var textForPages = ["SPOLEK                                                                                     MEDIKŮ                    67.            Studentská             vědecká             konference                Program            a sborník abstraktů              Masarykova univerzita           Brno 2024                                                      Michal Jurajda (ed.)","","67.            Studentská             vědecká                                                                 SPOLEK             konference                                                              MEDIKŮ                Program            a sborník abstraktů               MasarykovA univerzita            Brno 2024                                                      Michal Jurajda (ed.)","BY    NC  ND            Kniha je šířená pod licencí            CC BY-NC-ND 4.0  Crea�ve Commons A�ribu�on-NonCommercial-NoDeriva�ves 4.0               © 2024 Masarykova univerzita            ISBN 978-80-280-0542-9","Složení odborných komisí                    Teoretická a preklinická sekce               doc. MUDr. Jaromír Gumulec, Ph.D. – předseda             MUDr. Adam Koudelka            MUDr. Zuzana Nováková, Ph.D.            Mgr. Stjepan Uldrijan, CSc.              Sekce klinická               prof. MUDr. Blanka Adamová, Ph.D. – předseda            MUDr. Martin Helán, Ph.D.            doc. MUDr. Richard Chaloupka, CSc.            MUDr. Adam Křenek            MUDr. Jan Máchal, Ph.D.              Sekce postgraduální, nelékařských oborů            a stomatologická               doc. PharmDr. Ondřej Zendulka, Ph.D. – předseda             PhDr. Natália Beharková, Ph.D.            doc. Mgr. Jan Lochman, Ph.D.            doc. Mgr. Ondřej Peš, Ph.D.            MUDr. Jan Vichr                                  SVK 2024                                                                       5","Program jednotlivých sekcí                 Společné zahájení bude v místnosti B11/234 v 8:00.                 Sekce klinická B11/327               8:30–9:30             Macek Jan            Nový experimentální model pro studium periferní nervové regenerace v terénu reanimace            obličeje metodou dvojité reinervace             Kitzlerová Anežka            Chirurgická léčba karcinomu pankreatu             Petrásšková Lívia            Populačná retrospektívna štúdia pacientov hospitalizovaných s popáleninami a ich klinické            charakteristiky             Cenker Dominik            Measurement of nasal inner lining for purposes of total nasal reconstruction using            3D modelling and Heron`s formula             Přestávka 9:30–9:45             9:45–10:45              Urban Teodor            Zhodnocení potenciálu neinvazivní nádorové diagnostiky v dětské onkologii prostřednictvím            multimodální analýzy volné cirkulující DNA             Matulová Kateřina            Postižení lumbálních extensorů u pacientů s myotonickou dystrofií 2. typu             Bergerová Veronika            Rozsiahla delécia 22q12 u pacienta s obojstranným Schwannómom, mentálnou retardáciou,            percepčnu sluchovou poruchou a epilepsiou              Filka Lukáš            Perkutánní koronární intervence (PCI): Vliv EKG parametrů před výkonem na vznik            post-PCI arytmií                 6                                                                MED.MUNI.CZ","Přestávka 10:45–11:00             11:00–11:45             Lisá Karolína            Autonomní dysfunkce u pacientů s roztroušenou sklerózou hodnocená pomocí české            a slovenské verze dotazníku COMPASS 31             Benetinová Vanda            Laterální switch z natalizumabu na anti-CD 20 terapii u pacientů s roztroušenou sklerózou             Jurčáková Anna            Využití multimediálních zdrojů informací u pacientů s roztroušenou sklerózou               Sekce postgraduální, nelékařských oborů             a stomatologická A21/108               8:30–9:30             Cmíralová Marie            Koncept vylepšení EIT náramku v rozpoznávání gest a uživatelské přístupnosti             Hájková Magdaléna            Příčiny rozdílu mezi velikostí AC/A poměru určeného gradientní metodou a výpočtem             Pilná Barbora            Vliv kouření na endotel rohovky             Mangerová Eva            Bakteriální kontaminace brýlových obrub             Přestávka 9:30–9:45             9:45–10:45             Drápelová Kateřina            Klinická studie testující aplikaci bioaktivních látek pomocí zubní nitě             Bartoš Michal            Bacteriome of the Middle Ear in Children and Young Adults with Cholesteatoma and            Retraction Pocket: A Pilot Study                    SVK 2024                                                                       7","Cakmakci Riza Can            Investigating The Role of Endoplasmic Reticulum Stress and Unfolded Protein Response            in Patient Derived Pancreatic Adenocarcinoma Cells             Portakal Türkan            Lipopolysaccharide-induced EMT and ER stress in expandable lung-like epithelia                Sekce teoretická a preklinická B11/234               8:30–9:30              Banasová Barbora            Efektivita topicky administrovaného stabilizovaného růstového fibroblastového faktoru            10 v prevenci a terapii lipopolysacharidem indukovaného ARDS na myším modelu: pilotní            projekt             Suzuki Kanako            Mechanical Remodelling in Cancer Cells: Role of Mitochondrial Network and Substrate            Stiffness             Jakubáč Leonard            Molekulárna klasifikácia karcinómu endometria u vybranej kohorty pacientiek             Poledňáková Anna            Vliv glutamátu a specifického antagomiru na spontánní elektrickou aktivitu hipokampálních            neuronů             Přestávka 9:30–9:45             9:45–10:45              Ott Daniel            Možnosti a nástrahy využití umělé inteligence pro potřeby vyhledávání vědeckých publikací             Šnajdarová Karolína            Structures of (S)-enantioselective haloalkane dehalogenase from a pathogenic            Mycobacterium reveal a new mode of homodimerization             Janková Natálie            Funkční dopad varianty S1021Qfs*98-hERG asociované s idiopatickou fibrilací komor             Antes Josef            Vliv stimulace nervus vagus na elektrickou aktivitu srdce u laboratorního potkana                  8                                                                MED.MUNI.CZ","Přestávka 10:45–11:00             11:00–12:00             Havriľak Ján            Harnessing the Migrastatic Potential of Curcumin Derivatives and Evaluation of their Efficacy            in Cancer Therapy             Jambrichová Anna            Changes in CXCR4 and CXCR7 in the anterior cingulate cortex neurons of the neuropathic            pain model             Litvín Matúš            Anesthesia recovery time as a predictor of bleeding severity in a perforation model of suba-            rachnoid hemorrhage             Havlíček Vítězslav            Buněčná plasticita plicních epiteliálních buněk při působení bakteriálních lipopolysacharidů             Přestávka 12:00–12:15              12:15–13:15             Jan Lukáš            Modelování trojrozměrné morfogeneze nádorů pankreatu in vitro             Liščáková Barbora            Zmeny elektrickej aktivity podmienené neurodegeneráciou             Abdelrahman Moustafa            Effect of hypokalemia on the electrical activity of patient-specific cardiomyocytes with            Y4734C-RYR2 variant             Laška Michal            Vliv myokardiální remodelace na EKG u DOCA/salt modelu potkana                                   SVK 2024                                                                       9","","Abstrakty                svk 2024","Sekce teoretických a preklinických              oborů                    Anesthesia recovery time as a predictor            of bleeding severity in a perforation model             of subarachnoid hemorrhage               Nižníková Laura , Litvín Matúš 1                          1            1  Ústav patologické fyziologie LF MU             Subarachnoid hemorrhage (SAH) is a severe medical condition involving bleeding into the            subarachnoid space, mostly due to a ruptured intracranial aneurysm. A cascade of events            follows, which induces oxidative stress, inflammation, and cerebral vasospasm, leading to            delayed cerebral ischemia and poor neurological outcomes. While animal models are utilized            in SAH experiments, it is imperative to ensure their accuracy and reliability to extrapolate            findings to human pathology. A common challenge encountered, particularly in perforation            models, is the inability to definitively grade SAH until the animal is euthanized.             To address this challenge, we employed anesthesia recovery times as markers: for the spinal            level – pain reaction recovery time, brain stem level – spontaneous ventilation recovery time,            and neocortical level  – consciousness recovery time. By integrating these markers, we aimed            to develop a comprehensive approach for assessing SAH grade. Furthermore, our study            explored how anesthesia influences these recovery times and its effects on the assessment            of SAH grade.             In our study, male Sprague-Dawley rats were divided into two groups. The first group underwent            SAH induction to study this specific pathology. The second group served as a negative cont-            rol, allowing us to investigate the effects of anesthesia independently of SAH pathology. This            control group was further subdivided based on the duration of anesthesia exposure: 40, 60,            and 120 minutes. This subdivision was designed to simulate the typical duration of the SAH            perforation model, which ranges from 40 to 60 minutes.              Our research identified that used anesthesia recovery times were all found to be indicative of            SAH severity. Additionally, our results suggest that varying the duration of anesthesia within            a range of 40 to 60 minutes does not significantly impact anesthesia recovery times, which            is valuable for standardization in experimental settings. However, the longer recovery times            observed in negative controls with 120 minutes of anesthesia demonstrate that a longer            duration of anesthesia can have a more substantial impact.                   12                                                               MED.MUNI.CZ","In conclusion, our research offers a refined approach for SAH severity assessment in animal            models. These findings contribute to methodological improvements in SAH research, addre-            ssing existing challenges and advancing the predictive accuracy of experimental models.             We would like to thank MUDr. Kamil Ďuriš,  Ph.D. for his guidance, helpful advice, and support            during the completion of this project. Appreciation is extended to Mgr. Jolana Lipková,  Ph.D.,            Bc. Monika Pechočiaková, and Lea Kateřina Koláčková for their contributions.                Buněčná plasticita plicních epiteliálních buněk            při působení bakteriálních lipopolysacharidů               Havlíček Vítězslav 1             1  Ústav histologie a embryologie, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita             Endoplazmatické retikulum (ER) je organelou sehrávající klíčovou roli v regulaci mnoha buněč-            ných procesů včetně udržení diferencovaného fenotypu buňky. Při porušení homeostázy ER            (stres ER) dochází k aktivaci série signálních drah, které mohou vést ke změně morfologie            a molekulárního fenotypu buněk a které jsou často asociovány s fibrotickými a nádorovými            onemocněními.             V této práci jsme se zaměřili na unikátní model expandovatelných plicních epiteliálních buněk            (ELEP) vytvořený na našem pracovišti a na jeho odezvu při expozici lipopolysacharidům (LPS).            LPS je totiž součástí gramnegativních bakterií, který v mnoha buněčných linií působí jako            induktor stresu ER a může souviset s rozvojem závažných plicních onemocnění.             Experimenty byly provedeny na ELEP derivovaných z lidských embryonálních pluripotentních            kmenových buněk a kultivovaných za standardních podmínek v kultivačním médiu a na mis-            kách potažených vitronectinem. Buňky byly vystaveny působení různých koncentrací LPS.            K posouzení morfologických a molekulárních odchylek bylo provedeno srovnání s buňkami            vystavenými účinku tunicamycinu, který působí jako významný induktor stresu ER inhibicí            N-glykosylace proteinů.             Pro morfometrické zhodnocení byly zhotoveny preparáty daných buněčných kultur pro skeno-            vací elektronovou mikroskopii a pro barvení hematoxylinem a eosinem a následnou světelnou            mikroskopii. Rovněž byla provedena analýza migrace buněk prostřednictvím metody „scratch            wound healing assay“. Výsledky byly zpracovány pomocí programu ImageJ 1.54h a progra-            movacího jazyka Python 3.7.1. Dále byla pomocí RT-qPCR stanovena hladina specifických            mRNA sehrávajících roli v rámci stresu ER a změně fenotypu buněk.              Výsledky ukazují sníženou cirkularitu, elongaci a zvýšenou plochu u buněk vystavených účinku            LPS a TN. To koreluje s jejich zvýšenou migrační schopností zjištěnou na základě „scratch            wound healing assay“. Prostřednictvím analýzy míry exprese mRNA byla u buněk pod vlivem            LPS zjištěna snížená exprese genu pro E-cadherin, jehož změny sehrávají důležitou roli v rámci                  SVK 2024                                                                      13","fenoménu epiteliálně mezenchymální tranzice. Zvýšená exprese byla naopak zjištěna u genů            pro BiP a CHOP, což odpovídá zvýšení stresu ER. Hladina mRNA pro N-cadherin nebyla            signifikantně změněna.             U ELEP byly po působení LPS prokázány signifikantní změny na buněčné i molekulární úrovni,            které mohou nasvědčovat průběhu epiteliálně mezenchymální tranzice. Předmětem dalšího            výzkumu je detekce specifických proteinů pomocí imunoblotování a imunofluorescenčních            metod. Rovněž se budeme věnovat studiu modulace stresu ER u ELEP při současném půso-            bení LPS. Tyto výsledky mohou přispět k hlubšímu pochopení role ER v histogenezi plicní            tkáně a patogenezi plicních onemocněních.             Chtěl bych poděkovat svému školiteli doc. RNDr. Petru Vaňharovi, Ph.D. za jeho ochotu, cenné            rady a možnost pracovat na tomto projektu. Dále chci poděkovat Mgr. Jarmile Herůdkové, Ph.D.,            Mgr. Vendule Pelkové a Türkan Portakal za jejich pomoc a nesmírnou trpělivost. Práce byla            podpořena projekty č. GA23-06675S a č. MUNI/A/1598/2023 a programem P-PooL.                Efektivita topicky administrovaného            stabilizovaného růstového fibroblastového             faktoru 10 v prevenci a terapii            lipopolysacharidem indukovaného ARDS na             myším modelu: pilotní projekt               Banasová Barbora , Lipový Břetislav 1, 2                             1, 2            1  Klinika popálenin a plastické chirurgie, Fakultní nemocnice Brno            2  Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i., Brno             Cílem projektu je vyvinout novou terapeutickou strategii pro pacienty trpící syndromem akutní            respirační tísně (ARDS), využívající stabilizovanou formu fibroblastového růstového faktoru            10 (FGF10). ARDS představuje závažné onemocnění plicního parenchymu, charakterizované            difúzním poškozením plicní tkáně, které vede k akutnímu a progresivnímu selhání dýchacích            funkcí. V současnosti neexistuje specifická léčba ARDS a terapeutické strategie jsou primárně            zaměřeny na podporu dýchání a omezení zánětu. Cílem tohoto projektu je provést preklinické            testování účinnosti FGF10-STAB® firmy Enantis s.r.o., Brno, v prevenci a terapii ARDS na            myších modelech, přičemž se zaměří na regeneraci akutního poškození plic indukovaného            lipopolysacharidem (LPS).             V pilotní studii bylo použito 8 samců laboratorních myší (Mus musculus) kmene C57BL/6J ve            věku  5–8 týdnů. Po  14denní aklimatizaci a kontrole zdravotního stavu byli zařazeni do expe-            rimentu. Kritériem byla hmotnost minimálně  20 g, bez klinicky zjevných onemocnění. Zvířata            byla rozdělena do 4 skupin po 2 jedincích (2 kontrolní skupiny, 2 léčené).V rámci samotného            experimentu došlo k inhalačnímu úvodu do celkové anestezie (izofluran 1 –3%), následovala                  14                                                               MED.MUNI.CZ","instilace 0,3 ml roztoku (pufr, lipopolysacharid a FGF10-STAB®) do trachey realizována formou            zavedení kanyly 18G. Syndrom akutní respirační tísně byl navozený pomocí intratracheální            aplikace LPS (0,3 ml  – koncentrace LPS 5 mg/kg t.hm. zvířete) do dolních dýchacích cest.             Po 2–4 dnech experimentu (v závislosti na skupině zvířat) došlo k eutanázii v celkové anestezii            a zvířatům byla odebrána plicní tkáň a tkáň trachey k histologickému vyšetření.             Tkáň byla fixována v 10% roztoku formaldehydu, zalita do parafínu, a řezána na 4 µm tenké řezy.            Provedeno barvení hematoxylin-eosinem. U každé myši byly pořízeny 3 řezy z levé a pravé plíce            a 4 řezy z trachey. Vyhodnocovány byly hyperemie, zvýšená vaskularizace a dilatace kapilár,            zánětlivý infiltrát s mononukleární nebo polymorfonukleární převahou, redukce respiračního            oddílu a stupeň zánětlivého procesu.Tyto výsledky byly vyhodnocovány semikvantitativně na            škále 1 –5 na základě změn pozorovaných ve světelném mikroskopu, přičemž 0 představovala            absenci změn a 5 rozsáhlou přítomnost.             Skupina A  –KONTROLNÍ SKUPINA 1: Tato skupina myší byla podrobena aplikaci LPS, následně            byl po 24 hodinách podán fyziologický roztok a na 5. den byla provedena eutanázie. Myši            č. 1 a č. 2 vykazovaly minimální až mírnou hyperémii, zánětlivý infiltrát s převahou mononu-            kleárů, minimální redukci respiračního oddílu plic a mírný stupeň zánětlivého procesu.             Skupina B  – KONTROLNÍ SKUPINA 2: Tato skupina myší byla podrobena aplikaci fyziologic-            kého roztoku, po 24 hodinách byl aplikován LPS a na 3. den byla provedena eutanázie. Myši            č. 1 a č. 2 vykazovaly střední hodnoty všech měřených parametrů, s převahou zánětlivého            infiltrátu polymorfonukleární povahy.             Skupina C  – LÉČENÁ SKUPINA 1: Tato skupina myší byla podrobena aplikaci LPS,            po 24 hodinách byl aplikován stabilizovaný FGF-10 a na 5. den byla provedena eutanázie. Myš            č. 1 vykazovala minimální přítomnost změn, zejména bez redukce respiračního oddílu plic.            Myš č. 2 vykazovala rozsáhlou přítomnost změn, především s převahou polymorfonukleárního            zánětlivého infiltrátu.             Skupina D  – LÉČENÁ SKUPINA 2: Tato skupina myší byla primárně preventivně podrobena            aplikaci roztoku stabilizovaného FGF-10, po 24 hodinách byl aplikován LPS a na 3. den byla            provedena eutanázie. Myš č. 1 vykazovala minimální až mírnou přítomnost změn, s převahou            zánětlivého infiltrátu mononukleární povahy. Myš č. 2 vykazovala mírné změny na levé plíci            a střední až rozsáhlou přítomnost zánětlivých změn na pravé plíci.             V rámci studie se nám podařilo zavést reprodukovatelný model lipopolysacharidem induko-            vaného ARDS na malém animálním modelu (Mus musculus) a získat pilotní data potvrzující            slibné in-vitro experimentální výsledky z aplikace FGF10-STAB®. FGF-10 pravděpodobně            funguje lépe jako profylaktická terapie v ochraně plicní tkáně před poškozením a prevenci            ARDS. Tuto tézu podporují preklinické studie i naše vlastní pozorování, které naznačuje, že            predchozí podání FGF-10 může znížit závažnost poškození plic. Z tohoto důvodu je nezbytné            provést další výzkum, který by detailněji prozkoumal profylaktický a terapeutický potenciál            FGF-10 v léčbě ARDS. Animální experiment, který navazuje na tuto studii, je již schválen            a bude probíhat v květnu tohoto roku.                    SVK 2024                                                                      15","S velkým uznáním bych ráda poděkovala MVDr. Kateřině Nedbalcové, Ph.D. a mému školiteli            prof. MUDr. Břetislavu Lipovému, Ph.D., MBA, LL.M., za jejich laskavou podporu a možnost            účasti na tomto významném projektu. Je pro mě ctí a privilegiem získat nové zkušenosti a být            součástí vědeckého výzkumu.                Effect of hypokalemia on the electrical activity             of patient-specific cardiomyocytes with            Y4734C-RYR2 variant                                                 1                                  1                                                             2            Abdelrahman Moustafa , Král Martin , Zelenák Štefan , Pacherník Jiří , Bárta Tomáš ,                                                                                         3                                                                            2            Bébarová Markéta 1, 4            1  Department of Physiology, Faculty of Medicine, Masaryk University            2  Department of Experimental Biology, Faculty of Science, Masaryk University            3  Department of Histology and Embryology, Faculty of Medicine, Masaryk University            4  Department of Internal Medicine and Cardiology, University Hospital Brno             and Faculty of Medicine, Masaryk University            Hypokalemia, i.e. serum K+ levels under 3.5 mmol/l, arising from severe diarrhea, kaliure-            sis, and vomiting, can lead to arrhythmia by increasing resting membrane potential, action            potential duration, field potential duration (FPD), and refractory period as well as by affecting            cell automaticity and, thus, also cycle length (CL). We investigated these effects using pati-            ent-specific cardiomyocytes derived from human-induced pluripotent stem cells (hiPSCs) of            a proband with idiopathic ventricular fibrillation and a Y4734C mutation in the RYR2 gene,            comparing them to cells from a healthy control to assess potential deviations in electrical            activity under hypokalemic conditions.             The investigations utilized hiPSC-derived cardiomyocytes of the male proband carrying            Y4734C-RYR2 variant and healthy unrelated male control. Extracellular field potentials gene-            rated by the spontaneous electrical activity of the cardiomyocytes were recorded using the            multielectrode array (MEA) technique (60-6wellMEA200/30iR-Ti; Multi Channel Systems,            Reutlingen, Germany). During control recordings, the cardiomyocytes were washed with            isotonic Tyrode solution containing 5 mmol/l K+ (5K+; composition in mmol/l: NaCl 140,            KCl 5, MgCL2 1, CaCl2 1.8, NaH2PO4 1, HEPES 5, glucose 10; pH 7.4, NaOH). The electri-            cal activity of cardiomyocytes was initially recorded for 5 minutes using the Multi Channel            Experimenter software. Subsequently, the control solution was replaced with a hypokalemic            3 mmol/l K+ Tyrode solution (3K+), and the recording continued for another 5 minutes. The            data were then analyzed using Muti Channel Analyzer software to obtain FPD and CL. FPD            was corrected using the Bazett formula and the beating rate was computed using Microsoft            Excel. Analysis and graphical representations are further refined using the GraphPad Prism            software. Moreover, the short-term variability of CL (STVCL) was calculated and interpreted            using GraphPad. Since the data were normally distributed (Shapiro-Wilk test), arithmetic            means ± S.E.M. from 5 samples are stated below and parametric statistical tests were used            to consider the statistical significance of the observed differences.                 16                                                               MED.MUNI.CZ","In examining the impact of K+ level changes on FPD, CL, and STVCL, our initial experiments            revealed no significant statistical differences either between control and proband groups            or between 5K+ and 3K+ conditions. Nonetheless, several trends were noted. FPD was            comparable in proband and control cells (208.7 ± 23.1 ms and 255.6 ± 52.5 ms, respectively,            P > 0.05), but it showed inverse insignificant changes when K+ levels were reduced from            5K+ to 3K+, being increased in most samples of Y4734C-RYR2 cardiomyocytes            (to 253.5 ± 42.3 ms, P = 0.11) and showing no change or a decrease in some samples of the            control cells (to 248.0 ± 44.7 ms, P = 0.735). Similarly to FPD, CL was not different in proband            and control cells (1.02 ± 0.22 s and 1.07± 0.16 s, respectively, P > 0.05). However, analogical            changes were observed in both groups when transitioning from 5K+ to 3K+ (an insignificant            increase to 1.10 ± 0.23 s in the proband and to 1.31 ± 0.25 s in the control, P = 0.29 and 0.11,            respectively). STVCL values were not significantly different in proband and control cardiomyo-            cytes in both 5K+ and 3K+ solutions.             These observations indicate that genetic predispositions may affect cardiac reactions to            K+ changes. However, due to the statistical insignificance between the groups, we cannot say            with confidence that there is a direct correlation. The statistical insignificance between the            groups is likely due to the small difference in the data, and the low sample number, alongside            potential errors in manual data sampling, interpretation, or analysis.             Supported by GA23-05274S (Grant Agency of the Czech Republic) and MUNI/A/1547/2023            (Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech Republic).               Funkční dopad varianty S1021Qfs*98-hERG             asociované s idiopatickou fibrilací komor               Janková Natálie , Král Martin , Švecová Olga , Pacherník Jiří , Novotný Tomáš ,                                                     1                                                                   2                                                                                   3                          1                                      1            Bébarová Markéta 1,3            1  Fyziologický ústav,  Lékařská fakulta, Masarykova univerzita            2  Ústav experimentální biologie,  Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita            3  Interní kardiologická klinika FN Brno a  Lékařská fakulta, Masarykova univerzita            Gen hERG (z angl. human ether-a-go-go related gene) kóduje protein Kv11.1, který předsta-            vuje pór-formující podjednotku kanálu zodpovědného za rychlou komponentu zpožděného            draslíkového proudu. Při postižení genu hERG mutací snižující jeho funkci (tzv. loss-of-function            mutace) dochází ke zpoždění repolarizace myokardu, což je v klinické praxi obvykle asociováno            se syndromem dlouhého QT typu 2 (LQT2). V genomu námi vybrané probandky byly nalezeny            dvě mutace genu hERG (S1021Qfs*98 a A228V). Pozorované symptomy však nesvědčí pro            LQT2. Na základě klinických kritérií tak byla stanovena diagnóza idiopatické fibrilace komor.            Cílem této studie je provést funkční analýzu detekovaných mutací v genu hERG a posoudit            jejich možný patogenní charakter.                     SVK 2024                                                                      17","Pro analýzu proudu generovaného kanálem obsahujícím protein Kv11.1 byla použita metoda            whole cell patch clamp, konkrétně v módu voltage clamp. Všechny experimenty byly pro-            váděny při teplotě 37 °C na buňkách linie CHO (z angl. Chinese hamster ovary) přechodně            transfekovanými plazmidy nesoucími gen hERG bez mutace (WT, z angl. wild type) nebo            s mutací S1021Qfs*98.             Z analýzy kapacity buněčné membrány vyplývá, že soubory buněk jsou velikostně srovnatelné            (12,9 pF u WT vs. 15,7 pF u S1021Qfs*98; P > 0,05, n = 19 a 23 u WT, resp. S1021Qfs*98). Při            následné statistické analýze pak byla pro zpřesnění výsledků použita i data získaná měřením            proudu generovaného buňkami, které nebyly plazmidy transfekovány.             Pro popis chování kanálu v průběhu aktivace byla provedena analýza proudu vzniklého            v reakci na stimulační impulz, kdy byl zaznamenán 70% pokles registrovaného proudu            (při  0  mV:  219,4  pA  u  WT  vs.  65,3  pA  u  S1021Qfs*98;  P  <  0,01,  n  =  17  a  18  u  WT,            resp. S1021Qfs*98). Srovnání napěťové závislosti ustálené aktivace u obou skupin buněk            nevykazovalo významné rozdíly (V1/2 = -2,75 mV a k = 8,64 u WT vs. V1/2 = 4,06 mV            a k = 8,90 u S1021Qfs*98; P > 0,05, n = 17 a 18 u WT, resp. S1021Qfs*98).             Při analýze časové konstanty deaktivace (τdeact) nebyly rovněž zaznamenány žádné            statisticky významné změny (při -90 mV: 122,1 ms u WT vs. 144,2 ms u S1021Qfs*98;            P > 0,05, n = 15 a 16 u WT, resp. S1021Qfs*98). Stejně tak tomu bylo i u časové konstanty            inaktivace (při 0 mV: 5,9 ms u WT vs. 6,0 ms u S1021Qfs*98; P > 0,05, n = 15 a 14 u WT, resp.            S1021Qfs*98).             V průběhu aktivace kanálu došlo k 70% poklesu registrovaného proudu, což poukazuje na            loss-of-function charakter varianty S1021Qfs*98. Jelikož nedošlo ke statisticky významným            změnám napěťové závislosti aktivace a rovněž časových konstant deaktivace a inaktivace,            zůstává původ poklesu proudu nejasný. Předpokládáme možné změny v celkové nebo povr-            chové expresi kanálu, což bude prověřeno v dalších pokusech.             Následovat pak bude analýza arytmogenního potenciálu druhé z variant nalezených v genomu            probandky, A228V-hERG, a studium působení obou variant současně.             Podpořeno z  projektu NU22-02-00348 (Ministerstvo zdravotnictví ČR) a  z  projektu            MUNI/A/1547/2023 specifického vysokoškolského výzkumu (Ministerstvo školství, mládeže            a tělovýchovy ČR).                                   18                                                               MED.MUNI.CZ","Harnessing the Migrastatic Potential of            Curcumin Derivatives and Evaluation of their             Efficacy in Cancer Therapy                          1, 2                                           1, 2                                                             1, 2                                                                             3            Havriľak Ján , Nováková Kristýna , Filipová Daniela , Jakubek Milan ,                                          4                            3                                                          1, 2            Abramenko Nikita , Kalfeřt David , Masařík Michal , Fojtů Michaela 1, 2            1  Department of Physiology, Faculty of Medicine, Masaryk University            2  Department of Pathological Physiology, Faculty of Medicine, Masaryk University            3  BIOCEV (Biotechnology and Biomedicine Center in Vestec), First Faculty of Medicine,             Charles University            4  Department of Otorhinolaryngology and Head and Neck Surgery, University Hospital             Motol, First Faculty of Medicine, Charles University            Head and neck squamous cell carcinoma (HNSCC) is the seventh most prevalent cancer            worldwide with continually rising incidence rates. Current treatment protocols for advanced            HNSCC often entail invasive surgical procedures in addition to chemo- or chemoradiotherapy,            with potential ramifications for patients in subsequent stages of treatment. Furthermore,            patients diagnosed with human papillomavirus (HPV)-negative HNSCC tumours face poorer            prognosis and reduced overall survival, whose treatment represents a significant challenge            of invaluable clinical need.             To address this pressing problem, we evaluated the possible migrastatic properties of cur-            cumin, a natural polyphenolic compound derived from the turmeric plant (Curcuma longa).            Curcumin‘s high migrastatic potential, which refers to its ability to inhibit cancer cell migra-            tion, is closely linked to its potent inhibitory effect on tumour cell invasion and formation of            secondary tumour lesions. Due to the higher frequency of metastasis in patients diagnosed            with HNSCC tumours, the characterization of new curcumin analogues could be beneficial            for advancing the future treatment of these malignities.             We employed a molecular docking method in our in silico design of the most promising            curcumin derivatives. Subsequently, we assessed and quantified their binding affinity to            dihydroorotate dehydrogenase (DHODH), hypoxia-inducible factor 1-alpha (HIF-1α) and            hypoxia-inducible factor 2-alpha (HIF-2α), all of which appear to be promising pharmacological            targets in recent cancer therapy. The in vitro cytotoxic properties of curcumin derivatives were            examined via MTT assays on a panel of commercially available HNSCC cell lines. Based on            these results, further analysis of their in vitro migrastatic capabilities was conducted in real            time following cell treatment with curcuminoids.             Our in silico analysis identified several therapeutically viable curcumin derivatives, among            which V_Ind demonstrated the highest potential. Notably, V_Ind exhibited a greater binding            affinity to DHODH compared to Leflunomide, a pharmaceutically used inhibitor of DHODH.            Consistent with these results, our in vitro experiments confirmed the strong inhibitory effect            of V_Ind on tumour cell migration in HNSCC cells.                    SVK 2024                                                                      19","In conclusion, our preliminary findings highlight the significant promise of curmuminoid            derivatives and their possible pharmacological use in the treatment of complicated HNSCC            tumours with poor prognosis. Although further testing is necessary, our aim is to elucidate            the biological effects of novel therapeutic agents that could be brought closer to the bedside            of a patient.             The authors would like to collectively thank the Ministry of Health for the funding of this project            (Functional Nanorobots for Navigated Combination Cancer Therapy; ID: NU21-08-00407).                Changes in CXCR4 and CXCR7 in the anterior             cingulate cortex neurons of the neuropathic            pain model               Jambrichová Anna , Bretová Karolína , Bagó Anna , Boadas-Vaello Pere , Dubový Petr 1                             1                                              1                                                                             1                                                          1            1  Department of Anatomy, Faculty of Medicine, Masaryk University            The anterior cingulate cortex (ACC) plays a pivotal role in regulating mood, motivation, cog-            nition, and action. Additionally, it exerts influence on the affective aspects of neuropathic            pain. The functional signaling of chemokine CXCL12 is mediated by CXCR4 and is subject            to modulation by a scavenger receptor, CXCR7.             In our study we investigated changes in CXCR4 and CXCR7 protein levels in ACC neurons            in a mouse model of neuropathic pain induced by spinal cord injury (SCI). We explored the            therapeutic potential of polyphenolic compounds from grape stalk extract (GSE) and coffee            extract (CE) in modulating CXCR4 and CXCR7 levels, leveraging their antioxidant and neuro-            protective properties. The cellular distribution of CXCR4 and CXCR7 immunofluorescence            was quantified in the ACC neurons of lamina II and III from naïve, sham-operated, and SCI-            -operated mice, as well as those that had undergone treatment with GSE and CE.             A significant increase in CXCR4 levels was detected in ACC neurons of lamina II and III in            sham-operated mice compared to those of the naïve mice. Measurement revealed that            SCI-compared to sham-operation resulted in a decreased level of CXCR4 protein. No signi-            ficant changes in CXCR4 levels were obtained in GSE-treated mice, while CE treatment led            to a significant increase in CXCR4 immunofluorescence intensities in the ACC neurons. The            intensities of CXCR7 immunofluorescence differed from those of CXCR4 in ACC neurons            of lamina II and III. The levels of CXCR7 immunofluorescence were significantly reduced in            ACC neurons from sham- and SCI-operated mic, with no difference between lamina II and III.            Treatment with GSE led to CXCR7 levels that were similar to those detected in naïve control.            Surprisingly, a significant reduction of CXCR7 levels was induced in ACC neurons following            CE treatment, in comparison to those from the SCI-saline-treated mice. Our findings indica-            ted a different level of CXCR7 protein between lamina II and III, whereas this was not found            in the case of CXCR4.                   20                                                               MED.MUNI.CZ","The results of our study demonstrated the effects of GSE and CE on the protein levels            of CXCR4 and CXCR7 in the ACC neurons of a neuropathic pain model induced by SCI.             Supported by MUNI/A/1238/2022 and La MARATÓ de TV3 Foundation (201705.30.31).                Mechanical Remodelling in Cancer Cells:             Role of Mitochondrial Network and Substrate            Stiffness               Suzuki Kanako , Huščavová Ema , Navrátil Jiří , Klimovič Šimon , Gumulec Jaromír 1                                          1                         1                                                      1                                                                      2            1  Department of Pathological Physiology, Faculty of Medicine, Masaryk University            2  CEITEC MU, Masaryk University            Cancer cell invasiveness requires both energetic plasticity and the rearrangement of a cyto-            skeletal network of tumor cells. Given the importance of oxidative phosphorylation, we            manipulated the mitochondrial function and ATP production by uncoupler carbonyl cyanide            m-chlorophenylhydrazone (CCCP), Mitochondrial Fusion Promoter M1, and Drp1 inhibitor            (Mdivi-1). This investigation focuses on the impact of mitochondrial structural alterations            on cellular stiffness and migration rates. Additionally, we explored the influence of culturing            cells on a gel substrate, which mimics more natural environments.             PC-3, used as a model of prostate carcinogenesis, was cultured under standard conditions and            on a hydrogel substrate to simulate a physiologically relevant microenvironment. Mitochondrial            structural changes were induced using CCCP, The mitochondrial fusion promoter M1, and            Mdivi-1. Confocal microscopy was used to capture morphological changes, while Atomic            Force Microscopy (AFM) quantified cell stiffness in response to CCCP treatment. Mitograph            software and in-house software were used to assess mitochondrial architecture. Oxygen            consumption rates were measured using seahorse and protein by Western blotting.             Higher concentrations of CCCP induced mitochondrial fragmentation and swelling, including            the formation of doughnut-shaped structures. In live PC3 cells, 10uM CCCP concentrations            significantly reduced mitochondrial connectivity. Cell stiffness was measured using AFM,            revealing no clear relationship between mitochondrial structural changes and cell stiffness            under standard conditions. However, a noteworthy observation was made: cells exhibited            softening immediately after the removal of applied CCCP. Also, cells cultured on a gel sub-            strate exhibited a decrease in Young modulus compared to standard conditions.             Mitochondrial network architecture is relevant for cancer cell invasiveness. Cells cultured on            a gel substrate exhibit Young modulus reduction compared to standard conditions, indicating            potential influences of the microenvironment on cellular biomechanics.                      SVK 2024                                                                      21","I would like to express my sincere gratitude to Ing. Jiří Navrátil and doc. MUDr. Jaromír Gumu-            lec, Ph.D., for their guidance, support, and valuable feedback throughout this project. I also            want to thank Mgr. Ema Huščavová, Mgr. Šimon Klimovič, Mgr. Dana Honsová, Mgr. Klára            Hánělová, Mgr. Tamara Juriňáková for their helpful discussions and work.                Modelování trojrozměrné morfogeneze nádorů             pankreatu in vitro               Jan Lukáš 1            1  Ústav histologie a embryologie,  Lékařská fakulta, Masarykova univerzita             Duktální karcinom pankreatu je onkologické onemocnění s rostoucí incidencí a velmi nepříz-            nivou prognózou. Nádorové buňky odvozené z epitelií vývodných cest pankreatu tvoří se stro-            málními buňkami nádoru komplexní mikroprostředí, které ovlivňuje jeho vlastnosti, například            tvorbu metastáz a rezistenci k léčbě cytostatiky.             V této práci se věnujeme vytváření trojrozměrných struktur in vitro z primárních nádorových            a stromálních buněk izolovaných z reálných adenokarcinomů slinivky břišní. Cílem této práce            je porovnat různé metody přípravy sféroidů.             Pro modelování sféroidů z buněk duktálního karcinomu pankreatu využíváme zejména tři            metody:             První spočívá v potažení dna 96 jamkové destičky agarosou, na kterou je následně pipetována            buněčná suspenze obsahující přibližně 500 buněk (agarose coated wells).             Druhá využívá agarosové formy, která obsahuje  7 × 5 mikrojamek. Do této formy je následně            napipetována buněčná suspenze tak, aby na jednu mikrojamku připadalo přibližně 500 buněk            (agarose molds).             Poslední použitá metoda byla tzv. „hanging drop“. Ta spočívá v nakapání buněčné suspenze            na vnitřní stranu víčka Petriho misky, které je následně překlopeno přes vlastní misku, ve            které je fosfátový pufr.             Takto připravené buněčné suspenze se nechají v inkubátoru při 37 °C a atmosféře 5% CO po                                                                                         2            dobu dvou dnů. Formované sféroidy jsme následně snímkovali první i druhý den na stereo-            mikroskopu Leica M165 FC a následně analyzovali pomocí programu ImageJ se zaměřením            na velikost plochy a cirkularitu.             Výsledky ukázaly, že metody produkují sféroidy přibližně stejné velikosti, v čem se ale významně            lišily, je směrodatná odchylka. Směrodatná odchylka ve velikosti plochy byla u metody hanging            drop téměř 3,5násobná. Mezi ostatními metodami nebyl pozorován významný rozdíl.                   22                                                               MED.MUNI.CZ","Výsledky z analýzy cirkularity sféroidů korelují s výsledky z analýzy velikosti plochy, tj. metoda            hanging drop oproti ostatním metodám produkovala sféroidy s velmi variabilní cirkularitou.             Z výsledků je patrné, že metody agarose coated wells a agarose molds produkují sféroidy            výrazně lépe než metoda hanging drop. Metody agarose coated wells a agarose molds produ-            kovaly sféroidy srovnatelné kvality, tyto metody se však liší v časové i materiálové náročnosti,            v čemž se metoda agarose molds jeví jako vhodnější.             Rád bych tímto poděkoval svému školiteli panu doc. RNDr. Petru Vaňharovi, Ph.D. za jeho            vedení, ochotu a poskytnutou příležitost podílet se na tomto projektu. Dále bych chtěl podě-            kovat všem členům naší výzkumné skupiny za jejich rady a pomoc. Práce byla podpořena            těmito projekty NU23-08-00241, MUNI/A/1598/2023 a programem P-PooL.                Molekulárna klasifikácia karcinómu endometria             u vybranej kohorty pacientiek               Jakubáč Leonard 1            1   Ústav patológie, Lekárska fakulta, Masarykova univerzita             Karcinóm endometria je jedna z najčastejších gynekologických malignít. Za posledné roky sa            jej diagnostický prístup výrazne zmenil po prijatí WHO nomenklatúry, opierajúcu sa o moleku-            lárne-biologickú klasifikáciu. Predchádzajúce rozdelenie podľa histologického obrazu na            typ I a typ II dostatočne neodrážalo charakter nádorového ochorenia. Aktuálne je delenie na            4 subtypy: POLE ultramutovaný, mismatch repair deficientný (MMRd), s nešpecifickým moleku-            lárnym profilom (NSMP) a p53 mutovaný. Identifikácia POLEmut je významným prognostickým            faktorom, predurčujúci lepšie chovanie. Opak predstavuje p53 mutovaný tumor s výrazne            agresívnejším priebehom. Cieľom práce bolo vyhodnotenie molekulárnej klasifikácie u kli-            nicky definovanej kohorty.             Z klinickej databázy bola identifikovaná kohorta 35 pacientiek. Do kohorty bolo zaradených            celkom 5 pacientiek s clear cell karcinómom bez ohľadu na štádium v dobe diagnózy, 5 paci-            entiek vo včasnom klinickom štádiu (štádium I a II), u ktorých došlo k relapsu a 25 pacientiek            v klinickom štádiu III s kompletnou adjuvantnou liečbou v podobe chemorádioterapie po            resekcii. U všetkých pacientiek bol z FFPE vzoriek tumoru vyhodnotený status genu POLE            metódou Sangerovho sekvenovania a vyhodnotená imunohistochemicky expresia mismatch            repair proteínov MLH1 (klon ES05, Dako, RTU), MSH2 (klon FE11, Dako, RTU) MSH6 (klon            PU29, Dako, 1:70), PMS2 (klon EP51, Dako, RTU) a proteínu p53 (klon DO-7, Dako, 1:200).             Pri vyhodnotení molekulárneho subtypu je nutné brať v úvahu existenciu tzv. „multiple classi-            fiers“. Sú to prípady, u ktorých môže byť p53 aberantná expresia/mutácia prítomná sekundárne            pri POLE-ultramutačnom (POLEmut) stave či mismatch repair deficiencii (MMRd). Tieto prí-            pady klasifikujeme ako POLEmut respektíve MMRd a nie ako p53 mutované. Podobne môžu                    SVK 2024                                                                      23","MMR deficiencie vzniknúť na základe POLEmut stavu, preto pri súčasnej pozitivite oboch,            hodnotíme ako POLEmut subtyp.             Molekulárna klasifikácia jednotlivých skupín pacientiek z kohorty boli nasledovné: U žiadnej            pacientky sme nepreukázali POLEmut. Zo skupiny clear cell MMRd 2, NSMP 2, p53mut 1.            Zo skupiny štádia I a II endometroidných MMRd 1, NSMP 2, p53mut 1 a nonedometroidných            MMRd 0, NSMP 0, p53mut 1. Zo skupiny štádia III endometroidných MMRd 9, NSMP 5,            p53mut 2 a nonendometroidných MMRd 0, NSMP 2, p53mut 7. Celkovo bolo POLEmut 0,            MMRd 12, NSMP 11, p53mut 12.  Nepozorovali sme žiadny prípad tzv. „multiple classifiers“.             Všetky serózne karcinómy vykazovali aberantnú expresiu p53. V skupine endometroidných            karcinómov boli tri prípady p53mut, u všetkých sa jednalo o high grade karcinóm.              Cieľom našej práce bolo vyhodnotenie molekulárnej klasifikácie u kohorty 35 pacientiek            s karcinómom endometria. Na základe vyšetrenia mutačného stavu génu pre POLE a expresie            proteínov p53 a MMR, sme pacientky zaradili do jednotlivých subtypov POLEmut, MMRd,            NSMP a p53mut. U všetkých pacientiek sa nám podarilo stanoviť molekulárny subtyp nádoru.            Finálne molekulárny status vyšiel celkovo POLEmut u 0, MMRd u 12, NSMP u 11, p53mut            u 12 pacientkách.             Projekt bol podporený z finančných prostriedkov MZ ČR – RVO (FNBr, 65269705) a z finanč-            ných prostriedkov programom P-PooL LF Masarykovej univerzity.             Veľká  vďaka  patrí  MUDr.  Jitke  Hausnerovej  za  mentorstvo,  Mgr.  Lenke  Zlámalíkovej            a PhDr. Květoslave Matulovej za odborný dohľad pri laboratórnej činnosti a celému Ústavu            patológie FN Brno.                Možnosti a nástrahy využití umělé inteligence            pro potřeby vyhledávání vědeckých publikací               Ott Daniel 1             1   Ústav patologické fyziologie, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita            Rozvoj umělé inteligence (AI) je fenoménem, který poslední roky hýbe světem a dochází k její            implementaci ve stále více odvětvích, lékařství nevyjímaje. AI má vysoký potenciál, v tom že            může práci zefektivnit a zrychlit tím, že za nás zvládne zpracovat velké kvantum informací, se            kterými bychom museli pracovat jednotlivě. Ideální program umělé inteligence pro potřeby            vyhledávání vědeckých publikací by měl zvládnout hledat informace v hlubších souvislostech,            rozlišit relevanci jednotlivých výsledků, extrahovat z textu zásadní informace a čerpat data            z dostatečně velké databáze. Cílem této práce bylo zjistit, zda existují programy AI, které tyto            požadavky splňují, ukázat jejich základní funkce a tím udělat jakýsi náhled do této problematiky.                     24                                                               MED.MUNI.CZ","Pro demonstraci všech současných možností, kterých je umělá inteligence v současné chvíli            schopna v tomto směru nabídnout, byla snaha o testování co největšího vzorku webových            stránek/počítačových programů. Vybráno a otestováno bylo 18 různých subjektů.             Pro jednotné srovnání byl v každém programu zadán úkol, aby odpověděl na dotaz: „Prognos-            tický význam zánětlivých parametrů u subarachnoidálního krvácení“. Tento úkol měl za účel            ukázat, zda umělá inteligence dokáže pracovat s komplexní tématikou jako zánět a jeho            markery v terénu této patologie a zda případně dokáže odhalit konkrétní souvislosti. Další            sledovanou vlastností bylo, zda program dokáže třídit jednotlivé výsledky, dle jejich relevance            a jestli dokáže vyextrahovat z textu podstatné informace.             Testované úkoly zcela splnilo 5 programů, přičemž jako nejlepší z nich se osvědčil Scopus            AI díky jeho všestrannosti. Pro demonstraci velkého spektra funkcí, které tato oblast nabízí            jsem dále vybral jako příklad Elicit a Research Rabbit. Zbylé subjekty úkoly splnily buď neúplně            nebo zcela nedostatečně.             Scopus AI je nově spuštěná umělá inteligence společnosti Elsevier. Je schopna odpovídat na            položené dotazy, přičemž dává odkaz na zdroj studie, ze které vychází. Dále vytvoří myšlen-            kovou mapu, se kterou pracuje, vytvoří seznam expertů na dané téma a navrhuje doplňující            otázky k tématu. Pracuje s velkou databází.             Research Rabbit je jedinečný program zdarma, který na základě výběru/kolekci článků se            kterými pracujeme, vytvoří doporučení studií nových, které mohou téma rozšířit.             Elicit prokázal největší schopnosti při práci s textem. Dokáže odpovědět na dotaz na základě            shrnutí studií na dané téma, extrahovat data z PDF souboru a vytvořit seznam pojmů, kterým            se studie na jednotlivé téma mohou zabývat. Program je placený.             Při práci s programy umělé inteligence je třeba počítat s tím, že to jsou v drtivé většině pro-            gramy zcela nové a nejsou zdaleka neomylné. Pro práci s nimi je stále potřeba jejich práci            kontrolovat a mít přehled a znalosti v oblasti, ve které je využíváme. Nicméně v tuto chvíli mohou            značně urychlit manuální práci  prohledávání databází a sumarizaci dat, kdy potřebné úkony            zvládnou během několika málo vteřin. Lze zcela jistě předpokládat, že v následujících letech            dojde k jejich inovaci a zdokonalení algoritmů a tím se i výrazně zvýší možnost jejich využití.             Chtěl bych poděkovat MUDr. Kamilu Ďurišovi, Ph.D. za jeho čas, ochotu, cenné rady, a hlavně za            to, že mě inspiroval pro práci na tomto tématu. Dále bych chtěl také poděkovat MUDr. Michalu            Jurajdovi Ph.D. za jeho pomoc, čas a hodnotnou zpětnou vazbu.                                SVK 2024                                                                      25","Structures of (S)-enantioselective            haloalkane dehalogenase from a pathogenic             Mycobacterium reveal a new mode of            homodimerization                                 1, 2                                                        1, 3                                                                                        1, 3            Šnajdarová Karolína , Marques Sergio Manuel , Damborský Jiří , Bednář David ,                                                                        1, 3            Marek Martin 1, 3            1  Loschmidt Laboratories, Department of Experimental Biology and RECETOX,             Faculty of Science, Masaryk University            2  Faculty of Medicine, Masaryk University            3  International Clinical Research Center, St. Anne’s University Hospital Brno             Haloalkane dehalogenases (HLDs) are a family of α/β-hydrolase fold enzymes that employ SN2            nucleophilic substitution to cleave the carbon-halogen bond in diverse chemical structures,            the biological role of which is still poorly understood. Their most important biotechnological            applications include (i) biodegradation of environmental pollutants such as 1,2-dichloro-            ethane or 1,2,3-trichloropropane, (ii) decontamination of the warfare agent sulfur mustard,            (iii) synthesis of optically pure compounds for the pharmaceutical industry and (iv) HaloTag            cell imaging. Atomic-level knowledge of both the inner organization and supramolecular            complexation of HLDs is thus crucial to understand their catalytic and non-catalytic functions.             Recently, genomic database mining searches for HLDs with novel properties identified a new            haloalkane dehalogenase, DmmarA, encoded in the genome of a waterborne pathogenic            bacterium Mycobacterium marinum M. A structural biology workflow was employed to explain            the enzyme’s (S)-enantioselectivity and dimeric form, both rare within the HLD enzyme family.            The DmmarA dehalogenase was produced recombinantly in E. coli, purified using affinity            and size-exclusion chromatography, crystallized, and its X-ray structure was solved. Structural            analysis, molecular modelling, and small-angle X-ray scattering were further utilized to clarify            its enantiopreference and oligomerization.             In our work, crystallographic structures of this (S)-enantioselective enzyme were determined            at 1.6 and 1.85 Å resolution. The structures show a canonical αβα-sandwich HLD fold with            several unusual structural features. Mechanistically, the atypical composition of the proton-            -relay catalytic triad (aspartate-histidine-aspartate) and uncommon active-site pocket reveal            the molecular specificities of catalytic apparatus that exhibits a rare (S)-enantiopreference.            Additionally, the structures reveal a previously unobserved mode of homodimerization, which            is predominantly mediated through L5-to-L5 loop interactions. This homodimeric association            in solution is confirmed experimentally by data obtained from small-angle X-ray scattering.            Utilizing the newly determined structures of DmmarA, molecular modelling techniques were            employed to elucidate the underlying mechanism behind its atypical enantioselectivity. The            (S)-preference can be attributed to the presence of a distinct binding pocket and variance in            the activation barrier for nucleophilic substitution.                     26                                                               MED.MUNI.CZ","Collectively, we have solved the first high-resolution molecular structure of an (S)-enan-            tioselective haloalkane dehalogenase. Our findings highlight key molecular features that            distinguish the DmmarA enzyme from other members of the HLD family. The enzyme is now            fully characterized biochemically and structurally, enabling further protein engineering and            potential biocatalysis applications.             The authors would like to express their thanks for financial support to the Czech Science            Foundation (22-09853S).                Vliv glutamátu a specifického antagomiru na             spontánní elektrickou aktivitu hipokampálních            neuronů               Poledňáková Anna , Goliášová Zita , Švecová Olga , Král Martin , Brázdil Milan ,                                                                      1                             1                                            2                                                          1                                                                                    2,3            Bébarová Markéta 1            1  Fyziologický ústav,  Lékařská fakulta, Masarykova univerzita            2   CEITEC, Masarykova univerzita            3  1. neurologická klinika FNUSA a  Lékařská fakulta, Masarykova univerzita            Epilepsie je chronické neurologické onemocnění, na jehož rozvoji se podílí především nerov-            nováha mezi excitační a inhibiční neurotransmisí. Hlavní excitační neurotransmiter v CNS,            glutamát, může při svém nadbytku přispět k hypersynchronní excesivní elektrické aktivitě            neuronů a dle některých studií lze jeho aplikací do kultury neuronálních buněk vytvořit model            epilepsie in vitro. Do epileptogeneze rovněž zasahují změny exprese specifických miRNA,            které jsou v současné době intenzivně zkoumány jako potenciální terapeutické řešení farma-            korezistentní epilepsie. Tento pilotní projekt si kladl za cíl posouzení možného excitačního            vlivu glutamátu a inhibičního vlivu specifického antagomiru na spontánní neuronální aktivitu.             Studie byla provedena na hipokampálních neuronech izolovaných z neonatálních potkanů,            které byly kultivovány v médiu N/Basal obohaceném o doplňky B27, L-glutamin, penicilin/            streptomycin, plasmocin, BDNF (brain-derived neurotrophic factor) a NGF-β (nerve growth            factor β) na multielectrode array (MEA) čipu (37°C, 95% O2 + 5% CO2). Měření elektrické            aktivity neuronů jsme prováděli pomocí techniky MEA (Multichannel Systems; Reutlingen,            Německo) od 7. dne in vitro (DIV7) při vzorkovací frekvenci 25 kHz (5 min ustálení + 10 min            záznam pro analýzu).             V bězích RN002-RN006 byl do vybrané skupiny MEA vzorků aplikován 10 μM glutamát            (10minutov aplikace s následným výplachem; DIV12) a 6 dnů před plánovaným ukončením            snímání jsme aplikovali 30 nM antagomir pro snížení exprese miR-142-5p, následovalo měření            2., 3. a 5. den po jeho aplikaci. V bězích RN007-RN012 jsme se soustředili pouze na vliv            inhibitoru, který byl do experimentální skupiny vzorků přidán DIV21. Po jeho aplikaci byly            zaznamenány další 3 měření, opět 2., 3. a 5. den.                   SVK 2024                                                                      27","U vybraných vzorků jsme pracovali s mediánem frekvence hrotových potenciálů (tzv. spiků)            na jednotlivých elektrodách a počtu aktivních elektrod. Vzhledem k tomu, že normální rozlo-            žení dat bylo zamítnuto (Shapiro-Wilk test), bylo ověření signifikance pozorovaných rozdílů            provedeno s využitím neparametrických t-testů (Wilcoxon a Mann-Whitney test).             Během kultivace došlo k signifikantní nárůstu frekvence spiků i počtu aktivních elek-            trod jak u  kontrolních MEA vzorků, tak u  vzorků s  přechodnou aplikací glutamátu            (n = 7, P < 0,05, resp. n = 8, P < 0,01). Medián spike frekvence v den 0 (tj. v den aplikace            glutamátu) byl u kontrol 0,93 Hz (min. 0,36 Hz; max. 1,61 Hz) a u glutamátových vzorků            1,18 Hz (min. 0,29 Hz; max. 3,36 Hz). Medián počtu aktivních elektrod byl ve dni 0 u kon-            trolních vzorků 23 (min. 12; max. 42) a  u  glutamátových vzorků 11(min. 1; max. 56).            Po 14 dnech kultivace signifikantně vzrostl medián spike frekvence u kontrolních vzorků            na 7,51 Hz (min. 4,53 Hz; max. 13,78 Hz; P < 0,05) a u glutamátových vzorků na 8,23 Hz            (min. 0,76 Hz; max. 20,73 Hz; P < 0,01). Medián počtu aktivních elektrod v tento den byl signifi-            kantně vyšší než ve dni 0, v případě kontrol 40 (min. 27; max. 52; P < 0,05) a u glutamátových vzorků            24,5 (min. 6; max. 59; P < 0,01). Mezi vývojem elektrické aktivity u obou zkoumaných vzorků            nebyl patrný žádný významný rozdíl.             Ze  souhrnné  statistiky  běhů  RN002-RN012, ve které  bylo  hodnoceno 8  kontrolních            a 9 antagomirových vzorků, vyplynulo, že frekvence spiků po aplikaci 30 nM antagomiru            vykazovala nesignifikantní sestupný trend a při porovnání s kontrolou byl medián frekvence            spiků poslední den měření, tj. den 19, zhruba poloviční (5,00 Hz po aplikaci antagomiru,            min. 1,43, max. 12,54, vs. 2,88 Hz u kontrolních vzorků, min. 0,50, max. 5,06; P = 0,11). Počet            aktivních elektrod byl stabilní.              Dle našich dosavadních dat nelze přechodnou 10minutovou aplikaci glutamátu využít jako            model epilepsie in vitro. Pilotní data poukazují na možný inhibiční vliv antagomiru proti miR-            -142-5p na spontánní elektrickou aktivitu neuronů. Pokud toto potvrdí i finální data, bude            možné zvážit snížení exprese této miRNA jako alternativní léčbu farmakorezistentní epilepsie.             Podpořeno z projektu GA23-05274S (Grantová agentura ČR) a z projektu MUNI/A/1547/2023            specifického vysokoškolského výzkumu (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR).               Vliv myokardiální remodelace na EKG             u DOCA/salt modelu potkana                           1                                         1            Laška Michal , Nováková Marie , Stračina Tibor 1            1  Fyziologický ústav, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita            Jedním z důsledků hypertenze je myokardiální remodelace. Ta zpočátku umožňuje zachovat            čerpací funkci srdce, a i za zvýšeného krevního tlaku udržet adekvátní dodávku kyslíku do tkání.            Remodelace však může dále progredovat za rozvoje myokardiální fibrózy. Fibróza vzniká na pod-            kladě aktivace fibroblastů a mění elektrofyziologické vlastnosti srdeční tkáně. Nezastupitelnou                  28                                                               MED.MUNI.CZ","roli ve výzkumu myokardiální fibrózy hrají animální modely. Přestože je všeobecně známo,            že se remodelace srdce (fibróza) projevuje i na EKG, nebyl tento fakt u animálních modelů            dosud zkoumán. Cílem této práce je charakterizovat změny EKG a popsat souvislosti těchto            změn s navozenou remodelací srdce u DOCA/salt modelu potkana.             V práci bylo použito 11 samců potkana kmene Sprague-Dawley ve věku 6 týdnů. Zvířata byla            náhodně rozdělena do dvou skupin. Zvířata ze skupiny F (n = 6) podstoupila v celkové anestezii            unilaterální nefrektomii a byl jim aplikován deoxykortikosteron acetát (DOCA, 20 mg/týden,            s.c.; vehikulum: arašídový olej, 0,2 ml). Do vody jim byla přidávána směs solí (0,9 % NaCl,            0,3 % KCl). Zvířata kontrolní skupiny C (n = 5) podstoupila sham operaci a bylo jim podáváno            vehikulum ve stejném aplikačním režimu. Do vody jim nebyly přidávány soli. Na začátku expe-            rimentu, a následně ve druhém a třetím týdnu bylo u zvířat provedeno měření strukturálních            (šíře stěny a průměr levé komory, frakční objem myokardu (MFV)) a funkčních parametrů            srdce (ejekční frakce levé komory (LVEF)) pomocí magnetické rezonance (přístroj Bruker 9,4 T,            ÚPT AV ČR). Tři týdny od indukce modelu byla všechna zvířata uvedena do celkové anestezie            a byl naměřen 15minutový záznam EKG pomocí vpichových elektrod a systému PowerLab            (AD Instruments). V EKG záznamu byla hodnocena délka P vlny a PQ intervalu, šířka QRS            komplexu a délka QT intervalu (korigováno dle Hodgese). Poté byla zvířata usmrcena, srdce            bylo odebráno a fixováno v neutrálním formalínu pro histopatologickou analýzu. Remodelace            srdce byla hodnocena na tenkých řezech barvených hematoxylinem-eozinem a Goldnerovou            zelení. Fibróza byla kvantifikována jako poměr plochy fibrózní tkáně vůči celkové ploše vzorku            vyjádřený v procentech.             Během tří týdnů došlo u skupiny F k signifikantnímu zvětšení šíře stěny levé komory v systole            (před indukcí 3,50 ± 0,41 mm; 3 týdny po indukci 4,49 ± 0,56 mm; p = 0,0180). U skupiny            F byl rovněž zjištěn signifikantní nárůst frakčního objemu myokardu a ejekční frakce ve            druhém (MFV: 65,39 ± 3,02 %, p = 0,0034; EF: 85,60 ± 2,70 %, p = 0,0412) i třetím týdnu            (MFV: 70,86 ± 4,64 %, p = 0,0013; EF: 87,63 ± 1,62 %, p = 0,0391) ve srovnání s měřením před            indukcí (MFV: 61,98 ± 5,50 %, EF: 76,56 ± 4,47 %). Při porovnání se skupinou C došlo u skupiny            F k signifikantnímu nárůstu frakčního objemu myokardu a ejekční frakce, a to jak ve druhém            (p = 0,0477), tak i ve třetím týdnu experimentu (p = 0,0011). Analýza EKG prokázala, že PR            interval byl signifikantně prodloužen u skupiny F (55,6 ± 4,5 ms) v porovnání se skupinou C            (43,0 ± 1,1 ms; p = 0,0333). Ve skupině F došlo u QRS komplexu (19,6 ± 1,3 ms) k signifi-            kantnímu rozšíření proti skupině C (17,3 ± 1,5 ms; p = 0,0486). Intersticiální, perivaskulární            i replacement fibróza byla detekována ve všech vzorcích skupiny F (0,86 ± 0,73 % tkáně vzorku            postiženo fibrózou), naopak u skupiny C nebyla fibróza pozorována vůbec (p = 0,0346). I když            výsledek korelační analýzy nebyl signifikantní, je patrný vztah mezi šířkou QRS komplexu a MFV            (r = 0,6298; p = 0,0510).             Tato práce jednoznačně dokládá, že u DOCA/salt modelu u potkana dochází během tří            týdnů k myokardiální remodelaci, což se projevuje zvětšením šíře stěny levé srdeční komory,            myokardiálního frakčního objemu a vznikem myokardiální fibrózy. Tyto změny však nejsou            spojené s poklesem ejekční frakce levé komory. Remodelace myokardu se u potkanů rovněž            projevuje na EKG, a to prodloužením intervalu PR a rozšířením komplexu QRS. To naznačuje            prodloužení vedení depolarizace jak v síních, tak v komorách. Model DOCA/salt u potkanů            poskytuje prostor pro zkoumání dopadů remodelace na elektrofyziologické vlastnosti myo-            kardu. S využitím pokročilých metod a zavedených animálních modelů se tak otevírají nové            možnosti výzkumu nejen remodelace myokardu.                 SVK 2024                                                                      29","Děkujeme MUDr. Michalu Hendrychovi (1. ústav patologie, FN USA a LF MU) za histologickou            analýzu vzorků, doc. Ing. Radovanu Jiříkovi,  Ph.D. a Ing. Jiřímu Vitoušovi (Ústav přístrojové            techniky, AV ČR) za měření a analýzu parametrů pomocí magnetické rezonance. Práce byla            podpořena projekty MUNI/A/1343/2022 a MUNI/A/1547/2023.                Vliv stimulace nervus vagus na elektrickou             aktivitu srdce u laboratorního potkana               Antes Josef 1            1   Ústav patologické fyziologie, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita             Nervus vagus (VN) je jedním z 12 hlavových nervů. Jak už jeho jméno naznačuje, bloudivý nerv            inervuje orgány po celém těle  – od svalů měkkého patra až po lienální flexuru tlustého střeva.            Právě šíře jeho působnosti napříč mnoha orgánovými systémy je důvodem, proč je stimulaci            bloudivého nervu věnována vědeckou obcí značná pozornost. Klinicky se již různé varianty            stimulace VN používají k léčbě farmakorezistentních epilepsií a depresí. Dále se intenzivně            studují dopady stimulace na kardiovaskulární systém a na modulaci sepse. Cílem našeho            projektu bylo pozorovat vliv levostranné a pravostranné stimulace VN na EKG laboratorního            potkana. A následně vyhodnotit, zda-li na EKG bude pozorovatelný rozdíl mezi levostrannou            a pravostrannou stimulací.             Jako modelový organismus byli použiti samci laboratorního potkana ve variantě Sprague-            -Dawley s hmotností 275 –329 gramů. Soubor 12 zvířat byl rozdělen do 2 stejně početných            skupin. Ve skupině LR byl jako první stimulován levý vagus, poté pravý nerv. Ve skupině RL bylo            pořadí opačné. Pro experiment byli potkani anestezováni pomocí isofluranu, následně byli            zaintubováni kanylou a napojeni na umělou plicní ventilaci. Pro anestezii byl použit isofluran            ve směsi kyslíku a medicínského vzduchu v poměru 30 % / 70 %. Iniciálně byla použita 5%            koncentrace isofluranu, následně byla kontrakce snížena na 3 %.             Následovalo rozstřihnutí kůže mezi bradovým výběžkem a manubrium sterni. Svalovou vrstvu            jsme preparovali tupou preparací pomocí mikrochirurgických pinzet pod kontrolou chirurgic-            kého mikroskopu. Tato preparace měla za úkol zpřístupnit nervus vagus v trigonum caroticum.            Nervus vagus zde probíhá podél arteria carotis communis. Preparací jsme na obou stranách            očistili bloudivé nervy a jeden z nich byl následně zavěšen na dvě hákovité bipolární elektrody,            pomocí kterých probíhala přímá stimulace (20 Hz, 1 mA). Ve skupině LR byl prvně vyvěšen levý            nerv, ve skupině RL naopak pravý. Dále byly do podkoží v oblasti kožních vírů axil a pravého            třísla vpraveny elektrody pro snímání jednosvodového záznamu EKG. Na celou operaci bylo            vyhrazeno 15 minut.             Ze záznamu EKG každého zvířete byla spočítána průměrná srdeční frekvence (SF) v následu-            jících minutových úsecích: úvodní klidový záznam elektrické aktivity srdce (C1), 5minutová            stimulace nervus vagus (L/R 1–5), poté minuta klidového záznamu po první a před druhou            stimulací (C2–3), následovala 5minutová stimulace kontralaterálního nervu (R/L 1–5) a nakonec                  30                                                               MED.MUNI.CZ","opět klidový záznam (C4–5). Z analýzy dat následně vyplynulo, že existuje statisticky významný            pokles SF při zahájení první stimulace u obou skupin (C1 vs. L/R1). Při zahájení druhé stimu-            lace byl prokázán statisticky významný pokles ve skupině RL (C3 vs. L1), nicméně v druhé            skupině už prokázán nebyl (C3 vs. R1).             Experiment nám umožnil získat představu o reakci SF potkana na elektrickou stimulaci ner-            vus vagus v závislosti na tom, který nerv je stimulován. Silnější efekt jsme mohli vypozorovat            u levostranné stimulace bez ohledu na to, jestli se jednalo o první nebo druhou stimulaci.            Dále bychom mohli testovat hypotézu, zda by i při větším počtu zvířat ve vzorku zůstal pokles            SF v úseku C3 – R1 statisticky nevýznamný. Při větším počtu pokusů by bylo možné zaměřit            se i na vývoj SF během stimulace. V neposlední řadě by v úvahu připadalo i sledování arytmií            typu AV blokád, které se během stimulací sporadicky vyskytovali v našich pokusech.              Rád  bych  poděkoval  mým  školitelům  MUDr.  Michalu  Jurajdovi,  Ph.D  a  MUDr.  Kamilu            Ďurišovi, Ph.D. za jejich pomoc při výzkumu, předání teoretických i praktických znalostí a sta-            tistické zpracování dat. Dále bych chtěl poděkovat mé kolegyni Kláře Žembové za spolupráci            při provádění všech experimentů a Matúši Litvínovi a Lauře Nižníkové za pomoc s aneste-            ziologickou části operací.               Zmeny elektrickej aktivity podmienené             neurodegeneráciou               Liščáková Barbora , Angelovski Andrijana , Švecová Olga , Hříbková Hana ,                                                  1                                                                                2                             1                                                                 1            Sedmík Jiří , Bohačiaková Dáša , Klimeš Petr , Kolajová Martina , Brázdil Milan ,                                                     3                      2                                         2                                                                                    4                                                                      3            Bébarová Markéta 1            1  Fyziologický ústav, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita            2  Ústav histologie a embryologie, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita            3  Ústav přístrojové techniky, Akademie věd České republiky            4  I. neurologická klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařská fakulta,             Masarykova univerzita            Etiológia zvýšenej elektrickej aktivity je u mnohých pacientov s epilepsiou neobjasnená.            Nedávne zistenia poukazujú na prítomnosť proteínov asociovaných s neurodegeneráciou            (NAPs, z angl. Neurodegeneration-Associated Proteins) u epileptických pacientoch. Zvýšene            riziko rozvoja epileptických záchvatov vykazujú aj pacienti trpiaci Alzheimerovou chorobou,            ktorej kauzálne proteíny patria práve medzi NAPs. Neurálne tkanivo s potenciálom rozvoja AD            teda predstavuje adekvátny model pre pozorovanie zmien v elektrickej aktivite a ich prípadné            prepojenie s výskytom NAPs, čím dáva možnosť hlbšie porozumieť vzniku epileptogenného            substrátu a patogenéze epileptických ochorení.             In vitro analýza elektrických zmien v prítomnosti neurodegenerácie bola uskutočnená na            cerebrálnych organoidoch pripravených z neurónov diferencovaných z ľudských indu-            kovaných pluripotentných buniek (hiPSC, z angl. human induced pluripotent stem cells)                  SVK 2024                                                                      31","pacienta s familiárnou formou AD (nAD = 5) a zdravého nepríbuzného jedinca (nWT = 6).            Záznam elektrickej aktivity bol uskutočnený prostredníctvom systému multielectrode array            (MEA; MEA2100-Lite-System, 60MEA-200/30iR-Ti, Multichannel Systems). Organoidy boli kul-            tivované na MEA kompatibilných čipoch a ich aktivita bola zaznamenávaná v diferenciačných            dňoch D72 až D139 (37 °C). Analýza aktivity prebehla v 5.–15. minute záznamu. Detekované            boli hrotové výboje o krátkom trvaní, tzv. spikes, a skupiny hrotových výbojov, tvz. bursts. Keďže            dáta nevykazovali normálne rozloženie (Shapiro-Wilk test), overenie signifikancie výbojových            parametrov bolo uskutočnené prostredníctvom Mann-Whitney testu.             Pri analýze burst aktivity v jednotlivých diferenciačných týždňoch bol zaznamenaný sig-            nifikantný rozdiel v počte aktívnych elektród (DW13: WT 2,54 vs. AD 8,48 %, DW15: WT            2,54 vs. AD 15,25 %, DW16: WT 4,24 vs. AD 22,03 %, DW17: WT 2,54 vs. AD 16,50 %;            P < 0,05) pričom vo všetkých vzorkách zaberal organoid celú snímaciu plochu tj. 60/60            elektród. Ďalší významný rozdiel bol zaznamenaný v  priemernej dĺžke trvania burstu            ( DW17: WT 199,0 vs. AD 373,2 ms, DW19: WT 188,9 vs. AD 262,8 ms, P < 0,05) a v počte            hrotových potenciálov v burste (DW17: WT 7,0 vs. AD 14,0, DW19: WT 6,0 vs. AD 9,3; P < 0,05).            Rozdiely medzi AD a WT v burst-frekvencii (tj. počet burstov za minútu), interburstovom inter-            vale a frekvencii hrotových výbojov v burste neprekročili hladinu signifikantnosti v žiadnom            z meraných týždňov. AD organoidy teda vykazovali vyššiu elektrickú aktivitu ako WT organoidy.             Zvýšená aktivita v doterajších pozorovaniach poukazuje na spojitosť medzi výskytom AD            a zvýšením elektrickej aktivity v neurálnom tkanive a to hlavne v celkovej aktivite organoidov            v rámci počtu aktívnych elektród. AD tkanivo má tendenciu udržiavať dlhšie trvanie burstov            s vyšším obsahov hrotových potenciáloch v nich              Podporené projektmi NU22-04-00366 (Ministerstvo zdravotníctva ČR), LX22NPO5107            (Ministerstvo školstva, mládeže a telovýchovy ČR), 24-12028S (Grantová agentúra ČR)            a MUNI/A/1547/2023 (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR).                                               32                                                               MED.MUNI.CZ","Klinická sekce – chirurgické obory                    Nový experimentální model pro studium             periferní nervové regenerace v terénu            reanimace obličeje metodou dvojité reinervace               Macek Jan , Bayezid K. Can , Kubíčková Lucie , Joukal Marek , Streit Libor 1                                                      2                                                                    2                                     1                      1            1  Klinika Popálenin a Plastické chirurgie, Fakultní Nemocnice Brno            2  Anatomický ústav,  Lékařská fakulta, Masarykova univerzita            Jedním ze slibných nových přístupů v reanimaci obličeje je duální reinervace. Mezi nejvý-            znamnější determinanty klinického výsledku patří výběr vhodného nervu pro reinervaci. Tato            technika se jeví jako velmi slibná, nicméně, evidence-based data pro řádné zhodnocení této            metody v literatuře stále chybí, stejně jako zvířecí model.             Cílem této práce je představit zvířecí model reanimace obličeje technikou dvojité reanimace            v potkanech Wistar a ověřit jeho technickou a anatomickou funkčnost.             Čtrnáct potkanů bylo rozděleno do čtyř experimentálních a jedné kontrolní skupiny  dle počtu            stáží operace (jedna či dvě) a anastomotického přístupu. Nejprve byl odhalen a odebrán            n. suralis pro použití jako Cross facial nerve graft (CFNG). Následně byla provedena anasto-            móza s kontralaterální bukální větví n. facialis a CFNG protažen subkutánním tunelem na            ipsilaterální stranu.              CFNG a motorický nerv k m. masseter byly koaptovány s ipsilaterálním (přerušeným) n. faci-            alis, jeden technikou end-to-side a druhý technikou end-to-end (u druhé skupiny obráceně).            Průměry a délky nervů byly změřeny a zaznamenány.              Po šesti měsících byl potkanům aplikován Fluoroemeraldový tracer a po  24hodinové inkubaci            a utracení zvířat byly odebrány vzorky periferních nervů a mozkového kmene pro analýzu pod            fluorescenčním mikroskopem.             Zákrok byl technicky proveditelný (z hlediska délky a průměru nervů) u všech jedenácti zvířat            pokusné skupiny. Z těchto jedenácti zvířat přežilo devět šestiměsíční regenerační periodu.            Aktivita traceru byla pozorována u každé z pokusných skupin, indikující růst axonů skrz ana-            stomózu. Délka zákroků u jednotlivých skupin se zásadně nelišila.             Náš model je z technického i anatomického hlediska funkční, reanimaci obličeje technikou            dvojité reinervace jsme u potkanů Wistar provedli s vysokou úspěšností. Aplikace traceru,                   SVK 2024                                                                      33","odběr vzorku a mikroskopická evaluace byly provedeny bez významných technických překážek,            což do budoucna umožňuje širokou škálu experimentů proveditelných na našem modelu.             Rád bych poděkoval za všechnu pomoc a vedení svému školiteli, panu  doc. MUDr. Streitovi PhD.            a stejně tak panu  doc. MUDr. Joukalovi,  Ph.D. za cenné rady a konzultace. Velký dík patří též paní            MVDr. Kubíčkové,  Ph.D. za nekonečnou trpělivost a pomoc nejen s fluorescenční mikroskopií.                Chirurgická léčba karcinomu pankreatu               Kitzlerová Anežka , Hlavsa Jan , Procházka Vladimír 1                                        1                            1             1  Chirurgická klinika FN Brno a  Lékařská fakulta, Masarykova univerzita             Duktální adenokarcinom pankreatu (KP) je nejčastějším maligním nádorem slinivky břišní.            Představuje jednu z nejagresivnějších solidních malignit, pětileté přežití pacientů se pohybuje            mezi  2–9 %. Za jediný potenciálně kurativní výkon je považována chirurgická resekce. V době            diagnózy lze chirurgicky odstranit méně než  20 % nádorů. Nejčastější příčinou je diseminace            a lokální pokročilost. Medián přežití se po resekci pankreatu pro duktální adenokarcinom            pohybuje mezi 17 a 40 měsíci. Cílem práce je analýza výsledků chirurgické léčby vybraných            pacientů s KP operovaných na Chirurgické klinice FN Brno a LF MU.             Analyzována byla data 10 vybraných pacientů, kteří na Chirurgické klinice FN Brno a LF MU            podstoupili hemipankreatoduodenektomii pro duktální adenokarcinom pankreatu. U jednotli-            vých pacientů byly sledovány a hodnoceny následující parametry: pohlaví, věk, klinické stádium,            grade nádoru, počet patologem vyšetřených uzlin, radikalita resekce, tříměsíční morbidita,            doba hospitalizace, onkologická léčba, doba bez nemoci, typ recidivy a celkové přežití.             Radikalita resekce byla dle hodnocení bez Leedského protokolu klasifikována jako R0 v 90 %, při            hodnocení dle Leedského protokolu bylo jako R0 klasifikováno 20 % resekcí. Ostatní případy byly            hodnoceny jako kategorie R1. Klinické stádium nádoru bylo zastoupeno následovně: T1 – 0 %,            T2 – 10 %, T3 – 90 %, N0 – 10 %, N1 – 40 %, N2 – 50 %, M0 – 100 %, M1 – 0 %. Nádor byl u 70 %            pacientů klasifikován jako G2, u 30% jako G3. Celková doba hospitalizace činila v průměru            23 dní (min 12, max 57). Klinicky významné komplikace byly zaznamenány u 1 pacienta (10 %).            U 5 pacientů (50 %) byly zaznamenány méně závažné komplikace. Adjuvantní chemoterapie            (adjCHT) byla doporučena u 8 pacientů (80 %), u 1 pacienta doporučena nebyla. Jeden pacient            byl předléčen neoadjuvantní chemoterapií. První linii adjCHT dokončili 4 pacienti. U ostat-            ních pacientů nebyla první linie dokončena.Průměrná doba bez nemoci (DFS) byla 9 měsíců.            Nejčastěji se onemocnění vracelo ve formě metastáz do jiných orgánů (70 %), ve zbývajících            případech (30 %) se jednalo o kombinaci vzdálené metastázy a lokální recidivy. Medián            celkového přežití dosáhl 16,5 měsíců. Celkové přežití bylo delší u pacientů s nádorem gradu            2 oproti pacientům s gradem 3 (medián: 20 měsíců vs. 13 měsíců). U skupiny pacientů,            kteří absolvovali kompletní první linii terapie, bylo ve srovnání s pacienty, kteří z nějakého            důvodu adjuvantní léčbu nedokončili, zaznamenáno delší DFS i celkové přežití (11,25 měsíců            resp. 19,25 měsíců vs. 9,25 měsíců resp. 14 měsíců).                   34                                                               MED.MUNI.CZ","Naše výsledky potvrdily, že prognóza pacientů operovaných pro KP není příznivá. U většiny            pacientů nemoc v poměrně krátkém čase recidivuje a celkové přežití je u většiny pacientů do            20 měsíců. Dlouhodobé výsledky pacientů může zlepšit podání adjuvantní léčby po operaci,            pro kterou je nutný dobrý klinický stav pacienta. Operační výkon je ale spojen s relativně čas-            tým rozvojem pooperačních komplikací a dlouhou dobou hospitalizace. To může znemožnit            podání adjuvantní léčby. Úplné dokončení adjuvantní léčby společně s nižším gradem nádoru            také působilo jako faktor zlepšující výhledy pacienta.             Ráda bych poděkovala MUDr. Janu Hlavsovi, Ph.D. za odborné vedení práce            a doc. MUDr. Vladimíru Procházkovi, Ph.D. za možnost pracovat na tomto projektu.                Measurement of nasal inner lining for purposes             of total nasal reconstruction using 3D            modelling and Heron`s formula               Cenker Dominik , Kubát Martin , Dvořák Zdeněk 1                           1                                         1            1  Department of Plastic and Aesthetic Surgery, St. Anne‘s Faculty Hospital,  and Medical              Faculty of Masaryk University            The reconstruction of the full-thickness defect is a challenging surgical procedure. Recon-            struction of inner lining (IL) is one of the essential parts during reconstruction. A larger flap            is commonly harvested than necessary and is trimmed by a surgeons during the operation            which lead to bigger donor site morbidity and extension of operation time. The aim of this            study was to create reliable, reproducible preoperative planning for IL flap calculated from            external nose parameters and comparison of the accuracy of calculations with CT scan.            We hypothesize that personalized IL area can be calculated with modified mathematical            Heron‘s formula from 3D scans data of external nose and can lead to preoperatively plan            and harvest smaller flap.             The study included DICOM data from head CT scans of 60 Caucasian patients (30 males and            30 females). The data was imported into Slicer software. Using the manual thresholding tool,            we created a 3D model of the nose and its inner lining. The surface area of the inner lining was            then precisely calculated using the area measurement tool (Method 1). These measurements            and results were used for comparison with a faster, less expensive, and less time-consuming            method, namely calculating the area of the inner lining using Heron‘s formula based on the            external dimensions of the nose (Method 2).             In men group, the mean area of the septal inner lining (SIL) was 6.86 cm² for Method 1 and            6.60 cm² for Method 2. The mean area of the alar inner lining (AIL) was 7.52 cm² for Method            1 and 7.76 cm² for Method 2. The mean total inner lining area (TIL) was 28.76 cm² for Method            1 and 28.72 cm² for Method 2. The mean difference between the two methods was -0.26 cm²            for the SIL, +0.24 cm² for the AIL, and -0.04 cm² for the TIL.                   SVK 2024                                                                      35","In women group, the mean area of the SIL was 5.91 cm² for Method 1 and 5.49 cm² for Method            2. The mean area of the AIL was 6.51 cm² for Method 1 and 6.37 cm² for Method 2. The mean            TIL was 24.85 cm² for Method 1 and 23.73 cm² for Method 2. The mean difference between            the two methods was -0.42 cm² for the SIL, -0.14 cm² for the AIL, and -1.12 cm² for the TIL.             The study demonstrates that the area and dimensions required for inner lining creation in            total nasal reconstruction can be accurately determined using external nasal parameters and            mathematical calculation. By achieving an accurate flap size, the invasiveness of the procedure            is reduced, effectively preventing complications such as airway obstruction and the need for            revision surgery. The mathematical calculation-based measurement method is accurate, fast,            and replicable, making it a valuable tool for surgeons. By adopting this method, surgeons can            achieve a more aesthetically pleasing and functionally optimal reconstructed nose, leading            to lower donor site morbidity, shortening of operation time and higher patient satisfaction.             I would like to express my deepest gratitude to MUDr. Kubát and doc. MUDr. Dvořák for provi-            ding me with the opportunity to work on this research project, for their exceptional guidance            and for the invaluable advice they shared with me. Special thanks to Mgr. Natália Jankaničová            from ICRC for her work on statistical analysis. This project was supported by project grant            EIPPRSIV MUNI/A/1610/2023.                Populačná retrospektívna            štúdia pacientov hospitalizovaných             s popáleninami a ich klinické charakteristiky               Petrásšková Lívia , Selecká Dušana , Rucki Janusz , Kotradyová Marianna ,                                                          1                                                                                1                                            1                            1            Bartková Júlia 1              Klinika popálenin a plastickej chirurgie, Fakultná nemocnica Brno,  Lekárska fakulta,            1             Masarykova univerzita            Popáleniny, z pohľadu zdravotnej starostlivosti, predstavujú výzvu a vyžadujú komplexný            prístup. V priemere 3% pacientov, zo všetkých nemocničných ošetrení popálenin v Českej            republike, potrebujú hospitalizáciu.             Zber dát pre retrospektívnu štúdiu prebiehal v priestoroch Kliniky popálenin a plastickej            chirurgie Fakultnej nemocnice Brno, manuálne cez nemocničný systém.             Do štúdie bolo zaradených 1378 pacientov. Selekčnými kritériami boli vek v čase úrazu            minimálne 18 rokov, prítomnosť popáleninového poranenia a  hospitalizácia v  období            od  1. 1. 2016 do 31. 12. 2022.                       36                                                               MED.MUNI.CZ","Priemerný vek pacientov našej štúdie bol 47,54 ± 17,94 rokov (IQR = 32,25–61), s výraznejším            zastúpením mužského pohlavia (n = 992, 66,91%). Index telesnej hmotnosti bol v priemere            27,01 ± 5,67 kg/m2 (IQR = 22,91–29,89).             Popáleninu 3. stupňa sme zaznamenali u 1030 prípadov (74,75%). 59 pacientov (4,28%)            utrpelo inhalačné trauma. Priemerný rozsah popálenin (TBSA - Total Body Surface Area) bol            7,11 ± 8,98% (min. 0, max. 88). Najčastejším ABSI skóre (Abbreviated Burn Severity Index)            bola kategória 4–5 (n = 724; 52,5%), s priemerným skóre 5,24 ± 1,53.              Stredná dĺžka hospitalizácie bola 16,64 ± 14,24 dní (IQR 7–22; min. 1; max. 154). Ako fak-            tory predlžujúce hospitalizáciu sme zaznamenali vek (p < 0,001), TBSA (p < 0,001), ABSI            skóre (p < 0,001) a prítomnosť diabetes mellitus II (p = 0,003). Preklad na jednotku intenzív-            nej starostlivosti bol nevyhnutný pre 275 pacientov (19,96%), s priemernou dĺžkou pobytu            21,01 ± 17,67 dní (IQR 8-27; min. 1; max. 129).             U etiológie popálenin sme pozorovali rozdiel medzi pohlaviami – muži najčastejšie utrpeli            popáleninu ohňom (n = 476; 51,63%), zatiaľ čo u žien prevládalo oparenie horúcimi tekutinami            (n = 220; 48,25%). Väčšina tráum bola náhodných (n = 1355; 98,40%).             Zrozumiteľné spracovanie epidemiológie u pacientov hospitalizovaných s popáleninami            je nevyhnutné pre zlepšenie ich zdravotnej starostlivosti, rovnako ako pre rozvoj v oblasti            prevencie týchto úrazov. Objektívne a porovnateľné výsledky môžu byť základom pre medzi-            národnú databázu.             Poďakovanie patrí tútorke MUDr. Júlií Bartkovej, MBA a Klinike popálenin a plastickej chirurgie            Fakultnej nemocnice Brno.                                                  SVK 2024                                                                      37","Klinická sekce – interní obory                    Autonomní dysfunkce u pacientů             s roztroušenou sklerózou hodnocená pomocí            české a slovenské verze dotazníku             COMPASS 31               Lisá Karolína , Šrotová Iva , Vlčková Eva , Kolčava Jan , Kočica Jan ,                                                1                                                             1                                    1                        1                                                                        1            Hladíková Magdalena , Adamová Blanka , Lisá Iveta , Lisý Ľubomír 3                                                            2                                                 1                                1             1  Neurologická klinika  a FN Brno , Lékařská fakulta, Masarykova univerzita            2  II. neurologická klinika LFUK a UNBA            3  Neurologická klinika SZU a UNBA            Autonomní dysfunkce (AD) je u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) častá. Její preva-            lence se dle různých studií pohybuje v rozmezí 45 –85 %. Nejčastěji se jedná o postižení            kardiovaskulárního systému, sfinkterovou a sexuální dysfunkci. Přestože klinické projevy            AD mají negativní vliv na stav pacientů bývají často poddiagnostikované. Nejdostupnějším            diagnostickým nástrojem ke zhodnocení AD jsou cílené dotazníky, například The Composite            Autonomic Symptom Scale 31 (COMPASS-31). Cílem prezentované práce je posoudit četnost            a charakteristiky AD u pacientů s RS ve srovnání se zdravými kontrolami (ZK) u české a sloven-            ské skupiny a zjistit vztah mezi AD a charakteristikami onemocnění RS (trvání onemocnění,            rozšířená škála stavu postižení (EDSS)).             Průřezová studie zahrnuje 100 českých pacientů s RS (průměrný věk 43,3 ± 10,7 let; 70 % žen)            a 118 ZK (průměrný věk 40,3 ± 11,7 let;  74 % žen). Druhou skupinou byla slovenská vzorka            66 pacientů s RS (průměrný věk 41,5 ± 21 let; 66,6 % žen) a 66 zdravých control (průměrný            věk 45 ± 21 let; 69,7 % žen) Všichni pacienti byli klinicky vyšetřeni vč. hodnocení jejich funkč-            ního postižení pomocí škály EDSS (Expanded Disability Status Scale). AD byla u RS pacientů            i ZK hodnocena pomocí české a slovenské verze skóre Composite Autonomic Symptom            Score-31 (COMPASS-31).             Více než 94 % zařazených českých pacientů s RS uvádělo změny ve ≥ 2 doménách dotazníku            COMPASS-31 (skóre > 0). U slovenské skupiny šlo až o  96,9 %. U českých ZK byly změny            ve ≥ 2 doménách u  79 %, u slovenských ZK šlo o  83 %. U obou skupin vidíme statistickou            významnost (p<0,01). Ve srovnání se ZK vykazovali pacienti s RS v české i slovenské sku-            pině statisticky vysoce významně vyšší celkové skóre COMPASS-31 (p<0,001). Taktéž bylo            prokázané signifikantně vyšší dílčí skóre v jednotlivých hodnocených doménách u české            skupiny pacientů: ortostatická intolerance p < 0,001; sekretomotorická dysfunkce p = 0,002;            sfinkterová dysfunkce p < 0,001; pupilomotorika p = 0,004. U slovenské skupiny pacientů s RS                   38                                                               MED.MUNI.CZ","vyšlo signifikantne vyšší dílčí skóre v doméne sekretomotorické (p = 0,005), gastrointestinální            (p = 0,007) a pupilomotorické dysfunkce (p = 0,0004). Celkové COMPASS-31 skóre u české            skupiny vykazovalo středně silnou pozitivní korelaci s celkovou hodnotou EDSS (Spearmanův            koeficient p = 0,45). U slovenské skupiny táto korelace byla mírně slabší (Spearmanův koe-            ficient p = 0,2). Středně silná pozitivní korelace byla prokázána u české skupiny mezi domé-            nami reflektujícími sfinkterovou dysfunkci v rámci EDSS a v rámci dotazníku COMPASS 31            (p = 0,49). Naopak korelace mezi dobou trvání onemocnění a celkovým skóre COMPASS 31            nebyla prokázána ani u jedné sledované skupiny (p = 0,03). Rozdíly ve výsledcích dotazníku            mezi slovenskou a českou skupinou nevykazovali statistickou významnost (p˃0,05).             Prezentovaná studie potvrdila předpoklad, že AD je u pacientů s RS častá. Nejčastěji se jedná            o sfinkterovou dysfunkci, ortostatickou intoleranci, sekretomotorickou, gastrointestinální            a pupilomotorickou dysfunkci. Tíže AD pozitivně koreluje s funkčním postižením pacientů            hodnoceným pomocí EDSS.             Výskum vznikl ve spolupráci s centrem pro roztroušenou sklerózu neurologické kliniky FN            Brno, II. neurologické kliniky LFUK a UNBA (Bratislava, SK) a neurologické kliniky SZU a UNBA             (Bratislava, SK). Chtěla bych poděkovat moji školitelce MUDr. Ivě Šrotové  Ph.D. za vedení při            realizaci této práce.               Laterální switch z natalizumabu na anti-CD 20            terapii u pacientů s roztroušenou sklerózou               Benetinová Vanda , Šrotová Iva , Hladíková Magdalena , Flašarová Sabina ,                                                              1                                        1                                                                                1                            1            Vlčková Eva 1            1  Neurologická klinika Fakultní nemocnice Brno, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita             Roztroušená skleróza (RS) je chronické autoimunitní onemocnění s prvky neurodegenerace,            které postihuje častěji ženy než muže. První klinické symptomy se objevují většinou mezi             20 –40 lety. Onemocnění se vyznačuje velkou variabilitou klinického průběhu (od velice rychle            progredujících forem vedoucích během několika let k těžké invalidizaci pacienta, až po formy            relativně mírné). Nemoc v současnosti neumíme zcela vyléčit, ale díky časnému zahájení            efektivní protizánětlivé terapie je možné úspěšně modifikovat její průběh.             Léčba však musí být adekvátní tíži základního onemocnění a přizpůsobená individuálním            potřebám pacienta.             V rámci prezentované studie se zaměříme na laterální switch (tedy výměnu terapie za přípra-            vek stejné linie) u pacientů s RS, kteří byli léčeni monoklonální protilátkou natalizumabem,            a u kterých proběhlo vysazení natalizumabu a nasazení na léčbu monoklonálními protilátkami            zaměřenými proti znaku CD20 B lymfocytů tzv. anti-CD20 protilátky, jako jsou humanizovaná            protilátka ocrelizumab a plně humánní protilátka ofatumumab.                    SVK 2024                                                                      39","Důvodem pro změnu nebyla neefektivita stávající léčby, ale bezpečností riziko, především            riziko rozvoje vzácného, infekčního a velice závažného onemocnění  – progresivní multifokální            leukoncefalopatie (PML).  Riziko rozvoje PML roste úměrně s délkou terapie natalizumabem            u pacientů, kteří mají pozitivní protilátky proti John Cunningham viru, jehož reaktivace u imu-            nosuprimovaných osob toto onemocnění způsobuje.             V rámci retrospektivní studie byla vyhodnocena data celkem 25 pacientů (21 žen, průměrný            věk 52,1± let) s relaps remitentní RS, u kterých byl proveden laterální switch z natalizumabu            na anti-CD 20 terapii.             Retrospektivně se hodnotila klinická a radiologická stabilita pacientů po vysazení natalizumabu            a v následujících 12 měsících od nasazení anti-CD 20 terapie.              Většina pacientů 21 ( 84 %) zvládla vysazení natalizumabu a nasazení na anti-CD 20 medikaci            bez klinické a radiologické progrese. U 1 pacienta došlo k radiologické progresi bez korelátu            v klinickém zhoršení. U 2 pacientek během 12 měsíců na anti-CD20 terapii došlo k mírnému            nárustu disability.             K volbě terapie je vždy nutné přistupovat maximálně individuálně a pravidelně vyhodnocovat            poměr rizika a dlouhodobé efektivity terapie.             Limity této studie jsou krátkodobé sledování pacientů a relativně nízký počet pacientů, což            vyplývá i z dalších studií. Do budoucna bude vhodné prodloužit délku sledování i rozšířit            soubor pacientů.             Práce byla podpořena projektem specifického výzkumu č. MUNI/A/1525/2023 a projektem            institucionální podpory FN Brno MZ ČR – RVO (FNBr – 65269705).             Chtěla bych poděkovat MUDr. Ivě Šrotové Ph.D. za vynikající vedení ve všech aspektech této            práce. Její motivující přistup a cenné rady přispěly ke zdárnému dokončení této studie. Děkuji            také MUDr. Sabině Flašarové a MUDr. Magdaleně Hladíkové Ph.D. za vstřícnost a  pomoc při            zpracování dat. V neposlední řadě děkuji vedení Neurologické kliniky FN Brno za možnost            podílet se na tomto projektu.                                        40                                                               MED.MUNI.CZ","Perkutánní koronární intervence (PCI): Vliv EKG            parametrů před výkonem na vznik post-PCI             arytmií               Filka Lukáš 1            1  Interní kardioangiologická klinika,  Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně,             Lékařská fakulta, Masarykova univerzita             Perkutánní koronární intervence (PCI) je nechirurgický zákrok, který se používá k revaskularizaci            koronárních tepen a zlepšení krevního zásobení myokardu. Počet těchto zákroků celosvětově            roste a Česká republika se řadí mezi země s nejvyšším počtem výkonů na milion obyvatel.            I když PCI přináší nesporné benefity pro pacienty s koronárním arteriálním onemocněním, je            nutné zdůraznit i potenciální rizika komplikací. Mezi časté komplikace patří postprocedurální            arytmie (post-PCI arytmie). Tato studie se zaměřuje na posouzení asociace mezi vybranými            parametry z elektrokardiogramu (EKG) pořízeného před PCI a výskytem postprocedurálních            arytmií u pacientů podstupujících elektivní PCI.             Do retrospektivní observační studie bylo zařazeno celkem 432 pacientů, kteří podstoupili            elektivní perkutánní koronární intervenci (PCI) v roce 2019. Data byla shromážděna z elek-            tronické zdravotnické dokumentace a zahrnovala: demografické charakteristiky, anamnéza            onemocnění a komorbidity, preoperační medikace, laboratorní parametry, echokardiografické            parametry, perioperační data. pooperační komplikace (včetně výskytu a typu post-PCI aryt-            mií), preoperační EKG záznamy. Pacienti byli rozděleni do dvou skupin:  skupina s post-PCI              arytmiemi (n = 85),  skupina bez post-PCI arytmií (n = 347 ). V obou skupinách byly porovnány             údaje. Pro statistické vyhodnocení byly použity vhodné statistické testy (t-test, Chí-kvadrát            test, Fisherův exaktní test) v závislosti na typu proměnné. K identifikaci prediktorů post-PCI            arytmií z preoperačních EKG parametrů byla použita mnohonásobná logistická regrese.              Post-PCI arytmie se vyskytly u 20 % (n = 85)  pacientů. Nejčastějšími typy arytmií byly:  bra-             dykardie (57,6 %)  – nová bradykardie nebo signifikantní zhoršení stávající (nutná změna            medikace, pokles o více než 10 tepů za minutu). Supraventrikulární tachykardie (9,4 %),            četné komorové extrasystolie (24,7 %). Méně časté typy: atrioventrikulární blokády (3,5 %),            asystolie (2,4 %), fibrilace síní (4,7 %), ventrikulární fibrilace (1,2 %), ventrikulární tachykardie            (2,4 %). Mezi pacienty s a bez post-PCI arytmiemi byl nalezen statisticky významný rozdíl            v 10 z 17 hodnocených EKG parametrů. Delší průměr QRS, delší průměr QTc interval, nižší            průměr iCEB. Častější výskyt u pacientů s arytmiemi: ST elevace, prodloužený QRS interval,            prodloužený QTc interval, rS komplex ve svodu III, S vlna v I. svodu, R vlna v aVL svodu, iCEB            <3,14. Logistická regrese ukázala, že nezávislými prediktory post-PCI arytmií jsou: QTc interval,            R vlna v aVL. Z hodnocených základních charakteristik se statisticky významný rozdíl mezi            skupinami s a bez post-PCI arytmiemi projevil v 5 parametrech: Ejekční frakce (EF%), Glome-            rulární filtrační rychlost (GFR), užívání nízko-hmotnostních heparinů (LMWH), antiarytmické            medikace, a historie arytmie v dokumentaci.                      SVK 2024                                                                      41","Studie prokázala, že některé preoperační EKG parametry, R aVL, QTc interval, jsou spojeny            s výskytem post-PCI arytmií u pacientů podstupujících elektivní PCI. Identifikace pacientů            s těmito EKG abnormalitami může být klinicky využitelná pro stratifikaci rizika a implementaci            preventivních strategií. Výsledky jsou v souladu s předchozími pracemi, které poukazují na            asociaci mezi abnormalitami na EKG a zvýšeným rizikem arytmií. Omezení studie vyplývá,            že se zaměřila pouze na pacienty podstupující elektivní PCI a nemusí být generalizovatelná,            nemá kauzální design, byla provedena v jediné zemi a centru. Je dále potřebí multicentrických            studií s větším vzorkem pacientů pro potvrzení výsledků a generalizaci na širší populaci.             Rád bych poděkoval MUDr. Karlovi Lábrovi, Ph.D . za cenou kritiku a rady  při práci na této studii.                Postižení lumbálních extensorů u pacientů             s myotonickou dystrofií 2. typu               Matulová Kateřina , Krkoška Peter , Kokošová Viktória , Dostál Marek ,                                                              1                                           1                             1                                                                            1, 2            Adamová Blanka 1            1    Neurologická klinika, ERN-EURO NMD centrum, Fakultní nemocnice Brno   ,             Lékařská fakulta, Masarykova univerzita            2  Klinika radiologie a nukleární medicíny Fakultní nemocnice Brno , Lékařská fakulta,             Masarykova univerzita            Myotonická dystrofie 2. typu (MD2) je autozomálně dominantní multisystémové onemocnění,            jedná se o nejčastější svalovou dystrofii dospělého věku. Typickou manifestací je triáda            příznaků: myotonie, katarakta a svalová slabost postihující zejména proximální svaly dolních            končetin a paraspinální svaly. Paraspinální svaly jsou důležitými posturálními svaly, které            stabilizují páteř. K lumbálním paraspinálním svalům (lumbálním extensorům) patří m. erector            spinae (ES) a mm. multifidi (MF). Dysfunkce těchto svalů je považována za rizikový faktor            pro rozvoj chronické bolesti zad. Cílem práce bylo zhodnotit funkci a morfologii lumbálních            extensorů u pacientů s MD2 a porovnat se zdravými kontrolami.             Do studie bylo zařazeno 37 pacientů s MD2 a 90 zdravých kontrol (ZK), pro další analýzu bylo            potřeba vytvořit dvojice (pacient s MD2 versus ZK), které se neliší pohlavím, věkem a BMI.            Pomocí propensity skóre bylo vytvořeno celkem 35 dvojic. U obou skupin bylo provedeno            funkční vyšetření lumbálních extensorů, byla hodnocena maximální isometrická síla exten-            sorů vleže, vsedě a vestoje a dále vytrvalost extensorů pomocí Biering-Sørensenova testu.            Dále bylo provedeno MR vyšetření lumbálních extensorů s využitím 6bodové Dixon gradient            echo sekvence (mDixon Quant), kde jsme hodnotili množství intramuskulárního tuku (fat            fraction – FF) v ES a MF.             Pacienti s MD2 vykazovali statisticky významně nižší maximální isometrickou svalovou            sílu lumbálních extensorů ve všech 3 polohách (p nabývalo hodnot pro jednotlivé polohy            0,015 až < 0,001) i nižší vytrvalost (Biering-Sørensen test: medián pro MD2 64 s, medián pro            ZK 148 s, p < 0,001) ve srovnání se zdravými kontrolami. Tuková frakce lumbálních extensorů                  42                                                               MED.MUNI.CZ","se rovněž statisticky signifikantně lišila u pacientů s MD2 (nabývala vyšších hodnot) ve srov-            nání se zdravými kontrolami (medián FF pro ES 20,0 % vs. 9,1 %, pro MF 25,9 % vs. 15,8 %,            p < 0,001). Chronické bolesti zad udávalo 17 pacientů s MD2 (48,6 %).             Pacienti s MD2 vykazují snížení svalové síly i vytrvalosti a vyšší tukovou infiltraci lumbálních            extensorů. Tyto výsledky ukazují na funkční i morfologické poškození lumbálních extensorů            u pacientů s DM2. Byl také prokázán častý výskyt bolestí dolní části zad u pacientů s MD2.            Toto zjištění je cenné pro plánování rehabilitace (cvičení) u pacientů s MD2. MR lumbálních            extensorů u pacientů s MD2 se jeví jako slibná metoda k hodnocení postižení svalů a může            být užitečná při sledování dynamiky svalových změn v čase.             Ráda bych poděkovala své školitelce prof. MUDr. Blance Adamové, Ph.D. za odbornou            pomoc, ochotu a čas mi věnovaný. Práce byla podpořena projektem specifického výzkumu            č. MUNI/A/1525/2023 a  projektem institucionální podpory FN Brno MZ ČR – RVO            (FNBr – 65269705).                Rozsiahla delécia 22q12 u pacienta            s obojstranným Schwannómom, mentálnou             retardáciou, percepčnu sluchovou poruchou            a epilepsiou               Bergerová Veronika , Trizuljak Jakub 1,2,3 , Duben Jakub , Blaháková Ivona ,                              1,5                                                              2                                                                               1,3            Vrzalová Zuzana , Staňo Kozubík Kateřina 1,2,3 , Štika Jiří , Radová Lenka ,                                                                             1                           1,3                                                              1            Mejstříková Soňa , Hořínová Věra , Jančálek Radim , Pospíšilová Šárka 1,2,3 ,                                            2,4                            1,3                                                             5            Doubek Michael 1,2,3            1  Středoevropský technologický institut, Masarykova univerzita            2  Ústav lékařské genetiky a genomiky,  Lékařská fakulta, Masarykova univerzita             a Fakultní nemocnice Brno            3  Interní hematologická a onkologická klinika FN Brno, Lékařská fakulta Masarykovy uni-             verzity a Fakultní nemocnice Brno            4  Nemocnice Jihlava            5  Neurochirurgická klinika Fakultní nemocnice u Sv. Anny  v Brně             Snažili sme sa objasniť genetickú príčinu zdravotných problémov probanda: trpí obojstran-            ným Schwannómom, mentálnou retardáciou, percepčnou sluchovou poruchou a epilepsiou.            Išlo o zrelého novorodenca z III. gravidity, pôrod prebiehal záhlavím, boli použité forceps            z dôvodu podozrenia na asfyxiu. Po pôrode bol resuscitovaný a 4 dni strávil v inkubátore.            Krátko po pôrode bola zistená rozštepová vada, ktorá bola vo veku dvoch rokov plasticky kori-            govaná. Psychomotorický vývoj bol spomalený. Po 10. roku života postupne strácal sluch a od            13. roku sa uňho rozvíjala epilepsia. V 25. roku mu bol diagnostikovaný obojstranný Schwan-            nóm akustiku, ktorý bol parciálne resekabilný a po operácii proband trpí pravostrannou ťažkou            parézou n. VII.                  SVK 2024                                                                      43","Krátko po pôrode bol vyšetrený karyotyp bez nálezu patológie. Cestou DPM UDMP VFN Praha            bol vykonaný screening metabolických chorôb s negatívnym nálezom. V KDDL VFN Praha pre            podozrenie zo syndrómu Cornelia de Lange vyšetrovali sialované formy transferínu, nález bol            fyziologický. Preto sme vykonali NGS vyšetrenie nádorového panelu BRONCO. Z týchto dát            sme testovali CNV (variácie počtu kópií), kde sme zistili podozrenie na heterozygotnú stratu            dvoch génov na chromozóme 22. Deléciu jedného z génov sme ďalej vyšetrovali metódou            MLPA (Multiplex Ligation-dependent Probe Amplification). Keďže dané gény sa nachádzajú            veľmi blízko jeden druhého, predpokladali sme génovú väzbu a rozhodli sme sa objasniť            rozsah delécie vyšetrením aCGH (array Comparative Genomic Hybridization). Následne sme            deléciu hľadali aj u rodičov probanda. Potom sme prípad probanda porovnávali s doteraz            publikovanými prípadmi delécií v danej oblasti chromozómu 22 a snažili sme sa nájsť geno-            typovo-fenotypové korelácie.             NGS vyšetrenie nádorového panelu BRONCO odhalilo iba prenášačstvo pravdepodobne            patogénnej varianty c.2T>A v géne pre fumarát hydratázu (FH). Vyšetrením CNV sme zistili            heterozygotnú stratu génov CHEK2 a NF2. CHEK2 je tumor supresorový gén pre proteín CHK2            zapojený do opráv DNA, zastavenia bunkového cyklu a apoptózy v prípade poškodenia DNA.            Gén NF2 kóduje proteín merlín (Schwannomín, neurofibromín 2) dôležitý pre udržiavanie            správneho tvaru bunky, bunkového rastu a bunkovej adhézie. Tiež sa jedná o tumor supreso-            rový gén. Jeho heterozygotnú stratu sme overili aj pomocou MLPA. aCGH odhalilo rozsiahlu            3.8 Mb deléciu 22q12.1→22q12.3 zahrnujúcu 58 známych proteín-kódujúcich génov. U rodičov            probanda sa delécia nepotvrdila, predpokladáme preto deléciu de novo.             Genotyp a fenotyp pacienta sme porovnali s ďalšími 25-imi prípadmi v literatúre. V rámci            genotypu sme sa zamerali na 7 génov spôsobujúcich choroby s medelovskou dedičnosťou            (MN1, TTC28, CHEK2, NF2, LIF, MORC2, DEPDC5). Vrámci fenotypu sme sledovali kranio-            faciálne abnormality (rázštep podnebia, uvula bifida, velofaryngeálna insuficiencia, vysoké            podnebie), mikrocefáliu, mikrognáciu, hypertelorizmus, intelektuálny postih, srdcové defekty,            hypopláziu korpus callosum (resp. veľké mozgové komory), Schwannómy, epilepsiu a stratu            sluchu. Výsledky sme zhrnuli do rozsiahlej tabuľky a následne do názorného grafu. Dĺžka            delécii sa pohybovala v rozmedzí 0.28 Mb až 8.0 Mb.             Proband sa narodil z rázštepom podnebia, no nemá deléciu génu MN1. Predpokladáme, že            za túto vadu sú zodpovedné viaceré gény v oblasti 22q12.             Epilepsia úzko korelovala s deléciou génu DEPDC5, preto je vysoko pravdepodobné, že tento            gén je za ňu zodpovedný.             Podľa literatúry je delécia génu NF2 zodpovedná za rozvoj Schwannómu s 95% penetran-            ciou. Zo 17 prípadov delécie NF2 (vrátane probanda) však v čase publikácie daných prípadov            Schwannómom trpelo len 8 pacientov. Vysvetľujeme si to tým, že medián nástupu ochorenia            je medzi 17-tym a 22-hým rokom života, kým mnohí pacienti boli vyšetrovaní v ranom detstve            – Schwannóm sa teda u nich ešte nevyvinul.             Vzhľadom na deléciu de novo nejde o zvýšené genetické riziko pre ostatných rodinných            príslušníkov.                    44                                                               MED.MUNI.CZ","Chcela by som poďakovať svojim školiteľom a tiež všetkým spoluautorom. Táto práca bola pod-            porená Masarykovou univerzitou (grant MUNI/A/1558/2023), MZ ČR (DRO FNBr, 65269705)            a Národným ústavom pre výskum rakoviny (Program EXCELES, ID project no. LX22NPO5102).                Využití multimediálních zdrojů informací            u pacientů s roztroušenou sklerózou                             1                                                         1                                             1            Jurčáková Anna , Benetinová Vanda , Šrotová Iva , Hladíková Magdaléna 1            1  Neurologická klinika Fakultní nemocnice Brno , Lékařská fakulta, Masarykova univerzita             V dnešní době pacienti čím dál častěji využívají internet, sociální sítě a mobilní aplikace s cílem            nalézt informace o svém onemocnění, ale také získat podporu, pochopení a možnost sdílení            svých pocitů. Problematika získávání informací v digitálním světě se tak úzce dotýká právě            i roztroušené sklerózy (RS), a to proto, že se jedná o onemocnění, které postihuje především             mladé pacienty ve věku 20 –40 let a také proto, že její terapie se velmi dynamicky mění. Je            velmi důležité umět s informacemi, které pacienti získávají na internetu, správně pracovat            a pozitivně je využívat. Současně je také podstatné, aby si pacienti uvědomili, jaké pocity            v nich vyhledávání a sdílení informací vyvolává a dokázali s těmito pocity efektivně pracovat.             V rámci prezentované studie jsme oslovili 200 pacientů (159 žen, průměrný věk 40,1 let)            s roztroušenou sklerózou a pomocí jednoduchého dotazníku, který jsme sami vytvořili, jsme            zmapovali, jak pacienti využívají a do jaké míry je ovlivňují zdravotní informace, které získají na            internetu, v sociálních médiích a v mobilních aplikacích. Dotazníky byly zpracovány anonymně.            Distribuce dotazníků probíhala osobně v rámci RS centra nebo přímo emailem a poté v rámci            sociálních sítí (pacientské skupiny a oficiální stránky pacientských organizací). Vyplnění            dotazníku zabralo v průměru 4 –5 minut a pacienty byl hodnocen jako srozumitelný a zajímavý.             Většina pacientů (113 pacientů, 56,5 %) uvedla, že na internetu vyhledává o RS informace            pouze v českém jazyce, a to z důvodu jazykové bariéry. Způsob vyhledávání informací většinou            spočívá v zadání klíčových slov (nejčastěji roztroušená skleróza a/nebo konkrétní problematika            – například únava) do internetového vyhledávače. V mnohem menší míře pacienti navštěvují            přímo webové stránky určené pro pacienty s RS.             Ve většině případů (143 pacientů,  73 %) pacienti také příliš nevyužívají mobilních aplikací             k monitoraci nebo eventuálně ke zlepšení jejich zdravotního stavu. Pokud ano, tak se větši-            nou jedná o aplikace na měření chůze (55 pacientů, tzn. 97 % pacientů využívajících mobilní            aplikace).             Z výsledků otázek zaměřených na využití sociálních sítí vyplývá, že  41 %  (82 pacientů) oslove-            ných v rámci dotazníků nevyužívá sociální sítě, pokud je využívají, tak nejčastěji jako účastníci             pacientských skupin (58 pacientů,  52 %) a většinou působí jen jako „pozorovatelé“ diskuzí            ostatních aktivních uživatelů a nejvíce se zajímají o osobní zkušenosti jiných pacientů s RS            a jejich zkušenost s konkrétní terapií.                  SVK 2024                                                                      45","Sociální sítě u uživatelů s RS nevyvolávají negativní emoce a spíše je pacienti vnímají jako            zdroj informací.             Uvedená studie je zatím první studií tohoto typu. Kromě získání přehledu o tom, jak pacienti            využívají multimédia k získávání informací, tak částečně přispěla i k osvětě mezi pacienty.            V rámci dotazníku byly uvedeny webové stránky určené pro pacienty, o kterých často před-            tím pacienti nevěděli a mohli získat lepší představu o využití konkrétních mobilních aplikací            (například podcastových aplikací, které jsou cílené pro pacienty s RS).              Chtěla bych poděkovat své školitelce MUDr. Ivě Šrotové Ph.D. Všechna pomoc, trpělivost            a podpora, kterou mi v průběhu práce poskytla, výrazně přispěla k dokončení a zkvalitnění            tohoto projektu. Zvláštní poděkování patří také všem pacientům, kteří se zapojily do výzkumu            a zdravotním sestrám RS centra, které pomohly s distribucí dotazníků.                Zhodnocení potenciálu neinvazivní nádorové            diagnostiky v dětské onkologii prostřednictvím             multimodální analýzy volné cirkulující DNA               Urban Teodor , Pokorná Petra , Štěrba Jaroslav , Slabý Ondřej 1, 2                                                          3                                        1, 2                        1, 2            1  Biologický ústav Lékařské fakulty, Masarykova univerzita            2  Středoevropský technologický institut, Masarykova univerzita            3  Klinika dětské onkologie, Fakultní nemocnice Brno,             Lékařská fakulta, Masarykova univerzita             V onkologické diagnostice je standardem využití reprezentativního vzorku nádorové tkáně,            jehož zisk může být limitován anatomickou lokalizací tumoru. Zároveň odráží stav onemocnění            pouze v daný moment a neumožňuje skrz invazivitu odběru sledování jeho vývoje v čase. Jako            alternativa překonávající tyto limitace je čím dál častěji testováno využití tzv. tekuté biopsie,            v rámci které jsou v tělních tekutinách studovány cirkulující biomarkery, nejčastěji tzv. volná            DNA. V oblasti dětských solidních nádorů je tento koncept stále minimálně rozšířen. Tato pilotní            studie si tak klade za cíl zhodnotit jeho potenciál komplexní analýzou vzorků 8 pacientů léče-            ných na Klinice dětské onkologie a následným srovnáním s výsledky vyšetření nádorové tkáně.             Do studie byly zařazeny 4 vzorky likvoru pacientů s nádory centrální nervové soustavy            a 4 vzorky plazmy u pacientů s extrakraniálními solidními nádory. Pro izolaci cirkulující volné            DNA (ccfDNA) z tekuté biopsie byla použita sada QIAmp Circulating Nucleic Acid Kit (Qiagen).            K následné analýze byla využita kombinace dvou metod, a to cíleného DNA sekvenování            a celogenomového sekvenování s nízkým pokrytím. Cílené DNA sekvenování sloužilo k detekci            jednonukleotidových záměn (SNV) a krátkých inzercí/delecí a celogenomové sekvenování            k záchytu změn počtu kopií a strukturálních aberací, zejména fúzních genů. Sekvenační            knihovny pro cílené DNA sekvenování byly připraveny pomocí sady QIAseq Targeted DNA            Panel – Comprehensive Cancer Panel (Qiagen) pokrývající 275 klinicky relevantních genů                   46                                                               MED.MUNI.CZ","a sekvenace byla provedena na přístroji NextSeq 500 (Illumina). Knihovny pro celogenomové            sekvenování byly připraveny pomocí sady KAPA HyperPlus Kit (Roche) a sekvenace proběhla            na přístroji NovaSeq 6000 (Illumina). Získaná sekvenační data byla následně bioinformaticky            zpracována a vyhodnocena. Získané výsledky byly porovnány s daty z analýz provedených            na vzorcích nádorové tkáně, které zahrnovaly celoexomové sekvenování, RNA sekvenování,            array CGH nebo metodu MLPA.             Analýzou vzorků nádorové tkáně metodou celoexomového sekvenování, která sloužila k porov-            nání s výsledky cíleného DNA sekvenování vzorků tekuté biopsie, byly u 7 z 8 pacientů iden-            tifikovány  1–4 známé či potenciálně významné SNV či krátké inzerce/delece. U 5  z těchto            pacientů (71 %) byla alespoň jedna alterace detekována také ve vzorku tekuté biopsie. Kon-            krétně byly detekovány alterace genů H3-3A, TP53, SMARCB1, NF1, ATRX či BCOR. U jednoho            pacienta byla oproti vzorku nádorové tkáně v tekuté biopsii zachycena odlišná záměna v genu            NRAS, která však zasahovala stejný kodon. Alelická frekvence variant se napříč vzorky tekuté            biopsie pohybovala v rozmezí  3,5–54 %. Analýzou vzorku nádorové tkáně metodou cíleného            RNA sekvenování, která sloužila k porovnání schopnosti detekovat strukturní přestavby ze            vzorku tekuté biopsie metodou celogenomového DNA sekvenování s nízkým pokrytím, byla            u 3 z 8 pacientů nalezena přítomnost klinicky relevantního fúzního genu. Žádná z těchto            přestaveb však nebyla ve vzorku tekuté biopsie detekována. Co se týče analýzy změn počtu            kopií a jejího srovnání s výsledky analýz nádorové tkáně, vyhodnocení v současné době teprve            probíhá.             Dosavadní výsledky poukazují na to, že je tekutá biopsie u většiny pacientů schopna reflekto-            vat vybrané s nádorem asociované alterace, zejména SNV a krátké inzerce/delece. Detekce            strukturních přestaveb byla s využitím zvoleného metodického přístupu neúspěšná a pro            případnou klinickou implementaci je tak nutná další optimalizace metody či zvážení volby            odlišného metodického přístupu. Závěrem lze konstatovat, že získaná data podporují vyu-            žití analýzy tekuté biopsie jako nástroje pro neinvazivní diagnostiku u dětských pacientů            se solidními nádory, je však potřeba provedení rozsáhlejších studií na této cílové populaci            a celková standardizace preanalytické a analytické fáze laboratorního procesu k dosažení co            nejspolehlivějších výsledků.             Rad bych poděkoval panu prof. RNDr. Ondřeji Slabému, Ph.D. za zastřešení mé práce v rámci            projektu P-PooL a paní magistře Petře Pokorné za odborné vedení mé práce.                                      SVK 2024                                                                      47","Sekce nelékařských oborů                    Bakteriální kontaminace brýlových obrub               Bc. Mangerová Eva 1, 2             1  Katedra optometrie a ortoptiky, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita            2  Mikrobiologický ústav Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně , Lékařská fakulta,             Masarykova univerzita             Brýlové obruby jsou denně vystaveny interakci s lidskou kůží, potem, prostředím a různými            čisticími prostředky, což může přispět k hromadění bakterií a dalších mikroorganismů na            jejich povrchu. Tato mikrobiální kontaminace může mít negativní dopad na zdraví nositele            a může představovat riziko přenosu infekcí. Studie je zaměřena na bakteriální kontaminaci            jednotlivých částí obruby. V práci je porovnání znečištění jednotlivých částí obruby. Cílem            práce je prostřednictvím dotazníkového šetření a mikrobiálního výzkumu zjistit, jaké faktory            ovlivňují míru mikrobiální kontaminace brýlových obrub a jakým způsobem je péče o brýlové            obruby prováděna respondenty.             Studie probíhala v oční optice Optik Krouman v Brně, kde nejprve 110 probandů vyplnilo            dotazník týkající se péče o brýlové obruby. 100 respondentům byly odebrány vzorky z brý-            lové obruby, které se otiskly do krevního agaru. Do krevního agaru se otiskl brýlový střed,            pravá stranice a pravé sedlo. K přesnějšímu vyhodnocení otisknuté plochy brýlí se pořídily            fotografií jednotlivých vzorků a zakreslily se části obruby využité k otiskům na papírovou            předlohu. Pro vyhodnocení velikosti plochy byly využity fotografie vzorků, které se porovná-            valy s naskenovanými papírovými nákresy v grafickém editoru. Jednotlivé vzorky byly umís-            těny do doby převozu v lednici a uchovávaly se při teplotě 4 °C. Do 24 hodin byly otisky            převezeny na Mikrobiologický ústav, kde se následně krevní agary přetiskly do diagnostické            půdy Uriselect. Vzorky byly uloženy do termostatu ke kultivaci, která probíhala 16–24 hodin            při 37 °C. Po kultivaci byly otisky vyhodnoceny mikrobiologem a případné patogenní nálezy byly            určeny pomocí přístroje MALDI-TOF. V den vyhodnocení byly spočítány jednotlivé kolonie na            krevním agaru pro jednotlivé části brýlové obruby a byly pořízeny fotografické snímky nálezů.            Po naskenování nákresů otištěných brýlových obrub a porovnání s jednotlivými fotografiemi            v grafickém editoru byla následně vypočítána plocha otisku a počet kolonií na určité části            obruby. Z množství kolonií se vypočítala hustota kolonií na mm  obruby. Z těchto výpočtů lze                                                                  2            určit míru znečištění brýlové obruby            Dotazníkového šetření se zúčastnilo 110 probandů (79 žen a 31 mužů). Průměrný věk dotazo-            vaných byl 42,87 let. Nejmladšímu účastníkovi bylo 21 let a nejstaršímu bylo 86 let. Z dotazní-            kového šetření, vyplývá, že více než polovina respondentů si čistí své brýle vícekrát do týdne.            35 respondentů si čistí své brýle každý den. 79 respondentů si čistí jen brýlové čočky na            svých brýlích. Nejčastěji k čistění využívají mýdlovou voda a látkový hadřík. 40 dotazovaných                   48                                                               MED.MUNI.CZ","si nechává čistit brýle v optice. Z celkového počtu dotazovaných mělo kovovou obrubu            57 respondentů. Sedla brýlové obruby si nechává vyměňovat 48 % z 57 dotazovaných.             Z mikrobiologického výzkumu vyplývá, že nejvíce znečištěnou plochou byl anatomický nos-            ník/ sedlo brýlí. V průměru činilo znečištění 0,190 kolonií/mm . Nejnižší míra znečištění se                                                                   2            vyskytovala na brýlovém středu obruby, kontaminace činila 0,062 kolonií/mm .  V porovnání                                                                                2            plastových a kovových obrub vychází nižší míra znečištění u plastových obrub, výsledné            průměrné znečištění činilo 0,072 kolonií/mm , kovové obruby byly průměrně kontaminovány                                                   2            0,127 kolonií/mm .                           2            Celkem z otisků bylo určeno 13 rodů. Na obrubách se vyskytovaly rody Staphylococcus,            Bacillus, Peribacillus, Paenibacillus, Pantoea, Exiguobacterium, Neobacillus ,Acinetobacter,            Enterobacter, Pseudomonas, Enterococcus a Aerococcus. Celkový počet koaguláza-pozitiv-            ních stafylokoků (Staphylococcus aureus) byl 8, všechny nálezy byly MRSA negativní.             Z výsledků plyne, že je vhodné edukovat více klienty očních optik o možnostech čištění brý-            lových obrub a  o výměně sedel u kovových  obrub. Dále je vhodné pro klienty očních optik            trpícími častějšími kožními onemocněními v oblasti obličeje, doporučit plastovou obrubu,            která se snadněji čistí. V práci se dále zjistilo, že čistění celých brýlí snižuje míru kontaminace            obrub. Celkově lze tedy konstatovat, že mikrobiální kontaminace brýlových obrub může být            ovlivněna nejen frekvencí čištění, ale i materiálem samotné obruby. Díky této práci by měla            být veřejnost více informována o důležitosti péče a čištění nejen brýlových čoček, ale celých            obrub, čímž by se mohlo výrazně snížit riziko bakteriální infekce spojené s nošením brýlí.             Poděkování patří mému vedoucí diplomové práce, panu MUDr. Ondřeji Zahradníčkovi, za            odbornou pomoc a připomínky, které mi byly užitečné při zpracování této práce. Zároveň chci            poděkovat všem pracovníkům Mikrobiologického ústavu ve Fakultní nemocnici u svaté Anny            v Brně, za jejich laskavost a pomoc při zpracovávání výzkumu.               Koncept vylepšení EIT náramku v rozpoznávání             gest a uživatelské přístupnosti                              1                                             1                                                                            1, 2            Cmíralová Marie , Holubářová Anna , Bulva Vítězslav , Karlíček Marek ,                                                            1                       1            Šolc Vojtěch , Mikulka Jan 1            1  Ústav teoretické a experimentální elektrotechniky, fakulta elektrotechniky             a komunikačních technologií, Vysoké učení technické v Brně            2  Ústav fyziky, fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií,             Vysoké učení technické v Brně            Elektrická impedanční tomografie (EIT) se ukazuje jako slibná cesta k pokroku a vývoji v oblasti            zařízení s různorodým uplatněním ve zdravotnictví, komunikací člověka s výpočetní technikou            a dalších oblastech. EIT funguje na principu impedance - odporu kladenému střídavému            elektrickému proudu v materiálu či tkáni. Tato metoda využívá slabého elektrického proudu                  SVK 2024                                                                      49","procházejícího skrze elektrody umístěné na povrchu materiálu nebo těla. Následně měří            výsledné napětí. Analýzou změn v impedanci umožňuje EIT nahlédnout do vnitřní struktury            zkoumaného materiálu nebo tkáně.             S důrazem na zlepšení ergonomiky náramku a jeho přesnosti rozpoznávání gest se naše            výzkumná práce zabývá zmenšením dosavadní robustní struktury náramku. Prostřednictvím            teoretických modelů a algoritmů si klademe za cíl vylepšit schopnost zařízení interpretovat            gesta rukou s vyšší přesností. Za využití poznatků z oblasti zpracování signálů a strojového            učení, se náš tým snaží vytvořit zařízení, které se snadno integruje do každodenního života            uživatelů a zároveň nabídne možnosti ovládání výpočetní techniky pomocí gest ruky. Náramek            chceme mít z kvalitního a příjemně nositelného materiálu a elektrod, které nebudou uživateli            překážet a vytvářet pocit nepohodlí.              Prozatím jsme ve fázi vývoje prvního prototypu. Pro první orientační měření bioimpedance za            účelem zisku orientačních dat jsme vybrali plastový řemínek pro fitness náramek a měděné            elektrody, které plánujeme později v našem projektu nahradit za biokompatibilnější variantu.            Inspiraci čerpáme z článku: https://dl.acm.org/doi/10.1145/3472749.3474758 a volně dostup-            ných dat z GitHubu: https://github.com/HCIELab/EIT-kit_open-source.             Představením tohoto konceptu chceme přispět k rozvoji EIT zařízení s potenciální aplikací            napříč různými odvětvími. Prozatím je EIT brána jako levná neinvazivní metoda, která by se            dala využít v mnoha odvětvích medicíny. Dosud se uvažuje nad aplikací při vyšetřování plicních            chorob a karcinomu prsu. Náš náramek využívající stejnou technologii by mohl usnadnit život            lidem s postižením pohybového aparátu, například jemné motoriky nebo by ji mohl nahradit            hrubou motorikou. Těmto lidem i mnoha dalším by náš náramek usnadnil každodenní život            možností bezdotykově ovládat různá elektronická zařízení.             Naše poděkování patří doc. Ing. Janu Mikulkovi, Ph.D. za jeho podporu v průběhu našeho            probíhajícího výzkumu. Dále také děkujeme Vysokému učení technickému v Brně za zpří-            stupnění prostorů laboratoří pro náš výzkum a finanční podporu v rámci soutěže FEKTTeams.                Příčiny rozdílu mezi velikostí AC/A poměru            určeného gradientní metodou a výpočtem               Hájková Magdaléna 1            1  Katedra optometrie a ortoptiky, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita             AC/A poměr, neboli akomodační konvergence ku akomodaci, nemá v dnešní době stále takové            docenění v optometristické praxi, jaké by si zasloužil. Důležitý je při strabologické diagnos-            tice, neboť u většiny lidí se vyskytuje přinejmenším určitý stupeň heteroforie, u některých            dokonce i heterotropie. Velikost poměru může posloužit nejen při stanovení správné diagnózy,            ale také při volbě ideálního řešení binokulární poruchy. Problémem však je rozdílná velikost            AC/A poměru pro různé metody měření. Práce si položila za cíl porovnat dvě nejčastěji                  50                                                               MED.MUNI.CZ","používané metody  – gradientní a výpočetní. Výzkum se také zaměřil na různé modifikace            testu a jejich vliv na výsledný AC/A poměr.            Výzkum probíhal v Očním Centru Visual v Kroměříži. Naměřeno bylo 36 probandů, již byli            vybírání z běžných klientů Centra. Aby mohli být zařazeni do studie, museli splňovat několik            vstupních kritérií  – normální binokulární vidění, obě oči bez patologie a bez manifestního            strabismu, nepřítomná amblyopie, věk maximálně 38 let a jedinci museli být navíc schopni            udržet tablet a slovně popsat směrové strany. Z 36 naměřených osob bylo 24 žen a 12 mužů.            Nejmladšímu bylo 8 let a nejstarší dosahoval 38 let. Měření probíhalo u všech probandů stejně            a za totožných podmínek. Nejprve byla změřena heteroforie do dálky, která byla potřebná            k určení AC/A poměru výpočetní metodou. Prvně byl použit test bez akomodačního pod-            nětu. Následovalo stejné měření navíc však s akomodačním podnětem, který sloužil také            jako kontrola ostrosti testu. Do blízka probíhalo měření heteroforií obodbným způsobem, ale            navíc byly změřeny také údaje pro gradientní metodu. K tomu posloužila čočka -1 D, která se            předřazovala před jedno oko. Celkově byly do blízka použity tři odlišující se testy. První byl opět            bez akomodačního podnětu a druhý s ním. Poslední varianta také obsahovala akomodační            podnět, ale lišila se držením testu samotným vyšetřovaným. Všechny naměřené hodnoty byly            zaneseny do tabulky a posloužily k výpočtu jednotlivých AC/A poměrů.             Výsledky výzkumu potvrdily běžně v literatuře uváděnou informaci, že vypočítaný AC/A poměr            nabývá vyšších hodnot nežli poměr gradientní. Náš rozdíl ve všech třech měřeních přesahoval            4 pD/D. Porovnávány též byly výsledky testů bez akomodačního podnětu a s ním. Obě metody            vykazovaly větší míru průměrného AC/A poměru při použití podnětu, ale pouze u metody            gradientní tuto myšlenku potvrdila navíc nadpoloviční většina probandů, u kterých ke zvýšení            poměru skutečně došlo. U výpočetní metody, tak zvýšení nastalo spíše jen náhodně. Opačné            závěry nastaly při porovnání testů s akomodačním podnětem v rukách vyšetřujícího a vyšet-            řovaného. Předpoklad, že držení testu nemá na velikost AC/A poměru vliv, se potvrdil pouze            pro výpočetní metodu, neboť se u více než 2/3 měřených zjistil žádný či jen mírný rozdíl mezi            testy. Gradientní metoda se naopak ukázala na uchopení testu závislá, jelikož více probandů            spadalo do skupiny s velkým rozdílem mezi testy.             Cílem práce bylo porovnat velikost AC/A poměru určeného gradientní a výpočetní metodou,            a to bylo naplněno. Ukázalo se však, že gradientní metoda podléhá vlivům snižující výsledek            vůči běžně udávaným hodnotám v literatuře. Z porovnání s dalšími studiemi a jednotlivými            testy v našem výzkumu vyplývá, že výhodnější se k určení poměru zdá být metoda výpočetní.            V případě, že je zvolena metoda gradientní, je vhodné použít alespoň test s akomodačním            podnětem, neboť takový AC/A poměr se nejméně odlišoval od předpokládaných hodnot. Nej-            lepší je volit navíc test, který nebude držet přímo měřený jedince. Výpočetní metoda naopak            na držení tesu závislá není, a proto lze zvolit takové uspořádání, které je všem nejpohodlnější.             Chtěla bych velice poděkovat především panu Mgr. Pavlu Křížovi, Ph.D. za všechny jeho nápady,            postřehy, podněty a rady poskytnuté během celého projektu. Poděkování patří též celému            týmu Očního Centra Visual v Kroměříži za spolupráci a nejvhodnější podmínky k uskutečnění            výzkumu.                       SVK 2024                                                                      51","Vliv kouření na endotel rohovky               Pilná Barbora 1            1   Katedra optometrie a ortoptiky, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita             Kouření je v naší společnosti často spíše společenským statusem než vidinou reálné hrozby.            Pravidelný kuřák si při zapálení cigarety běžně nezvědomuje nebezpečí, která tato jeho rutina            objektivně představuje. Pokud už se takovýto člověk nad riziky spojenými s kouřením zamyslí,            budou to na prvním místě pravděpodobně nejčastěji choroby spojené s dýchacím ústrojím.            Málokdo si uvědomí spojitost s očním zdravím. Vznikají stále nové výzkumy, které potvrzují,            že kouření a jeho následky v lidských tkáních mají poměrně výrazný vliv nejen na rohovkový            endotel, ale obecně na celé oko. Cílem této práce je zjistit, jaký vliv má pravidelné užívání            tabákových výrobků právě na endotel rohovky, konkrétně na počet endotelových buněk, jejich            velikost a tvar.             Výzkum probíhal ve Fakultní nemocnici u Sv. Anny na Oddělení očních nemocí a optomet-            rie. Probandi výzkumu byli převážně pacienti tohoto oddělení. Studie se zúčastnilo celkem            41 probandů ve věku 30 až 60 let. Dolní hranice třiceti let je stanovena s ohledem na potřebu            zahrnout do studie jedince, kteří měli prostor legálně pravidelně kouřit alespoň pár let. Naopak            horní hranice šedesáti let je stanovena z důvodu statisticky vyššího průměrného úbytku hus-            toty endotelových buněk u lidí starších právě šedesáti let. Studovaný soubor byl rozdělen na            dvě skupiny  – kuřáky (studovaný soubor; v počtu 40 očí) a nekuřáky (kontrolní soubor; v počtu            40 očí). Každý z probandů vyplnil krátký dotazník týkající se jeho celkového a očního zdraví,            a v případě kuřáků také frekvence a dlouhodobosti kouření. Následovala kontrola předního            segmentu oka na štěrbinové lampě. Vylučovací kritéria zahrnovala: degenerace a dystrofie            rohovky, jizvy rohovky, stav po nitrooční operaci či refrakčním výkonu na rohovce, nitrooční            zánět v anamnéze, špatná spolupráce při vyšetření či nekvalitní snímek z endotelového            mikroskopu. Samotné měření endotelových buněk probíhalo na endotelovém mikroskopu            NIDEK CEM-530. Z  nasbíraných hodnot byly u obou souborů porovnávány průměrné hodnoty            buněčné denzity (CD), jejich hexagonality (HEX) a indexu variačního koeficientu (CV). Tyto            průměrné hodnoty byly dále statisticky vyhodnoceny.             Ve výsledcích výzkumu nebyl zjištěn vliv kouření ani na jednu ze sledovaných hodnot parametrů            rohovkového endotelu, nicméně při interpretaci těchto výsledků je třeba mít na paměti limitace            této práce, z nichž největší je malý počet probandů účastnících se výzkumu.Věkový průměr            měřené a kontrolní skupiny se lišil pouze o 1,91 let, proto bylo možné bez problémů porovnávat            průměrné hodnoty sledovaných parametrů endotelu mezi oběma skupinami. Počet měřených            očí byl v obou skupinách rovněž stejný. Hodnoceny byly hodnoty buněčné denzity endotelu,            variační koeficient CV buněk a jejich hexagonalita. U žádného sledovaného parametru jsme            však nezjistili statisticky významný rozdíl mezi skupinou kuřáků a nekuřáků. Endotel rohovky            tedy v naší studii nevykazoval poškození, které bychom mohli přisuzovat kouření.             Z výsledků vyplývá, že kouření nemá statisticky vliv na počet buněk rohovkového endotelu,            jejich velikost ani hexagonalitu. Nicméně vzhledem k nekonzistentnosti výsledků podobných            světových studií je zde určitá možnost, že kouření jako takové zrak, a potažmo endotel rohovky,            negativně ovlivňuje. Roli zde mohou hrát rovněž různé doprovodné okolnosti a morbidity.                  52                                                               MED.MUNI.CZ","Přesto stále zůstávají další četná zdravotní rizika spojená s kouřením tabákových výrobků              – z komplikací týkajících se očí je to větší riziko rozvoje VPMD a katarakt. Faktem zůstává, že            kouření velmi nepříznivě ovlivňuje lidský organismus, a to nejen organismus aktivních kuřáků,            ale také těch pasivních, na což se tato práce snaží poukázat.             Zde bych ráda poděkovala své školitelce doc. MUDr. Karolíně Skorkovské, Ph.D. za odborné            vedení projektu a za nespočet cenných rad a připomínek. Dále děkuji Oddělení očních nemocí            a optometrie ve Fakultní nemocnici u Sv. Anny za poskytnutí prostor k realizaci měření.                                                                              SVK 2024                                                                      53","Stomatologická sekce                    Klinická studie testující aplikaci bioaktivních             látek pomocí zubní nitě               Drápelová Kateřina , Hromčík Filip , Holochová Pavla , Böhm Jan ,                                                             2                             1                                                                       2                                            1            Kuželová Košťáková Eva , Zdeněk Pokorný , Janda František , Růžička Filip ,                                                                   5                                                  4                                  3                                                                                6            Bořilová Linhartová Petra 1, 2, 7            1  Stomatologická klinika FN u sv. Anny, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita            2  RECETOX, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita            3  Katedra chemie, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická,             Technická univerzita Liberec            4  Katedra strojírenství, Fakulta vojenských technologií, Univerzita obrany            5  Wikinomist s.r.o.            6  Mikrobiologický ústav FN u sv. Anny, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita            7  Klinika ústní a čelistní chirurgie, FN Brno, Masarykova univerzita            Nedostatečná ústní hygiena je hlavní příčinou nejen pro vznik zubního kazu, ale i gingivitidy            a parodontitidy. Tato onemocnění mohou vést ke ztrátě zubů a k celkovému zhoršení kvality            života. Zubním plakem podmíněná onemocnění parodontu navíc souvisí v pokročilých stadi-            ích se zvýšením systémové zánětlivé zátěže a s rozvojem onemocněními kardiovaskulárního            systému, s rizikem encefalitidy či předčasného porodu. Progredující zubní kaz může vést            k systémové sepsi či endokarditidě. Cílem klinického testování bylo zhodnotit vliv používání            prototypu nanovlákenné zubní niti obohacené o bioaktivní látky (Ligilactobacillus salivarius)            na množství plaku a krvácivost dásní a zjistit, zda má obsah probiotické kultury dopad na            mikrobiální složení plaku.             Klinické testování bylo navrženo jako prospektivní randomizovaná dvojitě zaslepená studie            s pěti kontrolními body po 14denních úsecích s wash-out obdobím. Zúčastnilo se 33 parti-            cipantů, kteří splnili stanovená kritéria a podepsali informovaný souhlas schválený Etickou            komisí FN Brno (jednací číslo 07-160222/EK, číslo projektu 14/22). Nikdo nebyl v průběhu            studie vyřazen.             Dobrovolníci byli muži českého a slovenského občanství starší 18 let s alespoň 20 zuby,            celkově i parodontálně zdraví nebo s mírnou parodontitidou (max. stage 2) a s dobrými hygie-            nickými návyky. Pro účely studie byli pseudonymizováni a náhodně rozděleni do dvou skupin            ( A – 17 a  B – 16 účastníků). Po celou dobu pro ně platila jednotná opatření – stejný typ zub-            ního kartáčku a pasty, zákaz používání jiných mezizubních pomůcek než pro studii určených            a absence cíleného zubního ošetření vyjma zubní pohotovosti.                     54                                                               MED.MUNI.CZ","U všech účastníků byly v pěti dvou týdenních time-pointech hodnoceny sledované klinické            parametry – plakový index a index krvácivosti dásní dle schématu: 1. po wash-out období,            2. po používání 1. niti (pro skupinu A nit kontrolní, pro skupinu B nit testovaná), 3. po druhém            wash-out úseku, 4. po používání 2. niti a 5. po posledním wash-out období. V jednotlivých            návštěvách byl proveden odběr plaku papírovým endodontickým čepem z gingiválních sulků            u zubů 12, 26, 32 a 46. Ve dnech 14 a 42 proběhlo navíc použití přidělené niti přímo v ordinaci            lékařem a následně odběr plaku bezprostředně po aplikaci niti.             Na základě statistické analýzy klinických parametrů byla potvrzena hypotéza, že 14denní použí-            vání prototypu zubní niti s i bez bioaktivních látek signifikantně snižuje krvácivost dásní i výskyt            zubního plaku v dutině ústní oproti stavu před zahájením studie (p<0,001, Wilcoxonův test).             Při porovnání dvou skupin účastníků dosáhla lepších výsledků skupina začínající s nanovláken-            nou nití s Ligilactobacillus salivatorius (nit B). U této skupiny došlo k průměrnému snížení plaku            u každého zubu o 18 %. Výraznějšího zlepšení však participanti dosáhli u indexu krvácivosti            dásní – ten se snížil průměrně u každého zubu o 16 %, nicméně v momentě, kdy používali            nanovlákennou nit bez bioaktivních látek, zlepšila se krvácivost výrazně o 28 %, index plaku            opět o 18 %. Předpokládaným důvodem, proč skupina začínající s nití s probiotikem dosáhla            lepších výsledků je jeho přetrvávající efekt v zubním plaku.             Dle mikrobiologické analýzy odebraného plaku bylo zjištěno, že subgingivální plak po použití            nitě s probiotikem přímo v ordinaci byl bezprostředně obohacen o L. salivarius. Ten byl iden-            tifikován v plaku i po 14denním používání zubní nitě a může přetrvávat i po dalších 14 dnech.            Zubní plak po používání nanovlákenné niti s i bez probiotika obsahoval méně kariogenních            a parodontálních bakterií.             Stav přítomnosti plaku a krvácivosti po dvoutýdenním wash-out období, kdy participanti            nepoužívali žádné mezizubní pomůcky, se neliší od stavu před zahájením studie (p>0,05).             Klinická studie dokazuje, že prototyp nanovlákenné zubní nitě bez i s probiotiky zlepšuje            úroveň orálního zdraví, nicméně je podstatné používat mezizubní pomůcky na pravidelné            bázi. Užívání mezizubní nitě s probiotiky (Ligilactobacillus salivarius) je inovativní cestou,            jak inkorporovat bioaktivní látky do gingiválního sulku a snížit podíl parodontálních bakterií            v subgingiválním plaku.             Chtěla bych poděkovat MDDr. Filipu Hromčíkovi, Ph.D., který po dobu mé spolupráce na kli-            nické studii byl skvělým mentorem, i všem, kteří se na celém projektu podíleli. Tento projekt            vznikl za podpory programu Technologické Agentury ČR, Projekt č. FW02020042.                                SVK 2024                                                                      55","Sekce doktorandská                    Bacteriome of the Middle Ear in Children             and Young Adults with Cholesteatoma and            Retraction Pocket: A Pilot Study               Bartoš Michal , Urík Milan , Burešová Lucie , Holochová Pavla , Budinská Eva ,                                     1,2                         1,2                                                                       3                                                                                     3                                                      3            Bořilová Linhartová Petra 3            1  Department of Pediatric Otorhinolaryngology, University Hospital Brno            2  Department of Pediatric Otorhinolaryngology, Faculty of Medicine, Masaryk University            3  RECETOX, Faculty of Science, Masaryk University, Czech Republic            Chronic otitis media (COM) is one of the most frequent middle ear diseases in children and            young adults. The dysfunction of the Eustachian tube and bacterial infection are the main            causes of the disease. The aim of this pilot study was to describe and compare bacteriomes            of the middle ear in children and young adults with the serious form of COM, such as choles-            teatoma, and retraction pocket of the tympanic membrane, and normal healthy middle ears.             In this case-control study, swabs from middle ear were obtained during the surgery of chil-            dren with cholesteatoma (N=23), retraction pocket (N=26), and these indicated for cochlear            implantation (N=15, controls). The genomic DNA extraction with QIAamp DNA Mini Kit was            followed by creation of 16S rDNA gene library and sequencing performed using the MiSeq            reagent kit V3 on a MiSeq instrument according to the manufacturer’s instructions. Samples            with relative abundance of at least one bacterial genus > 20 % were considered as positive            for the specific bacterial genus.             The bacterial diversity was generally observed as low in the middle ear samples from patients            with COM; usually DNA content from one or two bacteria dominated in the sample. The high            abundances of DNA from eleven bacterial genera were found in samples from middle ear            of children with cholesteatoma and retraction pocket; samples were the most often positive            for DNA of Staphylococcus, Alloicoccus, and Turicella. 39.1 % samples from patients with            cholesteatoma and 38.5 % samples from patients with retraction pocket were positive for            one or more bacterial genera, these groups are similar for this characteristic (p > 0.05). Sig-            nificant difference in positivity for one or more bacterial genera between grouped patients            with cholesteatoma and retraction pocket (38.8 %) vs. patients indicated for cochlear implant            (6.7 %) was observed (p < 0.05)             While bacteriomes of middle ear with cholesteatoma and retraction pocket differed from the            bacteriomes of middle ears from controls, findings in these both pathological conditions                    56                                                               MED.MUNI.CZ","were similar. These results can support the statement that retraction pocket is a pre-cho-            lesteatoma stage.             Especially thank for my lector, associate professor Milan Urík, MD. He guides me in my work            and helps me with finding of financial support for this research. I thank to RECETOX, especially            associate professor RNDr. Petra Bořilová Lihnartová, for laboratory and professional help.                Investigating The Role of Endoplasmic             Reticulum Stress and Unfolded Protein            Response in Patient Derived Pancreatic             Adenocarcinoma Cells               Cakmakci Riza Can , Acimovic Ivana , Jan Lukáš , Portakal Türkan , Eid Michal ,                                                                        1                                                                                    2                                             1                                                        1                             1            Vlažný Jakub , Moravčík Petr , Kala Zdeněk , Vaňhara Petr 1, 5                                      4                       3                                                   4            1  Department of Histology and Embryology, Faulty of Medicine,             Masaryk University            2  Internal Hematology and Oncology Clinic, University Hospital Brno            3  Department of Pathology, University Hospital Brno            4  Surgery Clinic, University Hospital Brno            5  International Clinical Research Center,St. Anne’s University Hospital            Pancreatic adenocarcinoma (PDAC) is a prevalent and deadly form of cancer, often diagnosed            at an advanced stage due to lack of apparent symptoms. Survival rates are low, with most             patients surviving only 1 –2 years post-diagnosis. Rapidly proliferating PDAC cells may trigger            UPR due to high protein synthesis demand, leading to the buildup of misfolded proteins in            the ER. We focused on the changes in expression of canonical markers of ER stress (BIP,            CHOP), E- and N-cadherins to investigate EMT, and ER-associated proteins with putative role            in carcinogenesis (TUSC3, EGFR and TGF-β). Our project’s aim is to investigate the ER stress            in PDAC patient cells to provide novel molecular marker diagnostics, follow-up and targeting.             Primary tumor cells expanded in vitro from resected PDAC tumors were cultured in DMEM            enriched by 10% FBS in 37°C and humidified atmosphere. Cell viability of Tunicamycin (TN),            TUDCA and Salubrinal (SAL) was determined by MTT assay. Protein biomarkers associated            with ER stress in PDAC samples were analyzed by Western Blot using antibodies specific for            Binding immunoglobulin protein (BIP), CCAT-enhancer-binding protein homologous protein            (CHOP), Tumor Suppressor Candidate 3 (TUSC3), Transforming growth factor-β (TGF-β),            E-cadherin, N-cadherin and Epidermal growth factor receptor (EGFR). Changes in specific            marker expressions were detected by Western Blot.             Cells were passaged to three PD10 Petri dishes when confluent. Trypsin was used to detach            cells from the dishes. Before treatment, cells were proliferated in PD10 Petri dishes to appro-            ximately %70 confluency. Tunicamycin (TN) at sub-lethal concentrations (0.5 and 1 mM)                  SVK 2024                                                                      57","was used to induce ER-stress by inhibition of n-glycosylation. Tauroursodeoxycholic acid            (TUDCA) and Salubrinal (SAL) with 500 nM concentrations were combined with TN to reduce            the effect of TN.             We first induced ER stress in cells by treating them with TN. TN is a widely used chemical            compound to induce ER stress by inhibiting glycosylation which is the vital part of pro-            tein function and stability. We found that the canonical Unfolded Protein Response (UPR)            signaling was activated, shown by increased expressions of BIP and CHOP upon treatment            in TN groups. TUDCA functions as a chaperone in proper protein folding within the ER            and reduces ER stress by preventing the accumulation of misfolded proteins. Therefore,            TUDCA+TN groups showed increased expression of ER stress markers compared to TUDCA            treated and untreated groups. Similar to TUDCA, SAL maintains proper protein folding and            prevents accumulation of misfolded proteins. SAL is a chemical that functions in ER stress by            inhibiting dephosphorylation of specific pathways in ER stress response. Expression of BIP            and CHOP has also increased with SAL+TN groups compared to untreated, and SAL treated            groups. TUSC3 expression decreased only in TN groups. E-cadherin expression decreased            across all groups except in the TUDCA group. N-cadherin expressions showed contradictory            results in our observations. We observed a slight increase in EGFR expression in TN groups            at 0.5 and 1 μM concentrations, which further increased in TUDCA+TN and SAL+TN groups.            There was not any noticeable changes in TGF-β expression between the groups.              In summary, our MTT findings suggest that TN at concentrations of 0.5 and 1 μM are optimal            for observing ER stress differences. Treatment with TUDCA (500nM) and SAL (500nM) notably            reduced the expression of canonical ER stress markers. Decrease in E-cadherin expression            and increase in N-cadherin expression suggest enhanced invasion potential of PDAC cells            through epithelial-to-mesenchymal transition (EMT). Additionally, the downregulation of            TUSC3 in TN-treated groups is associated with increased proliferation, migration, and invasion            in PDAC cells. Upregulation of EGFR is related with cancer cell lines. Overall, our findings            suggest that inducing ER stress may promote EMT in PDAC primary cells, contributing to            tumor cell invasiveness.             This work was supported by Ministry of Health of The Czech Republic, grant            no. NU23-08-00241 and by funds of Faculty of Medicine, Masaryk University, grant. no.            MUNI/A/1598/2023.                                      58                                                               MED.MUNI.CZ","Lipopolysaccharide-induced EMT and ER            stress in expandable lung-like epithelia                                                1                                                                1                          1            Portakal Türkan , Havlíček Vítězslav , Herůdková Jarmila , Pelková Vendula ,                                                                                 1                             1            Cakmakci Riza Can , Hampl Aleš , Vaňhara Petr 1, 2                                          1, 2            1  Department of Histology and Embryology, Faculty of Medicine, Masaryk University            2  International Clinical Research Center, St. Anne’s University Hospital            Lung inflammation induced by LPS which is found in the cell wall of gram-negative bacte-            ria, prompts an epithelial to mesenchymal transition (EMT), leading to the accumulation of            extracellular matrix. This can result in interstitial fibrosis and ultimately respiratory failure.             When misfolded proteins accumulate in the Endoplasmic Reticulum (ER), the Unfolded Protein            Response (UPR) mechanism is activated. However, when the UPR may become excessively            activated, leads to phenotypic changes in cells and even cell death.             This study aims to investigate the mechanism underlying LPS-induced EMT in expandable            lung-like epithelial cells (ELEP cells) derived from human embryonic stem cells (hESCs) and            investigate the role of ER stress.             ELEP cells were derived from human embryonic stem cells as described by us previously            (Kotasova et al. 2022). For this purpose, they were initially directed towards foregut endo-            derm using Activin A signaling, followed by lung-specific differentiation via FGF, BMP, and            Wnt signaling pathways. RA, dexamethasone, and IBMX were utilized for the maintenance of            ELEP cells. Subsequently, the lung-specific characteristics were confirmed by flow cytometry,            demonstrating TTF1 positivity.             To understand the effects of LPS on ELEP cells, both 2D monolayer and 3D cell culture by            hanging drops were conducted. Cells were treated with different concentrations of LPS,            tunicamycin, and TUDCA. Afterward, detailed analyses of the cells were performed using            PCR, Western blot, and immunofluorescence microscopy.             LPS and tunicamycin (TN) treatment increased the migration capacity of ELEP cells. qRT-PCR            results revealed an upregulation in SLUG and SNAIL after LPS treatment. In TN-treated cells,            qRT-PCR, WB, and IF analyses confirmed the activation of UPR, indicated by the increase            in BiP and CHOP expression. Treatment with TN led to an increase in both E-cadherin and            N-cadherin adhesion molecules, as determined by qRT-PCR, WB, and IF methods.             ER stress activation in cells induced by LPS was investigated through BiP and CHOP expre-            ssions. According to IF and qRT-PCR results, an increase in BiP and CHOP was observed,            although there was no significant difference in WB results. Changes in cadherin expre-            ssions with LPS were examined through qRT-PCR, WB, and IF analyses. While IF and WB            results showed an increase in N-cadherin expression, qRT-PCR results indicated an increase            in E-cadherin expression, and no significant changes were observed in N-cadherin.                   SVK 2024                                                                      59","Light microscopic images showed that untreated cells formed spheroids in 7 days, while cells            treated with TN were forming spheroids on the 1st day. The spheroid formation time did not            change with the cells induced by LPS, but the spheroids were significantly larger compared            to the untreated group. qRT-PCR analyses of spheroids on the 3rd day revealed upregulation            of BiP, CHOP, E-cadherin, and N-cadherin expressions, indicating the activation of UPR by            both TN and LPS and resulting changes in adhesion molecules.             ELEP cells undergo EMT upon induction by LPS, and this possibly occurs similarly with            tunicamycin induction, due to UPR activation followed by changes in adhesion molecules.            Additionally, the acceleration of spheroid formation by tunicamycin and the larger spheroid            formation induced by LPS could be associated with EMT.             Kotasová H, Capandová M, Pelková V, Dumková J, Koledová Z, Remšík J, Souček K, Garlíková            Z, Sedláková V, Rabata A, Vaňhara P, Moráň L, Pečinka L, Porokh V, Kučírek M, Streit L,            Havel J, Hampl A. Expandable Lung Epithelium Differentiated from Human Embryonic Stem            Cells. Tissue Eng Regen Med. 2022 Oct;19(5):1033-1050. doi: 10.1007/s13770-022-00458-0.            Epub 2022 Jun 7. PMID: 35670910; PMCID: PMC9478014.             This work was supported by the Czech Science Foundation, grant no. GA23-06675S and by            funds of Faculty of Medicine, Masaryk University, grant. no. MUNI/A/1598/2023.                                                           60                                                               MED.MUNI.CZ","","67. Studentská vědecká konference            Program a sborník abstraktů               Editor: MUDr. Michal Jurajda, Ph.D.            Sazba: Institut biostatistiky a analýz, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity            Soutěžní abstrakty nebyly redakčně upravovány a za jejich obsah odpovídají            autoři příspěvků.             Vydala Masarykova univerzita, Žerotínovo nám. 617/9, 601 77 Brno           1., elektronické vydání, 2024             ISBN   978-80-280-0542-9","",""];