale  i  neplatnosti  uzavřených                              smluv.  Podávat  podněty  ke  kontrole  výkonu  samostatné  působnosti                              v tomto  ohledu  jsou  nadbytečné,  neboť  Ministerstvo  vnitra,  i  kdyby                              zjistilo  porušení  zákona  mající  za  následek  absolutní  neplatnost                              smlouvy ze zákona, nemá aktivní žalobní legitimaci.                               8. ODPOVĚDNOST ZA ROZHODOVÁNÍ                               V neposlední řadě není posílena odpovědnost za rozhodování. Nejen,                              že  zákon  o  obcích  je  ukázkovou  imperfektní  normou,  tedy  právním                              předpisem  s mnoha  stanovenými  povinnostmi,  avšak  bez  možnosti                              uložení sankce za jejich porušení, ale ani související právní předpisy                              neposkytují možnost se účinně bránit proti svévoli špatně zvolených                              zástupců lidu – občanů té které obce. Pokud se i přes veškerou snahu                              orgánů činných v trestním řízení nepodaří prokázat úmyslně zaviněné                              jednání konkrétních zastupitelů či radních, které poškodilo obec, měl                              by  mít  alespoň  někdo  reálnou  možnost  škodu  vymáhat.  Podle                              současné  právní  úpravy  (zejména  §  24  zákona  č.  82/1998  Sb.,                              o odpovědnosti  za  škodu  způsobenou  při  výkonu  veřejné  moci                              rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem) může, nikoli musí,                              obec požadovat regresivní náhradu. Za obec jedná navenek starosta,                              resp. o vymáhání škody by měla podle § 102 odst. 3 zákona o obcích                              rozhodovat rada. Co když mají o této možnosti rozhodovat ty osoby,                              které  škodu  způsobily  a  rozhodovaly  by  tak  o  vymáhání  škody                              po sobě? Že by se tak běžně dělo, je myšlenka utopická. Proto by bylo                              vhodné  zakotvit  povinnost  obce  (ať  už  jako  vyhrazené  pravomoci                              zastupitelstva  nebo  zbytkové  pravomoci  rady)  vymáhat  škodu                              po viníkovi  a  pokud  by  i  přes  to  příslušný  orgán  tuto  povinnost                              nesplnil, zakotvit možnost i jiných osob tuto náhradu škody jménem                              obce  po  viníkovi  požadovat  (např.  opoziční  zastupitelé  či  občané                              obce).                               9. ZÁVĚR                               Na  základě  výše  popsaných  praktických  příkladů  jsem  se  pokusil                              demonstrovat,  že  i  kdyby  byl  trestní  zákoník,  resp.  trestní  řád                              bezvadný  a  orgány  činné  v trestním  řízení  vždy  řádně  prováděly                              prověřování  či  vyšetřování  trestních  oznámení,  jsou  okamžiky,                              za kterých  šikovní  zastupitelé  či  radní  budou  páchat  nekalá  jednání,                              aniž  by  tím  porušili  zákonem  o  obcích  stanovené  povinnosti                              či by je bylo  možné  důvodně  podezřívat  z korupčního  jednání.  Proto                              je nezbytné zpřísnit úpravu obecního zřízení tak, aby nebyla narušena                              jejich  ústavou  zaručená  podstata,  ale  aby  prostor  pro  případná                              korupční  jednání  byl  omezen.  Neboli  –  je  třeba  se  zaměřit                              na legislativu,  která  by  preventivně  neposkytovala  prostor  pro                              netransparentní  až  korupční  jednání  zastupitelů  či  radních  včetně                              starosty než na vylepšování represivní části naší legislativy.                                                                      69","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                  Literature:                               -  Šámal,  P.  a  kol.  Trestní  zákoník  II.  §  140  až  421.  Komentář.  1.                                 vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 2011 s.                              -  Vedra, J., Váňa, L., Břeň, J., Pšenička, S. Zákon o obcích (obecní                                 zřízení). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, 876 s.                                     Contact – email                                  hornik.jan@vlada.cz                                                                                                                                 70","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                  BRIBERY (NOT ONLY) FROM THE POINT OF                                     VIEW OF THE NEW CRIMINAL CODE                                 ÚPLATKÁŘSTVÍ (NEJEN) Z POHLEDU NOVÉHO TRESTNÍHO                                                        ZÁKONÍKU                                                     VĚRA KALVODOVÁ                                 Právnická Fakulta Masarykovy Univerzity Brno, Česká Republika                                Abstract in original language                              Příspěvek  se  zabývá    vybranými  problémy  korupce  a  úplatkářství  z                              pohledu  nového  trestního  zákoníku  a  evropských  právních  nástrojů.                              Pozornost  je  zaměřena  zejména  na  rozšíření  dosahu  skutkových                              podstat přijetí úplatku a podplacení  i na oblast podnikání a rovněž na                              institut  účinné lítosti.                               Key words in original language                              Korupce,  úplatkářství,  trestní  zákoník,  rámcové  rozhodnutí,  účinná                              lítost, soukromý sektor, podnikání.                               Abstract                              This  article  deals  with  selected  problems  of  corruption  and  bribery                              form  the  point  of  view  of  the  new  Czech  Criminal  Code  and  also                              European  law.    In  particular  it  is  focused  on  bribery  in  the  privat                              sector and also on special provision on repetance.                               Key words                              Corruption, bribery, Criminal Code, Framework Decision,  repetance,                              privat sector, enterprise.                               1. ÚVODEM                               Korupce  patří  k závažným  negativním  jevům  (nejen)  soudobé                              společnosti, na jehož potlačování, resp. kontrole se podílí významnou                              měrou  i  trestní  právo.    Jádrem  trestněprávní  úpravy  je  úplatkářství.                              Proti korupční charakter mají nicméně i další ustanovení zvláštní části                              trestního  zákoníku,  zejména  porušení  předpisů  o  pravidlech                              hospodářské soutěže (§ 248 odst. 1 písm. e) TrZ), pletichy při zadání                              veřejné zakázky a při veřejné soutěži (§ 257 odst. 1, písm. b) a c) TrZ)                                                                                            1                              či  pletichy  při  veřejné  dražbě  (§  258  odst.  1  písm.  b)  a  c)  TrZ).                              Následující úvahy budou zaměřeny na problematiku úplatkářství, a to                              nejen z pohledu nového trestního zákoníku.                                   1   K vymezení  pojmů  korupce  a  úplatkářství  viz  Gřivna,T.:  Trestní  postih                              korupce v soukromém sektoru. Trestněprávní revue. 2005,   č. 7-8. s. 169 -                              170.                                                                   71","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Korupce    byla  tradičně  vnímána  jako  fenomén  veřejného  sektoru.                              Přesto,  stále  více  států    identifikovalo  potřebu  rozšířit    boj  proti                              korupci  i  do  sektoru  soukromého. 2  V  evaluační  zprávě    GRECO                              zveřejněné  v  roce  2005  jsou  uvedeny  tři  přístupy  členských  států                              GRECO  ke  kriminalizaci  korupce  v  soukromém  sektoru:  tradiční                              postoj kriminalizace korupce v sektoru veřejném,  většinový princip                              rozšíření  kriminalizace  i  do  sektoru  soukromého  a    konečně  přístup                              umožňující částečně pokrýt i korupci v soukromém sektoru. Do této                              třetí skupiny bylo zařazeno ustanovení § 149 českého trestního zákona                              o  nekalé  soutěži,  které  by  se  mohlo  týkat  též  korupčního  jednání,                                                                      3                              jehož záběr však nebyl shledán dostatečným.  Rovněž  v právu ES/EU                              je  korupce  v soukromém  sektoru  jednou  z oblastí,    na  niž  jsou                              zaměřeny  snahy  harmonizační  a  europeizační. 4  Třeba  v této                              souvislosti uvést dva právní nástroje, které byly přijaty v rámci třetího                              pilíře s cílem harmonizovat skutkové podstaty trestných činů. Jedná se                              o  Společnou  akci  ze  dne  22.  prosince  1998,  o  boji  proti  korupci                               v soukromém sektoru (98/742/SVV) a Rámcové rozhodnutí Rady ze                              dne  22.  července  2003,  o  boji  proti  korupci  v soukromém  sektoru                                              5                              (2003/568/SVV),  jímž byla Společná akce zrušená a které ovlivnilo                              současnou podobu úplatkářství v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb.                               2.  ÚPLATKÁŘSTVÍ V NOVÉM TRESTNÍM ZÁKONÍKU                               Právní  úprava  úplatkářství  v novém  trestním  zákoníku  doznala                              podstatných změn, byť se to opticky takto jevit nemusí.  Úplatkářství                              je  stejně jako  v předchozím  trestním  zákoně    systematicky  zařazeno                              mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (Hlava X., Díl 3                              zvl. části TrZ).  Zůstaly  zachovány tři skutkové podstaty postihující                              přijetí úplatku (§ 331),   podplacení (§ 323)  a   nepřímé  úplatkářství                              (§ 334).  Dosah skutkových podstat přijetí úplatku a podplacení se dle                              požadavků EU rozšířil na oblast soukromého sektoru. Přijetí úplatku                              se  nadále  nedopustí  jen  ten,  kdo  sám  nebo  prostřednictvím  jiného                              v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu pro sebe nebo jiného                              přijme  nebo  se  dá  slíbit  úplatek,  ale  i  ten,  kdo  se  takového  jednání                              dopustí  v souvislosti  s podnikáním  svým  nebo  jiného  (§ 331  odst.  1                              TrZ) nebo kdo za okolností uvedených v odst. 1 úplatek žádá (§ 331                                2   Institutiton  against  corruption.  A  comparative  study  of  the  national  anti-                              corruption  strategies  reflected  by  GRECO`s  Firts  Evaluation  Round,  Ablin                              Eser/Michal Kabiciel, Baden Baden, 2005, s. 34.                              3                                Srov. Institutiton against corruption.  A comparative study of the national                              anti-corruption  strategies  reflected  by  GRECO`s  Firts  Evaluation  Round,                              Ablin Eser/Michal Kabiciel, Baden Baden, 2005, s. 34-35.                              4   Srov.  Fenyk,J.,Svák,J.:  Europeizace  trestního  práva.  Bratislavská  vysoká                              škola práva.  Bratislava, 2008, s. 20                               5  Srov. Kmec.J.: Evropské trestní právo. Mechanismy europeizace trestního                              práva a vytváření skutečného evropského trestního práva. 1. vydání: Praha :                              C.H.Beck, 2006, s. 142.                                                                   72","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                odst. 2).  Stejně tak podplacením je poskytnutí, nabídnutí nebo slíbení                              úplatku jinému nebo pro jiného v souvislosti jednak s obstaráním věcí                              obecného zájmu, jednak v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného                              (§ 332 odst. 1 TrZ).  Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby,                              resp.  okolností  zvlášť    přitěžující  (§  17  TrZ)  je  v případě  přijetí                              úplatku mj. spáchání takového činu úřední osobou (§ 331 odst. 3 písm.                              b) TrZ), v případě podplacení pak spáchání vůči úřední osobě (§ 332                              odst. 2 písm. b) TrZ). Objektem těchto trestných činů je tedy kromě                              zájmu na nestranném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu,                              tedy  na  ochraně  čistoty  veřejného  života,  i  zájem  na  ochraně                                                                6                              podnikatelských vztahů před korupcí.  Podnikáním se ve smyslu § 2                              odst.  1  obchodního  zákoníku  rozumí  soustavná  činnost  prováděná                              samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost                              za  účelem  dosažení  zisku.  Podnikatelem  je  pak  osoba  zapsaná                              v obchodním    rejstříku,   osoba,   která   podniká   na   základě                              živnostenského oprávnění, osoba, která podnik na základě jiného než                              živnostenského    oprávnění  (např.  advokáti,  notáři,  soudní  exekutoři,                              veterinární lékaři) a osoba, která provozuj zemědělskou výrobu (§ 2                                                           7                              odst.  2  obchodního  zákoníku).   Podnikatelem  může  být  fyzická  i                              právnická  osoba  (§  13  obchodního  zákoníku).    Za  podnikatele  se                              považují  i  zahraniční  osoby,  pokud  mají  právo  podnikat  v zahraničí                              podle  cizího  právního  řádu  (§  23  obchodního  zákoníku).  Definice                              pojmu  obstarávání  věcí  obecného  zájmu  pro  oblast  obchodních                              vztahů. je formulována stejně jako v § 162a odst. 3 trestního zákona č.                              140/1961 Sb. ve znění zák. č. 537/2004 Sb.   Podle  ustanovení § 334                              odst.  4  TrZ  se  za  obstarávání  věcí  obecného  zájmu  považuje  též                              zachovávání  povinnosti  uložené  právním  předpisem  nebo  smluvně                              převzaté,  jejímž  účelem  zajistit,  aby  v obchodních  vztazích                              nedocházelo  k poškozování  nebo  bezdůvodnému  obohacování                              účastníků těchto vztahů nebo osob, které jejich jménem jednají.                               Uvedené rozšíření objektu  i o oblast podnikání  je důsledkem závazků                              plynoucích  z výše  zmíněného  rámcového  rozhodnutí  Rady  č.                              2003/568/SVV.    Je  ale  otázkou,  zda    objektivní  stránka  není                              formulována  příliš  široce,  nad  rámec  požadavků  rámcového                              rozhodnutí. Pojem souvislost s podnikáním je všeobjímající a legální                              definice  či  upřesnění  v trestním  zákoníku  chybí.    Bude  proto  nutné,                              aby jeho konkretizace byla provedena zejména judikaturou, tak jako je                              tomu i v případě pojmu obstarávání věcí obecného zájmu mimo sféru                                                 8                              obchodních  vztahů.   Navíc  je  tu  i  konkurence    v podobě  výše                               6                                 Šámal,P.  a  kol.:  Trestní  zákoník  II.  §  140  až  §  421.    1.  vydání.  Praha  :                              C.H.Beck, 2010, s.2885                               7                                Blíže srov.  např. Šámal,P. a kol.: Trestní zákoník II. § 140 až § 421.  1.                              vydání. Praha : C.H.Beck, 2010, s. 2318 a násl.                                8   Srov.    Gřivna,T.:  Trestní  postih  korupce  v soukromém  sektoru.                              Trestněprávní revue. 2005,  č. 7-8 s. 170.                                                                   73","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                zmíněných  dalších  skutkových  podstat  trestných  činů,  a  proto  bude                                                                                     9                              nutné  řešit  i  otázku  případného  souběhu  či  jeho  vyloučení.   Oproti                              tomu  čl.  2  rámcového  rozhodnutí  zavazuje  členské    státy  přijmout                              opatření nezbytná k zajištění toho, aby níže uvedená úmyslná jednání                              představovala  trestný  čin,  dojde-li  k  němu  přímo  nebo  pomocí                              prostředníka při profesionální činnosti:                                a)  příslib,  nabídka  nebo  poskytnutí  osobě  v  řídícím  nebo  jiném                              postavení,  jednající  pro  subjekt  činný  v  soukromém  sektoru,                              neoprávněné výhody jakéhokoliv druhu pro tuto osobu nebo pro třetí                              osobu  tak,  aby  taková  osoba  provedla  nějaký  úkon  nebo  se  zdržela                              provedení nějakého úkonu, a tím porušila své povinnosti;                               b)  požadování  nebo  získání  neoprávněné  výhody  jakéhokoliv  druhu                              nebo  přijetí  příslibu  takové  výhody  pro  sebe  nebo  pro  třetí  osobu                              osobou v řídícím nebo jiném postavení, jednající pro subjekt činný v                              soukromém  sektoru,  za  to,  že  provede  nějaký  úkon  nebo  se  zdrží                              provedení nějakého úkonu, a tím poruší své povinnosti.                               Nabízí  se  proto  úvaha,  zda  nemohlo  být  úplatkářství  ponecháno                              v původní podobě, tj. jen pro oblast obstarávání věcí obecného zájmu                              a  oblast  podnikání  vyčleněna  do  samostatné  skutkové  podstaty                              formulované dle čl. 2 rámcového rozhodnutí.  Za stávající situace by                              pak  pojem  souvislost  s podnikáním  měl  být  vykládán  v duchu                              uvedeného  článku  2,  s  přihlédnutím  k  zásadě  subsidiarity  trestní                              represe (§ 12 odst. 2 TrZ).                                Rámcové  rozhodnutí    stanoví  v čl.  4  odst.  1  rovněž  požadavek  na                              účinné,  přiměřené  a  odrazující  trestní  sankce.    Konkrétně  se  pak                              státům  ukládá  zajistit  postih  v podobě  trestu  odnětí  svobody  s horní                              hranicí od jednoho do tří let (čl. 4 odst. 2) a dále zajistit, aby  fyzické                              osobě, která byla v souvislosti s určitou profesionální činností uznána                              vinnou z jednání podle článku 2, mohla být  v případě potřeby alespoň                              v  případech,  kdy  tato  osoba  měla  v  oblasti  dotyčné  profesionální                              činnosti  vedoucí  postavení  v  podniku,  dočasně  zakázán  výkon  této                              určité nebo srovnatelné profesionální činnosti v podobném postavení                              nebo funkci, pokud zjištěný skutkový stav opravňuje k domněnce, že                              existuje  zřejmé  riziko  zneužití  postavení  nebo  funkce  aktivní  nebo                              pasivní  korupcí  (čl.  4  odst.  4).  Těmto  požadavkům  česká  právní                              úprava  vyhovuje.    Za trestný  čin  přijetí  úplatku  v základní  skutkové                              podstatě lze uložit trest odnětí svobody až na tři léta, resp. s účinností                                                10                              od 1. prosince 2011  až na čtyři léta  nebo zákaz činnosti.  Za trestný                                9   Srov.  i    Gřivna,T.:  Trestní  postih  korupce  v soukromém  sektoru.                              Trestněprávní revue. 2005, č. 7-8,  s. 170.                                 10                                 Dne 1. 12. 2011 nabyla účinnosti novela trestního zákoníku č.  330/2011                              Sb.                                                                   74","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                čin  podplacení  pak  v základní  skutkové  podstatě  trestní  zákoník                              stanoví  trest odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest. To                              ovšem neznamená, že by  nemohl být uložen i trest zákazu činnosti,                              budou-li  splněny  zákonné  předpoklady  pro  jeho  uložení  stanovené                              v obecné části trestního zákoníku (§  73 TrZ).                               Za nejpodstatnější  a  možno  říci  nejproblematičtější  změnu  v právní                              úpravě  úplatkářství  lze  považovat  absenci  zvláštního  ustanovení  o                              účinné  lítosti,  v předchozím  trestním  zákoně    obsaženého  v  §  163.                              Podle  tohoto  ustanovení    trestnost  podplácení  (§161)  a  nepřímého                              úplatkářství  (§162)  zanikla,  jestliže  pachatel  úplatek  poskytl  nebo                              slíbil jen proto, že byl o to požádán, a učinil o tom dobrovolně bez                              odkladu oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.                               Institut účinné lítosti představuje jeden z prostředků napomáhajících k                              odhalování  korupce,  která  bezesporu  patří  k latentním  druhům                              kriminality.    Je  rovněž    projevem  zásady  ekonomie  trestní  represe                              působící  uvnitř  trestního  práva    v  podobě  minima  trestněprávní                              represe  s  maximálním  ochranným  efektem.    Slib  beztrestnosti                              výměnou za oznámení trestného činu může bezesporu přimět mnohé                              pachatele podplacení či nepřímého úplatkářství  k  takovému kroku,                              jímž    současně    dojde  k  odhalení  trestného  činu,  který  vzhledem  k                              tomu,  že  pachatel  o  úplatek  sám  požádal,  je  bezesporu  společensky                              škodlivější.                               Důvodová zpráva absenci zvláštního ustanovení o účinné lítosti blíže                              nekomentuje.    Faktem  je,  že  mezinárodní  úmluvy  ani  oba  výše                              zmíněné právní nástroje vztahující se ke korupci  neobsahují takový                              institut, resp. možnost jeho využití členskými státy.                                Dle mého názoru skutečnost, že mezinárodní právní nástroje stanoví                              požadavek  zajistit  trestnost  určitých  korupčních  jednání    a  účinné,                              přiměřené  a  odrazující  sankce  za  takové    jednání  a  současně                              neupravují  možnost  zániku  trestní  odpovědnosti    neznamená,  že  by                              členské  státy  nemohly  takovou  možnost  zakotvit,  zvláště  je-li  jejím                              účelem  umožnit  realizaci  trestního  postihu  dalších  osob,  které  se                              dopustily přijetí úplatku, popř. nepřímého úplatkářství.                               Znovuzavedení  účinné  lítosti  je  otázkou  diskutovanou  jak  odbornou                              veřejností,  tak  i  zákonodárcem.  Ministr  spravedlnosti  před  časem  v                              této  souvislosti  vyjádřil  názor,  že  účinné  lítosti  není  třeba,  neboť                              postačuje  institut  spolupracujícího  obviněného.    Mám  za  to,  že  jde                              přece  jen  o  dva  rozdílné  instituty,    které  se  liší  svým  primárním                              účelem.    Účinná  lítost  jakožto  okolnost  způsobující  zánik  trestní                              odpovědnosti  je  zaměřena  na  samotné  odhalování  úplatkářství.                              Spolupracující    obviněný  pak  přispívá    zejména  k  prokázání  již                              odhalené  trestné  činnosti  výměnou  za  mírnější  postih  spočívající  v                              možnosti uložení trestu odnětí svobody pod trestní sazbu (§ 58 odst. 4                              TrZ).   Podle současné právní úpravy  obsažené v  § 178a TrŘ navíc                              může dojít  k označení obviněného za  spolupracujícího  jen v řízení o                              zvlášť závažném zločinu, tzn., že v případě úplatkářství přichází tento                                                                    75","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                postup  v  úvahu  pouze  u  trestného  činu  přijetí  úplatku  podle  §  331                              odst. 4 TrZ.                               3. ZÁVĚREM                               Vzhledem ke krátké době účinnosti nového trestního zákoníku je ještě                              brzy    činit  nějaké  závěry    o  právní  úpravě  úplatkářství,    zejména                              pokud  jde  o  praktické  problémy  spojené  s  rozšířením  dosahu                              skutkových podstat přijetí  úplatku a podplacení do sféry podnikání.                              Takové  hodnocení  předpokládá  delší  časové  období  aplikace,                              identifikování problémů i prostřednictvím judikatury apod.                               Závěry  však  lze  učinit  k  institutu  účinné  lítosti.  Jeho  nezařazení  do                              trestního  zákoníku  nepovažuji  za  šťastné.    Mám  za  to,  že    v  rámci                              proti  korupční  strategie  má  své  důležité,  možno  říci  dokonce  i                              nezastupitelné  místo  při  odhalování  úplatkářství.    Doporučuji  proto                              opětovné  zavedení  tohoto  institutu  do  trestního  zákoníku,  a  to  i  v                              modifikované  podobě,    bez  striktního  požadavku    na  bezodkladnost                              oznámení, která aplikaci účinné lítosti omezuje.                               Literature:                              -  Fenyk,J.,Svák,J.: Europeizace trestního práva. Bratislavská vysoká                                 škola práva.  Bratislava, 2008.                              -  Gřivna,T.:  Trestní  postih  korupce  v soukromém  sektoru.                                 Trestněprávní revue. 2005, s. 169.                              -  Institutiton against corruption. A comparative study of the national                                 anti-corruption  strategies  reflected  by  GRECO`s  Firts  Evaluation                                 Round. Ablin Eser/Michal Kabiciel, Baden Baden, 2005.                              -   Kmec.J.:  Evropské  trestní  právo.  Mechanismy  europeizace                                 trestního práva a vytváření skutečného evropského trestního práva.                                 1. vydání: Praha : C.H.Beck, 2006.                              -  Šámal,P.  a  kol.:  Trestní  zákoník  II.  §  140  až  §  421.    1.  vydání.                                 Praha : C.H.Beck, 2010.                                Contact – email                              Doc. JUDr. Věra Kalvodová, Dr., Katedra trestního práva PrF MU                              Brno,Vera.Kalvodova@law.muni.cz                                                                                  76","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                  MOŽNOSTI NÁHRADY ŠKODY SPÔSOBENEJ                                       KORUPČNÝMI TRESTNÝMI ČINMI                                                  TATIANA KANÁLIKOVÁ                                   Fakulta práva, Paneurópska vysoká škola, Bratislava, Slovenská                                                         republika                                 Abstract in original language                              Príspevok  je  venovaný  problematike  práva  na  náhradu  škody                              spôsobenej  korupčnými  trestnými  činmi  subjektov  poškodených                              týmito  trestnými  činmi.  V konkrétnosti  príspevok  rozoberá  právnu                              úpravu  jednotlivých  zákonných  možností  náhrady  škody  spôsobenej                              korupčným    konaním    v podmienkach    Slovenskej   republiky,                              s poukazom na rezervy tejto právnej úpravy.                               Key words in original language                              Korupcia, korupčné trestné činy, poškodený, náhrada škody.                               Abstract                              In  the  article,  the  author  deals  with  the  issue  of  the  right  for                              compensation of the party injured by corrupt practices. In particular,                              the  article  is  focused  on  the  legal  regulation  of  the  possibilities  of                              compensation  of  the  damage  caused  by  corrupt  practices  in  Slovak                              republic,  with  the  reference  to  the  shortcomings  of  this  legal                              regulation.                               Key words                              Corruption;corrupt practices, the party injured, compensation.                                 I  Všetky  formy  korupčných  praktík  a korupcia  ako  taká  predstavuje                              pre  súčasnú  spoločnosť  jeden  z najzávažnejších  problémov.                              Závažnosť  a aktuálnosť  tohto    problému  podčiarkuje  najmä  jej                              rozšírenosť, frekvencia, zložitosť jej odhaľovania a ako sa v poslednej                              dobe ukazuje, i jej hlboká zakorenenosť vo veľkom počte členov našej                              spoločnosti.                               Fenomén korupcie, ako je už nutné priznať, dosahuje celospoločenský                              rozmer a rozsah. Je taktiež potrebné uvedomiť si, že korupciu nie je                              možné  vnímať  len  v kontexte  verejného  sektoru,  keďže  korupčné                              praktiky  postupom  času  prenikli  do  všetkých  vrstiev,  sfér  a oblastí                              života našej spoločnosti. „Rozšírenie postihu korupčného konania aj                              na súkromnú sféru, resp. neobmedzovanie postihu korupcie výhradne                              na sféru verejnú je zároveň aj jedným z cieľov, ktoré sú vyjadrené vo                              viacerých významných nadnárodných dokumentoch, či už na úrovni                                                                         77","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                                                          1                              Rady  Európy,  OECD,  alebo  na  úrovni  EÚ.“   Trestnoprávna  teória                              korupciu  definuje  ako  ,,skazenosť,  predajnosť,  úplatkárstvo,  teda                              prijímanie  úplatku  i podplácanie,  ale  aj  akékoľvek  správanie                              k osobám,  ktorým  sú  zverené  kompetencie  vo  verejnom  alebo                              súkromnom sektore, ktoré odporuje povinnostiam vyplývajúcim z ich                                                                                   2                              postavenia a ktoré smeruje k získaniu nenáležitých výhod.“                               V zmysle  aktuálnej  trestnoprávnej  úpravy  postihu  korupcie                              v podmienkach Slovenskej republiky, je prostredníctvom jednotlivých                              skutkových podstát korupčných trestných činov možné stíhať jednak                              subjekt  ktorý  sľúbi,  poskytne  alebo  ponúkne  úplatok,  ale  taktiež  aj                              subjekt, ktorý takýto úplatok žiada, prijme či si ho dá sľúbiť. Je teda                              zrejmé, že postihovanie jednotlivých konaní a vzťahov je založené na                              zrkadlovom  obraze,  kedy  všetky  zainteresované  subjekty  majú                              imanentný záujem na dôkladnom utajení celého korupčného konania.                                V prípade korupčnej trestnej činnosti je taktiež nutné poukázať na jej                              závažnosť  z hľadiska  značných  finančných  a ekonomických  škôd,                              ktoré sa v príčinnej súvislosti s ňou vyskytujú ako jeden z jej mnohých                              negatívnych  následkov.  Nezriedka  môžeme  hovoriť  i o prípadoch,                              kedy  v príčinnej  súvislosti  s korupčnými  trestnými  činmi  dochádza                              k značnej  nemajetkovej  ujme  subjektov.  Obzvlášť  v prípadoch                              korupčných praktík v oblasti verejných obstarávaní a súťaží sa takéto                              škody či ujmy vedia vyšplhať do značnej výšky. V tejto súvislosti sa                              do  popredia  vynára  taktiež  otázka  a problematika  identifikácie                              subjektu  či  subjektov,  ktoré  sú  konkrétnym  korupčným  trestným                              činom  postihnuté,  utrpeli  určitú  ujmu  a teda  je  na  nich  potrebné                              hľadieť  ako  na  poškodených  v kontexte  trestnoprocesnej  úpravy.                              Vzhľadom  na  ustanovenie  §  46  ods.  1  Trestného  poriadku  SR(z.č.                              301/2005  Z.z.)  za  poškodeného  na  účely  trestného  konania                              považujeme osobu, ktorej                                   a)  bolo trestným činom ublížené na zdraví,                                  b)  bola jej spôsobená majetková, morálna alebo iná škoda alebo                                   c)  boli  porušené  či  ohrozené  jej  iné  zákonom  chránené  práva                                      alebo slobody.                                   1                                Tóthová M.: Právna úprava postihu korupcie a jej vplyv na modus operandi                              korupčných trestných činov a možnosti odhaľovania korupcie. In BARÁNY,                              E.  a kol.:  Právo  a jeho  prostredie.  Ústav  štátu  a práva  SAV,  Bratislava,                              s.356.,  Za  takéto  dokumenty  je  možné  považovať  napríklad  Trestnoprávny                              dohovor  Rady  Európy  proti  korupcii,  Občianskoprávny  dohovor  Rady                              Európy proti korupcii či Spoločný postup EÚ z 22. decembra 1998 prijatý                              Radou  na  základe  článku  K.3  Zmluvy  o  EÚ,  týkajúcej  sa  korupcie  v                              súkromnom sektore a ďalšie.                               2                                 Ivor,  J.  a  kol.:  Trestné  právo  hmotné,  osobitná  časť.  Bratislava:  IURA                              EDITION, 2010, s. 350.                                                                   78","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Na podklade uvedeného ustanovenia je taktiež možné konštatovať, že                              poškodenou osobou môže byť tak fyzická ako aj právnická osoba či                              štát  ako  taký,  pričom  tento  záver  je  možné  odôvodniť  a potvrdiť                              i obsahom základného účelu trestného práva hmotného (ochrana práv                              a oprávnených  záujmov  fyzických  a právnických  osôb,  záujmov                                                                                  3                              spoločnosti a štátu) a poznatkami trestnoprocesnej teórie.“                               Vo  všeobecnosti  prevláda  názor,  a s týmto  názorom  sa  nedá                              nesúhlasiť,  že  v prípade  korupčných  praktík  a trestných  činov  je                              pomerne  zložité  osobu  poškodeného  konkrétne  identifikovať.  Pre                              všetky formy korupčného správania je typické a signifikantné, že majú                              podobu určitej dohody, či výmenného obchodu, ktorý je výhodný pre                                                                                 4                              obe,  či  všetky  na  danom  konaní  zúčastnené  osoby.   Každá  zo                              zúčastnených osôb totiž získava a nadobúda určitú nenáležitú výhodu                              či prospech. V rámci takéhoto vzťahu potom nie je možné hľadať či                              identifikovať  subjekt,  osobu  poškodeného,  ktorému  by  bola                              v príčinnej  súvislosti  s korupčným  činom  spôsobená  škoda.  Za                              prípustný  okruh  osôb  poškodených  korupčnými  trestnými  činmi  je                              však možné považovať tretie osoby odlišné od subjektov korupčného                              vzťahu.  V prvom  rade  ide  o osoby,  na  úkor  ktorých  boli  subjekty                              korupčného    vzťahu   neoprávnene   zvýhodnené    alebo   inak                              uprednostnené  (napríklad neúspešní  súťažitelia).  Vo  všeobecnosti  sa                              však  za  poškodeného  považuje  štát  a v konečnom  dôsledku                              i spoločnosť ako celok. Je teda zrejmé, že práve uvedené tretie osoby                              je  potrebné  považovať  za  osoby,  ktoré  boli  v príčinnej  súvislosti                              s korupčnými  trestnými  činmi  poškodené,  bola  im  teda  spôsobená                              jedna  z kategórií  škôd  uvedených  v zákonnej  definícii  osoby                              poškodenej pre účely trestného konania.                               V prípadoch  rozmanitých  korupčných  praktík  pôjde  v  prípadoch                              poškodených  osôb  predovšetkým  o škodu  majetkovú  (napríklad  v                              podobe ušlého  zisku  neúspešného  súťažiteľa,  ktorý  mohol  rozumne                              a odôvodnene dosiahnuť, ale ho v dôsledku korupčného správania sa                              iných  subjektov  nedosiahol),  avšak  v určitých  prípadoch  by  taktiež                              mohlo  ísť  o kategóriu  iných  škôd,  najmä  však  potom  o rozmanité                              nemajetkové ujmy (kde by sme mohli zaradiť najmä ujmu na reputácii                              konkrétneho súťažiteľa – podnikateľa).                               Pokiaľ  ide  o možnosti  náhrady  takýchto  škôd,  môžeme  v zásade                              hovoriť o dvoch základných možnostiach postupu poškodeného, a to                              jednak prostredníctvom adhézneho konania priamo v trestnom konaní,                              či   samostatným    uplatnením   nároku   na   náhradu   škody                              v občianskoprávnom  konaní.  Prvou  líniou  možného  uspokojenia                              prípadného nároku osoby poškodenej  korupčnými trestnými činmi na                                 3                                IVOR, J. a kol.: Trestné právo procesné. Druhé, doplnené a prepracované                              vydanie. Bratislava: IURA EDITION, 2010, s. 248.                              4                                 Pozri  TÓTHOVÁ,  M.:  Špecifiká  odhaľovania  korupcie.  Notitiae  ex                              Academia Bratislavensi Iurisprudentiae č. 1/2011, s. 85 a nasl.                                                                   79","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                náhradu  škody  spôsobenej  takýmto  trestným  činom,  je  teda  jeho                              uplatnenie  v príslušnom  trestnom  konaní  vedenom  vo  veci  a voči                              osobám, ktoré sa dopustili korupčného konania a teda trestného činu.                              V takomto  prípade  jednoznačne  iniciatívu  musí  prevziať  sám                              poškodený,  ktorý  si  patričným  spôsobom  svoj    nárok  na  náhradu                              škody  v trestnom  konaní  uplatní.  V prípade  riadneho  a včasného                              uplatnenia nároku poškodeného v trestnom konaní je súd povinný sa                              s takýmto  nárokom  vysporiadať  a konkrétnym  spôsobom  o ňom                              rozhodnúť.  V opačnom  prípade,  teda  ak  by  súd  o riadne  a včasne                              uplatnenom  nároku  na  náhradu  škody  nerozhodol,  je  to  podklad                              a dôvod na podanie odvolania zo strany poškodeného. V konkrétnom                              prípade  potom  súd,  ak  uzná  obžalovaného  za  vinného  zo  spáchania                              konkrétneho  korupčného  trestného  činu,  môže  rozhodnúť  o nároku                              poškodeného jedným z nasledujúcich spôsobov:                                      a)        Prizná poškodenému nárok na náhradu škody voči                                               obžalovanému,  ak  nárok  i jeho  výška  je                                               odôvodnená  výsledkami  trestného  konania (§  287                                               ods. 1 Trestného poriadku).                                      b)        Odkáže  poškodeného  s celým  jeho  nárokom  na                                               konanie v občianskoprávnych veciach, prípadne na                                               konanie  pred  iným  orgánom  vtedy,  ak  výsledky                                               dokazovania  netvoria  dostatočný  podklad  na                                               vyslovenie  povinnosti  nahradiť  škodu,  alebo                                               v prípade  ak  by  pre  rozhodnutie  bolo  potrebné                                               vykonať  ďalšie  dokazovanie,  ktoré  by  presiahlo                                               potreby  trestného  stíhania,  a teda  by  aj  konanie                                               podstatne  predĺžilo  (§  288  ods.  1  Trestného                                               poriadku).  Tu  je  potrebné  poznamenať,  že                                               vzhľadom  na  zložitosť  skutočností  (najmä  potom                                               príčinnú  súvislosť  medzi  korupčným  konaní                                               a utrpenou  škodou  či  ujmou,  ale  taktiež  samotnú                                               výšku  utrpenej  škody  či  ujmy),  ktoré  by  bolo                                               potrebné  v konaní  preukazovať,  je  odôvodnené sa                                               domnievať, že takýto postup sa uplatní v pomerne                                               veľkom počte prípadov.                                      c)        Súd uplatnený nárok prizná len sčasti a so zvyškom                                               nároku  poškodeného  odkáže  na  občianskoprávne                                               konanie,  prípadne  na  konanie  pred  inými                                               príslušnými  orgánmi  (§  288  ods.  2  Trestného                                               poriadku).                               Ak  však  súd  obžalovaného  oslobodí  spod  obžaloby,  alebo  ak  súd                              trestné  konanie  zastaví,  poškodeného  odkáže  s jeho  nárokom  na                              náhradu škody na konanie v občianskoprávnych veciach, prípadne na                              iné  konanie  (vzhľadom  na  ustanovenie  §  288  ods.3  Trestného                              poriadku).                               Druhou  zásadnou  možnosťou  uplatnenia  nároku  na  náhradu  škody                              spôsobenej  korupčnými  trestnými  činmi,  je  samostatné  uplatnenie                                                                  80","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                takéhoto nároku v občianskoprávnom konaní. Zásadným dokumentom                              v tejto  oblasti  právnej  úpravy  je  nepochybne  Občianskoprávny                              dohovor  o korupcii,  prijatý  Radou  Európy  4.11.1999  v  Štrasburgu.                              V prípade tohto  Dohovoru  môžeme  vlastne  hovoriť o prvom  pokuse                              o stanovenie  a definovanie  medzinárodných  pravidiel  v oblasti                              potláčania  korupcie  prostredníctvom  nástrojov  súkromného  práva.                              Základným cieľom Dohovoru je zabezpečiť, aby jeho zmluvné strany                              zaviedli účinné právne prostriedky pôsobiace v prospech osôb, ktoré                              utrpeli škodu ako dôsledok korupčného správania sa iných subjektov,                              tak,  aby  im  bolo  umožnené  brániť  svoje  záujmy  a práva,                              predovšetkým  potom  právo  na  náhradu  spôsobenej  škody.                              V podrobnosti Dohovor stanovuje taktiež pravidlá pokiaľ ide o rozsah                              priznanej  náhrady  za  takúto  škodu,  podmienky  pre  vyvodenie                              zodpovednosti  voči  konkrétnej  osobe,  ale  taktiež  pravidlá  súvisiace                              s možnosťou  premlčania  konkrétnych  nárokov  na  náhradu  škody                              spôsobených korupčnými trestnými činmi.                              Požiadavky    Občianskoprávneho    dohovoru    o korupcii   boli                              v slovenskej  právnej  úprave  reflektované  prostredníctvom  príslušnej                              novely Občianskeho zákonníka, konkrétne zákonom č. 526/2002 Z.z.,                              ktorým  sa  mení  a dopĺňa  Občiansky  zákonník  v znení  neskorších                              predpisov  a o zmene  a doplnení  niektorých  zákonov.  Konkrétna                              úprava  bola  poňatá  do  ustanovení  §  106  a  §442  Občianskeho                              zákonníka.  Čl.  3  Dohovoru  špecifikuje  spôsob  a rozsah  reparačnej                              náhrady spôsobenej škody tak, že má byť nahradená jednak skutočná                              škoda  (damnum  emergens),  ktorá  má  predstavovať  skutočné                              zmenšenie majetkovej sféry poškodenej strany, ale taktiež aj ušlý zisk                              (lucrum cessans), ktorý predstavuje zisk, ktorý by sa rozumne mohol                              dosiahnuť,  avšak  sa  v dôsledku  korupcie  nedosiahol.  Navyše,                              Dohovor  umožňuje  v prípade  korupčných  trestných  činov  taktiež                              náhradu  nemajetkovej  ujmy,  ktorá  vznikne  poškodenej  strane                              v dôsledku  týchto  trestných  činov.  V súlade  s týmito  požiadavkami                              Dohovoru  sa  pri  škode  spôsobenej  niektorým  trestným  činom                              korupcie  v zmysle  §442  ods.2  Občianskeho  zákonníka  uhrádza  aj                              nemajetková ujma v peniazoch.                               Čl.  7  ods.  1  Dohovoru  zmluvným  stranám  uložil  povinnosť                              zabezpečiť,  aby  uplatnenie  nároku  na  náhradu  škody  podliehalo                              premlčacej  dobe.  Táto  by  mala  byť  koncipovaná  jednak  ako  lehota                              subjektívna,  ktorá  by  nemala  byť  kratšia  ako  trojročná,  pričom  by                              mala plynúť odo dňa, kedy sa osoba, ktorá utrpela škodu dozvedela,                              alebo sa s prihliadnutím na okolnosti mala dozvedieť o vzniku škody,                              a o tom, kto za takúto škodu zodpovedá. Navyše Dohovor požaduje                              zavedenie  taktiež  objektívnej,  najmenej  desať  ročnej  premlčacej                              lehoty.                                Škoda  spôsobená  korupciou  v zmysle  citovanej  novely  Občianskeho                              zákonníka  nadväzuje  na  trestné  konanie.  §  106  ods.  3  Občianskeho                              zákonníka upravuje v súlade s Dohovorom premlčaciu lehotu práva na                              náhradu škody spôsobenej niektorým trestným činom korupcie podľa                              osobitného  zákona  na  tri  roky  odo  dňa  nadobudnutia  právoplatnosti                              odsudzujúceho rozhodnutia súdu o spáchaní niektorého trestného činu                              korupcie.  Ako  je  zrejmé,  takto  koncipovanú  lehotu  je  potrebné                                                                  81","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                považovať  za  lehotu  objektívnu,  plynúcu  od  nadobudnutia                              právoplatnosti  odsudzujúceho  rozsudku,  čo  môže  v konkrétnom                              prípade spôsobiť problém pri uplatňovaní nároku poškodenej strany,                              keď sa táto z určitého dôvodu nemusela zúčastniť trestného konania                              v postavení  osoby  poškodenej.  Objektívna  lehota  plynúca  od                              spáchania  konkrétneho  trestného  činu  korupcie  bola  premietnutá  do                              úpravy  v dĺžke  desať  rokov.  Ak  veriteľ  v  premlčacej  dobe  uplatní                              právo na súde alebo u iného príslušného orgánu a v začatom konaní                              riadne  pokračuje,  premlčacia  doba  od  tohto  uplatnenia  po  dobu                              konania  neplynie.  Preto,  aby  došlo  k spočívaniu  premlčacej  doby                              musia byť kumulatívne splnené dve podmienky:                               a)  uplatnenie  práva  na  súde,  napríklad  v  podobe  návrhu  na  začatie                              konania  na  plnenie,  vzájomného  návrhu,  ale  napríklad  uplatnenia                              nároku v adhéznom konaní v rámci trestného konania, a                                b) riadne pokračovanie v začatom konaní.                               Aby poškodená strana zabránila premlčaniu svojho nároku na náhradu                              škody,  ktorá  vznikla  v súvislosti  so  spáchaním  trestných  činov                              korupcie,  môže  tento  nárok  uplatniť  na  civilnom  súde  aj  pred                              nadobudnutím  právoplatnosti  odsudzujúceho  rozsudku.  Tým  sa                              zabezpečí  spočívanie  premlčacej  doby  práva  na  náhradu  škody                              spôsobenú niektorým trestným činom korupcie. Vzhľadom na to, že                              obe  lehoty  sú  koncipované  ako  lehoty  objektívne,  je  možné                              konštatovať, že právna úprava dovoľuje premlčanie práva na náhradu                              takejto  škody  skôr,  ako  sa  právoplatne  skončí  trestné  konanie                              odsúdením  páchateľa  korupčného  trestného  činu  (ak  nedôjde  k                              uplatneniu  nároku,  teda  k  spočívaniu  premlčacej  doby,  jedným                              z vyššie  uvedených  spôsobov),  čo  je  možné  vidieť  ako  nedostatok                              takejto právnej úpravy.                                 Literature:                              -  Baláž,  P.,  Jalč,  A.:  Spoločensko-právna  ochrana  pred  korupciou.                                 Bratislava:  Vydavateľstvo  Trnavskej  univerzity,  Veda  –                                 Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 2006.                              -  IVOR,  J.  a kol.:  Trestné  právo  procesné.  Druhé,  doplnené                                 a prepracované vydanie. Bratislava: IURA EDITION, 2010, ISBN                                 978-80-8087-309-9.                              -  Ivor,  J.  a  kol.:  Trestné  právo  hmotné.  Osobitná  časť.  Bratislava:                                 IURA EDITION, 2010, ISBN 978-80-8087-308-2.                              -  TÓTHOVÁ,  M.:  Špecifiká  odhaľovania  korupcie.  Notitiae  ex                                 Academia  Bratislavensi  Iurisprudentiae  č.  1/2011,  s.  85  a  nasl.                                 ISSN 1337 6810.                              -  TÓTHOVÁ,  M.:  Právna  úprava  postihu  korupcie  a jej  vplyv  na                                 modus  operandi  korupčných  trestných  činov  a možnosti                                 odhaľovania  korupcie.  In  BARÁNY,  E.  a kol.:  Právo  a jeho                                                                     82","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                   prostredie. Ústav štátu a práva SAV, Bratislava, s. 356-369. ISBN                                 978-80-8095-072-9.                                Contact – email                              tatiana.kanalikova@gmail.com                                                                                                                                          83","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                          UPLATNENIE NÁHRADY ŠKODY                                   V TRESTNÝCH PRÍPADOCH KORUPCIE                                              V ČESKEJ REPUBLIKE                                                   JANA KLESNIAKOVÁ                                Rozmáhanie  korupčného  konania  odzrkadľuje  mieru  tolerancie                              a nezáujmu  zo  strany  spoločnosti,  šikovnosť  a sofistikovanosť                              protiprávnych  postupov  páchateľov,  a predovšetkým  nepripravenosť                              kompetentných  orgánov  eliminovať  tento  nežiaduci  stav  realizáciou                              preventívnych  a  represívnych  prostriedkov  a zabezpečiť  tak  rovnosť                              a spravodlivosť vo vzťahoch verejnej i súkromnej sféry. Odhaľovanie                              korupcie  a sankcionovanie  jej  páchateľov  je  hlavným  predmetom                              úpravy  viacerých  dokumentov  prijatých  na  úrovni  Organizácie                              spojených národov, Organizácie pre ekonomickú spoluprácu a rozvoj,                              Rady  Európy  či  Európskej  únie.  Cieľom  je  snaha  kriminalizovať                              aktívne  i pasívne  korupčné  konanie  vo  všetkých  členských  štátoch.                              Vzhľadom nato, že „akékoľvek korupčné konanie je veľmi škodlivé                              vo  všetkých  sférach  spoločnosti  a je  nutné  použiť  všetky  nástroje,                              ktorými  právny  poriadok  disponuje,  aby  bola  jeho  škodlivosť  v čo                              najväčšej  miere  minimalizovaná,  ako  najúčinnejšie  riešenie  sa  javí                                                          1                              použitie   trestnej   represie“    oproti   mimotrestným   právnym                              prostriedkom. Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník (ďalej len „TZ“)                              používa    namiesto   pojmu    „korupcia“   konkrétnejší   výraz                              „úplatkárstvo“, v rámci ktorého upravuje v §§ 331 – 333 TZ tri formy                              uplatkárstva,  a to  prímanie  úplatku  (§  331  TZ),  podplácanie  (§  332                              TZ)  a nepriame  úplatkárstvo  (§  333  TZ).  Keďže  však  pojem                              „úplatkárstvo“  je  užší  ako  pojem  „korupcia“,  TZ  garantuje  nielen                              ochranu pred spomínanými korupčnými trestnými činmi, ale aj pred                              „trestnými  činmi,  ktoré  obsahujú  korupčné  konanie  ako  znak                              skutkovej podstaty (napríklad § 220 TZ, § 248 TZ, §§ 256 – 258 TZ, §                              329 TZ), ako aj pred trestnými činmi, ktorých znakom síce korupcia                              nie je, ale môže byť motívom pre ich spáchanie (napríklad § 209 TZ,                                                              2                              §§  222  –  223  TZ,  §  255  TZ)“ .  Uvedené  vymedzenie  znakov                              skutkových podstát súvisiacich s korupciou je významné pre určenie                              protiprávnych  konaní,  ktoré  možno  trestne  stíhať  v súvislosit                              s korupčným  konaním.  Tým  sa  konkretizuje  aj  okruh  poškodených                              týmito trestnými činmi korupcie.                                      Najväčším  problémom  „páchania  tohto  druhu  kriminality                              v uzavretom  prostredí  bez  svedkov,  z ktorého  majú  obe  strany                              korupčného konania neoprávnený prospech(podplácajúci aj prímajúci                                     1  Usnesení Nejvyššího soudu ČR z 11. apríla 2007, sp. zn. 8 Tdo 396/2007.                               2                                 GŘIVNA,  T.  2005.  Trestní  postih  korupce  v soukromé  sféře.  In                              Trestněprávní revue. ISSN 1213-5313, 2005, roč. 4, č. 7, s. 171.                                                                   84","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                                                3                              úplatok)  na úkor iných subjektov“ , je vysoká náročnosť odhalenia a                              trestného  postihu  dobre  organizovanej  skupiny  páchateľov                              príslušnými  orgánmi,  a z toho  vyplývajúca  aj  vysoká  latentnosť                              korupčnej  trestnej  činnosti.  Aj  na  základe  tejto  skutočnosti  mnohí                              českí  odborníci  na  trestné  právo  „radia  korupciu  medzi  trestné  činy                              bez obetí s odôvodnením, že poškodená je  v prvom  rade spoločnosť                                                              4                              a až  sprostredkovane  tretie  osoby“ .  Domnievam  sa,  že  aj  v prípade                              trestných  činov  korupcie  dochádza  k úmyselnému  spôsobeniu                              majetkovej škody ostatným účastníkom zúčastnených na hospodárskej                              súťaži (v súlade s § 248 TZ, §§ 256 – 258 TZ) či na obstarávaní veci                              všeobecného záujmu (v súlade s §§ 331 – 333 TZ, § 220 TZ).                               Páchatelia  korupcie  prostredníctvom  uplácania  ovplyvňujú  priebeh                              konania  a skresľujú  výsledky,  čím  poškodzujú  záujmy  ostatných                              subjektov. Hlavným znakom objektívnej stránky korupčného konania                              je  úplatok  predstavujúci  {podľa  dikcie  §  334  (1)  TZ}  neoprávnenú                              výhodu v podobe priameho majetkového obohatenia (peniaze, vecný                              dar)  alebo  v podobe  iného  zvýhodnenia  (protislužby),  na  ktorú                              páchateľ  nemá  nárok.  „Zákonodarca  však  nestanovil  žiadnu                              hodnotovú hranicu pre výšku úplatku – čo znamená, že sa výška bude                              posudzovať  podľa  ďalších  okolností,  ktoré  určujú  stupeň                                                               5                              nebezpečnosti  korupčného  konania“ .  To  znamená,  že  nežiadúci  je                              akýkoľvek úplatok spĺňajúci podmienky zákonnej definície úplatku v                              §  334  (1)  TZ.  „Za  úplatok  sa  nepovažuje  sprepitné  obvykle                              poskytované  v súvislosti  s prevádzkovaním  niektorých  služieb  ako                                                          6                              výraz  spokojnosti  zákaznika“ .  Ďalšou  podmienkou  je,  aby  bol                              úplatok  v príčinnej  súvislosti  s obstarávaním  veci  všeobecného                              záujmu v §§ 331 – 333 TZ alebo v príčinnej súvislosti s hospodárskou                              súťažou, verejnou súťažou, verejnou zakázkou, verejnou dražbou v §§                              248 TZ, §§ 256 – 258 TZ. Konaním s korupčným úmyslom páchateľ                              sebe  zabezpečuje  neoprávnenú  výhodu  avšak  iným  subjektom                              spôsobuje škodu. Z titulu svojho procesného postavenia poškodeného                              má poškodená osoba nárok uplatniť si náhradu tejto škody spôsobenej                              korupčným  konaním  páchateľa  v trestnom  (adhéznom)  konaní  alebo                              inom príslušnom konaní.                                 3   BALÁŽ,  P.  2010.  Trestnoprávna  ochrana  pred  korupciou  v SR  a jej                              efektívnosť v justičnej praxi. In Justičná revue. ISSN 1335 – 6461, 2010, roč.                              62, č. 8-9, s. 938.                               4                                Napríklad: GŘIVNA, T. 2005. Trestní postih korupce v soukromé sféře. In                              Trestněprávní revue. ISSN 1213-5313, 2005, roč. 4, č. 7, s. 169., KUCHTA,                              J. et al. 2009. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné : Zvláštní část. 1                              vyd.  Praha  :  C.H.BECK,  2009.  ISBN  978-80-7400-047-8,  s.  454.,                              RŮŽIČKA,  M.  2006.  Ke  stíhaní  korupce  z pohledu  státního  zastupce.  In                              Trestněprávní revue. ISSN 1213-5313, 2006, roč. 5, č. 1, s. 2.                               5                                Usnesení Nejvyššího soudu ČR z 23.2.2011, sp. zn. 8 Tdo 81/2011.                              6  ŠAMÁL, P. et. al. 2010. Trestní zákoník II. : § 140-421 : Komentář. 1. vyd.                              Praha : C.H.BECK, 2010. ISBN 978-80-7400-178-9, s. 2286.                                                                  85","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                1. VYMEDZENIE        POJMU       „ŠKODA“       PRE     ÚČELY                              TRESTNÉHO PRÁVA                               „Trestní  zákoník  ani  trestní  řád  nijak  špecificky  nedefinujú  pojem                              „škoda“ pre účely trestnej zodpovednosti a trestného stíhania, preto sa                              výraz  „škoda“  chápe  obdobne  ako  v tých  odvetviach  práva,  ktoré                              upravujú  majetkové  a záväzkové  vzťahy,  to  znamená  v práve                                                             7                              občianskom  alebo  obchodnom“ .  V prípade  adhézneho  konania                              rozhodujú teda trestné súdy o nároku poškodeného na náhradu škody                              podľa  ustanovení  civlného  práva  hmotného.  Zo  škody  ako  „ujmy,                              ktorá  nastala  v majetkovej  sfére  poškodeného  a je  objektívne                              vyjadriteľná  všeobecným  ekvivalentom,  tj.  peniazmi,  a ktorú  možno                              nahradiť  poskytnutím  majetkového  plnenia,  predovšetkým  v podobe                                                                   8                              peňazí, ak nedôjde k naturálnej reštitúcii“ , sa podľa § 442 (1) zákona                              č. 40/1964 Sb., Občanského zákoníka (ďalej len „OZ“) hradí skutočná                              škoda  a ušlý  zisk.  Oba  pojmy  definuje  početná  judikatúra  českých                              všeobecných  súdov.  Skutočnou  škodou  je  „ujma  spočívajúca                              v zmenšení majetkového stavu poškodeného, ktorá nastala v dôsledku                              škodnej udalosti a v príčinnej súvislosti s ňou a rovná sa majetkovým                                                                                 9                              hodnotám,  ktoré  bolo  nutné  vynaložiť  na  jej  náhradu“ .  Príkladom                              skutočnej  škody  sú  aj  „náklady,  ktoré  poškodenému  vznikli                              v súvislosti s uplatnením nároku na náhradu škody v trestnom konaní.                              Ide o majetkovú škodu, ktorá je v príčinnej súvislosti s protiprávnym                                                 10                              konaním  páchateľa“ .  Ušlý  zisk  potom  predstavuje  „zväčšenie                              (rozmnoženie) majetku poškodeného, ktoré bolo možné, keby nedošlo                              k škodnej  udalosti,  dôvodne  očakávať  s ohľadom  na  pravidelný                                           11                              priebeh  vecí“ .  Takto  sa  koncipuje  škoda  len  v prípade,  ak  sa  má                              nahradiť  poškodenému.  Pokiaľ  ide  o pojem  škody  ako  znaku                              objektívnej  stránky  vymedzeného  v jednotlivých  skutkových                              podstatách trestných činov v TZ, má význam len v podobe skutočnej                              škody. Hranicu výšky tejto škody, teda rozsah zmenšenia majetkových                              hodnôt  reglementuje  §  138  TZ,  ktorý  týmto  zákonným  znakom                              „odlišuje  trestné  činy  od  korešpondujúcich  priestupkov  a poskytuje                              výklad  pre  okolnosti  podmieňujúce  použitie  vyššej  trestnej  sadzby,                              ktoré sú charakterizované všeobecnými pojmami určujúcimi veľkosť                                               12                              spôsobenej škody“ .                                7  Usnesení Nejvyššího soudu ČR z 28.5.2008, sp. zn. 3 Tdo 496/2008.                               8                                 Usnesení  Nejvyššího  soudu  ČR  z 30.6.2010,  sp.  zn.  5  Tdo  298/2010.,                              Usnesení Nejvyššího soudu ČR zo 16.6.2009, sp. zn. 25 Cdo 2041/2009.                              9                                Uznesenie Najvyššieho súdu SR z 30.9.1980, sp. zn. 1 Cz 137/80., Usnesení                              Nejvyššího soudu ČR z 30.11.1988, sp. zn. 1 Cz 82/1988.                              10                                 Rozhodnutie Nejvyššího soudu SR z 28.7.1977, 1 Cz 71/71.                              11  Usnesení Nejvyššího soudu ČR z 21.10.2009, sp. zn. 5 Tdo 923/2009.                               12                                 ŠÁMAL, P. et al. 2009. Trestní zákoník I : § 140-421 : Komentář. 1. vyd.                              Praha : C.H.BECK, 2009. ISBN 978-80-7400-109-3, s. 1265.                                                                  86","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                2. PODMIENKY         UPLATNENIA        NÁHRADY         ŠKODY                              V TRESTNOM KONANÍ                               Po vzniku škody spôsobenej korupčným konaním sa môže poškodená                              osoba  obrátiť  na  akýkoľvek  druh  konania  so  svojím  nárokom  na                              náhradu  tejto  škody.  Môže  si  vybrať  aj  trestné  konanie,  ak  sa  proti                              páchateľovi  korupčného  deliktu  vedie  trestné  stíhanie.  Podmienkou                              však  je,  aby  poškodená  osoba  splnila  niekoľko  procesnoprávnych                              náležitostí,  aby  so  svojim  nárokom  nebola  hneď  trestným  súdom                              odkázaná na iný druh konania. Predovšetkým musí poškodený subjekt                              spĺňať  pozitívne  i negatívne  vymedzené  podmienky  pre  priznanie                              procesného postavenia poškodeného v trestnom konaní podľa § 43 (1,                              2)  zákona  č.  141/1961  Sb.  o trestním  řízení  soudním,  Trestní  řád                              (ďalej len „TŘ“). Druhou požiadavkou úspešného uplatnenia nároku                              musí  byť  existencia  škody,  ktorá  bola  spôsobená  trestným  činom                              korupcie v súlade s § 43 (3) TŘ. Ustanovenie § 43 (1) TŘ taxatívne                              vymedzuje štyri druhy škôd. V súvislosti s korupčným konaním však                              pôjde o škodu majetkovú. Ďalej škoda, ktorej náhrady sa poškodený                              domáha, musí byť v príčinnej súvislosti s korupčným trestným činom,                              tj.  „škoda  musí  vzniknúť  následkom  protiprávneho  úkonu.  Pričom                              nemusí ísť o jedinú príčinu, ale stačí, ak ide o jednu z príčin, ktorá sa                              podiela  na  nepriaznivom  následku,  o ktorého  odškodnenie  ide,  a to                                               13                              príčinu podstatnú“ . V súlade s § 43 (3) TŘ sa musí uplatniť nárok na                              náhradu  škody  včas,  tj  najneskôr  na  hlavnom  pojednávaní  pred                              zahájením dokazovania. A taktiež musí ísť o riadne uplatnenie nároku                              -  azda  najdôležitejší  predpoklad  pre  rozhodnutie  trestného  súdu  o                              nároku poškodeného. Riadny nárok na náhradu škody podľa § 43 (3)                              TŘ  poslednej  vety  zahŕňa  uvedenie  dôvodov  jeho  uplatnenia  ako  aj                              výšku,  v akej  sa  nárok  na  náhradu  škody  uplatňuje.  Nakoniec  sa                              predpokladá, že nárok poškodeného bude akceptovať aj prekážku res                              iudicata  vyjadrenej  v  §  44  (3)  TŘ.  Z predmetného  ustanovenia                              vyplýva,  že  môže  poškodený  požadovať  náhradu  škody  spôsobenej                              trestným činom korupcie súčasne aj v trestnom aj v občianskom alebo                              v inom  príslušnom  konaní.  Z ekonomického  hľadiska  to  nie  je  síce                              účelné,  no  dikcia  §  44 (3)  TŘ  vyslovene  neumožňuje  poškodenému                              uplatniť si  v trestnom  konaní  nárok,  o ktorom  bolo už  rozhodnuté v                              inom  príslušnom  konaní.  Z toho  vyplýva,  že  ak  sú  splnené                              vymenované podmienky uplatnenia nároku poškodeného na náhradu                              škody  spôsobenej  korupčným  trestným  činom,  súd  v súlade  s §  228                              TŘ  je  „povinný  súčasne  s výrokom  o vine  rozhodnúť  o povinnosti                              páchateľa k náhrade škody a neodkazovať poškodeného na konanie vo                                                        14                              veciach občianskoprávnych“ . Samozrejme, ak rozhodnutiu trestného                              súdu  o náhrade  škody  bránia  skutočnosti  upravené  v ustanoveniu  §                              229 TŘ, čiže neprimerane vysoké náklady a časové prieťahy trestného                              konania   v súvislosti  so  zabezpečením  dokazovania    nároku                              poškodeného, ktoré presahuje potreby trestného stíhania.                                 13                                 Usnesení Nejvyššího soudu ČR z 24.5.2001, sp. zn. 25 Cdo 1946/2000.                              14  Usnesení Nejvyššího soudu ČR z 3.10.1985, sp. zn. 11 To 72/1985.                                                                   87","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Najvýraznejším  negatívom  uplatňovania  nároku  poškodeného  na                              náhradu škody spôsobenej trestným činom korupcie je fakt, že orgány                              činné v trestnom konaní  a trestné súdy majú problém s odhaľovaním                              korupčného  konania  a dokazovaním  viny  páchateľom  tohto  druhu                              kriminality.  Ak  sa  aj  nejaký  trestný  prípad  korupcie  dostane  až  do                              konania  pred  súdom,  málokedy  si  poškodený  touto  špecifickou                              trestnou činnosťou uplatní aj nárok na náhradu škody voči páchateľovi                              korupcie.  Možno  ide  o nevedomosť  subjektov,  ktorý  by  splnili                              podmienku  procesného  postavenia  poškodeného  v trestnom  konaní,                              možno nedostatok dôvery poškodených subjektov v postupy orgánov                              činných v trestnom konaní korupčnú kauzu spravodlivo a v primeranej                              lehote vyšetriť a možno neochota uplatniť si nárok na náhradu škody                              zdĺhavejšpou  cestou  občianského  súdneho  konania  po  neúspechu                              uplatňovaného nároku v trestnom konaní.                               3. VIAZANOSŤ  SÚDU  V OBČIANSKOM  SÚDNOM  KONANÍ                              TRESTNÝM ROZHODNUTÍM                               Ak  by  trestný  súd  páchateľa  odsúdil  za  korupčné  konanie,  avšak                              poškodeného by odkázal na občianske súdne konanie v súlade s § 229                              TŘ s celým nárokom na náhradu škody alebo s jeho časťou, podľa §                              135 (1) zákona č. 99/1963 Sb.,Občanský soudní řád (ďalej len „OSŘ“)                              sa zaväzuje občianskoprávny súd rešpektovať rozhodnutie vo výroku                              o otázkach,  v ktorých  je  oprávnený  rozhodovať  len  trestný  súd.                              „Rozhodnutie  o tom,  že  bol  spáchaný  trestný  čin  a kto  ho  spáchal,                              znamená    konštatovanie   zavineného   protiprávneho   konania                              konkrétneho  páchateľa  korupčných  deliktov,  a v zmysle  §  135  (1)                              OSŘ,  je  súd  v občianskom  súdnom  konaní  týmto  rozhodnutím                              viazaný,  ak  ide  o  páchateľa,  ktorého  korupčným  konaním  bola                                              15                              spôsobená škoda“ , ktorej uplatnenie si poškodený nárokuje v tomto                              druhu  konania.  „Rozsah  viazanosti  trestným  rozhodnutím  o tom,  že                              bol spáchaný trestný čin a kto ho spáchal, je daný tým, do akej miery                              sú  znaky  skutkovej  podstaty  trestného  činu  zároveň  okolnosťami                                                                        16                              významnými pre rozhodnutie o náhrade škody“ .                               Výnimkou     z tejto   striktnej   viazanosti   výrokom   trestného                              odsudzujúceho rozsudku je situácia, keď by sa preukázala z okolností                              trestného  prípadu  korupcie  spoluzodpovednosť  poškodeného  na                              škode, ktorá mu bola spôsobená. „V rozsahu, v ktorom sa na vzniku                              škody  podielal  poškodený  (alebo  ďalšie  osoby),  totiž  páchateľ  (ako                              škodca v občianskom súdnom konaní) za škodu nezodpovedá, pretože                              v tomto rozsahu chýba príčinná súvislosť medzi vznikom škody a jeho                              zavineným  protiprávnym  konaním.  V prípade  spoluzavinenia                                     15                                 Usnesení Nejvyššího soudu ČR zo 14.10.2004, sp. zn. 25 Cdo 818/2004.                              16  Rozhodnutí  Nejvyššího soudu ČR z 31.5.1979, sp. zn. 1 To 22/1979.                                                                   88","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                poškodeného platí zásada koncipovaná v ustanovení § 441 OZ, podľa                                                                              17                              ktorého nesie spoluzodpovednosť za škodu pomerne“ .                                                                                           18                              „Žiadne  iné  výroky  trestného  rozsudku  civilný  súd  nezaväzujú“ .                              Napríklad otázku výšky škody, ktorá sa má poškodenému korupčným                              trestným  činom  nahradiť,  si  rieši  súd  v občianskom  súdnom  konaní                              sám  a „nie  je  teda  viazaný  podľa  úpravy  §  135  OSŘ  rozhodnutím                              v trestnom konaní. Je nevyhnutné, aby si občianskoprávny súd urobil                              vlastné  hodnotiace  závery  prostredníctvom  vykonaných  dôkazov                                                                                    19                              o výške škody zodpovedajúcej zistenému skutkovému stavu“ .                               Súd  v občianskom  súdnom  konaní  nie  je  viazaný  ani  rozhodnutím,                              ktorým  trestný  súd  oslobodí  páchateľa  stíhaného  pre  trestný  čin                              korupcie, napríklad z dôvodu, že sa nepreukázalo, že sa stal skutok,                              pre ktorý je obžalovaný stíhaný. (Ako v prípade stíhania korupčného                              konania  právnej  zástupkyne  v rozhodnutí  Okresního  soudu  v Žďáru                              nad  Sázavou  pod  sp.  zn.  5  Nc  1555/2006).  Na  základe  hodnotenia                              dôkazov  zodpovedajúcich  ustanoveniu  §  132  OSŘ,  preto  môže  súd                              dospieť  k záveru,  že  „korupčné  konanie,  pre  ktoré  bol  účastník                              občianského  súdneho  konania  trestne  stíhaný  a, v  ktorom  spočívalo                              jeho  protiprávne  konanie,  sa  stal  napriek  tomu,  že  trestný  súd                                                                         20                              skonštatoval, že tento skutok nebol preukázaný“ .                               4. PRÍKLADY       POŠKODENÝCH          TRESTNÝM        ČINOM                              KORUPCIE                                      Korupčné konanie je veľmi rozšírené medzi úradníkmi, ktorí                              majú výrazný spoločenský vplyv pretože sa podielajú na obstarávaní                              vecí všeobecného záujmu. Obstarávaním vecí všeobecného záujmu je                              „činnosť, ktorá súvisí s plnením úloh týkajúcich sa vecí všeobecného                              záujmu, teda nielen rozhodovania orgánov štátnej moci a správy, ide                              aj  o inú  činnosť  pri  uspokojovaní  záujmov  občanov  a právnických                              osôb  v oblasti  materiálnych,  sociálnych,  kultúrnych  a iných  potrieb                                                                                           21                              s výnimkou  činnosti,  ktorá  je  prejavom  ich  osobných  práv“ .                              V novembri  2010  realizoval  Inštitút  pre  kriminológiu  a sociálnu                              prevenciu  výskum  verejnej  mienky  ohľadom  korupcie  na  úradoch                              štátnej správy, „v ktorom respondenti vyjadrili, že im bolo nepriamou                                    17                                 Usnesení Nejvyššího soudu ČR zo 14.10.2004, sp. zn. 25 Cdo 818/2004.                              18  DRÁPAL, J., BUREŠ, J. et.al. 2009. Občanský soudní řád I : § 1-200 za :                              Komentář. Praha : C.H.BECK, 2009. ISBN 978-80-7400-107-9, s. 532.                               19  Rozhodnutí  Nejvyššího soudu ČR z 31.5.1979, sp. zn. 1 To 22/1979.                               20                                 Usnesení Nejvyššího soudu ČR z 15.4.1999, sp. zn. 21 Cdo 2368/1998.                              21  Usnesení Nejvyššího soudu ČR z 23.2.2011, sp. zn. 8 Tdo 81/2011.                                                                   89","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                                                                             22                              inštrukciou naznačené, aby poskytli úplatok, ak chcú vec vybaviť“ .                              Ak  by  osoba  z radov  občanov,  ktorá  bola  konkludentne  požiadaná                              úradníkom,  aby  mu  poskytla  úplatok  v  rámci  obstarávania  veci                              všeobecného záujmu, by následne dobrovoľne a bez odkladu oznámila                              prijatie  úplatku  úradníkom  kompetentným  orgánom  činným                              v trestnom  konaní,  okrem  toho,  že  by  pomohla  odhaliť  prípad                              korupcie a zaistiť páchateľa korupcie, sama by sa vystavila trestnému                              stíhaniu pre trestný čin podplácania podľa § 332 TZ. Uvedený opis je                              negatívnym dôsledkom absencie inštitútu účinnej ľútosti, upraveného                              v  §  163  zákona  č.  140/1961  Sb.,  Trestního  zákona  (ďalej  len  „TZ                              1961“),  ktorý  bol  „s  ohľadom  na  medzinárodné  záväzky                              (Trestnoprávny  dohovor  o korupcii,  Dohovor  o boji  proti  korupcii                              úradníkov Európskeho spoločenstva alebo úradníkov členských štátov                              Európsje  únie,  či  Dohovor  o boji  proti  podplácaniu  zahraničných                              verejných     činiteľov    v medzinárodných     podnikateľských                                           23                              transakciách)“ ,  vypustený  z hmotnoprávnej  úpravy  s účinnosťou                              rekodifikovaného  TZ  k  1.1.2010.  Neodborne  a povrchne  sa                              argumentovalo  tým,  že  nie  sú  prípustné  výnimky  z trestnosti                              korupčného konania, obmedzovala by sa rovnosť šancí na postihnutie                              podplácajúcich páchateľov,  ktorí by sa vyhli trestnému stíhaniu a ani                              „zúžené vymedzenie účinnej ľútosti na trestný čin podplácania podľa                              § 161 TZ 1961 a trestný čin nepriameho úplatkárstva podľa § 162 TZ                              1961,  po  novele  TZ  1961  uskutočnenou  zákonom  č.  122/2008  Sb,                                                                              24                              nekorešpondovalo  s cudzími  právnymi  úpravami“ .  Zákonodarca                              nebral  do  úvahy  hrozbu  v  podobe  sťaženia  (už  aj  tak  náročného)                              odhaľovania  korupcie  orgánmi  činnými  v trestnom  konaní,  práve                              z dôvodu  neuváženej  absencie  inštitútu  účinnej  ľutosti.  V prípade                              existencie  (resp.  znovuzavedenia)  zákonnej  garancie  beztrestnosti                              oznamovateľovi  korupcie  a zároveň  páchateľovi  trestného  činu                              podplácania či nepriameho úplatkárstva, ktorý by poskytol na základe                              konkludentnej  žiadosti  úplatok,  nielenže  by  nebol  trestne  stíhaný  za                              trestný čin úplatkárstva, ale domnievam sa, mohol by si uplatniť nárok                              na náhradu škody v trestnom konaní z pozície procesného postavenia                              poškodeného korupciou.                                      V prípade  obstarávania  vecí  všeobecného  záujmu  ako                              napríklad predaj pozemkov vo vlastníctve obce, ak by člen mestského                              zastupiteľstva ako úradná osoba podľa § 127 (1) písm. d TZ, predal                              pozemky  pod  trhovú  cenu  stanovenú  znaleckým  posudkom,  spáchal                              by trestný čin prímania úplatku podľa § 331 TZ v súbehu s trestným                                 22   CEJP,  M.  2011.  Od  obecného  pojetí  k některým  dílčím  poznatkům                              z výzkumu  veřejného  mínění  o korupci  ve  státní  správě.  In  Trestněprávní                              revue. ISSN 1213-5313, 2011, roč. 10, č. 9, s. 257.                               23                                  JELÍNEK,  J.  et.  al.  2009.  Trestní  zákoník  a trestní  řád  s poznámkami                              a judikaturou. 1. vyd. Praha : Leges, 2009. ISBN 978-80-87212-22-6, s. 401.                              24                                 TERYNGEL, J. 2010. K postihu korupce v novém trestním zákoníku. In                              Trestní právo. ISSN 1214-3758, 2010, roč. XIV, č. 4, s. 6.                                                                   90","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                činom porušenia povinnosti pri správe cudzieho majetku podľa § 220                              TZ.  Poškodená  obec  by  si  mohla  uplatniť  nárok  na  náhradu  škody                              spôsobenej  stratou  finančných  prostriedkov  korupčným  konaním                              svojho úradníka.                                      Ak v občianskom súdnom konaní, v spore dvoch procesných                              strán o právo, jedna strana s cieľom získať neoprávnenú výhodu pred                              druhou  stranou,  podplatí  súdneho  znalca  ustanoveného  súdom                              s cieľom  želateľným  spôsobom  ovplyvniť  výsledok  znaleckého                              posudku  vo  svoj  prospech,  dopustí  sa  trestného  činu  podplácania                              podľa § 332 TZ v súbehu s návodom na trestný čin krivej výpovede                              a nepravdivého znaleckého posudku podľa § 346 TZ. Naopak súdny                              znalec bude stíhaný pre trestný čin prijatia úplatku podľa § 331 TZ                              a trestného činu krivej výpovede a nepravdivého znaleckého posudku                              podľa  §  346  TZ.  Podľa  judikatúry  je  totiž  „spracovanie  znaleckého                              posudku  pre  účely  občianskeho  súdneho  konania  obstarávaním  veci                                                  25                              všeobecného záujmu“ .                              5. PREMLČANIE PRÁVA NA NÁHRADU ŠKODY                                      S problematikou  uplatnenia  nároku  na  náhradu  škody                              spôsobenej  trestným  činom  korupcie  súvisí  aj  občianskym  právom                              regulovaná možnosť premlčania práva na náhradu škody. V prípade,                              ak  škoda  vznikla  porušením  právnej  povinnosti  v dôsledku                              poskytnutia,  ponúknutia  alebo  sľúbenia  úplatku  iným  než                              poškodeným  alebo  v dôsledku  priameho  alebo  nepriameho                              vyžadovania úplatku od poškodeného, dikcia § 106 (3) OZ zakotvuje                              subjektívnu  a objektívnu  premlčaciu  lehotu  práva  na  náhradu  takto                              vzniknutej škody. Subjektívna premlčacia lehota trva tri roky odo dňa,                              kedy sa poškodený dozvedel o škode a o tom, kto za ňu zodpovedá.                              Ustálená  judikatúra  konštatuje,  že  „subjektívna  premlčacia  lehota                              začne plynúť  odo dňa, kedy sa poškodený o škode skutočne (teda nie                              iba predpokladane) dozvedel, tj. kedy nadobudol vedomosť o druhu a                              o rozsahu majetkovej ujmy, ktorú možno natoľko objektívne vyjadriť                              (vyčísliť v peniazoch), aby mohol poškodený svoj nárok na náhradu                              škody uplatniť na súde. To znamená, že vedomosť o škode nemožno                              zamieňať   s dozvedením    sa   iba   o škodnej   udalosti   alebo                                                                        26                              o protiprávnom  úkone,  ktorý  škodu  spôsobil“ .  Z toho  vyplýva,  že                              „subjektívna  premlčacia  lehota  práva  na  náhradu  škody  spôsobenej                              korupčným  konaním  začína  plynúť  najneskôr  odo  dňa  doručenia                              rozsudku  v trestnej  veci,  ktorým  bol  poškodený  so  svojím  nárokom                              odkázaný  na  občianskoprávne  konanie  a najneskôr  sa  z neho  musel                                                                       27                              dozvedieť  o tom,  kto  za  škodu  zodpovedá“ .  Práve  krátke  časové                              vymedzenie  subjektívnej  premlčacej  lehoty  v porovnaní  s ostatnými                                 25  Usnesení Nejvyššího soudu ČR z 23.2.2011, sp. zn. 8 Tdo 81/2011.                               26                                 Uznesenie Najvyššieho súdu SR z 20.4.1978, sp. zn. 3 Cz 16/1978                              27  Usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29.1.2003, sp. zn. 25 Cdo 273/2002.                                                                   91","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                európskymi  právnymi  úpravami,  je  predmetom  kritiky  civilistov,                              najmä  s ohľadom  na  nedostatočnú  ochranu  práva  na  náhradu  škody                                           28                              poškodeného“ .  Objektívna  premlčacia  lehota  práva  na  náhradu                              škody trvá najdlhšie desať rokov odo dňa, kedy došlo ku korupčnému                              konaniu.  Obidve  lehoty  plynú  nezávisle  na  sebe,  pričom  uplynutím                              jednej  zaniká  (premlčaním)  právo  na  uplatnenie  náhrady  škody.                              I napriek tomu, že druhá lehota sa ešte neskončila.                                      Námietku  premlčania  práva  na  náhradu  škody  môže                              v trestnom  konaní  podať  iba  osoba  proti,  ktorej  sa  vedie  trestné                              stíhanie. Trestný súd totiž ex offo neskúma, či právo poškodeného na                              náhradu  škody,  ktoré  si  uplatnil  v trestnom  konaní  je  alebo  nie  je                              premlčané.  Podľa  judikatúry  všeobecných  súdov  „môže  obvinený                              namietnuť  prípadné  premlčanie  uplatňovaného  nároku  na  náhradu                              škody  najneskôr  pred  rozhodnutím  odvolacieho  súdu,  ktorým  sa                                                              29                              trestné stíhanie právoplatne skončí“ . V prípade uplatnenia námietky                              premlčania práva poškodeného na náhradu škody spôsobenej trestným                              činom korupcie až v dovolacom konaní pred Najvyšším súdom, nejde                              o námietku  podanú  včas.  Takže  sa  na  ňu  nepriahliadne.  „Ak  však                              Najvšší  súd  v dovolacom  konaní  prikáže  vec  k novému  prejednaniu                              a rozhodnutiu,  bolo  by  možné  námietku  premlčania  nároku                              poškodeného na náhradu škody účinne uplatniť v novom konaní pred                                                   30                              súdmi nižších stupňov“ .                                     Záverom treba zdôrazniť úlohu štátu nielen účinne a razantne                              trestať  páchateľov  korupčného  konania,  ale  v súlade  s čl.                              3 Občanskoprání úmluvy o korupci (uverejnenou pod č. 3/2004 Sb. m.                              s.)    zabezpečiť,  aby  osoby,  ktoré  utrpeli  v dôsledku  korupcie                              škodu, boli oprávnené podať žalobu za účelom získania plnej náhrady                              takejto škody. Spokojnosť spoločnosti spočíva nielen v ochrane pred                              páchateľmi  trestnej  činnosti,  ale  aj  v garancii  právnej  nápravy                              neoprávneného  zásahu  do  svojich  práv,  predovšetkým  vo  forme                              primeraného zadosťučinenia (náhrady škody).                                         28                                 ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M. 2008. Občanský zákoník I : §                              1-459 : Komentář. 2. vyd. Praha : C.H.BECK, 2008. ISBN 978-80-7400-108-                              6, s. 603.                               29  Usnesení Nejvyššího soudu ČR z 7.7.2011, sp. zn. 4 Tdo 460/2011.                               30                                  PÚRY,  F.  2011.  Judikatura  Nejvyššího  soudu  České  republiky.  In                              Trestněprávni revue. ISSN 1213-5313, 2011, roč. 10, č. 10, s. 301.                                                                   92","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                    POLICE-CONTROL (INSCENATION, AGENT) AND                               POLICE-PROVOCATION (INITIATION) OF THE CRIME -                                                        BRIBERY                                                  VLADIMÍR KRATOCHVÍL                                       Faculty of Law, Masaryk University, Czech Republic                                Abstract in original language                              Text  je  pokusem  o  pojmové  ujasnění  a  odlišení  vybraných  nástrojů                              používaných  při  odhalování  trestných  činů  úplatkářství.  Komentuje                              dosavadní stav a vývoj jejich pojmového vymezení, zejm. v českém                              právním prostředí a podmínky jejich operativního a trestně procesního                              použití,  resp.  zneužití.  Upozorňuje  na  potřebu  respektovat  vybrané                              základní zásady trestního práva hmotného a procesního v praxi orgánů                              činných  v  trestním  řízení  a  operativy.  Odkazuje  se  též  na                              mezinárodněprávní a evropskoprávní kontext.                               Key words in original language                              Policejní kontrola; policejní inscenace; policejní provokace (iniciace);                              trestný  čin;  základní  zásady  trestního  práva  hmotného  a procesního;                              orgány činné v trestním řízení                               Abstract                              This text is trying for clarity and differenciation selected instruments                              using  to  uncovering  of  bribery  acts.  He  comments  present  situation                              and the move its definition first of all in the czech legal milieu and                              conditions its operative and criminal process law application, or rather                              abuse.  Contribution  points  out  the  necesity  to  respect  selected                              principles of criminal law and criminal process law in the practice of                              judiciary  and  prosecuting  authorities.  He  follows  international  and                              european aspects too.                               Key words                              Police-control; police-inscenation; police-provocation (iniciation); the                              crime;  basic  principles  of  criminal  law  and  criminal  process  law;                              judiciary and prosecuting authorities                               ÚVODEM                                                                                       1                              Trvalý  a  neutuchající  zájem  o  nadepsanou  problematiku   nejen                                                              2                              teoretický, ale především praktický,  souvisel a souvisí i nyní jednak s                                 Článek I.         1    K  pojmům  „policejní  kontrola“,  „policejní                              inscenace“ a „policejní provokace“ trestného činu více srov. např. FISCHER,                              D.  Die  strafrechtliche  Problematik  des  polizeilichen  Lockspitzels.  Bonn  :                              1982, 190 s. CIMR, V. K zákonnosti provokace trestného činu policejními                              orgány.  Trestní  právo,  2001,  č.  2,  s.  11  a  násl.  VRTĚL,  P.  Nepřípustnost                              policejní provokace. Trestní právo, 2001, č. 5, s. 6 a násl. KRATOCHVÍL,                              V.  Policejní  provokace  „trestného  činu“  z  pohledu  právního  a                                                                  93","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                                                                    3                              přijetím  nového  trestního  zákoníku  a  jeho  novelizacemi,   jednak  se                              změnovým  zákonem  novelizujícím  též  trestní  řád  a  dalšími                                                                  4                              novelizacemi  trestněprávních  předpisů,   což  obojí  naznačuje  i jistou                                ústavněprávního. Trestní právo, 2001, č. 10, s. 2 a násl. KRATOCHVÍL, V.                              Trestný čin pod kontrolou policie, nebo policejní provokace trestného činu?                              Jurisprudence, 2001, č. 4, s. 35 a násl. KRATOCHVÍL, V. Právní prostředky                              kontroly  kriminality.  In:  Dančák,  B.,  Šimíček,  V.  (eds.)  Bezpečnost  České                              republiky.  Právní  aspekty  situace  po  11.  září  2011.  Brno  :  MU  v  Brně,                              Mezinárodní politologický ústav, 2001, s. 223 a násl. SOTOLÁŘ, A., PÚRY,                              F.,  WORATSCHOVÁ,  V.  Posuzování  policejní  provokace.  Trestněprávní                              revue, 2002, č. 11, s. 313 a násl. SOTOLÁŘ, A., PÚRY, F. Skrytá reakce                              policie na již páchanou trestnou činnost. Trestněprávní revue, 2003, č. 1, s. 6                              a  násl.  FENYK,  J.  K  operativním  metodám  odhalování  korupce  (Použití                              některých zvláštních operativních metod k odhalování korupce a jiné trestné                              činnosti  v  USA  z  pohledu  českého,  resp.  kontinentálního  pojetí  základů                              trestní odpovědnosti). Trestní právo, 2003, č. 2, s. 2 a násl. IVOR, J. Agent                              provokatér v trestnom konaní. Státní zastupitelství, 2004, č. 10 – 11, s. 23 a                              násl. PRÍBELSKÝ, P. Policajná provokácia v Slovenskej republike. Trestní                              právo, 2004, č. 2, s. 15 a násl. RŮŽIČKA, M. K některým otázkám postupu                              policie a státního zástupce v souvislosti s tzv. skrytou reakcí policie na již                              páchanou  trestnou  činnost  aneb  úvod  k  otázce,  co  je  a  co  není  policejní                              provokací. Státní zastupitelství, 2004, č. 10 – 11, s. 3 a násl. KRATOCHVÍL,                              V.  Trestněprocesní  aspekty  policejní  kontroly,  inscenace  a  provokace                              kriminality. In: Záhora, J. (ed.) Právne aspekty činnosti polície v boji proti                              kriminalite v európskej dimenzii. Bratislava : Akadémia Policajného zboru v                              Bratislave. 2005, s. 115 a násl. CHMELÍK, J. Úvahy k agentu provokatérovi                              a korunnímu svědkovi. Kriminalistika, 2005, č. 1, s. 69 a násl. BALÁŽ, P.,                              JALČ, A. Spoločensko-právna ochrana pred korupciou. Trnava : Trnavská                              univerzita,  2006,  200  s.  FENYK,  J.  Legislativní  návrh  na  zavedení                              iniciačních  metod  a  kontroly  majetkových  poměrů  jako  nástroje  boje  s                              korupcí  v  České  republice.  Státní  zastupitelství,  2006,  č.  6,  s.  3  a  násl.                              HULÍNSKÝ,  P.  K  otázkám  využití  agenta  a  agenta  provokatéra  jako                              prostředků v boji proti korupci. Trestní právo, 2007, č. 1, s. 5 a násl. FENYK,                              J.,  ŠANTA,  J. Právní  úprava  postavení  agenta  v  trestním  řízení  v  České  a                              Slovenské republice. Trestní právo, 2007, č. 3, s. 3 a násl. HULLOVÁ, M.                              Vybrané problémy právní úpravy agenta provokatéra.  Kriminalistika, 2010,                              č. 1, s. 44 a násl. NEJEDLÝ, J. Proč je třeba odmítnout zavedení institutu                              agenta provokatéra do českého právního řádu. Trestněprávní revue, 2010, č.                              6,  s.  178  a  násl.  KARABEC,  Z.  Použití  agenta  v  „předpolí  zločinu“.  In:                              Vanduchová,  M.,  Hořák,  J.  (eds.)  Na  křižovatkách  práva.  Pocta  Janu                              Musilovi  k  70.  narozeninám.  Prahao  :  C.  H.  Beck,  2011,  s.  165  a  násl.                              KARABEC, Z. Použití agenta proti organizovanému zločinu. Trestněprávní                              revue, 2011, č. 8, s. 224 a násl. FRYŠTÁK, M. Combating corruption in the                              Czech  republic  in  the  period  2006-2012.  In  Criminalistics  and  forensic                              examination: science, studies and practice. 1. vyd. Vilnius, Litva : Lietuvos                              teismo ekspertizés centras, 2011. ISBN 978-9986-555-34-6, s. 136-145.                              2      Stranou ponechávám politické zneužití daného tématu deklarované                              hesly  typu  „jsme  vládou  boje  proti  korupci“,  popř.  jinými  podobně                              duchaplnými proklamacemi.                              3                                     Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zák. č. 306/2009 Sb.,                              181/2011, 330/2011, dále i „TrZ“.                               4                                     Zákon č. 41/2009 Sb., ve znění zák. č. 306/2009 Sb., dále i „ZmZ“.                                                                 94","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                předzvěst  již  delší  dobu  očekávané  rekodifikace  trestního  práva                                         5                              procesního.   Text  je  určitým  pokusem  o  inventarizaci  dosavadních                              poznatků, jakož i o pojmové ujasnění a odlišení vybraných institutů                              (nástrojů) používaných při odhalování korupčních jednání (jmenovitě                              trestných činů úplatkářství). Komentuje stav a vývoj jejich pojmového                              vymezení  v  českém  právním  prostředí  a  v  té  souvislosti  podmínky                              jejich  trestně  procesního  a  operativního    použití,  resp.  i  zneužití.                              Upozorňuje též na potřebu respektování vybraných základních zásad                              trestního  práva  hmotného  a  procesního  v  praxi  orgánů  činných  v                              trestním řízení, jakož i operativy, při práci s těmito nástroji.                               Pokud  se  jedná  o  mezinárodněprávní  a  evropskoprávní  aspekty                              korupce vůbec, v jejímž rámci se zabýváme zvolenou problematikou,                              nelze  z  důvodů  rozsahových  než  odkázat  na  příslušné  výchozí                                       6                              prameny.                               1. POLICEJNÍ KONTROLA TRESTNÉHO ČINU                                Návazně na mé dřívější sdělení kontrolou kriminality ze strany policie                              (dále „policejní kontrola“) rozumím sledování potenciální či reálné                              trestné  činnosti  pomocí  prostředků  a  postupů  secundum  et  intra                                    7                              legem.   Tímto  zákonným  rámcem,  základem  policejní  kontroly  je  v                              prvé  řadě  trestní  zákoník,  trestní  řád  a  popř.  zákon  o  policii  či  jiné                              zákony  upravující  působnost  a  pravomoci  dalších  bezpečnostních                              sborů  a  jejich  příslušníků.  Ve  smyslu  ust.  §  12  odst.  2  zákona  č.                              141/1961  Sb.,  o  trestním  řízení  soudním,  trestní  řád  (dále  i  „TrŘ“),                              pak platí, že není-li dále stanoveno jinak, jsou v citovaném ustanovení                              uvedené orgány oprávněny ke všem úkonům trestního řízení patřícím                              do  působnosti  policejního  orgánu.  Proto  další  výklady  platí  s                              uvedenou  výhradou  i  pro  policejní  orgány  ve  smyslu  jejich  legální                              definice v § 12 odst. 2 TrŘ; ke zmíněné výhradě srov. např. § 158e                                 5      V  podrobnostech  srov.  jednání  trestní  sekce  na  konferenci  Dny                              práva  –  2010,  Právnická  fakulta  MU,  dostupné  dne  13.  9.  2011  z                              http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2010/index.html.                              6                                     Blíže  srov.  např.  Evropské  společenství  a  OSN  ke  zpronevěře,                              korupci  a  úplatkářství.  Praha  :  IKSP,  2001, 126  s.  DAVID,  V.,  NETT,  A.                              Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. 1. vyd. Praha : C. H.                              Beck,  2007,  354  s.  SZAREK-MASON,  P.  The  European  Union  ´s  Fight                              Against  Corruption.  The  Evolving  Policy  Towards  Member  States  and                              Candidate Countries. Cambridge etc.: Cambridge University Press, 2010, 305                              s.  aj.                               7      KRATOCHVÍL,  V.  Právní  prostředky  kontroly  kriminality.  In:                              Dančák, B., Šimíček, V. (eds.) Bezpečnost  České republiky. Právní aspekty                              situace po 11. září 2001. Brno: MU v Brně, Mezinárodní politologický ústav.                              2002,  str.  225.  KRATOCHVÍL,  V.  Trestněprocesní  aspekty  policejní                              kontroly,  inscenace  a  provokace  kriminality.  In:  Záhora,  J.  (ed.)  Právne                              aspekty  činnosti  polície  v  boji  proti  kriminalite  v  európskej  dimenzii.                              Bratislava : Akadémia Policajného zboru v Bratislave. 2005, s. 116, 117.                                                                   95","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                odst. 1 TrŘ, podle kterého je oprávněn použít agenta jen ten policejní                              orgán,  pokud  jím  je  útvar  Policie  České  republiky;  např.  ÚOOZ,                                      8                              ÚOKFK.                               V souladu s tím sem patří legální postup především ve smyslu § 158b                              TrŘ,  za  podmínek  tam  stanovených,  který  jako  nástroje  policejní                              kontroly trestné činnosti nabízí předstíraný převod, sledování osob a                              věcí,  jakož  i  použití  (policejního)  agenta-kontrolora,  tedy  tzv.                              „operativně  pátrací  prostředky“  podle  trestního  řádu.  Ty  je  ovšem                              třeba  odlišovat  od  „podpůrných  operativně  pátracích  prostředků“                              používaných ve smyslu § 72 zák. č. 273/2008 Sb. o Policii ČR (dále i                                      9                              „PolZ“),  mezi něž patří informátor, krycí prostředky, zabezpečovací                              technika a zvláštní finanční prostředky.                               Důvodem požadovaného odlišení je procesně – důkazní váha jedněch                              a  druhých  prostředků.  Zatímco  zvukové,  obrazové  a  jiné  záznamy                              získané  při  použití  operativně  pátracích  prostředků  způsobem                              odpovídajícím  ustanovením  trestního  řádu  lze  použít  jako  důkaz,                              stejné  „výstupy“  získané  použitím  podpůrných  operativně  pátracích                              prostředků takto využít  nelze, neboť se již nacházejí  mimo zákonný                              rámec daný právě trestním řádem, tj. jeho ustanoveními § 89 odst. 2 a                              §  158b  odst.  3.  Tím  se  ovšem  tyto  podpůrné  operativně  pátrací                              prostředky  nediskvalifikují  jako  instrumenty  policejní  kontroly                              kriminality, jsou-li používány „lege artis“.                               Z  hlediska  zaměření  tohoto  příspěvku  budeme  na  jedné  straně                              sledovat  linii  policejní  kontroly  úplatkářství  podle  trestního  řádu  ve                                                                                         10                              formě policejní inscenace a použití policejního agenta-kontrolora,  v                                8      Podle  novely  trestního  řádu  provázející  návrh  zákona  o  Generální                              inspekci  bezpečnostních  sborů  a  o  změně  souvisejících  zákonů  bude                              přicházet v úvahu také ještě Generální inspekce bezpečnostních sborů; srov.                              sněmovní tisk č. 410/0, 2011, dostupný dne 23. 9. 2011 z:                                            http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6\&CT=410\&CT1=0                               9                                         Policista  je  při  předcházení  trestným  činům,  při  získávání                              poznatků o trestné činnosti, v souvislosti s trestním     řízením a v souvislosti                              se  zajišťováním  krátkodobé  ochrany  osoby  oprávněn  používat  podpůrné                              operativně pátrací prostředky. Podle § 42 návrhu zákona o Generální inspekci                              bezpečnostních  sborů  a  o  změně  souvisejících  zákonů  bude  oprávněna  k                              použití  podpůrně  operativně  pátracích  prostředků  také  Generální  inspekce                              bezpečnostních sborů; srov. sněmovní tisk č. 410/0, 2011, dostupný dne 23.                              9. 2011 z:                                      http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6\&CT=410\&CT1=0                               10     Z povahy věci – vzhledem k níže uvedenému pojmovému vymezení                              „inscenace“  a  podstatě  trestných  činů  úplatkářství  -  ponechávám  v  dalším                              textu stranou tu formu policejní kontroly právě trestných činů úplatkářství, jíž                              je  obecně  i  sledování  osob  a  věcí.  V  souvislosti  se  sledováním  ...  by  bylo                              patrně obtížné uvažovat o jeho využití právě k inscenaci některého trestného                                                                  96","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                protikladu k policejnímu provokatérovi (iniciátorovi)  trestného činu,                              to na straně druhé, tj. policejnímu agentu-provokatérovi.                               2. POLICEJNÍ INSCENACE TRESTNÉHO ČINU                                 Obsah  terminologicky  vyjádřený  nadepsaným  výrazem  prošel  v                              uplynulých letech určitým vývojem. V roce 2005, v návaznosti na svůj                              dřívější text, jsem tehdy uvedl: „S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího                              soudu ČR sp. zn. 7 Tz 150/2001 chápu inscenací kriminality ze strany                              policie  (dále  „policejní  inscenace“)  obvykle  přípravu  následné                                                11                              policejní provokace.  Slovo „obvykle“, resp. zpravidla proto, že ne ve                              všech  případech  by  zmíněná  inscenace  musela  být  výlučně  jen                              přípravou následující provokace, jako tomu patrně bylo v trestní věci                              uvedené spisové značky a jak k tomu vedla i dikce právní věty č. 1.:                              „Pokud  by  se  potvrdilo,  že  určitá  část  skutku  byla  zinscenována  či                              dokonce  vyprovokována  (kurzíva  V.  K.)  Policií  ČR,  bylo  by  to                                                12                              závažné zjištění, ...“                              Oprávněnost  této  výhrady  (z  opatrnosti)  potvrdil  čas,  když  v  jiném                              rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tdo 619/2010 můžeme číst:                              „ … je třeba odlišovat mezi kontrolním nákupem a vlastní zdánlivou                              koupí, kdy jsou použity prostředky k inscenaci zdánlivé koupě, což se                              v  uvedeném  případě  stalo.  …  Rozhodné  pro  odlišení  kontrolního                              nákupu od „inscenace zdánlivé koupě“, podle právního řádu v České                              republice  nazývané  „předstíraný  převod“,  je  skutečnost,  zda  bylo                              postupováno  ze  strany  příslušného  policejního  orgánu  (srov.  §  158b                              odst. 1 tr. ř.) s využitím operativně pátracího prostředku podle § 158c                              tr. ř. … ; veškerá kurzíva V. K.                               Osobně bych se přimlouval za to, aby byl i nadále termín „inscenace“                              rezervován a používán jen ve smyslu naposledy citovaného soudního                              rozhodnutí,  tzn.  pro  označení  jednoho  z  operativně  pátracích                              prostředků,  tj.  „předstíraného  převodu“,  tedy  legálního  postupu  ve                                 činu úplatkářství ve smyslu § 331 až 333 TrZ a nikoliv jen k jejich pouhému                              sledování ..., jako formy kontroly, ne tedy inscenace. I když na druhé straně,                              vyloučit to zcela nelze, neboť kriminální praxe je velmi pestrá, což do jisté                              míry předjímá i dikce ustanovení § 158e odst. 5 TrŘ, která ovšem počítá zase                              jen se sledováním ... ze strany policejního agenta-kontrolora. Pokud by tento                              agent naopak předstíral převod, tam by o inscenaci šlo.                              11       KRATOCHVÍL,  V.  Právní  prostředky  kontroly  kriminality.  In:                              Dančák, B., Šimíček, V. (eds.) Bezpečnost  České republiky. Právní aspekty                              situace  po  11.  září  2011.  Brno  :  MU  v  Brně,  Mezinárodní  politologický                              ústav,  2001,  s.  225.  KRATOCHVÍL,  V.  Trestněprocesní  aspekty  policejní                              kontroly,  inscenace  a  provokace  kriminality.  In:  Záhora,  J.  (ed.)  Právne                              aspekty  činnosti  polície  v  boji  proti  kriminalite  v  európskej  dimenzii.                              Bratislava : Akadémia Policajného zboru v Bratislave. 2005, s. 117.                               12                                        Soudní rozhledy, VIII, 2002, č. 3, str. 103 – 105. „Inscenace“ je tu                              zmíněna právě jako nižší předstupeň „provokace“.                                                                   97","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                smyslu § 158c TrŘ, který nemusí být vždy nutně spojen s institutem                              policejního agenta-kontrolora.                               Obsahy  vyjádřené  oběma  termíny  jsou  si  přece  jen  bližší  než                              „inscenace“ chápaná ve významu „předpolí“ policejní provokace, tedy                              jako něco, co je  contra legem, stejně jako provokace samotná.                               Podle  mého  soudu  má  k  inscenaci  trestného  činu  velice  blízko  též                              institut  označovaný  jako  test  integrity  a  v  jeho  rámci  především                              institut  předstírané  nabídky  úplatku.  Tu  je  třeba  předeslat,  že  test                              integrity, tak jak je prezentován dnes, již nepatří do systému trestního                                              13                              práva procesního.                              Podle aktuálních informací na www stránkách Ministerstva vnitra ČR:                              „Test  integrity  by  měl  být  doplňkovým  opatřením,  prostřednictvím                              něhož  by  bylo  možné  osobám,  u  nichž  je  zřejmé,  že  se  dopouštějí                              korupčního jednání, ale nelze proti nim použít postup podle trestního                              práva,  alespoň  zabránit, aby  se  tohoto jednání  nadále  dopouštěly.  V                              případě,  že  není  možné  z  důvodu  nemožnosti  získání  právně                              relevantních důkazů osobu potrestat v rámci trestního řízení, bylo by                              možné, v případě prokázání korupčního jednání prostřednictvím testu                              integrity, osobu potrestat alespoň pracovněprávně (např. propuštěním                                                                          14                              ze zaměstnání), a tím jí v další činnosti zabránit.“                              Domnívám se, že místo, které si test integrity v dnešní době nakonec                              našel,    nejlépe  odpovídá jeho  povaze  a  možnostem  jeho případného                              praktického využití „lege artis“.                               3. POLICEJNÍ AGENT – KONTROLOR, INSCENÁTOR                              TRESTNÉHO ČINU                               Stejně jako v předcházejícím případě, i zde půjde o legální postup ve                              smyslu § 158e TrŘ, navíc verbis expressis použitelný právě v trestním                              řízení vedeném i pro  trestné činy úplatkářství podle § 331, § 332 a §                              333 TrZ.                               Policejní  agent  –  kontrolor  bude  jako  případný  „inscenátor“                              úplatkářské  trestné  činnosti  využívat  „předstíraného  převodu“  ve                                13     FENYK,  J.  Legislativní  návrh  na  zavedení  iniciačních  metod  a                              kontroly majetkových poměrů jako nástroje boje s korupcí v České republice.                              Státní  zastupitelství,  2006,  č.  6,  s.  6.  Zde  se  původně  se  zařazením  testu                              integrity přímo do trestního řádu (§ 158c) počítalo.                               14     Dostupné         dne         13.         9.        2011:                              http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/rady/faq/testinte.html  Jinak  se  uvádí,  že                              v roce 2009, kdy se testy integrity u Policie ČR zavedly, jich bylo provedeno                              14, v roce 2010 pak 62. Nicméně kriminalita policistů příliš neklesla, neboť                              v roce  2010  Policejní  inspekce  odhalila  242  podezřelých  ze  spáchání                              trestného činu, což představuje pouze o 8, 4 % méně než v roce 2009. LN,                              29. 4. 2011.                                                                   98","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                smyslu  §  158c  TrŘ.  S  tím  ostatně  výslovně  počítá  i  trestní  řád  v  §                              158e  odst.  5,  to  vedle  jeho  fungování  jen  jako  „kontrolora“,  pokud                              využívá  „sledování  osob  a  věcí“,  patrně  nejspíše    druhého  a  třetího                                                                     15                              typu (§ 158e odst. 5, § 158d odst. 2, 3 TrŘ).                              S policejním agentem – kontrolorem však takříkajíc „končí“ legalita                              nástrojů použitelných v trestním řízení o zmíněných trestných činech,                              tj.  primárně  korupční  povahy  ve  smyslu  trestního  zákoníku.  Dále                              následuje nikoli území „nikoho“, nýbrž instrumentárium už jen čistě                                       16                              nelegální.                               Exkurs:                               Jakýmsi  mezistupněm  mezi  výše  popsanými  legálními  nástroji                              odhalování,  popř.  důkazního  dokumentování  úplatkářství  a                              následnými instrumenty nelegálními, by mohla být policejní aktivita                              připomínající  model  „kukaččího  vejce“  spočívající  tedy  v  umělém                              „zanášení“ kriminality do určitého prostředí s cílem tím, aby se na ni                              nabalila  (a  z  ní  „vylíhla“)  další  navazující,  nicméně  samostatná                              kriminalita.  Pokud  bychom  nepovažovali  tuto  činnost  za  jakousi                              nepřímou formu policejní provokace (viz níže), mohla by zaujmout na                              pomyslné  stupnici  způsobů  a  míry  participace  policie  na  páchání                              trestného  činu  jinou  osobou  místo  prvního  nelegálního  instrumentu                              tohoto typu.                               4. POLICEJNÍ PROVOKACE (INICIACE) TRESTNÉHO ČINU                               Konečně  i  provokaci  kriminality  ze  strany  policie  (dále  „policejní                              provokace“)  jsem  již  dříve  definoval  jako  její  zpravidla  utajený                              postup contra legem, jehož důsledkem je čin (skutek) spáchaný jinou                              osobou,  jenž  se  stal  předmětem  jejího  následného  trestního  stíhání,                              nebo  který  se  takovým  stát  měl,  tedy  činnost  policejního  orgánu                                 15        CHMELÍK, J. a kol. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde,                              2003, s. 122.                              16     Mimo  detailnější  rozbor  z  uvedených  aspektů  zde  ponechávám  z                              důvodů rozsahových „podpůrné operativně pátrací prostředky“ podle zákona                              o  Policii  ČR.  Z  nich,  jak  byly  shora  vyjmenovány  (informátor,  krycí                              prostředky, zabezpečovací technika a zvláštní finanční prostředky) jsou podle                              mého  soudu  v  zásadě  všechny  z  povahy  věci  více  či  méně  propojitelné  s                              „inscenací“  trestné  činnosti.  Poněkud  by  z  tohoto  rámce  vybočovala                              „zabezpečovací  technika“,  kde  účelem  jejího  použití  je  předcházení  nebo                              odstranění ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti. Za hranice inscenace                              by se mohl snadno dostat „informátor“, pokud by překročil mantinely svého                              postupu    secundum  et  intra  legem  (PolZ),  tj.  při  využití  ostatních  v  úvahu                              přicházejích  podpůrných  operativně  pátrací  prostředků.  Tu  by  se  ovšem                              nemohlo jednat o „policejní provokaci“, neboť „ … informátor … je osobou                              stojící  mimo  Policii  České  republiky.“  Srov.  ŠÁMAL,  P.  a  kol.  Trestní                              zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s.                              3060.                                                                   99","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                vyvolávající  (iniciující)  trestný  čin,  jehož  je  tento  orgán  zpravidla                              nepřímým pachatelem, spáchaný obvykle v souběhu s trestným činem                              zneužívání  pravomoci  veřejného  činitele  (dnes:  zneužití  pravomoci                              úřední  osoby),  kterého  se  osoba  policejně  vyprovokovaná  dopustila                              zpravidla jakožto činu jinak trestného (tj. „trestného činu“, resp. činu                                                    17                              konkrétně beztrestného).                               Evidentně  nelegální  podstatě  policejní  provokace  trestného  činu                              koresponduje  i    ustanovení  §  363  odst.  3  TrZ,  které  vylučuje                              beztrestnost  policejního  agenta,  jestliže  organizovanou  zločineckou                              skupinu či alespoň organizovanou skupinu založil nebo zosnoval.                               I  když  citované  ustanovení  trestního  zákoníku  vymezuje  trestnost                              policejní provokace výslovně jen ve vztahu k organizovaným formám                              trestné  činnosti  jakožto  k  něčemu  „většímu“,  bude  nepochybně                              trestnou i policejní provokace jakékoliv jiné (tj. uvedeným způsobem                              neorganizované)  trestné  činnosti,  tedy  jako  něčeho  „menšího“;                              argumentum a maiore ad minus.                               Zcela  evidentní  nezákonnost  a  neústavnost  policejní  provokace,  jak                              jsem je v kontextu její definice podrobně rozvedl v prameni citovaném                              v pozn. č. 17, přesto postrádá jako „přidanou hodnotu“ výše citované                              mé definice policejní provokace („… zpravidla … stát měl.“) autorka                              Hullová. Ta v návaznosti na její neúplnou citaci (viz závorka) dodává:                              „Z uvedené definice není zřejmý názor autora na přípustnost či naopak                                                                                           18                              nepřípustnost  provokace,  jako  je  tomu  u  mnohých  jiných  autorů.“                              Jinak řečeno, mou definici policejní provokace považuje za hodnotově                              neutrální, což podle jejího názoru : „… je … i v odborných kruzích                              všeobecně spíše zřídka se vyskytující jev, než abychom mohli o něm                                                                            19                              hovořit  jako  o  směrodatném  názorovém  proudu.“   Pokud  citovaná                              autorka čerpala z pramene citovaného zde v pozn. č. 17  jen v rozsahu                              chybně uvedené strany 6 (viz v jejím textu pozn. č. 16, správně měla                              odkazovat  na  str.  3),  není  divu,  že  dospěla  k tak  –  mírně  řečeno  –                              nepřesným  a  zkreslujícím  závěrům,  které, jsou-li  mi  takto  přičítány,                              musím  kategoricky  odmítnout.  Škoda,  že  se  blíže  neseznámila  s                              dalším  textem  mého  článku  (str.  4  až  9),  z  něhož  by  nepochybně                              seznala, že jeho autor policejní provokaci trestného činu „hodnotově                              neutrálně“ rozhodně nechápe.                               5. POLICEJNÍ  KONTROLA  (INSCENACE,  AGENT)  A                              POLICEJNÍ  PROVOKACE  (INICIACE)  TRESTNÉHO  ČINU                                17                                     Podrobněji srov. KRATOCHVÍL, V. Policejní provokace „trestného                              činu“ z pohledu právního a ústavněprávního. Trestní právo, 2001, č. 10, s. 2 a                              násl. a tam uvedená další literatura.                               18       HULLOVÁ,  M.  Vybrané  problémy  právní  úpravy  agenta                              provokatéra. Kriminalistika, 2010, č. 1, s. 51.                               19       Ibidem.                                                                  100","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                ÚPLATKÁŘSTVÍ VE SVĚTLE  VYBRANÝCH ZÁKLADNÍCH                              ZÁSAD TRESTNÍHO PRÁVA HMOTNÉHO A PROCESNÍHO                               V  návaznosti  na  to,  co  bylo  doposud  řečeno,  je  zapotřebí  zdůraznit                              následující.  Mají-li  být  základní  zásady  trestního  práva  hmotného  a                              procesního  v  něčem  vůbec  nápomocny  policejním  orgánům  v  jejich                              postupu  vůči  trestným  činům  zejména  úplatkářství,  je  třeba  položit                              důraz právě a jen na funkce těchto základních zásad, zvláště pak na                                                           20                              funkce interpretační a aplikační.                              Vzdor  pojmovému  vymezení  legálních  a  tím  pádem  i  nelegálních,                              zejména trestně procesně právních prostředků odhalování a důkazního                              dokumentování trestných činů úplatkářství existuje mezi nimi stále jen                                                   21                              spíše  neostrá  hranice,   jmenovitě  mezi  inscenací  a  iniciací,  jejíž                              překročení  není  v  praktické  činnosti  policie  žádným  „problémem“.                              Nemám  na  mysli  jen  kroky  v  tomto  směru  zcela  záměrné,  resp.                                      22                              úmyslné,   nýbrž  i  pochybení  poznamenaná  nedbalostí  odpovídající                              nejspíše ustanovení § 330 TrZ o trestném činu maření úkolu úřední                              osoby z nedbalosti.                               Aby k tomu nedocházelo, měl by se policejní orgán včas „zarazit“ o                              příslušnou  základní  zásadu,    což  předpokládá  jejich  odpovídající  si                                      23                              osvojení.                                 20      Podrobně  srov.  KRATOCHVÍL,  V.  a  kol.  Kurs  trestního  práva.                              Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 55,                              56. MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V., ŠÁMAL, P. a kol. Kurs trestního práva.                              Trestní právo procesní. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, s.                              109, 110. Obecně srov. TRYZNA, J. Právní principy a právní argumentace.                              K vlivu právních principů na právní argumentaci při aplikaci práva. Vydání                              první. Praha: Auditorium, s. r. o., 2010, s. 220 a násl.                               21                                       Stejně např. i  HULLOVÁ, M. Vybrané problémy právní úpravy                              agenta provokatéra. Kriminalistika, 2010, č. 1, s. 51, závěr.                              22                                     Srov.  k  tomu  judikaturu  obecných  soudů  a  Ústavního  soudu  k                              problematice  „policejní  provokace“,  kterou  nelze  ze  subjektivního  hlediska                              chápat  jinak  než  jako  jednání  úmyslné.  Jen  namátkou  lze  např.  citovat                              rozhodnutí NS: sp. zn. 7 Tz 150/2001, 7 Tdo 461/2002, 5 Tdo 680/2003, 5                              Tdo  1366/2003,  6  Tdo  458/2004,  5  Tdo  1005/2005;  MS  v Praze:  7  To                              266/2002, VS Olomouc: 3 To 184/2002; MS Praha: 7 To 266/2002 a popř.                              další. ÚS: III.ÚS 597/99, II. ÚS 710/01, II. ÚS 797/02, III. ÚS 291/03, I. ÚS                              610/03,  I.  ÚS  411/04,  III.  ÚS  29/04,  III.  ÚS  323/04,  .  Viz  též  literaturu                              citovanou  v  poznámce  č.  1  a  tam  uvedenou  starší  judikaturu.  Z  doby                              posledních  cca  pěti  let  lze  upozornit  na  další  rozhodnutí  uváděná                              v pramenech (NEJEDLÝ, J. Proč je třeba odmítnout zavedení institutu agenta                              provokatéra  do  českého  právního  řádu.  Trestněprávní  revue,  2010,  č.  6,  s.                              179 ): II. ÚS 583/05, IV. ÚS 566/05, III. ÚS 670/06, II. ÚS 677/06, III. ÚS                              1285/07, IV. ÚS 407/07.                               23                                     Studium základních zásad nejen obou trestněprávních odvětví je tak                              záležitostí  navýsost  potřebnou  pro  vlastní  (trestně)právní  praxi.  Bohužel,                                                                101","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Riziko  překročení  zmíněných  hranic  z  „území“  secundum  et  intra                              legem do oblasti contra legem, je relativně spolehlivě signalizováno                              „jistou nejistotou“ policejního orgánu (policejního agenta), zda lze, či                              nelze určitý instrument ještě použít „lege artis“.                               V  těch  případech,  kdy  by  policejní  orgán  onu  pomyslnou  hranici                              překročil s cílem úplatkářství tzv. „realizovat“, narazil by především                              na zásadu zákonnosti v hmotně právním i procesním smyslu; nullum                              crimen sine lege (§ 12 odst. 1 TrZ), nullus processus sine lege (§ 2                              odst.  1 TrŘ).  V  rovině  trestního  práva  hmotného  bychom  se  opírali                              ještě o výklad per argumentum a contrario ustanovení § 363 odst. 3                              TrZ,  které  by  znělo  takto:  „Trestným  se  stává  agent,  který                              organizovanou  zločineckou  skupinu  nebo  organizovanou  skupinu                                                                     24                              založil  nebo  zosnoval.“  Podle  komentáře:   „Za  zosnování  je  třeba                              považovat  iniciaci  (kurzíva  V.  K.)  vzniku  dohody  o  organizované                              zločinecké  skupině  nebo  organizované  skupině  …  Agent,  který                              takovýmto  jednáním  přispěl  ke  vzniku  organizované  zločinecké                              skupiny  nebo  organizované  skupiny  …  ,  stejně  jako  ten,  který                              organizovanou  zločineckou  skupinu  nebo  organizovanou  skupinu                              založil … je odpovědný za trestný čin … Účelem této úpravy je …                              zamezit beztrestnosti tzv. agenta provokatéra (kurzíva V. K.).                               Podobným  způsobem  by  měly  a  mohou  zafungovat  i  další                              trestněprávní  zásady,  i  když  ne  všechny  v  rámci  různě  sepsaných                              jejich katalogů se musejí uplatnit.                                Předně se jedná o zásadu přiměřenosti, zejména v procesním smyslu,                              kde se též hovoří o zásadě zdrženlivosti  (§ 2 odst. 4, § 158b odst. 2, §                              158e odst. 6  TrŘ). Zásada presumpce neviny (§ 2 odst. 2 TrŘ), právě                              jako základ zásady přiměřenosti, zdrženlivosti, tu nachází rovněž své                              použití.  Legitimní  úsilí  policejních  orgánů  o  respektování  zásady                              rychlého  procesu  (§  2  odst.  4  TrŘ)  nemůže  být  v  žádném  případě                              naplňováno na úkor základních zásad uvedených shora, kteréžto riziko                              zde je.                                   někdy  jsou  příslušné  pasáže  učebnic  a  komentářů  obsahující  výklad                              základních  zásad  toho  kterého  právního  odvětví  považovány  za  něco                              nadbytečného, protože příliš teoretického a tudíž bez jakéhokoliv významu                              pro  výkon  vlastní  právní  praxe.  Proti  takovémuto  skrytému  právnickému                              pragmatismu  je potřeba proto důrazně vystupovat při jakékoliv příležitosti.                              K významu  základních  zásad  trestního  práva  procesního,  jakož  i                              odpovídajících principů ústavně právních v tomto kontextu podrobněji srov.                              KRATOCHVÍL, V. Policejní provokace „trestného činu“ z pohledu právního                              a ústavněprávního. Trestní právo, 2001, č. 10, s. 7, 8. NEJEDLÝ, J. Proč je                              třeba odmítnout zavedení institutu agenta provokatéra do českého právního                              řádu. Trestněprávní revue, 2010, č. 6, s. 180.                               24                                     ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1.                              vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 3060.                                                                  102","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Zásada zajištění práva na obhajobu (§ 2 odst. 13 TrŘ), zdá se, má své                              specifické místo, především pokud se jedná o obhajobu obhájcem. Z                              povahy operativně pátracích úkonů totiž plyne, že se při jejich použití                              nemůže  zúčastnit  a  v  této  své  procesní  roli  fungovat,  aniž  by  šlo  o                              postup  contra  legem.  Ovšem  ani  tato  obhajoba  obhájcem,  tzv.                                      25                              formální,   není  a  nemůže  být  zcela  ve  smyslu  probírané  základní                              zásady  diskvalifikována;  srov.  §  158d  odst.  1,  věta  druhá  TrŘ.                                                                                       26                              Nicméně  uplatnění  zásady  práva  na  obhajobu  tzv.  materiální   nic                              nebrání ani při aplikaci operativně pátracích prostředků.                               Zásady  oficiality  (§  2  odst.  4  TrŘ)  a  legality  (§  2  odst.  3  TrŘ),                              zejména ta na druhém místě mohou působit jako účinné garance užití                              výše zmíněných prostředků v souladu se zákonem; srov. § 158c odst.                              2, § 158d odst. 2, § 158e odst. 4 TrŘ.                               Poté, co se uplatnila zásada obžalovací (akusační) (§ 2 odst. 8 TrŘ), je                              výlučným  subjektem  oprávněným  disponovat  s  operativně  pátracími                              prostředky  soud;  §  158f  TrŘ.  Ten  se  samozřejmě  opírá  o  zmíněné                              základní zásady stejně, jako orgány přípravného řízení shora.                               Zásada vyhledávací (§ 2 odst. 5 TrŘ) je oporou při aplikaci prostředků                              policejní  kontroly  úplatkářské  kriminality  v  tom  smyslu,  že  tyto  lze                              využívat opět jen v hranicích jmenované zásady, resp. jen za účelem,                              který tato sleduje.                               Zásada volného hodnocení důkazů     (§ 2 odst. 6 TrŘ) by měla být                              vodítkem  při  policejní  kontrole  trestných  činů  úplatkářství  na  ten                              způsob,  že  cestou  této  „kontrolní  činnosti“  opatřené  důkazy  musejí                              odpovídat  požadavkům  zákonnosti,  neboť  ta  je  zároveň  jedním  z                                                             27                              kritérií volného hodnocení důkazů.                               Zásada zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností (§ 2 odst.                              5 TrŘ) v daném kontextu funguje podobně, jako zásada vyhledávací.                               Zatímco  výše  stručně  glosované  základní  zásady  trestně  procesní                              logicky nacházejí při kontrole úplatkářské kriminality poměrně široké                              uplatnění,  základní  zásady  trestněprávní,  zvláště  týkající  se  viny                              pachatele, až tak vysokou  „užitnou hodnotou“ neoplývají, kromě již                              zmíněné zásady zákonnosti.                                Tak zásada ekonomie trestního práva (subsidiarity trestní represe) (§                              12 odst. 2 TrZ) by mohla spíše jen nepřímo ovlivňovat rozhodování                                 25     MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V., ŠÁMAL, P. a kol. Kurs trestního                              práva. Trestní právo procesní. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha:  C. H. Beck,                              2007, s. 121.                               26                                     Ibidem.                              27     Ibidem, s. 146.                                                                  103","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                policejního  orgánu,  zda  použít,  či  nepoužít  kontrolně-inscenační                              prostředky ve smyslu trestního řádu.                               Zásada formálně-materiálního pojetí trestného činu (§ 12 odst. 1, § 13                              odst.  1,  §  12  odst.  2  TrZ)  bude  patrně  působit  stejně,  jako  zásada                              předcházející.                               Zásada  zákazu analogie trestního zákona k tíži pachatele z hlediska                              viny  (§  12  odst.  1,  §  13  odst.  1  per  arg.  a  contrario  TrZ)  by  měla                              policejní  orgány  nepřímo  omezovat  v  jejich  využívání  kontrolně-                              inscenačních  nástrojů  do  té  míry,  do  jaké  jsou  jejich  zákonné                              předpoklady  v  trestním  řádu  vázány  na  hmotně  právní  ustanovení                              trestního zákoníku. V souvislosti s úplatkářstvím však tento problém                              nenastává, neboť to je dokonce výslovně vzpomenuto v § 158e odst. 1                              TrŘ,  takže  úvahy  o  případných  mezerách  v právní  úpravě  a  jejich                              vyplňování právě cestou analogie legis odpadají.                               Konečně zásada zákazu retroaktivity trestního zákona k tíži pachatele                              z hlediska viny (§ 2 odst. 1 za středníkem TrZ, per arg. a contrario)                              může  najít  své  uplatnění  srovnatelným  způsobem  jako  zásada                              předchozí. Také  zde  by  de  lege lata neměly  nastat  problémy,  neboť                              trestnost tří standardních forem úplatkářství podle bývalého trestního                              zákona a podle trestního zákoníku, ve vztahu k nimž bylo a je možné                              použít operativně pátrací prostředky, jmenovitě policejního agenta, je                              v základních skutkových podstatách z hlediska trestních sazeb odnětí                              svobody  stejná.  A i  když  by  se  proto  z hmotně  právního  hlediska  v                              trestním řízení vedeném dnes např. pro přijetí úplatku použila právní                              kvalifikace podle § 160 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon                              (dále i „tr. zák.“), s oporou o § 2 odst. 1 TrZ, nebránilo by to, jak mám                              za to, ve splnění podmínky užití agenta ve smyslu § 158e odst. 1 TrŘ,                              i když se v tomto ustanovení pracuje s § 331 TrZ.                               Naprosto stejně by tomu bylo i po přijetí novely TrZ (zák. č. 330/2011                              Sb.),  která  v  bodu  38.  počítá  s  tím,  že  by  se  v  §  331  odst.  1  v                              závěrečné  části  ustanovení  slovo  „tři“  nahradilo  slovem  „čtyři“,                              rozumí se roky odnětí svobody. Za těchto okolností by sice nemohlo                              být uvedené jednání právně kvalifikováno jako trestný čin podle § 331                              odst. 1 TrZ, neboť ten bude přísněji trestný než dosavadní jeho podoba                              uvedená  v  §  160  odst.  1  tr.  zák.,  ovšem  přesto  a  stejně  jako  v                              předchozím  případě  bude  splněna  hmotně  právní  podmínka  vedení                              trestního řízení pro trestný čin přijímání úplatku, tj. podle § 160 odst.                              1 tr. zák., uvažuje-li se o nasazení policejního agenta.                               Jakékoliv  jiné  postupy  policejního  orgánu  realizované  za  cenu                              prolomení  výše  popsaných  základních  zásad  obou  trestněprávních                              odvětví,  garantujících  legalitu  policejní  kontroly  úplatkářství,  by  se                              posunuly do oblasti ilegality, typicky do podoby  policejní provokace                              (iniciace)  trestného  činu  úplatkářství.  V tomto  bodě  také  mohu                                                                        104","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                navázat  na  svůj  příspěvek  přednesený  před  rokem,  kde  jsem  mimo                                             28                              jiné konstatoval:                              „Vyjádření  základních  zásad  určitého  právního  odvětví  v  jeho                              pozitivní  právní  úpravě,  nyní  i  de  lege  ferenda  v  úpravě  českého                              trestního  práva  procesního,  je  a  bude  bezprostředně  významné  pro                              práci orgánů činných v trestním řízení. Bude tomu tak bez ohledu na                              fakt,  zda  jde  o  vyjádření  explicitní,  či  jen  implicitní.  Z  hlediska                              požadavku  právní  jistoty  však  osobně  preferuji  způsob  první,  tedy                              vyjádření  výslovné,  které  představuje  podle  mého  soudu  účinnější                              překážku  postupu  praeter  legem,  resp.  contra  legem,  ...  než  jejich                              vyjádření jen mlčky. Takovýto přístup je podepřen odkazem např. i na                                                                                           29                              rakouskou zkušenost a právní vývoj a stav před rokem 2008 a poté.“                               6. NAMÍSTO ZÁVĚRU                               Ze  spektra  otázek  spojených  s  referovanou  problematikou  policejní                              kontroly  (tj.  inscenace  a  použití  agenta)  a  policejní  provokace                              (iniciace)  trestného  činu  úplatkářství  by  bylo  možné  vybrat  řadu                              dalších, než které zazněly v tomto příspěvku.                                Alespoň  pokus  o  jejich  pojmové  vymezení  a  tím  samým  i  o  jejich                              vzájemné odlišení na „pomezí“ zákonnosti a nezákonnosti jsem však                              považoval  zejména  z  hlediska  policejní  praxe,  která  se  nachází  v                              „první linii boje s úplatkářstvím“, za klíčové. Stejně tak i zdůraznění                              role základních zásad obou trestněprávních odvětví v tomto kontextu,                              zvláště pak základních zásad trestního práva procesního.                               Jeden i druhý aspekt tak může otevřít potřebnou diskusi s dopady na                              kriminální praxi, doufejme že pozitivní a o něco více přínosnou, než                                                                             30                              jsou zatím jen spíše proklamovaná opatření politická.                                28                                                                       KRATOCHVÍL,         V.                              Kritická  glosa  na  margo základních zásad trestního řízení  / trestního práva                              procesního v roce 2010. In: Dávid, R., Sehnálek, D., Valdhans, J. (eds.) Days                              of law /Dny práva/. Brno: Masaryk University, Fakulty of law, 2010, AUBI                              No 378, s. 70-81, CD sborník, ISBN 978-80-210-5305-2.                                29                                     Srov.  BERTEL,  Ch.,  VENIER,  A.  Einführung  in  die  neue  StPO.                              Wien: Springer Verlag, 2005, s. 6 a násl. Viz též ust. § 1 až 17 od 1. 1. 2008                              účinného  nového  rakouského  trestního  řádu;  Strafprozessordnung  (StPO)                              1975, ve znění publikovaném v BGBL I 2004/19. In: W. Doralt (ed.) Kodex                              des österreichischen Rechts – Strafrecht, 29. Aufl., stav k 1. 9. 2008, s. 325 a                              násl.                                      Podrobně k tomu srov.: Informace o stavu a způsobu plnění úkolů                              30                              obsažených ve strategii vlády v boji proti korupci na období let 2011 – 2012.                              Aktualizace  za  2.  čtvrtletí  2011.  Dostupná  dne  17.  9.  2011  z                              www:http://www.mvcr.cz/clanek/zpravy-o-plneni.aspx.                                                                  105","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                   -  Literature:                              -  BALÁŽ,  P.,  JALČ,  A.  Spoločensko-právna  ochrana  pred                                 korupciou.  Trnava  :  Trnavská  univerzita,  2006,  200  s.  ISBN  80-                                 8082-052-X; ISBN 80-ISBN 224-0899-9                               -  BERTEL, Ch., VENIER, A. Einführung in die neue StPO. Wien:                                 Springer Verlag, 2005, 174 s. ISBN – 10 3-211-23874-3; ISBN –                                 13 987-3-211-23874-5                              -  CIMR,  V.  K  zákonnosti  provokace  trestného  činu  policejními                                 orgány. Trestní právo, 2001, č. 2, s. 11 a násl.                              -  DAVID, V., NETT, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském                                 a českém. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2007, 354 s. ISBN 978-80-                                 7179-562-9                              -  Evropské společenství a OSN ke zpronevěře, korupci a úplatkářství.                                 Praha : IKSP, 2001, 126 s.                              -  FENYK,  J.  K  operativním  metodám  odhalování  korupce  (Použití                                 některých  zvláštních  operativních  metod  k  odhalování  korupce  a                                 jiné  trestné  činnosti  v  USA  z  pohledu  českého,  resp.                                 kontinentálního pojetí základů trestní odpovědnosti). Trestní právo,                                 2003, č. 2, s. 2 a násl.                               -  FENYK,  J.  Legislativní  návrh  na  zavedení  iniciačních  metod  a                                 kontroly majetkových poměrů jako nástroje boje s korupcí v České                                 republice. Státní zastupitelství, 2006, č. 6, s. 3 a násl.                              -  FENYK, J., ŠANTA, J. Právní úprava postavení agenta v trestním                                 řízení v České a Slovenské republice. Trestní právo, 2007, č. 3, s. 3                                 a násl.                              -  FISCHER,  D.  Die  strafrechtliche  Problematik  des  polizeilichen                                 Lockspitzels. Bonn : 1982, 190 s.                              -  FRYŠTÁK, M. Combating corruption in the Czech republic in the                                 period  2006-2012.  In  Criminalistics  and  forensic  examination:                                 science,  studies  and  practice.  1.  vyd.  Vilnius,  Litva  :  Lietuvos                                 teismo ekspertizés centras, 2011. ISBN 978-9986-555-34-6, s. 136                                 a násl.                              -  HULLOVÁ,  M.  Vybrané  problémy  právní  úpravy  agenta                                 provokatéra. Kriminalistika, 2010, č. 1, s. 44 a násl.                              -  HULÍNSKÝ,  P.  K  otázkám  využití  agenta  a  agenta  provokatéra                                 jako prostředků v boji proti korupci. Trestní právo, 2007, č. 1, s. 5 a                                 násl.                              -  CHMELÍK, J. a kol.  Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde,                                 2003, 222 s. ISBN 978-80-7201-866-6                              -  CHMELÍK,  J.  Úvahy  k  agentu  provokatérovi  a  korunnímu                                 svědkovi. Kriminalistika, 2005, č. 1, s. 69 a násl.                              -  IVOR, J. Agent provokatér v trestnom konaní. Státní zastupitelství,                                 2004, č. 10 – 11, s. 23 a násl.                                                                    106","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                 -  KARABEC,  Z.  Použití  agenta  v  „předpolí  zločinu“.  In:                                 Vanduchová,  M.,  Hořák,  J.  (eds.)  Na  křižovatkách  práva.  Pocta                                 Janu Musilovi k 70. narozeninám. Prahao : C. H. Beck, 2011, s. 165                                 a násl. ISBN 978-80-7400-388-2                              -  KARABEC,  Z.  Použití  agenta  proti  organizovanému  zločinu.                                 Trestněprávní revue, 2011, č. 8, s. 224 a násl.                              -  KRATOCHVÍL, V. Policejní provokace „trestného činu“ z pohledu                                 právního a ústavněprávního. Trestní právo, 2001, č. 10, s. 2 a násl.                              -  KRATOCHVÍL,  V.  Trestný  čin  pod  kontrolou  policie,  nebo                                 policejní provokace trestného činu? Jurisprudence, 2001, č. 4, s. 35                                 a násl.                              -  KRATOCHVÍL,  V.  Právní  prostředky  kontroly  kriminality.  In:                                 Dančák, B., Šimíček, V. (eds.) Bezpečnost České republiky. Právní                                 aspekty situace po 11. září 2011. Brno : MU v Brně, Mezinárodní                                 politologický ústav, 2002, s. 223 a násl. ISBN 80-210-3009-7                              -  KRATOCHVÍL,  V.  Trestněprocesní  aspekty  policejní  kontroly,                                 inscenace  a  provokace  kriminality.  In:  Záhora,  J.  (ed.)  Právne                                 aspekty  činnosti  polície  v  boji  proti  kriminalite  v  európskej                                 dimenzii.  Bratislava  :  Akadémia  Policajného  zboru  v  Bratislave.                                 2005, s. 115 a násl. ISBN 80-8054-352-6                              -  KRATOCHVÍL,  V.  a  kol.  Kurs  trestního  práva.  Trestní  právo                                 hmotné. Obecná část. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 834 s. ISBN                                 978-80-7400-042-3                              -  KRATOCHVÍL,  V.  Kritická  glosa  na  margo  základních  zásad                                 trestního řízení / trestního práva procesního v roce 2010. In: Dávid,                                 R., Sehnálek, D., Valdhans, J. (eds.) Days of law /Dny práva/. Brno:                                 Masaryk University, Fakulty of law, 2010, AUBI No 378, s. 70-81,                                 CD sborník, ISBN 978-80-210-5305-2.                              -  MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V., ŠÁMAL, P. a kol. Kurs trestního                                 práva. Trestní právo procesní. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C. H.                                 Beck, 2007, 1211 s. ISBN 978-80-7179-572-8                              -  NEJEDLÝ,  J.  Proč  je  třeba  odmítnout  zavedení  institutu  agenta                                 provokatéra do českého právního řádu. Trestněprávní revue, 2010,                                 č. 6, s. 178 a násl.                              -  PRÍBELSKÝ,  P.  Policajná  provokácia  v  Slovenskej  republike.                                 Trestní právo, 2004, č. 2, s. 15 a násl.                              -  RŮŽIČKA,  M.  K  některým  otázkám  postupu  policie  a  státního                                 zástupce v souvislosti s tzv. skrytou reakcí policie na již páchanou                                 trestnou  činnost  aneb  úvod  k  otázce,  co  je  a  co  není  policejní                                 provokací. Státní zastupitelství, 2004, č. 10 – 11, s. 3 a násl.                              -  SOTOLÁŘ,  A.,  PÚRY,  F.,  WORATSCHOVÁ,  V.  Posuzování                                 policejní provokace. Trestněprávní revue, 2002, č. 11, s. 313 a násl.                              -  SOTOLÁŘ,  A.,  PÚRY,  F.  Skrytá  reakce  policie  na  již  páchanou                                 trestnou činnost. Trestněprávní revue, 2003, č. 1, s. 6 a násl.                              -  SZAREK-MASON,  P.  The  European  Union  ´s  Fight  Against                                 Corruption.  The  Evolving  Policy  Towards  Member  States  and                                                                   107","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                   Candidate Countries. Cambridge etc.: Cambridge University Press,                                 2010, 305 s. ISBN 978-0-521-11357-1                              -  ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1.                                 vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 2011 s. ISBN 978-80-7400-178-9                              -  VRTĚL, P. Nepřípustnost policejní provokace. Trestní právo, 2001,                                 č. 5, s. 6 a násl.                              -  TRYZNA,  J.  Právní  principy  a  právní  argumentace.  K  vlivu                                 právních  principů  na  právní  argumentaci  při  aplikaci  práva.                                 Vydání první. Praha: Auditorium, s. r. o., 2010, 450 s. ISBN 978-                                 80-87284-01-8                              -  www zdroje:                              -  http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6\&CT=297\&CT1=0                              -  http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2010/index.html                              -  http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/rady/faq/testinte.html                              -  http://www.mvcr.cz/clanek/zpravy-o-plneni.aspx                              -  http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6\&CT=410\&CT1=0                                Contact – email                              kratoch@law.muni.cz                                                                                                              108","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                     ÚPLATKÁŘSTVÍ V EKONOMICKÉ SFÉŘE                                                      JOSEF KUCHTA                                  Právnická Fakulta Masarykovy Univerzity Brno, Česká republika                                 Abstract in original language                              V  článku  jsou  vymezeny  základní    pojmy  korupce,  úplatkářství,                              popsány jednotlivé oblasti realizace korupce a uvedeny rozdíly mezi                              nimi.  Autor  se  dále  zabývá  aplikací  pojmu  účinné  lítosti  na                              úplatkářské trestné činy, navrhuje opětovné zavedení tohoto institutu,                              vymezuje  důvody  a  účel  tohoto  zavedení.  Popsána  je  i  trestní                              odpovědnost  právnických  osob  za  korupci  podle  nového  zákona  a                              možnosti  účinné  lítosti.  Autor  navrhuje  některé  legislativní  zlepšení                              legislativy v oblasti hospodářské korupce.                               Key words in original language                              Korupce,  hospodářské  trestné  činy,  trestní  odpovědnost  právnických                              osob, účinná lítost, úplatkářství, podplácení, přijímání úplatku                               Abstract                              In  the  article  are  concerned  basic  terms  of  corrupcy  and  bribery,                              differences  between  this  terms  and  institutes  with  special  view  for                              economic  district,  reasons  for  and  against  implementation  of  this                              institute in Czech material penal law. In the second part there is an                              analysation of the legal regulation. It is written and explicated term of                              effective sorrow and of penal liability of legal persons on a basement                              of new czech code.. There are the opininion here on a quality of this                              regulation and prompts for improvement of this regulation.                               Key words                              Corrupcy,  bribery,  economic  crimes,  penal  liability,  legal  persons,                              effective sorrow, bribing, accept of bribe.                               1. K ZÁKLADNÍM POJMŮM                               Korupce  jako  společenský  fenomén  existuje  ve  společnosti  již  od                              starověku, stejně jako snahy o její potlaení. Snaha o korupční formy                              jednání  v  zájmu  snazšího  dosahování  cílů  bez  nutnosti  dodržování                              pravidel  byla  a  je  přirozenou  součástí  lidské  povahy,  nelze  tudíž                              konstatovat, že by boj s ní mohlo být někdy definitivně úspěšný. V                              posledních  letech  se  její  latentní  výskyt  ve  společnosti  patrně  ještě                              zvýšil  a  korupce  tak  představuje  jedno  z  nejzávažnějších  ohrožení                              demokratických a ekonomických reforem u nás. V oblasti morální a                              politické  představuje  ztrátu  víry  ve  spravedlnost,  ve  schopnost  státu                              bojovat  proti  kriminalitě  a  hájit  oprávněné  zájmy  občanů,  v  politice                                                                          109","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                pak se otevírá prostor pro ohrožení víry ve smysl demokracie a pro                                                         1                              růst populismu a extremismu.                              Devastující  účinek  se  projevuje  i  v  ekonomice  -  dochází  k  mrhání                              veřejnými zdroji, parazitování úzkých skupin na veřejných financích,                              roste daňové zatížení jako důsledek neschopnosti financovat systém,                              rostou ale i náklady podnikatelů stojících mimo korupční systém, kteří                              tak  nejsou  schopni  konkurence.  V  sociální  oblasti  dochází  pak  k                              neodůvodněnému  rozevírání  příjmových  nůžek,  k  útokům  na  lidská                              práva,  solidaritu,  rovnost  příležitostí,  rovné  konkurenční  podmínky.                              Korupce  tak  není  problémem  jen  čistě  veřejného  sektoru,  i  když  s                              jejím postihem se lze setkat historicky nejdříve právě ve veřejnoprávní                              sféře. Velmi závažným jevem je, že důsledky korupčního jednání ve                              veřejné sféře se zákonitě negativně promítají do sféry ekonomické a                              naopak, existuje zde velmi úzká spjatost. Vzniklé škody se pak často                              multiplikují  a  zasahují  široké,  blíže  obtížně  určitelné  oblasti  vztahů.                              Tak  např.  korupce  při  přijímání  zákonů  týkajících  se  nejen                              ekonomické  sféry  nese  negativní  konsekvence  pro  vznik  závažných                              majetkových  i  národohospodářských  škod  (např.  nezdanění  hazardu,                              snižování daní, privatizační zákony apod.) Tyto škody a neschopnost                              státu na ně následně reagovat pak vedou zpětně ke škodám v morálně                              politické  oblasti.  Korupce  v  oblasti  veřejných  zakázek  způsobuje                              nejen  stamiliardové  přímé  škody,  ale  vede  např.  ke  snížení                              konkurenceschopnosti  našich  podniků  na  zahraničních  trzích  (jistota                              státních  zakázek  je  vede  spíše  k  tomu,  aby  si  platily  \"korupční                              lobbyisty\"  namísto  rozvoje  vědy  a  techniky  v  podniccích,  snižování                              výrobních nákladů apod.).                               Není proto divu, že se trestněprávní ochrana před korupcí rozšiřuje i                              na privátní sektor, typicky např. na úsek zadávání veřejných zakázek a                              veřejných soutěží (i tam, kde zakázky či soutěže vypisují a vyhlašují                              soukromé  osoby  -  podnikatelé), i  na nekalou soutěž.    Je  to logické,                              neboť  stát  v  poslední  době  omezuje  stále  více  ingerenci  do  oblasti                              soukromých podnikatelských vztahů, stále více vystupuje na trhu jako                              konzument  řady  statků,  vytvářených  privátním  sektorem,  je  i                              největším  zaměstnavatelem  a  spotřebitelem  řady  produktů  a  služeb.                              Jeho  úkolem  je  v  hospodářské  oblasti  mj.  zajistit  administrativní                              rámec podnikání a zajistit rovnost příležitostí na trhu, přičemž korupce                              směřuje i proti tomuto úsilí státu, směřuje  k zajištění neoprávněných                              výhod i pro soukromé podnikatele v rámci jejich podnikání.                               Ze sociologického pohledu pojem korupce v širším smyslu zahrnuje                              veškeré  chování  pověřených  osob,  které  se  odchyluje  od  formálně                              stanovených  povinností  za  účelem  dosahování  soukromého  nebo                              statusového  zisku.  Pojem  korupce  zahrnuje jak  úplatkářství  v  užším                              smyslu,  tak  nepotismus  a  klientelismus  (zvýhodńování  na  základě                              příbuzenských  a  přátelských  vztahů,  vytváření  síťové  korupce,  kde                              provázanost  podplácejícího  a  podpláceného  není  na  první  pohled                                1  Kala,M. Korupce. Státní zastupitelství 2011, č.4, str. 3                                                                  110","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                patrná,  neboť  jde  přes  více  prostředníků).  Z  kriminologického                              hlediska lze na korupci nahlížet jako na poskytování výhod, které ještě                              není  v  přímé  souvislosti  s  obstaráváním  konkretních  záležitostí                              obecného zájmu (výhoda se poskytuje jakoby do budoucna, pro každý                              případ,  \"pro  strýčka  Příhodu\",  a  není  ještě  známo  a  ani  se  ještě                                                                          2                              nepožaduje za ni konkretní budoucí protiplnění.  Vedle toho existuje                              celá řada definic korupce zdůrazňujících  některé její nejpodstatnější                              znaky a vymezující rozdíly od takových jevů, jako je zprostředkování                                        3                              či lobbing.                              2. KORUPCE  A  ÚPLATKÁŘSTVÍ  V  ČESKÉM  TRESTNÍM                              PRÁVU                               Pojem  korupce  není  v  českých  právních  normách  definován.  Jako                              korupční  trestná  činnost se  zde  označuje  zejména  úplatkářství  podle                              hlavy desáté dílu třetího  zvláštní části trestního zákoníku, zahrnující                              trestné  činy    přijetí  úplatku  podle  §  331,  podplacení  podle  §  332  a                              nepřímé úplatkářství a nepřímé úplatkářství podle § 333. Kromě toho                              je  v  trestním  zákoně  zakotveno  ještě  několik  dalších  skutkových                              podstat,  které  definují  jednání  korupčního  charakteru.  Jde  o  trestné                              činy pletich v insolvenčním řízení podle § 226, porušení předpisů o                              pravidlech  hospodářské  soutěže  podle  §  248,  sjednání  výhody  při                              zadání  veřejné  zakázky,při  veřejné  soutěži a  veřejné  dražbě  podle §                              256, pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle §                              257 a pletich při veřejné dražbě podle § 258 TrZ.                               Na  první  pohled  jejich  zařazení  a  výběr  působí  nepříliš  logickým                              dojmem  a  může  vyvolávat  určité  pochybnosti.  Je  to  nepochybně                              odrazem  provázanosti  ekonomické  a  politické  sféry  stejně  jako                              veřejného  a  soukromého  sektoru,  kdy  určité  úplatkářské  jednání  má                              často  za  následek  poškození  v  mnoha  těchto  oblastech.  Současné                              systematické zařazení může pramenit zejména z těchto důvodů :                               Postih  úplatkářství  ve  veřejném  sektoru  má  delší  tradici  než  v                              ekonomické oblasti, což vyplývá z autonomie soukromého vlastnictví                              a hospodaření, do kterého státní moc dříve příliš nezasahovala. Lze to                              pozorovat  i  na  vývoji  naší  úpravy,  kdy  nejprve  byly  zařazeny                              skutkové podstaty úplatkářství do části věnované pořádku ve věcech                              veřejných,  a  teprve  posléze  byly  doplněna  základní  ustanovení  u                              trestných činů majetkových a hospodářských.                               Objekty  těchto  trestných  činů  nejsou  shodné,  když  primárním                              objektem  úplatkářství  byl  vždy  zájem  na  nestranném  a  objektivním                                 2   Kuchta,  J.  Korupce  v  českém  trestním  právu  a  trestněprávní  prostředky                              jejího potírání. Časopis pro právní vědu a praxi, PrF MU Brno, 2008, I. str.                              15                               3                                Viz k tomu blíže např. David,V. Nett, A. Korupce v právu mezinárodním,                              evropském a českém. Praha:C.H.Beck, 2007, str. 15-37                                                                  111","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                vyřizování  věcí  veřejných  zasahujících  větší  okruh  vztahů  i  občanů.                              Teprve později vznikala potřeba upravit útoky na majetkové vztahy a                              na  ekonomíckou  soustavu  jako  takovou.  To  je  patrně  důvod,  proč                              pozdější skutkové podstaty byly řazeny do jiných hlav zvláštní části                              trestního  zákoníku.  Určitou  nejasnost  do  tohoto  řádu  vneslo  ještě                              později  zařazení  dalších  alineí  do  základních  skutkových  podstat  §                              331 a 332, stejně jako § 334 odst 3 TrZ.                               3. ÚPLATKÁŘSTVÍ V EKONOMICKÉ A SOUKROMÉ SFÉŘE                               Je sporné, které z ustanovení o úplatkářství z předchozí kapitoly sem                              lze zahrnout, neboť veřejný a soukromý sektor se prolínají. Určitým                              návodem,  kterého  se  pro  tyto  účely  přidržíme,  může  snad  být                              ustanovení  čl.  7  Trestněprávní  úmluvy  o  korupci,  kterou  ČR                              ratifikovala 1.7. 2002 (publikována pod č. 70/2002 Sb.m.s.). Veřejná                              sféra  zde  postihuje  úplatkářství  veřejného  činitele  (čl.  2),                              úplatkářstvím  v  soukromém  sektoru  je  poskytování  nepatřičných                              výhod v rámci obchodní činnosti osobám, které pracují v subjektech                              soukromého sektoru (čl. 7,8). Hraničním určovatelem zde tedy bude                              zejména  charakter  činnosti,  resp.  charakter  subjektů  této  činnosti.                              Charakter  úplatkářské  činnosti  a  charakter  vyřizovaných  věcí                              ovlivňovaných  korupcí  v  ekonomické  sféře  pak  je  vymezen  více                              způsoby různého stupně obecnosti :                               a)  obstarávání  věcí  obecného  zájmu  (§  331  odst.1,332  odst.1  TrZ).                              Podle  pojetí  nového  trestního  zákoníku  je  vedle  klasického                              rozhodování  orgánů  státní  moci  a  správy  takovým  obstaráváním                              činnost související s plněním úkolů týkajících se věcí obecného zájmu,                              mj.  činnost  při  uspokojování  zájmů  občanů  a  právnických  osob  v                              oblasti  materiálních,  sociálních,  kulturních  a  jiných  potřeb.  Pro                              soukromý sektor má tento pojem jen zprostředkovaný význam.                               b) do ustanovení § 334 odst.3 se promítá naplňování našich závazků                              plynoucích z členství v Evropské Unii v soukromém sektoru. Je zde                              definován  pojem  obstarávání  věcí  obecného  zájmu  pro  oblast                              obchodních  vztahů  v  soukromém  sektoru  jako  zachování  smluvně                              převzaté nebo právním předpisem uložené povinnosti. Musí se jednat                              o  povinnost,  která  má  zabránit  protiprávnímu  poškozování  nebo                              bezdůvodnému  zvýhodňování  účastníků  těchto  vztahů  nebo  osob,                              které jejich jménem jednají. Obchodními vztahy jsou závazkové a jiné                                                                                       4                              vztahy mezi podnikateli týkající se jejich podnikatelské činnosti.                              c)  podnikání  své  vlastní  pro  svůj  prospěch    nebo pro jiného  (§  331                              odst.1,  §  332  odst.1  TrZ).  Podnikáním  se  v  tomto  smyslu  rozumí                              soustavná  činnost  prováděná  samostatně  podnikatelem  vlastním                              jménem  na  vlastní  odpovědnost  za  účelem  dosažení  zisku  (§  2                              obchodního zákoníku). Je tak patrně rozšířen dosah těchto obecnějších                                4                                 Šámal,P.,Púry,F.  Rizman  S.  Kratochvíl,V.  Trestní  zákoník  II.  Komentář.                              Praha:C.H.Beck, 2010, str. 2900                                                                  112","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                skutkových  podstat  z  hlavy  desáté  i  na  čistě  soukromou  sféru,  kde                              podnikají a uzavírají smlouvy mezi sebou podnikatelé.                               d) konkretní vymezení korupční oblasti v hospodářské sféře a zejména                              v  oblasti  podnikání    doprovázené  často  i  vymezením  speciálního                              subjektu, resp. předmětu útoku. Jde o následující případy:                               §  226  odst.1:  okruh  věcí,  o  kterých  hlasují  věřitelé  v  insolvenčním                              řízení,  subjektem  je  věřítel  (daného  insolvenčního  dlužníka),  jde  o                              pasívní úplatkářství                                §  226  odst.2  :  okruh  je  týž,  subjektem  je  kdokoli,  jde  o  aktivní                              úplatkářství                               § 226 odst. 3 : činnost subjektů v insolvenčním řízení, subjektem je                              insolvenční správce, člen věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů v                              insolvenčním řízení.                              § 248 odst. 1 : účast v hospodářské soutěži, subjektem je kdokoliv, jde                              o aktivní úplatkářství                                §  256  odst.  3  :  zadávání  veřejné  zakázky,  veřejné  soutěže  nebo                              veřejné dražby, subjektem je kdokoliv, jde o pasívní úplatkářství                               § 257 odst. 1 písm.b) : účast v zadávacím řízení nebo veřejné soutěži,                              jde o aktivní úplatkářství                              §  257  odst.  1  písm.  c)  :  jako  v  předešlém  případě,  jde  o  pasívní                              úplatkářství                               §  258  odst.  1  písm.  b)  :  podávání  návrhů  při  dražbě,  jde  o  aktivní                              úplatkářství                               §  258  odst.  1  písm  c)  :  jako  v  předešlém  případě.  Jde  o  pasívní                              úplatkářství                                 Vztahy  mezi  těmito  ustanoveními  a  užitými  pojmy  jsou  poněkud                              nejasné. Může být např. otázkou, pod který pojem podřadit případy,                              kdy na jedné straně  vztahu vystupuje nepodnikatelský subjekt a na                              druhé  straně  podnikatel,  přičemž  obsahem  vztahu  je  určité  plnění                              ekonomického  charakteru  (dodávky  zboží,  služeb,  nájmy  např.                              občanským  sdružením,  neziskovým  organizacím  apod.).  Podle                              komentáře  uvedeného  výše  se  nejedná  o  obchodní  vztah  mezi                              podnikateli,  nelze  tedy  užít  vykládací  pravidlo  §  334  odst.  3                              TrZ.Podobné to může být např. při poskytování a přijímání úplatku v                              obchodě  mezi  podnikatelem  a  fyzickými  osobami  -  kupujícími  v                              případě  koupě  nedostatkového  zboží.  Tento  posléze  uvedený  případ                              byl  podle  judikatury  v  dřívějším  režimu  považován  také  za                              obstarávání věcí obecného zájmu. Nabízí se kvalifikovat tyto případy                              přímo jako obstarávání věcí obecného zájmu, v úvahu přichází ovšem                                                                  113","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                i užití obecného pojmu podnikání ve smyslu § 331 a 332 (v souvislosti                              s  podnikáním  svým  nebo  jiného).  Tyto  rozdíly  v  kvalifikacích  jsou                              naštěstí povýtce jen teoretického charakteru, poněvadž ve všech těchto                              případech se jedná o naplnění jedné a téže skutkové podstaty § 331                              nebo 332 se stejnou trestní sazbou. Určité potíže by mohly vzniknout                              snad jen v trestněprocesní rovině při aplikaci těchto právních pojmů  a                              jejich právní kvalifikaci ve výrocích rozhodnutí. Otázkou také je, zda                              a jak stíhat pasívní úplatkářství při nekalé soutěži podle § 248 odst. 1,                              který výslovně spojuje postih pouze s aktivním úplatkářstvím. Zde by                              podle  našeho  názoru  mohla  být  aplikována  subsidiárně  skutková                              podstata  §  331  odst.  1  při  využití  aliney  počítající  s  přijímáním                              úplatku v souvislosti s podnikáním.                               Určitým problémem vůbec by mohlo být i řešení případných souběhů                              mezi  úplatkářskými  trestnými  činy  podle hlavy  desáté a  speciálními                              úplatkářskými  skutkovými  podstatami  hlavy  páté  a  šesté.  Nabízí  se                              myšlenka, že vzhledem k tomu, že jsou tyto dvě skupiny korupčních                              trestných  činů  zařazeny  do  podstatně  odlišných  hlav  zvláštní  části,                              vzhledem  k  odlišným  objektům  těchto  trestným  činům  lze  vždy                              hovořit o vzájemném souběhu , není tomu tak ale zdaleka vždy, neboť                              v  mnoha  případech  je  třeba  uplatnit  princip  speciality.  To  je  právě                              nyní  způsobeno  zařazením  trestnosti  úplatkářství  v  souvislosti  s                              podnikáním  do  obecných  ustanovení  §  331  a  332  TrZ.Tak  např.  u                              trestného činu pletich v insolvenčním řízení podle § 226 TrZ nejde o                              obstarávání  věcí  obecného  zájmu,  ale  o  uplatńování  soukromých                                                                                            5                              nároků, tedy jednočinný souběh s § 331 a 332 by měl být vyloučen,                              což  platí  i  ve  vztahu  ke  speciálnímu  úplatkářství  insolvenčního                              správce podle § 226 odst. 3. Uvedené platí, i když druhá alinea ust. §                              331 a 332 odst.1 postihuje úplatkářství v souvislosti s podnikáním. V                              případě opačného výkladu by bylo ust. § 226 zbytečné a zcela by se                                                                                            6                              vystačilo s obecnými skutkovými podstatami podle § 331 a 332 TrZ.                              Z důvodů speciality je podle našeho názoru vyloučen i souběh § 248                              odst. 1 písm.e, tedy podplácení v hospodářské soutěži s obecnějšími                                           7                              ustanoveními.   Výslovně  komentář  vylučuje  souběh  i  u  speciálních                                                                    8                              trestných činů podle § 256, 257 a 258 TrZ.                              Určité  pochybnosti  lze  snad  mít  při  hodnocení  šíře  dopadů  těchto                              ustanovení na hospodářskou praxi. Formulační šíře a obecnost těchto                              pojmů (např. podnikání, obchodních vztahů) se podle našeho názoru                              dostává poněkud do rozporu se zásadou pomocné úlohy trestní represe                              v  hospodářské  sféře.  Již  dříve  u  nás  byly  vysloveny  pochybnosti  o                              účelnosti  zavedení  trestnosti  korupce  při  podnikání  a  v  obchodních                                 5                                Op. cit. v pozn. 4, str. 2061                              6  Tamtéž, str. 2061                               7                                Opačný blíže nezdůvodněný názor viz op. v pozn. 4, str. 2303                              8  Op. v pozn. 4, str.2389, 2395, 2400                                                                  114","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                        9                              vztazích, které  jsou  podpořeny  obrovskou  latencí  korupční  trestné                                       10                              činnosti.   I zde by měla platit zásada o potřebě neodvratnosti trestu                              za  trestný  čin,  jejíhož  prosazení  lze  přece  jen  spíše  dosáhnout                              důslednějším  odhalováním  a  trestáním  úžeji  vymezené  závažnější                              trestné činnosti než výběrovým přístupem, odpovídajícím omezeným                              možnostem  represívního  aparátu,  k  širokému  okruhu  i  málo                              závažných  trestných  činů,  které  jsou  v  životě  prakticky  masovým                              jevem.  Represe  by  zde  měla  být  nahrazována  spíše  obecnějšími  a                              preventivními   opatřeními   mimotrestního   charakteru   (např.                              omezováním oblastí s korupčním potenciálem a zprůhledněním toků                              peněz  a  dalších  ekonomických  informací,  zveřejńování  výběrových                              řízení, zavedení přehledných poplatků ve školství či zdravotnictví).                               Současný  široký  záběr  je  podle  našeho  názoru  vyvolán  zejména                              požadavky  Evropské  unie  stíhat  jakékoliv  jednání  korupčního                              charakteru  i  v  soukromé  sféře  prakticky  bez  výjimek,  tak  jak  to                              předpokládá např. Úmluva o korupci ve svých článcích 7 a 8. Máme                              určité  pochybnosti,  zda  tento  přístup  není  spíše  kontraproduktivní  a                              nepovede  represívní  orgány  ke  tříštění  sil  a  skutečně  jen  k                              výběrovému  stíhání  nerizikových  případů,  kde  není  třeba  se  např.                              vyrovnávat s ekonomickými a politickými tlaky. Za úvahu by možná                              stálo  zamyslet  se  nad  případnými  nadnárodním  úmluvám                              neodporujícím  zúžením  dopadu  těchto  skutkových  podstat  v                              ekonomické sféře. Určitým podnětem by mohla být např. ust. § 153 a                              168d  rakouského  trestního  zákoníku,  které  podmiňují  trestnost                              korupce v hospodářské sféře určitou výší neoprávněně získané výhody                              (užívá se zde pojmu nikoli nepatrná výhoda, tj. od částky 3000 Euro).                              Takto by např. bylo možno odstranit méně závažné případy nízkých                              úplatků např. již ve výše zmińovaném případě prodeje nedostatkového                              zboží či služeb občanům. Vychází se patrně z předpokladu, že činnosti                              vykonávané  za  tyto  úplatky  v  podnikatelské  sféře  nemají  potřebný                              trestněprávní  stupeň  závažnosti,  nezasahují  zpravidla  širší  okruh                              poškozených,  nezpůsobují  příliš  vysoké  škody  a  lze  tedy  vystačit  s                              mimotrestními, např. s pracovněprávními postihy.                               Na  druhé  straně  považujeme  za  možné  zvážit  i    rozšíření  trestní                              represe  na  zvláště  kvalifikované  a  nebezpečné  případy  nepřímého                              úplatkářství.  Doposud  je  trestné  jen  ve  vztahu  k  výkonu  pravomoci                              veřejného činitele, nicméně se v praxi i v hospodářské sféře mohou                              vyskytnout případy vysoce závažné např. i vzhledem k výši úplatku i                              závažnosti  hospodářských  činností  na  jeho  základě  vykonávaných                              (např. požadování a nabízení úplatků v milionových hodnotách, dopad                              těchto činností na velké skupiny lidí  porušováním ochrany životního                                9  Viz např. Frič,P. a kol. Korupce. G plus G. Praha, 1999, str. 71,72                               10                                 Podle statistik  jsou objasněny a souzeny stabilně pouze desítky trestných                              činů  přijímání  úplatku,  stovky  trestných  činů  podplácení,  nepřímé                              úplatkářství  se  pak  vyskytuje  v  soudní  praxi  jen  výjimečně  (viz  op.  cit.  v                              pozn. 3, str. 245-247                                                                  115","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                prostředí).  Takto  by  bylo  možné  postihnout  mj.  požadování  úplatku                              samotného různými poradci, zprostředkovateli, lobbyisty a podobnými                              subjekty, aniž by bylo nutno prokazovat, že osoba realizující příslušné                              ekonomické  činnosti  o  takové  žádosti  věděla  (v  úvahu  by  podle                              okolností mohl přicházet i postih podle § 209 TrZ, pokud by subjekt                              prokazatelně  neměl  úmysl  na  výkon  činnosti  oprávněnou  osobou                              působit).                               4. PROBLEMATIKA ÚČINNÉ LÍTOSTI                               Předcházející  trestní  zákon  140/1961  Sb.  obsahoval  i  zvláštní                              ustanovení  o  účinné  lítosti  podle  tehdejšího  §  163,  podle  něhož                              zanikala trestnost trestných činů podplácení a nepřímého úplatkářství,                              jestliže  pachatel  úplatek  slíbil  nebo  poskytl  jen  proto,  že  byl  o  to                              požádán,  a  učinil  o  tom  dobrovolně  a  bezodkladně  oznámení                              státnhímu  zástupci  nebo  policejnímu  orgánu.  Účelem  tohoto                              ustanovení bylo dosáhnout vyšší efektivnosti při odhalování korupce                              ve veřejném životě. Beztrestnost měla motivovat občany, kteří bylo o                              úplatek  požádáni,  a  proto  jej  poskytli  nebo  slíbili,  k  okamžitému                                                                                 11                              oznámení  této  trestné  činnosti  policejním  orgánům.   Podmínky                              tohoto zvláštního případu účinné lítosti byly stanoveny velmi přísně a                              jejich dopad na praxi byl minimální.                               V  současném  trestním  zákoníku  toto  ustanovení  nenalezneme,                              přičemž  jeho  vypuštění  bylo  předmětem  opakovaných  legislativních                              úvah.  Původní  návrh  rekodifikační  komise  tuto  úpravu  již                              neobsahoval,  nicméně  posléze  byl  znovu  zařazen  na  základě                              zásadních   legislativních   připomínek   v   rámci   rezortního                              připomínkového  řízení.  Podmínky  účinné  lítosti  měly  být  dokonce                              rozšířeny vypuštění bezodkladnosti ze strany pachatele. Již tehdy ale                              byly vzneseny obavy, že toto ustanovení se stane předmětem kritiky                              mezinárodních  organizací  pověřených  kontrolou  plnění  závazků                              smluvních  stran  vyplývajících  z  Úmluvy  o  boji  proti  podplácení                              zahraničních  veřejných  činitelů  v  mezinárodních  podnikatelských                              transakcích  (č.  25/2000  Sb.),  trestněprávní  Úmluvy  o  korupci  Rady                              Evropy (70/2002 Sb.m.s.). Ani tyto, ani další mezinárodní smlouvy a                              prameny  neobsahují  oprávnění  členských  států  stanovit  takový                              zvláštní  způsob  zániku  trestnosti  podplácení  a  nepřímého                                         12                              úplatkářství.                              Poslední  návrh  rekodifikace  již  opět  ustanovení  o  účinné  lítosti                              neobsahovala, přičemž důvodová zpráva se o důvodech tohoto kroku                              prakticky  nezmiňuje.  V  důsledku  toho  tedy  byla  účinná  lítost                              úplatkářství s definitivní platností ze zákona vypuštěna.                                 11                                  Šámal,P.  a  kol.  trestní  právo  hmotné.Zvláštní  část.  Komentář.                              Praha:C.H.Beck, 2006, str. 1010                              12                                  Viz  Šámal,P.  Osnova  trestního  zákoníku  2004-2006.  Praha:C.H.Beck,                              2006, str. 300                                                                  116","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Nedomníváme  se  ovšem,  že  tento  krok  byl  správný  a  efektivní.  V                              logice věci, v zájmu rozbití korupčních vazeb bychom spíše očekávali                              rozšíření podmínek tohoto institutu, byť by se vztahoval třeba jen na                              korupci mezi českými subjekty nebo jen na hospodářskou soukromou                              oblast. Právě naopak, v zájmu účinnějšího opdhalování a dokazování                              korupce  by  bylo  třeba  podle  našeho  názoru  podmínky  účinné  lítosti                              ještě rozšířit, např. vypuštěním takových podmínek účinné lítosti, jako                              je  dobrovolnost  a  bezodkladnost  oznámení,  popř.  rozšířit  dobrodiní                              účinné lítosti i na další účastníky korupčního vztahu, tzn. i na osobu                              podplácenou. Takto by obě strany nemohly mít jistotu, že jejich vztah                              nebude odhalen a prokázán výpověďmi jejich partnerů, a to třeba i po                              delší době a pod hrozbou probíhajícího trestního řízení. Tuto absenci                              není možné nahradit ani zařazením úplatkářských trestných činů do té                              skupiny  trestných  činů,  jejichž  nepřekažení  nebo  neoznámení  je                              trestné  (§  367,368  TrZ),  neboť  tato  ustanovení  se  vztahují  na  jiné                                                                               13                              osoby než jsou pachatelé úplatkářských trestných činů.  Zdá se krajně                              nelogické pod hrozbou trestní sankce vynucovat překažení a oznámení                              těchto  trestných  činů  po  řádných  osobách,  aniž  by  bylo  umožněno                              takové oznámení, resp, překažení samotným pachatelům úplatkářství,                              kteří  o  skutku  vědí  nejvíce  a  mají  také  lepší  možnosti  trestný  čin                              prokázat.                               Je  zajisté  možné  argumentovat  i  proti  zavedení  tohoto  institutu.  Je                              otázkou,  zda  by  např.  bylo  racionální  a  právně  průchodné  zavedení                              účinné lítosti jen pro úplatkářství související s podnikáním. V takovém                              případě by bylo argumentovat nerovným právním postavením skupin                              osob, jejichž jednání vykazuje značnou míru shody. V podobné věci                              již  negativně  judikoval  Ústavní  soud  v  případě  rozdílů  mezi                              podmínkami účinné lítosti u trestního činu zkrácení daně podle § 240                              a  neodvedení  daně,  pojistného  na  sociální  zabezpečení  a  podobné                              povinné platby podle § 241 TrZ (IV ÚS 309/08 z 29.7.2009).                               Z  mezinárodního  hlediska  je  třeba  uvést,  že  uvedené  mezinárodní                              úmluvy a akty výslovně nevylučují možnost úpravy účinné lítosti pro                              tuto  oblast.  Tak  např.  Trestněprávní  úmluva  o  korupci  (70/2002                              Sb.m.s.)  ve  svých  článcích  2  až  8  zavazuje  smluvní  strany,  aby                              úplatkářské jednání ve veřejné i soukromé sféře bylo považováno za                              trestný čin podle vnitrostátního práva bylo považováno za trestný čin.                              Tento požadavek byl u nás již naplněn, když trestnost úplatkářství je                              zakotvena velmi široce, nicméně z Úmluvy nelze vyvodit, že by poté,                              kdy  takové  jednání  již  bylo  považováno  za  trestný  čin,  nemohla                              trestnost z právních a racionálních důvodů zaniknout v zájmu odhalení                              a potrestání dalších, obvykle závažnějších korupčních jednání. Pokud                              by  nebyla  průchodná  tato  varianta,  lze  uvažovat  o  beztrestnosti                              takových  pachatelů  z  hlediska  trestání  (upuštění  od  potrestání,                              možnost či povinnost použít odklony apod.).                                 13                                 Kuchta, J. Úprava účinné lítosti v novém trestním zákoníku. 2010, dosud                              nepublikováno                                                                  117","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Faktickým  problémem  by  mohlo  být  případné  faktické  zneužívání                              takového institutu v případech provokace jedním z účastníků vztahu,                              kdy  např.  z  konkurenčních  důvodů  by  jedna  strana  vyprovokovala                              takové jednání druhé strany s úmyslem takto přivodit jí trestní stíhání                              a sobě beztrestnost. Samotné trestní právo má však pro tyto případy                              poměrně  dost  zabraňovacích  institutů,  např.  možnost  stíhání  takové                              osoby  za  návod  k  úplatkářským  trestným  činům,  dále  za  vydírání,                              poškození cizích práv, křivého obvinění apod.                               Je škoda, že v této oblasti a v oblasti korupce vůbec nebyly provedeny                              komplexní kriminologické výzkumy zaměřené na výzkum efektivnosti                              dosavadního institutu účinné loítosti včetně legislativních doporučení,                              stejně  tak  by  bylo  možno  realizovat  výzkumy  u  veřejnosti,  resp.  u                              potencionálních  pachatelů  takové  trestné  činnosti  zaměřené  na                              účinnost úprav de lege ferenda.                                5. PRÁVNICKÁ OSOBA JAKO SUBJEKT ÚPLATKÁŘSKÝCH                              TRESTNÝCH ČINŮ.                               Zvláště  nebezpečná  je  korupční  činnost  právnických  osob  jak  ve                              veřejném,  tak  i  v  soukromém  sektoru.  Je  nepochybné,  že  právnické                              osoby  se  snaží  korupčním  způsobem  získat  neoprávněné  výhody  na                              úkor  konkurentů  nebo  i  celé  společnosti.  Často  k  tomu  mívají  větší                              možnosti než jednotlivci, zejména disponují většími korupčními zdroji                              a usilují o výhody, které se na druhé straně mohou projevit velkými                              škodami. Své konkretní korupční nabídky mohou obvykle podpořit i                              silnějšími  mimoekonomickými  tlaky.  Zavedení  trestní  odpovědnosti                              právnickým  osob  je  proto  logickým  důsledkem  existence  takového                              stavu. V současné době tato odpovědnost v různých podobách existuje                              prakticky  ve  všech  státech  Evropské  unie    vyjma  České  republiky.                              Silné tlaky na přijetí příslušného zákona u nás ze zahraničí se nakonec                              projevily vytvořením příslušné právní úpravy. V současné době jsme                              svědky  stavu,  kdy  zákon  byl  schválen  Poslaneckou  sněmovnou  s                              účinností  od  1.  ledna  příštího  roku,  v  uplynulých  dnech  ho  však                              president  republiky  vetoval,  což  v  lepším  případě  znamená                              prodloužení  legislativního procesu a patrně i odklad účinnosti.                               Postoj  předkladatelů  tohoto  zákona  k  trestnosti  korupce  nebyl  vždy                              jednoznačný  a  prošel  určitými  změnami.  V  původním  návrhu  mezi                              trestnými  činy,  kterých  se  mohou  dopustit  právnické  osoby,  vůbec                              nefigurovaly. Ke změně došlo v tomto roce, když do znění návrhu se                              již  dostala  trestnost  korupčních  trestných  činů  podle  §  331  až  334                              (parlamentní  tisk  285),  ještě  později  pak  na  základě  připomínek                              ústavněprávního  výboru  i  trestné  činy  podle  §§  248,256,257  a  258                              TrZ,  mimo  dosah  tedy  zůstává  skutková  podstata  §  226  pro                              insolvenční  řízení,  ačkoliv  její  nezařazení  nebylo  nijak  zdůvodněno.                              Poněkud také zaráží, že ačkoliv byla zařazena ustanovení § 331 až 334                              včetně  jejích  promítnutí  do  sféry  podnikání  a  obchodních  vztahů,                              stranou zůstaly i některé další skutkové podstaty zejména z hlavy páté                              a  šesté  zvláštní  části  TrZ  s  vysokým  korupčním  potenciálem  (např.                              podvod  a  úvěrový  podvod,  porušení  povinnosti  při  správě  cizího                              majetku,  insolvenční  delikty  jako  celek,  neoprávněné  podnikání,                                                                 118","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                zneužití  informací  v  obchodním  styku  aj.).Je  skutečností,  že  čl.  18                              Trestněprávní úmluvy o  korupci zavazuje náš stát pouze k zavedení                              trestnosti trestných činů aktivního úplatkářství, obchodování s vlivem                              a  praní  špinavých  peněz  ,  nicméně  podle  našeho  názoru  i  na  výše                              uvedené trestné činy mělo být v tomto smyslu pamatováno.                               Podle  §  11  odst.  2  Návrhu  trestní  odpovědnost  právnické  osoby                              nezaniká,  spáchala-li  trestný  čin  přijetí  úplatku,  podplácení  a                              nepřímého úplatkářství podle §§ 331-334. Zůstává tedy otázkou, zda                              při jinak zcela obecné formulaci účinné lítosti v § 11 odst. 1 lze tuto                              účinnou lítost vztáhnout také na trestné činy speciálního úplatkářství v                              podnikatelské  sféře,  tedy  podle  §§  248,256,257  a  258  TrZ  a  zda                              možnost  účinné  lítosti  u  těchto  trestných  činů  nezvýhodňuje                              neoprávněně jejich pachatele oproti pachatelům obecného úplatkářství                              a  zda  se  tato  možnost  nedostává  do  rozporu  s  mezinárodními                              smlouvami.  V  opačném  případě  by  bylo  potřebné  sjednotit  možnost                              účinné lítosti u všech úplatkářských trestných činů jak fyzických, tak i                              právnických osob při rozšíření jejich podmínek.                               6. ZNAKY  A  SIGNÁLY  KORUPČNÍHO  PROSTŘEDÍ  A                              KORUPCE V HOSPODÁŘSKÉ SFÉŘE.                               Je známa vysoká latence korupce nejen ve veřejné ale i v soukromé                              sféře,  přitom  taktika  orgánů  činných  v  trestním  řízení  při  jejím                              odhalování je pouze defenzívní - obvykle v rozporu se zákonem čekají                              až  na  konkretní  oznámení,  případů  odhalených  vlastní  operativní                              činností  je  naprosté  minimum.  Přitom  se  lze  domnívat,  že  počet                              oznámených  případů  i  přes  trestnost  nepřekažení  a  neoznámení                              korupce  poklesne,  resp.  budou  nekonkretní.  Tomu  napomůže                              nepochybně  právě  i  absence  účinné  lítosti.  Je  proto  třeba  vytipovat                              základní signály korupčního prostředí  tak, aby tímto směrem mohly                              orgány  zaměřit  svou  aktivní  ofenzívní  operativní  činnost.  Na  tomto                                                                                           14                              místě lze uvést obecně jen ty nejflagrantnější z nich. Jsou jimi např.:                              Nejasně  stanovené  koncepce,  programy  či  projekty  nejsou  řádně                              odůvodněny,  takže  při  objektivním  hodnocení  by  neměly  naději  na                              úspěch  (typické  např.  pro  privatizační  projekty,  podklady  pro                              poskytnutí  půjček,  pro  poskytnutí  zakázek  a  dotací,  a  to  i  ze                              zahraničí).                               Nejasně  stanovené  hodnotící  ukazatele  programu  či  projektu,  takže                              poskytují mnoho prostoru pro libovůli v rozhodování, na druhé straně                              tak  konkretně  stanovené  podmínky,  že  vylučují  ze  hry  ostatní                              uchazeče kromě jednoho předem neformálně vybraného.                                     14                                 Zpracováno podle : Kala, M. Korupce. Státní zastupitelství,2011, č. 4, str.                              4                                                                  119","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Prosazování  neobvyklých  postupů  bez  zjevného  důvodu,  rozdílná                              rozhodnutí v téže věci u odlišných subjektů, rozhodování na poslední                              chvíli před uplynutím mandátu, např. těsně před odvoláním z funkce.                               Využívání externích poradců a znalců k podložení rozhodnutí, jejich                              neodůvodněně vysoké odměňování, neobvyklé preference v platbách,                              rychlost  placení,  vyřizování  žádostí,  přesun  rozhodovacích                              kompetencí  na  kolektivní  orgány,  sbory,  komise  za  účelem  zakrytí                              osobní  odpovědnosti,  neexistující  oponentura  již  učiněných                              rozhodnutí.                               Bránění  přístupu  veřejnosti  a  jiných  subjektů  k  informacím  (např.                              poukazem  na  obchodní  tajemství),  změny  nebo  ztráty  potřebných                              dokumentů  a  podkladů  (např.  ztráty  v  minulosti  uzavřených                              nevýhodných smluv).                                Prodej majetku za cenu nižší než je cena obvyklá, nákupy majetku a                              zboží  za  ceny  neodůvodněně  vysoké,  neodůvodněné  navýšení  ceny                              nebo  hrazení  věcí  a  služeb,  které  nebyly  vůbec  dodány  nebo                              provedeny. Výdaje zaměstnancům neodpovídají jejich příjmům.                               7. ZÁVĚR                               V  článku  jsem  se  pokusil  upozornit  na  některé  problémy  spojené  s                              postihem  korupčních  jednání  v  ekonomické  sféře  na  základě                              novelizované úpravy v novém trestním zákoníku. Lze konstatovat, že                              v  trestní  praxi  jde  o  problematiku  novou,  tato  trestná  činnost  se                              vyznačuje v ysolkou latencí. Právě z tohoto důvodu je třeba zamyslet                              se z hlediska de lege lata a de lege ferenda nad potřebností takového                              postihu i nad jeho šíří. V textu upozorňujeme na to, že nová úprava je                              velmi široká, což ne zcela koresponduje se zásadou subsidiarity trestní                              represe.  Vzhledem  k  novosti  úpravy    a  aktuálnosti  postihu  při                              nedostatku  teoretických  podkladů  a  zkušeností  z  trestní  praxe  jde                              zatím  spíše  o  zmapování  možností  boje  s  korupcí  v  této  oblasti  a                              upozornění  na  jevové  stránky  korupce  při  podnikání,  Proto  jsou  v                              práci    zatím  spíše  otázky  naznačovány  a  kladeny  než  s  konečnou                              platností zodpovězeny. Nečiníme si proto nárok na absolutizaci soudů                              a názorů ani na jednoznačnost případných navrhovaných řešení, nýbrž                              chápeme  je  jako  první  podněty  k  diskusi,  která  se  k  tomuto  tematu                              zákonitě musí v budoucnu rozvinout.                               Literature:                              -  Kala,M. Korupce. Státní zastupitelství,2011, č. 4, ISSN 12143758                              -  Kuchta,J.  Korupce  v  českém  trestním  právu  a  trestněprávní                                 prostředky jejího potírání. Časopis pro právní vědu a praxi, 2008, č.                                 I,PrF MU Brno, ISSN 1210-9126                              -  David,V,  Nett,A.  Korupce  v  právu  mezinárodním,  evropském  a                                 českém.Praha:C.H.Beck, 2007, ISBN 978-80-7179-562-9                              -  Chmelík, J. a kol. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde, 2003,                                 ISBN 80-7201-434-X                                                                  120","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                 -   -    Šámal,P.,Púry,F.  Rizman  S.  Kratochvíl,V.  Trestní  zákoník  II.                                 Komentář.     Praha:C.H.Beck, 2010,  ISBN                               -  -    Frič,P. a kol. Korupce, G plus G, Praha, 1999                              -  -      Šámal,P.  Osnova  trestního  zákoníku  2004-2006.  Praha:                                 C.H.Beck, 2006                                Contact – email                              Doc.  JUDr.  Josef  Kuchta,  CSc,  katedra  trestního  práva  PrF  MU                              Brno, Josef.Kuchta@law.muni.cz                                                                                                                             121","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                 KORUPCIA A ANTIKORUPČNÉ OPATRENIA V                                             POLICAJNOM ZBORE SR                                              ZUZANA MEDELSKÁ TKÁČOVÁ                                   Fakulta práva, Paneurópska vysoká škola, Slovenská republika                                 Abstract in original langure                              Korupčná  trestná  činnosť  je  prítomná  vo  všetkých  zložkách                              spoločnosti,  tak  vo  verejnom  ako  aj  súkromnom  sektore.  Efektívny                              boj  a prijímanie  efektívnych  opatrení  v antikorupčnom  boji  je                              predmetom  politických  debát  ako  aj  „záväzných“  politických                              dokumentov.  Kritickou  zložkou  sa  javí  verejný  sektor  a v jej  rámci                              policajný  zbor.  Polícia  je  tá,  ktorá  by  mala  účinne  bojovať  proti                              korupčnej kriminalite a nie tá, ktorá bojuje s korupčnou kriminalitou.                              Potreba prijatia efektívnych protikorupčných opatrení na jej samotné                              odstránenie  je  enormná,  nakoľko  policajný  zbor  musí  byť  orgánom                              s jasne vymedzením cieľom pomáhať a chrániť                               Key words in original language                              korupcia,  trestný  čin,  programové  vyhlásenie  vlády,  policajný  zbor,                              anti-korupčné opatrenia                                Abstract                              Corruption  as  a  criminal  activity  is  present  in  every  section  of  our                              society, in private as well as in public sector. Reception of effective                              measures  against  corruption  is  crucial.  This  is  the  object  of  many                              political  debates  as  well  as  following  “biding”  political  documents.                              Critical  segment  is  public  sector  and  this  sector  includes  also  the                              police  force.  Police  force  is  the  one  which  should  fight  effectively                              against  corruption  criminality,  not  the  one  which  struggles  with                              corruption itself. The requirement of adopting effective anti corruption                              measures  is  enormous  because  police  force  must  be  the  organ  with                              strictly determined aims which are helping and protecting                              Key words                              corruption, crime, governmental program, police force, anticorruption                              measures                               1. ÚVOD                               Korupcia, ako vzťah minimálne medzi dvoma aktérmi, ktorý spočíva                              vo  zvýhodnení  pre  jednu  stranu  a odmeny  pre  druhú  stranu,                              predstavuje  globálny  a celospoločenský  problém.  Pojem  korupcia                              pochádza  z latinského  slova  corrumpere  čo  v preklade  znamená                              skaziť.  Na  pojem  korupcie  sa  nie  je  možné  zamerať  len  z jedného                              konkrétneho  hľadiska.  Taktiež  ju  nie  je  možné  ponímať,  ako                              problematiku  jednej  krajiny  či  jednej  ustanovizne.  Korupcia  je  ako                              „baktéria“, ktorá je všade okolo nás. Jediný rozdiel spočíva v tom, ako                              je  vnímaná  či  už  na  politickej  scéne,  médiami  alebo  konkrétnymi                              ľuďmi.  Je  potrebné  však  ozrejmiť,  že  každý  jeden  človek  chce  byť                                                                  122","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                uprednostnený, chce získavať benefity a s tým je spojené, nazvime to                              neodborne  ako  „ďakovné“,  ktoré  je  však  v konečnom  dôsledku                              ponímané  ako  súčasť  korupcie.  Históriu  korupcie  nie  je  možné                              datovať.  Zmienky  o korupcii  môžeme  napríklad  nájsť  v knihách                              Starého  zákona,  konkrétne  v Knihe  Samuelovej  v 12.  kapitole  je                              zmienka o prijatí úplatku a prižmúrení očí. Určité zmienky nájdeme aj                              v Knihe  Kazateľ  a v Knihe  Sirachovcovej.  Problematiku  korupcie                              rozoberal vo svojej práci aj Tomáš Akvinský. Vo svojej práci Suma                              theologiae spomína, že: „ Najhoršia je korupcia najlepších“.                               Pôvod korupcie je hlavne ekonomický a sociálny. Človek, keď chce                              niečo  mať  a  štát  mu  to  neposkytne,  si  to  zaobstará  inak.  Korupcia                              začína  v  mysliach  ľudí  a  rozvíja  sa  tam,  kde  má  na  to  ekonomické                              predpoklady. Vždy má ekonomický charakter, je tam, kde je niečoho                              nedostatok. Pokiaľ ide o korupciu v Slovenskej republike, jej rozmach                              nastal až po páde komunizmu. Jednak to bolo spôsobené zmenou na                              trhové  hospodárstvo  s megaprivatizáciou,  ktorá  bola  spojená                              s klientelizmom,  a jednak  to  bolo  spôsobené  rozmachom  slobody                              tlače,  rozmachom  médií,  častejšou  a čoraz  ostrejšou  publikáciou                              faktov z oblasti politiky, hospodárstva, súdnictva či polície.                                2.  VŠEOBECNE O KORUPCII V PODMIENKACH                              SLOVENSKEJ REPUBLIKY                               Zákonná  úprava  trestného  činu  korupcie  bola  v podmienkach                              Slovenskej republiky veľmi zdĺhavá a kľukatá. Úprava bola prijímaná                              postupne, niektoré ustanovenia,  napr.  o podplácaní  boli  novelami  zo                              zákona vylúčené. Trestné bolo len prijímanie úplatku. Po určitom čase                              novelou  zákona  bolo  podplácanie  opäť  zahrnuté  do  zákona.  Aj                              v súčasnosti  sa  diskutuje  o možnosti  zániku  trestnosti  v prípade                              ohlásenia  korupcie.  Diskutuje  sa  o  možnosti  upustiť  od  trestného                              stíhania osôb, ktoré sa dopustili trestného činu prijatia úplatku alebo                              podplácania  aj  v  prípade  ak  o  tom  podajú  trestné  oznámia  až  po                              spáchaní tohto skutku.                                Terajšiu  úpravu  korupcie  aj  keď  viackrát  modifikovanú  nájdeme                              v zákone č. 300/2005 Z.z. Trestný zákon v znení neskorších predpisov                              a o zmene a doplnení niektorých zákonov. V treťom diely ôsmej hlavy                              sa  nachádzajú  jednotlivé  činy  korupcie.  Pojem  korupcie  je  možné                              definovať ako: „ Skazenosť, predajnosť, úplatkárstvo, teda prijímanie                              úplatku i podplácanie, ale aj akékoľvek správanie k osobám, ktorým                              sú zverené kompetencie vo verejnom alebo súkromnom sektore, ktoré                              odporuje povinnostiam vyplývajúcim z ich postavenia a ktoré smeruje                                                        1                              k získaniu náležitých výhod.“                              Trestné činy korupcie možno členiť na:                                  1                                Ivor J. a kolektív, Trestné právo hmotné, Osobitná časť 2, Bratislava, Iura                              Edition, 2010, str. 350                                                                  123","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Prijímanie úplatku ( § 328 až § 331 Trestného zákona)                                Podplácanie ( § 332 až § 335 Trestného zákona)                               Nepriamu korupciu (§ 336 Trestného zákona)                               Ako som spomínal, korupcia je celospoločenský fenomén a aj v našej                              spoločnosti je vnímaná veľmi negatívne. Jestvujú oblasti, kde je miera                              korupcie  „zanedbateľná“  a oblasti,  kde  je  miera  korupcia  príliš                              vysoká. Najčastejším tŕňom v oku každého jednoduchého človeka je                              trestný  čin  korupcie  verejných  činiteľov,  keďže  sa  jedná  o osoby                              verejne a mediálne známe. S korupciou sa stretávame takmer všade, či                              už  u lekára,  polície,  v súdnictve  a napokon  vo  vysokých  politických                              kruhoch, kde obyčajný človek nemá dosah. Je potrebné zdôrazniť, že                              miera  korupcie  v Slovenskej  republike  je  veľmi  vysoká.  Tak  ako                              každá  krajina  aj  Slovenská  republika  hľadá  prostriedky boja  proti                              korupcii.  Každý  deň  je  možné  z médií  počuť  o protikorupčných                              opatreniach  a korupčných  škandáloch.  Následné  je  možné  uvažovať                              nad  efektívnosťou  protikorupčných  opatrení.  Poslušný  občan  štátu                              nemá  dosah  ani  prostriedky  aby  dokázal  bojovať  proti  korupcii.                              Jestvuje  tu  jeho  povinnosť  vyplývajúca  zo  zákona  nahlásiť  tento                              trestný  čin,  avšak  je  potrebné  zamyslieť  sa  nad  efektivitou                              odhaľovania tejto trestnej činnosti.                               Na boj proti korupcii je potrebná predovšetkým politická vôľa. Nie je                              možné  bojovať  bez  kvalitných  zákonov  a bez  kvalitných                              zákonodarcov,  ktorí  korupciu  ako  takú  nepotrebujú  presadzovať.                              Politická obec je tá, ktorá vo svojich rukách sústreďuje najväčšiu moc                              a ktorá  je  zároveň  oprávnená  s touto  mocou  zaobchádzať.  Napriek                              „obrovskej“ politickej vôli bojovať proti korupcii vytváraním nových                              a čoraz  účinnejších  protikorupčných  opatrení,  existujúce  korupčné                              kauzy    posúvajú  Slovenskú  republiku  do  medzinárodného  úzadia                              a vrhajú zlé svetlo na jej ponímanie vo svete.                               Počas  existencie  Slovenskej  republiky  sa  politické  strany                              v predvolebných  kampaniach  venujú  predovšetkým  problematike                              korupcie.  Predvolebné  programy  jednotlivých  politických  strán  sú                              plné  opatrení,  ktoré  majú  zabrániť  rozširovaniu  korupcie,  majú                              pomôcť pri objasňovaní, majú motivovať ľudí, aby sa nebáli trestnú                              činnosť  ohlasovať,  atď.  Je  všeobecne  známe,  že  tieto  „pokusy“                              o zlepšenie situácie z nejakých dôvodov zlyhávajú.                               Napríklad  programové  vyhlásenie  vlády  z roku  2002  obsahovalo                              ustanovenie  z oblasti  vnútornej  bezpečnosti,  ktoré  sa  dotýkalo  aj                              korupcie. Vláda sa zaviazala, že:                               „zabezpečí  potrebné  legislatívne  a  organizačné  predpoklady  na                              zriadenie a činnosť špeciálneho útvaru zloženého z vyšetrovateľov a                              kriminalistov  policajného  zboru,  ktorý  bude  úzko  spolupracovať  so                                                                      124","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                špeciálnym  prokurátorom  a  špeciálnym  súdom  v  boji  proti                                                               2                              organizovanému zločinu a korupcii.“                              Programové  vyhlásenie  vlády  z roku  2006  bolo  o čosi  bohatšie  na                              ustanovenia ohľadom protikorupčných opatrení, tak napríklad:                               -  „Vláda  Slovenskej  republiky  si je  dobre  vedomá  toho,  že  závažná                              ekonomická  kriminalita  a korupcia  ohrozuje  základné  princípy                              sociálne  orientovaného,  ekonomicky  prosperujúceho,  stabilného,                              právneho  a  vo  svete  uznávaného  štátu.  Urobí  nevyhnutné  kroky  na                              zvýšenie  úspešnosti  práce,  ktoré  sa  zúčastňujú  na  odhaľovaní  a                              objasňovaní  tejto  trestnej  činnosti.  Vyhodnotí  účinnosť  špeciálnych                              právnych nástrojov a inštitúcií v boji proti najzávažnejšej ekonomickej                              kriminalite a korupcii. Vláda Slovenskej republiky nedopustí politické                              ovplyvňovanie ich činnosti. Vyvinie maximálne úsilie, aby nadobudol                              účinnosť  zákon  o  preukazovaní  pôvodu  majetku  a  aby  sa  jeho                              mechanizmy  čo  najskôr  začali  v  praxi  uplatňovať.  V  záujme                              efektívneho  boja  s  korupciou  vláda  Slovenskej  republiky  podnikne                              kroky na prijatie legislatívnych a technických podmienok potrebných                              na skrátenie času od odhalenia a objasnenia protiprávneho konania po                              jeho  potrestanie.  Znižovaním  byrokracie,  skvalitnením  legislatívy  v                              oblasti verejnej správy a správneho konania bude vytvárať podmienky                                                                   3                              na obmedzovanie priestoru pre korupciu.“                              Napokon  programové  vyhlásenie  vlády  z roku  2010  sa  zaoberá                              problematikou korupcie takto:                               -  „Boj  proti  korupcii  bude  patriť  medzi  hlavné  priority  vlády  SR.                              Vláda SR bude pôsobiť na to, aby sa posilnili a zlepšili väzby medzi                              políciou,  prokuratúrou  a  súdmi  v  záujme  urýchlenia  a  vyššej                              efektívnosti    konania  v  závažných  korupčných  kauzách  v  celom                              reťazci,  počínajúc  odhalením,  vyšetrovaním,  obžalobou  a  končiac                              odsúdením  páchateľa.  Efektívnym  využívaním  policajných  kapacít,                              legislatívnych i technických prostriedkov a nástrojov chce dosiahnuť                              väčšiu  úspešnosť  v  odhaľovaní    prípadov  korupcie.  Vláda  SR  bude                              presadzovať kvalitnejšie budovanie špecializovaných zložiek polície,                              osobitne  sprísnením  výberu  policajtov  a  získaním  špičkových                              špecialistov  zo  súkromného  sektora  do  úradu    boja  proti  korupcii  a                              úradu  boja    proti  organizovanej  kriminalite  Prezídia  Policajného                              zboru.  Vláda  SR  podporuje  iniciatívy  na  vytvorenie  európskej                              antikorupčnej siete. Dorieši trestnoprávnu úpravu postihu korupcie a                              pripraví  novú  zákonnú  úpravu  s  cieľom  zvýšenia  transparentnosti                              financovania politických strán a hnutí a volebných kampaní všetkých                              druhov volieb v súlade s odporúčaniami skupiny štátov Rady Európy                              proti  korupcii  (GRECO).  Vláda  SR  sa  zaväzuje  urobiť  viac  ako                              doteraz  aj  v  oblasti  zvyšovania  právneho    vedomia  občanov,                                 2                                Programové vyhlásenie vlády Slovenskej republiky 2002                              3  Programové vyhlásenie vlády Slovenskej republiky 2006                                                                  125","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                prekonávania  vžitých,  zakorenených  postojov  a  zmýšľania,  s  akým                                                                                  4                              dnešná spoločnosť pristupuje k tomuto negatívnemu javu.“                              Ako  môžeme  z týchto  príkladov  sledovať  politická  vôľa  vytvoriť                              protikorupčné  opatrenia,  ktoré  aspoň  obmedzia  existenciu  korupcie                              jestvujú.  Otázna  je  však  ich  efektivita  a následné  dôvod  ich                              zlyhávania. Nestačí len prijať potrebnú právnu úpravu, je potrebné aj                              čosi vybudovať a následné dodržiavať dohodnuté podmienky.                               3.  KORUPCIA V POLICAJNOM ZBORE                               Polícia  predstavuje  ustanovizeň,  ktorá  je  určená  predovšetkým  na                              ochranu základných spoločenských hodnôt občanov. Polícia by mala                              byť  tá,  ktorá  má  „pomáhať  a chrániť“.  Je  nástrojom,  ktorý                              zabezpečuje poriadok a bezpečnosť v štáte, riadi a vedie objasňovanie                              trestnej činnosti, atď. Každý občan vníma úlohy a postavenie polície                              v spoločnosti  odlišne.  Prevažuje  názor,  že  polícia,  či  každý  policajt                              predstavuje autoritu a rešpekt. Policajt je ten, ktorý reprezentuje štát.                              Väčšina  ľudí  má  pred  jednotlivými  príslušníkmi  rešpekt,  ktorý                              vyplýva  z ich  postavenia.  Korupcia  v policajnom  zbore,  je  jednou                              z najsledovanejších  otázok,  ktorá  je  vždy  aktuálna.  V  minulosti  sa                              možno  tak  nehovorilo  o tomto  druhu  korupcie,  avšak  jej  rozmach                              a stála  existencia  nezaniká.  „Korupciu  v policajnom  zbore  je  možné                              chápať  ako  úmyselnú,  cieľavedomú  činnosť,  spočívajúcu  v  zneužití,                              resp.  zneužívaní  právomocí  policajta  ako  verejného  činiteľa,  v                              uplatňovaní jeho oficiálneho mandátu nezákonnými prostriedkami, či                              už  z  vlastného  alebo  cudzieho  podnetu,  s  úmyslom  získať                              neoprávnený prospech, hmotný či nehmotný, pre seba alebo pre iné                                     5                              osoby.“   Polícia  má  široké  pole  pôsobnosti,  z čoho  vyplývajú  aj                              obsiahle  právomoci,  ktorými  je  zákonom  oprávnená,  či  povinná                              k používaniu.  Jedná  sa  napríklad  o normy  správneho  práva,  ktoré                              regulujú  správne  konanie,  no  najmä  o normy  trestného  práva,  ktoré                              regulujú  činnosť  a postup  policajta  pri  vyšetrovaní,  objasňovaní                              trestnej  činnosti  a napokon  upravujú  postup  v trestnom  konaní.                              Príslušníci  policajného  zboru  sú  najčastejšie  stíhaní  za  trestný  čin                              zneužívania  právomoci  verejného  činiteľa.  Najčastejšou  formou                              páchania  tohto  trestného  činu  je  prevzatie  finančnej  hotovosti  od                              účastníkov  cestných  kontrol,  porušenie  povinnosti  pri  schvaľovaní                              technickej  spôsobilosti  motorových  vozidiel  a  použitie  násilia  pri                              vykonávaní  služobných  zákrokov.  Príčiny  korupcie  v policajnom                              zbore sú rôzne:                               Nedostatočné finančné ohodnotenie                               Kontakty na zločinecké skupiny                                  4                                Programové vyhlásenie vlády Slovenskej republiky 2010                              5  Štúdia Transparency international Slovensko, 2009                                                                  126","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Nedostatočná morálna pripravenosť na výkon služby                                Klientelizmus a známosti pri prijímaní do služobného pomeru                               Uvedený    výpočet   nezahŕňa   celú   škálu   príčin   korupcie.                              Najzávažnejším  je  asi  prvý  bod  a to  nedostatočné  finančné                              ohodnotenie. Vidina lepšieho zárobku, lepšieho zabezpečenia rodiny                              a celkovo  pocitu  mať  sa  lepšie  je  asi  najzáväznejšou  príčinou                              korupcie. Je ťažké tento argument vyvrátiť, keďže každý by sa chcel                              mať lepšie a každý sa chce chopiť príležitosti. Je potom už len otázne,                              ktorá  cesta  je  správna,  či  ta  legálna  alebo  tá  protizákonná.  S týmto                              bodom  úzko  súvisí  aj  nedostatočná  morálna  pripravenosť.  Do                              policajného zboru sú často prijímaný ľudia, ktorý nemajú „chrbtovú                              kosť“, nepoznajú základné morálne hodnoty a preto im nevadí prijatie                              úplatku,  skôr  by  som  povedala,  že  ich  to  povzbudí  k ďalšej                              protizákonnej  činnosti.  Klientelizmus  a známosti  pri  prijímaní  do                              pracovného či služobného pomeru existujú snáď v každom pracovnom                              odvetví.  Je  však  potrebné  poukázať,  na  známu  formulku:  „dačo  za                              dačo“, čo nasvedčuje existencii korupcii. Napokon, posledný príklad                              z príčin  korupcie  v policajnom  zbore  sú  kontakty  na  zločinecké                              skupiny.  Tento  problém  sa  taktiež  prelína  s ostatnými  príčinami                              korupcie.  Čoraz  viac  sa  množia  prípady,  kde  došlo  k odhaleniu                              kontaktov  medzi  príslušníkom  policajného  zboru  a podsvetím.  Tieto                              kontakty  sú  udržiavané  na  báze  benefitov  na  jednej  a druhej  strane.                              Tento fakt vrhá veľmi zlé svetlo na fungovanie polície ako celku.                               Polícia  je  ustanovizňou,  pri  ktorej  už  aj  verejnosť  vníma  nárast                              korupcie za posledné  roky. Ide o oblasť, ktorú respondenti vnímajú                              pomerne kriticky, keďže takmer 50% respondentov sa domnieva, že v                              danej oblasti je rozšírená korupcia.                                                                          6                              Tabuľka č.1: Vývoj vnímania korupcie v polícii                                                         6  Študia Transparency international Slovensko, 2009                                                                  127","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                   Najčastejšou formou korupcie v policajnom zbore je prijatie úplatku                              pri  cestných  kontrolách.  Tento  konkrétny  prípad  korupcie  je  jednak                              protizákonný,  no  na  strane  druhej  predstavuje  výhodu  pre  oboch                              účastníkov  konkrétnej  situácie.  Ak  by  niekoho,  napríklad  za                              prekročenie rýchlosti, zastavil príslušník policajného zboru a udelil by                              mu pokutu za nedodržanie stanovenej rýchlosti v hodnote 2OO Eur,                              určite by to nikoho nepotešilo. Skutočnosť „vyjednávania“ a zníženia                              pokuty je častým javom. Väčšinou to končí tým, že sa dohodne na 50                              Eurách,  ktoré  idú  do  vrecka  policajtovi.  Záver  tejto  situácie:  Vodič                              ušetril značnú sumu peňazí a policajt si privyrobil. Avšak obe strany                              sa  dopustili  protiprávneho  činu.  Jedna  ponúknutím  úplatku,  druhá                              prijatím  úplatku.  Otázka  znie:  Je  vôbec  možné  odstrániť  takýto                              konkrétny  druh  korupcie,  kde  profitujú  obe  strany  a profitujú                              spôsobom,  ktorý  im  zaručí  uspokojenie,  prinajmenšom  finančné?  Je                              vôbec  niektorý  občan  ochotný  takýto  druh  korupcie  nahlásiť?  Prečo                              by aj mal byť ochotný, keď mu to ušetrilo značnú čiastku peňazí.                                                                                    7                              Ďalšími formami korupcie v policajnom zbore sú napríklad:                               „prijímanie  pohostenia  a  rôznych  služieb  bez  úhrady,  s  následným                              záväzkom voči ich poskytovateľom,                               snaha získať neoprávnený majetkový prospech,                               úsilie  policajta  za  každú  cenu  objasniť  trestnú  činnosť,  s  vidinou                              finančného ohodnotenia,                               požadovanie  vyplatenia  finančnej  sumy  za  činnosť  v  rozpore  s                              právnymi       normami, za nečinnosť pri zistení spáchania trestného                              skutku (protiprávneho   konania), vybavenie určitej záležitosti,                               vykonanie  vopred  naplánovanej  krádeže  alebo  lúpeže  a  to  aj  počas                              výkonu  služby  s  využitím  pridelenej  služobnej  techniky  samostatne                              alebo s inými páchateľmi z radov civilných osôb,                               spoluúčasť na vydieraní - tzv. racketing - vymáhanie výpalného,                               poskytovanie pseudoochrany pri nezákonnom podnikaní,                               zahladzovanie  stôp  pri  vykonanom  trestnom  čine  alebo  celého                              trestného činu,                               aktivity „zvýšenej osobnej bezpečnosti“ alebo priamo výkon funkcie                              telesného strážcu v dobe mimo výkon služby inej exponovanej osobe,                                 7   Analýzou  údajov dokumentovaných podozrení spáchanej trestnej činnosti                              policajtmi  má  sekcia  kontroly  a  inšpekčnej  služby  MV  SR  poznatky  o                              najčastejších formám korupcie policajtov na Slovensku                                                                  128","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                protekcionizmus v prospech fyzickej alebo právnickej osoby,                                poskytovanie  informácií  služobného  charakteru  kriminálnemu                              podsvetiu  o  pripravovaných  alebo  realizovaných  policajných                                         8                              aktivitách.“                               Stav korupcie v policajnom zbore úzko súvisí aj s dôverou občanov v                              činnosť  polície.  Tá  je  v skutočnosti  stále  viac  nalomená  po  každom                              medializovanom  prípade  korupcie,  v ktorom  je  zapletený  príslušník                              policajného  zboru.  Je  ťažké  nahlásiť  korupciu  osobe,  ktorá  je                              napríklad známym alebo kolegom príslušníka policajného zboru, ktorý                              sa dopustil trestného činu korupcie. Nie je jednoduché opísať skutok,                              ktorý  sa  stal  osobe,  ktorá  je  v tom  istom  služobnom  pomere                              alebo postavení.  Nedostatočnú  dôveru  v  činnosť  polície  vyjadruje aj                              neochota občanov ohlasovať prípady úplatkárstva polícii, bez čoho je                              v podstate nemožné účinne postihovať korupciu.                               4. NÁVRHY ANTIKORUPČNÝCH OPATRENÍ                               Je  potrebné  si  uvedomiť,  že  boj  proti  korupcii  v tejto  oblasti  nie  je                              jednoduchý.  Ako  som  vyššie  uviedla,  príklady  z jednotlivých                              programových  vyhlásení  za  jednotlivé  volebné  obdobia  sa  pokúšali                              prijímať  opatrenia,  ktoré  mali  zabrániť  alebo  zmierniť  korupciu  tak                              v celoslovenskom  meradle  ako  i  v policajnom  zbore.  Nie  všetky                              opatrenia, ktoré boli prijaté boli v skutočnosti aj zavedené a napokon                              tie protikorupčné opatrenia, ktoré boli zavedené vykazovali nízku, či                              nulovú efektivitu.                               Z môjho pohľadu, je najväčšou potrebou v boji proti korupcii zvýšenie                              právneho  vedomia  ľudí.  Je  to  základné  opatrenie,  ktorým  je  možné                              zabrániť  korupcii.  Čím  viac  budú  ľudia  vedieť  o korupcii,  o jej                              následkoch  a dôsledkoch,  tým  bude  miera  páchania  tejto  trestnej                              činnosti  nižšia.  Právne  vedomie  ľudí  je  potrebné  zvýšiť  štúdiom,                              protikorupčnými kampaňami a dostatočným upozornením na dôsledky                              korupcie.  Je  potrebné  umiestniť  na  viditeľnom  mieste  najmä  na                              miestach,  kde  by  mohlo  dochádzať  ku  korupcii  informácie                              o závažnosti  tejto  protiprávnej  činnosti,  kde  je  potrebné  obrátiť  sa                              a ako postupovať v prípade podozrenia zo spáchania korupcie.                                V politickej  obci  by  mali  čoraz  viac  rezonovať  slová  o politickej                              kultúre, ktoré by sa v skutočnosti aj dodržiavali. Je potrebné začať od                              zákonodarcov, ktorým bola zverená možnosť tvorby legislatívy. Práve                              členovia  zákonodarného  zboru  by  mali  ísť  príkladom,  mali  by                              zabraňovať korupcii a to nie len ústami ale aj svojimi činmi.                               Je  potrebné  postupne  zvýšiť  životnú  úroveň.  Čím  je  nižšia  životná                              úroveň,  tým  sú  väčšie  predpoklady  korupcie.  Dobrá  ekonomická                                8                                 Projekt  potláčania  korupcie  v  Policajnom  zbore.  Ministerstvo  vnútra  SR                              1999                                                                  129","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                situácia  v krajine  a finančné  zabezpečenie  občanov  samo  o sebe                              vyjadruje  nepotrebu  existencie  korupcie  v spoločnosti.  Zvýšenie                              životnej  úrovne  nie  je  záležitosťou  jedného  roka,  ale  dlhotrvajúcej                              a stabilnej   vnútroštátnej   ako   aj   medzinárodnej   politickej                              a ekonomickej  situácie  v krajine,  ktorá  sa  premieta  v ekonomickom                              raste a zvyšujúcej sa životnej úrovni obyvateľstva daného štátu.                                Ďalším z opatrení, ktoré by mohlo napomôcť v objasňovaní korupcie                              je  poskytnutie  určenej  výšky  finančných  prostriedkov  za  nahlásenie                              korupcie. Toto  opatrenie  existuje  a je  aj  účinné  v Spojených  štátoch                              amerických.  Týmto  opatrením  by  boli  jednotlivci  motivovaný                              oznámiť korupčnú činnosť a zároveň by bolo ich oznámenie finančné                              ohodnotené.                               Opatrením,  ktoré  by  aspoň  z časti  mohlo  zabrániť  korupcii                              v policajnom  zbore  je  zvýšenie  nárokov  pri  prijímaní  do  služby                              v policajnom  zbore.  Na  kandidátov,  ktorý  ašpirujú  na  službu                              v policajnom  zbore  by  mali  byť  kladené  predovšetkým  zvýšené                              morálne nároky, ktoré im umožnia vyhýbať sa situáciám, ktoré vedú                              k protiprávnej činnosti. Je potrebné zabezpečiť kvalitnejšie vzdelanie                              príslušníkov policajného zboru. Policajt by mal byť ten, ktorý dokáže                              povedať  „nie“,  dokáže  odmietnuť  ponúknutý  nelegálny  benefit.                              V tomto  prípade  by  bolo  potrebné  aj  legislatívne  upraviť  finančné                              a materiálne  zabezpečenie  príslušníkov  policajného  zboru,  prípadne                              zaviesť finančné odmeny za nahlásenie akejkoľvek formy korupcie.                               Ďalším z opatrení by malo byť zefektívnenie fungovania policajných                              zložiek  pri  odhaľovaní  korupcie.  Zvýrazniť  právomoci  a  konanie                              Úradu  boja  proti  korupcii  v prípade  ohlásenia  protiprávnej  činnosti.                              Realizácia  tohto  opatrenia  nie  je  jednoduchá,  najmä  v prípade                              korupcie  na  strane  samotného  policajného  zboru.  S touto                              problematikou  súvisí  aj  oznamovanie  korupcie  príslušníkov                              policajného zboru. Je potrebné prijať opatrenia, ktoré odbúrajú strach                              z oznámenia  korupcie,  ktoré  bude  podložené  ochranou  osoby,  ktorá                              samotné  protiprávne  konanie  ohlásila.  Zároveň  je  potrebné  vytvoriť                              orgán, ktorý by nebol tvorený príslušníkmi policajného zboru a ktorý                              by  pôsobil  v oblasti  objasňovania  korupcie  policajtov.  Podľa  môjho                              názoru  takýmto  „nezávislým,  nepolicajným  orgánom“  by  sa                              zefektívnilo objasnenie korupcie v policajnom zbore a zároveň  by sa                              vytvoril prísnejší prístup k odstraňovaniu korupcie.                               Vhodným  opatrením  v boji  proti  korupcii  v policajnom  zbore,                              obzvlášť pri cestných kontrolách za porušenie dopravných predpisov,                              by  bolo  zrušenie  platenia  pokút  v hotovosti.  Odstránenie  tejto                              možnosti  výrazné  zníži  priestor  pre  korupciu  v policajnom  zbore.                              S týmto  protikorpčným  opatrením  úzko  súvisí  tabuľkové  vytvorenie                              výšky pokút za jednotlivé porušenia dopravných predpisov. Jednotlivé                              priestupky by boli podľa závažnosti odstupňované a následne by bola                              pevne  stanovená  výška  pokuty,  ktorá  by  neumožňovala  žiadne                              odchýlky.  V podstate  by  to  mohlo  fungovať  systémom,  kde  by                              v prípade  porušenia  dopravného  predpisu  bol  konštatované  samotné                              porušenie.  Následne  by  sa  pristúpilo  k zaplateniu  pokuty  na                                                                 130","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                príslušnom  orgáne  policajného  zboru  čiastkou,  ktorá  by  bola                              nekompromisne  stanovená  zákonom,  a z ktorej  by  nebolo  možné                              vybočiť.  Môže  sa  stať,  že  tento  postup  pôsobí  veľmi  byrokraticky,                              avšak  podľa  môjho  názoru  by  sa jeho efektívnosť  v praxi  potvrdila.                              Ďalšou možnosťou namiesto platenia pokút v hotovosti by mohla byť                              možnosť  platenia  prostredníctvom  platobného  terminálu.  Jednalo  by                              sa  teda  o elektronickú  platbu,  pri  ktorej  by  konkrétny  príslušník                              policajného  zboru  nebol  v kontakte  s hotovostnou  platbou.  Tento                              spôsob by bol jednoduchší, avšak na druhej strane sa vynára otázka                              finančnej  náročnosti  ohľadom vybavenia  každej  policajnej  hliadky                              platobným terminálom.                               Ďalším z protikorupčných opatrení, ktoré by mohlo napomôcť znížiť                              mieru  korupcie  by  mohlo  byť  zavedenie  video  záznamu  a to  tým                              spôsobom,  že  by  bola  do  motorových  vozidiel  jednotlivých                              policajných hliadok namontovaná kamera, ktorá by  snímala konanie                              príslušníkov policajného zboru. Ich konanie by tak bolo monitorované                              a následne  by  bolo  vyhodnocované.  Zabránilo  by  sa  tak  korupcii                              a v prípade  akéhokoľvek  pokusu  by  jestvoval  záznam,  ktorý  by                              dokazoval  jej  existenciu.  Aj  v tomto  prípade  je  však  potrebné                              poukázať  na  finančnú  náročnosť  vybavenia  každej  hliadky                              kamerovým systémom.                               Opatrením ktoré by dokázalo znížiť mieru korupcie by mohlo byť aj                              skrátenie  lehôt  na  vydanie  rozhodnutí  v  prípade,  ak  podanie                              obsahovalo  všetky  náležitosti  a prílohy.  Toto  opatrenie  by  podľa                              môjho  názoru  dokázalo  zabrániť  úplatkárstvu  za  skoršie  vybavenie                              vecí. Každý z nás by chcel mať danú vec vyriešenú prednostne a čo                              najrýchlejšie.  Je  verejne  známe,  že  ľudia  sú  ochotní  „prispieť“  za                              skoršie vybavenie veci. Nie všade sú však tieto „príspevky“ legálne                              a tak týmto spôsobom dochádza ku korupcii. Podľa môjho názoru je                              potrebné  vymyslieť  právny  rámec,  ktorý  by  umožňoval  legálne                              ponúknuť príplatok za predčasné vybavenie. Týmto spôsobom by bol                              uspokojený  žiadateľ  o službu  a zároveň  by  sa  naplnila  pokladnica                              danej inštitúcie.                               Na  záver  ako  návrh  protikorupčného  opatrenia  by  mohlo  slúžiť                              zavedenie  elektronizácie  verejnej  správy  alebo  zefektívnenie                              v oblastiach kde elektronizácia už je funkčná. V tomto prípade by sa                              minimalizoval  styk  z jednej  i druhej  strany  a zamedzilo  by  sa  tak                              možnosti korupcie.                               5.  ZÁVER                               Každé  z opatrení,  ktoré  som  ponúkla  ako  návrh  na  zníženie  či                              zamedzenie  korupcie  má  svoje  klady  i zápory.  Na  jednej  strane  je                              potrebné prijať opatrenia, ktoré zamedzia korupcii. Na strane druhej,                              každé  z opatrení  niečo  stojí,  vykazuje  či  už  časovú  alebo  finančnú                              náročnosť.  Základnou  otázkou  je  čo  je  potrebnejšie,  či  prijať                              protikorupčné opatrenia alebo investovať do iných oblastí. Je potrebné                              poukázať, že každé jedno z opatrení je úzko späté s politickou mocou.                              Pre  každé  z opatrení  je  potrebná  politická  podpora,  ktorá  zabezpečí                                                                 131","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                fungovanie  a zaručí  efektívnosť.  V konečnom  dôsledku  je  potrebné                              povedať,  že  bez  politickej  vôle  nie  je  možné  v tejto  problematike                              napredovať. Tak ako to bolo načrtnuté v jednotlivých programových                              vyhláseniach  vlád  za  konkrétne  vládne  obdobia,  korupcia  bola                              základným  pilierom  každého  politického  subjektu,  ktorý  formoval                              vládu.  Aké  však  bolo  skutočné  naplnenie  týchto  volebných                              programov?  Koľko  z  bodov  zostalo  len  na  papieri  je  na  uvážení                              každého  z nás.  Je  treba  brať  do  úvahy  náročnosť  problematiky                              protikorupčných  opatrení,  avšak  je  nemysliteľné,  že  za  obdobie  od                              vzniku  Slovenskej  republiky  nenastal  viditeľný  posun  k odstráneniu                              alebo aspoň zníženiu miery korupcie.                               Základom odstránenia korupcie v spoločnosti je naučiť človeka čo je                              správne,  ako  sa  je  potrebné  správať  v situáciách,  ktoré  „zaváňajú“                              korupciou.  Nie  je  možné  všetku  povinnosť  zveriť  na  plecia                              zákonodarného zboru. Tak ako to je vyššie uvedené právne vedomie                              je dôležité zveľaďovať a to nie len v oblasti boja proti korupcii ale aj                              v ostatných oblastiach, ktoré tvoria súčasť každodenného života.                               V policajnom  zbore  je  potrebné  pristúpiť  k dôraznejšej  kontrole                              smerom  do  vnútra.  Nepostačuje  len  výchova  a vzdelanie  budúcich                              príslušníkov  policajného  zboru.  Je  potrebná  prísna  kontrola,  keďže                              polícia je tým orgánom, ktorá má za úlohu znižovať mieru korupcie, a                              ktorá zároveň prispieva k objasňovaniu tohto druhu trestnej činnosti.                               Je  vôbec  možné  odstrániť  korupciu?  Ako  bolo  načrtnuté  korupcia,                              podplácanie  jestvuje  v dejinách  ľudstva  už  tisícročia.  V dnešných                              dňoch  protikorupčné  opatrenia,  programové  vyhlásenia  jednotlivých                              vlád,  predvolebné  programy  jednotlivých  strán  pripadajú  ako  večná                              debata, ktorá nemá konca. A napokon sa vynára otázka: Je vôbec vôľa                              na odstránenie korupcie? Konkrétne v prípade protiprávneho konania                              z ktorého  v konečnom  dôsledku  profitujú  obe  strany?  Načrtnuté                              protikorupčné  opatrenia  ponúkajú  skutočne  jednoduchý  pohľad  na                              zamedzenie korupcie, ktoré však nebudú fungovať bez prepojenia na                              politickú  moc.  Ich  cieľom  je  zároveň  uvedomiť  si  závažnosť  tohto                              druhu protiprávneho konania, jeho smerovania, vývoja a negatívneho                              pôsobenia v našej spoločnosti.                               Zníženie miery korupcie by bolo pozitívnym impulzom tak smerom                              do vnútra ako aj smerom k medzinárodnému spoločenstvu, ktorého je                              Slovenská republika neoddeliteľnou súčasťou.                               Literature:                               -  IVOR  J.  a kolektív,  Trestné  právo  hmotné,  Osobitná  časť  2,                                 Bratislava, Iura Edition, 2010, ISBN 978-80-8078-308-2                              -  Projekt  potláčania  korupcie  v  Policajnom  zbore,  Ministerstvo                                 vnútra SR, 1999                              -  Sabopal,  E.  a kol.:Korupcia  v Policajnom  zbore,  Bratislava:                                 Ministerstvo    vnútra    SR,      1999,     dostupné     na                                 internete:<http://backup.transparency.sk/studie/pkns/studia_pkns_2                                 -9.htm>                                                                 132","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                 -  Vláda  Slovenskej  republiky:Programové  vyhlásenie  vlády  2002,                                 Bratislava:  Úrad  vlády  Slovenskej  republiky,  2002,  dostupné  na                                 internete:                                      <http://www-                                 8.vlada.gov.sk/index.php?ID=918#vnutorna-bezpecnost>                              -  Vláda  Slovenskej  republiky:Programové  vyhlásenie  vlády  2006,                                 Bratislava:  Fórum  pre  medzinárodnú  politiku,  2006,  dostupné  na                                 internete:                <http://www.mepoforum.sk/kniznica-                                 dokumentov/sr/zakladne-dokumenty/>                              -  Vláda  Slovenskej  republiky:Programové  vyhlásenie  vlády  2010,                                 Bratislava:  Úrad  vlády  Slovenskej  republiky,  2010,  dostupné  na                                 internete: <http://www.government.gov.sk/data/files/6257.pdf>                              -  Zákon č. 300/2005 Z.z. Trestný zákon v znení neskorších predpisov                                 a o zmene a doplnení niektorých zákonov                              -  Zákon  č.  301/2005  Z.z.  Trestný  poriadok  v znení  neskorších                                 predpisov a o zmene a doplnení niektorých zákonov                               Contact – email                              tkacova.zuzana@gmail.com                                                                                                                  133","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                   MOŽNOSTI POUŽITIA AGENTA V PROCESE                                           ODHAĽOVANIA KORUPCIE                                                    JOZEF MEDELSKÝ                                    Fakulta práva, Paneurópska vysoká škola, Slovenská republika                                Abstract in original language                              Pri korupčnej kriminalite ako negatívnom spoločenskom fenoméne sa                              využívajú  najmodernejšie  spôsoby  a  techniky  páchania.  Z  tohto                              dôvodu  je  potrebné  čo  najefektívnejšie  reagovať  na  tento  fakt,  a  to                              prostriedkami,  ktoré  budú  zaznamenávať  úspech  pri  odhaľovaní,                              zisťovaní  a  usvedčovaní  páchateľov  korupčných  trestných  činov.                              Inštitút agenta je jedným z takýchto nástrojov. Jeho využívanie však                              musí byť striktne upravené zákonom a nikdy nesmie presiahnuť rámec                              zásahu  do  základných  ľudských  práv,  ktorý  je  vymedzený  zásadou                              zdržanlivosti.                                Key words in original language                              Korupčná kriminalita, charakteristika, prijímanie úplatku,                              podplácanie, nepriama korupcia, agent kontrolór, agent provokatér                                 Abstract                              In order to commit the crime of corruption, which is a negative social                              phenomenon,  the  newest  and  the  most  modern  methods  and                              techniques  are  used.  This  is  the  reason  why  it  is  necessary  to  react                              effectively  by  using  devices  which  would  be  capable  of  recoding                              achievements in investigation, detecting and convicting the offender                              of  corruption  crimes.  Institute  of  agent  is  one  of  the  possible                              instruments. The using of agent must be strictly regulated by law and                              must not exceed and intervene human rights                               Key words                              Corruption criminality, characteristic, receiving inducement, bribery,                              indirect methods of corruption, control agent, provocateur agent                               1. ÚVOD                               Negatívnym spoločenským javom je bezpochyby existencia korupcie.                              Samotný  pojem  z latinského  „rumperere“  a  „corruptus“  značí                              v doslovnom preklade pojem „rozlomenina“. V tomto duchu je možné                              chápať  aj  samotný  pojem  korupcia.  Jedná  sa  teda  o akúsi                              „rozlomeninu“  nesúlad,  ktorý  sa  prieči  právnym  predpisom  ako  aj                              základným  morálnym  princípom.  Samotná  korupcia  existuje                              v spoločnosti  od  jej  „počiatku“.  Je  prítomná  vo  všetkých  sférach                              spoločenského  života  a je  zároveň  aj  predmetom  skúmania.  Ako                              výsledok  skúmania  tohto procesu je  (by  mal  byť)  efektívny  nástroj,                              resp. nástroje v boji proti tomuto negatívnemu spoločenskému vzťahu.                                                                     134","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                2. KORUPCIA                                Samotný  pojem  korupcia  je  veľmi  obťiažne  definovať.  Je  možné                              povedať,  že  vzhľadom  na  rozmanité  formy  páchania  korupcie,  ani                              neexistuje  jednotná  definícia.  Nakoľko  v spoločnosti  neustále                              dochádza k novým technikám páchania tejto protiprávnej činnosti, za                              použitia  najnovších  technológií  je  možné  povedať,  že  korupcia  ako                              taká  sa  neustále  vyvíja.  Pre  vymedzenie  definície  je  preto  potrebné                              opierať sa o základné znaky, medzi ktoré je potrebné zaradiť:                               musí  ísť  o vzťah  minimálne  dvoch  (ale  aj  viacerých  a v niektorých                              prípadoch  povinne  viacerých)  subjektov,  z ktorých  jeden  úplatok                              ponúka, poskytuje alebo sľubuje a druhý úplatok žiada, prijíma alebo                              si ho nechá prisľúbiť,                               ide  o obojstranne  výhodný  vzťah,  nakoľko  každý  z hlavných                              zúčastnených  subjektov  ním  získava  určitú  nenáležitú  výhodu  a tak                              v konečnom  dôsledku  nemožno  v tomto  vzťahu  personifikovať                              poškodeného z korupčného trestného činu (obeť),                               existencia  súvislosti  s obstarávaním  vecí  všeobecného  alebo                              inštitucionálneho záujmu,                               korumpovaným subjektom môže byť iba taký subjekt, ktorý disponuje                              určitým  postavením,  funkciou  či  právomocou,  ktorú  je  ochotný  za                              úplatok využiť resp. zneužiť (porušiť alebo prekročiť),                                                                                         1                              v každom prípade ide o konanie, ktoré sa prieči dobrým mravom.“                               Z uvedených  znakov  je  možné  vyvodiť,  že  o korupciu  pôjde                              predovšetkým  za  prítomnosti  minimálne  dvoch  osôb,  ktorých                              postavenie je  odlišné,  nakoľko  jedná  z osôb  úplatok  ponúka  a druhá                              prijíma.  Zo  samotného  aktu  vyplýva  určité  zvýhodnenie  pre  oboch                              účastníkov  tohto  konania.  Osoba,  ktorá  je  korumpovaná  má                              postavenie  špeciálneho  subjektu,  nakoľko  je  nositeľom  určitej                              spôsobilosti,  resp.  má  určité  postavenie,  ktoré  je  protikonaním  za                              poskytnutie úplatku.                               V súlade  s uvedenými  znakmi  je  možné  pod  definíciou  korupcie                              rozumieť:  „skazenosť,  predajnosť,  úplatkárstvo,  teda  prijímanie                              úplatku i podplácanie, ale aj akékoľvek správanie k osobám, ktorým                              sú zverené kompetencie vo verejnom alebo súkromnom sektore, ktoré                                      1   TÓTHOVA,  M.,:  Právna  úprava  postihu  korupcie  a jej  vplyv  na                              modus operandi korupčných trestných činov a možnosti odhaľovania                              korupcie,                                                                  135","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                odporuje povinnostiam vyplývajúcim z ich postavenia a ktoré smeruje                                                           2                              k získaniu nenáležitých výhod.“                              2.1  KORUPCIA V SLOVENSKOM PRÁVNOM PORIADKU                               Pojem  korupcia  je  predmetom  debát  a „brainstormongov“  aj                              v podmienkach Slovenskej republiky. Zákonný rámec tohto pojmu je                              obsiahnutý  v zákone  č.  300/2005  Z.z.  Trestný  zákon  v znení                              neskorších právnych predpisov. Korupcia ako negatívny spoločenský                              jav  je  v Trestnom  zákone  vymedzený  v podobe  trestných  činov                              obsiahnutých  v VIII.  hlave  v III.  diely.  Predmetom  VIII.  hlavy  sú                              Trestné činy proti poriadku vo verejných veciach, názov III. dielu je                              „Korupcia“ a v jeho rámci sú obsiahnuté:                               trestný čin prijímania úplatku                                trestný čin podplácania                              trestný čin nepriamej korupcie.                                Slovenský  Trestný  zákon  obsahuje  komplexnú  úpravu  tejto                              problematiky.  Právna  úprava  korupcie  prešla  viacerými  štádiami,                              v rámci  ktorých  bola  doplňovaná  a bližšie  špecifikovaná  aby  bola                              efektívnym  nástrojom  v boji  proti  korupcii.  Úprava  je  založená  na                              zrkadlovom  obraze.  Je  teda  vyjadrený  vzťah  prijímanie  úplatku  sa                              rovná  podplácanie.  Z uvedeného  vyplýva,  že  obe  formy  konania  sú                              Trestným zákonom postihované. To isté platí pre trestný čin nepriamej                              korupcie,  kde  sa  nachádza  nepriame  prijímanie  úplatku  a neprieme                              podplácanie.                               2.2 PRIJÍMANIE ÚPLATKU                               Základná  skutková  podstata  trestného  činu  prijímania  úplatku  je                              v Trestnom zákone v § 328 ods. 1) vyjadrená nasledovne:                                      „Kto priamo alebo cez sprostredkovateľa pre seba alebo pre                              inú osobu prijme, žiada alebo si dá sľúbiť úplatok, aby konal alebo sa                              zdržal  konania  tak,  že  poruší  svoje  povinnosti  vyplývajúce  zo                              zamestnania, povolania, postavenia alebo funkcie, potrestá sa odňatím                                                              3                              slobody na dva roky až päť rokov.“                              Prijímanie  úplatku  sa  teda  dotýka  špeciálneho  subjektu  (pôjde                              o subjekt, ktorý má spôsobilosť alebo postavenie, v tomto prípade má                              zamestnanie, povolanie, postavenie alebo funkciu) a je vykonané tým,                                2  Ivor,  J.  a  kol.:  Trestné  právo  hmotné,  osobitná  časť.  Bratislava:                              IURA EDITION, 2010, s. 350                               3   §  328  ods.  1  zákona  č.  300/2005  Z.z.  Trestný  zákon  v znení                              neskorších predpisov                                                                  136","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                že  tento  špeciálny  subjekt  prijme,  žiada  alebo  si  dá  sľúbiť  úplatok.                              Ako  protikonanie  vykoná,  resp.  sa  zdrží  konania  v čoho  dôsledku                              dôjde  k porušeniu  jeho  povinnosti,  ktoré  mu  vyplývajú  z jeho                              zamestnania, povolania, postavenia alebo funkcie.                               2.3 PODPLÁCANIE                               Ako obraz trestného činu prijímania úplatku Trestný zákon vymedzuje                              v § 332 trestný čin podplácania, ktorého legálne vymedzenie je:                                      „Kto  priamo  alebo  cez  sprostredkovateľa  sľúbi,  ponúkne                              alebo poskytne úplatok inému, aby konal alebo sa zdržal konania, tak                              že  poruší  svoje  povinnosti  vyplývajúce  zo  zamestnania,  povolania,                              postavenia  alebo  funkcie,  alebo  z tohto  dôvodu  priamo  alebo  cez                              sprostredkovateľa sľúbi, ponúkne alebo poskytne úplatok inej osobe,                                                                     4                              potrestá sa odňatím slobody až na tri roky.“                                     Pre trestný čin podplácanie je charakteristické, že sa ho môže                              dopustiť  všeobecný  subjekt,  samotné  konanie  tohto  subjektu  musí                              spočívať  v sľúbení,  ponúknutí  alebo  poskytnutí  úplatku,  v čoho                              dôsledku u protistrany dôjde ku konkrétnemu konaniu, resp. zdržaniu                              sa konania, tým , že poruší svoje povinnosti, ktoré vyplývajú z jeho                              zamestnania, povolania, postavenia alebo funkcie.                               Do  ustanovení  Trestného  zákona,  ktoré  pojednávajú  o  korupcii  bol                              zaradení  aj  medzinárodný  prvok  v podobe  prijímania  úplatku                              zahraničným  verejným  činiteľom  a podplácaním  zahraničného                              verejného  činiteľa.    Nepriama  korupcia  je  podobne  založená  na                              zrkadlovom  obraze,  nakoľko  nepriama  korupcie  v sebe  zahŕňa                              nepriame prijímanie úplatku a nepriame podplácanie.                                      V  §  329  a  §  333  Trestného  zákona  je  obsiahnutá  základná                              skutková  podstata  trestného  činu  prijímania  úplatku  (  §  329)                              a základná  skutková  podstata  trestného  činu  podplácania  (  §  333).                              Rozdiel oproti vyššie opísanej skutkovej podstate spočíva, že sa jedná                              o prijímanie  úplatku,  resp.  podplácanie  v súvislosti  s obstarávaním                              veci všeobecného záujmu. Trestný zákon vymedzuje vec všeobecného                              záujmu,  ako:  „záujem  presahujúci  rámec  individuálnych  práv                              a záujmov  jednotlivca,  ktorý  je  dôležitý  z hľadiska  záujmov                                          5                              spoločnosti.“  Pojem všeobecný záujem je možné stotožniť s pojmom                              verejný záujem, pričom verejný záujem prináša prospech (majetkový                              alebo  iný)  všetkým  občanom  alebo  mnohým  občanom  (I.  ÚS                              402/2008).                                  4   §  332  ods.  1  zákona  č.  300/2005  Z.z.  Trestný  zákon  v znení                              neskorších predpisov                               5   §  131  ods.  1  zákona  č.  300/2005  Z.z.  Trestný  zákon  v znení                              neskorších predpisov                                                                  137","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Je potrebné zdôrazniť, že korupcia nie je prítomná len vo  verejnom                              sektore ale aj v súkromnom sektore. Tento fakt vyjadruje aj Trestný                              zákon  (napríklad  v prípade  skutkovej  podstaty  trestného  činu                              prijímania  úplatku  v  §  328),  ktorý  bol  inšpirovaný  medzinárodnými                              dokumentmi,  ako  aj  napríklad  Spoločným  postupom  EÚ  z 22.                              decembra 1998 prijatý Radou na základe článku K. 3 Zmluvy o EÚ,                              týkajúcej sa korupcie v súkromnom sektore.                               Pojem korupcia je teda legálne zachytený v trestnom zákone v podobe                              trestného  činu  prijímania  úplatku,  trestného  činu  podplácania                              a trestného  činu  nepriamej  korupcie.  Trestný  zákon  teda  komplexne                              podchycuje  celú  problematiku,  tým,  že  uvádza  a  opisuje  konkrétne                              skutkové podstaty (základné aj kvalifikované) týchto trestných činov,                              tým,  že  uvádza  znaky  skutkových  podstát  ako  aj  sankciu  v prípade                              naplnenie dikcie Trestného zákona.                                3. PROSTRIEDKY ODHAĽOVANIA, ZISŤOVANIA                              A USVEDČOVANIA PÁCHATEĽOV KORUPCIE                               Ako  už  bolo  načrtnuté  korupcia  predstavuje  problematiku,  ktorá  je                              v neustálom vývoji, čo je odrazom vývoja spoločnosti. Tento fakt sa                              odráža vo využívaní najnovších dostupných prostriedkov pri páchaní                              tejto  trestnej  činnosti.  Druhá  strana  je  zastúpená  problematikou                              objasňovania  trestnej  činnosti,  ktorá  je  spojená  s korupciou.  Na                              najnovšie  spôsoby  páchania  je  potrebné  odpovedať  najnovšími                              technikami a technológiami, ktoré zabezpečia efektívne objasňovanie                              a v konečnom  dôsledku  umožnia  jej  efektívne  sankcionovanie                              korupčných  trestných  činov.  Korupčná  kriminalita,  ako  je  možné                              nazvať  páchané trestné činy  z oblasti  korupcie, sa  vyznačuje svojim                              špecifikami. K týmto špecifikám je potrebné zaradiť:                                                                                   6                              „špecifický  a vysoko  sofistikovaný  modus  operandi ,  v ktorom                              nachádzajú svoje uplatnenie najmodernejšie techniky a technológie,                               osobitosti  typických  kriminalistických  stôp  a to  predovšetkým  stôp                              pamäťových, ale aj materiálnych,                               osobitosti  korupčného  vzťahu,  v ktorom  vystupujú  minimálne  dva                              subjekty, avšak primárne ide o vzťah, ktorý je viacčlenný,                               osobitosti právnej úpravy postihu korupcie a                               vysoká miera latencie, na ktorej sa vo svojom súhrne podieľajú všetky                                                                    7                              predošlé osobitosti korupčnej kriminality.“                                  6   Spôsob  spáchania  trestného  činu,  ktorý  zahŕňa  taktiež  aj                              predchádzajúce  úkony  (vo  forme  prípravy)  a následné  úkony  (vo                              forme utajovania trestnej činnosti)                                                                  138","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Uvedené  skutočnosti  len  dokazujú,  že  korupčná  kriminalita  je                              špecifická  vo  viacerých  smeroch.  V prvom  prípade  pôjde  o modus                              operandi  tejto  kriminality,  ktorá  ako  už  bolo  uvedené  využíva                              najnovšie  prostriedky  na  jej  páchanie.  Keďže  korupcia  je  prevažne                              konaním dvoch osôb, resp. malého kruhu osôb, ktorých záujem je na                              neodhalení  ich  vykonávanej  protiprávnej  činnosti,  vzniká  dôkazná                              núdza.  Je  teda  veľmi  obtiažné  získať  dôkazy,  ktoré  by  mohli  slúžiť                              ako  podklad  pre  samotné  vyšetrovanie  a prípadne  trestné  stíhanie.                              Najčastejšie vyskytujúce sa kriminalistické stopy sú stopy pamäťové                              a materiálne. Problém sa javí predovšetkým pri pamäťových stopách                              nakoľko  ako  je  vyššie  uvedené  subjekty  prítomné  na  korupčnom                              konaní  majú  záujem  na  neodhalení  ich  protiprávneho  konania.                              Uvedené  špecifiká  korupčnej  kriminality  sa  museli  odraziť  aj  vo                              vytvorení nových druhov spôsobov, ktoré budú efektívnym nástrojom                              pri  odhaľovaní  korupčnej  kriminality.  V rámci  zákona  č.  301/2005                              Z.z. Trestný poriadok v znení neskorších právnych predpisov existuje                              viacero  inštitútov,  ktoré  napomáhajú  pri  odhaľovaní  korupčnej                              kriminality.  Jedná  sa  predovšetkým  o informačno  -technické                              prostriedky a o prostriedky operatívno pátracej činnosti. K informačno                              – technickým prostriedkom je potrebné v súlade s dikciou § 10 ods. 21                              Trestného poriadku zaradiť:                                      „elektrotechnické,    rádiotechnické,  fototechnické,  optické,                              mechanické, chemické a iné technické prostriedky a zariadenia alebo                              ich súbory použité utajovaným spôsobom pri odpočúvaní a zázname                              prevádzky  v  elektronických  komunikačných  sieťach,  obrazových,                              zvukových  alebo  obrazovo-zvukových  záznamov  alebo  pri                              vyhľadávaní, otváraní a skúmaní zásielok, ak sa ich použitím zasahuje                                                                  8                              do základných ľudských práv a slobôd.“                               K prostriedkom  operatívno  pátracej  činnosti  Trestný  poriadok                              zaraďuje:                                      „kontrolovanú  dodávku,  zámenu  obsahu  zásielok,  agent,                                                                      9                              predstieraný prevod, sledovanie osôb a vecí.“                              4. AGENT                               Agent je jedným z prostriedkov operatívno pátracej činnosti, ktoré sú                              vymedzené  v Trestnom  poriadku.  Inštitút  agenta,  ako  jeden  zo                                7                                 TÓTHOVA,  M.,:  Právna  úprava  postihu  korupcie  a jej  vplyv  na                              modus operandi korupčných trestných činov a možnosti odhaľovania                              korupcie,                               8   §  10  ods.  21  zákona  č.  301/2005  Z.z.  Trestný  poriadok    v znení                              neskorších právnych predpisov                               9   §  10  ods.  22  zákona  č.  301/2005  Z.z.  Trestný  poriadok    v znení                              neskorších právnych predpisov                                                                  139","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                špecifických  nástrojov  boja  proti  korupcii,  bol  zavedený  do                              slovenského  právneho  poriadku  už  v roku  1994  (novelou  Trestného                              poriadku  –  zákonom  č.  247/1994  Z.z.).  V roku  2005  došlo                              k vytvoreniu  inštitútu  agenta  provokatéra  (novelou  Trestného                              poriadku – zákonom č. 457/2003 Z.z.). Právna teória nazýva tieto dva                              inštitúty  aj  ako  pasívny  agent  –  agent  kontrolór  a aktívny  agent  –                              agent  provokatér.  Agentom  „je  príslušník  Policajného  zboru  alebo                              príslušník  polície  iného  štátu,  ktorý  na  základe  príkazu  prokurátora                              alebo  súdu  prispieva  k odhaľovaniu,  zisťovaniu  a usvedčovaniu                              páchateľov  zločinu,  trestných  činov  korupcie,  trestného  činu                              zneužívanie právomoci verejného činiteľa a trestného činu legalizácie                              príjmu  z trestnej  činnosti.  Pri  odhaľovaní,  zisťovaní  a usvedčovaní                              páchateľov  korupcie  môže  byť  agentom  aj  iná  osoba  ako  príslušník                              Policajného zboru ustanovená prokurátorom na návrh policajta alebo                              príslušníka  zboru  povereného  ministrom  vnútra  Slovenskej                                        10                              republiky.“                              Agent  provokatér,  teda  aktívny  agent  predstavuje  v pomeroch                              Slovenskej  republiky  ale  iných  krajín  veľmi  kontroverzný  inštitút.                              Mnohé  z krajín  Európy  túto  úpravu  ani  neobsahujú.    Inštitút  agenta                              ako aj ostatné prostriedky operatívno pátracej činnosti sú spojené so                              zásahom do základných ľudských práv a slobôd. Pri využívaní týchto                              prostriedkov  musí  byť  teda  dodržiavaná  zásada  primeranosti                              a zdržanlivosti, ktorá je vymedzená v § 2 ods. 2 Trestného poriadku.                              V súlade s týmto ustanovením je možné:                                       „do základných práv a slobôd  osôb v prípadoch dovolených                              zákonom  možno  zasahovať  len  v miere  nevyhnutnej  na  dosiahnutie                              účelu  trestného  konania,  pričom  treba  rešpektovať  dôstojnosť  a ich                                        11                              súkromie.“                              4.1 AGENT KONTROLÓR                               Agent  kontrolór  je  agentom,  ktorý  nie  je  oprávnený  iniciatívne                              navádzať na páchanie trestnej činnosti. Ako už bolo načrtnuté agent,                              súčasne  aj  agent  kontrolór  je  efektívnym  prostriedkom,  ktorý                              napomáha pri odhaľovaní mimo iného aj korupčnej trestnej činnosti.                              Samotná  existencia  inštitútu  agenta  kontrolóra  musí  byť  však                              podmienená  existenciou  striktných  pravidiel,  ktoré  sú  vymedzené                              priamo v právnom predpise.  V podmienkach slovenského Trestného                              poriadku  sú  tieto  pravidlá  naplnené  v  §  117.  „Na  odhaľovanie,                              zisťovanie  a usvedčovanie  páchateľov  zločinov,  korupcie,  trestného                              činu  zneužívania  právomoci  verejného  činiteľa  alebo  trestného  činu                              legalizácie  príjmu  z trestnej  činnosti  možno  použiť  agenta.  Jeho                                10   §  10  ods.  20  zákona  č.  301/2005  Z.z.  Trestný  poriadok  v znení                              neskorších predpisov                               11   §  2  ods.  2  zákona  č.  301/2005  Z.z.  Trestný  poriadok  v znení                              neskorších predpisov                                                                  140","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                použitie  je  prípustné  len  vtedy,  ak  odhaľovanie,  zisťovanie                              a usvedčovanie páchateľov uvedených trestných činov by bolo iným                              spôsobom  podstatne  sťažené  a získané  poznatky  odôvodňujú                              podozrenie, že bol spáchaný trestný čin alebo má byť spáchaný trestný                                   12                              čin.“   Legálna  definícia  agenta  provokatéra    v Trestnom  poriadku                              v sebe zahŕňa všetky potrebné podmienky,  ktoré musia existovať na                              zákonné využívanie tohto inštitútu.                               V prvom  prípade  definícia  vyjadruje  zákonnosť  tohto  inštitútu.                              Zákonnosť je vyjadrená samotným znením § 117 trestného poriadku,                              kde  je  tento  inštitút  zákonne  podchytený.  Podmienka  subsidiarity  je                              vyjadrená  v §  117  ods.  1,  tým  že  je  stanovené  použitie  agenta  vpi                              danom  okruhu  trestných  činov,  ak  je  ich  samotné  odhaľovanie,                              zisťovanie  a usvedčovanie  páchateľov  iným  spôsobom  podstatné                              sťažené.  Je  teda  vyjadrené  až  subsidiárne  použitie  tohto  inštitútu.                              Primárne  je  potrebné  použiť  iné  prostriedky  na  odhaľovanie,                              zisťovanie  a usvedčovanie  páchateľov  a ak  ich  použitie  je  podstatne                              sťažené  pristúpi  sa  k použitiu  agenta.    Následne  je  v  §  117  ods.  1                              vyjadrená  aj  požiadavka  proporcionality  nakoľko  inštitút  agenta  je                              možné  využiť  len  na  odhaľovanie,  zisťovanie  a usvedčovanie                              páchateľov  zločinov,  korupčných  trestných  činov,  trestného  činu                              legalizácie  príjmov  z trestnej  činnosti  a trestného  činu  zneužívanie                              právomoci verejného činiteľa. Poslednou požiadavkou je podmienka                              súdnej kontroly. Táto podmienka je vyjadrená v § 117 ods. 5 až ods. 7                              Trestného  poriadku.  K tejto  podmienke  sa  zaraďuje  vymedzenie                              okruhu  subjektov,  ktoré  vydávajú  príkaz  na  použitie  agenta,                              vyjadrením  náležitostí  potrebných  na  vydanie  takéhoto  príkazu,                              určením  časového  úseku,  na  ktoré  sa  použitie  viaže,  vymedzením                              okruhu orgánov, ktoré sú oprávnené rozhodnúť o predĺžení pôvodného                              príkazu ako aj o náležitostiach takéhoto príkazu.                               Vyššie  uvedené  podmienky  sú  obsiahnuté  v Trestnom  poriadku.                              Kumulatívne  naplnenie  týchto  podmienok  vyjadril  aj  Európsky  súd                              pre  ľudské  práva.  Len  striktné  kumulatívne  naplnenie  týchto                              podmienok  umožňuje  samotné  použitie  agenta  v súlade  so  zákonom                              a zabráneniu prílišného zásahu do základných ľudských práv a slobôd.                               4.2 AGENT PROVOKATÉR                               Právna úprava agenta provokatéra je vymedzená v Trestnom poriadku.                              Najpodstatnejším rozdielom oproti pasívnemu agentovi je skutočnosť,                              že  agent  provokatér  je  oprávnený  navádzať  na  spáchanie  trestnej                              činnosti.  Práve  táto  skutočnosť  je  veľmi  rozporuplná.  Samotné                              využívanie  aktívneho  agenta  sa  rovnako  viaže  na  striktné  dodržanie                              určených pravidiel. „Agent nesmie iniciatívne navádzať na spáchanie                              trestného činu; to neplatí ak ide o korupciu verejného činiteľa alebo                              zahraničného verejného činiteľa a zistené skutočnosti nasvedčujú, že                                12   §  117  ods.  1  zákona  č.  301/2005  Z.z.  Trestný  poriadok  v znení                              neskorších predpisov                                                                  141","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                páchateľ by spáchal taký trestný čin aj vtedy, ak by príkaz na použitie                                                13                              agenta nebol daný.“                              Z definície vyplýva, že agent provokatér môže navádzať na spáchanie                              trestnej  činnosti.  Je  však  potrebné  aby  boli  naplnené  zákonné                              podmienky.  Prvou  podmienkou  je,  že  sa  jedná  o podozrenie                              z korupčnej  trestnej  činnosti.  Existuje  teda  podozrenie,  že  dôjde                              k spáchaniu  niektorého  z korupčných  trestných  činov  (prijímanie                              úplatku, podplácanie, nepriama korupcia). Okruh subjektov, na ktoré                              je  možné  použitie  agenta  provokatéra  je  zúžený  na  verejného                                                                     15                                     14                              činiteľa  a zahraničného verejného činiteľa . Poslednou podmienkou,                              ktorá musí byť naplnená je, že použitie aktívneho agenta je možné len                              ak  zistené  skutočnosti  nasvedčujú  tomu,  že  páchateľ  by  sa  dopustil                              korupčnej  trestnej  činnosti  aj  v prípade  ak  by  použitie  aktívneho                              agenta nebolo prikázané.                                Vyžaduje  sa  kumulatívne  naplnenie  všetkých  troch  podmienok.                              Aktívny agent teda nemôže navádzať na trestnú činnosť v prípade ak                              sa nejedná o korupčnú trestnú činnosť, nejedná sa o verejného činiteľa                              alebo zahraničného verejného činiteľa a zároveň jeho použitie nie je                              možné,  ak  neexistujú  predpoklady  na  spáchanie  korupčnej  trestnej                              činnosti.  Aktívny  agent  nemôže  vyvolať  provokáciu  na  spáchanie                              korupčnej  trestnej  činnosti  bez  predošlých  vedomostí  o tom,  že                              k spáchaniu  tejto  trestnej  činnosti  dochádza.  Práve  tento  fakt  je  pri                              využívaní tohto inštitútu veľmi sporný nie len v Slovenskej republike                              ale aj v ostatných štátoch Európy, pre ktoré je navádzanie na páchanie                              trestnej činnosti zo strany agenta vylúčené. Podobne aj ako v prípade                              agenta  kontrolóra,  aj  tu  musí  byť  naplnená  požiadavka  súdnej                              kontroly. Táto úprava súdnej kontroly je rovnaká ako v prípade agenta                              kontrolóra.  Je  teda  vymedzená  v  §  117  ods.  5  až  ods.  7  Trestného                              poriadku. Agent provokatér prispieva svojou činnosťou aj k získaniu                              dôkazov, ktoré sú neskôr využívane v priebehu trestného konania.                               Slovenská právna úprav inštitútu agenta chcela ísť ešte ďalej než je                              terajší  zákonný  rámec  úpravy  tohto  diskutabilného inštitútu. Trestné                              kódexy  prešli  v poslednom  období  značnou  zmenou.  Do  účinnosti                              vstúpila  aj  novela  Trestného  poriadku  v rámci  ktorej  malo  dôjsť  ak                              k čiastočnej  no  zásadnej  modifikácii  inštitútu  agenta.  Navrhovateľ                              zmien,  Ministerstvo  spravodlivosti  Slovenskej  republiky,  chcelo                              novelou presadiť aj skutočnosť, aby sa civilná osoba , teda iná osoba                              ako  Príslušník  zboru  ustanovený  oprávnenými  subjektmi,  mohla                               13   §  117  ods.  2  zákona  č.  301/2005  Z.z.  Trestný  poriadok  v znení                              neskorších predpisov                               14  Pozri: § 128 ods. 1 zákona č. 300/2005 Z.z. Trestný zákon v znení                              neskorších právnych predpisov                               15  Pozri: § 128 ods. 2 zákona č. 300/2005 Z.z. Trestný zákon v znení                              neskorších právnych predpisov                                                                  142","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                podieľať na odhaľovaní trestných činov  ako  trestného činu založenia,                              zosnovania  a podporovania  zločineckej  skupiny,  trestného  činu                              založenia,   zosnovania   a podporovania   teroristickej   skupiny                              alebo zločinu  spáchaného  zločineckou  skupinou,  teroristickou                              skupinou  alebo  organizovanou  skupinou.  Navrhovala  sa  teda                              modifikácie § 2 ods. 20 do tejto podoby:                                „Pri  odhaľovaní,  zisťovaní  a usvedčovaní  páchateľov  korupcie,                              trestného  činu  založenia,  zosnovania  a podporovania  zločineckej                              skupiny,  trestného  činu  založenia,  zosnovania  a podporovania                              teroristickej skupiny alebo zločinu spáchaného zločineckou skupinou,                              teroristickou  skupinou  alebo  organizovanou  skupinou  môže  byť                              agentom  aj  iná  osoba  ako  príslušník  Policajného  zboru  ustanovená                              prokurátorom na návrh policajta alebo príslušníka Policajného zboru                                                                      16                              povereného prezidentom Policajného zboru.“                                Predošlá úprava umožňovala využitie civilnej osoby ako agenta len                              pri odhaľovaní, zisťovaní a usvedčovaní páchateľov korupcie.                                Samotný  návrh  vyvolal  búrlivú  diskusiu  ohľadom  využitia  civilnej                              osoby  aj  na  odhaľovanie,  zisťovanie  a usvedčovanie  páchateľov  tak                              závažných  trestných  činov.  Hlavným  argumentom  prečo  nezaviesť                              túto zmenu, teda toto rozšírenie o taxatívne vymenované trestné činy,                              bol  fakt,  že  osoby,  ktoré  pôsobia  v kriminálnom  prostredí  teda    v                              prostredí kde pôsobia zločinecké, teroristické a organizované skupiny                              sú osobami, ktoré absolvovali príslušný výcvik, a ktoré vedia ako sa                              správať v tomto prostredí, kde dochádza k páchaniu tej najzávažnejšej                              trestnej činnosti.  Bolo  teda  nepredstaviteľné,  aby  civilná  osoba  bola                              ustanovená  za  agenta  provokatéra  a bola  nasadená  do  kriminálneho                              prostredia  zločineckej,  teroristickej  a organizovanej  skupiny.                              Navrhovateľ argumentoval takýmto rozšírením účinnejším potieraním                              organizovaného  zločinu.  Bola  však  otázna  efektivita  takéhoto                              rozšírenia ako aj výsledkov, ktoré by toto rozšírenie prinieslo.                               Ustanovenie  o rozšírení  trestných  činov  na  ktoré  by  bolo  možné                              použiť agenta ako civilnú osobu bolo vypustené. Úprava teda zostala                              len  na  použití  civilnej  osoby  ako  agenta  pri  odhaľovaní,  zisťovaní                              a usvedčovaní páchateľov korupcie.                                K zmene  malo  dôjsť  aj  v prípade  prenesenia  právomoci  ministra                              vnútra vo veci poverenia príslušníka Policajného zboru na ustanovenie                              civilnej osoby za agenta. Navrhovalo sa aby táto kompetencia ministra                              vnútra bola prenesená na prezidenta Policajného zboru. Avšak aj tento                              návrh bol spoločne s tým predošlým vypustený.                                    16   Vlastný  materiál  návrhu  novely  Trestného  poriadku,  predkladateľ                              Ministerstvo spravodlivosti Slovenskej republiky                                                                  143","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                5. ZÁVER                                Použitie tak pasívneho ako aktívneho agenta v Slovenskej republike je                              v súlade  s požiadavkami  medzinárodného  spoločenstva.  Úprava  je                              kompatibilná  s požiadavkami.  Nevylučuje  to  však  rôznorodosť                              názorov aj v rámci Slovenskej republiky predovšetkým o možnostiach                              využívania  týchto  inštitútov.  Ako  už  bolo  načrtnuté  ich  samotné                              využívanie  je  možné  len  za  kumulatívneho  a striktného  splnenia                              všetkých  podmienok,  ktoré  sú  obsiahnuté  aj  v trestnom  poriadku                              Slovenskej  republiky.  Problematickým  sa  javí  využívanie  inštitútu                              agenta  provokatéra,  ktorý  je  oprávnený  na  aktívnu  provokáciu                              k spáchaniu trestného činu, konkrétne trestného činu korupcie, ktorá je                              vymedzená v § 117 Trestného poriadku. Samozrejme, že jeho použitie                              je  striktne  vymedzené  v jednotlivých  ustanoveniach  Trestného                              poriadku.  Sporná  je  však  myšlienka  využívanie  aktívneho  agenta.                              Sporná  je  právomoc  aktívneho  agenta  navádzať  na  trestnú  činnosť.                              Veľké  množstvo  odporcov,  nie  len  z radov  Slovenskej  republiky,                              odmieta možnosť aktívnej provokácie zo strany štátu. Štát má byť ten,                              ktorý sa podieľa na odhaľovaní, zisťovaní a usvedčovaní páchateľov                              trestnej činnosti. Nemal by teda byť tým, ktorý navádza na spáchane                              trestného činu. Problematika je aj naďalej veľmi sporná. Je však nutné                              zdôrazniť  potrebu  boja  proti  korupčnej  kriminalite.  Odrazom                              najnovších  spôsobov  páchania  tejto  kriminality  je  aj  inštitút  agenta                              provokatéra.  Je  však  potrebné,  aby  takýto  inštitút  mal  jasne                              vymedzené  pravidla  používanie,  aby  samotnému  využívaniu                              predchádzala  dôsledná  analýza  podozrivej  protiprávnej  činnosti,  aby                              agent  provokatér  bol  len  posledný  článkom  pri  odhaľovaní  tejto                              korupčnej  kriminality.  Primárne  musia  byť  využité  všetky  dostupné                              zákonné  prostriedky  na  odhalenie,  zistenie  a usvedčenie  páchateľa.                              Agent  provokatér  by  mal  byť  využitý  ako  prostriedok  zabezpečenia                              dôkazov a „potvrdenia“ podozrenia z korupčnej kriminality. Zároveň                              je  potrebné  zdôrazniť,  aby  úlohy  agenta  provokatéra,  ako  civilnej                              osoby  ostali  limitované  len  na  trestný  čin  korupcie.  Trestné  činy,                              akými  sú  trestný  čin  založenia,  zosnovania  a podporovania                              zločineckej skupiny, trestný čin založenia, zosnovania a podporovania                              teroristickej skupiny alebo v prípade zločinu spáchaného zločineckou                              skupinou,  teroristickou  skupinou  alebo  organizovanou  skupinou  je                              neprípustné aby civilná osoba bola v úlohe agenta provokatéra a teda                              aby  bola  infiltrovaná  do  tak  nebezpečného  kriminálneho  prostredia.                              Táto  činnosť  musí  byť  jednoznačne  zverená  osobám  s adekvátnym                              výcvikom, ktorých pôsobenie bude pre trestné konanie prínosom.                               Literature:                              -  IVOR,  J.  a kolektív,  Trestné  právo  hmotné,  Všeobecná  časť  1,                                 Bratislava: Iura Edition, 2010, ISBN 978-80-8078-308-2                               -  TÓTHOVA,  M.,  Právna  úprava  postihu  korupcie  a jej  vplyv  na                                 modus  operandi  korupčných  trestných  činov  a možnosti                                  odhaľovania  korupcie,  IN:  BARANY,  E.  a kol.,  Právo  a jeho                                                                   144","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                   prostredie,  s.  356  a nasl.,  Slovenská  akadémia  vied,  Bratislava,                                  2011, ISBN 978-80-8095-072-9                               -  Vlastný  materiál  návrhu  novely  Trestného  poriadku,  predkladateľ                                 Ministerstvo spravodlivosti Slovenskej republiky                               -  Zákon č. 300/2005 Z.z. Trestný zákon v znení neskorších predpisov                                 a o zmene a doplnení niektorých zákonov                               -  Zákon  č.  301/2005  Z.z.  Trestný  poriadok  v znení  neskorších                                 predpisov a o zmene a doplnení niektorých zákonov                                Contact – email                              jozef_medelsky@hotmail.com                                                                                                                       145","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                   POJEM OBECNÉHO ZÁJMU U TRESTNÝCH                                  ČINŮ PŘIJETÍ ÚPLATKU A PODPLÁCENÍ                                                     VLADIMÍR PELC                                  Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze,Česká Republika,                                 Abstract in original language                              Předkládaný  článek  se  zabývá  pojmem  obecného  zájmu  u  trestných                              činů  přijetí  úplatku  a  podplácení.  Jedná  se  o  pojem  velmi  obecný,                              který je svou povahou širší než pojem zájmu veřejného. O to těžší je                              ho vymezit. Neurčitost tohoto pojmu může vést k nejednotné aplikaci                              příslušných  zákonných  ustanovení.  V  textu  jsou  identifikovány                              výkladové  problémy  související  s  pojmem  obecného  zájmu                              a načrtnuty jejich možná řešení.                               Key words in original language                              korupce (úplatkářství); trestný čin; přijetí úplatku; podplácení; pojem                              obecného zájmu; pojem veřejného zájmu                               Abstract                              The present article deals with the concept of general interest in crimes                              of Accepting Bribes and Bribery. This is a very general term, which is                              by nature broader than the concept of public interest. That it is harder                              to  define  it.  The  uncertainty  of  this  term  can  lead  to  inconsistent                              application  of  the  relevant  statutory  provisions.  The  text  identifies                              problems of interpretation inherent in the concept of general interest                              and outlines possible solutions.                               Key words                              corruption;  crime;  accepting  bribes;  bribery;  the  concept  of  general                              interest; the concept of public interest                                1. ÚVOD                               Předkládaný  text  pojednává  o  pojmu  obecného  zájmu  ve  vztahu                              k trestným činům přijetí úplatku podle § 331 zákona č. 40/2009 Sb.,                              trestní  zákoník,  ve  znění  pozdějších  předpisů  (dále  též  „trestní                              zákoník“),  a  podplácení  podle  §  332  trestního  zákoníku.  Objekt                              zkoumání  je  záměrně  vymezen  velmi  úzce.  U  výše  zmíněných                              korupčních trestných činů je totiž pojem „obecný zájem“ výkladově                              nejhůře  uchopitelný.  Vymezit  tento  pojem  je  vzhledem  k jeho                              obecnosti a šíři velmi obtížné. Jeho obsah se navíc může (a v historii                              se  tak  skutečně  stalo)  měnit  v závislosti  na  politicko-společenské                              situaci.  Zkoumání  se  v této  oblasti  jeví  jako  velmi  potřebné,  neboť                              literatura se jí věnuje pouze okrajově, ačkoli pojem obecného zájmu je                              tradiční  součástí  skutkových  podstat  trestných  činů  spočívajících                              v přijetí  úplatku  nebo  v podplácení.  Dostupná  judikatura  k otázkám                              obecného  zájmu  u  trestných  činů  úplatkářství  je  převážně  z doby                              minulého režimu, kdy se však prakticky stíraly rozdíly mezi zájmem                                                                   146","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                veřejným a soukromým, a posunuta tak byla i  hranice mezi zájmem                              obecným a individuálním.                               Pro  naše  účely  lze  skutkové  podstaty  trestných  činů  přijetí  úplatku                              a podplácení  vyjádřit  následovně:  Přijetí  úplatku  a  podplácení  je                              trestné  tehdy,  je-li  pácháno  v souvislosti  s obstaráváním  věcí                              obecného zájmu.                               Na  první  pohled  jsou  problémy,  které  se  váží  k uvedené  formulaci,                              dva. Za prvé jde o vymezení hranic pojmu obecného zájmu. Jelikož                              podmínkou  trestnosti  přijetí  úplatku  a  podplácení  je,  aby  se  tato                              činnost uskutečnila v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu,                              jde  o  zásadní  výkladový  problém.  S přesným  určením  designátů                              obecného zájmu úzce souvisí otázka hodnocení určitosti tohoto pojmu                              s ohledem  na  požadavek  nullum  crimen  sine  lege  certa,  tedy                              hodnocení  této  normy  z pohledu  ústavnosti  (srov.  39  Listiny                              základních práv a svobod).                               2. POUŽITÍ  POJMU  OBECNÉHO  ZÁJMU  U  TRESTNÝCH                              ČINŮ ÚPLATKÁŘSTVÍ                               2.1 POJEM  OBECNÉHO  ZÁJMU  U  TRESTNÝCH  ČINŮ                              ÚPLATKÁŘSTVÍ NA NAŠEM ÚZEMÍ                               Pojem  obecného  zájmu  se  ve  skutkových  podstatách  týkajících  se                              trestných  činů  úplatkářství  poprvé  objevil  v roce  1950.  Podle                              ustanovení  §  181  a  182  zákona  č.  86/1950  Sb.,  trestní  zákon,  bylo                              tehdejší  přijetí  úplatku  a  podplácení  trestné  tehdy,  bylo-li  spácháno                              v souvislosti  s rozhodováním  ve  věcech  obecného  zájmu  nebo                              s výkonem takového rozhodnutí.                               Trestní  zákon  z roku  1961  (zákon  č.  140/1961  Sb.)  přejal  úpravu                              z roku  1950 s drobnou  formulační  změnou,  pojem  rozhodování                              nahradil  obecnějším  pojmem  obstarávání.  Podle  ustanovení                              § 160 a 161 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, bylo přijetí úplatku                              a podplácení   trestné   tehdy,   bylo-li   pácháno   v souvislosti                              s obstaráváním  věcí  obecného  zájmu.  Od  roku  2004  (zákonem                              č. 537/2004  Sb.)  je  součástí  trestního  kodexu  ustanovení                              § 162a odst. 3  (dnes  ustanovení  §  334  odst.  3  trestního  zákoníku),                              podle  kterého  se  za  obstarávání  věcí  obecného  zájmu  považuje                              i zachovávání  povinností  v obchodních  vztazích.  Lze  se  ztotožnit                                                                                            1                              s názorem, že v praxi tímto došlo k rozšíření pojmu obecného zájmu.                              Nestalo se tak však pravděpodobně o všechny obchodní vztahy, jak by                              se  mohlo  zdát,  neboť  pojem  obecného  zájmu  v sobě  i  bez  tohoto                                     1                                Viz GŘIVNA, T. Srovnání trestního postihu korupce ve vybraných státech.                              Acta Universitatis Carolinae Iuridica. 2006, č. 3, s. 15.                                                                  147","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                upřesňujícího  vymezení  obsahoval  některé  soukromoprávní  vztahy,                                                                     2                              tedy bezpochyby i některé vztahy obchodní.                              Současná  úprava  přejala  formulaci  z dřívějšího  trestního  kodexu.                              Podle  ustanovení  § 331  trestního  zákoníku  se  trestného  činu  přijetí                              úplatku dopustí ten, kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti                              s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme                              nebo si dá slíbit úplatek. Trestný čin podplácení podle § 332 trestního                              zákoníku  spáchá  ten,  kdo  jinému  nebo  pro  jiného  v souvislosti                              s obstaráváním  věcí  obecného  zájmu  poskytne,  nabídne  nebo  slíbí                              úplatek. Přičemž podle § 334 odst. 3 trestního zákoníku platí, že: „Za                              obstarávání  věcí  obecného  zájmu  se  považuje  též  zachovávání                              povinnosti uložené právním předpisem nebo smluvně převzaté, jejímž                              účelem  je  zajistit,  aby  v obchodních  vztazích  nedocházelo                              k poškozování  nebo  bezdůvodnému  zvýhodňování  účastníků  těchto                              vztahů  nebo  osob,  které  jejich  jménem  jednají.“  Přijetí  úplatku                              a podplácení  je  nově  trestné též,  spáchá-li  jej  osoba  v souvislosti                              s podnikáním svým nebo jiného (viz § 331 odst. 1 al. 2 a § 332 odst. 1                              al. 2 trestního zákoníku), a to bez ohledu na to, zda se jedná či nejedná                              o  obstarávání  věcí  obecného  zájmu.  První  odstavce  ustanovení                              § 331 a 332 trestního zákoníku tak obsahují dvě samostatné skutkové                              podstaty,  které  se  z části  překrývají.  Komentářová  literatura                              v souvislosti  se  skutkovými  podstatami  podle  § 331 odst. 1 al.  2                              a § 332  odst.  1  al.  2  trestního  zákoníku  obvykle  kromě  pojmu                                                                   3                              podnikání  vykládá  i  pojem  podnikatele.   Tyto  skutkové  podstaty  je                              však nutno odvozovat pouze od pojmu podnikání a nikoli od pojmu                              podnikatel,  jelikož  uvedené  pojmy  jsou  na  sobě  do  značné  míry                              nezávislé.  Například  společnost  s ručením  omezeným  či  akciová                              společnost mohou být založeny za jiným než podnikatelským účelem                              (§ 56 odst. 1  zákona  č.  513/1991  Sb.,  obchodní  zákoník,  ve  znění                              pozdějších předpisů), ačkoliv ani tím neztrácejí statut podnikatele.                               Jak vidno, koncepce v našich trestněprávních předpisech je už od roku                              1950  vystavěna  na  čistě  objektivním  kritériu  obecného  zájmu,  které                              má  přednost  před  subjektivním  kritériem  vycházejícím  z povahy                                                             4                              subjektů daného právního vztahu.  Trestní kodex nikdy neobsahoval                              legální definici obecného zájmu. Určení významu tohoto pojmu je tak                              ponecháno judikatuře a literatuře.                                 2                                 Obdobný  závěr  plyne  i  z  nálezu  Ústavního  soudu  ze  dne  14. října  1998,                              sp. zn. Pl. ÚS 6/98, publikováno též pod č. 123/1998 Sb. n. a  u. ÚS, sv. 12,                              roč. 1998, s. 227 a č. 282/1998 Sb. či z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne                              26. listopadu 2002, sp. zn. 4 Tz 77/2002.                               3                                 Viz  Rizman  In  ŠÁMAL,  P.  a  kol.  Trestní  zákoník  II.  §  140  až  421.                              Komentář. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 2885.                              4                                 Srov.  nález  Ústavního  soudu  ze  dne  27.  března  2002,  sp.  zn.  I.  ÚS                              537/2000, uveřejněný pod č. 41/2002 Sb. n. a u. ÚS, roč. 2002, sv. 25, s. 329.                                                                  148","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                2.2 MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ                                V právních  úpravách  evropských  států  se  pojem  obecného  zájmu                              u trestných činů úplatkářství zpravidla nevyskytuje. Skutkové podstaty                              jsou vystavěny zejména na formálních, statusových kritériích.                               Příkladem za všechny může být německá úprava, která váže trestnost                              úplatkářství  na  pojem  úřední  osoby  a  také  osoby  zvlášť  zavázané                              k veřejné službě, aby tak mohly být postihovány i osoby pocházející                              ze  soukromého  sektoru,  jež  však  vykonávají  některé  veřejné  služby                                                                                 5                              (tzv.  veřejná  správa  v materiálním/činnostním  pojetí).   Příkladem                              dalších  právních  úprav,  které  při  postihování  korupce  vycházejí                              z povahy  subjektů,  jsou  např. italská  nebo  rakouská  právní  úprava.                              V této  souvislosti  poukazujeme,  že  v  zahraničních  úpravách,                              v souvislosti se snahou postihovat korupci i v soukromé sféře, je stále                                                                               6                              větší význam přiznáván obsahové náplni činnosti osob.                              Výjimkou  je  v tomto  ohledu  Slovenská  republika,  která  v některých                              skutkových    podstatách   nadále   pojem     „obecný   zájem“                              (resp. „všeobecný záujem“) užívá (srov. trestný čin přijímání úplatku                              podle  §  329  a  trestný  čin  podplácení  podle  §  333  zákona                              č. 500/2004 Z. z., trestný zákon). Slovenský zákonodárce se na rozdíl                              od   toho   českého   pokusil   obecně   vymezit   tento   pojem                              v tzv. výkladových  ustanoveních.  V ustanovení  § 131 slovenského                              trestního zákona se uvádí: „Věcí obecného zájmu se pro účely tohoto                              zákona rozumí zájem přesahující rámec individuálních práv a zájmů                              jednotlivce, který je důležitý z hlediska zájmů společnosti.“ Abychom                              mohli zájem považovat za zájem obecný, musí být tedy kumulativně                              splněny dvě podmínky: přesah rámce individuálních (osobních) práv                              a přesah  zájmů  jednotlivce.  Na  rozdíl  od  úpravy  české  neuvádí                              slovenská úprava, jestli pod pojem obecného zájmu lze řadit i jednání                              v obchodních  vztazích.  Snahu  slovenského  zákonodárce  hodnotíme                              pozitivně,  ačkoli  můžeme  říci,  že  jím  formulovaná  definice                              neposkytuje přesnější vodítko pro výklad pojmu obecného zájmu než                                             7                              česká judikatura.                              3. VYMEZENÍ POJMU „OBECNÝ ZÁJEM“                               Na první pohled je zřejmé, že určení obsahu obecného zájmu je velmi                              obtížné. Problém neulehčuje ani skutečnost, že pojem obecného zájmu                              není původně pojmem trestněprávním, ale svou povahou patří spíše do                              práva správního, popř. ústavního.                                  5                                Srov. ustanovení § 331 až 334 Strafgesetzbuch.                              6   Viz  MUSIL,  J.  Zahraniční  trestněprávní  úpravy  potírání  korupce.  Trestní                              právo. 2003, roč. 8, č. 1, s. 3.                               7  Srov. kapitolu 3.2.                                                                  149","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Trestněprávní  literatura  bohužel  žádnou  vlastní  definici  obecného                              zájmu nepřináší a obvykle se v té či oné míře omezuje na vymezení,                              ke kterému dospěla judikatura.                               3.1 OBECNÝ A VEŘEJNÝ ZÁJEM                               Pojem  „obecný  zájem“  má  velmi  blízko  k pojmu  „veřejný  zájem“.                              Veřejný  zájem  je  opakem  zájmu  soukromého.  Vést  přesnou  hranici                              mezi  nimi  je  ještě  obtížnější,  než  určit  hranici  mezi  veřejným                                                  8                              a soukromým právem.  Veřejný zájem je proto odedávna označován                              za  pojem  velmi  vágní.  Nejinak  tomu  je  v případě  zájmu  obecného.                              V případech  posuzování  veřejnoprávních  norem,  které  hrozí                              jednotlivcům  určitou  sankcí,  je  podle  našeho  názoru  vágní  pojmy                              nutno vykládat restriktivně, a to z důvodu zachování nezbytné právní                                                   9                              jistoty adresátů norem.                               Ačkoliv  je  pojem  „obecný  zájem“  často  vnímán  jako  synonymum                                              10                              veřejného  zájmu,   je  prima  facie  o něco  širší.  Jeho  opakem  není                              zájem  soukromý,  ale  zájem  individuální,  což  někteří  autoři                                          11                              nerespektují.   Jelikož  individuálními  zájmy  se  všechny  soukromé                              zájmy  nevyčerpávají,  lze  konstatovat,  že  pojem  obecného  zájmu  je                              širší než pojem zájmu veřejného. Již rozhodnutí Krajského soudu Brno                              z roku 1951 dospělo k rozlišení veřejného a obecného zájmu s tím, že                              rozhodování  ve  věcech  obecného  zájmu  je  mnohem  širší  než                                                      12                              obstarávání veřejných věcí.                              Pokud  tedy  vyjdeme  z pojmového  dělení  zájmů  na  veřejné                              a soukromé,  pak  ve  vztahu  k formulaci  použité  v trestním  zákoníku                              můžeme  říci,  že  součástí  obecného  zájmu  je  každý  zájem  veřejný                              a ještě některé zájmy soukromé, resp. že věcí obecného zájmu je každá                              věc  veřejného  zájmu  a  nadto  některé  věci  zájmu  soukromého.                              Zajímavé  je  v tomto  směru  stanovisko  Nejvyššího  soudu  z roku                                   13                              1988,   podle  kterého  nemusí  být  všechna  jednání,  jimiž  plní                               8  Pro rozlišení veřejného a soukromého práva se dnes kritéria tzv. zájmové                              teorie  téměř  nepoužívají.  Vůdčími  jsou  v současné  době  kritéria  teorie                              organické (či subjektové), popř. teorie mocenské.                               9                                 Srov.  HENDRYCH,  D.  a  kol.  Správní  právo.  Obecná  část.  7.  vydání.                              Praha: C. H. Beck, 2009, s. 379.                              10                                 Srov. např. tamtéž, s. 88–90.                              11  CHMELÍK, J., TOMICA, Z. Korupce a úplatkářství. Praha: Linde Praha,                              2011, s. 194.                               12   Rozhodnutí  Krajského  soudu  Brno  ze  dne  17.  října  1951,                              sp. zn. 3 Tk 137/51,  publikováno  pod  č. 50/1952 Sb.  rozh.  tr.,  roč.  1952,                              sv. 5, s. 105.                              13                                 Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 1988, sp. zn. Tpjf 28/87,                              uveřejněno pod č. 16/1988 Sb. rozh. tr., sv. 4–5, roč. 1988, s. 157.                                                                  150","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                funkcionáři  a pracovníci  státních  orgánů  své  funkční  a  pracovní                              povinnosti,  obstaráváním  věcí  obecného  zájmu.  Žádný  konkrétní                              příklad však v dané souvislosti Nejvyšší soud neposkytl. S touto tezí                              však  nelze  souhlasit.  Podle  našeho  názoru  je  každý  výkon  veřejné                              moci v materiálním (činnostním) smyslu obstaráváním věcí obecného                              zájmu.  Veškerou  takovou  činnost  je  nutno,  již  s ohledem  na                              skutečnost, že je financována z veřejných peněz a často jde i o výkon                              veřejné moci, chápat jako činnost ve veřejném zájmu.                               Na vysloveném závěru nic nemění ani fakt, že v konkrétním případě                              může  být  určení,  zda  se  jedná  o  veřejný  zájem  či  nikoliv,  velmi                              obtížné.                               3.2 JUDIKATURA SOUDŮ VE VĚCECH OBECNÉHO ZÁJMU                               Jak jsme již uvedli, nepřináší literatura v této otázce mnoho nových                              poznatků. Pro zkoumání v této oblasti je tedy nezbytný detailní rozbor                              dostupné judikatury.                               3.2.1 SOUDNÍ ROZHODOVÁNÍ PŘED ROKEM 1989                               Nejvyšší soud ČSR v roce 1977 dospěl k závěru, že obstaráváním věcí                              obecného zájmu je i uzavírání smluv na úseku zahraničního obchodu.                              V tomto  rozhodnutí  formuloval  rovněž  obecné  pravidlo,  že  pod                              obstarávání  věcí  obecného  zájmu  patří  obstarávání  všech  úkolů,  na                              jejichž řádném splnění má zájem celá společnost nebo alespoň větší                                             14                              skupina  občanů.   Tehdejší  praxe  tedy  pod  pojem  obecného  zájmu                              řadila i vztahy obchodní, tedy právní vztahy z dnešního pohledu ryze                              soukromoprávní.                                Pod obstarávání věcí obecného zájmu zahrnul Nejvyšší soud i prodej                                                          15                              nových  motorových  vozidel.   V rozhodovaném  případě  vyslovil                              závěr, že pokud by osoba prodávající motorová vozidla neoprávněně                              upřednostnila za úplatu určitého zákazníka, byl by naplněn trestný čin                              přijímání úplatku. Za záležitost obecného zájmu se považoval i prodej                              ojetých osobních automobilů. To, že pod záležitosti obecného zájmu                              byly  v praxi  zahrnovány  i oblasti  obchodu  a  služeb,  nám  potvrzuje                                                                         16                              i stanovisko  Nejvyššího  soudu  z  roku  1982.   Činností,  která  se                              považovala  za  obstarávání  věcí  obecného  zájmu,  byl  např.  prodej                              úzkoprofilového  zboží  (např.  barevných  televizorů),  poskytování                              bankovních  úvěrů,  poskytování  pohřební  služby,  renovace  bytu,                              přestěhování  nábytku.  Jelikož  soukromé  podnikání  před  rokem                                 14  Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1977, sp. zn. 2 Tzf 2/77,                              uveřejněno pod č. 1/1978 Sb. rozh. tr., roč. 1978, sv. 1, s. 3.                               15  Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. července 1981, sp. zn. 4 Tz 24/81,                              uveřejněno pod č. 23/1982 Sb. rozh. tr., roč. 1982, sv. 4–5, s. 293.                               16  Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 1982, sp. zn. Tpj 147/82.                                                                  151","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                1989 v dnešním  slova  smyslu  v podstatě  neexistovalo,  byly  vztahy                              v oblasti  služeb  pro  případ  úplatkářství  v  podstatě  paušálně                              postihovány.                               Je otázkou, nakolik byly před rokem 1989 pod obstarávání obecného                              zájmu  řazeny  i záležitosti  pracovněprávní.  Například  ve  věci                              městského  soudu  v Brně  (sp.  zn.  7  T  71/81)  bylo  jako  trestné                              posouzeno  jednání  vedoucí  inspektorky  podniku  Potraviny,                              spočívající  v tom,  že  přijala  úplatek  za  to,  že  se  spolupodílela  na                              převedení  jedné  prodavačky  na  jinou  prodejnu,  nebo  ve  věci                              obvodního  soudu  pro  Prahu  1  (sp.  zn.  1  T  30/82)  se  jako  trestné                              posoudilo  jednání  ředitele  podniku  Hotely  a  restaurace  v Praze  2,                              který  přijal  úplatek  v souvislosti  s přijímáním  nových  vedoucích                                                     17                              provozoven  do  funkce.   Naproti  tomu  za  úplatkářství  nebylo                              považováno,  jestliže  vedoucí  pracovník  hospodářské  organizace                              poskytl  cizímu  pracovníkovi  úplatek,  aby  změnil  zaměstnání                              a pracoval  v jeho  organizaci,  a  to  dokonce  bez  ohledu  na  to,  že                                                                                           18                              vedoucí hospodářský pracovník zajišťoval chod důležitého provozu.                              Nejvyšší  soud  k tomu  zcela  kasuisticky  a  bez  dalšího  odůvodnění                              uvedl, že změna zaměstnání nepatří mezi záležitosti obecného zájmu.                              Jako úplatkářství bylo z důvodu zásahu do obecného zájmu posouzeno                              i uplácení nadřízeného.                               Za  obstarávání  věcí  obecného  zájmu  bylo  označeno  i  rozhodování                              o úkonech  v oblasti  lékařské  péče,  a  to  když  předsedkyně  správní                              posudkové komise národního výboru rozhodovala o konkrétním datu                                                      19                              nástupu lázeňské dovolené  nebo když přednosta oddělení rozhodl, že                                                                        20                              operaci provede on sám a nikoliv řadový lékař.                              Z dnešního  pohledu  může  poněkud  absurdně  působit  případ,  ve                              kterém  byl  pracovník  restaurace  odsouzen  za  to,  že  bral  úplatky  za                              umožnění  hraní  karetních  her  v restauračním  zařízení.  I  řádný  chod                                                                            21                              restaurace byl považován za věc obecného zájmu,  ačkoli je zjevné,                              že  chod  restaurace  se  nedotýká  zájmů  celé  společnosti,  což  tehdejší                              judikatura  z obecného  pohledu  považovala  za  základní  kritérium.                              V uvedeném  konkrétním  případě  se  však  dle  tehdejšího  názoru                              jednalo  o  uspokojování  materiálních  potřeb  občanů.  Naopak  za                                  17                                  Viz  Stanovisko  Nejvyššího  soudu  ze  dne  21.  prosince  1982,                              sp. zn. Tpj 147/82.                              18                                 Viz stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 1988, sp. zn. Tpjf 28/87,                              uveřejněno pod č. 16/1988 Sb. rozh. tr., roč. 1988, sv. 4–5, s. 157.                              19                                 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 1985, sp. zn. 11 Tz 30/85.                              20  Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 1989, sp. zn. 4 Tz 45/88,                              uveřejněno pod č. 13/1990 Sb. rozh. tr., roč. 1990, sv. 1, s. 57.                               21  Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. září 1987, sp. zn. 4 Tz 13/87.                                                                  152","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                                                                             22                              obstarávání  věcí  obecného  zájmu  se  nepovažovala  výměna  bytů,                                                                      23                              nikoli však již přidělování družstevních bytů.                              Naprosto  klíčovým  judikátem  z hlediska  obecné  definice  obecného                                                                               24                              zájmu bylo stanovisko Nejvyššího soudu z roku 1988,  ve kterém se                              konstatovalo,  že  povahu  obstarávání  věcí  obecného  zájmu  nemohou                              mít  jednání  (činnosti)  občanů,  jež  vyplývají  z jejich  osobních  práv                              nebo osobních povinností. Taková činnost (např. prodej či pronájem                              věcí v osobním vlastnictví) je totiž v zájmu jednotlivce, nikoli v zájmu                              obecném.  Tento  judikát  obsahoval  ještě  další,  dodnes  citované                              vymezení, které však neobsahuje žádná určitější kritéria. Podle onoho                              vymezení  je  obstaráváním  věcí  obecného  zájmu  plnění  společensky                              významných     úkolů    v oblasti   uspokojování   materiálních                              (ekonomických),  zdravotních,  sociálních,  kulturních  a  jiných  potřeb                                   25                              osob.                               Z výše podaného je zřejmé, že judikatura před rokem 1989 vykládala                              pojem  obecného  zájmu  v konkrétních  případech  velmi  široce,  což                              odpovídá stavu vnímání práva v této době. Základní ohraničení tohoto                              pojmu, které si sama vytvořila, v určitých případech nerespektovala,                              a to bez přesvědčivého odůvodnění. Je možné konstatovat, že pojem                              obecného  zájmu  byl  vykládán  velmi  extenzivně  a  sloužil  leckdy                              k nedůvodnému  rozšiřování  trestní  represe  a  k nejistotě  adresátů                              právních norem. Z předlistopadové judikatury lze i přesto dovodit dva                              základní mantinely pojmu „obecný zájem“:                               1)  pod  obstarávání  věcí  obecného  zájmu  patří  obstarávání  všech                              úkolů,  na  jejichž  řádném  splnění  má  zájem  celá  společnost  nebo                              alespoň větší skupina občanů,                                2)  povahu  obstarávání  věcí  obecného  zájmu  nemohou  mít  jednání                              (činnosti) občanů, jež vyplývají z jejich osobních práv nebo osobních                              povinností.                                   22                                 Toto jednání sice naplňovalo znaky přečinu proti zájmům socialistického                              hospodářství,  avšak  nejednalo  se  o obstarávání  věcí  obecného  zájmu.                              Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. února 1987, sp. zn. 7 Tz 7/87,                              publikováno pod č. 11/1989 Sb. rozh. tr., roč. 1989, sv. 1, s. 38.                              23                                 Viz poznámka č. 16.                              24  Viz tamtéž.                               25                                  Nepoužitelnost  tohoto  vymezení  potvrzuje  současná  literatura,  když  jej                              přejímá  a  doplňuje  ještě  o  podmínku,  že  musí  jít  o  záležitosti  obecného                              (veřejného)  zájmu.  Takové  vymezování,  které  navíc  zamlžuje  rozdíl  mezi                              obecným a veřejným zájmem, je pouhou tautologií. Srov. např. KUCHTA, J.                              a  kol.  Kurs  trestního  práva.  Trestní  právo  hmotné.  Zvláštní  část.                              Praha: C. H. Beck, 2009, s. 456.                                                                  153","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Nutno  poznamenat,  že  polistopadová  judikatura  toto  pojetí  převzala                                                                     26                              a výše uvedenou definici dosud nezpřesnila.                              3.2.2 SOUDNÍ ROZHODOVÁNÍ PO ROCE 1989                               V souvislosti  s tím,  že  po  roce  1989  se  opět  začalo  důsledněji                              rozlišovat  právo  veřejné  a soukromé  a dříve  všeobjímající  veřejná                              sféra  byla  postupně  privatizována,  došlo  via  facti  i k zúžení  pojmu                              obecného zájmu. Ačkoli statistiky kriminality nerozlišují úplatkářství                              ve  veřejné  a v soukromé  sféře,  zdá  se,  že  k jeho  postihování                              v soukromé sféře dochází jen výjimečně. Veřejně známé jsou zejména                              dva případy.                               V roce  1997  byla  Vrchním  soudem  v Praze  jako  obstarávání  věcí                              obecného  zájmu  označena  činnost  pracovníka  v bankovním  sektoru,                              který měl na starosti vyřizování úvěrů, tj. přípravu podkladů, včetně                              doporučení pro uzavření úvěrových smluv. Na této činnosti má totiž                              dle  odůvodnění  zájem  celá  společnost,  neboť  chod  bankovního                                                                    27                              sektoru  ovlivňuje  chod  celé  ekonomiky.   S tímto  odůvodněním  se                              neztotožňujeme.  V této  době  kategorie  obecného  zájmu  ještě                              nezahrnovala    všechny    obchodní    vztahy   (srov.   dnešní                              § 334 odst. 3 trestního zákoníku). Pro podřazení určité oblasti činnosti                              pod obstarávání věcí obecného zájmu totiž dle našeho názoru nestačí                              skutečnost,  že  jde  o  oblast,  ve  které  se  plní  významné  společenské                                    28                              úkoly.   Soudy  provedený  výklad  jistě  neodpovídá  požadavku                                                                         29                              restriktivně  vykládat  pojem  obecného  zájmu.   Druhým  případem                              postihu korupce v soukromoprávní sféře jsou mediálně známé kauzy                                                                       30                              korupce fotbalových rozhodčí a funkcionářů.  Trestní postih v tomto                              případě  považujeme  za  správný.  Fotbal  je  totiž  důležitým                              ekonomickým fenoménem marketingových, mediálních a reklamních                              společností  či  sázkových  kanceláří.  Významně  se  navíc  podílí  na                                                                      31                              vytváření  morálních  hodnot  ve  společnosti.   Fotbalová  utkání  jsou                              navštěvována tisíci diváky.                                  26  Srov. kapitolu 3.2.2.                               27                                  Rozhodnutí  Vrchního  soudu  v Praze  ze  dne  24.  dubna  1997,                              sp. zn. 4 To 189/96,  viz  Soudní  judikatura,  Praha: ASPI,  a.  s.,  roč.  1998,                              č. 10, s. 49.                              28   Shodně  rozhodnutí  Nejvyššího  soudu  ze  dne  26.  listopadu  2002,                              sp. zn. 4 Tz 77/2002.                               29  Srov. kapitolu 3.1 odstavec 1.                               30                                  Viz  např.  rozhodnutí  Nejvyššího  soudu  ze  dne  9.  srpna  2006,                              sp. zn. 8 Tdo 864/2006.                              31                                  Srov.  rozhodnutí  Nejvyššího  soudu  ze  dne  11.  dubna  2007,                              sp. zn. 8 Tdo 396/2007.                                                                  154","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                   3.3 CHARAKTERISTIKA OBECNÉHO ZÁJMU                               Věcmi obecného zájmu ve smyslu § 331 odst. 1 al. 1 a § 332 odst. 1                              al. 1 trestního zákoníku jsou takové činnosti, na jejichž řádném plnění                              má  zájem  celá  společnost  nebo  alespoň  větší  skupina  občanů                              (pozitivní  vymezení),  zároveň  jimi  nejsou  jednání  (činnosti)                              jednotlivců,  jež  vyplývají  z jejich  osobních  práv  a  povinností                              (negativní vymezení).                                                        32                              Jak jsme již dokázali výše,  pojem obecného zájmu je širší než pojem                              zájmu  veřejného.  Platí  tedy,  že  věcí  obecného  zájmu  je  každá  věc                              veřejného zájmu a ještě některé věci zájmů soukromých. Mezi činnosti                              ve  veřejném  zájmu  patří  všechny  činnosti  v tzv.  veřejné  sféře.                              Především jde  o  výkon  veřejné  moci  (např.  v rámci výkonu  veřejné                              správy  v tzv. materiálním/činnostním  pojetí)  a  jde  o  případy,  kdy  je                              nakládáno  či  ovlivňováno  nakládání  s veřejnými  penězi.  Může  jít                              i o činnost z veřejných peněz přímo placenou.                               Problém  nastává  s určením  věcí  v soukromém  zájmu,  které  jsou                              zároveň  záležitostmi  zájmu  obecného.  Podle  výslovného  ustanovení                              § 334 odst. 3 spadají pod obstarávání věcí obecného zájmu i činnosti                              spočívající  v plnění   povinností   v obchodněprávních   vztazích.                              Zákonodárce zde velmi správně použil výraz „obchodní vztahy“ místo                              „obchodní závazkové vztahy“, který používá obchodní zákoník. Tím                              zůstalo  zachováno  objektivní  pojetí  obecného  zájmu  a  umožnilo  to,                              aby  v praxi  byly  postihovány  např.  i  činnosti,  které  mají  historicky                              nezpochybnitelně obchodní charakter, ale v důsledku např. silné lobby                              se ocitly mimo oblast obchodních závazkových vztahů a mimo režim                              obchodního zákoníku. Příkladem takové typické obchodní činnosti je                              uzavření  pojistné  smlouvy.  Pokud  se  podíváme  na  obecnou  definici                              obecného zájmu, vidíme, že toto vymezení jde nad jeho rámec, neboť                              v obchodních vztazích často dochází k činnostem, které realizují práva                              jednotlivců a netýkají se větší skupiny osob. Zákonodárce zde určitou                              oblast (obchodní vztahy) považuje za natolik důležitou, že jí podřazuje                                                        33                              pod pojem „obecný zájem“.  Otázkou zůstávají ostatní (neobchodní)                              soukromoprávní vztahy.                                  32  Srov. kapitolu 3.1.                                33                                  O  správnosti  takového  pojetí  možno  vést  diskuzi.  Je  pravdou,  že                              bezprostřední  přímý  ekonomický  dopad  je  v oblasti  obchodních  vztahů  asi                              nejvýraznější.  Na  druhou  stranu  je  otázkou,  zda  z hlediska  ničivých                              (společensky  škodlivých)  dopadů  na  společnost  není  korupční  jednání                              kupř. v občanskoprávních  či  pracovněprávních  vztazích  více  intenzivní.                              Druhý názor je podporován např. skutečností, že v obchodních vztazích (ve                              vztazích mezi profesionály) nejsou nároky na dodržování dobrých mravů tak                              přísné, jako je tomu např. v právu občanském.                                                                  155","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Z dosavadního  výkladu  se  zdá,  že  pojem  obecného  zájmu  má                              zjednodušeně řečeno svou kvantitativní a kvalitativní stránku, jejichž                              určení a odlišení není zcela snadné, neboť jsou vzájemně provázány                              a navzájem se doplňují a ovlivňují. Kvantitativní aspekt odráží přímé                              důsledky,  tzn.  je  závislý  na  počtu  přímo  zainteresovaných  osob.                              Kvalitativní  aspekt  vychází  z obecného  kritéria,  a  to  z  významu                              hodnoty porušované určitým jednáním bez ohledu na počet dotčených                              osob.  Definice  obecného  zájmu  by  měla  být  vykládána  v souvislosti                              s těmito  kritérii.  Obě  kritéria  by  měla  být  interpretována  přísně                              restriktivně. K jejich naplnění by mohlo dojít pouze tehdy, bylo-li by                              zcela  zřejmé,  že  činnost  se  přímo  dotýká  větší  skupiny  osob  anebo                              hodnota,  která  je  v konkrétním  případě  narušena,  má  nepochybně                              celospolečenský  význam.  Pouze  v  takových  případech  je tedy  možné                              hovořit  o  trestní  odpovědnosti  za  úplatkářství  v  soukromoprávních                              neobchodních  vztazích.  Soudy  by  se  měly  s těmito  otázkami                              v odůvodnění  vždy  náležitě  vypořádat.  K obecné  charakteristice                              můžeme uzavřít, že námi upřesněná definice pojmu „obecný zájem“ je                              postavena na přesnějších kritériích, než legální definice obsažená ve                              slovenském  trestním  zákoně,  která  nejde  nad  rámec  dosavadních                              poznatků zjištěných judikaturou.                                V souvislosti s uvedenou charakteristikou je vhodné upozornit, že výše                              či charakter úplatku nemá vliv na skutečnost, zda konkrétní uplácení                              je či není uskutečňováno v souvislosti s obstaráváním věcí obecného                              zájmu.  Důležité  pouze  je,  aby  se  v  konkrétním  případě  jednalo                              o úplatek. Naproti tomu platí, že charakter obecného zájmu má vliv na                              pojem úplatku. Proto se např. uvádí, že v některých oblastech, jako je                              třeba  soudnictví,  nelze  ze  zásady  tolerovat  žádná  plnění,  a  to  ani                                               34                              v minimální  výši.   Pojmy  úplatku  a  obecného  zájmu  tak  nejsou                              z hlediska  svých  vzájemných  účinků  ekvivalentní.  Úplatek  je  sice                              stěžejním prvkem při dokazování úplatkářství a jeho výše je zpravidla                              spolehlivým indikátorem toho, o jak důležitý obecný zájem se jedná                              (spoluurčuje  míru  společenské  škodlivosti  daného  jednání),  na                                                                                        35                              samotnou charakteristiku pojmu „obecný zájem“ však vliv nemá.                               První  soukromoprávní  oblastí,  která  se  netýká  obchodních  vztahů                              a má  dle  našeho  mínění  celospolečenský  význam,  je  oblast                              pracovněprávní.  O  trestním  postihu  úplatkářství  v pracovněprávních                              vztazích se příliš nemluví, s výjimkou Švédska, kde tento aspekt bývá                                 34   Navrátilová,  J.  In  JELÍNEK,  J.  a  kol.  Trestní  právo  hmotné.  1.  vydání.                              Praha: Leges, 2009, s. 764.                               35   Tím  je  z předmětu  této  práce  vyloučena  otázka  minimální  výše  úplatku                              (problém  např.  tzv.  drobných  úsluh),  který  musí  být  poskytnut  či  přijat                              v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu, aby se jednalo o trestný                              čin.  In  concreto  půjde  např.  o  otázku  možnosti  poskytování  a  přijímání                              hodnotných  darů  v mezinárodním  obchodě,  což  je  v určitých  kulturách                              považováno za naplňování tradice a odmítnutí či neposkytnutí těchto darů by                              bylo hrubou urážkou atp.                                                                  156","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                            36                              zdůrazňován,   i  když  právě  oblast  pracovního  práva  je  tou  částí                                                                                           37                              soukromého práva, kde se veřejný zájem projevuje velmi  výrazně.                              Pod  pojem  „obecný  zájem“  de  lege  lata  bychom  nad  rámec                              veřejnoprávní  sféry  z pracovněprávních  vztahů  mohli  zařadit  patrně                              jen  ty,  které  se  přímo  dotýkají  větší  skupiny  osob  (např. početné                              odborové  organizace),  nikoli  však  již  uplácení  nadřízeného  či                              budoucího možného zaměstnavatele při výběrovém řízení, pokud by                              se  ho  neúčastnila  větší  skupina  osob.  Ačkoli lze  hovořit  o  obecném                              zájmu  společnosti  na  spravedlivém  zaměstnávání  osob,  jde  spíše                              o osobní právo. Zákonodárce navíc v tomto ohledu zdůraznil zájem na                              čistotě  obchodních  vztahů  před  zájmem  na  čistotě  vztahů                              pracovněprávních (per argumentum e silentio legis, který je zvláštním                              případem  argumentu  a  contrario).  Méně  problematickou  oblastí  se                              zdá být problematika občanskoprávních vztahů. Podle našeho názoru                              je v nich možnost trestního postihu za úplatkářství téměř vyloučena,                              a to s ohledem na charakteristiku obecného zájmu. Při  realizaci práv                              a povinností vyplývajících z těchto vztahů totiž jde především o výkon                              osobních práv a povinností.                               V nedávné  době  vzbudily  velkou  pozornost  případy  korupce  ve                              fotbale. Tyto případy však byly vzhledem k naplnění kvantitativního                              aspektu pojmu „obecný zájem“ správně prohlášeny za trestné. Přímo                              totiž došlo k jednání v rozporu se zájmy minimálně několika tisíců lidí                              (fanoušků,    sázejících,   sázkových    kanceláří,   sponzorů,                              popř. samotných  hráčů),  což  jistě  vyhovuje  požadavku  na                              zainteresovanost  větší  skupiny  osob.  Tyto  závěry  podporuje                              i komparativní pohled, neboť postihování korupce ve sportu je běžné                                          38                              i v zahraničí.                              Za  příklad,  který  by  mohl  být  vzhledem  ke  svému  hodnotovému                              významu  (kvalitativní  aspekt)  podřazen  pod  obstarávání  věcí                              obecného zájmu, je uplácení ze strany advokáta. Samostatnou oblastí                              při  obstarávání  věcí  obecného  zájmu  je  lékařská  péče.  Po  roce                              1989 došlo  k privatizaci  některých  lékařských  služeb.  U  lékaře  ve                              veřejné (státní či krajské) nemocnici nejsou pochybnosti o tom, že jde                              o obstarávání věcí veřejného zájmu, neboť zázemí takového lékaře je                              vytvářeno  z veřejných  peněz.  S ohledem  na  to,  že  i  soukromí  lékaři                              chrání  dvě  nejdůležitější  společenské  hodnoty,  totiž  život  a  zdraví,                              stejně jako lékaři státních zdravotnických zařízení, nelze je z okruhu                              obstarávání  věcí  obecného  zájmu  vyloučit.  Souhlasíme  tedy                                 36  Viz MUSIL, J. Zahraniční trestněprávní úpravy potírání korupce.  Trestní                              právo. 2003, roč. 8, č. 1, s. 2.                              37   Srov.  např.  BĚLINA,  M.  a  kol.  Pracovní  právo.  4.  Vydání.  Praha:                              C. H. Beck, s. 3–12.                               38   Některé  právní  úpravy  obsahují  přímo  takovou  speciální  skutkovou                              podstatu. Například polský trestní zákon zná trestný čin  korupce ve sportu                              (čl. 296b).                                                                  157","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                s názorem, že činit rozdíl mezi lékařem státního lékařského zařízení,                              nestátního  lékařského  zařízení  a soukromým  lékařem  nemá  žádné                                          39                              opodstatnění.                              4. POJEM OBECNÉHO ZÁJMU Z POHLEDU ÚSTAVNOSTI                               S ohledem  na  obtíže  při  určování  významu  pojmu  obecného  zájmu,                              tj. na  dosavadní  stav  doktríny  a mezinárodní  srovnání,  se                              přímo nabízí otázka,   zda   úprava   obsažená   v ustanoveních                              § 331 odst. 1 al. 1 a § 332 odst. 1 al. 1 trestního zákoníku je v souladu                              s ústavním pořádkem České republiky.                               Tato skutečnost není literaturou příliš zmiňována, avšak  předmětnou                                                                    40                              otázkou  se  zabýval  již  Ústavní  soud.   V uvedené  kauze  byla                              navrhovatelkou namítána přímo protiústavnost pojmu „obecný zájem“                              s ohledem  na  jeho  neurčitost.  Ústavní  soud  zde  dospěl  k závěru,  že                              formulace  skutkové  podstaty  přijímání  úplatku  dle  tehdy  platného                              ustanovení  §  160  zákona  č.  140/1961  Sb.,  trestní  zákon  (dnes  jde                              o trestný  čin  přijetí  úplatku  podle  §  331  trestního  zákoníku),  je                              v souladu  s ústavním  pořádkem.  Jeho  argumentace  v této  věci  však                              nebyla příliš podrobná a přesvědčivá. Ústavní soud se předně vůbec                              nevypořádal s otázkou, zda je užití pojmu obecného zájmu v souladu                              se  zásadou  nullum  crimen  sine  lege  certa.  Uvedl  pouze  jeden                              argument  spíše  legislativně-technického  charakteru.  Podle  vyjádření                              Ústavního  soudu:  „…úplatkářství  jako  takové  a v souvislosti  s tím                              i způsob  vyžadování  úplatků  a  jejich  povaha  mohou  mít                              i v podmínkách  tržního  hospodářství  natolik  rozmanitou  podobu,  že                              pokus o jejich ještě bližší definici by mohl znamenat takové pojmové                              omezení,  jež  by  nepostihlo  všechny  myslitelné  formy  této  trestné                              činnosti.  Složitost  života  společnosti  vylučuje  schopnost  objektivně                              (v zákonech)   formulovaného   práva   postihnout   svými   výčty                              a definicemi veškerou variabilitu jeho projevů. Proto v této souvislosti                              vystupuje do popředí právě úloha soudů při interpretaci tohoto pojmu                              a  při  jeho  aplikaci  na  jednotlivé  případy.“  Ústavní  soud  bohužel                              vycházel  z chybného  předpokladu,  že  „ve  skutečnosti  se  v tomto                              ohledu  naše  dosavadní  úprava  neliší  od  úpravy  zemí  Evropské                                    41                              unie.“  Ústavnost v tomto případě byla navíc posuzována v době, kdy                              Česká republika nebyla vázána mezinárodními smlouvami, které by ji                              nutily  postihovat  trestněprávními  prostředky  i  korupci  v soukromé                                   42                              sféře.   Někteří  autoři  ještě  v  roce  1995  označovali  formulaci                               39   RŮŽIČKA,  M.  Ke  stíhání  korupce  z pohledu  státního  zástupce.                              Trestněprávní revue. 2006, roč. 5, č. 1, s. 1.                               40   Nález  Ústavního  soudu  ze  dne  14.  října  1998,  sp.  zn.  Pl.  ÚS  6/98,                              publikován  pod  č.  123/1998  Sb.  n.  a  u.  ÚS,  roč. 1998,  sv.  12,  s.  227,                              vyhlášeno též pod č. 282/1998 Sb.                               41                                 Srov. kapitola 2.2.                              42  Srov. Trestněprávní úmluvu o korupci (č. 70/2002 Sb. m. s.).                                                                  158","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                „v souvislosti  s obstaráváním  věcí  obecného  zájmu“  za  velmi                              neurčitou  a  de  lege  ferenda  navrhovali  omezit  trestnost  úplatkářství                              pouze  na  případy,  kdy  jde  o  úplatek  „v  souvislosti  s rozhodovací                                                         43                              činností ve věcech veřejných“.                              Přesto  se  domníváme,  že  při  restriktivním  výkladu  pojmu  „obecný                                                               44                              zájem“,  jak  jsme  ho  provedli  výše,   je  adresátům  právních  norem                              zachována  dostatečná  právní  jistota.  Navíc  společensko-politická                              situace je v současnosti diametrálně odlišná. Trendem v celé Evropě je                              stále  širší  postihování  korupce  i  v  soukromé  sféře.  Hlavním                              argumentem pro souladnost současné úpravy s ústavou již tedy není                              technická obtížnost při formulaci skutkových podstat u trestných činů                              úplatkářství, ale skutečnost, že pojem obecného zájmu dobře vystihuje                              skutečnou podstatu této problematiky.                               5. ZÁVĚR                               Pojem  obecného  zájmu  se  u  trestných  činů  úplatkářství  používá  od                              roku 1950. V souladu s tehdejším pojetím trestního práva sloužil tento                              obtížně definovatelný pojem často k nedůvodnému rozšiřování trestní                              represe. V současné době tomu tak již není. V souladu s evropským                              trendem rozšiřování trestního postihu úplatkářství i v soukromé sféře                              se  obecný  zájem  ukazuje  jako  vhodný  pojem,  což  nám  dokládá                              postupný  přechod  západoevropských  zemí  k  objektivním  kritériím                              u trestných  činů  úplatkářství.  Tento  paradox  není  v  historii  práva                              nikterak ojedinělý. Mnohokrát se již stalo, že právní předpisy stejného                              znění  byly  v různých  společensko-politických  poměrech  naplňovány                              různým obsahem a jejich význam byl tedy rozdílný.                               Pro zachování dostatečné právní jistoty adresátů norem a respektování                              ústavní zásady nullum crimen sine lege certa je přesto nezbytné, aby                              pojem  obecného  zájmu  byl  vykládán  přísně  restriktivně.  Za  věci                              obecného zájmu ve smyslu § 331 odst. 1 al. 1 a § 332 odst. 1 al. 1                              trestního zákoníku můžeme považovat jen takové činnosti, na jejichž                              řádném plnění má zájem celá společnost nebo alespoň větší skupina                              občanů  (pozitivní  vymezení),  zároveň  za  ně  nemůžeme  považovat                              jednání  (činnosti)  jednotlivců,  jež  vyplývají  z  jejich  osobních  práv                              a povinností  (negativní  vymezení).  Součástí  obecného  zájmu  jsou                              veškeré zájmy veřejné a ještě některé zájmy soukromé. U věcí, které                              jsou  v soukromém  zájmu,  je  však  nutné  prokázat  zřejmý                              celospolečenský  zájem  (případ  lékařské  péče  nebo  zákonodárcem                              výslovně  uvedených  obchodních  vztahů)  anebo  zřejmý  přímý  vliv                              takových záležitostí na větší skupinu osob (případ korupce ve fotbale).                                   43   NOVOTNÝ,  O.,  DOLENSKÝ,  A.,  VALO,  M.,  VOKOUN,  R.  Trestní                              právo hmotné II. Zvláštní část. 2. vydání. Praha: Codex, 1995, s. 159.                               44  Viz zejména kapitola 3.3.                                                                  159","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Současné  formulace  skutkových  podstat  trestných  činů  úplatkářství                              zákonodárci  umožňují,  aby  pokračoval  v  jejich  zpřesňování  nebo                              rozšiřování  ve  vztahu  k  soukromé  sféře.  Význam  soudního                              rozhodování by se měl v budoucnu projevit postupným zpřesňováním                              charakteristiky pojmu „obecný zájem“ ve směru, jaký jsme se snažili                              v tomto příspěvku nastínit.                               Literature:                               -  BĚLINA, M. a kol. Pracovní právo. 4. Vydání. Praha: C. H. Beck,                                 612 s. ISBN 978-80-7400-186-4.                              -  GŘIVNA,  T.  Srovnání  trestního  postihu  korupce  ve  vybraných                                 státech.  Acta  Universitatis  Carolinae  Iuridica.  2006, č.  3,  s.  7-31.                                 ISSN 0323-0619.                              -  HENDRYCH,  D.  a  kol.  Správní  právo.  Obecná  část.  7.  vydání.                                 Praha: C. H. Beck, 2009, 837 s. ISBN 978-80-7400-049-2.                              -  CHMELÍK, J., TOMICA, Z. Korupce a úplatkářství. Praha: Linde                                 Praha, 2011, 281 s. ISBN 978-80-7201-853-6.                              -  JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges,                                 2009, 895 s. ISBN 978-80-87212-24-0.                              -  KUCHTA,  J.  a  kol.  Kurs  trestního  práva.  Trestní  právo  hmotné.                                 Zvláštní část. Praha: C. H. Beck, 2009, 617 s. ISBN 978-80-7400-                                 047-8.                               -  MUSIL,  J.  Zahraniční  trestněprávní  úpravy  potírání  korupce.                                 Trestní právo. 2003, roč. 8, č. 1, s. 2-6. ISSN 1211-2860.                              -  NOVOTNÝ,  O.,  DOLENSKÝ,  A.,  VALO,  M.,  VOKOUN,  R.                                 Trestní  právo  hmotné  II.  Zvláštní  část.  2.  vydání.  Praha:  Codex,                                 1995, 263 s. ISBN 80-901683-2-9.                              -  RŮŽIČKA,  M.  Ke  stíhání  korupce  z pohledu  státního  zástupce.                                 Trestněprávní revue. 2006, roč. 5, č. 1, s. 1-10. ISSN 1213-5313.                              -  ŠÁMAL,  P.  a  kol.  Trestní  zákoník  II.  §  140  až  421.  Komentář.                                 Praha: C. H. Beck, 2010, 3285 s. ISBN 978-80-7400-178-9.                               Contact – email                              vladimir.pelc@email.cz                                                                                     160","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                     LEGISLATIVNÍ ZMĚNY PO NOVÉM ROCE                                2012, JEJICH DOPAD NA STÍHÁNÍ KORUPCE                                      A K NĚKTERÝM DALŠÍM OTÁZKÁM                                    SOUVISEJÍCÍM SE STÍHÁNÍ KORUPCE                                    KATEŘINA PŘEPECHALOVÁ A MIROSLAV RŮŽIČKA                                     Právnická fakulta, Masarykova Univerzita, Česká republika                                         Nejvyšší státní zastupitelství, Česká republika                               Abstract in original language                              V  našem  příspěvku  se  budeme  věnovat  problematice  korupce,                              legislativním  změnám,  k  nimž  dojde  po  Novém  roce  2012,  a  jejich                              dopadu  na  postih  korupce  v  České  republice.  Stranou  pozornosti                              nemohla zůstat problematika možného nahrazení  ustanovení trestního                              zákona  z  roku  1961,  jež  nepřevzal  trestní  zákoník  č.  40/2009  Sb.  –                              upravujícího zvláštní případ účinné lítosti (§ 163 tr. zák. č. 140/1961                              Sb.), ustanoveními § 12 odst. 2 tr. zákoníku a § 159a odst. 4, § 172                              odst. 2 písm. c) trestního řádu.                               Key words in original language                              Korupce,  účinná  lítost,  legislativní  změny,  trestní  zákon  a  trestní                              zákoník.                              Abstract                              In our contribution we will deal with issues of corruption, legislative                              changes that occur after the New Year 2012, and their impact on the                              prosecution of corruption in the Czech Republic. Aside attention could                              be the issue of possible replacement of the provisions of the Criminal                              Code of 1961, which is covered by the Penal Code No. 40/2009 Coll. -                              Special case of regulating effective repentance (§ 163 Criminal Code.                              Act. No. 140/1961 Coll.), the provisions of § 12 paragraph 2 of the                              Criminal. Code and § 159a, paragraph 4, § 172, paragraph 2, point. c)                              of the Criminal Procedure.                               Key words                              Corruption,  effective  repentance,  legislative  changes,  the  Criminal                              Code and the Penal Code.                               1. ÚVOD                                 V našem příspěvku, který snad vhodným způsobem spadá do rámce                              zaměření  této  sekce,  se  budeme  věnovat  problematice  korupce,                              legislativním  změnám,  k  nimž  dojde  po  Novém  roce  2012,  a  jejich                              dopadu  na  postih  korupce  v  České  republice.  Stranou  pozornosti                              nemohla  zůstat  problematika,  která  nepatří  mezi  změny  v  právní                              úpravě,  které  ve  velmi  krátké  době  (a  bez  odpovídajícího  období                              legisvakance, jak je to v České republice obvyklé) vstoupí v účinnost;                              přesto  se  dotýká  tématu  v  současné  době  velice  aktuálního,  totiž                              možnému  nahrazení    ustanovení  trestního  zákona  z  roku  1961,  jež                              nepřevzal trestní zákoník č. 40/2009 Sb. – upravujícího zvláštní případ                                                                  161","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                účinné lítosti (§ 163 tr. zák. č. 140/1961 Sb.), ustanoveními § 12 odst.                                                                                 1                              2 tr. zákoníku a § 159a odst. 4, § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř.                              2.  K VYMEZENÍ POJMU KORUPCE                                      U  korupce  se  obecně  předpokládá  vysoká  míra  latence.  Na                              tom  se  shodují  všechny  publikace,  které  se  problematice  trestné                                                               2                              činnosti  spojené  s korupcí  věnují;   odlišují  se  většinou  jen  ve                                                     3                              zdůvodnění tohoto stavu.                              Připomenout  je  třeba  v této  souvislosti  i  to,  že  Česká  republika  má                              stabilně  velmi  nízký  index  vnímání  korupce  CPI  [Corruption                              Perception Index]. Pohybuje se stabilně někde kolem 50. místa ze 178                              států;  to  by  např.  v  některých  sportech  bylo  umístění  asi  jen  těžko                              stravitelné.  Ale  např.  jen  po  událostech  posledních  týdnů  (kauza                              ministra  Kocourka,  „švýcarské“  miĺiardy,  letouny  CASA  v  resortu                              obrany  i  další  záležitosti  z  tohoto  resortu,  ale  třeba  i  „nečekané“                              prodražení  jižní  části  dálničního  okruhu  kolem  Prahy)  se  není                              doopravdy čemu divit.                                      Korupce  představuje  závažný  a  také  zřejmě  trvalý  problém                              lidské společnosti.                                   1                                 K této  problematice  bude  publikován,  zřejmě  v časopisu  Právní  rádce  č.                              12/2011, samostatný příspěvek, na němž se autorsky podílel Mgr. Petr Forejt                              z legislativního odboru Ministerstva spravedlnosti, též účastník jednání této                              sekce dne 24. 11. 2011.                               2                                Např. Chmelík, J. a kol. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde, 2003.                              Chmelík, J., Tomica, Z. Korupce a úplatkářství. Praha: Linde, 2011. Gřivna,                              T. Trestní postih korupce v soukromé sféře, Trestněprávní revue 2005, č. 7, s.                              169.  Pachmann,  A.  Policejní  korupce  v  členských  a  kandidátských  státech                              Evropské  unie,  Kriminalistika  2005,  č.  3,  s.  209.  Jalč,  A.  Priblíženie                              niektorých protikorupčných opatrení v podmienkach SR, Trestní právo 2005,                              č.  9,  s.  9.  Jalč,  A.  Dynamika,  stav  a  štruktúra  korupcie  v Slovenskej                              republike, jej porovnanie s okolitými štátmi, Trestní právo 2005, č. 1, s. 19.                              Dančák,  B.,  Hloušek,  V.,  Šimíček,  V.  et  al.  Korupce. Projevy  a  potírání  v                              České  republice  a  v  Evropské  unii.  Brno  :  Masarykova  univerzita,                              Mezinárodní politologický ústav, 2006. David, V., Nett, A. Korupce v právu                              mezinárodním, evropském a českém, Praha : C. H. Beck, 2007. Hulinský, P.                              Aktuální  otázky  trestněprávní  ochrany  společnosti  před  korupcí.  Praha  :                              Police History, 2008. Kolektiv: Korupce a protikorupční politika ve veřejné                              správě. Praha : Transparency International – Česká republika, 2008. Růžička,                              M.  Ke  stíhání  korupce  z  pohledu  státního  zástupce.  Trestněprávní  revue.                              2006, č. 1, s. 2. Volejníková, J. Korupce v ekonomické teorii a praxi. Praha:                              Profess Consulting, 2009.                               3                                 Gřivna,  T. Trestní  postih  korupce  v  soukromé  sféře,  Trestněprávní  revue                              2005, č. 7, s. 169, v této souvislosti uvádí výstižnou charakteristiku korupce                              v tom smyslu, že „spokojen bývá jak ten, kdo přijímá úplatek, tak i osoba,                              která uplácí.“                                                                  162","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Je problémem stále aktuálním, který zasahuje do oblasti ekonomické,                              mravní, politické, sociální a také  právní.                               Slovo  korupce  má  původ  v  latině,  konkrétně  se  odvíjí  od  výrazu                              „rumpere“,  což  znamená  zlomit,  rozlomit  nebo  přetrhnout.  Výraz                              „corruptus“  vyjadřuje  následek  změny,  zlomit  někoho  ke  změně                              názorů a zásad.                               Korupce  je  v příkrém  rozporu  se  zájmem  na  řádném,  nestranném  a                              zákonném  obstarávání  věcí  obecného  zájmu,  jakož  i  se  zájmem  na                              ochraně  podnikatelských  vztahů.  Kromě  materiálních  škod  se  zde                              jedná,  a  to  především,  o nemateriální  škody,  které  se  projevují                              poškozením  důvěry  občanů  v činnosti  orgánů  veřejné  moci                              a distribuci  veřejných  statků.  S korupcí  je  spojována  nízká                              transparentnost   řídicích   a organizačních   procesů   a   nárůst                              administrativních nákladů.                               Korupce je podle údajů zprávy o činnosti státního zastupitelství za rok                                   4                              2010   obecně  skloňovaným  společenským  fenoménem,  podle                              statistických údajů státního zastupitelství však spíše stagnuje. V roce                              2010 byl sice zaznamenán její relativně vyšší nárůst, ale v absolutním                              počtu  stíhaných  a  obžalovaných  osob  pro  typické  korupční  trestné                              činy jde stále o vcelku zanedbatelná čísla. Pokud jsou úvahy o vysoké                              míře latence tohoto jevu reálné (obecně jim není důvodu nevěřit), pak                              nelze  tato  statistická  data  interpretovat  jinak,  než  že  se  společnosti                              dosud nepodařilo najít žádný efektivní (ani trestněprávní) nástroj pro                              boj  proti  korupci.  Situace  nastoluje  otázku,  zda  v  rámci  komplexu                              postupně přijímaných opatření (viz Strategie vlády v boji proti korupci                              na  období  let  2010  až  2012)  nereagovat  zřízením  zvláštního  útvaru                              státního  zastupitelství  pro boj  s  korupcí, jehož  smysl  musí  vyplývat                              nejen  z  vymezené  působnosti,  ale  zejména  z  garancí  vyšší  míry                              nezávislosti, samostatnosti a rozšířených pravomocí pro řízení boje s                              tímto fenoménem v trestní oblasti.                               Podle  vůbec  nejčastěji  citované  definice  korupce,  jejímž  autorem  je                                           5                              Joseph  Nye,   jde  o chování,  které  se  z důvodů  dosahování                              soukromých  (osobních,  rodinných,  skupinových)  finančních  nebo                              statusových  zisků  odchyluje  od  formálních  povinností  vyplývajících                              z veřejné  role  anebo  přestupuje  normy  pro  výkonu  určitého  typu                              soukromého vlivu.                                       4                                 Zpráva  o  činnosti  státního  zastupitelství  je  dostupná  též  na  adrese:                              http://portal.justice.cz/nsz/hlavni.aspx?j=39\&o=29\&k=2750                              5                                Nye, J. S. Corruption and Political Development. A Cost-Benefit Analysis.                              1967-In: Political Corruption. And Handbook.                                                                  163","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                         6                              P.  Noack   charakterizuje  korupci  jako  chování  osob  pověřených                              veřejnými nebo soukromými úkoly, které poruší své povinnosti, aby                              dosáhly protiprávního prospěchu jakéhokoli druhu.                               Korupcí  se  rozumí  takové  jednání,  kterým  osoba  v  určitém                              kvalifikovaném  postavení  (volený  zástupce,  úředník  zaměstnaný  ve                              veřejné správě, zaměstnanec veřejného sektoru, ale i osoba na určité                              pozici  v  soukromém  sektoru)  zneužívá  svého  postavení  k  osobnímu                              obohacení  nebo  obohacení  třetích  osob,  přičemž  z  tohoto  jednání                              mohou  mít  přímý  užitek  osoby,  které  korupční  jednání  vyvolají,  a                              vždy  vzniká  škoda  do  různé  míry  určitelné  skupině  fyzických  i                                              7                              právnických osob.                              Zpráva Ministerstva vnitra o korupci v České republice v roce 2004 a                              o plnění Aktualizovaného vládního programu boje proti korupci tento                              pojem vymezuje jako zneužití postavení spojené s porušením principu                              nestrannosti  při  rozhodování,  motivované  snahou  po  zisku.  Korupci                              označuje za projev chyby v rozhodovacím a řídicím procesu.                                                           8                              Publikace  J.  Chmelíka  a  kol.   vychází  z  toho,  že  v  běžném  slova                              smyslu lze jako korupci označit jednání, kterým se na určitou osobu                              působí různými nenásilnými prostředky, aby osoba jednala buď proti                              dobrým  mravům  nebo  proti  svým  úředním  nebo  morálním                              povinnostem.  Při  uplatnění  násilných  prostředků  by  takové  jednání                              mohlo mít charakter vydírání, útisku, apod. Zdůrazňují se tu ovšem i                              další dva momenty – vztah korupce a střetu zájmů a úzké sepětí mezi                              korupcí a organizovaným zločinem.                               Velmi  stručnou,  ale  zároveň  i  výstižnou  definici  korupce  podává                                                                    9                              publikace  J.  Vidrny  a  Z.  Náchodského,   bylo-li  zde  uvedeno,  že                              znamená  vždy  vyjádření  vztahu,  ve  kterém  jeden  subjekt  nabízí                              druhému  formu  odměny  za  poskytnutí  nebo  příslib  neoprávněné                              odměny.  Korupci  přitom  autoři  charakterizují  tak,  že  v  konkrétních                              případech  jde  např.  o  to,  zda  má  větší  iniciativu  nabízející  nebo                              přijímající,  zda  u  očekávaného  výsledku  dochází  k  posunu  časové                                6                                Die Politische Dimension der Korruption. Kriminalistik, 1995, s. 7.                              7   Korupce  a  protikorupční  politika  ve  veřejné  správě.  Praha:  Transparency                              International, 2008, s. 20.                              8  Chmelík, J. a kol. Pozornost, úplatek a korupce. Praha : Linde, 2003. s. 11–                              13 (na s. 19–20 jsou pak uvedeny další definice korupce ať už slovníkové                              (encyklopedické)  nebo  z  pohledu  různých  mezinárodních  úmluv.  Srov.                              rovněž Chmelík, J., Tomica, Z. Koruoce a úplatkářství. Praha: Linde, 2011, s.                              15-25.                               9                                 Vidrna,  J.,  Náchodský,  Z.  Pracovník  justice  v  ohrožení.  Praha  :  Institut                              Ministerstva  spravedlnosti  České  republiky  pro  další  vzdělávání  soudců  a                              státních zástupců, Příručky Ministerstva spravedlnosti České republiky, 2002,                              s. 17.                                                                  164","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                souvislosti  anebo  ne,  jaký  je  její  konkrétní  účel,  její  adresná                              společenská  závažnost,  míra  její  systematičnosti,  stupeň  její                              všeobecné (případné) akceptace, atd.                               Přehled druhů korupce:                                                           10                              - korupce malá a korupce velká                              Velká korupce není příliš častá, ale jedná se o „velké věci“. Spojena je                              s  korupcí  politických  elit  a  představitelů  veřejného  a  společenského                              života.  Úplatky  dosahují  značného  rozsahu  a  bývají  velmi  dobře                              utajovány.  Velká  korupce  nabývá  podoby  zpronevěry  veřejných                              zdrojů,  nehospodárného  užívání  veřejných  zdrojů,  soukromého                              prospěchu  z  privatizace,  zneužívání  veřejné  moci  při  udělování                              veřejných zakázek, přidělování monopolních licencí, zisku důležitých,                              běžně nedostupných informací aj.                               Malá korupce je opakem velké korupce. Zpravidla se jedná o korupci                              obyčejných  úředníků,  tedy  o  korupci  v  běžném  životě.  Je  do  ní                              zapojeno  větší  množství  účastníků,  nicméně  obdržené  úplatky  jsou                              poměrně  malé.  Tato  korupce  je  spojována  zejména  s  nepřehlednou                              regulací,  špatnou  organizací,  zatemňováním  pravidel,  zneužíváním                                             11                              pravomocí apod.                              korupce  prostá,  korupce  ekonomická,  korupce  politická  a                                         12                              úplatkářství                               Korupce  prostá  je  slibem  nebo  poskytnutím  neoprávněné  výhody                              veřejnému  (státnímu)  zaměstnanci  za  účelem  získání  individuální                              výhody.  Jde  o  jednání,  kterým  je  narušena  rovnost  mezi  občany                              (úplata za vyřízení stavebního povolení na individuální stavbu, úplata                              policistovi  za  neodebrání  řidičského  průkazu,  úplata  celnímu                              úředníkovi za nesprávné vyměření cla apod.).                               Korupce    ekonomická    představuje   narušení   rovnosti   mezi                              podnikatelskými  subjekty  (zahrnuje  případ,  kdy  veřejný  úředník  za                              úplatu  rozhodne  v rámci  privatizace  ve  prospěch  určitého                              podnikatelského subjektu, přidělí veřejnou zakázku, dotaci či subvenci                              nebo  „pouze“  při  veřejné  obchodní  soutěži  vyzradí  za  úplatu                              konkurenci cenové podmínky dalších účastnických firem).                                 10  Vymětal, P. Typologie korupce. In: Dančák, B., Hloušek, V., Šimíček, V.                              et al. Korupce. Projevy a potírání v České republice a v Evropské unii. Brno :                              Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2006. s. 13–14.                               11                                  Viz  zvláštní  zpráva  Nejvyššího  státního  zastupitelství  o  korupci  z  roku                              2002.                              12                                  Baloun,  V.  K  ekonomickým  příčinám  korupce:  popis  jevu  a  definice.                              Kriminalistika, 1999, č. 4. s. 277–278.                                                                  165","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Korupce    politická   narušuje   rovnost   mezi   občany   nebo                              podnikatelskými  subjekty,  avšak  slib  nebo  poskytnutí  neoprávněné                              platby  nebo  jiné  výhody  směřuje  k voleným  zástupcům  či                              funkcionářům   politické   strany,   aniž   by   nutně   docházelo                              k individuálnímu obohacení.                               Úplatkářství  je  slibem  nebo  poskytnutím  neoprávněné  platby  nebo                              jiných  výhod  nikoli  veřejnému  zaměstnanci  za  účelem  získání                              individuální  výhody,  a  to  jak  v oblasti  občanské,  tak  v oblasti                              podnikání  (například  poskytnutí  úplatku  úvěrovému  referentu                              peněžního  ústavu  za  přidělení  úvěru  či  likvidátorovi  pojišťovny  za                              urychlení likvidace  pojistné  události  nebo její  zkreslení  ve prospěch                              pojištěnce).                               Korupce a úplatkářství jsou dva odlišné pojmy, byť se někdy považují                                                                                 14                                           13                              za  synonyma.   Např.  publikace  V.  Davida  a  A.  Netta   vychází  z                              toho, že mezi korupcí a úplatkářstvím je vztah obecného a zvláštního.                              Úplatkářství je zároveň korupcí, naopak to ale neplatí. Úplatkářství je                              tedy  jednou  z  forem  korupce,  naplňuje  znaky  skutkové  podstaty                              trestného  činu.  Korupce  je  oproti  úplatkářství  rozsáhlejší,  škodlivé                              následky jsou větší, běžné úplatkářství je více tolerováno a přistupuje                              se k němu diferencovaně podle hodnoty daru a způsobu jednání.                               Poskytování ojedinělých darů a pozorností nevýznamného charakteru                              a  rozsahu,  aniž  by  byla  ze  strany  poskytovatele  očekávána  nebo                              vyžadována  protihodnota  či  služba  přesahující  běžný  rámec                              povinností  adresáta  daru  nebo  pozornosti,  nedosahuje  intenzity                              úplatku,  je  však  kriminogenním  faktorem  pro  úplatkářství  nebo                                      15                              korupci.                               -      peněžní  korupce,  byrokratická  korupce,  politická  korupce,                              manažerská  korupce,  strategická  korupce,  vůdcovská  korupce,                              korumpování  systému,  mezinárodní  korupce,  korupce  v  policii,                                                                16                              korupce v médiích, sportovní korupce                              Peněžní (prostá) korupce – vyskytuje se ve státním aparátu a u policie,                              kde  si  chtějí  zaměstnanci přilepšit,  při  udělování licencí a  povolení,                              dále i ve vztahu dvou soukromých osob, v obchodním styku.                               Spodní hranice úplatku představuje otázku, ke které se ještě vrátíme                              posléze.                                 13  Srov. obě publikace J. Chmelíka (ve druhém případě i Z. Tomici).                               14                                 David, V., Nett, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém,                              Praha : C. H. Beck, 2007, s. 30.                               15                                 Viz Chmelík, J. a kol., cit. dílo z roku 2003.                              16  Podle publikace V. Davida a A. Netta, s. 59-84.                                                                  166","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Nepatrný  úplatek  se  označuje  nejčastěji  jako  dárek,  výhoda,                              pozornost, odměna, protislužba, zdvořilost atd.                               Byrokratická  korupce  –  podílí  se  na  ní  více  úředníků  různého                              postavení  či  s  rozdílně  vymezenou  působností.  Při  byrokratické                              korupci  se  prospěch  korumpujícího  odrazí  ve  ztrátě  či  nevýhodě  u                              další  osoby  (vydávání  koncesí,  povolení,  opatření  vůči  údajnému                              konkurentovi atd.).                              Spadá sem i administrativní korupce – nezákonné poskytování výhod,                              resp. dle Světové banky jde o kroky jednotlivců, skupin či firem ve                              veřejném i soukromém sektoru směřující k ovlivnění zákonů, předpisů                              a  vyhlášek  k  vlastnímu  prospěchu  cestou  nezákonného  a                              neprůhledného poskytování soukromých výhod veřejným činitelům.                               Politická korupce – nejčastěji je spojena se získáním lepšího postavení                              v  politické  oblasti.  Patří  sem  dary  na  politické  kampaně  z  tajných                              fondů,  úplatky  za  vojenské  zakázky,  úplatky  od  podnikatelů  pro                              politiky  za  různé  výhody  i  na  financování  politických  stran,                              neodůvodněné  cesty  politiků  a  státních  úředníků  do  zahraničí.  Za                              korupci se většinou nepokládá výměna politických funkcí - odlišné to                              bylo v kauze „Kořistka“ – obdobně by tomu bylo v případě poskytnutí                              významného  politického  postu  za  zakrytí  skandálu,  který  by                              bezprostředně  danou  osobu  ohrožoval  v  její  významné  politické                                                                                 17                              funkci. Kritickou je otázka financování politických stran.                                 17  Václav Vlk: Uplácet politiky není trestné, 7. 10. 2004, Lidové noviny – šlo                              o tehdy velice v médiích propíranou kauzu poslance Kořistky.                               „Dnes se tak soustřeďuje úsilí policie i politických komentátorů shodně na                              jediný problém, a to zda k uplácení došlo, či nikoliv. Zejména pro média je                              rozhodujícím  důkazem  detektor  lži,  zatímco  pro  policii,  alespoň  formálně,                              rozhovor unionistického poslance Kořistky s vlastní manželkou a svědectví                              dvou dam, s nimiž se chystali povečeřet zbývající účastníci. Autor nehodlá                              polemizovat s tím, co se stalo, a stavět na jednu či druhou stranu argumenty,                              proč ke skutku došlo.                               Autor je však přesvědčen, že podstata trestněprávního rozměru věci uniká jak                              policii, tak bohužel většině masmédií.                               Z  toho,  jak  je  skutek  popsán  ve  sdělení  obvinění  a  prezentován  ze  strany                              poslance Kořistky v médiích, musí být na první pohled jasné, že se o trestný                              čin  nejedná.  Nabídnutí  úplatku  podmiňuje  totiž  obstarání  věci  obecného                              zájmu, a to asi rozhodně není pád současné vlády - či jakékoliv jiné.                              Policie  se  pustila  naprosto  nesmyslně  do  role  strážce  spravedlnosti  při                              politických vyjednáváních na místě, kde jí to nepřísluší. O podplácení může                              jít při realizaci veřejných zakázek,  nikoliv však při vyjednávání o politické                              pozici.                               S těmito tvrzeními však zásadně nesouhlasíme, zřejmě vyplývaly z postavení                              autora  jako  advokáta  a  obhájce.  Obdobně  nesmyslná  tvrzení  ve  vztahu  ke                                                                 167","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Statistické údaje ke korupci plynou především z údajů citované zprávy                              o  činnosti  státního  zastupitelství  za  rok  2010,  případně  z podkladů                                                18                              Ministerstva vnitra.                              3.  K   FORMÁLNÍMU          POJETÍ     TRESTNÉHO         ČINU,                              MATERIÁLNÍMU  KOREKTIVU,  DISKREČNÍ  PRAVOMOCI,                              A    TO    I   VE    SVĚTLE     VYPUŠTĚNÍ       ZVLÁŠTNÍHO                              USTANOVENÍ        O    ÚČINNÉ     LÍTOSTI     V    TRESTNÍM                              ZÁKONÍKU                                      Nová  definice  trestného  činu  obsažená  v  §  13  odst.  1  tr.                              zákoníku  ve  srovnání  s  konceptem  vlastním  trestnímu  zákonu  1961                              nezahrnuje  již  materiální  znak,  který  by  byl  rovnocenný  znaku                              formálnímu; to platí přesto, že se zde většinou dovozuje znak formální                              protiprávnosti, která však byla vlastní pojetí trestní odpovědnosti od                              nepaměti.                               Tato definice však obsahuje (ve formě materiálního korektivu, který                              však  není  bezprostřední  složkou  definice  trestného  činu  podle  §  13                              odst. 1 tr. zákoníku, tvoří ovšem součást pojetí trestného činu v širším                              významu)    materiální  protiprávnost,  která  je  v  podobě  „spodního                              prahu“ trestnosti vyjádřena jednak obecně v § 12 odst. 2 tr. zákoníku,                              jednak  specificky  ve  vztahu  k  nejrůznějším  skutkovým  podstatám                              zvláštní  části  trestního  zákoníku  v  podobě  kvantitativně  nebo                              kvalitativně vyjádřeného znaku.                               Jako  příklady  lze  uvést  skutkové  podstaty  se  znaky  škody,  rozsahu,                              prospěchu na straně jedné nebo se znaky porušení důležité povinnosti                              nebo povahy a závažnosti újmy na zdraví způsobené trestným činem                              na straně druhé.                               Materiální  korektiv  uvedený  v  §  12  odst.  2  tr.  zákoníku  se  aplikuje                                                                     19                              vůči formální trestnosti činu z pohledu viny.                               Lze  pak  dospět  k  závěru,  že  sice  po  formální  stránce  by  byly  jinak                              naplněny znaky trestného činu, ale s ohledem na ustanovení § 12 odst.                              2 tr. zákoníku nejde po zhodnocení případně i hledisek uvedených v §                              39 odst. 2 tr. zákoníku [jež se tam vážou na otázky trestání – žádnou                              obdobu  ustanovení  §  3  odst.  4  tr.  zák.  z  roku  1961  trestní  zákoník                              neobsahuje, úprava v § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. je procesní, proto                              také  hlediska  uvedené  v  §  39  odst.  2  tr.  zákoníku  přichází  v  úvahu                                sportovní  korupci  zase  v jiných  souvislostech.  Shodujeme  se  na  tom,  že  o                              naplnění  zákonného  znaku  „obstarávání  věcí  obecného  zájmu“  podle  naší                              právní úpravy tu nepochybně jde.                               18                                 Např. ze Zprávy o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti                              na území České republiky v roce 2010 (ve srovnání s rokem 2009).                              19                                  Kratochvíl,  M.  a  kol.  Kurs  trestního  práva.  Trestní  právo.  Obecná  část.                              Praha: C. H. Beck, 2009, s. 151.                                                                  168","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                použít nanejvýš  analogicky] o případ natolik společensky škodlivý,                              takže postačí uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů.                               Vyvstává potom otázka, jak posuzovat zmiňovaný materiální korektiv                              ve  vztahu  k  trestnosti  určitého  jednání?  Nejedná  se  tu  pak  ve                              skutečnosti  jen  o  jakousi  obdobu  dřívějšího  materiálního  pojetí                              trestného činu?                               O žádnou obdobu se tu nejedná a nelze hovořit o tom, že by nadále                              české  trestní  právo  hmotné  bylo  založeno  na  materiálním  (či                              materiálně – formálním) pojetí trestného činu.                               K  podstatné  změně  tu  zjevně  došlo;  o  tom  svědčí  ostatně  i  obsah                              důvodové zprávy k návrhu trestního zákoníku, dále lze odkázat i na to,                                                            20                              co k dané otázce uváděl P. Šámal.                               Hledisko  společenské  škodlivosti  má  povahu  významného                              interpretačního  pravidla,  které  napomáhá  zákonnou  skutkovou                              podstatu  konkrétního  trestného  činu  i  jeho  formální  znaky  vyložit                              podle jejich smyslu (tzv. teleologický výklad). Zvolené řešení má za                              cíl  napomoci  k  odlišení  trestných  činů  od  těch  deliktů,  které  by                              neměly  být  považovány  za  trestné  činy  (zvláště  přestupky  a  jiné                              správní  delikty),  přestože  zdánlivě  znaky  některé  skutkové  podstaty                              naplňují, a zejména je třeba ho použít k výkladu těch znaků trestných                              činů,  které  nemají  jasnou  spodní  hranici  (např.  znaků  „hrubé                              neslušnosti“ a „výtržnosti“ u trestného činu výtržnictví podle § 358 a                              jejich odlišení od jednání vymezených zejména jako přestupky proti                                                                                     21                              veřejnému pořádku podle § 47 a § 48 přestupkového zákona).                              Formální  pojetí  s  materiálním  korektivem  umožňuje  velice                              progresivní přístup k posouzení, zda určité jednání je trestným činem,                              nebo postačí uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů,                              či případně jde o čin beztrestný.                               Pojetí  trestného  činu  zvolené  v  novém  trestním  zákoníku  dovoluje                              možná ještě mnohem lépe, nežli to přicházelo v úvahu podle trestního                              zákona  předchozího,  oddělit  od  sebe  trestné  činy  a  skutky  (činy),  u                              kterých  přichází  v  úvahu  je  posoudit  „pouze“  jako  přestupky,  jiné                              správní  delikty,  kázeňská  či  kárná  provinění  nebo  jiná  protiprávní                              jednání.  V  tomto  ohledu  je  nespornou  skutečností,  že  materiální                              (materiálně  –  formální)  pojetí  se  vyznačovalo  značnou  mírou                              neurčitosti  a  nejednoznačnosti  (a  to  i  přes  vymezení  kritérií                              společenské  nebezpečnosti  v  §  3  odst.  4  tr.  zák.  z  roku  1961),  což                              ostatně  vedlo  i  ke  značným  obtížím  při  uplatňování  tzv.  „uvážení                                 20                                  Šámal,  P.  Osnova  trestního  zákoníku  2004  –  2006.  Praha:  C.  H.  Beck,                              2006, zejména s. 32-39.                              21                                  Viz  text  důvodové  zprávy  k návrhu  trestního  zákoníku  [verze  schválená                              jako trestní zákoník č. 40/2009 Sb.].                                                                  169","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                materiálního znaku“ trestného činu; praxe byla mnohdy nejednotná a                              nezřídka se obávala říci, že „…po formální stránce se jedná o trestný                                                                   22                              čin, po stránce materiální však nikoli…“.                              Formální  pojetí  s  materiálním  korektivem  se  pojímá  v  poměrně                              širokém  smyslu  a  z  toho  se  po  procesní  stránce  odvíjejí  i  příslušné                              typy  rozhodnutí,  která  zde  přicházejí  pojmově  v  úvahu.  Jde  o                              rozhodnutí podle § 159a odst. 1 písm. a), b) nebo odst. 1 věty první tr.                              ř.,  či  –  konalo-li  se  vyšetřování  nebo  dokonce  přípravné  řízení                              skončilo podáním obžaloby nebo návrhu na potrestání – podle § 171                              odst.  1  nebo  podle  §  172  odst.  1  písm.  b)  tr.  ř.,  eventuálně  taková                              rozhodnutí  v  rámci  předběžného  projednání  obžaloby  nebo                              přezkoumání  věci  samosoudcem  a  pozdějších  stadií  řízení  před                              soudem  (kde  už  samozřejmě  půjde  o  eventualitu  rozhodnutí                              spočívající  v  postoupení  věci  podle  §  222  odst.  2  tr.  ř.  či  dokonce                              zproštění  obžaloby  ve  smyslu  §  226  písm.  b)  tr.  ř.  Použití  analogie                              citovaných ustanovení je zcela vyloučeno; k analogii zde není důvod,                              tato ustanovení se užijí výslovně a nikoli podle analogie.                               Původní  představa  zřejmě  byla,  že  procesní  korektiv,  který  byl                              zakotven v § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř., bude představovat výlučnou                                                                                     23                              možnost eliminace důsledků formálního pojetí trestného činu.                                   22                                  Viz  Růžička,  M.  K  formálnímu  pojetí  trestného  činu  s  materiálním                              korektivem z pohledu státního zástupce, Trestněprávní revue, 2011, č. 6, s.                              159.                               23  Očekával se dost možná i nárůst evidované kriminality.                               K tomu lze uvést několik statistických údajů. V roce 2009 činil celkový počet                              osob stíhaných a osob, ohledně nichž bylo konáno zkrácené přípravné řízení,                              113 217 osob [tento údaj přibližně korespondoval předchozímu období].                               V roce 2010 dosáhl uvedený ukazatel hodnoty 101 113.                               V  roce  2009  se  konalo  zkrácené  přípravné  řízení  vůči  55  703  osobám                              (vzestup  oproti  roku  2008  –  po  nabytí  účinnosti  novely  č.  274/2008  Sb.                              připojené k zákonu o policii č. 273/2008 Sb.  – o 19 018 – a i údaj z roku                              2008  představoval  nejvyšší  počet  za  celé  období  od  zavedení  nové  formy                              přípravného řízení v podobě zkráceného přípravného řízení).  V roce 2010 se                              konalo zkrácené přípravné řízení ve vztahu k 52 045 osobám - snížení tedy                              poměrně nízké, což je třeba zvlášť zdůraznit.                               Ve zprávě o činnosti státního zastupitelství za rok 2009 se k dopadu nového                              trestního  zákoníku  (jenž  měl  záhy  vstoupit  v  účinnost,  resp.  v  době                              vypracování  zprávy  již  byl  účinný,  ale  údaje  zprávy  ho  ještě  nemohly                              zachytit) uvádělo toto:                               Vliv nového kodexu se může projevit oběma směry – rozšíření skutkových                              podstat  a  přechodu  na  formální  vymezení  jejich  znaků  s  preciznějším                              popisem  skutkových  podstat,  za  současného  odbourání  materiálního  znaku                                                                 170","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                To  bylo  ovšem  zjevně  nesprávné  (vznikaly  by  prakticky  neřešitelné                              situace  –  úprava  v  §  172  odst.  2  písm.  c)  tr.  ř.  –  pozměněné  znění                              oproti znění po novele č. 265/2001 Sb., proti kterému byly vznášeny                              četné výhrady, a to již v roce 1957 – neumožňovalo postoupení jako                              přestupku atd.).                               Úprava v § 159a odst. 4 tr. ř., ve znění zákona č. 41/2009 Sb., nebo                              podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. [kteréžto, naposledy uváděná, tvoří                              součást procesní úpravy již od 1. 1. 2002 od novely č. 265/2001 Sb.,                              tehdy se však vyvozovalo, že šlo o něco navíc, nad rámec tzv. uvážení                              materiálního znaku trestného činu, jakkoli i zde byly názory značně                              rozdílné – viz dále] se aplikuje jednak v případech, kdy jde o chování                              obviněného  nebo  podezřelého  (i  v  materiálním  smyslu)  po  činu,                              jednak  nad  rámec  hledisek,  která  se  aplikují  v  případech  použití                              materiálního korektivu uvedeného v § 12 odst. 2 tr. zákoníku.                                Může tedy dojít k případům, kdy státní zástupce dospěje k závěru, že                              ve věci jde o trestný čin, a že nelze použít zásadu subsidiarity trestní                              represe, avšak přesto státní zástupce po skončení prověřování nebo po                              provedeném  vyšetřování učiní  právní  závěr,  že  bylo  dosaženo  účelu                              trestního řízení a že další vedení trestního řízení je neúčelné.                                  jako definičního znaku trestného činu, může přinést nárůst počtu stíhaných                              trestných činů.                                      Na  druhé  straně  výslovné  zakotvení  zásady  subsidiarity  trestní                              represe  a  principu  „ultima  ratio“  (§  12  odst.  2  tr.  zákoníku),  společně  s                              některými  procesními  změnami  [rozšíření  podmínek  pro  využití  principu                              oportunity v § 172 odst. 2 písm. c) a v § 159a odst. 4 tr. ř.], větší tlak na                              využívání  odklonů  atd.,  společně  s  některými  dopady  z  hlediska  vymezení                              obecných  podmínek  trestní  odpovědnosti,  jako  je  preciznější  formulace                              podmínek  omylu,  rozšíření  podmínek  pro  zánik  trestní  odpovědnosti  pro                              dobrovolné  upuštění,  výslovná  definice  více  okolností  vylučujících                              protiprávnost činu, osamostatnění odpovědnosti spoluúčastníků na jednání u                              zániku trestní odpovědnosti při dobrovolném upuštění od dalšího jednání, ale                              i  zpřísnění  podmínek,  za  nichž  se  přerušuje  promlčení  atd.,  včetně  zúžení                              podmínek trestní odpovědnosti u některých skutkových podstat, principiální                              změna (zpřísnění podmínek) u postihu přípravy atd., může působit proti této                              tendenci.                                      Podle  statistických  údajů  státního  zastupitelství  došlo  k  dalšímu                              poklesu kriminality ve všech základních ukazatelích. Nezanedbatelnou měrou                              poklesl i nápad trestní agendy (podle evidovaných záznamů o zahájení úkonů                              trestního řízení), za poslední dva roky cca o 6%. Ze statistických údajů nelze                              zjistit,  zda  jde  o  skutečný  pokles  kriminality,  či  do  jaké  míry  kriminalita                              zůstává  v  oblasti  latence  (resp.  se  zvyšuje  míra  její  latence).  Některá  nižší                              státní zastupitelství však upozorňují na pokles vyhledávací činnosti policie.                              Těmto  trendům  neodpovídá  zřetelný  nárůst  počtu  odsouzených  osob                              vykonávajících nepodmíněný trest odnětí svobody ve věznicích, působící už i                              problémy  s  udržením  důstojného  prostředí  pro  výkon  trestu.  [Zpráva  o                              činnosti státního zastupitelství za rok 2010].                                                                  171","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                A nyní dvě velice důležité otázky:                                Jedna  –  z  pohledu,  zda  lze  vůbec    postupy  podle  §  12  odst.  2  tr.                              zákoníku, resp. § 159a odst. 4 a § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř., řešit tzv.                              malou korupci (v tomto kontextu extrémně malou korupci – sem by                              spadaly případy, kdy nejde snad ani o úplatek, ale o „pozornost“ nebo                              něco mezi tím)?                               A druhou: Nahradí tato úprava vypuštěnou úpravu v § 163 tr. zák. z                              roku 1961 o účinné lítosti?                                Na první otázku lze odpovědět poměrně snadno, a to záporně.                               Pokud jde o druhou otázku, lze uvést poněkud obsáhlejší odpověď:                               Ustanovení § 163 tr. zák. č. 140/1961 Sb. po celou dobu účinnosti (až                              do  novely  provedené  zákonem  č.  122/2008  Sb.)  znělo:  „Trestnost                              podplácení (§ 161) a nepřímého úplatkářství (§ 162) zaniká, jestliže                              pachatel úplatek poskytl nebo slíbil jen proto, že byl o to požádán, a                              učinil o tom dobrovolně bez odkladu oznámení státnímu zástupci nebo                              policejnímu  orgánu.“  K jediné  dílčí  změně  došlo  v souvislosti                              s novelou č. 290/1993 Sb., jež nahradila pojem prokurátor“ označením                              v souladu  s úpravou,  která  rovněž  ke  dni  1.  1.  1994  nabývala                              účinnosti, „státní zástupce“.                                Na  základě  doporučení  OECD  v souvislosti  s hodnocením  účinnosti                              Úmluvy  o  boji  proti  podplácení  zahraničních  veřejných  činitelů  v                              mezinárodních  podnikatelských  transakcích  (č.  25/2000  Sb.  m.  s.).                              bylo  novelou  trestního  zákona  z roku  1961  provedenou  zákonem  č.                              122/2008  Sb.  ustanovení  o  účinné  lítosti  výrazně  pozměněno,  takže                              úprava  nově  zněla“  „Trestnost  podplácení  (§  161)  a  nepřímého                              úplatkářství  (§  162)  zaniká,  jestliže  pachatel  úplatek  poskytl  nebo                              slíbil  jen  proto,  že  byl  o  to  požádán,  a  učinil  o  tom  dobrovolně  a                              vzhledem  k  okolnostem  a  svým  osobním  poměrům  bez  zbytečného                              odkladu  oznámení  státnímu  zástupci  nebo  policejnímu  orgánu;  to                              neplatí, byl-li úplatek poskytnut nebo slíben v souvislosti s výkonem                              pravomoci veřejného činitele uvedeného v § 162a odst. 2 písm. a) až                              c)  nebo  písm.  d),  jde-li  o  veřejného  činitele  zastávajícího  funkci  v                              podniku, v němž má rozhodující vliv cizí stát.“                               Trestní  zákoník,  který  nabyl  účinnosti  dnem  1.  ledna  2010,  úpravu                                                                        24                              účinné lítosti ve věcech úplatkářství nepřevzal.                                   24   Důvodová  zpráva  k  návrhu  trestního  zákoníku  ovšem  žádné  relevantní                              údaje k důvodům, pro které došlo k vypuštění úpravy původně obsažené v §                              163 tr. zák. č. 140/1961 Sb., neuváděla. Lze pouze usuzovat, že tyto důvody                              spočívaly  právě  v  doporučeních  mezinárodních  institucí  a  organizací,  tj.                              skupiny GRECO a OECD.                                                                  172","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Uplatnění  hmotněprávního  korektivu  obsaženého  v  §  12  odst.  2  tr.                              zákoníku se v případech, na něž v minulosti mohlo dopadat citované                              ustanovení  o  účinné  lítosti,  může  setkat  s problémem  spočívajícím                              v tom,  že  bude  obtížně  možné  najít  skutkovou  podstatu  nějakého                              přestupku, za který by bylo možno osobu, jíž byla učiněna nabídka,                              aby dala úplatek, postihnout.                                Bude  také  velmi  komplikované  dovodit,  že  sice  nabídla  úplatek,                              protože  o  něj  byla  požádána,  ale  uvedené  jednání  oznámila  po                              uplynutí  určité  doby  orgánům  činným  v trestním  řízení,  takže                              vzhledem k popsaným okolnostem nejde o trestný čin.                               Pokud jde o procesní korektiv (diskreční pravomoc státního zástupce                              nebo  soudu)  a  o  možnosti  „náhrady“  ustanovení  §  163  starého                              trestního  zákona,  zde  bude  situace  příznivější  potud,  pokud  bude                              zjevné, že trestný čin [v tomto případě podle zmiňovaného ustanovení                              § 332 tr. zákoníku] spáchán byl, ale vzhledem k některému z hledisek                              uvedených  v  §  172  odst.  2  písm.  c)  tr.  ř.,  tj.  k  významu  a  míře                              porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu                              provedení  činu  a  jeho  následku,  nebo  okolnostem,  za  nichž  byl  čin                              spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, zejména                              k  jeho  snaze  nahradit  škodu  nebo  odstranit  jiné  škodlivé  následky                              činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo.                               Zejména lze upozornit na chování obviněného (podezřelého) po činu,                              kdy tedy zřejmě ihned nebo s jistým časovým odstupem oznámil, že                              úplatek poskytl, protože o něj byl požádán.                               Dovozovat  možnost  použití  ustanovení  §  159a  odst.  4  nebo  §  172                              odst.  2  písm.  c)  tr.  ř.  „jen“  z okolností  činu,  bude  značně                              problematické, a to v podstatě ze stejných důvodů, jaké se vztahovaly                              k eventualitě využití § 12 odst. 2 tr. zákoníku.                               Jeví  se  zřejmým,  že  posuzování  těchto  otázek  je  natolik  složité, jde                              výrazně  nad  „rozlišovací  schopnosti“  potenciálních  účastníků                              korupčních  (úplatkářských)  vztahů,  že  přímá  aplikace  ať  už                              ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku (kde by pak byl učiněn závěr o                              tom, že o trestný čin vůbec nejde, takže by se šlo do určité míry i nad                              rámec dodatečného zániku trestnosti) nebo ustanovení § 159a odst. 4 a                              § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. je natolik problematická, že nelze zřejmě                              dospět  k závěru,  že  tato  úprava  plnohodnotně  nahradí  vypuštěné                              zvláštní ustanovení o účinné lítosti.                                Je tedy potřebné zvážit opětovnou úpravu institutu účinné  lítosti ve                              věcech úplatkářství s ohledem na obecné úsilí České republiky v boji                              s korupcí,  jež  se  zaměřuje  na  ochranu  oznamovatelů  korupce                              (whistleblowing), jakož i na zjevný preventivní dopad takové úpravy.                              Ochranu  oznamovatelů  je  třeba  primárně  zajišťovat  v netrestních                              právních  odvětvích, jmenovitě  v právu  pracovním,  zde  se  ale  nabízí                              ochrana rovněž prostředky trestněprávními.                                                                    173","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                4. K DOPADU  NĚKTERÝCH  LEGISLATIVNÍCH  ZMĚN  PO                              NOVÉM  ROCE  2012  NA  POSTIH  KORUPCE  V ČESKÉ                              REPUBLICE                               Zejména se zmiňuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a                                             25                              změnový zákon.                              Zavádí něco zcela nového, ale nezbytného, ČR je poslední členský stát                              EU s nezakotvenou trestní odpovědností právnických osob, ač to pro                              ni  plyne  z  mezinárodních  závazků,  vznikají  i  problémy  v  oblasti                              mezinárodní justiční spolupráce.                               Uplatňuje  se  výčtový  princip  (takřka  80  skutkových  podstat,  mezi                              nimi i ty z oblasti korupce, vychází se nikoli pouze z úzkého pojetí,                                              26                              ale pojetí širšího).  Pojetí odpovědnosti je založeno na tom, že zákon                              definuje  trestní  odpovědnost  právnické  osoby  jednak  v závislosti  na                              jednání  orgánů  či  členů  orgánů  právnické  osoby  nebo  dalších  zde                              uvedených  osob,  jednak  vychází  z principu  přičitatelnosti  trestného                              činu  právnické  osobě.  Jde  o  odpovědnost  za  zaviněné  jednání                              právnické osoby.                                    25  Tisk 285 a 286 Poslanecké sněmovny, tisk 221 Senátu.                               26                                  V souladu  s metodickým  návodem  Nejvyššího  státního  zastupitelství  k                              postupu státních zástupců ve věcech trestných činů souvisejících s korupcí ze                              dne 9. 9. 2011, sp. zn. SL 52/2006, jehož autorem je J. Chromý, se za trestné                              činy  poskytující  trestněprávní  ochranu  společnosti  před  korupcí  v  užším                              slova smyslu se (ustáleně) považují trestný čin přijetí úplatku podle § 331 tr.                              zákoníku,  trestný  čin  podplácení  podle  §  332  tr.  zákoníku  a  trestný  čin                              nepřímé úplatkářství podle § 333 tr. zákoníku.                               Trestněprávní  ochrana  společnosti  před  korupcí  v  širším  slova  smyslu  je                              založena  dalšími  skutkovými  podstatami  trestných  činů,  které  nesou  znaky                              korupce, přičemž jejich výčet není jednoznačně stanoven.                               Vzhledem  k  tomu,  že  rozhodující  prostor  a  hlavní  nebezpečí  korupce  leží                              nepochybně v oblasti veřejné správy a rovněž ve sféře moci zákonodárné a                              soudní,  jde  především  o  vybrané  trestné  činy  veřejných  činitelů  podle                              druhého  oddílu  třetí  hlavy  zvláštní  části  trestního  zákona  –  tj.  trestný  čin                              zneužití  pravomoci  úřední  osoby  podle  §  329  tr.  zákoníku  a  trestný  čin                              maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 tr. zákoníku                               K  trestným  činům,  které  mají  znaky  korupčního  chování,  lze  řadit  také                              trestný čin odběr tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu podle §                              166 tr. zákoníku, trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku, trestný čin                              pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 tr. zákoníku, trestný čin sjednání                              výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle                              § 256 tr. zákoníku, trestný čin pletichy při zadání veřejných zakázek a při                              veřejné  soutěži  podle  §  257  tr.  zákoníku  a  trestný  čin  pletichy  při  veřejné                              dražbě podle § 258 tr. zákoníku.                                                                  174","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Zvlášť  k  zákonu  o  trestní  odpovědnosti  právnických  osob  a  řízení                              proti  nim  (současný  stav  je  takový,  že  dne  18.  11.  2011  prezident                              nepodepsal schválený návrh zákona a vrátil jej Sněmovně).                               Ani navrhovaný zákon (podobně jako zákon o soudnictví ve věcech                              mládeže  například)  neobsahuje  žádné  zvláštní  ustanovení,  které  by                              řešilo  otázku  trestní  odpovědnosti  právnických  osob  z  pohledu                              subsidiarity trestní represe, ultima ratio či škodlivosti činu. V obecné                              rovině proto zřejmě musí i pro vyvozování trestní odpovědnosti vůči                              tomuto zvláštnímu druhu pachatelů platit obecné závěry, vztahující se                              její uplatňování vůči fyzickým osobám.                               U  korupce  tedy  bude  platit  aktuálně  účinná  právní  úprava,  a  to  jak                              hmotněprávní, tak i procesní.                               Jestliže je trestní odpovědnost právnických osob založena na principu                              viny za protiprávní jednání, které učinila                               •      jejím jménem                               •      nebo v jejím zájmu                               •      nebo v rámci její činnosti,                               některá z fyzických osob, jejíž jednání se právnické osob přičítá (§ 8                              odst. 2 ve spojení s § 8 odst. 1 předlohy), pak je zřejmé, že trest se                              ukládá právnické osobě právě proto, že trestný čin (vyjmenovaný v §                              7 předlohy) byl spáchán primárně některou fyzickou osobou.                               Nejde  tedy  o  trestný  čin  právnické  osoby  jako  právní  fikce  či                              kolektivního  tělesa,  nebo  jinak  vymezeného  subjektu  práva,  ale  o                              odvozenou – v  jistém smyslu tedy akcesorickou trestní odpovědnost                              za  činy  jiných,  fyzických  osob,  které  jsou  ovšem  spáchány                              (obligatorně,  což  je  jedna  z  podmínek  trestní  odpovědnosti)  ve                              prospěch  anebo  „v  zastoupení“  (tj.  jejím  jménem  nebo  při  činnosti)                              právnické osoby.                               Právnická osoba se skutečně nemůže v oblasti vznikajících právních                              vztahů  projevit  jinak,  než  „přes  čin“  nějakého  konkrétního,  reálně                              existujícího individua, které je s to projevit vůli právnické osoby (její                              záměr  způsobit  určitý  vznik,  změnu  nebo  zánik  určitého  právního                              vztahu) navenek.                               Jinak jsou ale činy těchto fyzických osob a právnické osoby na sobě                              relativně  nezávislé,  relativně  nezávislé  také  může  být  proto  i                              hodnocení  škodlivosti  činu  a  možnosti  uplatnit  principy  subsidiarity                              trestní represe.                                Trestní odpovědnost právnických osob by neměla být zneužívána pro                              řešení  obchodních  a  občanskoprávních  (civilních)  sporů  mezi                              podnikateli. Měla by být naproti tomu využita pro účely zefektivnění                              boje s korupcí (a samozřejmě i s jinými fenomény kriminality).                                                                  175","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                To  je  ale  přání  –  orgány  činné  v  trestním  řízení  nemohou  ovlivnit                              nápad trestních oznámení.                               Vzhledem  k  širokému  vymezení  subjektů  podléhajících  trestní                              odpovědnosti právnických  osob  –  viz  §  6 předlohy, vyloučen je jen                              stát a pak už jen územně samosprávné celky při výkonu veřejné moci,                              nikoli tedy v rámci svých majetkoprávních dispozic či při majetkové                              účasti v jiných právnických osobách (ostatně to poslední platí i o státu,                              viz odst. 2 § 6 předlohy), lze se obávat, aspoň v první  fázi „náběhu“                              nové úpravy do praxe, snah po maximálním využívání až zneužívání                              nové  úpravy  k  likvidaci  obchodních  konkurentů,  a  možná  i  jako                              prostředku řešení střetů na politické scéně.                               Obecně  neutěšená  celospolečenská  situace,  zejména  co  do  kultury                              chování,  etiky,  morálky  a  uplatňování  práva,  dává  tušit,  že  orgány                              činné  v  trestním  řízení  budou  nutně,  zvláště  v  těchto  počátcích,                              konfrontovány  s  nápadem  evidentně  či  aspoň  možná  účelových                              podání,  přičemž  řešení  v  podobě  dřívějších  kritérií  společenské                              nebezpečnosti  jako  materiálního  znaku  trestného  činu  k  dispozici                                     27                              nebude.                               Je  třeba  se  zabývat  i  procesní  úpravou,  která  vymezuje  některé                              důležité zvláštnosti procesu. Vyzdvihnout je nutno např. to, že proti                              obviněné právnické osobě a obviněné fyzické osobě se koná společné                              řízení, jestliže jejich trestné činy spolu souvisejí, pokud tomu nebrání                              důležité  důvody.  A  také  to,  že  ve  společném  řízení  vedeném  proti                              právnické a fyzické osobě se trestní odpovědnost právnické a fyzické                              osoby posuzuje samostatně.                                                                             28                              Pokud  jde  o  tzv.  vazební  novelu  trestního  řádu   provádí  změny                              zejména  v  oblasti  vazby,  kdy  o  dalším  trvání  vazby  rozhoduje  i  v                              přípravném  řízení  zase  soudce,  byla  provedena  změna  vazebních                              důvodů,  přičemž  v  případě  důvodu  podle  §  67  písm.  c)  tr.  ř.  lze                              zohlednit zájmy na účinné ochraně poškozeného i u méně závažných                              trestných  činů.  Posiluje  se  zásada  zdrženlivosti  a  přiměřenosti  u                              zajištění majetku a věcí (§ 2 odst. 4 tr. ř.). Má se uplatnit širší možnost                              čtení úředních záznamů sepsaných v přípravném řízení před soudem.                              Zavádí  se  tzv.  videokonference.  Upravuje  se  možnost  vzdání  se                              obhájce. Zvyšuje se hranice trestní sazby odnětí svobody (ze 3 na 5                              let)  u  zkráceného  přípravného  řízení.  Všechny  naznačené  změny  se                              mohou významně dotknout i stíhání korupce.                               Novela trestního zákoníku (č. 330/2011 Sb.) provedla pouze – pokud                              jde  konkrétně  o  korupci  –  změnu  okolností  podmiňujících  použití                              vyšší  trestní  sazby  u  skutkové  podstaty  trestného  činu  pletich                                27  Zpracováno podle materiálu F. Vondrušky „K subsidiaritě trestní represe (§                              12 tr. zákoníku), Brno, 2011.                               28  Tisk 335 Poslanecké sněmovny, tisk 209 Senátu.                                                                  176","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                v insolvenčním řízení (§ 226 odst. 4 tr. zákoníku – doplnění přísnější                              trestnosti  úřední  osoby),  stejně  jako  u  skutkové  podstaty  trestného                              činu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a                              veřejné  dražbě  [doplněn  nový  odstavec  4  –  „Kdo  za  okolností                              uvedených v odstavci 1 žádá, přijme nebo si dá slíbit majetkový nebo                              jiný prospěch a spáchá takový čin jako úřední osoba, bude potrestán                              odnětím svobody na tři léta až deset let]. Dále pak zvýšení trestních                              sazeb u skutkových podstat trestného činu pletich při zadání veřejné                              zakázky a pletich při veřejné dražbě [§ 257 odst. 2 a 3, § 258 odst. 3                              tr.  zákoníku],  obdobně  u  skutkové  podstaty  trestného  činu  přijetí                              úplatku [§ 331 odst. 3 tr. zákoníku].                               Jen velmi stručně je možno poukázat na nový zákon č. 341/2011 Sb.,                              o  Generální  inspekci  bezpečnostních  sborů  a  o  změně  souvisejících                              zákonů.  Účinnosti  nabývá  dnem  1.  ledna  2012,  avšak  některá  jeho                              ustanovení  vztahující  se  ke  zřízení  tohoto  orgánu  a  jejímu                              personálnímu obsazení již dnem 24. 11. 2011. Byla rovněž provedena                              novelizace trestního řádu.                               Úkolem  Generální  inspekce  bezpečnostních  sborů  je  vyhledávat,                              odhalovat a prověřovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán                              trestný  čin,  jehož  pachatelem  je  příslušník  Policie  České  republiky,                              celník, příslušník Vězeňské služby České republiky anebo příslušník                              inspekce,  zaměstnanec  České  republiky  zařazený  k  výkonu  práce  v                              Policii  České  republiky  nebo  v  inspekci,  nebo  zaměstnanec  České                              republiky  zařazený  k  výkonu  práce  v  Celní  správě  České  republiky                              anebo  Vězeňské  službě  České  republiky,  pokud  trestný  čin  byl                              spáchán v souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů.                               Úkolem Generální inspekce bezpečnostní sborů je rovněž vyšetřovat                              trestný  čin  příslušníka  Policie  České  republiky,  celníka,  příslušníka                              Vězeňské služby České republiky nebo zaměstnance České republiky                              zařazeného k výkonu práce v Policii České republiky a zaměstnance                              České  republiky  zařazeného  k  výkonu  práce  v  Celní  správě  České                              republiky nebo Vězeňské službě České republiky, pokud trestný čin                              byl spáchán v souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů.                               Generální  inspekce  bezpečnostní  sborů  má  postavení  policejního                              orgánu  ve  smyslu  §  12  odst.  2  tr.  ř.  Toto  novelizované  ustanovení                              trestního řádu výslovně uvádí, že tím není dotčeno oprávnění státního                              zástupce podle § 157 odst. 2 písm. b) tr. ř., tedy oprávnění státního                              zástupce odejmout věc policejnímu orgánu a učinit opatření, aby věc                              byla přikázána jinému policejnímu orgánu. Není-li stanoveno jinak, je                              Generální  inspekce  bezpečnostní  sborů  oprávněna  ke  všem  úkonům                              trestního řízení patřícím do působnosti policejního orgánu.                                 Dochází k částečné změně v působnosti státního zastupitelství, resp.                              státních  zástupců,  pokud  jde  o  vyšetřování  o  trestných  činech                              spáchaných  příslušníky  Policie  České  republiky  (prověřování  o                              skutečnostech  nasvědčujících  podezření  ze  spáchání  uvedených                                                                 177","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                trestných  činů  státní  zástupce  nekonal,  tím  byl  pověřen  příslušný                              inspekční orgán, tj. Inspekce policie, která byla zřízena s účinností od                              1. 1. 2008 zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky), kdy                              tato nově přechází do kompetence Generální inspekce bezpečnostních                              sborů,  navíc  též  i  vyšetřování  příslušníků  dalších  shora                              vyjmenovaných  bezpečnostních  sborů,  jež  je  dosud  v  rámci                              působnosti určených orgánů Policie České republiky.                               Naopak je zachována působnost státního zastupitelství, resp. státních                              zástupců, při vyšetřování o trestných činech spáchaných Bezpečnostní                              informační  služby,  příslušníky  Úřadu  pro  zahraniční  styky  a                              informace  a  příslušníky  Vojenského  zpravodajství,  tato  kategorie  je                              ale navíc rozšířena  o  příslušníky  Generální  inspekce  bezpečnostních                              sborů a příslušníky Vojenské policie a vyšetřování o trestných činech                              zaměstnanců České republiky, zařazených k výkonu práce v Generální                              inspekci bezpečnostních sborů.                               Připravuje  se  odpovídající  změna  ve  vyhlášce  č.  23/1994  Sb.,  o                              jednacím  řádu  státního  zastupitelství,  zřízení  poboček  některých                              státních  zastupitelství  a  podrobnostech  o  úkonech  prováděných                              právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů.                               Neméně důležitým úkolem Generální inspekce bezpečnostní sborů je                              u  osob  shora  uvedených,  ve  vztahu  k  nimž  koná  prověřování  i                              vyšetřování,  provádět  zkoušku  spolehlivosti.  Zkouška  spolehlivosti                              spočívá v navození situace, kterou je zkoušená osoba povinna řešit.                               5. ZÁVĚRY                               Věnovali jsme  se  problematice poměrně  obsáhlé, a to jak  stavu  „de                              lege lata“, tak i „de lege ferenda“. Zejména je třeba ovšem zdůraznit,                              že rozsah změn po Novém roce 2012 je opravdu značný a připomíná                              situaci,  která  zde  byla  počátkem  roku  2002,  kdy  nabyla  účinnosti                              „velká“ novela trestního řádu č. 265/2001 Sb. Velmi podstatné změny                              se  budou  týkat  i  stíhání  korupce  v České  republice  a  orgány  činné                              v trestním řízení se na všechny uvedené změny budou muset připravit.                               Literature:                               -  Baloun,  V.  K  ekonomickým  příčinám  korupce:  popis  jevu  a                                 definice.  Kriminalistika,  1999,  č.  4.  s.  277–278.Dančák,  B.,                                 Hloušek, V., Šimíček, V. et al. Korupce. Projevy a potírání v České                                 republice  a  v  Evropské  unii.  Brno  :  Masarykova  univerzita,                                 Mezinárodní politologický ústav, 2006.                              -  David, V., Nett, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském a                                 českém, Praha : C. H. Beck, 2007.                              -  Gřivna, T. Trestní postih korupce v soukromé sféře, Trestněprávní                                 revue 2005, č. 7, s. 169.                              -  Hulinský,  P.  Aktuální  otázky  trestněprávní  ochrany  společnosti                                 před  korupcí.  Praha  :  Police  History,  2008.  Kolektiv:  Korupce  a                                                                    178","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                   protikorupční  politika  ve  veřejné  správě.  Praha  :  Transparency                                 International – Česká republika, 2008.                              -  Chmelík, J. a kol. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde, 2003.                              -  Chmelík, J., Tomica, Z. Korupce a úplatkářství. Praha: Linde, 2011                              -  Jalč,  A.  Priblíženie  niektorých  protikorupčných  opatrení                                 v podmienkach SR, Trestní právo 2005, č. 9, s. 9.                              -  Jalč,  A.  Dynamika,  stav  a  štruktúra  korupcie  v Slovenskej                                 republike, jej porovnanie s okolitými štátmi, Trestní právo 2005, č.                                 1, s. 19.                              -  Kratochvíl, M. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo. Obecná                                 část. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 151.                              -  Nye,  J.  S.  Corruption  and  Political  Development.  A  Cost-Benefit                                 Analysis. 1967-In: Political Corruption. And Handbook.                              -  Pachmann,  A.  Policejní  korupce  v  členských  a  kandidátských                                 státech Evropské unie, Kriminalistika 2005, č. 3, s. 209.                              -  Růžička,  M.  Ke  stíhání  korupce  z  pohledu  státního  zástupce.                                 Trestněprávní revue. 2006, č. 1, s. 2.                              -  Šámal,  P.  Osnova  trestního  zákoníku  2004  –  2006.  Praha:  C.  H.                                 Beck, 2006, zejména s. 32-39.                              -  Vidrna,  J.,  Náchodský,  Z.  Pracovník  justice  v  ohrožení.  Praha  :                                 Institut  Ministerstva  spravedlnosti  České  republiky  pro  další                                 vzdělávání  soudců  a  státních  zástupců,  Příručky  Ministerstva                                 spravedlnosti České republiky, 2002, s. 17.                              -  Volejníková, J. Korupce v ekonomické teorii a praxi. Praha: Profess                                 Consulting, 2009.                              -  Vymětal,  P.  Typologie  korupce.  In:  Dančák,  B.,  Hloušek,  V.,                                 Šimíček, V. et al. Korupce. Projevy a potírání v České republice a v                                 Evropské  unii.  Brno  :  Masarykova  univerzita.  Mezinárodní                                 politologický ústav, 2006. s. 13–14.                                Contact – email                              PrepechalovaKaterina@seznam.cz                               Ruzicka@nsz.brn.justice.cz                                            a.                                                                            179","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                      ŠPECIFIKÁ DOKAZOVANIA KORUPCIE                                                   MARCELA TÓTHOVÁ                                   Ústav verejného práva, Fakulta práva, Paneurópska vysoká škola,                                                     Slovenská republika                                 Abstract in original language                              Predkladaný  článok  sa  zaoberá  všeobecným  pohľadom  na  možnosti                              dokazovania  korupcie  v  rámci  trestného  konania.  Článok  poukazuje                              na špecifiká korupcie, ktoré značne ovplyvňujú a determinujú dôkazy                              využívané  v  procese  dokazovania.  Využívané  dôkazy  musia  byť                              prispôsobené  osobitostiam  korupčných  trestných  činov.  Poukazuje  a                              stručne popisuje najdôležitejšie dôkazy, ktoré sú využívané v procese                              dokazovania korupcie.                               Key words in original language                              Dokazovanie  korupcie,  predmet  dokazovania,  rozsah  dokazovania,                              dôkazné prostriedky a dôkazy.                               Abstract                              The  present article  deals with the  general  view of the  possibility  of                              evidence of corruption under the current criminal procedural matter.                              Article  points  to  the specificities  of  corruption,  which  greatly  affect                              and  to  determine  the  evidence.  Images  are  subject  to  a  range  of                              evidence which must be adapted to the particularities of the corruption                              crime. Lists and briefly describes the most important evidence that the                              corruption used for evidentiary purposes.                               Key words                              Evidence of corruption, the subject of inquiry, the scope of evidence,                              proof and evidence.                               1. VŠEOBECNE K DOKAZOVANIU KORUPCIE                                Dokazovanie možno charakterizovať ako ,,zákonom upravený postup                              orgánov  činných  v trestnom  konaní  a súdu,  ktorého  úlohou  je                              poznanie  všetkých  podstatných  skutočností  dôležitých  pre  ďalší                                                                             1                              postup konania a v konečnej fáze aj pre rozhodnutie“  Trestné konanie                              sa vzťahuje na určitý skutok kvalifikovateľný ako trestný čin, ktorý sa                              z časového hľadiska stal v minulosti. Keďže orgány činné v trestnom                              konaní  a ani  súd  (resp.  senát  alebo  samosudca)  v absolútnej  väčšine                              prípadov  neboli  prítomní  v danom  čase  na  mieste  jeho  spáchania,                              dokazovanie  v podstate  predstavuje  jediný  spôsob,  ako  získať                              informácie o danom skutku. Ide pritom nie len o informácie týkajúce                              sa  samotného  trestného  činu  a jeho  priebehu,  ale  aj  o informácie                              týkajúce  sa  všetkých  aspektov,  ktoré  sa  naň  vzťahujú,  vrátane                                1                                 Ivor,  J.  a kol.:  Trestné  právo  procesné.  Druhé,  doplnené  a prepracované                              vydanie. Bratislava: IURA EDITION, 2010, s. 419                                                                  180","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                predchádzajúcich  a následných  úkonov.  Iba  na  základe  procesu                              dokazovania  môžu  orgány  činné  v trestom  konaní  a súd  zistiť                              skutkový stav veci tak, aby o ňom neboli žiadne dôvodné pochybnosti                              a mohli na základe neho spravodlivo vo veci rozhodnúť. Dokazovanie                              tak  plní  z pohľadu  orgánov  činných  v trestnom  konaní  i z pohľadu                              súdu  poznávaciu  úlohu,  nakoľko  je  v rámci  neho  možné  získať                              informácie  o okolnostiach  trestno-procesnej  udalosti.  Ide  pritom                              o náročný  a komplikovaný  proces,  ktorý  je  ovládaný  všeobecnými                              a taktiež aj špecifickými zásadami, ktorý je možné členiť do viacerých                              etáp.                               V súvislosti s korupčnými trestnými činmi je potrebné uviesť, že ich                              dokazovanie  je  do  značnej  miery  ovplyvnené  a determinované                              špecifikami,  ktoré  sú  pre  korupčnú  kriminalitu  typické.  Tieto                              podstatne  ovplyvňujú  jednak  predmet  i  rozsah  dokazovania  pri                              korupčných  trestných  činoch.  Určité  osobitosti  pritom  vykazuje  nie                              len  okruh  skutočností,  ktoré  je  potrebné  dokazovaním  zistiť,  ale  aj                              povaha a význam dôkazných prostriedkov, ktorých využitie prichádza                              do úvahy. Určitým spôsobom sa tak na podmienky korupčnej trestnej                              činnosti  prispôsobuje  ustanovenie  §  119  ods.  1  Trestného  poriadku                              (zákon č. 301/2005 Z.z. v znení neskorších právnych predpisov, ďalej                              len ,,TP“), v ktorom je obsiahnutý výpočet tých skutočností, ktoré by                              sa  mali  v každom  prípade  dokazovať.  V súvislosti  s korupčnou                              kriminalitou je totiž potrebné dokazovať aj ďalšie skutočnosti, ktoré sa                              vťahujú na konkrétny skutok kvalifikovaný ako korupčný trestný čin.                              Pre  oblasť  dokazovania  korupcie  je  celkovo  charakteristická  značná                              dôkazná núdza. ,,Dokazovanie korupčných trestných činov je značne                              zložité,  čo  vyplýva  jednak  z  charakteru  tejto  trestnej  činnosti                              prebiehajúcej zväčša „medzi štyrmi očami“ ako aj z určitej tolerancie                              korupčného správania v spoločnosti a následnej neochoty ľudí riešiť,                                              2                              takéto problémy.“                              V súvislosti s dôkaznými prostriedkami, ktorých využitie prichádza do                              úvahy sa síce uplatňuje ustanovenie § 119 ods. 2 TP, no ich význam                              z pohľadu  zisťovania  skutkového  stavu  je  tiež  ovplyvnený                              osobitosťami  korupčnej  kriminality.  Plne  sa  pritom  rešpektuje                              skutočnosť,  že  za  dôkaz je  možné  podľa  aktuálnej trestno-procesnej                              úpravy považovať všetko, čo môže prispieť k náležitému objasneniu                              veci,  získalo  sa  zákonným  postupom  a z dôkazného  prostriedku.                              Väčšina  zákonným  spôsobom  získaných  dôkazov  z dôkazných                              prostriedkov  si  však  v prípade  dokazovania  korupcie  vyžaduje                              starostlivé  posudzovanie  a hodnotenie  a to  jednak  samostatne,  ale  aj                              vo vzťahu k ostatným získaným dôkazom. V mnohých prípadoch ide                              o nepriame  dôkazy,  pri  ktorých  je  táto  trestno-procesná  zásada                              obzvlášť  dôležitá.  Samozrejme,  nepriame  dôkazy  nemožno  od                              začiatku  považovať  za  menej  cenné  alebo  za  nehodnoverné,  no  je                              potrebné  k nim  pristupovať  starostlivo  a obozretne.  Dôsledne  je  tak                                2                                 Burda,  E.,  Mokrá,  L.,  Tobiášová,  L.:  Boj  proti  korupcii, manuál.  Projekt                              financovaný Európskou Úniou, Bratislava, 2008, s. 63                                                                  181","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                potrebné tiež uplatňovať ďalšiu z trestno-procesných zásad a to zásadu                              in dubio pro reo.                               2. PREDMET A ROZSAH DOKAZOVANIA                               Z hľadiska  predmetu  dokazovania  sa  aj  v prípade  korupčných                              trestných  činov  uplatňuje  ustanovenie  §  119  ods.  1  TP,  ktoré                              exemplifikatívnym  spôsobom  uvádza  skutočnosti,  ktoré  je  potrebné                              dokazovať  s cieľom  objasnenia  trestného  činu  a usvedčenia  jeho                              páchateľa. Ide hlavne o nasledujúce okolnosti:                                skutočnosť, či sa skutok, ktorý má znaky korupčného trestného činu                              stal,                               či tento skutok spáchal obvinený a za akých podmienok,                               všetky  dôležité  okolnosti  spáchania  tohto  skutku,  ktoré  môžu  mať                              význam pre posúdenie pomerov páchateľa,                               príjmy  z korupčnej  trestnej  činnosti  a prostriedky,  ktoré  boli  na  jej                              spáchanie použité, ich umiestnenie, povaha, právny stav i cena,                               podstatné  okolnosti  pre  vznik  následku  korupčného  trestného  činu                              a výšky škody, ktorá v príčinnej súvislosti s ním bola spôsobená,                               okolnosti,  ktoré  viedli  k spáchaniu  a ktoré  umožnili  spáchanie                              korupčnej trestnej činnosti a                               okolnosti, ktoré sú dôležité pre ďalší postup v trestnom konaní.                               Pri korupčných trestných činoch však nejde vždy o štandardný okruh                              dokazovania  ako  pri  inej  trestnej  činnosti.  Za  veľmi  dôležitú  sa                              považuje práve otázka okolností, príčin a podmienok, ktoré umožnili                              alebo určitým spôsobom prispeli k spáchaniu trestného činu korupcie.                              Typicky,  pri  výsluchu  obvineného,  sprostredkovateľa  i svedkov,  sa                              uplatňuje  určitý  štandardný  okruh  otázok  týkajúcich  sa  korupčnej                              trestnej  činnosti,  ktoré  je  potrebné  zodpovedať  s cieľom  objasnenia                              posudzovaného skutku.                               Pri  korupčných  trestných  činoch  sa  taktiež  uplatňuje  ustanovenie  §                              119 ods. 2 TP, ktorý určuje, čo všetko sa môže považovať za dôkazný                              prostriedok. Ako som už vyššie uviedla, dôkazným prostriedkom na                              účely  dokazovania  korupcie  môže  byť  všetko,  čo  prispeje                              k náležitému objasneniu skutkového stavu korupčného trestného činu,                              získalo  sa  zákonným  spôsobom  z dôkazných  prostriedkov.  Právo                              obstarávať  dôkazy  pritom  patrí  aj  jednotlivým  stranám  trestného                              konania,  čo  je  zásadný  rozdiel  oproti  orgánom  činným  v trestnom                              konaní, ktoré majú ex lege povinnosť obstarávať dôkazy. V prípade,                              ak  si  strany  obstarávajú  dôkazy  sami,  znášajú  aj  náklady  ich                              obstarávania.  Ak  však  nadobudne  právoplatnosť  rozhodnutie  súdu,                              ktorým  bol  obžalovaný  oslobodený  spod  obžaloby,  patrí  stranám                                                                   182","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                právo  na  náhradu  účelne  vynaložených  nákladov  na  obstaranie                              dôkazov zo strany štátu.                               Orgány  činné  v trestnom  konaní  sú  teda  povinné  zisťovať  v prípade                              korupčného trestného činu všetky skutočnosti, ktoré sú potrebné pre                              rozhodnutie  vo  veci.  Na  účely  rozhodnutia  vo  veci  totiž  nie  je                              postačujúca iba pravdepodobnosť určitej skutočnosti, ktorá je svojou                              povahou  dôležitá  pre  rozhodnutie  v trestnom  konaní.  Takáto                              skutočnosť  musí  byť  nepochybne  preukázaná  a v trestnom  konaní                              dokázaná.  Dôkazy,  o ktoré  sa  rozhodovanie  súdu  bude  v prípade                              korupčného trestného činu opierať, musia byť v procese dokazovania                              preverené  a a musia  byť  posúdené  ako  hodnoverné.  Aj  v tomto                              prípade  sa  uplatňuje  zásada  zistenia  skutkového  stavu  v takom                              rozsahu, o ktorom nebudú dôvodné pochybnosti a bude možné na jeho                              podklade  vo  veci  spravodlivo  rozhodnúť.  Aj  v prípade  korupčných                              trestných činov platí, že orgány činné v trestnom konaní a aj súdy sú                              povinné:                               s rovnakou  starostlivosťou  zisťovať  okolnosti  svedčiace  v prospech,                              ako aj v neprospech obvineného a to bez ohľadu na návrhy strán a                                preskúmať a náležitým spôsobom overiť všetky okolnosti korupčného                              trestného činu aj v prípade, že sa obvinený k jeho spáchaniu prizná;                              pritom  je  potrebné  rešpektovať  všetky  všeobecné  ako  aj  osobitné                              zásady dokazovania v trestnom konaní.                               3. TYPICKÉ      DÔKAZNÉ        PROSTRIEDKY        V PROCESE                              DOKAZOVANIA KORUPCIE                               Za  základné  dôkazné  prostriedky  pri  dokazovaní  korupčných                              trestných  činov  sa  považuje  výsluch  obvineného  a výsluch  svedka                                            3                              resp.  svedkov.   Okrem  nich  je  však  možné  využiť  aj  informačno-                              technické  prostriedky  a prostriedky  operatívno-pátracej  činnosti,                              konfrontáciu,  rekogníciu  a taktiež  aj  znalecké  dokazovanie.  Za                              najtypickejšie  dôkazy  možno  považovať  dôkazy  vecné  a listinné,                              pričom  na  ich  získanie  sú  využívané  viaceré  trestno-procesné                              prostriedky,  ktoré  smerujú  k získavaniu  vecí  dôležitých  pre  trestné                              konanie.                               Korupčné  trestné  činy  sú  charakteristické  veľmi  úzkym  okruhom                                                                                           4                              osôb, ktoré sa na ich páchaní zúčastňujú. Ako uvádza Baláž a Jalč ,                              korupčný  vzťah  je  primárne  vzťahom  viacčlenným.  Okrem                              základných subjektov (korumpovaný a korumpujúci) sa na nich môže                                 3  Chmelík. J. a kol.: Pozornost, úplatek a korupce. Praha: LINDE Praha, a.s.,                              2003, s. 124                               4   Baláž,  P.,  Jalč.  A.:  Spoločensko-právna  ochrana  pred  korupciou.  Trnava:                              Vydavateľstvo  Trnavskej  univerzity  v Trnave  a VEDA  –  Vydavateľstvo                              Slovenskej akadémie vied, 2006, s. 28 až 30                                                                  183","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                podieľať aj tretia osoba v podobe sprostredkovateľa. Ďalší subjekt je                              typický  aj  pre  trestné  činy  nepriamej  korupcie.  Každý  z účastníkov                              tohto  vzťahu  má  pritom  záujem  na  tom,  aby  korupčná  dohoda                              a podstata korupčnej činnosti ostala utajená. S tým súvisí skutočnosť,                              že  k nej  spravidla  dochádza  bez  prítomnosti  ďalších  osôb  ako                              svedkov. Od tejto skutočnosti sa odvíja aj fakt, že existuje iba veľmi                              úzky okruh osôb, ktoré môžu poskytnúť relevantné informácie nie len                              orgánom  činným  v trestnom  konaní,  ale  aj  súdom  o podrobnostiach                              korupčnej  trestnej  činnosti.  Obaja,  resp.  všetci  zúčastnení  sú                              potenciálne obvinenými z korupčného trestného činu a táto skutočnosť                              následne  ovplyvňuje  aj  ich  záujem  na  tom,  aby  korupčná  trestná                              činnosť ostala neodhalená a trestnoprávne nepostihnutá.                               Pre  dokazovanie  korupčných  trestných  činov  existuje  štandardný                              okruh  otázok,  ktoré  sú  kladené  pri  výsluchu  obvinenému  s cieľom                              zistiť  informácie,  ktoré  sú  svojou  povahou  a obsahom  dôležité  pre                              trestné konanie. Zmyslom ich kladenia je teda získať informácie, ktoré                              majú  dôkazný  charakter  pre  prebiehajúce  trestné  konanie                              o korupčnom trestnom čine. Ide hlavne o otázky:                               vzťahujúce sa na osobnú charakteristiku obvineného,                               dosiahnuté profesionálne vzdelanie, pracovné uplatnenie, zaradenie,                               popis právomocí a činností pri konkrétnom pracovnom zaradení,                               rozsah  a povaha  kompetencií,  charakter  a rozsah  pracovnej                              zodpovednosti,                               popis  porušenej  povinnosti  a  preukázanie  porušenia  povinnosti                              všeobecného záujmu,                              miera  zavinenia,  subjektívna  stránka  spáchaného  skutku,  vrátane                              motívu,                               charakteristika samotného korupčného konania,                               predmet  korupčného  konania,  charakteristika  výhody  alebo  veci  či                              služby, ktorá bola predmetom úplatkárstva,                               charakteristika vývinového štádia korupčného trestného činu,                               popis  spôsobu  komunikácie  medzi  zúčastnenými  subjektmi  a ich                              vzájomný vzťah,                               miesto,  dátum  a čas  a ďalšie  okolnosti,  za  ktorých  bol  úplatok                              ponúknutý,  poskytnutý  alebo  sľúbený,  prijatý,  žiadaný  alebo  si  ho                              páchateľ nechal sľúbiť,                               rozsah a spôsob zvýhodnenia iných subjektov na základe korupčného                              trestného činu,                                                                    184","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                objasnenie možných podmienok účinnej ľútostí.                                V súvislosti s inštitútom účinnej ľútosti sa však vyžaduje a je potrebné                              skúmať naplnenie  podmienok  obsiahnutých  v ustanovení  §  86  písm.                              g)  Trestného  zákona  (zákon  č.  300/2005  Z.z.  v znení  neskorších                              právnych  predpisov,  ďalej  len  ,,TZ“).  Obzvlášť  dôležité,  avšak                              súčasne  aj  veľmi  náročné  je  preukazovanie  skutočnosti,  že  osoba                              úplatok  poskytla  alebo  sľúbila,  avšak  iba  z dôvodu,  že  oň  bola                              požiadaná  a bez  meškania  o tomto  urobila  oznámenie,  ktoré  spĺňa                              náležitosti uvedené v tomto ustanovení z hľadiska okruhu adresátov.                               V prípadoch, že v rámci korupčného vzťahu komunikuje korumpujúci                              s korumpovaným  prostredníctvom  tretej  osoby  –  sprostredkovateľa,                              tento  potom  disponuje  množstvom  relevantných  informácií,  ktoré                              môžu prispieť k náležitému objasneniu veci. V tomto prípade je však                              potrebné  skúmať,  či  sprostredkovateľ  vedel  alebo  mohol  vedieť                              o podstate  korupčnej  dohody  a korupčného  konania  medzi                              korumpovaným  a korumpujúcim.  V mnohých  prípadoch  je  totiž                              ovplyvnený  vhodnou  legendou  tak,  že  skutočná  podstata  korupčnej                              činnosti  mu  nie  je  známa.  V prípade,  že  o podstate  tejto  dohody                              sprostredkovateľ  vie,  v trestnom  konaní  môže  poskytnúť  veľmi                              dôležité informácie spravidla o:                               povahe a charaktere úplatku,                               predmete,  službe  či  výhode,  ktorá  sa  poskytovala  alebo  sa  mala                              poskytovať ako úplatok,                               spôsobe komunikácie korumpovaného a korumpujúceho,                                situácii,  v ktorej  podplácajúci  žiadal  o obstaranie  veci  všeobecného                              záujmu, či mohol konať v tiesni alebo pod nátlakom  a v čom  mohla                              tieseň či nátlak spočívať,                               úlohe, ktorú ako sprostredkovateľ zohrával v korupčnom vzťahu.                               Sprostredkovateľ  sa,  samozrejme,  vystavuje  taktiež  možnosti                              trestného  stíhania  za  niektorý  z korupčných  trestných  činov.                              Vzhľadom  na  povahu  jeho  činnosti  a prípadnú  dohodu  s niektorou                              z hlavných  strán  korupčného  vzťahu  do  úvahy  prichádza  jednak                              účastníctvo na korupčnej trestnej činnosti alebo spolupáchateľstvo. Ak                              by  sprostredkovateľ  sám  úplatok  prijal,  mohol  by  byť  nepriamym                              páchateľom korupčného trestného činu.                               Ďalšou  skupinou  osôb,  ktoré  môžu  v prípade  korupčných  trestných                              činov  poskytnúť  informácie  dôležité  pre  trestné  konanie,  sú                              svedkovia.  Pre  korupčnú  trestnú  činnosť  je  typické,  že  sa  odohráva                              bez svedkov, v uzavretých priestoroch a tak, že sa na nej zúčastňujú                              iba  tie  subjekty,  ktorých  účasť  je  skutočne  nevyhnutná.  S priamymi                              svedkami  korupčnej  trestnej  činnosti  sa  preto  stretávame  pomerne                              ojedinele.  Ak  by  sa  aj  v danom  prípade  vyskytovali,  potom                              predstavujú  veľmi  cenný  zdroj  informácií.  Aj tieto je  však  potrebné                                                                  185","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                hodnotiť obozretne a starostlivo vzhľadom na možný záujem svedka                              na  výsledku  trestného  konania.  Podstatne  častejšie  ide  o svedkov,                              ktorí  sa  o korupčnej  trestnej  činnosti  dozvedeli  nepriamo,                              sprostredkovane  alebo  na  základe  určitých  vonkajších  prejavov                              (indikátorov korupčnej trestnej činnosti). Priamy svedkovia korupčnej                              trestnej činnosti spravidla vedia poskytnúť informácie o komunikácii,                              o motívoch a o spôsoboch konania základných subjektov korupčného                              vzťahu.  Môžu  popísať  podmienky  korupčnej  dohody,  povahu                              a charakter  jej  predmetu,  oblasť,  v ktorej  sa  realizovala  a podobne.                              V prípade  naplnenia  zákonných  predpokladov  prichádza  do  úvahy                              v súvislosti  s výsluchom  svedkov  aj  aplikácia  inštitútov  utajeného                              svedka  na  základe  ustanovenia  §  136  TP  alebo  ohrozeného                                                                          5                              a chráneného svedka podľa osobitného predpisu.  V prípade obzvlášť                              závažných  trestných  činov,  vrátane  trestných  činov  korupcie,  ako aj                              trestných  činov  zneužívania  právomoci  verejného  činiteľa  prichádza                              do  úvahy  možnosť,  výnimočne,  využiť  aj  ustanovenie  §  117  ods.  3                              TP,  na  základe  aplikácie  ktorého  bude  svedok  v trestnom  konaní                                                         6                              vypovedať pod tzv. legendou.  Vyššie spomenuté možnosti ochrany sa                              však  vzťahujú  výhradne  na  osoby  v procesnom  postavení  svedka                              v trestnom konaní. V súvislosti s postavením svedka a jeho ochranou                              je dôležitá aj skutočnosť, že v pozícii svedka bude v trestnom konaní                              vypočúvaná  aj  podplácajúca  osoba,  na  ktorú  sa  vzťahuje  inštitút                              účinnej ľútosti podľa ustanovenia § 86 písm. g) TZ .                               Zákonom  č.  457/2003  Z.z.,  ktorým  sa  novelizovali  ustanovenia                              predošlého  Trestného  poriadku,  bol  do  nášho  právneho  poriadku                              zavedený  inštitút  ,,korunného  svedka“  alebo  spolupracujúceho                              obvineného.  Tento  inštitút  sa  využíva  v prípadoch,  pre  ktoré  je                              charakteristická  dôkazná  núdza.  Ide  o typickú  situáciu  v súvislosti                              s dokazovaním korupčnej trestnej činnosti, pre ktoré je dôkazná núdza                              veľmi charakteristická. Okrem korupčnej kriminality však môže ísť aj                              prípady    najzávažnejšej   organizovanej    trestnej   činnosti.                              V ustanoveniach TP je priamo upravený postup v prípade osoby, ktorá                              sa síce sama spolupodieľala na páchaní korupčného trestného činu, no                              dobrovoľne sa rozhodla pre spoluprácu s orgánmi činnými v trestnom                              konaní. Táto osoba, tzv. ,,korunný svedok“ predstavuje veľmi cenný                              zdroj informácií dôležitých pre trestné konanie a to nie len o povahe                              a charaktere páchanej trestnej činnosti, ale aj o osobách, ktoré sa na                              nej podieľajú a zúčastňujú. Na základe spolupráce s orgánmi činnými                              v trestnom  konaní  prichádza  do  úvahy  možnosť  dočasne  odložiť                              vznesenie  obvinenia  voči  tejto  osobe  a ak  už  vznesené  bolo,  tak                              možnosť  prerušiť  trestné  stíhanie.  Na  základe  informácií,  ktoré  táto                              osoba ako svedok poskytne v trestnom konaní o korupčnom trestnom                              čine,  prichádza  v jej  prípade  do  úvahy  možnosť  zastaviť  alebo                                 5                                 Týmto  je  zákon  č.  256/1998  Z.z.  o ochrane  svedka  v znení  neskorších                              právnych predpisov                              6                                Legendou sa  rozumie  súhrn krycích údajov o osobe agenta, najmä o jeho                              totožnosti, rodinnom stave, o jeho vzdelaní a zamestnaní                                                                  186","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                podmienečne    zastaviť   trestné   stíhanie,   prípadne   možnosť                              mimoriadneho zníženia trestu odňatia slobody na základe ustanovenia                              §  39  TZ.  Podstata  tohto  inštitútu  sa  zakladá  na  formálnej  dohode                              medzi páchateľom trestného činu na jednej strane a štátom na strane                              druhej,  ktorej  obsahom  je  povinnosť  páchateľa  poskytnúť  dôkazne                              relevantné  informácie  pre  trestné  konanie,  pomocou  ktorých  dôjde                              k usvedčeniu páchateľov korupčnej alebo inej závažnej organizovanej                              trestnej  činnosti  a k uľahčeniu  dôkaznej  pozície  prokuratúry  za                              poskytnutie výhody beztrestnosti alebo inej výhody, na ktorú by inak                                                                     7                              páchateľ trestného činu nemal žiaden nárok.                               Dokazovanie  korupcie  predstavuje  veľmi  náročný  proces,  v rámci                              ktorého  nie  je  možné  niektorým  dôkazom  pripisovať  lepšie  či                              hodnovernejšie  postavenie,  uprednostňovať  ich,  preceňovať  alebo                              podceňovať.  Rovnako  to  platí  aj  v súvislosti  s výpoveďou  svedka,                              ktorej  je  v trestnom  konaní  priznané  postavenie  dôkazu.  Napriek                              tomu,  že  ex  lege  je  svedkovi  daná  povinnosť  vypovedať  úplne                              a pravdivo,  pričom  porušenie  týchto  povinností  je  aj  trestnoprávne                              postihované,  nie  vždy  a nie  každý  svedok  bude  v súlade  s týmito                              povinnosťami  postupovať.  Veľmi  obozretne  je  potrebné  pristupovať                              a akejkoľvek  výpovedi  svedka  v súvislosti  s korupčnými  trestnými                              činmi,  vrátane  svedka  korunného.  Záujem  na  dokázaní  skutkového                              stavu veci nemôže byť v žiadnom prípade nadriadený zásade legality.                              Preto  aj  dokazovanie  prostredníctvom  svedeckých  výpovedí                              a výpovedí korunného svedka musí byť realizované na základe zákona                              a v súlade s postupom, ktorý zákon predpisuje. Pre korunného svedka                              pritom  platia  určité  odchýlky  z hľadiska  postavenia, z hľadiska  práv                              a povinností  a tiež  z hľadiska  výsluchu,  pri  ktorom  sa  vychádza                              z predpokladu, že korunný svedok bude vypovedať pravdivo a úplne.                              Aj pri jeho výsluchu však musia byť rešpektované základné pravidlá                              a zásady dokazovania.                               Ďalším  dôkazným  prostriedkom,  ktorý  sa  využíva  v procese                              dokazovania  korupcie  je  rekognícia.  Jej  trestnoprávny  základ  je                              obsiahnutý  v ustanovení  §  126  TP,  pričom  zásady  jej  vykonania  sú                              rozpracované v rámci kriminalistickej taktiky. Na účely dokazovania                              korupcie  sa  využíva  skôr  ojedinele.  Jej  využitie  je  možné  hlavne                              v prípade,  ak  je  korupčná  trestná  činnosť  sprostredkovaná  treťou                                                                        8                              osobou  a táto  jej  sprostredkovanie  popiera.   Môže  sa  vzťahovať                              jednak na vec, službu alebo výhodu, ktorá bola predmetom korupčnej                              dohody,  alebo  na  osobu,  ktorá  sa  korupčnej  trestnej  činnosti                              zúčastňovala.  O forme  jej  uskutočnenia  rozhoduje  vždy  ten,  kto  jej                                 7                                 Baláž,  P.,  Jalč,  A.:  Spoločensko-právna  ochrana  pred  korupciou.  Trnava:                              Vydavateľstvo  Trnavskej  univerzity  v Trnave  a VEDA  –  Vydavateľstvo                              Slovenskej akadémie vied, 2006, s. 150                               8   Viktoryová, J. Bango, D., Blatnická, J., Palarec, J.: Metodika vyšetrovania                              trestných  činov.  II.  časť.  Vybrané  druhy  ekonomických  trestných  činov.                              Bratislava: APZ, 2004, s.74                                                                  187","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                vykonanie  nariadil.  Kriminalistická  teória  však  odporúča,  aby  sa                                                                              9                              rekognícia osôb, ak je to možné, uskutočnila in natura.                              Pri  dokazovaní  korupčnej  trestnej  činnosti  je  možné  využiť  taktiež                              konfrontáciu  na  základe  ustanovenia  §  125  TP.  Konfrontácia  je                              samozrejme  možná  vo  vzťahu  obvineného  a spoluobvineného  alebo                              svedka.  Aj  keď  trestno-procesné  ustanovenia  presne  neriešia  počet                              osôb,  ktoré  môžu  byť  súčasne  konfrontované,  reálne  môže  ísť  iba                              o dve   osoby.   V súlade   s   trestnoprávnym   chápaním    je                              konfrontácia posledným prostriedkom, ktorý sa využíva v prípade, ak                              nie  je  možné  odstrániť  rozpory  vo  výpovediach  korumpovaného                              a korumpujúceho iným spôsobom. Ide teda o využitie v prípadoch, ak                              bola pre trestné konanie charakteristická dôkazná núdza. Ide o typický                              prípad korupčnej trestnej činnosti.                               V procese  dokazovania  možno  taktiež  za  dôležité  považovať                              obrazové,  zvukové  a obrazovo-zvukové  záznamy,  prípadne  aj                              záznamy  telekomunikačnej  prevádzky.  Zatiaľ  čo  prostriedkom,                              pomocou  ktorých  sú  v trestnom  konaní  získavané,  je  priznané                              postavenie  dôkazných  prostriedkov,  samotné  záznamy  majú  povahu                              dôkazu. Samozrejme, aj tu sa vyžaduje, aby boli získané plne v súlade                              s pravidlami, na ktoré ich využitie viažu ustanovenia TP a postupom,                              ktorý je v jeho ustanoveniach popísaný. V prípade ich nedodržania by                              totiž boli postihnuté vadou, pre ktorú by ich nebolo možné v trestnom                              konaní využiť. Ich povaha však môže byť rôzna a od nej sa odvíja aj                              ich  prípustnosť  v trestnom  konaní.  Ako  som  už  vyššie  uviedla,                              v prípade, že sú získané za splnenia zákonných podmienok, na ktoré je                              ich  využitie  viazané  a zákonným  postupom,  majú  v trestnom  konaní                              povahu  dôkazu.  Problematickejšie  sú  však  v prípade,  ak  ich  obstará                              niektorá z osôb, ktorá sa na komunikácii zúčastňuje. Takéto dôkazy sú                              v trestnom  konaní  neprípustné,  nakoľko  sú  získavané  nelegálne,  bez                              vedomia a bez súhlasu osoby, ktorej sa dotýkajú. Z dôvodu porušenia                              práva  na  ochranu  osobnosti  v zmysle  občianskoprávnych  predpisov                              v tomto  prípade  prichádza  do  úvahy  aj  možnosť  domáhať  sa                              prostredníctvom  relevantných  žalôb  ochrany  osobnosti.  Navyše,                              možný je aj trestnoprávny postih za  porušovanie dôvernosti ústneho                              prejavu a iného prejavu osobnej povahy podľa ustanovenia § 377 TZ.                              Treba však uviesť, že ako trestný čin (podľa ustanovenia § 377 TZ) by                              nemala  byť  posudzovaná  situácia,  kedy  je  obrazovým,  zvukovým,                              obrazovo-zvukovým  záznamom  alebo  záznamom  telekomunikačnej                              prevádzky  zachytený  priebeh  trestného  činu.  Nikto  sa  nemôže                              domáhať  ochrany  svojich  práv  v prípade,  že  sám,  svojim  konaním                              narušil alebo ohrozil práva inej osoby. Práva jednotlivca končia tam,                                                            10                              kde začínajú práva ďalšej osoby.  Z toho dôvodu, ak by sa uvedené                                9                                 Porada, V. a kol.: Kriminalistka. Bratislava: IURA EDITION, 2009, s. 290                              a nasl.                              10                                 Jtk 12/10, judikát trestnoprávneho kolégia Krajského súdu v Žiline zo 14.                              septembra 2010                                                                  188","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                záznamy sprístupnili iba orgánom činným v trestnom konaní, nemali                              by  byť  chápané  v súvislosti  s vyššie  uvedenou  skutkovou  podstatou                              (ustanovenie  §  377  TZ).  Pri  obrazových,  zvukových  a obrazovo-                              zvukových  záznamoch,  ako  aj  pri  záznamoch  telekomunikačnej                              prevádzky je potrebné rozlišovať tieto odlišné situácie:                               ak  ide  o nahrávky,  ktoré  majú  verejno-právnu,  pričom  nemusia  byť                              dostupné  verejnosti:  typicky  ide  o komunikáciu  dvoch  osôb,  pričom                              jedna má postavenie verejného činiteľa a druhá má postavenie svedka.                              V tomto  prípade  sa  vyhotovenie  záznamu  nepovažuje  za  zásah  do                              súkromia,  ani  do  osobnostných  práv,  nakoľko  obsah  záznamu                              zachytáva iba priebeh určitého konania ako verejno-právneho nástroja,                              prostriedku na ochranu zákonnosti právnych vzťahov. Z tohto dôvodu                              môže  byť  záznam  použitý  v trestnom  konaní  ako  zákonný,  legálny                              dôkaz,                                ak  ide  o nahrávku  osoby,  ktorá  vykonáva  svoje  povinnosti  v rámci                              zamestnania či funkcie: v úradnom styku pritom platí, že daná osoba                              výkonom svojich pracovných povinností prezentuje svoje zamestnanie                              či  funkciu,  ktoré  sú  verejnosti  bežne  prístupné;  z toho  dôvodu                              záznamy z tejto funkcie nie sú zásahom do práva na súkromie a ani do                              osobnostných práv, nejde totiž o neverejné prednesy a ani o prednesy                              súkromného charakteru. Takáto nahrávka by teda mala byť legálnym                              dôkazom  v trestnom  konaní;  podstatne  spornejšie  je  to  v prípade                              súkromnej  sféry.  Takéto  chápanie  záznamov  sa  v praxi  považuje  za                              sporné  a vo  väčšine  prípadov  je  odmietané.  Ak  však  má  ísť                              o policajta,  teda  o verejného  činiteľa  pri  výkone  svojich  povinností,                              vyhotovovanie  nahrávok  a ich  legálne  použitie  v trestnom  konaní  je                              možné,                               ak  nahrávky  zachytávajú  súkromné  rozhovory  a stretnutia,  ich                              vyhotovovanie  je  v každom  prípade  zásahom  do  práva  na  súkromie                              a tiež do osobnostných práv a z toho dôvodu ide o nelegálne získané                              dôkazy, ktoré v trestnom konaní nemožno využiť.                                Ako  podporné  dôkazy  sa  v trestnom  konaní  o korupčných  trestných                              činoch  využívajú  aj  výpisy  z účtov  účastníkov  korupčného  vzťahu,                              pomocou  ktorých  sa  má  preukázať  prevod,  vklad  alebo  výber                              peňažných  prostriedkov.  Na  ich  obstarávanie  sa    však  vyžaduje                              dôsledné naplnenie zákonných podmienok. V mnohých prípadoch sa                              s cieľom získania vecných alebo listinných dôkazov vzťahujúcich sa                              na korupčnú trestnú činnosť uplatňujú trestno-procesné inštitúty ako je                              vydanie veci (§ 89 TP), odňatie veci (§ 91 TP) a tiež inštitúty domovej                              prehliadky  (§  100  TP),  prehliadky  iných  priestorov  a pozemkov  (§                              101 TP), osobnej prehliadka (§ 102 TP) a niektoré ďalšie.                               Jedným  z najúčinnejších  prostriedkov  dokazovania  korupcie  je                              predstieraný prevod (§ 112 TP). Ide o typický prostriedok operatívno-                              pátracej  činnosti,  ktorý  smeruje  k získavaniu  informácií,  ktoré  sú                              dôležité  pre  trestné  konanie.  Vo  svojej  podstate  ide  o simulovaný                              právny  úkon,  ktorý  by  bol  podľa  občiansko-právnej  teórie  úkonom                              absolútne neplatným. Nevyjadruje totiž vážny prejav vôle, s ktorými                                                                 189","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                by  sa  spájali  právne  následky.  Skutočnosť,  že  tento  inštitút  ako                              simulovaný  právny  úkon  zakotvuje  priamo  ustanovenie  §  112  TP                              znamená  prelomenie  absolútnej  neplatnosti  simulovaných  právnych                              úkonov.  Na  základe  trestno-procesnej  úpravy  ide  totiž  o dovolený                              prostriedok,  ktorý  štát  prostredníctvom  svojich  orgánov  využíva                              v záujme  odhaľovania,  preverovania  alebo  dokázania  úmyselných                              trestných činov s trestnou sadzbou, ktorá v hornej hranici prevyšuje tri                              roky, trestných činov korupčných a iných trestných činov, na konanie                              o ktorých  Slovenskú  republiku  zaväzuje  medzinárodná  zmluva.  Na                              základe  písomného  príkazu  predsedu  senátu  alebo  prokurátora  (v                              prípravnom  konaní  a v postupe  pred  začatím  trestného  stíhania)  je                              možné predstierať kúpu, predaj alebo iný prevod predmetu plnenia, na                              ktorého  držanie  je  potrebné  osobitné  povolenie,  ktorého  držanie  je                              zakázané, ktorý pochádza alebo je určený na spáchanie trestného činu.                              V prípade  dokazovania  korupčných  trestných  činov  ide  práve                              o posledné  zo  spomenutých  možností,  teda  o predstieranie  prevodu                              veci, ktoré sú určené na spáchanie trestného činu. V prípadoch, ak vec                              neznesie  odklad  a príkaz  nemožno  získať  vopred,  môže  sa                              predstieraný prevod uskutočniť aj bez príkazu. Príkaz však musí byť                              zadovážený  dodatočne  v lehote  do  48  hodín.  Inak  je  nutné                              predstieraný prevod ukončiť a informácie, ktoré budú na jeho základe                              získané  nie  je  v trestnom  konaní  možné  použiť.  Ak  sa  predstieraný                              prevod  uskutoční  v súlade  s ustanoveniami  TP,  ktoré  sa  na  tento                              inštitút  vzťahujú,  v trestnom  konaní  má  povahu  dôkazného                              prostriedku  a informácie,  ktoré  sa  pomocou  neho  získajú,  majú                              povahu  dôkazu.  Rovnako  toto  pravidlo  platí  aj  v prípade  trestno-                              procesného  inštitútu  sledovania  osôb  a vecí  (§  113  TP),  inštitútu                              vyhotovovania  obrazových,  zvukových  a obrazovo  zvukových                              záznamov  (§  114  TP),    odpočúvania  záznamu  telekomunikačnej                              prevádzky (§ 115 a § 116  TP) a tiež pri inštitúte agenta (§ 117 TP).                              Informácie,  ktoré  budú  pomocou  týchto  dôkazných  prostriedkov                              získané,  za  súčasného  splnenia  podmienky  ich  legálneho  použitia,                              majú v trestnom konaní povahu dôkazu. Vzhľadom na ich charakter                              a utajený spôsob vykonávania ide o veľmi dôležité dôkazy v procese                              dokazovania  korupcie.  Práve  informačno-technické  prostriedky                              a prostriedky operatívno-pátracej činnosti sa v justičnej praxi ukázali                              ako  najefektívnejšie  na  objasnenie  korupčnej  trestnej  činnosti  a na                                                      11                              usvedčenie jej páchateľov.  Na druhej strane však treba spomenúť aj                              ich kontroverzný charakter (v niektorých prípadoch) a skutočnosť, že                              niektoré z nich v trestno-procesnej teórií i praxi odmietané.                               V neposlednom rade je možné v procese dokazovania korupcie využiť                              aj  odbornú  a znaleckú  činnosť.  Ide  hlavne  o znalecké  posudky                              a odborné  vyjadrenia,  na  účely  podania  ktorých  sa  do  trestného                              konania  priberajú  znalci  a odborníci  z najrôznejších  kriminalisticko-                              technických  odborov.  Pri korupčných  trestných  činoch  prichádza  do                                11  Baláž, P., Jalč, A.: Spoločensko-právna ochrana pred korupciou. Trnava:                              Vydavateľstvo  Trnavskej  univerzity  v Trnave  a VEDA  –  Vydavateľstvo                              Slovenskej akadémie vied, 2006, s. 145                                                                  190","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                úvahy  skúmanie  zaistených  dokumentov,  listín  alebo  ich  ústrižkov,                              platidiel,  zvukových  záznamov,  písacích  prostriedkov.  V súvislosti                              s nimi  sa  skúma  hlavne  pravosť  dokumentov,  skupinová  zhoda,                              súvislosť  medzi  útržkami,  znenie  textu  na  spálenom  dokumente                              a podobne.  Predmetom  znaleckého  skúmania  je  tiež  skutočnosť,  či                              dokumenty písala rovnaká osoba alebo viaceré osoby a aj skutočnosť,                              či  je  podpis  na  dokumente  pravý  a či  patrí  určitej  osobe,  od  ktorej                              pochádza  vzorka  písma,  ktorá  je  už  k dispozícii.  Fonoskopicky  je                              možné skúmať, či určité, spravidla anonymné hlasy na zázname patria                              konkrétnym  osobám,  ktorých  vzorky  hlasu  sú  k dispozícii,  či  sú                              záznamy  pravé,  aký  je  ich  vek,  z akého  prostredia  pochádzajú                              a podobne.  Na  účely  dokazovania  korupcie  je  pritom  možné  využiť                              veľké množstvo skúmaní, ktoré sa svojou povahou nelíšia od iných,                                                   12                              bežných trestných vecí.                              4. ZÁVER                               Dokazovanie predstavuje veľmi náročný proces, ktorý je ovládaný nie                              len   všeobecnými,   ale   aj   špecifickými   zásadami   a ktorý                              prebieha súbežne  s vyhľadávaním  dôkazov.  Základnou  úlohou                              orgánov  činných  v trestnom  konaní  a tiež  súdov  je  postupovať  tak,                              aby sa skutkový stav veci zistil spôsobom a v rozsahu, o ktorom nie sú                              dôvodné  pochybnosti  a na  základe  ktorého  je  možné  vo  veci                              spravodlivo  rozhodnúť.  Rovnaké  zásady  a pravidlá  postupu                              dokazovania  pritom  platia  aj  pre  prípady  dokazovania  korupčnej                              trestnej činnosti. Je potrebné si však uvedomiť, že osobitosti, ktoré sú                              typické  pre  korupčnú  kriminalitu,  výrazne  ovplyvňujú  a v podstate                              komplikujú aj proces dokazovania korupcie. Orgány činné v trestnom                              konaní a taktiež aj súdy v týchto prípadoch disponujú iba minimálnym                              množstvom  relevantných  informácií.  Pre  korupčnú  kriminalitu  je                              všeobecne  charakteristická  značná  dôkazná  núdza.  Dôkazné                              prostriedky,  ktorých  využitie  prichádza  do  úvahy,  sú  ovplyvnené                              povahou  korupčnej  trestnej  činnosti  a z toho  dôvodu  je  potrebné                              pristupovať k nim obzvlášť obozretne a starostlivo. V zmysle zásady                              voľného hodnotenia dôkazov musia byť jednotlivé dôkazy hodnotené                              samostatne  a následne  vo  vzájomných  súvislostiach.  Na  základe                              zložitého  logického  postupu  sú  im  priznávané  atribúty  závažnosti,                              hodnovernosti  i pravdivosti.  Ustanovenia  TP  však  do  určitej  miery                              počítajú  s prípadmi,  pre  ktoré  je  charakteristická  dôkazná  núdza                              a zakotvujú právnu úpravu takých dôkazných prostriedkov, pomocou                              ktorých  je  možné  tento  problém  dokazovania  v trestnom  konaní                              preklenúť.  V súvislosti  s nimi  je  však  potrebné  prísne  dbať  na                              dodržiavanie  pravidiel  a podmienok  ich  aplikácie  tak,  ako  sú                              zakotvené v ustanoveniach TP. V opačnom prípade by ich totiž nebolo                              možné využiť v procese dokazovania z dôvodu ich nelegálnosti, ktorá                              má povahu absolútnej vady dôkazov v trestnom konaní.                                   12  Chmelík, J.: Znalecké dokazování. Praha: MVČR, 2001                                                                  191","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                 Literature:                              -  Baláž,  P.,  Jalč.  A.:  Spoločensko-právna  ochrana  pred  korupciou.                                 Trnava:  Vydavateľstvo  Trnavskej  univerzity  v Trnave  a VEDA  –                                 Vydavateľstvo  Slovenskej  akadémie  vied,  2006,  ISBN  80-224-                                 0899-9                              -  Burda,  E.,  Mokrá,  L.,  Tobiášová,  L.:  Boj  proti  korupcii,  manuál.                                 Projekt  financovaný  Európskou  Úniou,  Bratislava,  2008,  ISBN                                 978-80-969554-9-7.                              -  Chmelík.  J.  a kol.:  Pozornost,  úplatek  a korupce.  Praha:  LINDE                                 Praha, a.s., 2003, ISBN 80-7201-424-X.                              -  Chmelík, J.: Znalecké dokazování. Praha: MVČR, 2001.                              -  Ivor,  J.  a kol.:  Trestné  právo  procesné.  Druhé,  doplnené                                 a prepracované vydanie. Bratislava: IURA EDITION, 2010, ISBN                                 978-80-8078-309-9.                              -  Porada,  V.  a kol.:  Kriminalistka.  Bratislava:  IURA  EDITION,                                 2009, ISBN 978-80-8078-170-5.                              -  Viktoryová,  J.  Bango,  D.,  Blatnická,  J.,  Palarec,  J.:  Metodika                                 vyšetrovania  trestných  činov.  II.  časť.  Vybrané  druhy                                 ekonomických  trestných  činov.  Bratislava:  APZ,  2004,  ISBN  80-                                 8054-313-5.                              -  Trestný  zákon  č.  300/2005  Z.z.  v znení  neskorších  právnych                                 predpisov.                              -  Trestný  poriadok  č.  301/2005  Z.z.  v znení  neskorších  právnych                                 predpisov.                              -  Zákon  č.  256/1998  Z.z.  o ochrane  svedka  v znení  neskorších                                 právnych predpisov.                              -  Jtk 12/10, judikát trestnoprávneho kolégia Krajského súdu v Žiline                                 zo 14 .septembra 2010.                               Contact – email                              marcela.tothova26@gmail.com                                                                                          192","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                        KORUPCE JAKO SOCIÁLNÍ DEVICE                                                   MARTINA URBANOVÁ                                     Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Česká republika                                 Abstract in original language                              deviací. Autorka vymezuje pojmy sociální deviace, normalita, anomie                              a  sociální  kontrola.  Korupci  se  daří   tam,  kde  dochází  k poruchám                              normativních  systémů  a  kde  existuje  nedokonalá  sociální  kontrola                              vedoucí k  sociální dezorganizaci. V současné době, kdy mizí hranice                              mezi legálním a nelegálním, mezi špinavými  a čistými penězi se jen                              velmi  těžko  nastavují  obecná  pravidla.  K úspěšné  kontrole  korupce                              může  vést  zlepšení  občanské  politické  kultury  a  přijetí  vlastní                              odpovědnosti  za  sebe  a  své  okolí  s důrazem  na  vytváření  občanské                              společnosti.                                Key words in original language                              Korupce;  sociální  deviace;  normalita;  anomie;  sociální  kontrola;                              občanská společnost                               Abstract                              This paper reflects on the corruption as one of the social deviations.                              The author defines the terms social deviation, normality, anomie and                              social control. Corruption then flourishes in the places where there are                              defects  in  normative  systems  and  where  imperfect  social  control  is                              leading to social disorganization. Nowadays, as the borders between                              legal and illegal and between dirty and clean money are disappearing,                              it is very difficult to set general rules. Improvement of community’s                              political culture and accepting own responsibility for oneself and for                              the environment with the stress on creating civil society may lead to                              the successful corruption control.                               Key words                              Corruption; social deviation; normality; anomie;  social control; civil                              society                                1. ÚVOD                               Neuplyne  snad  jediný  den,  kdy  by  nás  média  neinformovala  o                              nějakém  novém  nebo  staronovém  problému  korupčního  jednání.                              Korupce v Česku ohrožuje investice, hlásí nám britský deník Financial                                                                                            1                              Times  a  to  v době,  kdy  ekonomika  zpomaluje  a  potřebuje  peníze.                              Prestižní týdeník The Economist   mluví o českých  politicích jako o                              zkorumpovaných  a  český  politický  systém  je  označen  za                                   1                                    http://www.zpravy-zpravodajstvi.cz/zpravy/korupce-v-cesku-ohrozuje-                              investice (cit.22.11.2011)                                                                  193","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                            2                              stranokraciii.   Největší  české  korupční  kauzy  jsou  představovány                              v řadě měst na základě putovní výstavy Korupce po česku, pořádané                              Respekt  institutem,  který  na  24  panelech  ukazuje  nejvýznamnější                              české korupční kauzy od roku 1989. Situace v ČR se podle různých                              měření a statistik zhoršuje i přes prohlášení politiků o boji s korupcí.                              Korupce  tak  funguje  jako  jakési    sebenaplňující  se  proroctví,  které                              zdařile vymezil Robert King Merton, „pokud věci považuje za reálné                              ony se reálnými stanou“. Pokud se tedy domníváme, že nic nejde bez                              úplatku,  úplatek  dáváme  a    tím  dále  posilujeme  fenomén  korupce.                              Lidé  jednají na základě subjektivního vnímání světa a to, jak ho vidí,                              je  ovlivňováno masmédii.                                    Podoba  současné české společnosti vedoucí k vnímání korupce, je                              často prezentována v médiích  i takto:                               „Korupce  zde,  korupce  tam,  korupce  v horních  vrstvách                              společenského žebříčku, zcela všude… -  vítejte v České republice. Už                              je  čas  přestat  předstírat,  že  tato  země  je  příkladem  obchodní  a                              politické  etiky,  a  místo  poprasku,  skoro  každý  v politice  a  byznysu,                              dokonce  i  média  strkají  hlavu  do  písku.  Mladí  politici  se  učí  velmi                              rychle - buďto být potichu nebo se přidat. Vrcholný byznys je ještě                              horší, korupce se zde stala uměním. Většině Čechů se to nelíbí, ale jen                                                                                           3                              pár se odváží proti tomu bojovat – a  tito jsou většinou ignorováni.“                                  Míru  korupce  v různých  institucích  a  oblastech  veřejného  života,                              která  vzniká,  jak  již  bylo  uvedeno  výše,    jistě  i  pod  vlivem  médií,                              dokládá  např.  šetření  Centra  pro  výzkum  veřejného  mínění,                              Sociologického  ústavu  AV  ČR,  z  kterého  vyplývá,  že      česká                              veřejnost  je  ve  svém  postoji  k rozšiřování  braní  úplatků  u  veřejně                              činných osob poměrně pesimistická.                                   O  poměrně  vysoké  míře  zkorumpovanosti  jsou  přesvědčeny  dvě                              třetiny  (67  %)  lidí,  konkrétně  44  %  se  domnívá,  že  úplatky  bere                                                                            4                              většina veřejných činitelů a 23 %, že téměř všichni.                                   Tomu odpovídá i vysoký index vnímání korupce (CPI) vytvořený                              mezinárodní nevládní organizací Transparency International. Jedná se                                 2                                    http://www.zpravy-zpravodajstvi.cz/zpravy/korupce-v-cesku-ohrozuje-                              investice (cit.4.11. 2011)                              3   Ellenbogen,  Marc  S.  Atlantic  Eye:  A  Czech  state  of  corruption,                              citováno  23.2.2010,                                                                          dostupné                              z //http://www.upi.com/Top_News/Special/2010/02/23/Atlantic-Eye-                              A- Czech-state-of-corruption/UPI-19771266959022/.                                 4    http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/101145s_po110513.pdf   citováno                              23.11.2011                                                                  194","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                o  subjektivní  vnímání  korupčního  prostředí.    Česko  se  podle  údajů                              Transparency  International ocitá kolem 57. – 59. místa s hodnocením                              4,4. Vnímání korupce je tak horší než v předchozích letech. Tyto výše                              nastíněné informace dokládají aktuálnost  problému korupce, která se                              stává společenským problémem.                                   Ve  svém  příspěvku  se  pokusím  vymezit  korupci  jako  sociální                              deviaci,  pramenící  z   poruch  normativních  systémů  a  z nedokonalé                              sociální kontroly. Korupční normy tak mohou mít podobu sociálního                              faktu, vykonávajícího tlak na jedince, kdy jedinec v určitém prostředí                              pokládá toto chování za běžné. Objevují se určité pseudonormy typu                              „kdo maže ten jede“ apod.                               1. Pojem korupce                               Korupce  je  často  spojována  s  pojmem  „nemoci  společnosti“  se                              zhoubnými  účinky.  Lze  ji  označit  jako  nemoc  bez  hranic,  která  má                              nadnárodní charakter, jelikož neuznává hranice, společenské systémy                              ani státní suverenitu. Dostává se do všech  politických stran, zcela ji                              neodstraní  žádná  represe.  Po  vzoru  kriminologů  by  tedy  bylo                              vhodnější nemluvit stále o boji s korupcí (ten by měl vést k vítězství),                              ale spíše o kontrole korupce. Korupce je prastarý jev, který nevymizí,                              problémem  je  pouze  její  rozsah  a  vzrůstající  míra  ohrožení                              společenského  systému.  V každém  z nás  je  skryt  určitý  korupční                              potenciál, což vyjadřuje i rčení: „Každý je úplatný, záleží jen na výši                                                                           5                              nabízené částky a okolnosti, za které je nabízena.“                                   Základem  slova  korupce  je  latinské    „corrumpere“  znamenající                              kazit,  oslabit,  znetvořit.  V současné  době  neexistuje  jedna  ucelená                              definice korupce. Poměrně široké vymezení  používaná Transparency                              International, když  mluví  o  korupci jako zneužití moci  k osobnímu                              obohacení.                                   V jiných  pojetích  bývá    korupce  charakterizována,  jako  „jednání,                              kterým  se  na  určitou  osobu  působí  různými  prostředky,  zpravidla                              prostými  přímého  fyzického  násilí,  aby  osoba  jednala  buď  proti                              dobrým  mravům,  nebo  proti  svým  úředním  nebo  morálním                                            6                              povinnostem. “                                   Obecně lze korupci charakterizovat jako vztah mezi dvěma subjekty                              (skupinami,  jednotlivci,  institucemi),  z nichž  jeden  (korumpující)                              nabízí  (  a  většinou  i  poskytuje)  druhému  (korumpovanému)  určitou                              formu    odměny    (jakéhokoli   významnějšího   materiálního   i                              nemateriálního  charakteru)  za  poskytnutí  (či  příslib)  neoprávněné                              výhody a druhý (korumpovaný) očekává (či vyžaduje) od prvního, že                                5  CHMELÍK, J. TOMICA, Z. Korupce a úplatkářství. Praha : Linde, 2011, s.                              9.                               6  Tamtéž s. 15.                                                                  195","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                za poskytnutou výhodu mu bude nabídnuta a poskytnuta určitá forma                                      7                              odměny.                              „Korupci  lze  charakterizovat  jako  vztah  mezi  dvěma  subjekty,  ať                              jednotlivci  nebo  institucemi,  z  nichž  jeden  nabízí  a  většinou  i                              poskytuje  druhému  určitou  formu  odměny  za  poskytnutí  či  příslib                              neoprávněné  výhody.  Druhý  pak  očekává,  že  za  tuto  poskytnutou                              výhodu  mu  bude  slíbená  materiální  či  nemateriální  odměna                                          8                              poskytnuta.“                                  Uvedené    definice  počítají  se  zneužitím  moci  ve  všech  sférách                              společnosti.  Naopak  na  korupci  politiků  či  státních  úředníků  se  zdá                              být  zaměřené  spíše  pojetí  McKeeho  (1996),  dle  kterého  korupce                              znamená takové jednání představitelů veřejného sektoru, ať již jde o                              politiky či státní úředníky, jímž se nedovoleně a nezákonně obohacují                              prostřednictvím zneužívání pravomoci, které jim byly svěřeny.                                   Domnívám  se,  že  nás  v budoucnu  bude  čekat  nelehké  vymezení                              toho, co je korupce a co není.  Co  je jen malá pozornost (myšleno                              např.  kytička,  sladkost,  pozvání  na  oběd)  patřící  do  oblasti  určitých                              zvyklostí  a  tradic  a  co  již  naplňuje  znaky  korupčního  jednání.                              Důležitou úlohu zde bude hrát interpretace.                                  Právě k tomuto rozlišování  nám  může pomoci vymezení sociální                              deviace, neboť zejména společenští vědci chápu korupci jako sociální                              deviaci.                               2. SOCIÁLNÍ DEVIACE                                  Sociální deviace je odchylka od očekávaného standardizovaného a                              institucionalizovaného  chování,  které    předepisuje  sociální  norma,                              platná v určitém sociálním  útvaru. Deviaci lze nejobecněji vymezit                              jako odchylku od  kulturně očekávaných pravidel chování.                                   Toto vymezení podporuje i následující definice:  „Deviaci můžeme                              definovat  jako  jednání,  které  není  konformní  vůči  některé  normě  či                              soustavě  norem,  které  velké  množství  osob  v dané  komunitě  nebo                                                   9                              společnosti akceptuje“.                                   7                                 CEJP,  M.  ;  KOTULAN,  P;  JANDA,  P.  Korupce.Praha:Institut  pro                              kriminologii a sociální prevenci, 1997,s..3.                               8     http://www.mvcr.cz/clanek/faq-vymezeni-pojmu-jak-definovat-                              pojem-korupce.aspx citováno 23.11.2011.                                 9  GIDDENS, A. Sociologie. 1. vydání. Praha : Argo, 1999. s. 185.                                                                   196","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                   K deviacím  se  přistupuje  na  základě  relativního  přístupu,    podle                              kterého  lze  chováním,  ideám  a  kulturním  symbolům    a  dalším                              sociálním  produktům  porozumět  pouze  v  kontextu  té  kultury  a                              společnosti, jejíž jsou organickou součástí.                                   Korupce  je  nedostatkem  zejména  politické  kultury,  využívá                              nedostatků  systému,  jeho  mezer.  Vytváří  se  korupční  klima  a  celá                              korupční  kultura.  Sociální  deviace  je  širší  pojem  než  protiprávní                              jednání,  které  je    porušením  právních  norem.  Protiprávní  jednání  je                              vlastně  také  sociální  deviací,  ale  ne  každá  sociální  deviace  je                              protiprávním  jednáním.  V oblasti  korupce  dochází  dokonce  často                              k situaci, kdy řada typů jednání je společností vnímána jako korupce,                              ale posléze je konstatováno, že nejde se o protiprávní jednání. Přesto                              je aktér, který je spojen s korupcí, veřejně stigmatizován. Korupce je                              sice viděna jako častá, ale ne jako normální.                                       Deviace  je  odchýlení  od  normálu,    proto  se  jeví      pojem                              „normální“  jako  klíčový.  Jeho  definice    a  interpretace  je  do  značné                              míry ovlivněna stání mocí a to  zejména v oblasti právních deviací.                              Jejím  nositelem  je    systém  orgánů  a  institucí,  které  lze  souhrnně                              nazvat    státním  mechanismem.  Existence  tohoto  systému  je                              determinována ekonomickými, politickými a právními faktory, které                              jsou  proměnlivé  v  čase  i  prostoru.  Zastavme  se    nad  obtížností                              vymezení normálu ze sociálně-psychologického hlediska.                               3. NORMALITA                                   Touha  být  normální  a  vyloučit  a  stigmatizovat  abnormální  je                              spojena  s touhou  po  členství  a  po  pocitu  bezpečí  a  je  základním                              motivem pro podílení se na sociálním životě.                                   Normalita - (z lat. normalis, což je vyměřený úhelnicí,  pravidelný)                              - v sociologii vystupuje  jako stav, kdy jednotlivci, skupiny či  celá                              společnost přiměřeně respektují ustavené systémy  hodnot a norem.                                  Vyjdeme-li  z  etymologie  slov  „normální“,  „normalita“,    nabízí  se                              především  souvislost  s  normou.  Normu  přitom  zde    chápeme  jako                              pravidlo či zásadu, která je v daném  společenském okruhu přijímána,                              očekávána a která určuje,  jaké chování je v konkrétních podmínkách                              vhodné, „správné“  a jaké nikoliv.                                  Normy  regulují  chování  a  usnadňují    interakci  mezi  lidmi  tím,  že                              vnášejí  do  vzájemného  styku    pravidelnost  a  umožňují  předvídat                              chování  účastníků.    S  normami  bývá  spojována  možnost  odměn  za                              vhodné  a  trestů    za  nevhodné  chování.  Normy  jsou  sociálním                              produktem  v dvojím ohledu: jednak z hlediska vývoje každodenního                              povědomí  i  teoretických  představ  o  žádoucím  chování,  jednak    z                              hlediska  vývoje  reálných  společenských  vztahů,  které    určitý  typ                              chování  produkují  a  zároveň  vyžadují.  Existence    norem  není  proto                              jen  formálním  vnějším  kritériem,    vymyšlených  ke  klasifikaci                                                                     197","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                chování,  nýbrž  důležitým    sociálním  faktorem  s  vlastní  vývojovou                                         10                              dynamikou.                                 Při posuzování toho zda určité chování je či není  sociálně normální,                              je nutné vzít v úvahu vedle osvojených  norem i vnitřní hodnoty.  I                              když  se  různé  kultury  ve  svém  pojetí  normálního    a  nenormálního                              nejednou  výrazně  liší,  žádná  z  nich  nebývá    ochotna  tolerovat                              výraznější odchylky od svého vlastního  standardu.                                 Normalitu je možno  vymezit podle:                                    Normy  ideální  (  považováno  za  historicky  nejstarší    vymezení).                              Tato  norma  stanoví  nějaký  vzor  či  dokonalý  stav,  případně  proces,                              kterého je žádoucí dosáhnout. Má charakter výzvy, ideálu. Čím více                              se nějaký případ tomuto ideálu  blíží, tím je „normálnější“. Sama tato                              norma nebývá  vyjádřena číselně, pevně a spolehlivě, operuje hlavně                              pojmy    kvalitativními.  Právě  podle  této  normy  je  korupce  často                              veřejností posuzována a odsuzována.                                   Norma statistická, která ztotožňuje normálnost  s četností výskytu                              pozorovaných  jevů.  (Zjednodušeně  řečeno,  normální  je  to,  co  dělá                              většina).  Znaky  jsou  rozděleny  podle  zvonovité  Gaussovy  křivky.                              Střední  oblast  variační  řady  je  označována  jako  normální,  horní  a                              dolní  extrémy  jako  anomální  -  abnormální,    deviantní,  event.                              patologické.  V  tomto  smyslu  jsou  ovšem    i  jisté  vady  \"normální\",                              pokud  se  ve  sledované  populaci    vyskytují  dosti  často.  Z  hlediska                              průměrové  normy  existují    jen  kvantitativní  a  nikoliv  kvalitativní                              rozdíly  mezi    normálním  a  nenormálním  a  zpravidla  i  možnost                              odchylky    v  obou  směrech.  Normalitu  je  možné  vidět  jako  průměr.                              Právě tady je největší nebezpečí pro vnímání korupce, která se může                              stát  něčím  normálním.  Reprezentativní  výzkumy  střediska  analýz                              empirických  výzkumů  SANEP  uvádí,  že  82,6  %  respondentů  se                              dokonce  domnívá,  že  korupce  ve  státní  správě  nabyla  takových                              rozměrů, že přímo ohrožuje demokratické pořádky v České republice.                                                                                           11                              Lidí v korupci vidí aktuální problém, odsuzují ji a uvádí, že je všude.                                     Vymezení  normality  podle  normy  funkcionální  nepřihlíží  ke                              kritériím ideálové  a průměrové normy, nýbrž definuje  jako normální                              (správné,  přiměřené, zdravé) takové vlastnosti, chování a podmínky,                              které  u  daného  individua  odpovídají  jeho  cílům,  potřebám  a                              uspokojení. Vychází se přitom ze skutečnosti, že řadu variant chování,                              která  se  značně  odlišují,  je  možné  považovat  za  normální.  Uznání                                 10  Srov.  URBANOVÁ, M. Systémy sociální kontroly a právo. Plzeň :                              Aleš Čeněk, 2006. s. 86 an.                                 11                                  SANEP.cz    středisko  analýz  empirických  výzkumů    dostupné  z                              http://www.sanep.cz/pruzkumy/korupce [cit. 24.11.2011]                                                                  198","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                funkcionální normy je charakteristické pro mnoho útvarů, které budují                              na devize svobody individua. I zde by se mohlo stát, že budeme vidět                              korupci  jako  funkční  pro  jednotlivce,  případně  určitou  skupinu,  ale                              samozřejmě nefunkční pro systém, který díky ní může být ohrožen.                                     Normalitu vymezíme i na základě subjektivní normy pozorovatele,                              která  je      příbuzná    průměrové  normě.  Pozorovatel  tu  na  základě                              výseku skutečnosti,  přístupném jeho zkušenosti, stanoví  jisté vztažné                              body,  neutrální  hodnoty,  vzhledem  k  nimž  jsou    některé  jevy                              hodnoceny jako přehnané či odlišné. Neutrální  hodnoty pak nabývají                              významu  „normálního“  nebo  ještě  „normálního“.  U  objektivně                              měřitelných  znaků  odpovídá    subjektivní  norma  pozorovatele  téměř                              přesně  geometrickému    průměru  naměřených  hodnot.  Pravidlo,  že                              subjektivní  norma    pozorovatele  má  tendenci  zaujmout  hodnotu                              odpovídající  geometrickému  průměru,  pravděpodobně  platí  všude                              tam, kde se různé formy lidského chování označují jako „přístojné“,                              „zdravé“ a v nejširším slova smyslu „normální“ a naopak. Ve  vědomí                              nebo lépe povědomí pozorovatele je vždy určitý  toleranční limit do                              něhož spadají „malé prohřešky všedního  dne“. Sem by tedy patřily                              různé  drobné  pozornosti  typu  kytiček,  bonboniér,  lístků  na  koncert                              atd.                                 Určitá míra deviací vždy patřila a patří ke společnosti, problémem je,                              pokud  tyto  deviaci  rostou  neúměrně  rychle  a  hrozí,  že  se  dokonce                              stanou normou.                                    Právě  řada  výzkumy  již  dnes  dokládá,  že  se  dostáváme  v oblasti                              korupce  do  stavu  anomického,  podívejme  se  tedy  blíže  na  pojem                              anomie.                                4.  ANOMIE                                  Anomie  bývá  často  chápána  jako  rozklad  vládnoucích  morálních                              hodnot  a  norem,  který  jedinec  pociťuje  jako  demoralizaci  a                              dezorganizaci. Právě anomie a sociální dezorganizace má význam pro                              vznik korupčních norem.                                  Za anomickou můžeme označit tu společnost, které chybí normalita                              buď ve smyslu statistickém (příliš velký počet jejich členů překračuje                              platné  normy),  nebo  ve  smyslu  funkčním  (existující  normy  působí                              kontraproduktivně,  rozkládají  systém,  místo,  aby  ho  pomáhaly                              udržovat),  či  konečně  ve  smyslu  normativním  (  normy  dané                              společnosti  nejsou  v  souladu  s  našimi  vlastními  normami  a                              hodnotami).                                  Pojem anomie vznikl jako novotvar v teologické literatuře pozdního                              středověku, kde označoval stav bezzákonnosti a bezuzdnosti nejen v                              právním,  ale  i  v  morálním  smyslu.Podle  Durkheima    sociální  a                              individuální  rovnováha  člověka  závisí  na  míře  jeho  identifikace  s                              určitým  prostředím.  „Sociální“  je  podle  něj  oblastí  hodnot,  norem,                              vzorů  a  pravidel,  které  člověku  předepisují  jeho  sociální  a  životní                              orientaci.  \"Individuální\"  je  charakterizováno  subjektivními  zájmy  a                                                                 199","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                potřebami, které mohou být optimálně uspokojovány jedině v souladu                              s  normativně  stanovenými  požadavky  společnosti.  Aby  tento  stav                              mohl  nastat,  musí  být  hodnoty  a  normy  přesně  stanoveny  a                              dodržovány.  Jestliže  tomu  tak  není,  nastává  chaos,  zmatek,  stav                              anomie,  který  vede  k  pocitu  osamocenosti,  strachu,  k  odchylnému                              jednání. Je to sociálně patologický stav.                                      Stav anomie nastává zejména v dobách, kdy společnost  prochází                              podstatnými  změnami,  včetně  změn  ekonomických.  Tehdy  ztrácejí                              svou  platnost  zcela  nebo  zčásti  dosavadní    tradiční  hodnoty  a  v                              souvislosti s tím se problematizují  a relativizují i stávající normy a                              standardy chování. V době anomie zpravidla dochází i k dezintegraci                              tradičních  společenských institucí.                                  To vše bývá doprovázeno celkovou dezintegrací společnosti, která                              se  projevuje  oslabením  soudržnosti  a  solidarity  uvnitř  společnosti  a                              rozpadem stávajících vazeb, včetně vztahů interpersonálních. Přestává                              fungovat  řada forem sociální  kontroly                                  Anomický  stav  společnosti  vyvolává  situaci,  kdy  lidé  pociťují                              sociální  skutečnost,  jako  jakousi  cizí  moc.  Ve  společnosti  panuje                              nedůvěra.                                    Volič  nevěří    svému  politikovi  a  politik  občanovi.  Anomie  se                              prohlubuje.  Aktér  se  odcizuje  politickému  systému.  Anomie  je                              způsobena nedostatkem sociální kontroly.                               5. SOCIÁLNÍ KONTROLA                                     Pojem  sociální  kontrola  zahrneme  soubor  všech  prostředků,                              sociálních  institucí  a  procesů,  existujících  v sociálním  útvaru,  jimiž                              sociální  celek  zajišťuje    konformitu  k přijatým  hodnotám,  cílů,                              potřebám  a  normám.  Společnost  nemůže  existovat  bez  sociální                              kontroly.   Sociální kontrola je nezbytná pro udržení řádu a stability                              společnosti.                                   V češtině má termín kontrola velmi úzký význam, protože znamená                              především dozor nad tím, jestli se nějaká činnost dělá správně, a zda                              výsledky odpovídají kladeným požadavkům.                                   V sociologii  se  pak  vychází  především  z   pojmu  „control“,  jak  je                              vymezen v angličtině. Význam tohoto slova je blízký tomu, který se                              spojuje  s termínem  moc  –  jako  možnost  řídit  lidi,  déle  ovládat,                              upravovat  a  dohlížet na jejich sociální chování.                                    Při  vymezování  tematiky  sociální  kontroly  můžeme  přijmout                              představu  Petera  Bergera  (1991),  v  které  systémy  sociální  kontroly                              představují    soustředné  kruhy    v jejichž  jakémsi  centru  se  nachází                              člověk  -   jeho  myšlení,  jednání  a  chování  je  těmito  systémy                              kontrolováno. Systémů sociální kontroly je samozřejmě velmi mnoho.                              Z těch hlavních jsou to: právo, morálka, zvyky, tradice, náboženství,                              ideologie,  povolání,  rodina,  vrstevníci  atd.  Žádný  z těchto  systémů                                                                  200","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                nevystupuje  zcela  samostatně,  odděleně  od  ostatních,  ale    kontrolní                              mechanismy se navzájem prolínají a doplňují.                                    K sociální kontrole dochází při běžných každodenních aktivitách a                              v sociálním  styku,  velmi  často  nezáměrně  a  spontánně.  Sociální                              skupiny  působí  prostřednictvím  sociální  kontroly  na svoje  členy,  od                              nichž  očekávají  adekvátní  chování.  Jedinec  si  internalizuje  sociální                              normy  a  hodnoty,  vytváří  si  mínění  sám  o  sobě  a  ustavuje  si  i                              psychický  mechanismus  sebekontroly.  Získává  tak  trvalou                              odpovědnost  za  své  chování  a  to  je  jeden  z hlavních  cílů    sociální                              kontroly.                                    Sociální   odpovědnost   souvisí   s    klasickým   konceptem                              individualismu,  jak  se  s ním  setkáváme  u    Rousseaua  a  je  vyjádřen                              Deklaraci  práv  člověka  a  občana  (1789).  Obdobný  význam  má                              individualismus i u  Alexise de Tocquevilla, jehož  koncept je založen                              na    vnímání  individualismu,  jako  ochoty  a  schopnosti  obětovat  část                              vlastních zájmů ve prospěch ostatních. V   České republice  podle Ivo                              Možného     individualismus   „zvlčil“,   neboť   vznikl   jakýsi                              individualismus,  ale  bez  odpovědnosti.  Z individualismu  se  vytratila                                                                                  12                              hrdost a zůstal pouze „chytrácký utilitarismus a sobectví“                              6.  ZÁVĚR                               Aktivní  účast  v  procesech  sociální  kontroly  je  spjata  se  sociální                              odpovědností,  v  oblasti  práva  pak  s  růstem  právního  vědomí,                              posilujícího  se  v  rámci    právní  socializace,  která  je  součástí                              socializačního  procesu. Je  pro  nás  velkou  výzvou  naučit  se  přijímat                              tuto sociální odpovědnost.                                    Jedním z východisek může být další tvorba  a posilování občanské                              společnosti,  vyznačující  se  sebevyjadřováním  se  jedinců  a  jejich                              dobrovolným sdružováním  sloužícím k realizaci jejich partikulárních                              zájmů. Právě prostřednictvím občanské společnosti se občané mohou                              zasazovat o věci veřejné a vyplnit  prostor mezi soukromým životem                              člověka a ekonomickými a politickými makrostrukturami.                                  Občanská  společnost  tak  představuje  významnou  sociální  vazbu,                              která  umožňuje  integraci  jedince  do  společenského  života,  do                              společenských  procesů  a  umožňuje  prosazování  jeho  zájmů  a                              uspokojení  řady  jeho  potřeb  a  může  sloužit  jako  jakýsi  nástroj                              k snižování sociální anomie. Zde objevují první významné počiny ať                              již činnost Respekt institutu  -  obecně prospěšné společnosti (o.p.s.)                              při  týdeníku  Respekt,  která  byla  založena  v  roce  2001  s  posláním                              přispívat k rozvoji občanské společnosti v České republice i zahraničí                                12  MOŽNÝ, I. Proč tak snadno … Praha : Sociologické nakladatelství,                              1999. s.18.                                                                    201","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                nebo  občanské  sdružení  Podnikáme  bez  korupce.  Z dalších  sdružení                              připomeňme  Růžového  pantera  –  protikorupční  nevládní  organizaci,                              Občanskou iniciativu Nekorupci.cz. dále Nevládní organizace Oživení                              – program Bez korupce, Platformu pro transparentní veřejné zakázky                              atd.                                  Kontrola  společnosti  je  vlastnost  stavů,  ve  kterých  se    nacházejí                              společenské  vztahy,  nikoliv  něco,  co  pochází    zvenčí.  Právo  je  sice                              v současné  době  považováno  za  nejvýznamnější  nástroj  sociální                              kontroly, ale ani ono není všemocné.                                    Nejpodstatnější složkou práva není  ani legislativa, ani fungování                              justice, nýbrž to, aby lidé dobře znali pravidla chování a dobrovolně je                              dodržovali.  Vysoká  úroveň  mravní  a  právní  kultury,  v níž  jsou  obě                              složky  v souladu,  je  totiž  nejdůležitějším  zdrojem  bohatství  a                              prosperity spravedlivé společnosti.                                    „To,  co  se  v Česku  nazývá  korupce, je  ve  skutečnosti  rozsáhlá a                              rozvětvená    subkultura   s hlubokými    kořeny    v minulosti,                              legitimizujícími  pojetí  politiky  jako  distribuce  privilegií  na  základě                                                                     13                              tiché dohody mezi kmotry a jejich klienty.“                                  O  korupci  se  hodně  mluví,  ale  domnívám  se,  že  odborné  studie                              popisující  korupční  schémata,  nejnebezpečnější  oblasti  pro  systém,                              stanovení jasných  definic  a  odlišení  zejména  ve  vztahu  k systému  a                              společenské nebezpečnosti je velmi málo. Odlišit tak miliony úplatků                              ve veřejných zakázkách od spekulací, zda pozvání na oběd je či není                              úplatkem. Odlišit velkou korupci od malé apod.  Jako nutnost se jeví                              systémová  opatření  vycházející  z   poznání  společnosti,  právě                              sociologický  přístup  umožňuje  přistupovat  k sociální  realitě                              komplexně,  systémově,  systematicky  a  teoreticko  empiricky.  Bez                              těchto  poznatků  zůstanou  jednotlivá  protikorupční  opatření  jen                              osamocenými výkřiky do tmy.                               Literature:                              -  BĚLOHRADSKÝ,  V.  Korupce  jako  filosofický  problém.  [cit.                                 24.11.2011]dostupné z                              -       http://www.novinky.cz/kultura/salon/233163-vaclav-                                 belohradsky-korupce-jako- filosoficky- problem.html.                              -  - BERGER, P. L. Pozvání do sociologie. Praha : FMO, 1991. 196 s.                                 ISBN 978-80-87029-10-7.                              -  -  CEJP,  M.  -  KOTULAN,  P.  -  JANDA,  P.  Korupce.  1.  vydání.                                 Praha:                                   Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1996, 51 stran. ISBN                                 80-96008-25-8.                                13    Bělohradský,   V.   Korupce   jako   filosofický   problém.   [cit.                              24.11.2011]dostupné  z  http://www.novinky.cz/kultura/salon/233163-vaclav-                              belohradsky-korupce-jako-filosoficky-problem.html.                                                                  202","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                - ELLENBOREN, M. S. Atlantic Eye: A Czech state of corruption,                                 citováno          23.2.2010,          dostupné           z                                 http://www.upi.com/Top_News/Special/2010/02/23/Atlantic-Eye-                                 A-                              -     Czech -state-of-corruption/UPI-19771266959022/.                              -  - GIDDENS, A. Sociologie. 1. vydání. Praha : Argo, 1999. 595 s.                                 ISBN 80-7203-124-4                              -   - CHMELÍK, J. Pozornost, úplatek a korupce. Praha : Linde, 2003.                                 222 s. ISBN 80-72014-34-X.                              -  -  CHMELÍK,  J;  TOMICA,  Z.  Korupce  a  úplatkářství.  Praha  :                                 Linde, 2011. 281 s. ISBN 978- 80-7201-853-6.                              -  - McKEE, M. H. 1996. Příprava podmínek pro zavedení systému                                 národní integrity. In.                              -  -  POPE.  J.  (ed.)  Kniha  podkladových  materiálů  TI,    Berlin:                                 Transparency International.  S. 16-22.                              -  -  MOŽNÝ,  I.  Proč  tak  snadno  …  Praha  :  Sociologické                                 nakladatelství, 1999. 132 s. ISBN 978- 80-7419-013-1.                              -  -  SYŘIŠŤOVÁ,  E.a  kol.  Normalita  osobnosti.  Praha:  Avicenum,                                 1972. 220 s.                              -  -  URBANOVÁ,  M.  Systémy  sociální  kontroly  a  právo.  Plzeň  :                                 Aleš Čeněk, 2006. 191 s.  ISBN 80-86898-94-6.                              -  -VEČEŘA,  M.,  URBANOVÁ,  M.  Sociologie  práva.  Plzeň  :  Aleš                                 Čeněk, 2011. 313 s.   ISBN 80-86898-94-6.                               Contact – email                              urbanovam@law.muni.cz                                                                                                   203","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                 POSTAVENIE POŠKODENÉHO V SÚVISLOSTI                                        S TRESTNÝM ČINOM KORUPCIE                                                  LADISLAV VLACHOVIČ                                   Fakulta práva, Paneurópska vysoká škola, Slovenská republika                               Abstract in original language                              Korupčná  kriminalita  je  celospoločenským  problémom,  ktorý  je                              prítomný  tak  v súkromnom,  ako  aj  verejnom  sektore.  Jednotlivé                              korupčné trestné činy, ktoré sú obsiahnuté v slovenskej právnej úprave                              predstavujú komplexnú problematiku. Problematickým sa javí vzťah                              korupčných  trestných  činov  a postavenia  poškodeného,  ktoré  je                              v niektorých  prípadoch  vzhľadom  na  doterajšiu  úpravu  vylúčené.                              Problematickým sa javí aj postihovanie právnických osôb vzhľadom                              na  aplikáciu  ustanovení  ohľadom  nepravej  trestnej  zodpovednosti                              právnických osôb, ktorá je súčasťou slovenského právneho poriadku.                               Key words in original language                              Korupčné trestné činy, poškodený, trestná zodpovednosť právnických                              osôb, vzťah korupcia a poškodený                               Abstract                              Corruption  criminality  is  the  problem  of  whole  society  which  is                              presented in public as well as in private sector. Particular corruption                              crimes, which are covered in Slovak law regulations, are presented as                              a  complex  problematic.  One  possible  problem  which  appears  in the                              corruption  crimes  is  a  relationship  between  corruption  crimes  and                              status  of  aggrieved  party.  This  relationship  is  excluded  and  not                              permitted  at  some  particular  cases.  Another  problem  which  may                              appear is sanctioning of legal entities by application of “untrue” legal                              liability which is the part of Slovak law regulations.                               Key words                              Corruption  criminality,  aggrieved  party,  criminal  liability  of  legal                              persons, relation between corruption and aggrieved party                               1. ÚVOD                                Korupcia  je  pojem    a problematika,  ktorá  je  v  súčasnosti  preberaná                              a riešená na najvyššej úrovni riadenia štátu. Nejde len o dojem, že ku                              korupcii naozaj dochádza, ale aj o skutočnosť, že korupcia a korupčné                              správanie  niektorých  významných  predstaviteľov  štátu,  či  verejných                              činiteľov  spôsobujú  nemalé  finančné,  sociálne  a iné  hospodárske                              škody jednotlivým štátom.                               Podľa odhadov  nezávislých organizácii sa korupčné správanie rovná                              schodku štátneho rozpočtu Slovenskej republiky. Ide o tak významné                              objemy  finančných  zdrojov,  ktoré  nútia  jednotlivé  štáty,  aby  našli                              spôsob  aj  prostredníctvom  platnej  právnej  legislatívy  ako  jej                              predchádzať  prípadne  ju  legálnymi  prostriedkami  dokázať,  usvedčiť                                                                   204","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                a následne sankcionovať. Káždé korupčné správanie má byť odsúdené                              nielen po morálnej rovine, ale aj prostredníctvom nezávislej justície.                                      Možnosť korumpovať a byť korumpovaný je veľká. Ide totiž                              o to,  čo  slovo  korupcia  vo  svojej  podstate  znamená.  Vzniklo                              z latinského  slova  „rumpere“,  čo  znamená  zlomiť,  rozlomiť,                              pretrhnúť.  Latinský  výraz  corruptus  je  potom  vyjadrením  následku                              tohto  zlomu,  je  to  teda  ten,  kto  sa  zlomil  z hľadiska  mravných                                                                           1                              princípov a ideálov, je zvrhlý, zvrátený a skazený.                                     Dokazovanie  korupcie  bolo  a je  veľmi  obtiažne  nakoľko                              páchanie korupčnej trestnej činnosti je čoraz sofistikovanejšie, kedže                              sa používajú najmodernejšie techniky a technológie na jej páchanie. Z                              týchto dôvodov je potrebné odpovedať na túto skutočnosť kreovaním                              najmodernejších prostriedkov a nástrojov na zisťovanie a odhaľovanie                              páchateľov korupčnej trestnej činnosti. Bezpochýb jedným z takýchto                              nástrojov  a prostriedkov  je  aj  inštitút  agenta,  ktorý  je  zakotvený  aj                              v právnom poriadku Slovenskej republiky.                                      V prípade  niektorých  trestných  činov  vzniká  ich  spáchaním                              škoda, ktorá može byť majetková, morálna či iná. Ak niektorá z týchto                              škôd  vznikne,  tak  vznikne  poškodenému  nárok,  ktorý  spočíva                              v domáhaní sa náhrady škody aj prostredníctvom sústavy súdov.                                      Poškodený ako osoba, ktorej bolo trestným činom zasiahnuté                              do  jej  práv  a slobôd  a bol  jej  spôsobený  škodlivý  následok,  má                              v trestnom konaní významné postavenie. Toto postavenie vychádza zo                              základných  procesných  zásad,  v plnom  rozsahu  im  zodpovedá  a  je                              predpokladom naplnenia základných úloh trestného konania. Z týchto                              dôvodov  je  dodržiavanie  ustanovení,  ktoré  garantujú  práva                              poškodeného v trestnom konaní, veľmi dôležité.                                      V rámci  svojho  príspevku  sa  chcem  zamerať  na  možný                              legislatívny  problém,  ktorý  nie  je  riešený  v  rámci  právnej  úpravy                              Slovenskej  republiky.  A to  vznik  poškodeného  pri  trestnom  čine                              korupcie.                               Budem  sa  zaoberať  otázkou  či  obvinená  osoba  z trestného  činu                              korupcie po medializovaní jej osoby a neskoršom stiahnutí obžaloby                              či  dokonca  odsúdení  iného  pachateľa  za  ten  istý  trestný  čin,  sa  má                              právo označovať za poškodeného. Poslednou otázkou, ktorou by som                              sa chcel zaoberať je, aký by bol reálny postih právnickej osoby, ako                              účastníka   korupčnej   trestnej   činnosti,   z pohľadu   trestnej                              zodpovednosti právnických osôb.                                    1                               Bližšie  pozri  zdroj:  http://www.transparency.sk/studie/pkns/studia_pkns_1-                              1.htm, 06.02.2010                                                                  205","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                2. DEFINÍCIA POJMU KORUPCIA A POŠKODENÝ                                2.1 DEFINÍCIA POJMU KORUPCIA                               Jednoznačná definícia pojmu korupcia neexistuje. Je viacero definícii,                              pričom každá vychádza z rôznych prameňov a oblastí spoločenského                              života.  Väčšina  z  definícií  pojmu  korupcia  vychádza  z  toho,  že                              korupčné správanie je také,  pri  ktorom  sa  niekto  zachová  nepoctivo                              pri plnení zverených úloh, vyplývajúcich z jeho/jej postavenia. Takéto                              ponímanie  korupcie  poukazuje  na  to,  že  korupcia  sa  netýka  len                              verejných  činiteľov,  ale  aj  osôb,  ktoré  svojím  ekonomickým  alebo                              politickým  postavením  majú  verejný  vplyv,  alebo  vo  svojej  správe                              majú  verejné  financie  alebo  statky.  Je  však  potrebné  zdôrazniť,  že                              korupcia nie je len problémom verejného sektora ale aj súkromného                              sektora.                                Napríklad úrad boja proti korupcii Prezídia policajného zboru definuje                              korupciu nasledovne:                                 „Korupcia  je  spoločenský  jav  vnímaný  ako  jedna                                z najväčších  hrozieb  pre  stabilitu  demokratického                                a právneho  štátu,  trhovej  ekonomiky,  sociálneho                                a ekonomického pokroku.“                                Návrh  Konvencie  Organizácie  spojených  národov  o  postupe  proti                              korupcii definuje korupciu nasledovne:                               Za  korupčné  jednanie  sa  považuje  \"ponuka,  sľub  alebo  akákoľvek                              výhoda v nieči prospech ako neprimeraná pohnútka pre výkon alebo                              nevykonanie  povinnosti  a  vyjednávanie  požiadaviek,  prijatie                              akejkoľvek  výhody  ako  neprimeranej  pohnútky  pre  výkon  alebo                              nevykonanie povinnosti.\"                               Na IX. Kongrese OSN v Káhire v roku 1995 bola korupcia definovaná                              ako:                                \"úplatkárstvo alebo iné chovanie vo vzťahu k osobám, ktorým bola                              zverená  zodpovednosť,  ktorá  ovplyvňuje  plnenie  ich  povinností                              vyplývajúcich  z  ich  postavenia  a  smeruje  k  získaniu  nepatričných                              výhod akéhokoľvek druhu pre nich samotných alebo pre iných.\"                                Každá  krajina  má  vlastnú  predstavu  problematiky  korupcie.                              Multilaterálne medzinárodné zhromaždenia sa preto nikdy nedohodli                              na jej definícii. Po viacročných rokovaniach dospeli ku kompromisom                              len o jednotlivých formách korupcie.                               Aj  právny  poriadok  Slovenskej  republiky  zakazuje  len  jednotlivé                              formy  korupcie,  charakterizované  v  rôznych  kombináciach                                                                  206","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                postavením príjemcu výhody, zámerom konania a výsledkom. Podľa                              čl. 13 ods. 1 Ústavy Slovenskej republiky povinnosti možno ukladať                              len na základe zákona. Zákony Slovenskej republiky korupciu mimo                              uvedené  jednotlivé  formy  nezakazujú,  a  to  aj  vedome  v  minulosti  i                              súčasnosti. Mimo tieto jednotlivé formy nie je korupcia protiprávna a                              je v rozpore len s normami morálky väčšej či menšej časti spoločnosti.                              Právnymi  prostriedkami  je  preto  možné  sankcionovať  len  tú  časť                              korupcie, ktorá je protiprávna. Ostávajúcu časť je možné postihovať                              len  prostriedkami  morálneho  pôsobenia  alebo  ju  presúvať  právnymi                              úpravami  do  protiprávnej  oblasti.  Protiprávnosť  uvedených                              jednotlivých  foriem  korupcie  je  vyhlásená  ustanoveniami  Trestného                              zákona  o  prijímaní  úplatku,  o  podplácaní  a  nepriamej  korupcii,  a                              okrem  toho  už  len  niektorých  čiastkových  právnych  ustanovení.                              Pojem  korupcia  je  oveľa  širší  ako  úplatkárstvo.  Je  to  nielen                              úplatkárstvo, ale aj akékoľvek iné správanie osôb alebo vo vzťahu k                              osobám,  ktoré  majú  zverené  zodpovednosti  vo  verejnom  alebo                              súkromnom sektore, ktoré odporuje ich                               povinnostiam  vyplývajúcim  z  ich  postavenia  a  smeruje  k  získaniu                              nenáležitých výhod akéhokoľvek druhu pre nich alebo iných. Zahŕňa                              okrem  iného  aj  zneužívanie  právomocí  a  postavenia,  spreneveru                              verejných  prostriedkov,  zvýhodňovanie  známych  (klientelizmus)  a                              zvýhodňovanie príbuzných (nepotizmus).                               Pojem korupcia je teda možné definovať ako: „skazenosť, predajnosť,                              úplatkárstvo, teda prijímanie úplatku i podplácanie, ale aj akékoľvek                              správanie  k osobám,  ktorým  sú  zverené  kompetencie  vo  verejnom                              alebo súkromnom sektore, ktoré odporuje povinnostiam vyplývajúcim                                                                                       2                              z ich postavenia a ktoré smeruje k získaniu nenáležitých výhod.“                               V každom  prípade  korupcia  a korupčné  trestné  činy  sú  negatívnym                              prvkom  v spoločnosti  a je  potrebné  prijať  efektívne  opatrenia  na  jej                              úplné alebo aspoň čiastočné odstránenie.                               2.2 SLOVENSKÁ PRÁVNA ÚPRAVA                               Samotná úprava korupcie ja obsiahnutá v ôsmej hlave a treťom dieli                              Trestného  zákona.  Tretí  diel  pod  názvom  „korupcia“  pozostáva                              z deviatich paragrafov a to zo skutkovej podstaty trestného činu:                               prijímania úplatku (§328 až §331)                               podplácania (§332 až §335)                               nepriamej korupcie (§336)                                    2   IVOR, J. a kol.: Trestné právo hmotné, osobitná časť. Bratislava:                              IURA EDITION, 2010, s. 350                                                                  207","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Prijímanie úplatku je vyjadrené v § 328 až § 331 Trestného zákona.                              Základná  skutková  podstata  je  opísaná  nasledovným  spôsobom  v  §                              328 ods. 1:                                      „Kto priamo alebo cez sprostredkovateľa pre seba alebo pre                              inú osobu príjme, žiada alebo si dá sľúbiť úplatok, aby konal alebo sa                              zdržal  konania  tak,  že  poruší  svoje  povinnosti  vyplývajúce  zo                              zamestnania, povolania, postavenia alebo funkcie, potrestá sa odňatím                                                              3                              slobody na dva roky až päť rokov.“                              V  §  329  Trestného  zákona  je  vyjadrená  skutková  podstata,  ktorá  je                              taktiež  prijímaním  úplatku  avšak  súvisí  s obstarávaním  veci                                                 4                              všeobecného  záujmu .  Napokon  pre  komplexnosť  úpravy  trestného                              činu prijímania úplatku je obsiahnutý aj trestný čin prijímania úplatku                              zahraničným verejným činiteľom.                                Trestný  čin  podplácania  je  druhým  z trestných  činov,  ktorý  je                              súčasťou korupčnej kriminality. Trestný čin je obsiahnutý v § 332 až §                              335 Trestného zákona. Jeho základná skutková podstata je vymedzená                              v § 332 ods. 1 Trestného zákona:                                      „Kto  priamo  alebo  cez  sprostredkovateľa  sľúbi,  ponúkne                              alebo poskytne úplatok inému, aby konal alebo sa zdržal konania, tak                              že  poruší  svoje  povinnosti  vyplývajúce  zo  zamestnania,  povolania,                              postavenia  alebo  funkcie,  alebo  z tohto  dôvodu  priamo  alebo  cez                              sprostredkovateľa sľúbi, ponúkne alebo poskytne úplatok inej osobe,                                                                      5                              potrestá sa odňatím slobody až na tri roky.“  Rovnako ako v prípade                              trestného  činu  prijímania  úplatku  aj  tu  rozoznávame  trestný  čin                              podplácania v súvislosti s obstarávaním veci všeobecného záujmu ako                              aj trestný čin podplácania zahraničného verejného činiteľa.                               Trestný  čin  nepriamej  korupcie  je  posledným  z korupčných                              trestných  činov,  ktorý  je  obsiahnutý  v  §  336  Trestného  zákona.                              Trestný čin je taktiež zrkadlovo postavený. Je teda vyjadrený rovnaký                              vzťah  ako  v prípade  prijímania  úplatku  a podplácania.  Konkrétne                              v tomto  prípade  oproti  sebe  stoja  nepriame  prijímanie  úplatku                              a nepriame podplácanie. Základným rozdielom uvedeným v skutkovej                              podstate  je,  že  pri  trestnom  čine  nepriamej  korupcie  sa  jedná                              o prijímanie   úplatku   a podplácanie   v súvislosti   s pôsobením                                 3   §  328  ods.  1  zákona č.  300/2005  Z.z.  Trestný  zákon  a  o  zmene  a                              doplnení niektorých zákonov                               4   §  131  ods.  1  zákona  č.  300/2005  Z.z.  Trestný  zákon  a  o  zmene  a                              doplnení niektorých zákonov:  „záujem presahujúci rámec individuálnych                              práv  a záujmov  jednotlivca,  ktorý  je  dôležitý  z hľadiska  záujmov                                         4                              spoločnosti.“                              5   §  332  ods.  1  zákona č.  300/2005  Z.z.  Trestný  zákon  a  o  zmene  a                              doplnení niektorých zákonov                                                                  208","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                prostredníctvom  svojho  vplyvu  na  výkon  právomoci  osôb  ako                              napríklad  verejný  činiteľ,  zahraničný  činiteľ  alebo  na  osoby,  ktoré                              majú zamestnanie, povolanie, funkciu alebo postavenie.                               Slovenská  právna  úprava  komplexne  pokrýva  korupčnú  trestnú                              činnosť. V rámi ustanovení Trestného zákona je obsiahnutý trestný čin                              prijímania  úplatku  a zároveň  je  postihované  aj  konanie  v podobe                              trestného  činu  podplácania.  Napokon  sa  slovenský  Trestný  zákon                              zaoberá  aj  nepriamou  korupciou  a nezabúda  ani  na  zahraničného                              verejného  činiteľa,  ktorý  môže  byť  takitež  subjektom  niektorého                              z trestných činov korupcie. Trestný zákon v rámci jednolitvých častí                              pojednáva   aj   o prijímaní   úplatku   a podplácaní   v súvislosti                              s obstarávaním  veci  všeobecného  záujmu.  Komplexnosť  právnej                              úpravy bola do slovenského právneho poriadku dotváraná a dopĺňaná                              postupne.                                Trestný zákon pri vymedzení jednotlivých korupčných trestných činov                              pracuje s pojmom úplatok. Pod úplatkom je potrebné rozumieť: „vec,                                                                                           6                              majetkové alebo nemajetkové plnenie, na ktoré nie je právny nárok.“                              Pod  pojmom  úplatok  nie  je  možné  rozumieť  napríklad  poskytnutie                              všimného  alebo  vďačného,  nakoľko  pri  ich  poskytovaní  sa  nebude                              jednať  o konanie,  resp.  zdržanie  sa  konania  v dôsledku  čoho  došlo                              k porušeniu povinností zákonom vymedzených osôb alebo sa nebude                              jednať o vec všeobecného záujmu.                               2.3 DEFINÍCIA POJMU POŠKODENÝ                               Trestný poriadok definuje poškodeného  v § 46  ods. 1 ako: „osobu,                              ktorej bolo trestným činom ublížené na zdraví, spôsobená majetková,                              morálna  alebo  iná  škoda  alebo  boli  porušené  či  ohrozené    jej  iné                                                                   7                              zákonom chránené práva alebo slobody.“                              Podľa  ustálenej  rozhodovacej  činnosti  súdov  treba  za  poškodeného                              považovať  fyzickú alebo právnickú osobu (i štát), a to aj vtedy, ak jej                              páchateľ škodu spôsobenú trestným činom ešte pred začatím trestného                              stíhania, prípadne počas  jeho priebehu, celú nahradil.                                      Pojem poškodeného Trestný poriadok teda definuje pomerne                              široko, pretože za škodu spôsobenú trestným činom považuje nielen                              ublíženie  na  zdraví  alebo  majetkovú  škodu,  ale  aj  morálnu  či  inú                              škodu, teda škodu v širšom slova zmysle t.j. akýkoľvek škodlivý zásah                              do práv a záujmov dotyčného subjektu, ktoré sú chránené zákonom, aj                              keď  škodlivý  zásah  nemá  za  následok  vznik  nároku  na    náhradu                                6  §  131  ods.  3  zákona  č.  300/2005  Z.z.  Trestný  zákon  a  o  zmene  a                              doplnení niektorých zákonov                               7   §  46  ods.  1  zákona  č.  300/2005  Z.z.  Trestný  zákon  a  o  zmene  a                              doplnení niektorých zákonov                                                                  209","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                 škody. Naviac poškodeným v zmysle § 46 ods. 1 Trestného  poriadku                              je  aj  ten,    komu  boli  porušené  alebo  ohrozené    zákonom  chránené                              práva  alebo slobody.                                      Trestný  poriadok  rozlišuje  v trestnom  konaní  dve  kategórie                              poškodených:                                      a/ poškodení, ktorí nemajú nárok na náhradu škody, majú len                              tzv. procesné práva (§ 46 ods. 1 Trestného poriadku),                                      b/ poškodení, ktorí majú nárok na náhradu škody spôsobenej                              trestným  činom    (ďalej  len  ,,nárok  na  náhradu  škody“)  v trestnom                              (adhéznom)  konaní.  Títo  poškodení  majú  okrem  procesných  práv                              uvedených v § 46 ods. 1 Trestného poriadku, aj právo si uplatniť svoje                              nároky na náhradu škody priamo v tomto konaní (§ 46 ods. 3, 287 ods.                              1 Trestného poriadku).                               3. VZŤAH KORUPCIE A POSTAVENIA POŠKODENÉHO                                      Korupcia je druh kriminality, pri ktorej vystupujú minimálne                              dva  subjekty  a to  „korumpujúci  subjekt  a korumpovaný  subjekt.  Ide                              o veľmi  špecifický  druh  kriminality,  kedy  niekto  teda  korumpujúci                              niečo  ponúka  a očakáva  svoj  prospech  z niečoho  a niekto  teda                              korumpovaný  o  niečo  požiada,  či  prijíma  a umožňuje  poskytnúť                              sľúbený prospech.                               Toto  korupčné  správanie  sa  deje  väčšinou  za  zavretými  dverami.                              Myslím  tým,  že  povedomie  korumpovaných  a korumpujúcich  je                              v súčasnej dobe na takej vysokej úrovni, že celý proces korupcie sa                              odohráva  mimo  verejných  miest,  svedkov  a väčšinou  nie  osobne.                              Techniky a metódy ako korumpovať si našli aj svoju „legálnu formu“                              ako  napríklad  sprostredkovateľské  zmluvy.  Ide  o prípad,  kedy                              sprostredkovateľ  akože  sprostredkuje  určitý  právny  vzťah  pre                              objednávateľa.   Treba   si   však   uvedomiť   skutočnosť,   že                              sprostredkovateľ je nastrčená firma, ktorá celý prospech prevedie na                              osobu  korumpovaného  a objednávateľ  je  v konečnom  dôsledku                              korumpujúcim  subjektom.  Sú  aj  mnohé  iné  špecifické  metódy  a                              spôsoby páchania korupčnej trestnej činnosti.                                Z každého  právneho  vzťahu  je  niektorý  zo  subjektov  ten,  ktorý  na                              danom  obchode  alebo  poskytovaní  služby  profituje.  Ide  o jeden  z                              najzákladnejších princípov trhovej ekonomiky. Problém, podľa môjho                              názoru, vznikne, ak niektorý z uchádzačov o tú istú službu korumpuje                              a je  v konečnom  rozhodnutí  vyhlásený  ako  víťaz  sútaže.  V prípade                              dokázania  trestného  činu  korupcie  sa  súťaž  môže  zrušiť,  ale                              medzičasom  nastanú  iné  právne  a ekonomické  skutočnosti,  ktoré                              spôsobia  predraženie  danej  služby,  prípadne  zníženie  profitu  pre                              druhého  v poradí.  Podľa  platnej  právnej  úpravy  si  tento  po  novom                              víťazný subjekt nemôže uplatniť náhradu škody.                               „Korupčný  vzťah  je  primárne  vzťahom  viacčlenným.  Okrem                              základných  subjektov,  korumpovaného  a korumpujúceho,  môžu  byť                                                                  210","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                na  tejto  trestnej  činnosti  zúčastnené  aj  iné  osoby.  Môže  ísť  o                              sprostredkovateľa alebo aj o prípad nepriamej korupcie. Pri úvahách                              o trestnej  zodpovednosti  sprostredkovateľa  je  veľmi  dôležité                              poznanie,  či  sprostredkovateľ  vedel  o podstate  konania  medzi                              hlavnými subjektmi korupčného vzťahu, alebo bol ovplyvnený krycou                              legendou  tak,  že  o tejto  podstate  vedieť  nemohol.  Špecifikom                              korupčného  vzťahu  je,  že  v ňom  nie  je  možné  personifikovať                              poškodeného resp. obeť tohto trestného činu. Korupcia ako taká má                              povahu  konkrétnej  dohody  (výmenného  obchodu),  ktorá  je  výhodná                              pre  obe  zúčastnené  strany.  Žiadna  z nich  nie  je  z trestnoprávneho                              hľadiska  korupciou  dotknutá  a aj  z toho  dôvodu  žiaden  zo                              zúčastnených  subjektov  tiež  nemá  záujem  na  odhalení  korupčného                              konania. Poškodeným  z korupčných trestných činov môžu byť tretie                              osoby  rozdielne  od  základných  subjektov  korupčného  vzťahu                              v podobe  poškodených  na  úkor  neoprávnene  zvýhodnených  či                              uprednostnených  na  základe  korupčnej  dohody.  Vo  všeobecnosti  je                                                                        8                              však poškodeným štát a spoločnosť ako celok.“                              „Jeden  zo  základných  charakteristických  znakov  je,  že  ide                              o obojstranne   výhodný   vzťah,   nakoľko   každý   z hlavných                              zúčastnených  subjektov  ním  získava  určitú  nenáležitú  výhodu  a tak                              v konečnom  dôsledku  nemožno  v tomto  vzťahu  personifikovať                                                                              9                              poškodeného  z korupčného  trestného  činu  (obeť)“   Oba  uvedené                              citáty  sa  zhodujú  v tom,  že  je  nereálne  určiť  osobu  poškodeného.                              Práve  o tejto  skutočnosti  je  možné  polemizovať.  Z tohto  dôvodu  sa                              domnievam, že stojí za úvahu, či sa majú poprední právni odborníci                              a legislatívci zaoberať možnosťou, či sa dá daná osoba personifikovať,                              ako poškodený.                                      Predsa  tam,  kde  je  víťaz  je  aj  porazený.  Myslím  si,  že  vo                              vyššie popísanom prípade to možné je. Veď samotnú korupciu môžu                              orgány  činné  v trestnom  konaní  odhaliť  až  po  dlhšom  čase,  kedy  je                              služba dodaná, prípadne dielo dokončené.                               Ako ďalší príklad uvádzam prípad korupcie z prostredia akademickej                              pôdy,  kde  bol  použitý  aj  aktívny  agent  (agent  provokatér).  Ide                              o prípad, kedy bol aktívnym agentom oslovený docent určitej fakulty,                              a teda  zo  strany  agenta  bol  korumpovaný,  navádzaný  na  spáchanie                              korupčného  trestného  činu.  Následne  bol  aj  vyšetrovaný,  ale                              k odsúdeniu  nedošlo.  Vysokoškolskému  pedagógovi  vznikla  nielen,                              podľa  môjho  názoru,  morálna  ujma,  o ktorej  jasne  hovorí  definícia                              pojmu poškodený. Tá mu vznikla kvôli medializácii celej udalosti aj                                 8                                 BALÁŽ,  P.,  JALČ,  A.,:  Spoločensko-právna  ochrana  pred  korupciou,                              Vydavateľstvo  Trnavskej  univerzity,  Veda-  Vydavateľstvo  Slovenskej                              akadémie vied, Bratislava 2006, s. 28 - 30                               9   TÓTHOVA,  M:  -  Právna  úprava  postihu  korupcie  a jej  vplyv  na  modus                              operandi  korupčných  trestných  činov  a  možnosti  odhaľovania  korupcie,                              Slovenská akadémia vied, Bratislava, 2011                                                                  211","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                vďaka postupu polície, ktorá ho vyviedla z priestorov vysokej školy                              v putách.  V konečnom  dôsledku  jeho  postavenie  v spoločnosti  bolo                              zjavne  oslabené  nehovoriac  o akademickej  pôde,  na  ktorej  pôsobil.                              Vzniká  teda  otázka:  Či  by  takýto  subjekt  mohol  byť  v postavení                              poškodeného? Faktom je, že mu bola spôsobená morálna ujma, teda                              škoda. Podľa našej platnej právnej úpravy by takýto subjekt nemohol                              byť v postavení poškodeného. Zostáva jediná možnosť, a to uplatnenia                              náhrady  škody  v rámci  občianského  súdneho  konania.  V tomto                              prípade  je  však  nutnosťou  vyčíslenie  takto  spôsobnej  škody,  čo                              s určitosťou nie je jednoduché alebo je to absolútne vylúčené.                                Faktom  však  zostáva  skutočnosť,  že  akademikova  povesť  zostáva                              naštrbená a že obvinenie z korupcie už zostane s jeho osobou spojené.                              Ja  osobne  si  myslím,  že  mu  morálna  ujma  vznikla,  nakoľko                              v povedomí  odbornej  ale  i laickej  verejnosti,  prípadne  v povedomí                              študentov vysokej školy jeho morálny kredit klesol.                               Podobný  prípad  by  mohol  nastať  aj  u konkrétnej  právnickej  osoby,                              ktorá  vykonáva  svoju  podnikateľskú  činnosť.  Ak  by  nastala                              skutočnosť, že by bol napríklad vlastník alebo iný konateľ spoločnosti                              obvinený z trestného činu prijímania úplatku (pri usvedčovaní by bol                              použitý  agent  provokatér)  a výsledkom  vyšetrovania  by  sa  dospelo                              k záveru, že ku korupcii nedošlo, existovala by nejaká reálna možnosť                              náhrady  škody  pre  vlastníka,  resp.  konateľa  právnickej  osoby?  Ako                              dôsledok  pre  právnickú  osobu  by  bolo  spôsobenie  škody,  napríklad                              stratou  dôvery  u klientov,  alebo  stratou  zákazok  a podobne,                              v dôsledku  čoho  by  došlo  k obrovským  stratám.  Posunúť  vec  do                              občianskeho konania s domáhaním náhrady škody je takmer nemožné,                              nakoľko sa nedá vyčísliť prípadná strata zisku u budúcich klientov.                               Z druhej  strany  pohľadu  ostáva  otázne  aj  postihovanie  právnických                              osôb  za  korupčnú  kriminalitu  vzhľadom  na  trestnú  zodpovednosť                              právnických  osôb.  Je  potrebné  podotknúť,  že  korupčných  trestných                              činov  sa  z väčšej  miery  dopúšťajú  právnické  osoby  prostredníctvom                              osôb  oprávnených  konať.  Je  potrebné  takéto  konanie  postihovať,                              kedže sa stáva, že samotné konanie takýchto osôb nie je postihované                              z dôvodu  nemožnosti  vypátrať  ich,  nakoľko  štruktúra  právnických                              osôb je veľmi komplikovaná. Zároveň je potrebné podotknúť, že tento                              druh kriminality by mal byť prísne postihovaný, keďže mnoho krát sa                              jedná  o prevratné  sumy,  ku  ktorým  dochádza  napríklad  v súvislosti                              s obstarávaním veci všeobecného záujmu.                               Aktuálna  slovenská  právna  úprava  umožňuje  postihovanie                              právnických   osôb    prostredníctvom   tzv.   nepravej   trestnej                              zodpovednosti  právnických  osôb,  konkrétne  umožňuje  právnickej                              osobe uložiť kvázi trestnoprávnu sankciu:                                                                           212","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                                       10                              zhabanie peňažnej čiastky  a                                              11                              zhabanie majetku                               História prijatia tejto úpravy bola veľmi komplikovaná. V pomeroch                              Slovenskej republiky: „Trestná zodpovednosť právnických osôb bola                              predmetom diskusií na pôde slovenského zákonodarného zboru už od                              roku 2004. Neskôr tomu tak bolo v roku 2005, následne v roku 2006                              boli  predložené  dva  návrhy,  predposledným  bol  návrh  z roku  2008                              a napokon  návrh  z roku  2010,  ktorý  ako  jediný  prešiel  schválením                              Národnou radou Slovenskej republiky. Jednotlivé predkladané návrhy,                              až  na  ten  posledný  z roku  2010  stroskotali  na  nejednotnosti  a vôli                              zákonodarcov zaviesť trestnú zodpovednosť právnických osôb a teda                              aj  skutočne  postihovať  ich  protiprávnu  činnosť.  Samotné  návrhy  od                                                                                          12                              roku 2004 až do roku 2010 prešli mnohými a zásadnými zmenami.“                               Výsledkom  tohto  procesu  bolo  prijatie  úpravy  v podobe  nepravej                              trestnej zodpovednosti právnických osôb. Je však potrebné zdôrazniť,                              že  aj  keď  samotná  úprava  bola  prijímaná  v dlhom  časovom  úseku,                              v praxi (účinnosť nadobudla 1. septembra 2010) ešte nebola použitá.                              Je teda možné povedať, že aj otázkou postihovania právnických osôb                              za korupčné trestné činy prostredníctvom kvázi trestnoprávnej sankcie                              zhabania  majetku  je  potrebné  sa  zaoberať  a venovať  tejto  otázke                              pozornosť.  V podmienkach  Slovenskej  republiky  je  však  prvoradé                              uplatňovanie prijatej úpravy trestnej zodpovednosti právnických osôb.                               4. ZÁVER                               Záverom  je  potrebné  podotknúť  či  by  nebolo  vhodné  modifikovať                              trestnoprávnu úpravu poškodeného do takej miery, aby aj osoby, ktoré                              boli  stranou  v trestnom  konaní –  vo  veci  korupčného  trestného  činu                              a nebol  voči  nim  vyslovený  odsudzujúci  rozsudok,  by  sa  mohli                              domáhať náhrady škody, ktorá im bola spôsobená. K vyššie uvedeným                              situáciam  by  nemalo  ani  dochádzať,  nakoľko  podklad  pre  použitie                              agenta provokatéra by mal byť natoľko dostatočný, že ku spáchaniu                              trestného činu (prijímania úplatku) by došlo aj bez vydania príkazu.                              Celému  konaniu  musí  predchádzať  „dokonalé“  vyšetrovanie,  aby                              k situáciam,  kde  nie  je  možné  personifikovať  poškodeného  vôbec                              nedochádzalo.                                10  § 83a zákona č. 300/2005 Z.z. Trestný zákon a o zmene a doplnení                              niektorých zákonov                               11  § 83b zákona č. 300/2005 Z.z. Trestný zákon a o zmene a doplnení                              niektorých zákonov                               12   MEDELSKÝ,  J.,  Trestná  zodpovednosť  právnických  osôb                              v slovenskom    právnom    poriadku,   In   zborník   príspevkov                              z medzinárodnej konferencie COFOLA 2010. Brno: PF MU, 2011, s.                              2-3                                                                  213","Dny práva 2011 – Days of Law 2011 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 ISBN 978-80-                                             210-5916-0 (soubor) 9788021047334. Dostupné z:                                              http://www.law.muni.cz/content/cs/proceedings/                                Literature:                               -  BALÁŽ,  P.,  JALČ,  A.,:  Spoločensko-právna  ochrana  pred                                 korupciou,   Vydavateľstvo   Trnavskej   univerzity,   Veda-                                 Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava 2006, s. 28 -                                  30                               -  IVOR,  J.  a kolektív,  Trestné  právo  hmotné,  Všeobecná  časť  1,                                 Bratislava: Iura Edition, 2010, ISBN 978-80-8078-308-2                               -  MEDELSKÝ,  J.,  Trestná  zodpovednosť  právnických  osôb                                 v slovenskom  právnom  poriadku,  In  zborník  príspevkov                                  z medzinárodnej konferencie COFOLA 2010. Brno: PF MU, 2011,                                 s. 2-3, s. 14 ISBN 978-80-210-5582-7                               -  TÓTHOVA,  M.,  Právna  úprava  postihu  korupcie  a jej  vplyv  na                                 modus  operandi  korupčných  trestných  činov  a možnosti                                 odhaľovania  korupcie,  IN:  BARANY,  E.  a kol.,  Právo  a jeho                                  prostredie,  s.  356  a nasl.,  Slovenská  akadémia  vied,  Bratislava,                                 2011, ISBN 978-80-8095-072-9                               -  TÓTHOVA,  M.,  Špecifiká  odhaľovania  korupcie,  Notitiae  ex                                 academia Bratislavensi Iurisprudentiae, č. 1, 2011, s. 85, ISSN 1337                                  6810                               -  Zákon č. 300/2005 Z.z. Trestný zákon v znení neskorších predpisov                                 a o zmene a doplnení niektorých zákonov                               -  Zákon  č.  301/2005  Z.z.  Trestný  poriadok  v znení  neskorších                                 predpisov a o zmene a doplnení niektorých zákonov                               -  Transparency international:                                 http://www.transparency.sk/studie/pkns/studia_pkns_1-1.htm,                                  06.02.2010                               Contact – email                              ladislav.vlachovic@gmail.com                                         a.                                                                      214","Vědecká redakce MU                prof. PhDr. Ladislav Rabušic, CSc., Mgr. Iva Zlatušková,                prof. RNDr. Zuzana Došlá, DSc., Ing. Radmila Droběnová, Ph.D.,                Mgr. Michaela Hanousková, doc. PhDr. Jana Chamonikolasová, Ph.D.,                doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D., Mgr. et Mgr. Oldřich Krpec, Ph.D.,                doc. PhDr. Růžena Lukášová, CSc., prof. PhDr. Petr Macek, CSc.,                Mgr. Petra Polčáková, doc. RNDr. Lubomír Popelínský, Ph.D.,                Mgr. Kateřina Sedláčková, Ph.D., prof. MUDr. Anna Vašků, CSc.,                prof. PhDr. Marie Vítková, CSc.,                doc. Mgr. Martin Zvonař, Ph.D., PhDr. Alena Mizerová                       Dny práva 2011 – Days of Law 2011                   Korupce – trestněprávní, kriminologické                a kriminalistické aspekty                       Vydala Masarykova univerzita roku 2012                Spisy Právnické fakulty MU č. 413 (řada teoretická)                 Ediční rada:  J. Kotásek (předseda), J. Bejček, V. Kratochvíl,                                     N. Rozehnalová, P. Mrkývka, J. Hurdík, R. Polčák, J. Šabata                  Zhotovení CD ROM: Tribun  EU s.r.o., Cejl 32, Brno                  1. vydání, 2012                   ISBN 978-80-210-5916-0"];