var textForPages = ["Adam Jareš, František Kasl                                         a Pavel Loutocký                          SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI                              UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE                                                                           Masarykova                                          univerzita","","ACTA UNIVERSITATIS BRUNENSIS IURIDICA                                 EDITIO SCIENTIA                                                                     muni                                                     muni             press                                                    law","Anetě, Benjaminovi, Bartolomějovi a Metodějovi;                              Sabině, Martinovi a Adélce;                               Katce, Viktorce a Tondovi.                              Bez vás bychom to nezvládli.","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI                      UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE                             Adam Jareš, František Kasl, Pavel Loutocký                                                                              Masarykova univerzita                                         Brno 2024","Vzor citace           JAREŠ, Adam; KASL, František a Pavel LOUTOCKÝ. Současné výzvy a příležitosti uzavírání smluv online.           1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2024, 239 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Edice           Scientia, sv. č. 757. ISBN 978-80-280-0522-1 (print), 978-80-280-0523-8 (online, pdf)            CIP - Katalogizace v knize             Jareš, Adam           Současné výzvy a příležitosti uzavírání smluv online / Adam Jareš, František Kasl, Pavel Loutocký – 1.           vydání. -- Brno: Masarykova univerzita, 2024. 239 stran. – Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity,           Edice Scientia, sv. č. 757. ISBN 978-80-280-0522-1 (print), 978-80-280-0523-8 (online, pdf)            347.44* 004-027.22* 347.135.224:004* 346.548* (048.8:082)*           - smluvní právo           - digitální technologie           - elektronický podpis           - ochrana spotřebitele           - kolektivní monografie           347 – Soukromé právo [16]                Tato publikace vznikla na Masarykově univerzitě v rámci projektu Právo             a technologie XII č. MUNI/A/1529/2023 podpořeného z prostředků úče-           lové podpory na specifický vysokoškolský výzkum, kterou poskytlo MŠMT            v roce 2024.             Právní stav byl zohledněn ke dni 15. 3. 2024.              Recenzenti:             JUDr. Eva Fialová, LL.M., Ph.D.           Mgr. Ing. Zbyněk Loebl, LL.M.             Gratis Open Access – https://www.press.muni.cz/open-access             © 2024 Masarykova univerzita              ISBN 978-80-280-0523-8 (online ; pdf)           DOI https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M280-0523-2024","OBSAH                 O autorech ...................................................................................................................................11             Abstrakt a klíčová slova ......................................................................................................13              Seznam použitých zkratek ...............................................................................................15             Předmluva Radima Polčáka ............................................................................................17             Úvod .................................................................................................................................................21                  I. Teoretická východiska uzavírání smluv online               1  Uzavírání smluv online                jako projev virtualizace právního jednání ......................................................29                                                                             .             2  Specifika elektronického zachycení obsahu smluvního ujednání 33             3  Význam uzavírání smluv online v digitalizované společnosti ..........35                             II. Role digitálních technologií                    při vyjednávání a uzavírání smluv online               4  Specifika elektronické kontraktace a možná úskalí                při identifikaci smluvních stran .............................................................................39                4.1  Delokalizace smluv uzavíraných online ......................................................39                4.2  Click-wrap a click-through smlouvy ....................................................................40                4.3  Úskalí při identifikaci smluvních stran ........................................................43                4.4  Dílčí závěr ..................................................................................................................44             5  Požadavky kladené na projev vůle zachycený                elektronickým podpisem ............................................................................................45                5.1  Vlastnoruční podpis .............................................................................................45                5.2  Funkce plněné podpisem a požadavkem formy ....................................47                                                                             5","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE              5.3  Zachování písemné formy při využití elektronických prostředků 50             5.4  Naplnění písemné formy bez elektronického podpisu ......................54             5.5  Elektronické právní jednání jako projev zásad                  občanského práva ..................................................................................................59            6  Řešení nedostatků a vad smlouvy ........................................................................63             6.1  Náležitosti právního jednání ............................................................................63               6.1.1   Písemná forma ....................................................................................................63               6.1.2   Přísná písemná forma .......................................................................................66             6.2  Neplatnost elektronicky podepsané smlouvy .........................................66            7  Elektronický podpis ......................................................................................................69             7.1  Základní východiska a právní základ elektronického podpisu .......69             7.2  Úrovně elektronického podpisu .....................................................................72               7.2.1   Prostý elektronický podpis ..............................................................................72               7.2.2   Vyšších úrovně elektronických podpisů .....................................................76               7.2.3   Zaručený elektronický podpis ........................................................................80               7.2.4   Kvalifikovaný elektronický podpis ................................................................81               7.2.5   Zaručený podpis založený na kvalifikovaném certifikátu .....................84               7.2.6   Uznávaný elektronický podpis .......................................................................84             7.3  Srovnání vlastnoručního a elektronického podpisu.............................87             7.4  Úředně ověřený elektronický podpis ...........................................................90               7.4.1   Zákon o právu na digitální služby .................................................................91               7.4.2   Ověření oprávněnou osobou .........................................................................92               7.4.3   Záznam informačního systému veřejné správy........................................92               7.4.4   Využití údajů v základním registru obyvatel ..............................................93               7.4.5   Ověření elektronického podpisu na plné moci ........................................93               7.4.6   Aktuální relevantní rozhodovací praxe .......................................................95             7.5  Vybrané varianty užití elektronických podpisů                  při soukromoprávním jednání .........................................................................96               7.5.1   Uvedení jména v elektronickém dokumentu a e-mailu .........................96               7.5.2   Naskenovaný vlastnoruční podpis................................................................99               7.5.3   Dynamický biometrický podpis ...................................................................101               7.5.4   PIN a heslo .........................................................................................................107               7.5.5   Click-wrap a click-through smlouvy ..........................................................108               7.5.6   Elektronický podpis v datových schránkách ...........................................109             7.6  Právní rámec pro vzdálené podepisování ...............................................111               6","Obsah              8  Elektronické nástroje využívané pro uzavírání smluv online .........115                8.1  Kontraktační platformy a jiné nástroje pro uzavírání                     smluv online ............................................................................................................115                8.2  Užití bankovní identity při uzavírání smluv online ............................117                8.3  Evropská peněženka digitální identity a elektronické                     podepisování...........................................................................................................120                8.4  Využití protokolu blockchain pro uzavírání smluv ................................124                  8.4.1   Přiblížení specifické povahy protokolu blockchain ..............................125                  8.4.2   Podstata smart kontraktů ...............................................................................127                  8.4.3   Závislost smart kontraktu na „oracles“ jako jeho základní                        limitace .................................................................................................................130                  8.4.4   Zákonnost zachycení smluvního jednání pouze formou                        smart kontraktu .................................................................................................131                  8.4.5   Závěrem k využitelnosti smart kontraktů při uzavírání                        smluv online .......................................................................................................133                  8.4.6   Automatizace plnění smlouvy skrze smart kontrakt ............................134              9  Doručování elektronických právních jednání ...........................................137                9.1  Evropské doporučené doručování .............................................................137                9.2  Soukromoprávní jednání prostřednictvím datových schránek .....138                  9.2.1   Obecné výkladové otázky při doručování pomocí                        datových schránek ............................................................................................139                  9.2.2   Fikce doručení ...................................................................................................143                  9.2.3   Teorie dojití ........................................................................................................145                  9.2.4   Poměr teorie dojití k fikci doručení datové zprávy ...............................147                9.3  Specifika doručování v pracovním právu ................................................148              10  Ochrana spotřebitele při uzavírání elektronických smluv ................153                10.1  Obecně k povinnostem podnikatele při uzavírání                     smlouvy se spotřebitelem.................................................................................153                10.2  Ochrana spotřebitele před překvapivými obchodními                     podmínkami ............................................................................................................155                10.3  Přípustnost poskytování obchodních podmínek                     hypertextovým odkazem ..................................................................................156                10.4  Ochrana spotřebitele v souvislosti s digitálním obsahem ...............157                                                                                 7","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE                      III. Využití digitálních technologií                             po uzavření smlouvy            11  Rostoucí potenciál uplatnění digitálních technologií             po uzavření smlouvy ....................................................................................................161             11.1  Smlouvy o poskytování digitálního obsahu............................................162             11.2  Smlouvy na nákup zboží přes e-shop ........................................................163             11.3  Smlouvy na poskytování služeb či personalizovaného plnění ......164               11.3.1  Organizační a plánovací nástroje ................................................................164               11.3.2  Asistenční komunikační nástroje a nástroje pro online                     řešení sporů ........................................................................................................165               11.3.3  Nástroje pro vytváření či zajištění vlastního předmětu plnění .........166             11.4  Rostoucí význam digitální stopy smluvního vztahu ..........................167           12  Elektronická archivace právních jednání .....................................................169             12.1  Obecně k elektronické archivaci ..................................................................169             12.2  Další relevantní služby vytvářející důvěru ...............................................170               12.2.1  Elektronická pečeť ..........................................................................................170               12.2.2  Elektronické časové razítko ..........................................................................173             12.3  Záznamy o právních jednáních při archivaci .........................................174             12.4  Revize nařízení eIDAS a elektronická archivace ..................................175               12.4.1  Elektronická archivace jako nová služba vytvářející důvěru ..............175               12.4.2  Využití protokolu blockchain a podobných technologií                     pro archivaci .......................................................................................................177            13  Vymáhání závazků z elektronicky podepsaných smluv .....................181             13.1  Úvod ...........................................................................................................................181             13.2  Elektronické důkazy ...........................................................................................181               13.2.1  Volné hodnocení důkazů a další zásady ....................................................182               13.2.2  Nařízení eIDAS a elektronické důkazy .....................................................183               13.2.3  Zásada nediskriminace....................................................................................184             13.3  Dokazování elektronickými podpisy, pečetěmi a razítky.................186             13.4  Důkazní břemeno při dokazování pravosti podpisu .........................189                    8","Obsah              14  Rozhodovací praxe z posledních let .................................................................191                14.1  Nelze uzavřít smlouvou jen výměnou e-mailů .....................................191                14.2  Oferta a akceptace dle dřívější právní úpravy .......................................193                14.3  Elektronický podpis prostý ve formě unikátního ID........................194                14.4  Potvrzení smluvních podmínek a zadání kódu z SMS .....................195                  14.4.1  K písemnému právnímu jednání lze použít telefax ..............................196                14.5  Doručení předžalobní výzvy e-mailem .....................................................198                14.6  E-mail musí být podepsán elektronickým podpisem ........................199                14.7  Elektronický podpis prostý sám neobstojí .............................................199                14.8  Písemnost jen s uznávaným elektronickým podpisem .....................201                14.9  PIN jako elektronický podpis smlouvy ....................................................203                14.10 Uznání pouze kvalifikovaných a zaručených podpisů ......................203                14.11 Neplatnost smlouvy podepsané vložením SMS kódu ......................204                14.12 Prokázání identity podepisujícího a integrity dokumentu ..............206              15  Soudy, smlouvy uzavřené online a elektronické důkazy ....................209                15.1  Shrnutí k aktuálním trendům soudního rozhodování ......................212                Závěr ..............................................................................................................................................215             Summary .....................................................................................................................................219              Literatura a další použité zdroje ................................................................................223                Komentáře ............................................................................................................................223                Monografie a učebnice ...................................................................................................224                Články a elektronické zdroje .......................................................................................226                Koncepční dokumenty Evropské unie ..................................................................232                Rozhodovací praxe ...........................................................................................................233                   Zahraniční.........................................................................................................................233                   Česká a Československá ...............................................................................................233                Právní předpisy  ..................................................................................................................236                   Zahraniční a unijní .........................................................................................................236                   Vnitrostátní ......................................................................................................................237                                                                                 9","","O AUTORECH               Adam Jareš je ředitel Odboru právního a legislativního Digitální a infor-             mační agentury. Absolvoval magisterské a doktorské studium na Fakultě             právnické Západočeské univerzity a rigorózní zkoušku ve specializaci Právo             informačních a komunikačních technologií na Právnické fakultě Masarykovy             univerzity. Rigorózní práci obhájil s tématem „Soukromoprávní úprava kryp-             toměn a perspektivy jejich regulace“ a disertační práci s tématem „Smlouva             podepsaná elektronickým podpisem“. Má za sebou zkušenosti z advokacie,             soukromého i neziskového sektoru, státní správy i samosprávy. Pravidelně             publikuje a na vysokých školách je v oblasti práva informačních technologií             zapojen do akademického výzkumu a výuky.              František Kasl působí jako odborný pracovník v Centru vzdělávání, výzkumu             a inovací v oblasti informačních a komunikačních technologií na Fakultě             informatiky a na Ústavu práva a technologií na Právnické fakultě Masarykovy             univerzity. Podílí se na řadě národních i mezinárodních výzkumných projektů             věnovaných mmj. specifikům ochrany soukromí a osobních údajů ve zdra-             votnickém, energetickém a dopravním sektoru. Od roku 2017 přednáší spe-             cializovaná témata související mmj. s kybernetickou bezpečností a ochranou             osobních údajů. Je autorem nebo spoluautorem národních zpráv, výzkumných             studií, knih a článků na tato a další témata. Je lektorem v programu LL.M.             na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, na Georg-August-Universität             Göttingen a na Donau Universität Krems. V roce 2023 zahájil odbornou             stáž na Information Society Law Center na Università degli Studi di Milano.             Od roku 2017 byl zástupcem šéfredaktora časopisu Revue pro právo a tech-             nologie a od roku 2022 působí jako jeho šéfredaktor.              Pavel Loutocký je výzkumníkem a vedoucím úseku spolupráce na Fakultě             informatiky  Masarykovy  univerzity,  kde  působí  v  rámci  Centra  vzdělá-             vání, výzkumu a inovací v oblasti informačních a komunikačních techno-             logií.  Rovněž  je  odborným  pracovníkem  na  Ústavu  práva  a  technologií             na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a lektorem v rámci studijního pro-             gramu Kybernetická bezpečnost na Fakultě elektrotechniky a komunikačních                                                                             11","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            technologií,  Vysoké  učení  technické  v  Brně.  Hlavním  oblastem,  kterým           se věnuje výzkumně či výukově, je problematika elektronické identifikace           a elektronických dokumentů, online ochrany spotřebitele, online řešení sporů,           online platforem, elektronické kontraktace, doménových jmen, eJustice \&           eGovernmentu či kyberbezpečnosti a kyberkriminality. Úspěšně dokončil           roční studia na University of Abertay, Dundee ve Skotsku a doktorská studia           na Ústavu práva a technologií na Právnické fakultě Masarykovy univerzity.           Od roku 2012 je pravidelným členem vybraných pracovních skupin fungují-           cích v rámci Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL).           Působí rovněž jako externí lektor na Georg-August-Universität Göttingen           či Donau Universität Krems.                                                        12","ABSTRAKT A KLÍČOVÁ SLOVA                Abstrakt             Monografie se zaměřuje na elektronické uzavírání soukromoprávních smluv.             Autoři se postupně zabývají předpoklady pro platné elektronické soukro-             moprávní jednání a překážkami pro jeho širší užití či relevantní rozhodovací             praxí. V knize se věnují také dílčím aspektům, které v rámci elektronické             kontraktace vyvstávají v soudobé společnosti, například alternativním tech-             nologiím a nástrojům souvisejícím s elektronickou kontraktací, a zaměřují             se také na specifické subjekty (například na spotřebitele). V závěru se autoři             zabývají vymáháním závazků z elektronicky podepsaných smluv v souvislosti             s jejich důkazní spolehlivostí.             Na řešená témata autoři nenahlíží pouze z pozic českého právního řádu, ale             věnují se jim prizmatem evropských předpisů, zejména nařízení eIDAS a jeho             revize schválené v roce 2024. Téma je v knize zároveň vnímáno v kontextu             strategických dokumentů Evropské unie a aktuálních trendů v oblasti elek-             tronického právního jednání.              Klíčová slova             Elektronické právní jednání; elektronický podpis; nařízení eIDAS; elektro-             nická kontraktace; digitální dekáda; blockchain; virtualizace; spotřebitel; elek-             tronická archivace.                                                                                                13","","SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK                DEPO             Zákon č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další             elektronizací postupů orgánů veřejné moci             DLT              Technologie distribuované účetní knihy (Distributed Ledger Technology)             nařízení eIDAS              Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. čer-             vence  2014  o  elektronické  identifikaci  a  službách  vytvářejících  důvěru             pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES              notářský řád             Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)              obč. zák. nebo občanský zákoník             Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník              občanský soudní řád             Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád              občanský zákoník z roku 1964             Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník              obecné nařízení             Nařízení  Evropského  parlamentu  a  Rady  (EU)  2016/679  ze  dne             27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osob-             ních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES             (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)              ODR             Řešení sporů online (Online Dispute Resolution)                                                                              15","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Úřad           Úřadu pro ochranu osobních údajů            zák. o advokacii           Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii           zák. o el. podpisu            Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších           zákonů (zákon o elektronickém podpisu)            zák. o ověřování nebo zákon o ověřování           Zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ově-           řování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování)            zák. o právu na digitální služby           Zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů            zák. o službách vytvářejících důvěru           Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické           transakce           zák. práce nebo zákoník práce            Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce                                    16","PŘEDMLUVA RADIMA POLČÁKA               Thomas Hobbes považuje za jednu z největších lidských slabostí nutkavou             potřebu vzdorovat času. Tato potřeba se projevuje různě, od zájmu o plas-             tické operace nebo určité typy zboží zaručeně řešící krizi středního (nebo jaké-             hokoli) věku, přes frenetickou snahu natáčet si nebo fotit jakékoli významné             nebo zajímavé (ale z podstaty nenávratné) životní okamžiky až po nutkání             zanechat po sobě nějaký pomník nebo alespoň totem.             Nikoli přímo iracionální, ale podobně sisyfovskou aktivitou snažící se vzdo-             rovat času, je i dokazování. Jeho účelem je totiž přenést soud nebo jiný orgán             autoritativně aplikující právo zpět v čase do okamžiku, kdy se stala právní             skutečnost, která je předmětem řízení. Vypovídací hodnota a spolehlivost             důkazu je tedy za situace, kdy je důkaz sám o sobě pravý, tím větší, čím lépe             je příslušný důkazní prostředek schopen odolat času.             Snaží-li se člověk o právní jednání a má-li přitom, byť i jen sebemenší, pode-             zření, že se takové jednání může někdy v budoucnosti stát předmětem roz-             hodování nějakého orgánu veřejné moci, je na místě pragmatický přístup.             Je třeba se ptát, jak co nejvěrněji takovým jednáním vygenerovat kvalitní             důkaz způsobilý spolehlivě přenést do minulosti orgán, který bude o něm             rozhodovat a dát tomuto orgánu dostatečnou praktickou jistotou ohledně             toho, co bylo jeho předmětem.              Tato knížka zabývá se tím, jak soukromoprávně jednat v online prostředí.             To v právě zmíněném pragmatickém smyslu znamená, že hledá odpověď             na otázku, jak elektronicky zachytit a dokumentovat právní jednání do formy             důkazu, který v dostatečné míře praktické jistoty věrně a spolehlivě přenese             zpět v čase toho, před kým bude proveden. Autoři se tedy nevěnují jen mož-             nostem právního jednání upraveným obecnou nebo specifickou legislativou,             ale rovněž rozebírají způsoby, kterými se s různými formami elektronického             právního jednání s větším nebo menším úspěchem vypořádává rozhodovací             praxe našich civilních soudů a dokonce naznačují způsoby, kterým se tato             praxe může dále ubírat.             Výklad provedený v analytických částech této knížky poskytuje velmi solidní             zázemí pro reflexi dvou problémů, které osobně ve vztahu k judiciální reflexi                                                                             17","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            elektronických forem právního jednání považuji za zásadní. Prvním je oddě-           lení otázek skutkových a právních – zde konkrétně právních otázek formy           právního jednání a přípustnosti důkazu a skutkové otázky spolehlivosti tako-           vého důkazu. Autoři na podkladě poctivě analyzovaného souboru soudních           rozhodnutí správně poukazují například na to, že ani dokument opatřený           „pouze“ jednoduchým elektronickým podpisem nesmí soud a priori odmít-           nout jako písemnost nebo jako důkaz jen kvůli absenci „lepšího“ podpisu,           ale musí se konkrétně zabývat jeho individuální důkazní spolehlivostí.           Druhým zásadním problémem, kterému je v této knížce věnována pozor-           nost, a který je bezprostředním důsledkem virtualizace právního jednání,           je netradiční řešení důkazní spolehlivosti elektronického dokumentu kohe-           renční teorií pravdivosti. Zatímco listina je obvykle způsobilá k prokázání           rozhodných skutečností i ověření své spolehlivosti sama o sobě prostou           korespondenční teorií, může u elektronického dokumentu běžně docházet           k tomu, že písemnost sice sama o sobě prokáže rozhodnou právní skutečnost           (zde právní jednání), ale nelze z ní samotné ověřit její spolehlivost. Typickým           příkladem mohou být smlouvy uzavírané v e-shopech, které jsou sice obvykle           podepsány kliknutím na tlačítko, tj. důkazně per se nepříliš spolehlivým jedno-           duchým elektronickým podpisem. K jejich podpisu ale dochází v bezpečně           autentizovaném prostředí, jehož obecné parametry a konkrétní metadata           k předmětné transakci dodávají příslušné elektronické písemnosti kýženou           důkazní spolehlivost.           Zajímavým zpestřením výkladu je v tomto směru i část věnovaná využití           technologie distributed ledger. I v tomto případě se vlastně jedná o techno-           logii zajišťující důkazní spolehlivost jinak relativně jednoduchého písem-           ného právního jednání podepsaného prostým elektronickým odpisem. Velmi           specifický rozměr této formě právního jednání ještě dodává možnost jeho           technicky neoddělitelného spojení s předmětným plněním. Vcelku omezený           prostor, který je této problematice v rámci knihy věnován, ale dokládá stále           relativně omezený význam tohoto typu právního jednání v naší reálné praxi.           Podobně vhodné, ale nikoli neúměrně rozsáhlé, jsou i exkurzy provedené           v různých kapitolách do problematiky doručování, která má v našem právním           prostředí až fetišistický či folklórní charakter.                 18","Předmluva Radima Polčáka              Obecně lze říct, že především analýza naší prvostupňové rozhodovací praxe             v různých částech této knihy ukazuje, že se můžeme u našich civilních soudů             na jedné straně setkat s adekvátním pochopením elektronického právního             jednání  a  jeho  právní  úpravy  doprovázeným  důkladnou  a  přesvědčivou             právní i skutkovou argumentací. Na straně druhé ale tato knížka poukazuje             i na případy, kdy mají naše soudy ještě určité rezervy i v chápání základních             parametrů elektronického právního jednání nebo ve znalostech jeho obecné             nebo speciální zákonné úpravy.             To jen dokládá, že i problematika, kterou se naše doktrína i praxe inten-             zivně zabývají již třetí dekádu, je z praktického hlediska stále ve vývoji a žádá             si vedle soustavné pozornosti i specializovaných odborných publikací, mezi             které patří i tato kniha. Doufám tedy, že vedle naší komerční praxe poslouží             tato publikace  i  k inspiraci  našim  soudům, a  že se nějakou  cestou snad             dostane na mapě naší civilní justice i do stinných míst, kam světlo technic-             kého a právního pokroku z nějakého důvodu ani za uplynulých pár desetiletí             ještě zcela neproniklo.                                                                 V Brně 3. 1. 2024                                                                    Radim Polčák                                                                                                      19","","ÚVOD               Informační technologie přinášejí řadu možností pro usnadnění soukromo-             právního styku, právního jednání a uzavírání smluv. Na internetu uzavíráme             smlouvy pravidelně, ať již při nákupu v e-shopu nebo pro využití různých             online služeb či platforem. Komunikace a transakce probíhající na dálku jsou             s užitím informačních technologií jednodušší. Díky tomu roste počet smluv             uzavíraných elektronicky, a to především smluv uzavíraných se spotřebiteli.             Tyto smlouvy nemusí být na internetu jen uzavírány, ale v případě různých             online  služeb  také  plněny  (příkladem  budiž  poskytovatelé  služeb  sdílení             obsahu online typu Youtube či služeb software as a service typu Google). 1             Soukromoprávní úprava závazků představuje jeden ze základních kamenů             našeho právního řádu, a to již od jeho římskoprávních kořenů.  Rozsáhlý                                                                    2             korpus české právní doktríny  je věnován této oblasti a mapuje dynamický                                      3             vývoj, kterým prošlo teoretické pojetí, dílčí instituty i potřeby praktické apli-             kace na měnící se společnost a její potřeby.             Římskoprávní tradici, stále znatelnou a vyučovanou v úvodu studia oboru             práva, převzala a do značné míry překryla civilistická tradice, v českém právu             pak jako historická inspirace slouží především německá a rakouská, reflek-             tující postupně nový kontext společenských vztahů při zachování principů               1   Srov. KYSELOVSKÁ, T. Působnost práva na internetu. In: POLČÁK, R. a kol. Právo                 informačních technologií. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 41.             2   TELEC, I. Předmluva k prvnímu vydání. In: TINTĚRA, T., PETR, P. Základy závazko-                 vého práva. 1.díl. 2. vyd. Praha: Leges, 2020, s. 17. ISBN 9788075024762, PELIKÁN, R.,                 PELIKÁNOVÁ, I. In: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník.                 Komentář. Svazek V (§ 1721 až 2520). Praha: Wolters Kluwer, 2014, 1700 s., s. 1. ISBN                 9788074786389, nebo TINTĚRA, T., PETR, P. Základy závazkového práva. 1.díl. 2. vyd.                 Praha: Leges, 2020, 288 s., s. 25. ISBN 9788075024762.             3   ŠVESTKA,  J.,  DVOŘÁK,  J.,  FIALA,  J.  a  kol.  Občanský  zákoník.  Komentář.                 Svazek V (§ 1721 až 2520). Praha: Wolters Kluwer, 2014, 1700 s. ISBN 9788074786389,                 PRAŽÁK, Z., FIALA, J., HANDLAR, J. a kol. Závazky z právních jednání podle občanského                 zákoníku. Komentář k § 1721–2893 OZ. Praha: Leges, 2017, 1680 s. ISBN 9788075021588,                 PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha:                 C. H. Beck,  2019,  3276  s.  ISBN  9788074007477,  TINTĚRA,  T.,  PETR,  P.  Základy                 závazkového  práva.  1.díl.  2.  vyd.  Praha:  Leges,  2020,  288  s.  ISBN  9788075024762,                 TINTĚRA, T., PETR, P. a kol. Základy závazkového práva. 2.díl. 2. vyd. Praha: Leges,                 2023, 301 s. ISBN 9788075026675, či LAVICKÝ, P., POLIŠENSKÁ, P. Vznik a obsah                 závazků. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 304. ISBN 9788074787546.                                                                            21","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            a podstaty.  Ta je stále doktrinálně směrodatným východiskem skrze právo                    4           prvorepublikové, k jehož tradici se současné české soukromé právo otevřeně           hlásí. 5           Nepominutelný a rostoucí vliv na české právo však má v důsledku reálné           politické, právní i ekonomické provázanosti jak moderní kontinentální pojetí           ovlivněné stále dalekosáhlejším dopadem práva Evropské unie,  tak v kon-                                                                6           textu informačních a komunikačních technologií i zdánlivě vzdálená a oddě-           lená tradice anglo-americká. 7           Přestože  základní  pojetí  a  principy  právního  jednání  ve  formě  závazků,           potažmo smluv, je možné považovat za etablované a veskrze neměnné, setr-           vale narůstající složitost, rozmanitost a dynamika jednání a vztahů v moderní           společnosti přinášejí nepřetržitý příliv výzev a příležitostí pro jejich výklad           a dotváření.           Jak již výstižně vyjádřila a zachytila řada autorů napříč dílčími tématy, stěžejní           proměna, kterou i závazkové právo v posledních několika dekádách prochází,           se váže k technologické proměně společnosti, kterou je možné označit pojmy                                                     8           elektronizace, digitalizace či digitální transformace.  Její dopady jsou dnes již           zřejmé v převážné většině lidských činností a s jejím rozvojem vznikly zcela           nová odvětví, služby a možnosti interakce, které se strhující rychlostí pronikly           do naší i většiny ostatních společností a se vznikem nového virtualizovaného               4   DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J., ZUKLÍNOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek I.              Díl první: Obecná část. 2. aktualizované a doplněné vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016,              436 s., s. 57. ISBN 9788075521873, blíže viz HURDÍK, J., LAVICKÝ, P. a kol. Změny              soukromého práva v České republice a dalších evropských zemích. 1. vyd. Brno: Masarykova              univerzita, Právnická fakulta, 2014, 122 s., s. 54. ISBN 9788021076020.           5   ELIÁŠ, K. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava:              Sagit, 2012 , s. 33 a násl. ISBN 978-80-7208-922-2.           6   DVOŘÁK, ŠVESTKA, ZUKLÍNOVÁ a kol., 2016, op. cit., s. 48, blíže viz HURDÍK, J.,              LAVICKÝ, P. a kol. Změny soukromého práva v České republice a dalších evropských zemích.              1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2014, 122 s., s. 9 a násl. ISBN              9788021076020.           7   Srov. např. MAISNER, M. a kol. Základy softwarového práva. Praha: Wolters Kluwer, 2011,              356 s., s. 26. ISBN 9788073576387, popř. KMENT, V. Elektronické právní jednání: Analýza              s důrazem na využití elektronického podpisu podle práva EU, České republiky a Německa. Praha:              Wolters Kluwer, 2018, 460 s., s. 55. ISBN 9788075528148.           8   Digitální budoucnost pro Evropu. Rada Evropské unie [online]. 2023 [cit. 23. 10. 2023].              Dostupné z: https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/a-digital-future-for-europe/              22","Úvod              prostoru – kyberprostoru , přinesly nespočet nových kontextů, pro které                                    9             bylo a je zapotřebí hledat vhodné zasazení do struktury závazkového práva. 10             Katalyzátorem digitalizace právního styku byla pandemie nemoci COVID-19.             Evropská unie nyní směřuje značné úsilí k urychlení vývoje v této oblasti.             Před vydáním této monografie byl schválen text revize nařízení eIDAS ,                                                                            11             od které si Evropská komise slibuje, že alespoň 80 % občanů Evropské unie             bude mít do roku 2030 možnost využívat digitální identity založené na revizi             stávajícího rámce k přístupu ke klíčovým veřejným službám v oblasti digitální             identifikace. Revize však také směřuje na větší dostupnost služeb vytvářejí-             cích důvěru v rámci soukromoprávních transakcí a v této souvislosti zavádí             nové služby vytvářející důvěru.              Tlak  na  digitalizaci  je  patrný  i  z  koncepčních  dokumentů  Evropské  unie.             Evropská komise konstatovala již v roce 2019 ve sdělení nazvaném jako Zelená             dohoda pro Evropu, že Evropa musí využít potenciálu digitální transformace,             jež je klíčovým faktorem umožňujícím dosažení cílů Zelené dohody. Naráží             také na to, že digitální technologie jsou rozhodujícím faktorem pro dosažení             cílů udržitelnosti Zelené dohody v mnoha různých odvětvích. Komise zde             naráží na opatření, jež zajistí, aby digitální technologie, například umělá inteli-             gence, 5G sítě, cloud a edge computing a internet věcí, zrychlily a maximalizovaly             dopad politik při řešení změny klimatu a ochraně životního prostředí. 12             Evropský parlament a Rada na konci roku 2022 představily politický pro-                                       13             gram „Digitální dekáda 2030“.  Mezi digitální cíle, kterých má být dosaženo              9   K pojmu např. POLČÁK, R. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, s. 72.                 ISBN 9788087284223.             10   Zmíněno již například v KOŠČÍK, M. Pojem a obsah právních úkonů na internetu.                 Revue pro právo a technologie. 2011, roč. 2, č. 4, s. 36. Dostupné z: https://journals.muni.                 cz/revue/article/view/4089             11   Text revize nařízený eIDAS přijatý Evropským parlamentem je dostupný z: https://                 www.europarl.europa.eu/doceo/document/TA-9-2024-0117_CS.pdf. Po vysázení textu                 této monografie byla revize nařízení eIDAS schválena i Radou a byla před zveřejněním                 v Úředním věstníku EU.             12   EVROPSKÁ KOMISE. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě,                 Evropskému hospadářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zelená dohoda                 pro Evropu. EUR-Lex [online]. 2019 [cit. 11. 3. 2023]. Dostupné z: https://eur-lex.europa.                 eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A52019DC0640\&qid=1678544467235             13   Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2481 ze dne 14. prosince 2022,                 kterým  se  zavádí  politický  program  Digitální  dekáda  2030.  EUR-Lex [online]. 2022                 [cit. 11. 3. 2023]. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/eli/dec/2022/2481/oj/ces                                                                            23","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            do roku 2030, patří to, že 100 % klíčových veřejných služeb bude dostupných           online a v relevantních případech bude pro občany a podniky Evropské           unie možné komunikovat online s orgány veřejné správy, nebo cíl, že 100 %           občanů Evropské unie bude mít přístup k některému z bezpečných pro-           středků pro elektronickou identifikaci uznávanému po celé Evropské unii,           což jim umožní mít plnou kontrolu nad transakcemi zahrnujícími ověření           totožnosti a sdílenými osobními údaji.  Míří se zde také na podporu evrop-                                           14           ské infrastruktury blockchainových služeb prostřednictvím projektů pro více           zemí usnadňujících dosahování obecných a digitálních cílů. 15           Podobný závazek vyplývá i z Evropského prohlášení o digitálních právech           a zásadách pro digitální dekádu. Podle něj by každý měl mít online přístup           ke klíčovým veřejným službám v Evropské unii a po nikom nebude poža-           dováno, aby při přístupu k digitálním veřejným službám a jejich využívání           poskytovat údaje častěji, než je nezbytné. Evropská komise se zde zavazuje,           že zajistí, aby všem lidem žijícím v Evropské unii byla nabídnuta možnost           využívat  dostupnou,  dobrovolnou,  bezpečnou  a  důvěryhodnou  digitální           identitu umožňující přístup k široké škále online služeb. 16           Tlak na digitální transformaci je patrný i v České republice. Lze jej spatřo-           vat například v zákoně o právu na digitální služby přijatém v roce 2020                                                                         17           a navazujícím rozsáhlém novelizačním zákoně o další elektronizaci postupů           orgánů veřejné moci , zřízení Digitální a informační agentury či ve snahách                            18           o digitalizaci osobních dokladů .                                     19           Tyto evropské a české dokumenty a předpisy sice míří především na veřej-           noprávní styk, rozvoj elektronické identifikace a elektronických transakcí            14   Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2481 ze dne 14. prosince 2022,              kterým se zavádí politický program Digitální dekáda 2030. EUR-Lex [online]. 2022, čl. 4              [cit. 11. 3. 2023]. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/eli/dec/2022/2481/oj/ces           15   Ibid., Příloha.           16   EVROPSKÁ KOMISE. Evropské prohlášení o digitálních právech a zásadách pro digitální              dekádu 2023/C 23/01. EUR-Lex [online]. 2023, čl. 7 [cit. 11. 3. 2023] Dostupné z: https://              eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A32023C0123%2801%29              \&qid=1678546597447           17   Zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů (dále              „zák. o právu na digitální služby“).           18   Zákon č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací              postupů orgánů veřejné moci (dále „DEPO“).           19   V lednu 2024 došlo ke spuštění aplikace eDoklady, která slouží k využití digitálního              stejnopisu průkazu (více viz https://edoklady.gov.cz).              24","Úvod              v rámci veřejnoprávního styku však podle nás bude mít vliv na větší využívání             a rozvoj služeb vytvářejících důvěru (a nejen jich) i v rámci soukromopráv-             ního styku. I na tomto poli lze zaznamenat velké množství zahraničních,             ale částečně i českých doktrinálních textů a soudních rozhodnutí. 20             Přesto se domníváme, že jak pro laické, tak odborně znalé čtenáře v sou-             časnosti v českém právním diskurzu absentuje publikace, ve které by byly             zevrubně a s vysokou mírou aktuálnosti pokryty klíčové právní důsledky digi-             talizace soukromoprávního jednání v souvislosti s uzavíráním smluv online.             Naší ambicí je v rámci této monografie právě takový zdroj informací čtenáři             nabídnout a doplnit tak další díl do rozsáhlé mozaiky potřebné pro zdárné             uchopení současného právního rámce pro soukromoprávní smluvní závaz-             kové vztahy.             Věříme, že následující text bude shledán za přínosný při provedení touto             problematikou s akcentem na nedávný vývoj na poli digitalizace společen-             ských vztahů, legislativní a výkladový posun ve vztahu ke stěžejním prvkům             elektronické kontraktace a důsledků virtualizace právního jednání.             Kniha je rozdělena na tři části. V té první mapujeme teoretická východiska             pro diskuzi právních i mimoprávních souvislostí uzavírání smluv online.             V druhé se zaměřujeme na právní rámec pro využití digitálních technologií             při sjednávání a uzavírání soukromoprávních smluv. Zabýváme se v ní mimo             jiné komunikací stran, identifikací smluvních stran, kontraktačními platfor-             mami a elektronickým podepisováním. Ve třetí části se přesouváme k právní             úpravě využití digitálních technologií po uzavření smlouvy, tedy zejména             k archivaci elektronicky uzavřených smluv, automatizaci smluvního plnění             či vymáhání závazků z těchto smluv.                           20   K tomu srov. seznam literatury a užité rozhodovací v praxe v této knize.                                                                            25","","I. TEORETICKÁ VÝCHODISKA                         UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE","","I. Teoretická východiska uzavírání smluv online              1     UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE JAKO PROJEV                   VIRTUALIZACE PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ               Moderní společnost je z perspektivy práva do značné míry protkána sítí             právních jednání na základě soukromoprávních smluv. Od zakoupení nápoje             v automatu přes cestu hromadnou městskou dopravou po užívání osobního             počítače poskytnutého zaměstnavatelem nás smlouvy provází téměř na kaž-             dém kroku. I na vnitřní uspořádání a fungování obchodní korporace lze             nahlížet jako na systém vzájemně propojených smluv. Jak bylo nastíněno již             v úvodu, byť je smluvní právo etablovanou a rozsáhle řešenou oblastí práva,             dynamika současné doby a rostoucí podíl digitalizace s sebou i v této oblasti             přinášejí nové možnosti, koncepty a nástroje, které je třeba reflektovat.             V této monografii máme za cíl pojednat o výseku problematiky, se kte-             rou se úzce váže výkladové specifikum virtualizovaných právních jednání.             Za smlouvy uzavírané online jsou v této monografii považovány takové             smlouvy, u kterých je využíváno elektronických informačních a komunikač-             ních technologií pro komunikaci a uzavření smlouvy na dálku.  Tím není                                                                    21             zasaženo do principů a požadavků pro platné uzavření smlouvy, je však nutné             přihlížet ke specifikům nástrojů, které jsou pro tyto účely využívány a přimě-             řeně tyto požadavky aplikovat či doplnit. Je-li tedy platnost smlouvy podmí-             něna náležitou identifikací smluvních stran, otevírá se s přenesením procesu             kontraktace do prostředí kyberprostoru za využití elektronických nástrojů,             jako jsou kontraktační platformy či elektronický podpis, řada nových výkla-             dových otázek, které mají s rostoucím rozšířením těchto prostředků stále             významnější dopad do praxe. Pro úvahy, které k nim v rámci následujících             kapitol monografie nabízíme, je však významné mít na paměti teoretická             východiska, která se s tímto okruhem právních jednání pojí.             Předně tedy platí, že právní jednání prostřednictvím informačních a komuni-             kačních technologií je projevem fenoménu virtualizace. Tento pojem je pou-             žíván již od antiky, a lze ho obecně definovat jako proces, při kterém zůstává             zachována podstata daného, ale dochází k významné změně jeho formálních               21   V dalším textu pracujeme zcela zaměnitelně s pojmy „elektronické uzavírání smluv“                 a „elektronická kontraktace“.                                                                            29","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            znaků.  Hlavním smyslem virtualizace je zbavit starou formu s ní spojených                22           problémů, přičemž problémy související s formou novou by měly být méně           závažné.  Tento fenomén se stále intenzivněji projevuje i v oblasti závazkového,                 23           resp. smluvního práva. Uzavírání smluv prostřednictvím informačních techno-           logií či obecně právní jednání za jejich použití je toho příkladným projevem.           Důsledkem virtualizace je, že se u daného institutu mění vnější jevové znaky           při současném zachování jeho původní podstaty.  Virtualizaci lze chápat jako                                                   24           reakci na potřeby společnosti v oblasti efektivnosti procesů, rychlosti komu-           nikace či procesní ekonomii. Neměla by tudíž vzbuzovat obavy a souhlasíme           se Ščerbou, že představuje žádoucí vyjádření aktuálních potřeb společnosti,           na které musí příslušná legislativa vhodně reagovat. 25           Virtualizaci  lze  dle  tradiční  doktríny  spojovat  s  identifikací  podobností           a rozdílů mezi fyzickou a virtuální formou sekundárních objektů právních           vztahů, resp. různých dalších pro právo relevantních fenoménů.  Typickou                                                                 26           otázkou podle Polčáka může být například to, „zda a jaký je z pohledu plat-           ného práva rozdíl např. mezi listinou a elektronickým dokumentem nebo mezi urážkou           v hospodě a na internetu.“   Virtualitu není na místě chápat jako opak reality.                              27           Virtualizované fenomény sdílejí svoji podstatu s reálnými fenomény a liší           se od nich jen svými pozitivními projevy. Klíčovým faktorem úspěchu vir-           tualizace je pak adekvátní specifikace podstatných komponent příslušného           fenoménu. Tedy u písemného právního jednání půjde primárně o určení           zachyceného projevu vůle, nikoliv o jeho nosič. 28           Pro podporu východiska úvodu této kapitoly lze odkázat na Ščerbu, který           dochází k závěru, že právní úprava elektronického uzavírání smluv vychází           prakticky ze stejného pojmového, materiálního, společenského a právního           základu, ze stejných zásad a právních principů a ze stejných soukromoprávních            22   Srov. POLČÁK, R. Pojem a metoda práva informačních technologií. In: POLČÁK, R.              a kol. Právo informačních technologií. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 8.           23   POLČÁK, R., KASL, F., LOUTOCKÝ, P., MÍŠEK, J., STUPKA, V. Virtualizace práv-              ních vztahů a nové regulatorní metody v pozitivním právu. Právník. 2019, č. 1, s. 86.           24   Srov. POLČÁK, R. Praxe elektronických dokumentů. Bulletin advokacie. 2011, č. 7–8, s. 54.           25   ŠČERBA, T. Právně teoretické aspekty elektronické kontraktace. Revue pro právo a techno-              logie. 2012, č. 5, s. 38.           26   Viz POLČÁK, R. Protiprávní jednání a škoda online. Bulletin advokacie. 2021, č. 6, s. 16.           27   POLČÁK, R. Elektronické právní jednání – změny, problémy a nové možnosti v zákoně              č. 89/2012 Sb. Bulletin advokacie. 2013, č. 10, s. 16.           28   Srov.  POLČÁK,  R.  Odpovědnost  umělé  inteligence  a  informační  útvary  bez  právní              osobnosti. Bulletin advokacie. 2018, č. 11, s. 23.              30","I. Teoretická východiska uzavírání smluv online              institutů, na kterých obecně spočívá závazkové (obligační) právo jako tako-                29             vé.  Podobně Mason konstatuje, že užívání elektronického podpisu předchá-             zelo jakékoliv legislativě a v posledním desetiletí 20. století soudci aplikovali             zavedené právní principy na nové technologie, aby se vypořádali s elektro-             nickými podpisy, stejně jako byli soudci v 19. století konfrontováni se vzrůs-             tajícím užitím tisku, psacích strojů a telegramů bez toho, aby musela být při-             jata nějaká speciální právní úprava.  Vlastnoručně a elektronicky podepsané                                          30             smlouvy však mají každá svá specifika, která rozebíráme dále.             Vývoj v oblasti praktických aspektů elektronické kontraktace je hnán kupředu             především potřebou co nejvíce zjednodušit kontraktaci v rámci obchodního             styku, a to především při uzavírání smluv se spotřebiteli. Jak zmiňuje Raban,             snaha o generování zisku je hlavním motivátorem pro vyvíjení neustále sofis-             tikovanějších metod spolupráce v obchodním prostředí. Tento vývoj přitom             často předchází zakotvení pravidel v podobě zákonné úpravy, respektive často             směřuje k nalézání cest, jak limity nastavené zákonnými pravidly překonat. 31             Zjednodušení a zrychlení právního styku si všímá i Zuklínová. Ta nepova-             žuje za zajímavou skutečnost, že technické prostředky nahrazují po právu             písemný projev, pokud jde pouze o právní jednání jedné osoby ve smyslu             neadresovaného zveřejnění vůle. Za zajímavé lze podle ní považovat takové             skutečnosti, kde jde o jednání jedné osoby vůči jiné osobě (několika jiným             osobám), při kterém se za využití komunikačních technologií právní styk             na dálku fakticky blíží spíše situaci obdobné osobnímu styku nežli právně             tradičnímu styku na dálku v podobě výměny dopisů. 32              Je otázka, nakolik právo, resp. rozhodovací praxe reflektuje praxi elektro-             nické  kontraktace.  Účastníci  soukromoprávních  vztahů  mají  stále  větší             zájem uzavírat smlouvy elektronicky, a to i za cenu nižší právní jistoty.             Dokladem je rozvoj click-through smluv, které zjednodušují uzavírání distanč-             ních smluv, přináší však také některá rizika diskutovaná v dalších kapitolách                29   ŠČERBA, 2012, op. cit., s. 75.             30   MASON, S. Electronic Signatures in Law. London: University of London, 2017, s. 223.             31   RABAN, P. Obchodní závazky – obecné otázky. In: RABAN, P. a kol. Obchodní právo.                 Brno: Václav Klemm, 2020, s. 315.             32   Srov. ZUKLÍNOVÁ, M. Právní jednání podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Komentář,                 srovnání se zahraničím a vybraná platná judikatura. 1. vyd. Praha: Linde, 2013, komentář                 k § 562. Dostupné z: http://www.codexis.cz [cit. 15. 2. 2022].                                                                            31","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            této knihy.  Zákonodárce se na tento trend pokouší reagovat a aspiruje                    33           na budování důvěryhodnosti online prostředí a zvýšení důvěryhodnosti           elektronických transakcí.  Jak ukážeme v částech tohoto textu věnovaným                                34           rozhodovací praxi soudů, zdá se však, že tento trend v současné chvíli pří-           liš nereflektuje tradičně konzervativní soudní praxe, která je při nakládání           s elektronicky podepsanými smlouvami zatím notně nejednotná.            Virtualizace právního jednání do podoby elektronických dokumentů nemá           svůj význam pouze z pohledu konečného produktu – elektronicky podepsané           smlouvy či jiného právního jednání. Přínos má i ve zjednodušení negociace           finální podoby smlouvy. Strany si běžně několikrát vymění elektronický doku-           ment, jehož různé verze lze prostřednictvím různých elektronických nástrojů           porovnávat a pracovat například pouze s posledně provedenými změnami bez           potřeby detailního opětovného zkoumání celého znění rozsáhlé smlouvy. 35           Svou roli a z ní vyplývající přínos má však v rostoucí míře virtualizace také           po uzavření smlouvy. S novými technologiemi se rozšiřují možnosti využití           moderních technologií pro automatizaci plnění uzavřené smlouvy.  Řešení                                                                   36           vad  uzavřených  smluv  má  v  online  prostředí  také  stále  účinnější  vlastní           nástroje. Vyhledání konkrétní smlouvy a jejího určitého ustanovení je jed-           nodušší při vyhledávání v rámci elektronické databáze smluv než v roz-           sáhlém archivu listinných vlastnoručně podepsaných smluv. Elektronickou           smlouvu lze také bez větších problémů rychle sdílet se třetí stranou bez           potřeby jejího kopírování či skenování. V neposlední řadě pak elektronické           zachycení nejen vlastního textu smlouvy, ale řady doprovodných aspektů           a kontextových informací má zásadní význam pro vymáhání závazků, jelikož           za pomoci takto zachycených elektronických důkazů vzniká nesrovnatelně           komplexnější zachycení příslušného právního jednání a jeho souvislostí.                                                                         37           Především pro lepší pochopení posledně zmíněné roviny je ovšem na místě           nejprve přiblížit, jak se elektronicky uzavřená smlouva liší od tradičního úst-           ního či písemného ujednání.            33   Zejména v kapitole 3.2. Srov také JANOUŠEK, M. Prostý elektronický podpis umož-              ňující uzavření smlouvy při elektronické kontraktaci. In: RONOVSKÁ, K., HAVEL, B.,              LAVICKÝ, P. Pocta prof. Janu Hurdíkovi k 70. narozeninám. Základní otázky života, práva              a vůbec…! Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2021, s. 141.           34   Bod odůvodnění č. 1 a 2 nařízení eIDAS.           35   Srov. zejména část II této knihy.           36   Viz také část II této knihy.           37   K dokazování a vymáhání závazků srov. zejména část III této knihy.              32","I. Teoretická východiska uzavírání smluv online              2     SPECIFIKA ELEKTRONICKÉHO ZACHYCENÍ                   OBSAHU SMLUVNÍHO UJEDNÁNÍ               Rozdíl mezi vlastnoručně a elektronicky podepsanou smlouvou lze vhodně             ilustrovat  na  rozdílném  osudu  elektronického  dokumentu  připraveného             v textovém editoru na počítači a jeho podpisu vlastnoručním či elektronic-             kým podpisem. Pokud je takový dokument vytištěn a vlastnoručně podepsán,             nevyhnutelně ztrácí část informační bohatosti a kvality, kterou by mu jinak dal             elektronický podpis. Jednoduchým příkladem je, že u vícestránkového doku-             mentu mohou být snadno vyměněny některé strany či jeho obsah jinak nedo-             hledatelně pozměněn. Tomu naopak zabrání podepsání dokumentu takovým             elektronickým podpisem, který při ověření podpisu indikuje změnu obsahu             dokumentu oproti podepsané podobě (indikuje integritu dokumentu).             Pokud se k fyzickému dokumentu připojí vlastnoruční podpis, tento podpis             mění, resp. doplňuje obsah dokumentu. Naproti tomu elektronický podpis             představuje data připojovaná k jiným datům (podepisovanému dokumentu)             a vlastní obsah dokumentu tudíž nemodifikuje.  Listinný dokument v sobě                                                     38             implicitně neobsahuje další pouhým okem viditelné informace. Bude z něj             možné  sejmout  otisky  prstů,  potvrdit  uváděné  skutečnosti  (např.  datum             připojení  podpisu)  svědeckou  výpovědí,  kamerovým  záznamem  apod.             Elektronické dokumenty v sobě kromě čitelného obsahu obsahují i další             související  metadata,  která  k  čitelnému  obsahu  doplňují  další  informace             o původu dokumentu a jeho elektronické stopě. Vedle samotného elek-             tronického podpisu bude elektronicky podepsaná smlouva tedy obsahovat             rozsáhlá a užitečná metadata, která bývají charakterizována jako kontex-             tová data s informační hodnotou o hlavních datech. Může jít o různá data             vytvořená uživatelem anebo automaticky systémem, která obsahují napří-             klad informace o datu vytvoření dokumentu, posledním přístupu, zda byl             někdy vytištěn, o času stráveném úpravami, jaký uživatel učinil poslední             změny apod. Metadata jsou zvláště hodnotná proto, že mohou být následně             použita při dokazování pro podložení jinak snadno zpochybnitelných tvrzení              38   Dle čl. 3 odst. 10 nařízení  eIDAS  jsou elektronickým podpisem  data  ve lektronické                 podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi                 logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.                                                                            33","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            či poskytnutí detailů o smluvním jednání, které nejsou jinak zachytitelné.           Další data jsou k elektronickému dokumentu připojena při jeho elektronic-           kém podepsání, opatření elektronickým časovým razítkem či elektronickou           pečetí.  Při  užití  dynamického  biometrického  podpisu  pak  zahrnují  také           biometrické údaje podepisující osoby, v případě kvalifikovaných certifikátů           podrobnosti o tomto certifikátu a jeho držiteli. Také u odeslaného e-mailu           bude k dispozici více dat než v případě listinného dokumentu, a to včetně           IP adres a dalších automaticky připojovaných metadat.  Ani metadata však                                                         39           nemusí pomoci vždy. Dokument může vytvořit uživatel označený jinak než           svým jménem a na počítači nepřipojeném k jakékoliv síti. Dokazování zde           však bude v rovině důvěryhodnosti dostupných dat, na rozdíl od vytištěné lis-           tiny podepsané nečitelným podpisem bez dalších údajů o podepisující osobě,           kde hlavní překážkou bude jejich celková absence.           Pro ilustraci práce s metadaty e-mailu lze použít rozhodnutí Nejvyššího           správního soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 1 As 90/2008. Byť se rozhodnutí           týká přestupkového řízení, je možné jej použít jako příklad, jak lze pracovat           s metadaty jako důkazem. V řízení bylo k prokázání viny nashromážděno více           důkazů včetně IP adresy pachatele, která byla považována za nepřímý důkaz.           V případě většího množství důkazů pak je podle soudu třeba určit, jestli tyto           důkazy tvoří „ucelený logicky provázaný důkazní řetězec“.                                  39   KORBEL, F., MELZER, F. Písemnost, elektronický a biometrický podpis v elektronic-              kém právním jednání. Bulletin advokacie. 2014, č. 12, s. 35.              34","I. Teoretická východiska uzavírání smluv online              3     VÝZNAM UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE                   V DIGITALIZOVANÉ SPOLEČNOSTI               S utvářením závazků skrze smluvní jednání online se pravidelně setkává vět-             šina z nás, a to zřejmě častěji, než je na první pohled zjevné. I z poměrně kon-             zervativního pojetí (především v tom smyslu, že toto pojetí vylučuje služby,             které jsou zdarma, které jsou v online prostředí všudypřítomné a jejich využití             je zpravidla podmíněno uzavřením smlouvy), které volí ve svém dotazníko-             vém šetření z roku 2022 Eurostat,  vyplývá, že online smlouvu na zboží                                           40             či službu v nedávné době uzavřeno přes 75 % našich spoluobčanů (ve věku             16 až 74 let), což je mírně nad průměrem výsledků v rámci celé EU (68 %).                                                                            41             I  v  důsledku  vynucené  změny,  které  do  našich  životů  vnesla  pandemie             COVID-19 a s ní spojené bezprecedentní omezování tradičního přístupu             k fyzickému nákupu zboží a využívání služeb,  byl umocněn dlouhodobý                                                     42             trend digitalizace naší společnosti a velká část z nás se buďto musela nově             seznámit s online objednávání zboží a služeb nebo přistoupila k jejich čas-             tějšímu využívání. 43             V důsledku toho lze dnes o to výrazněji sledovat význam uzavírání smluv             online. Snadno pozorovatelný je na rostoucí roli online platforem, ať již             v poskytování stále širšího spektra služeb a zboží spotřebitelům, tak v rámci             dodavatelských  řetězců  a  kontraktace  mezi  podniky.   Smluvní  ujednání,                                                           44             40   Objednávání zboží a služeb online jednotlivci se vztahuje na období 3 měsíců před                 průzkumem a zahrnuje pronajaté ubytování nebo dopravní služby, nákup finančních                 produktů, telekomunikačních služeb, videoher nebo softwaru, jakož i informační služby                 z internetu, které jsou přímo placeny. Zboží a služby, které jsou získávány prostřed-                 nictvím internetu zdarma, jsou vyloučeny. Vyloučeny jsou rovněž objednávky učiněné                 prostřednictvím individualizovaných e-mailů či zpráv psaných uživatelem.             41   Digital  economy  and  society  statistics  –  households  and  individuals.  EUROSTAT                 [online].  2022  [cit.  15. 8. 2023].  Dostupné  z:  https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-                 -explained/index.php?title=Digital_economy_and_society_statistics_-_households_                 and_individuals#Ordering_or_buying_goods_and_services             42   COVID-19  has  changed  online  shopping  forever,  survey  shows.  UNCTAD                 [online].   2020   [cit.   15. 8. 2023].   Dostupné   z:   https://unctad.org/news/                 covid-19-has-changed-online-shopping-forever-survey-shows             43   COVID-19 Impact on e-commerce. UNECE [online]. 2022 [cit. 15. 8. 2023]. Dostupné                 z: https://unece.org/sites/default/files/2022-01/ECE_TRADE_468E_1.pdf             44   OECD. An Introduction to Online Platforms and Their Role in the Digital Transformation [online].                 2019 [cit. 15. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.oecd.org/innovation/an-introduction-                 -to-online-platforms-and-their-role-in-the-digital-transformation-53e5f593-en.htm                                                                            35","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            ke kterým je přistupováno v rámci utváření právních vztahů online mají různý           význam, složitost a závažnost. Jak bylo nastíněno v úvodu, i registrace uživa-           tele pro využití služby, která je zdarma, představuje uzavření smlouvy online,           zpravidla adhezní, směřující k ujednání podmínek, za jakých je uživatel danou           službu oprávněn využívat a jaká oprávnění (především ve vztahu k osob-           ním údajům uživatele a údajům o využívání služby) nabývá její poskytovatel.           Narůstá však i význam digitálních nástrojů pro uzavírání složitých smluv           mezi právnickými osobami, které s sebou přinášejí nové výzvy pro výklad           a aplikaci existujícího právního rámce. V následujících kapitolách budeme           věnovat pozornost klíčovým výzvám, které jsou s uzavíráním smluv online           spojené a jejich reflexi v aktuálním odborném diskurzu a judikatuře.                                                        36","II. ROLE DIGITÁLNÍCH                     TECHNOLOGIÍ PŘI VYJEDNÁVÁNÍ                       A UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE","","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              4     SPECIFIKA ELEKTRONICKÉ                   KONTRAKTACE A MOŽNÁ ÚSKALÍ                   PŘI IDENTIFIKACI SMLUVNÍCH STRAN               Z předchozího textu je patrné, že nepominutelným trendem je digitalizace             napříč  společností,  která  se  významně  odráží  i  v  praxi  uzavírání  smluv.             Převážná většina smluv je tak dnes uzavírána za určité míry pomoci infor-             mačních a komunikačních technologií, ať již jde o textový editor, ve kterém             je sepsáno znění smluvního ujednání nebo dochází k platbě přiložením karty             k čtecímu zařízení. Různorodost takto vymezeného zapojení technologií             je nezměrná, specifika jejich použití se však nejzřetelněji projevují v situa-             cích, kdy je jejich využití stěžejní, tedy když je smlouva uzavřena elektronicky.             K tomu může dojít i offline, v situaci, kdy strany sjednají a uzavřou, tedy             podepíší, smlouvu sice za využití elektronických nástrojů, ale za přítomnosti             všech smluvních stran v jednom okamžiku na jednom místě (tedy nedochází             k uzavření smlouvy na dálku). Děje se tak například v bankách či na poboč-             kách mobilních operátorů při uzavírání adhezních smluv o poskytování pří-             slušené služby či její úpravě formou smluvního dodatku.              4.1  Delokalizace smluv uzavíraných online              Převládající  formou  elektronické  kontraktace  však  je  uzavírání  smlouvy             online, tedy na dálku. Ta s sebou však přináší řadu specifik. Při sjednání             smlouvy prostřednictvím sítě internet je velice jednoduché vstoupit do práv-             ního vztahu, který bude obsahovat mezinárodní prvek. V případě smluv             uzavíraných online často některá ze stran (typicky spotřebitel) ani nepo-             střehne, že uzavírá smlouvu s osobou s bydlištěm či sídlem v zahraničí, nebo             se nebude otázkou státu původu druhé smluvní strany vůbec zabývat. Lutzi             upozorňuje na to, že zvláštnosti internetové komunikace znesnadňují užití             pravidel o určení rozhodného práva, které závisí především na geografic-             kých aspektech.  V důsledku slabého spojení s fyzickým místem, všudy-                           45             přítomnosti a virtuality internetové komunikace je podle něj velmi složité              45   LUTZI, T. Internet Cases in EU Private International Law – Developing a Coherent                 Approach. International and Comparative Law Quarterly. 2017, roč. 66, s. 688.                                                                            39","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            či nemožné skutečně lokalizovat místo, ve kterém došlo ke škodě či v kte-           rém má dojít ke smluvnímu plnění.  V této souvislosti například Kyselovská                                        46           hovoří o delokalizaci či denacionalizaci jako o rezignaci na základní vazbu           mezi státem a právním řádem, který je platný na jeho území.  Lze nicméně                                                              47           souhlasit s Polčákem a jeho tvrzením, že delokalizaci společenských vztahů           v prostředí informačních sítí není možné brát bez dalšího jako negativní jev.           Ten nezatížení vzájemné komunikace teritoriální bariérou naopak hodnotí           jako pozitivní důsledek moderních informačních technologií. Zároveň zde           ale spatřuje jeden z naprosto zásadních problémů aplikace práva na internetu,           a to rozpor faktické delokalizace společenských vztahů s konceptem místní           působnosti ve spojení s principem státní suverenity jako jedním z nejstarších           konceptů mezinárodního práva veřejného. 48            4.2  Click-wrap a click-through smlouvy            Ze stejných důvodů je také nutné vzít v úvahu rizika při identifikaci druhé           smluvní  strany.  To  lze  ilustrovat  na  příkladu  click-wrap,  resp.  click-through           smluv. Jejich smyslem je umožnit a zjednodušit smluvní proces při uzavírání           smluv na dálku prostřednictvím informačních a komunikačních technologií.           Výhodou je úspora času a transakčních nákladů. Postup uzavření smlouvy           je podstatně zjednodušen oproti postupu, kdy by jedna ze stran smlouvy           uzavírané mezi podnikatelem a spotřebitelem oslovila druhou smluvní stranu           e-mailem s návrhem smlouvy podepsaným uznávaným elektronickým podpi-           sem ve smyslu zák. o službách vytvářejících důvěru  a druhá smluvní strana                                                      49           by neprodleně přijetí této nabídky rovněž potvrdila e-mailem podepsaným           svým uznávaným elektronickým podpisem.           „Click-wrap“ metoda bývá popisována jako projev souhlasu se smluvními           podmínkami při uzavírání elektronických smluv kliknutím na tlačítko „Ano“,                46   LUTZI, 2017, op. cit., s. 702.           47   KYSELOVSKÁ, T. Působnost práva na internetu. In: POLČÁK, R. a kol. Právo infor-              mačních technologií. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 33.           48   POLČÁK, 2012, op. cit., s. 103.           49   Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále              „zák. o službách vytvářejících důvěru“).              40","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              „Přijímám“, „Souhlasím“ či s jinou obdobnou formou souhlasu.  „Click-wrap“                                                                  50             smlouvu lze tedy popsat jako projev vůle uzavřít smlouvu prostřednictvím             elektronického prostředku, kdy vůle je projevována kliknutím na virtuální             tlačítko vyjadřující souhlas, resp. zároveň se zaškrtnutím příslušného políčka             se souhlasem. Název přitom vyplývá z anglického „click“ jako kliknutí myší             či použití jiného obdobného zařízení, jako je touchpad nebo dotykový displej,             a „wrap“, které sice doslovně znamená „zabalit“, ale v přeneseném významu             je  používáno  pro  „dokončení“,  v  tomto  případě  pro  uzavření  smlouvy.             Předchůdcem tohoto způsobu uzavírání smluv byly takzvané „shrink-wrap“             smlouvy. Tímto způsobem řešili prodejci software uzavření licenční smlouvy             s koncovým zákazníkem, kdy tuto smlouvu zákazník uzavřel porušením             ochranné fólie nebo pečeti na obalu nosiče software. 51             Přesněji lze dále popisovaný způsob uzavírání smluv označit jako „click-through“.             Důvod je ten, že proces uzavření smlouvy nespočívá pouze v kliknutí na tla-             čítko se souhlasem, ale ve více krocích. Při nich zákazník například postupně             prochází internetovým obchodem a různými fázemi objednávky – vybírá             zboží,  volí  způsob  dopravy,  vyplňuje  kontaktní,  doručovací  a  fakturační             údaje, projevuje souhlas s obchodními či jinými podmínkami apod. – a celý             tento proces stvrdí a uzavře smlouvu kliknutím na příslušné tlačítko. Při tex-             taci tohoto tlačítka či zaškrtávacího pole ve vztazích se spotřebiteli je třeba             brát v úvahu směrnici o právech spotřebitelů , která požaduje, aby spo-                                                     52             třebitel při učinění objednávky výslovně vzal v potaz, že si je vědom toho,             že  se  objednávkou  zavazuje  k  zaplacení.   Ustanovení  směrnice  s  tímto                                                 53              50   Např.  KUNZ,  Ch. L.  a  kol.  Browse-Wrap  Agreements:  Validity  of  Implied  Assent                 in  Electronic  Form  Agreements.  The  Business  Lawyer.  2003,  roč.  59,  č.  1,  s.  279,                 BOYKIN, D. D. Survey of E-Contracting Cases: Browsewrap, Clickwrap, and Modified                 Clickwrap Agreements. The Business Lawyer. 2012, roč. 68, č. 1, s. 257.             51   KOŠČÍK, M. Pojem a obsah právních úkonů na internetu. Revue pro právo a technologie.                 2011, č. 4, s. 30 a násl.             52   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. 10. 2011 o právech                 spotřebitelů.             53   „Obchodník zajistí, aby spotřebitel při učinění objednávky výslovně vzal na vědomí, že si je vědom                 toho, že se objednávkou zavazuje k zaplacení. Pokud je objednávka činěna kliknutím na tlačítko                 nebo podobnou funkci, musí být toto tlačítko či podobná funkce snadno čitelným způsobem označeny                 `objednávka zavazující k platbě` nebo jinou odpovídající a jednoznačnou formulací, která upozorní                 na skutečnost, že podáním objednávky vzniká povinnost zaplatit obchodníkovi. Nedodrží-li obchod-                 ník ustanovení tohoto pododstavce, není spotřebitel smlouvou nebo objednávkou vázán.“ Čl. 8 odst. 2                 směrnice o právech spotřebitelů.                                                                            41","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            požadavkem bylo transponováno s účinností od 6. 1. 2023 do občanského           zákoníku. Požadavek této úpravy je takový, že je-li objednávka činěna použi-           tím tlačítka nebo obdobného ovládacího prvku, musejí být označeny snadno           čitelným nápisem „Objednávka zavazující k platbě“ nebo jinou odpovídající           jednoznačnou formulací. Nesplní-li podnikatel tuto povinnost, je smlouva           neplatná. Neplatnost však lze zhojit tím, že se spotřebitel takto uzavřené           smlouvy dovolá. 54           Přijetí  nabídky  a  podmínek  smlouvy  je  v  případě  „click-through“ smlouvy           jednoznačné, nepodmíněné, nezměnitelné a často i nevratné. V angličtině           je takový postup nazýván jako přístup „take-it-or-leave-it“, občanský záko-           ník používá pojem „smlouvy uzavírané adhezním způsobem“.  V případě                                                                55           adhezních smluv, jak upozorňuje Knapp, může být, a v současném obchodě           a při poskytování služeb tomu tak často je, omezena svoboda jedné ze stran           ujednat obsah smlouvy, kdy této straně zbývá jen volba nabídku přijmout           či nepřijmout, jakákoliv negociace o podmínkách smlouvy je vyloučena. 56           Ščerba k tomuto typu elektronických smluv konstatuje, že si od počátku           získal přízeň soudů ve smyslu uznávání tohoto typu smluvního ujednání           jako platné a vynutitelné smlouvy. Jako důvod pro vznik tohoto typu smluv           jmenuje vytvoření možnosti uzavírat elektronické smlouvy jednoduchým           kliknutím pomocí polohovacího zařízení, kterým dojde k vyjádření souhlasu           se smlouvou a jejími jednotlivými parametry. Smyslem tak je umožnit širo-           kému množství smluvních stran uzavírat smlouvy za účelem očekávaným           smluvními stranami. 57           V literatuře jsou také zmiňovány tzv. „browse-wrap“ smlouvy. Tímto způsobem           jsou označovány smlouvy, při kterých strana smlouvy projevuje vůli řídit           se jejím obsahem tím, že dále užívá webovou stránku druhé strany. Uživatel           stránky tak přímo explicitně neprojevuje vůli, resp. přijetí smluvních pod-           mínek nějakým výslovným úkonem, nicméně k jejich platnosti je třeba, aby           s nimi měla smluvní strana skutečně možnost se seznámit. Druhá smluvní           strana pak musí unést důkazní břemeno o tom, jakým způsobem se měl              54   § 1826a obč. zák.           55   ŠČERBA, 2012, op. cit., s. 36.           56   KNAPP, 1998, op. cit., s. 145.           57   ŠČERBA, 2012, op. cit., s. 98.              42","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              uživatel stránky možnost s podmínkami seznámit.  Dalo by se v jejich pří-                                                        58             padě uvažovat o konkludentní formě souhlasu s uzavřením smlouvy. Ščerba             jejich obecnou platnost v českém právním prostředí odmítá a případnou plat-             nost lze podle něj přiznat pouze na základě konkrétních okolností ad hoc. 59             Přestože je eliminaci určitých aspektů vzdálenosti mezi smluvními stranami             možné přijímat kladně, může přinášet i svá negativa. Absentuje v případě             těchto smluv fyzické ověření toho, která osoba je ve skutečnosti druhou             smluvní stranou, ať již na straně prodávajícího či kupujícího.  Zde přitom                                                                  60             elektronická komunikace často může poskytovat metadata, která mohou             při případném dokazování výrazně pomoci dokreslit situaci na základě zachy-             ceného kontextu. Nemusí tomu tak být však vždy a účastníci „click-through“             smluv musí být připraveni na skutečnost, že tyto smlouvy v tomto směru             s sebou mohou nést nižší míru důkazní spolehlivosti. I zde totiž platí to,             co se dá konstatovat o jiných způsobech právního jednání provedeného pro-             střednictvím elektronického prostředku – naplnění zákonných požadavků             na platnost právního jednání neznamená automaticky důkazní spolehlivost.              4.3  Úskalí při identifikaci smluvních stran              Většina kroků smluvního procesu při uzavírání „click-wrap“ či „click-through“             smluv postrádá jednoznačnou identifikaci smluvních stran. Lze si představit,             že kupující uvede při nákupu fiktivní údaje o své osobě. Neuvede své pravé             jméno a bydliště, a při převzetí zboží zaplatí hotovostí. Pokud kupující zaplatí             za zboží bankovním převodem či platební kartou k účtu znějícímu na stejné             jméno, jaké bylo uvedeno v objednávce nebo se při převzetí zboží bude             muset prokázat občanským nebo jiným průkazem, bude na tom smluvní             strana s identifikací druhé smluvní strany samozřejmě lépe. V této souvislosti             Mason konstatuje, že úkon spočívající v kliknutí na tlačítko vedoucí k objed-             návce zboží nebo služeb je považováno za méně bezpečné než vlastnoruční             podpis. Důvěryhodnost této formy tak bude spočívat v dostatečné schop-             nosti jedné nebo druhé ze stran poskytnout dostatečné důkazy k prokázaní,                58   MASON, 2017, op. cit., s. 213 a 214.             59   ŠČERBA, 2012, op. cit., s. 105.             60   DONÁT, J., TOMÍŠEK, J. Právo v síti: průvodce právem na internetu. Praha: C. H. Beck,                 2016, s. 139.                                                                            43","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            že na tlačítko bylo skutečně kliknuto. I tak však dodává, že důvěryhodnost           tohoto podpisu nemá vliv na jeho platnost. 61           Obtíže s identifikací druhé smluvní strany však může pociťovat i kupující.           Velmi snadno může dojít k překlepu v doménovém jménu, na jehož základě           kupující připojí na internetovou stránku provozovanou jiným subjektem, při-           čemž tato stránka se mu pak svým vzhledem může jevit jako stránka obchod-           níka, od kterého původně zamýšlel provést nákup.  Taková záměrná regis-                                                      62           trace domény kolidující s jinou doménou v důsledku překlepů či neznalosti           jazyka se nazývá typosquatting.  Občanský zákoník sice myslí na neplatnost                                    63           právních jednání provedených při omylu. Problém v takovém případě však           nemusí být posouzení platnosti právního jednání, ale spíše vymahatelnost           vrácení zaplacených finančních prostředků.           Nad požadavkem identifikace se zamýšlí i Janoušek, který konstatuje, že v drtivé           většině uzavíraných smluv není identita jednajících vůbec podstatná. Ověření           identity se v naprosté většině případů nevyžaduje, protože to není potřebné           ani žádoucí (například u běžného nákupu). Důvod požadavku identifikace pak           vidí v ulehčení důkazního břemena při porušení smlouvy. 64             4.4  Dílčí závěr           Je patrné, že elektronické právní jednání a uzavírání smluv má svá specifika.           Věnovali jsme se tomu, že díky internetu lze v právním styku velmi snadno           překonat geografické bariéry, což však může přinášet i některé obtíže v sou-           vislosti s určením rozhodného práva či vymahatelností právního jednání.           V této souvislosti jsme hovořili také o úskalích při identifikaci smluvních           stran při elektronické kontraktaci. V další kapitole proto na tyto úvahy navá-           žeme textem zaměřeným na zákonné požadavky kladené na elektronické           právní jednání. Největší pozornost bude věnována elektronickým podpisům,           které mohou řešit některé z problémů, jenž mohou při kontraktaci na dálku           vyvstat.              61   MASON, 2017, op. cit., s. 208.           62   DONÁT, TOMÍŠEK, 2016, op. cit., s. 140.           63   HOSTAŠ, P. Doménová jména. In: POLČÁK, R. Právo informačních technologií. Praha:              Wolters Kluwer, 2018, s. 280.           64   JANOUŠEK, 2021, op. cit., s. 144.              44","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              5     POŽADAVKY KLADENÉ NA PROJEV VŮLE                   ZACHYCENÝ ELEKTRONICKÝM PODPISEM               Nepominutelným prvkem většiny sporů vztahujícím se ke smluvnímu ujed-             nání a jeho závaznosti pro určitou osobu je prokázání naplnění požadavku             svobodného projevu vůle být vázán sjednaným obsahem smluvního závazku.             Pro tyto účely v písemném právním jednání historicky nabyl stěžejní role             vlastnoruční podpis. Jelikož při uzavírání smlouvy online dochází pouze             k jinému vyjádření a zachycení virtualizované podstaty smluvního ujednání,             podpis jako doložení projevu vůle je i zde klíčovým prvkem. Požadavky             na něj kladené a důkazní hodnotu s ním spojenou je však nutné vykládat             se  zohledněním  technologického  kontextu  jeho  vytváření  a  zachycení.             To s sebou přináší řadu specifických výkladových otázek, ke kterým se vzta-             huje stále se rozvíjející korpus judikaturních i odborných interpretací. Před             přistoupení k pojednání o nich je však vhodné položit si zdánlivě banální             otázku a rozvést, co je vlastně podpis.              5.1  Vlastnoruční podpis              Podpis jako takový totiž není právem nijak výslovně definován a lze se tedy             věnovat jeho uchopení v právní teorii. Vlastnoruční podpis je podle Matese             a Smejkala výsledkem určitého návyku v podobě individuálního a relativně             stálého písemného projevu člověka. Vznik individuálnosti písma je podle             nich důsledkem zažití si stereotypu psaní, který je závislý na přiměřeném             procvičování. 65              Polčák naráží na čistě obyčejový charakter nejen v českém právu. Hodnocení             formální adekvátnosti podpisu a domněnka vyjádření vůle na jeho základě             má tedy podle něj silný charakter obyčejové normy. 66             Smejkal dále chápe podpis jako celospolečenskou konvenci či dohodu něko-             lika stran nebo skupiny obyvatel, jak vyjádřit souhlas s obsahem dokumentu             či zprávy. K tomu pak dodává, že zavedený, ale právně nedefinovaný pojem              65   MATES, P., SMEJKAL, V. E-government v České republice. Právní a technologické aspekty.                 2. podstatně přepracované a rozšířené vyd. Praha: Leges 2012, s. 271.             66   Srov. POLČÁK, R. Elektronické právní jednání – změny, problémy a nové možnosti                 v zákoně č. 89/2012 Sb. Bulletin advokacie. 2013, č. 10, s. 34.                                                                            45","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            „vlastnoruční podpis“ by „klidně mohl být nahrazen pojmem ‚vlastnonožní podpis’           či čímkoliv jiným, co by dané skupině obyvatel připadalo vhodné a užitečné.“   Český                                                                    67           právní řád však v tomto není výjimkou a obyčejový charakter vlastnoručního           podpisu je běžný i v jiných právních kulturách. 68           Mason upozorňuje na to, že důvody pro uvedení podpisu na nějaký podklad           se budou lišit v závislosti na tomto podkladu a vůli podepisující osoby. Podpis           bude mít odlišnou funkci v případě podepsání kusu oblečení vlastnímu dítěti           před cestou do školy, vyrytí jména na zhotovenou vázu, připojení podpisu           na obraz nebo podepsání kupní smlouvy. Podpis v obecném vnímání však           lze definovat jako připojení jména vlastní rukou na dokument, a to přede-           vším formou vlastnoručního podpisu.  Funkce podpisu bude obecně určena                                          69           druhem objektu či obsahem dokumentu, ke kterému je podpis připojován. 70           Jako  podpis  bývá  obvykle  chápáno  uvedení  osobního  jména  a  příjmení           ve  smyslu  § 77  obč. zák.  Podle  tohoto  ustanovení  je  za  jméno  člověka           na místě považovat jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména           a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí. Každému člověku náleží           právo užívat své jméno v právním styku. Tradičně je k podpisu používáno           pouze příjmení, přičemž není ani vyžadována čitelnost podpisu. Na újmu           platnosti právního jednání není podle § 79 obč. zák. ani použití pseudonymu           v podpisu, je-li zřejmé, kdo jednal, a nemůže-li druhá strana mít pochybnost           o osobě jednajícího. 71           Nejvyšší  soud  dochází  k  závěru,  že  neuvedení  jména  a  příjmení  osoby           jednající  jménem  smluvních  stran  (popř.  za  ně),  nebo  nečitelnost  pod-           pisu této osoby, nemá význam z hlediska dodržení zákonem požadované                                      72           písemné formy právního úkonu.  Nejvyšší soud Československé republiky           v roce 1926 dokonce dovodil, že lze připustit i podpis pouze křestním jmé-           nem: „Podpis křestním jménem vyhovuje v případě tomto, kde žena píše manželi svému           a podepisuje se jak obvykle, předpisu § 578 obč. zák., a vylučuje každý omyl o totožnosti            67   SMEJKAL,  V.  Kryptografický  a  dynamický  biometrický  podpis  podle  platné  právní              úpravy. Právní rozhledy [online]. 2019, č. 10 [cit. 23. 1. 2022]. Dostupné z: http://www.              beck-online.cz           68   POLČÁK, 2011, op. cit., s. 55.           69   MASON, 2017, op. cit., s. 5.           70   Ibid., s. 3.           71   ZUKLÍNOVÁ, 2013, op. cit., komentář k § 561.           72   Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 965/2006.              46","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              zůstavitelky.“   Podle Berana vždy postačí podpis příjmením, je ale přípustný                        73             i podpis křestním jménem, vztahovým označením („Tvůj otec“) nebo parafy             tam, kde je to obvyklé a umožňuje to identifikovat jednajícího. 74             Kovařík rozlišuje formální a materiální stránku podpisu. Formální stránka             podpisu vyjadřuje, jestli grafický projev provedený na listině vykazuje zevní             znaky vlastnoručního podpisu. Materiální stránka vyjadřuje, zda je tento pod-             pis skutečně projevem vůle určité osoby. 75              5.2  Funkce plněné podpisem a požadavkem formy             V souvislosti s teoretickým uchopením podpisu je vhodné se také věnovat             funkcím plněným podpisem či právního požadavku na dodržení určité formy             právního jednání. Rozlišování těchto funkcí není samoúčelné, ale tyto funkce             by měly být vzaty v úvahu při rozhodování o platnosti a neplatnosti právního             jednání v důsledku nedodržení předepsané formy a formálních náležitostí             jednání.             Fuller v kontextu amerického práva v roce 1941 uváděl tři funkce náležitostí             právních jednání, které lze přiřadit k písemné formě:                1.  Důkazní funkce                   Smysl písemné formy zde spočívá v důkazu existence a smyslu smlouvy                   v případě sporu. Potřebu zajištění této funkce lze naplnit požadavkem                   na písemnou formu či potvrzením notáře nebo jiné osoby. 76                2.  Varovací funkce                   Tato funkce má sloužit jako pojistka před neuváženým jednáním.                   Původně takto mohla historicky sloužit pečeť. 77                3.  Objasňující funkce 78                   Tu považuje Fuller za jednu z nejdůležitějších funkcí a její význam                   ilustruje opět na pečeti. Ta připomínala slib a zvážení jeho projevu              73   Rozhodnutí  Nejvyššího  soudu  Československé  republiky  ze  dne  3.  11.  1926,                 sp. zn. Rv II 161/26.             74   BERAN,  V.  Komentář  k  § 562.  In:  PETROV,  J.,  VÝTISK,  M.,  BERAN,  V.  a  kol.                 Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 622.             75   KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 46 a násl.             76   FULLER, L. L. Consideration and Form. Columbia Law Review. Columbia Law Review                 Association, 1941, roč. 41, č. 5, s. 800.             77   Ibid.             78   Zde jde o velmi volný překlad, Fuller používá pojem „Channelling function“.                                                                            47","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE                 a zároveň to, že tento slib je vymahatelný. V této souvislosti byla pečeť                v common law používána také v případě, že obchodník chtěl svůj slib                učinit závazným. Písemná forma opatřená pečetí tak poskytovala pro-                středek k projevení vůle s právními účinky, když tato forma jednak                potvrzovala projev vůle, objasňovala okamžik jejího projevu, ale také                objasňovala obsah projevu. 79           Fuller také uvádí, že všechny tři funkce jsou úzce propojené, a bude-li někdo           chtít docílit některé z nich, bude mít zároveň sklon k docílení zbylých dvou           funkcí. 80           Česká komentářová literatura zmiňuje různé funkce písemné formy právního           jednání, přičemž tyto funkce se dají přenést i na funkce podpisu. Tichý uvádí,           že forma má řadu významných funkcí např. při dokazování, které vyme-           zuje jako funkce důkazní, legitimační, informativní, varovnou a kontrolní.                                                                         81           Handlar pak uvádí ještě funkci poradní, kterou spojuje s veřejnou listinou,           kdy by osoba, která veřejnou listinu sepisuje, měla být schopna poskytnout           odborné poradenství v oblasti, které se listina týká.  Ščerba spatřuje v poža-                                                     82           davku na formu varovnou, objasňující a důkazní funkci. Varovná má sloužit           jako ochrana před ukvapeným jednáním, varovat a vzbudit ostražitost kontra-           hující strany. Objasňující funkce spočívá v možnosti objasnění sporných           bodů a k ochraně bezpečí právního styku v průběhu kontraktace. Odděluje           také kontraktační proces od vzniku právně závazné smlouvy. Důkazní funkce           pak zlepšuje důkazní situaci v případě soudního, rozhodčího či jiného spo-           ru.  Melzer krom důkazní a varovací funkce uvádí také funkci zajišťovací,             83           jejíž účel je zajištění nějaké významné hodnoty právního řádu, typicky právní           jistoty. Zabezpečuje ochranu třetích osob a právní jistotu stanovením poža-           davku, že právní jednání má být sepsáno v písemné nebo nějaké přísnější                79   FULLER, 1941, op. cit., s. 801.           80   Ibid., s. 803.           81   TICHÝ,  L.  Komentář  k  § 559.  In:  ŠVESTKA,  J.  a  kol.  Občanský  zákoník              (zák. č. 89/2012 Sb.). Komentář. Svazek I (obecná část). 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014,              s. 1381.           82   HANDLAR, J. § 559 [Forma právních jednání]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský záko-              ník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1782.           83   ŠČERBA, 2012, op. cit., s. 85.              48","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              formě, tím pádem také přístupné ostatním osobám, kterých se může právní             jednání nějakým způsobem dotýkat. 84             Podobné funkce bude možné dovodit pro vlastnoruční podpis. V české lite-             ratuře se hovoří zejména o třech funkcích podpisu:                •  Funkci označovací jako označení toho, kdo činí právní jednání.                •  Deklarační funkci, tedy potvrzení, že ten, kdo právní jednání učinil,                   ho učinit chtěl a že se jedná o projev jeho vůle.                •  Důkazní  funkci  jako  ověření  totožnosti  jednajícího  a  jako  jeden                   z důkazů o tom, kdo učinil právní jednání. 85             Korbel s Melzerem zmiňují také funkci krycí, podle které podpis pokrývá             a prokazuje seznámení se s celým obsahem písemnosti. O jeho umístění             nicméně  rozhoduje  zvyklost,  v  případě  advokátů  bývá  podpis  například             na  titulní  straně.   Kment,  který  čerpá  z  německé  literatury,  upozorňuje                            86             i na další funkce vlastnoručního podpisu. Uvádí funkci ověřovací, identifi-             kační, uzavírací, pravostní, varovací, zachovávací a důkazní.  Není to ale tak,                                                               87             že by byly nalézány jiné funkce než v literatuře naší, jen nejsou rozlišovány             funkce písemné formy a podpisu.             Polčák podpis chápe jako nositele autentizační informace a jako nutnou for-             mální náležitosti právně relevantní písemnosti. Dovozuje pro podpis tyto             funkce: identifikaci osoby, deklaraci vůle a fixaci obsahu. Identifikace původce             dokumentu pouhým podpisem však není dokonalá, a proto jsou užívány             další pomůcky ke ztotožnění podpisu a konkrétní osoby. Deklaraci vůle pak             považuje za čistě obyčejové právní pravidlo. Fixační funkce má smysl ve for-             málním uzavření dokumentu, k čemuž lze opět použít dalších prostředků. 88                     84   MELZER, F. Neplatnost právního jednání v návaznosti na nedodržení formy. Právní                 rádce. 2013, č. 7, s. 31.             85   ČERMÁK, K. Elektronický podpis – pohled soukromoprávní. Bulletin advokacie. 2002,                 č. 11.             86   KORBEL, MELZER, 2014, op. cit., s. 32.             87   KMENT, V. Nahradí elektronický podpis prostý ten tradiční vlastnoruční? Bulletin advo-                 kacie. 2016, č. 12.             88   POLČÁK, 2011, op. cit., s. 55.                                                                            49","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            5.3  Zachování písemné formy při využití                elektronických prostředků           V běžném vnímání je pro naplnění písemné formy právního jednání vyža-           dováno naplnění dvou náležitostí – písemnosti a podpisu. Byť má písemné           elektronické právní jednání svá zásadní specifika, základ spočívá v zachycení           obsahu právního jednání prostřednictvím textu. Na úvahy o vlastnoručním           podpisu tedy navazujeme textem o chápání písemného právního jednání           a o tom, do jaké míry je jeho přenesení do elektronické formy skutečně           odlišné od jeho „papírového“ zachycení.           Je na místě zdůraznit, že podmínka písemnosti bude naplněna, bude-li právní           jednání zachyceno v textu tak, aby jej bylo možné znovu přečíst či reproduko-           vat. Písemnost nepředstavuje vlastní projev vůle, ale pouze jeho vnější vyjád-           ření. Písemný projev má tudíž podobu textu.  Z pohledu práva tak bude bez                                                89           významu, zda bude hmotným nosičem textu papír či jiný pevný podklad anebo           například elektronický dokument vytvořený a zobrazený textovým editorem. 90            Ustanovení § 562 odst. 2 obč. zák. zavádí pravidlo, podle kterého je písemná           forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými           technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jed-           nající osoby. Taková právní jednání tedy nejsou zvláštní formou právního           jednání ale typem písemné formy, je možné nazvat je spíše jako ekviva-           lenty (náhražky) písemné formy.  V úvahu je také nutné vzít § 3026 odst. 1                                      91           obč. zák., podle kterého, nevylučuje-li to povaha písemnosti, platí ustanovení           občanského zákoníku o listině obdobně i pro jinou písemnost bez zřetele           na její podobu.           Je tedy vhodné vyjasnit, co je myšleno elektronickým prostředkem a jiným           technickým prostředkem. Občanský zákoník tyto pojmy nijak nedefinuje           a nečiní tak ani další předpisy. Výjimkou je zákon č. 480/2004 Sb., o někte-           rých službách informační společnosti. Pro účely tohoto zákona se elektro-           nickými prostředky rozumí zejména síť elektronických komunikací, elek-           tronická komunikační zařízení, automatické volací a komunikační systémy,             89   Srov. POLČÁK, 2013, op. cit., s. 34.           90   Srov. DONÁT, TOMÍŠEK, 2016, op. cit., s. 159.           91   Srov. TICHÝ, L. Komentář k § 562. In: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol.              Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1391.              50","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              telekomunikační koncová zařízení a elektronická pošta.  Důvodová zpráva                                                            92             tohoto zákona konstatuje, že za elektronický prostředek je považován jak             hardware, tak i softwarové aplikace. Ustanovení obsahuje demonstrativní             výčet,  jako  příklad  dalších  elektronických  prostředků  důvodová  zpráva             uvádí také messengery  a jiné prostředky umožňující tento druh komunikace.                              93             Elektronická pošta, kterou zákon považuje také za elektronický prostředek,             je definována jako textová, hlasová, zvuková nebo obrazová zpráva poslaná             prostřednictvím veřejné sítě elektronických komunikací, která může být ulo-             žena v síti nebo v koncovém zařízení uživatele, dokud ji uživatel nevyzvedne. 94             Takto širokému vymezení elektronického prostředku odpovídá i jeho výklad             pro účely § 561 a § 562 obč. zák. v odborné literatuře. Elektronickým či jiným             technickým prostředkem se rozumí „v podstatě kterýkoli prostředek umožňující             komunikaci na dálku.“   Hrdlička pod pojem „elektronický prostředek“ zahr-                               95             nuje především internet, mobilní telefon a podobně. Jako „jiný technický             prostředek“ chápe telegraf, telefax apod.  Odlišně však chápe „technický                                                 96             prostředek“ zákon o obchodních korporacích.  Ten umožňuje pro hlasování                                                    97             na valné hromadě užít také technických prostředků, které ale ve své důvodové             zprávě spíše zaměňuje s „elektronickými prostředky“. 98             Písemnou formu právního jednání lze provést prostřednictvím elektronic-             kých prostředků za splnění dvou podmínek:                1.  musí být zachycen obsah právního jednání a                2.  elektronický prostředek umožní určení jednající osoby.              92   § 2  písm.  c)  zákona  č.  480/2004  Sb.,  o  některých  službách  informační  společnosti                 a o změně některých zákonů.             93   Jako příklad messengeru důvodová zpráva uváděla aplikaci ICQ. Ta zřejmě nyní minimálně                 v České republice příliš využívána nebude. Aktuálně lze jako příklad uvést Messenger,                 WhatsApp, Viber a podobné aplikace.             94   § 2  písm.  b)  zákona  č.  480/2004  Sb.,  o  některých  službách  informační  společnosti                 a o změně některých zákonů.             95   KINDL, M., KINDL, T., KINDLOVÁ, M., ŠÍMA, A. a kol. Občanský zákoník – Komentář                 s judikaturou. Svazek V – Právní skutečnosti (§ 545–654). [online]. [cit. 15. 2. 2022]. Ostrava:                 CODEXIS publishing, 2018, komentář k § 562. Dostupné z: http://www.codexis.cz             96   HRDLIČKA,  M.  § 562  [Písemná  forma  právního  jednání  učiněného  elektronickými                 prostředky]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 1. vyd.                 Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2025.             97   Srov. § 167 odst. 2 a § 398 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech                 a družstvech (zákon o obchodních korporacích).             98   VOSTOUPAL, J. Vybrané slabiny právní úpravy elektronických forem komunikace v obchod-                 ních korporacích v kontextu kybernetické bezpečnosti. Obchodněprávní revue. 2022, č. 1.                                                                            51","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Je tedy nutné zajistit trvalost zaznamenané informace o právním jednání           spolu s písemnou formu takového záznamu a jeho přičitatelnost jednající           osobě.  První podmínku nebude složité splnit např. prostřednictvím elek-                99           tronického dokumentu uchovávaného na zařízení jednajících osob či jiném           uložišti, prostřednictvím e-mailu, datových schránek a dalších prostředků           elektronické komunikace. Jak uvádí Čech, text právního jednání v elektro-           nické formě bude možné zachytit libovolným způsobem, například doku-           mentem v libovolném formátu, e-mailem nebo SMS zprávou. 100           Druhou podmínku však již nemusí každý elektronický prostředek splňo-           vat. Například e-mailovou adresu, na rozdíl třeba od datové schránky, není           možné bez další identifikace spojit s konkrétní osobou. E-mailová adresa           jan.novak@mujemail.cz negarantuje skutečnost, že jí disponuje skutečně           osoba se jménem Jan Novák. A pokud ano, v České republice nepochybně           nežije pouze jedna jediná osoba s tímto jménem. Problém identifikace osob           jednajících prostřednictvím elektronických prostředků, zejména prostřednic-           tvím sítě internet, je jedním ze základních problémů, které je třeba v pří-           padě právních jednání touto cestou řešit. Lze jej nicméně překlenout mimo           jiné prostřednictvím služeb vytvářejících důvěru v elektronické transakce.           Zároveň si lze klást otázku o vzájemném vztahu § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1           obč. zák. – tedy zda je k platnosti písemné formy právního jednání učiněného           prostřednictvím elektronického prostředku vždy třeba takové jednání opatřit           elektronickým podpisem (k tomu viz následující podkapitola).           Pro další pojednání je třeba vymezit pojem „elektronický dokument“. Tichý           k tomu uvádí, že „[e]lektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy           elektronická data, která jsou obsažena (uchovávána) v určité databázi a bez technických           prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se však, že data jsou čitelná v písemných znacích           a lze je tak přechovávat.“  101           Elektronické dokumenty představují základní předpoklad písemného elektro-           nického právního jednání. Stejně tak jsou významné pro jakýkoliv další rozvoj              99   VOSTOUPAL, 2022, op. cit., s. 55, POLČÁK, 2011, op. cit., s. 55.           100  ČECH, P. Elektronická kontraktace. In: SEDLÁKOVÁ, J. a kol. Softwarové smlouvy: Jejich              specifika a kontraktační proces. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 16.           101  TICHÝ, L. Komentář k § 562. In: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J, FIALA, J. a kol. Občanský              zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1391.              52","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              přeshraničních elektronických transakcí na vnitřním trhu Evropské unie.                                                                            102             Je však také třeba si uvědomit, že technologický vývoj do jisté míry boří běž-             nou představu o podobě dokumentu jako neměnného obsahu fixovaného             k nějakému konkrétnímu okamžiku. Lze se stále častěji setkávat s dokumenty             ukládanými na virtuálních uložištích (tzn. v cloudu), jejichž obsah se neustále             (i v reálném čase) mění či které obsahují více vrstev informací. 103              Pro účely archivnictví a spisové služby je dokument (i elektronický) defino-             ván v § 2 písm. e) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě             a o změně některých zákonů, který dokumentem rozumí každou písemnou,             obrazovou, zvukovou nebo jinou zaznamenanou informaci, ať již v podobě             analogové či digitální. V kontextu zde řešené problematiky je nutné vzít             v úvahu nařízení eIDAS, které dle svého čl. 3 bodu 35 rozumí elektronickým             dokumentem jakýkoli obsah uchovávaný v elektronické podobě, zejména             jako text nebo jako zvukovou, vizuální nebo audiovizuální nahrávku.             Pro diskuzi nad zachováním písemné formy právního jednání odhlédněme             od skutečnosti, že pojem v sobě zahrnuje i zvukovou a audiovizuální nahrávku             a berme za elektronický písemný dokument obsah uchovávaný v elektronické             podobě jako text. Text je možné samozřejmě doplnit i vizuálními prvky,             typicky obrázkem, nákresem apod. Pokud bude předmětem smlouvy napří-             klad nemovitá věc, je zpravidla i v elektronické podobě na místě doplnit             textovou smlouvu obrázkem s nákresem prostor nebo umístěním nemovité             věci na katastrální mapě. Lze si však také představit spojení elektronicky             podepsané smlouvy se zvukovou, vizuální nebo audiovizuální nahrávkou             tvořící přílohu smlouvy.             Lze tak uzavřít, že při vnímání elektronické písemné formy je nutné se opros-             tit od představy, že elektronický dokument se ve svém základu co do obsahu             zásadním způsobem odlišuje od právního jednání vyjádřeného na nějakém             hmotném substrátu, nejčastěji na papíře. „Papírové“ právní jednání je pouze             virtualizováno do podoby elektronického dokumentu. Základ obojího je však             stejný, jen je elektronické právní jednání zbaveno této vnější papírové formy             a je přeneseno do prostředí informačních technologií.               102  DONÁT, J., PIFFL, R., MAISNER, M. Nařízení eIDAS. Komentář. Praha: C. H. Beck,                 2017, s. 166.             103  POLČÁK, 2011, op. cit., s. 54.                                                                            53","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            5.4  Naplnění písemné formy bez elektronického podpisu           Vyšší úrovně elektronického podpisu, ale i například dynamický biometrický           podpis, který lze kvalifikovat pouze jako elektronický podpis prostý, při-           nášejí při uzavírání elektronických smluv řadu výhod pro jejich uživatele.           Lze se však věnovat tomu, zda český právní řád pro platnost elektronického           písemného právního jednání vyžaduje jeho podepsání elektronickým podpi-           sem, či je možné platně jednat i bez elektronického podpisu.           Definice jednoduchého (prostého) elektronického podpisu dle č. 3 odst. 10           eIDAS je záměrně velice široká a bude ji za určitých okolností splňovat           různorodá paleta typů elektronického podpisu.  Je nicméně stále na místě                                                   104           si klást otázku o vztahu mezi § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 obč. zák., tedy zda           je k platnosti písemné formy právního jednání učiněného prostřednictvím           elektronického prostředku vždy třeba takové jednání opatřit elektronickým           podpisem. Zde existují zejména dva výkladové přístupy :                                                         105             1.  Obě tato ustanovení občanského zákoníku upravují dvě odlišné kate-                gorie  právních  jednání  učiněných  prostřednictvím  elektronického                prostředku. Do první kategorie patří právní jednání opatřená elektro-                nickým podpisem a do druhé spadají právní jednání, která sice nebu-                dou opatřena elektronickým podpisem, ale která i tak budou právně                relevantní písemností, jelikož budou umožňovat zachycení obsahu                právního jednání a také určení jednající osoby.             2.  Písemné právní jednání učiněné elektronickými prostředky vyžaduje                k zachování písemné formy vždy připojení elektronického podpisu.           V odborné literatuře a rozhodovací praxi se příležitostně objevují názory,           že  pro  platnost  elektronického  právního  jednání  nestačí  jeho  podepsání           prostým elektronickým podpisem a je třeba jej opatřit alespoň zaručeným                104  Např.  SMEJKAL,  V.,  KODL,  J.,  UŘIČAŘ,  M.  Elektronický  podpis  podle  nařízení              eIDAS. Revue pro právo a technologie. 2015, č. 11, s. 219, KMENT, V. Nahradí elektro-              nický podpis prostý ten tradiční vlastnoruční? Bulletin advokacie. 2016, č. 12, s. 31–35,              a KMENT, 2018, op. cit., s. 138–142.           105  Viz např. BEZOUŠKA, P. § 562. Kdy je v případě e-mailu dodržena písemná forma              právního jednání? In: BEZOUŠKA, P., HAVEL, B. Občanský zákoník. Srovnávací komen-              tář [online]. Wolters Kluwer [cit. 4. 11. 2020] nebo KMENT, 2018, op. cit., s. 86–90.              54","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              elektronickým  podpisem.   Lze  soudit,  že  zastává-li  někdo  tento  názor,                                   106             nebude zřejmě akceptovat elektronické právní jednání bez jakéhokoliv elek-             tronického podpisu.             Zdá se však, že v odborné literatuře převládá názor o vztahu speciality § 562             odst. 1 obč. zák. k § 561 odst. 1 obč. zák. Již v roce 2001 ve vztahu k občan-             skému zákoníku z roku 1964 a zák. o el. podpisu  konstatoval Matejka,                                                         107             že písemná forma právního úkonu zůstává zachována, je-li právní úkon             učiněn elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního             úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. V této souvislosti zmiňuje,             že „nově upravené právo (nikoli tedy výslovnou povinnost) jednající osoby, která učinila             právní úkon elektronickými prostředky, podepsat jej elektronicky podle zvláštních před-             pisů. Jediným takovým platným zvláštním předpisem je v současné době pouze ZoEP             [zák. o el. podpisu].“  108             Vzájemného poměru mezi § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 obč. zák. si všímá             i Bezouška, který rozebírá oba přístupy a dochází k závěru, že každé z těchto             ustanovení upravuje jiný druh právního jednání projeveného elektronickým             prostředkem.  Obdobně Beran uvádí, že požadavek § 562 odst. 1 obč. zák.                         109             je vztažen k elektronickým právním jednáním, u kterých je písemná forma             zachována, ač nejsou podepsána.  Zároveň konstatuje, že v případech uve-                                         110             dených v § 562 a § 563 obč. zák. není nezbytný podpis pro zachování písemné             formy. 111                106  Např.  MATULA,  Z.  Lze  považoval  e-mail  bez  zaručeného  elektronického  podpisu                 za  písemné  právní  jednání?  Rekodifikace  a  praxe  [online].  2014,  č.  3  [cit.  22. 2. 2022].                 Dostupné z: http://www.noveaspi.cz, HRDLIČKA, M. § 562 [Písemná forma práv-                 ního jednání učiněného elektronickými prostředky]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský                 zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2026, KINDL, M.,                 KINDL, T., KINDLOVÁ, M., ŠÍMA, A. a kol. Občanský zákoník – Komentář s judikatu-                 rou. Svazek V – Právní skutečnosti (§ 545–654) [online]. Ostrava: CODEXIS publishing,                 2018, komentář k § 561 [cit. 15. 2. 2022]. Dostupné z: http://www.codexis.cz             107  Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů                 (zákon o elektronickém podpisu).             108  MATEJKA,  J.  Úprava  elektronického  podpisu  v  právním  řádu  ČR.  Právník [online].                 2001, č. 6, s. 557–586 [cit. 18. 2. 2022]. Dostupné z: http://www.codexis.cz             109  BEZOUŠKA, P. § 562. Kdy je v případě e-mailu dodržena písemná forma právního                 jednání? In: BEZOUŠKA, P., HAVEL, B. Občanský zákoník. Srovnávací komentář [online].                 Wolters Kluwer [cit. 4. 11. 2018]. Dostupné z: http://www.noveaspi.cz             110  BERAN, Komentář k § 562, op. cit., s. 622.             111  Ibid., s. 621.                                                                            55","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Donát s Tomíškem si vzájemného poměru § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1           obč. zák. všímají také a konstatují, že písemného právního jednání v elektro-           nické podobě lze dosáhnout i jinak než za pomoci elektronického podpisu.           Odkazují pak právě na § 562 odst. 1 obč. zák. jako druhou variantu písem-           ného právního jednání v elektronické podobě. 112           I další autoři považují § 562 za významnou výjimku z podmínky naplnění           písemné formy předpokládající existenci dvou náležitostí, a to písemnosti           a podpisu.  Dochází přitom k závěru, že o jednání splňující požadavky                    113           písemné  formy  jde  vždy,  když  k  němu  došlo  za  využití  elektronického           či jiného technického prostředku, který umožňuje zachycení obsahu jednání           a určení jednající osoby. Takovým prostředkem může přitom být v podstatě           libovolný prostředek umožňující komunikaci na dálku. To může ve svém           důsledku do značné míry eliminovat pravidlo obsažené v § 561 obč. zák. 114           K závěru o vztahu speciality § 562 odst. 1 obč. zák. k § 561 odst. 1 dochází           i Korbel s Melzerem, podle nichž § 562 odst. 1 upravuje případ, kdy elektro-           nická forma naplní požadavek písemné formy i bez elektronického podpisu,           pokud elektronický nebo jiný technický prostředek umožní alespoň zachycení           obsahu právního jednání a určení jednající osoby.  Shodný závěr konstatují                                                    115           Matejka s Güttlerem. Jako variantu pro určení jednající osoby pak navrhují           užití biometrických metod, které nebudou vyhovovat legislativnímu vyme-           zení elektronického podpisu, ale budou plnit podobné funkce.  Ani podle                                                                116           Janouška se nevyžaduje, aby právní jednání učiněné v elektronické podobě           splňující požadavky § 562 odst. 1 obč. zák. bylo podepsáno. 117           K těmto závěrům se přikláníme také. Pokud by platil opak, pak by § 562           odst. 1 obč. zák. nepřinášel nic nového – písemná forma, byť provedená            112  DONÁT, TOMÍŠEK, 2016, op. cit., s. 160.           113  Srov. Např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 965/2006.           114  Srov. KINDL, M., KINDL, T., KINDLOVÁ, M., ŠÍMA, A. a kol Občanský zákoník –              Komentář s judikaturou. Svazek V – Právní skutečnosti (§ 545–654). Ostrava: CODEXIS              publishing, 2018, komentář k § 562. Dostupné z: http://www.codexis.cz [cit. 15. 2. 2022].           115  KORBEL, MELZER, 2014, op. cit., s. 34.           116  MATEJKA, J., GÜTTLER, V. Electronic Written Documents and Biometric Options              of Their Signing – Problem of Evidentiary Reliability and Personal Data Protection. The              Lawyer Quarterly. 2018, č. 1, s. 41.           117  JANOUŠEK,  M.  § 562  [Písemná  forma  právního  jednání  učiněného  elektronickými              prostředky]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vyd.              Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1801.              56","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              prostřednictvím elektronického prostředku, musí být nepochybně nějakým             způsobem zaznamenaná. Konstatování o určení jednající osoby by bylo také             zbytečné, protože určení jednající osoby by bylo možné učinit prostřednic-             tvím adekvátního typu elektronického podpisu. Jinak řečeno, pokud by pla-             tilo, že písemné právní jednání učiněné elektronickými prostředky vyžaduje             k zachování písemné formy vždy připojení elektronického podpisu, stačilo             by použít § 561 odst. 1 ve spojení s § 3026 odst. 1 obč. zák. . Zároveň                                                                   118             by takový závěr zřejmě vylučoval použití prostého elektronického podpisu             z toho důvodu, že ten by ve většině případů nesplňoval identifikační funkci.             Je také možné argumentovat vývojem současné právní úpravy.  Pravidla                                                                    119             uvedená v § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 obč. zák. byla v podstatě přejata z § 40             odst. 3 a 4 občanského zákoníku z roku 1964. Tato dvě ustanovení byla však             do občanského zákoníku z roku 1964 vložena s účinností od 1. 1. 1992 záko-             nem 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník.             Do 30. 9. 2000 zněla takto:                   „(3) Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; […] Podpis                   může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé.                   (4) Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem                   nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu                   a určení osoby, která právní úkon učinila.“             V  té  době  v  České  republice  neexistovala  právní  úprava  elektronického             podpisu. Ten byl do českého právního řádu zaveden až zák. o el. podpisu,             a to s účinností od 1. 10. 2000. Tento zákon do výše uvedeného 3. odstavce             vložil větu: „Je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán             elektronicky podle zvláštních předpisů.“              Lze tedy argumentovat tím, že mezi 1. 1. 1992 a 30. 9. 2000 bylo možné jed-             nat prostřednictvím elektronických prostředků bez elektronického podpisu             (úprava elektronického podpisu ani neexistovala) a 1. 10. 2000 byl noveli-             zován § 40 odst. 3 občanského zákoníku z roku 1964 tak, že do něj byla             přidána možnost podepsat právní úkon elektronickým podpisem (viz „může             být podepsán elektronicky“).               118  Toto ustanovení zní: „Nevylučuje-li to povaha písemnosti, platí ustanovení tohoto zákona o listině                 obdobně i pro jinou písemnost bez zřetele na její podobu.“             119  Shodně BERAN, Komentář k § 562, op. cit., s. 623.                                                                            57","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Předmětná ustanovení občanského zákoníku nyní zní:             1.  Ustanovení § 561 odst. 1 obč. zák.: „K platnosti právního jednání učiněného                v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mecha-                nickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze                při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky                podepsat.“             2.  Ustanovení § 562 odst. 1 obč. zák.: „Písemná forma je zachována i při                právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky                umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“            Při zohlednění terminologických změn lze konstatovat, že tato ustanovení           jsou s § 40 odst. 3 a 4 občanského zákoníku z rou 1964 Sb. téměř totožná.           Navíc i v § 561 odst. 1 obč. zák. nalezneme příslovce „lze“ („může“ v dřívější           úpravě) jako vyjádření možnosti, nikoliv povinnosti.           V úvahu je možné také vzít § 566 odst. 1 obč. zák., podle kterého není-li           soukromá listina podepsána, je na tom, kdo ji použil, aby dokázal, že pochází           od osoby, o níž to tvrdí. V případě elektronického právního jednání je však           nutné rozlišit mezi naplněním náležitostí právního jednání a důkazní spoleh-           livostí provedeného právního jednání.           První nám známé rozhodnutí, ve kterém soud konstatoval totožný právní           názor,  je  rozhodnutí  Krajského  soudu  v  Českých  Budějovicích  ze  dne           27. 3. 2015, sp. zn. 24 Co 696/2015. Zde soud sice řešil naplnění požadavku           písemnosti smlouvy podepsané elektronickým podpisem prostým prostřed-           nictvím unikátních identifikačních údajů smluvní strany. Nad rámec svého           závěru o platnosti takové podpisu však ale uvedl, že „požadavek písemnosti           je přitom splněn nejen prizmatem § 561 odst. 1 o.z., ale rovněž dle § 3 odst. 1 zákona           o rozhodčím řízení, respektive § 562 odst. 2 o.z., dle nichž se i nepodepsané elektronické           dokumenty považují za podepsané, pokud zachycují obsah dokumentu a umožňují iden-           tifikaci jednající osoby.“  120           I přes tento závěr je na místě, aby ten, kdo provádí právní jednání prostřed-           nictvím elektronického prostředku v zájmu zachování vyšší míry právní jis-           toty opatřil takové jednání elektronickým podpisem. A to nikoliv pouze pro-           stým elektronickým podpisem, ale některou z vyšších úrovní elektronického             120  Blíže viz kapitola 13 této knihy.              58","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              podpisu, která s sebou bude nést vyšší míru důkazní spolehlivosti a může             do jisté míry skutečně plnit i identifikační funkci podpisu. Není však nutné             (a zřejmě ani vhodné) spoléhat se pouze na vyšší úrovně elektronického             podpisu. Identifikovat jednající osobu bude možné za použití dodatečných             technik a důkazů, například při podpisu kódem předtím zaslaným na mobilní             telefon podepisujícího či v aplikaci, prostřednictvím které došlo k dostatečné             identifikaci. Integritu smlouvy, resp. možnost zjistit její následné změny, lze             pak zajistit například prostřednictvím kryptografie, při archivaci smlouvy pro-             střednictvím blockchainu či jiné DLT technologie nebo nějaké formy spisové             služby s transakčním logem. 121               5.5  Elektronické právní jednání jako projev                   zásad občanského práva             Český právní řád vychází z principu legální licence vyjádřené v Ústavě a Listině             základních práv a svobod. Podle něj může každý činit, co není zákonem             zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.  V soukro-                                                                  122             mém právu se tento princip projevuje mimo jiné v podobě smluvní svobody             spočívající ve svobodě rozhodnutí budoucích smluvních stran, zda smlouvu             uzavřou, s kým ji uzavřou, jakým způsobem bude smlouva uzavřena, jakou             zvolí formu smlouvy a také, jaký zvolí obsah vzájemných práv a povinností. 123              Do současné právní úpravy se promítá zásada bezformálnosti, podle které             má  každý  právo  zvolit  si  pro  právní  jednání  libovolnou  formu,  není-li             ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.  Jednostranná a více-                                                         124             stranná právní jednání lze tedy činit – pokud zákon nestanoví jinak – bez             ohledu na jejich formu. Zároveň se zde projevuje i zásada autonomie vůle,             jelikož zákon nechává výběr konkrétní formy právního jednání v rukou jeho             subjektů (samozřejmě opět, pokud nestanoví formu zákon). Jak konstatuje                  121  K tomu zejména kapitola 11 této knihy.             122  Čl.  2  odst. 3  usnesení Předsednictva  České národní  rady  č.  2/1993  Sb.,  o  vyhlášení                 Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, čl. 2                 odst. 4 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.             123  RABAN, P. a kol. Závazkové právo. Brno: Václav Klemm, 2019, s. 36.             124  § 559 obč. zák.                                                                            59","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Tichý, zásada svobody formy je důležitý faktor efektivity právního styku,           významná zvláště při běžných právních jednáních každodenního života. 125           K této efektivitě se přiléhavě vyjadřuje Fuller při odpovědi na otázku, ve kte-           rých situacích má správná legislativa vyžadovat formalizované právní jednání.           Odpovídá na ni tak, že požadavek formy je třeba použít pro relativně důležité           úkony při zachování proporce mezi prostředkem a cílem, nikoliv zatěžovat           běžné jednání nadbytečnými formalitami.  Upozorňuje také na to, že „tam,                                              126           kde se život již účinně organizuje, není třeba, aby zasahoval zákon.“  127           Podle Hurdíka je pro soukromé právo typická dispozitivnost právní úpravy,           v rámci které je ponechán prostor uspořádání právních vztahů účastníky. 128           Smlouvou dle občanského zákoníku projevují strany vůli zřídit mezi sebou                                         129           závazek a řídit se obsahem smlouvy.  Lze ji tedy vymezit jako dvoustranné           či vícestranné právní jednání, jímž její strany projevují vůli mezi sebou zřídit           závazek a být vázány obsahem smlouvy. V § 1724 odst. 1 obč. zák., který           takto smlouvu vymezuje, lze spatřovat projev zásady smluvní volnosti a auto-           nomie vůle.  Byť je smluvní volnost projevem soukromoprávní svobody,                     130           autonomie vůle, upozorňují Pelikánová s Pelikánem, že rozsah smluvní svo-           body je determinován i právem veřejným. Pokud bylo dříve komunistickým           režimem zakázáno podnikat, byla tím omezena i smluvní volnost, jelikož           celou řadu smluv nemohla soukromá osoba uzavírat. 131           Klíčová je zde svoboda stran se zavazovat. Knapp sice konstatuje, že defi-           novat svobodu či definovat ji obecně není snadné. V obecném kontextu           se o ní mluví jako o určitém postavení člověka ve společnosti, mluví se ale              125  TICHÝ,  L.  Komentář  k  § 559.  In:  ŠVESTKA,  J.  a  kol.  Občanský  zákoník  (zák.              č.  89/2012  Sb.).  Komentář.  Svazek  I  (obecná  část).  2.  vyd.  Praha:  Wolters  Kluwer,  2014,              s. 1381.           126  Srov. FULLER, 1941, op. cit., s. 805.           127  Ibid., s. 806.           128  HURDÍK,  J.  Soukromé  a  občanské  právo  v  systému  práva.  In:  HURDÍK,  J.  a  kol.              Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2018,              s. 33.           129  § 1724 obč. zák.           130  GAŇO, J., JIRSA, J., ZOUBEK, H. a kol. Občanský zákoník – Komentář s judikaturou.              Svazek XI – Závazky – obecná část (§ 1721–2054). Ostrava: CODEXIS publishing, 2018,              komentář k § 1724 Dostupné z: http://www.codexis.cz [cit. 15. 2. 2022].           131  PELIKÁNOVÁ, I., PELIKÁN, R. Komentář k § 1724. In: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J.,                                                   .              FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V Praha: Wolters Kluwer. 2014, s. 8.             60","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              také o jejích specifických projevech, které se často nazývají jako autonomie             vůle nebo autonomie chování, mezi které Knapp řadí i svobodu smluvní.                                                                            132             Fuller mezi základními koncepcemi smluvního práva jako nejrozšířenější             a  nepostradatelnou  zásadu  považuje  autonomii  vůle  („private  autonomy“).             Ta podle něj jednoduše znamená, že právo považuje soukromé osoby za ty,             které mají pravomoc v určitých mezích provádět změny ve svých právních             vztazích. 133             Smluvní strany se mohou  svobodně rozhodnout,  zda  smlouvu uzavřou.             V ní si mohou upravit svá vzájemná práva a povinnosti a ty měnit, rušit nebo             s nimi jinak disponovat. Tato úprava je však do jisté míry limitována právním             řádem a zároveň je dodržování smluvních podmínek státem vynutitelné.                                                                            134             Knapp tak hovoří o tom, že nezbytným předpokladem a požadavkem auto-             nomie smluvní vůle je svoboda rozhodnutí o uzavření smlouvy. Významná             je i svoboda „utvořit obsah“, která však může být omezena například při uza-             vírání adhezních smluv. 135             Smluvní strany mezi sebou vytvářejí do jisté míry své vlastní, autonomní             právo.  Boguszak  v  této  souvislosti  konstatoval,  že  „[s]oukromoprávní  sféra             se vyznačuje dispoziční autonomií subjektů, v jejíchž kogentně určených mezích subjekty             svými právními úkony, zejména smlouvami, jakoby vytvářejí své ‚autonomní právo‘.“  136             Vlastnoručně a elektronicky podepsaná právní jednání mají společný základ.             Elektronickým  právním  jednání  do  občanského  práva  není  vnášeno  nic             zásadně nového, jen jsou rozšiřovány prostředky, jimiž lze právně jednat.             Standardně lze právně jednat písemně, ústně, resp. konkludentně. Informační             technologie postupně začaly umožňovat jednání i prostřednictvím elektro-             nického prostředku.             Občanský zákoník vychází z principu autonomie vůle, smluvní svobody a bez-             formálnosti. Strany si mohou pro smlouvu zvolit libovolnou formu a pro-             středek jejího uzavření. Požadavek písemného právního jednání či písemné             smlouvy je spíše výjimečný. Občanský zákoník zároveň nedělá v běžných              132  KNAPP, V. Teorie práva. Praha: Beck, 1998, s. 15.             133  FULLER, 1941, op. cit., s. 806.             134  Srov. RABAN, 2019, op. cit., s. 35.             135  KNAPP, 1998, op. cit., s. 145.             136  BOGUSZAK,  J.  Systém  práva.  In:  ČAPEK,  J.,  BOGUSZAK,  J.  Teorie  práva.  Praha:                 Codex, 1997, s. 89.                                                                            61","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            právních vztazích rozdíl mezi písemností v listinné podobě podepsané vlast-           noručním podpisem a v podobě elektronického dokumentu opatřeného elek-           tronickým podpisem. Výjimkou je například nutnost podepsat závěť vlastní           rukou.  Nadto se domníváme, že požadavek písemnosti naplní i právní jed-                137           nání provedená elektronickým prostředkem, která nebudou opatřena elektro-           nickým podpisem, bude-li takový prostředek umožňovat identifikaci jednající           osoby a zjištění obsahu právního jednání.           K platnosti písemné formy v listinné podobě je vyžadován vlastnoruční pod-           pis, který historicky plní funkci potvrzení projevu vůle jednající osoby a další           funkce. Informační technologie k němu přinesly alternativu v podobě elek-           tronického podpisu. V občanském právu uznáním rovnocennosti právního           jednání učiněného elektronickým prostředkem s listinnou písemnou formou           právního jednání či možností právní jednání elektronicky podepsat nedošlo           k zavedení nových, revolučních institutů. Jen byly za platné uznány i jiné           způsoby uzavření smlouvy a v souladu s principem smluvní svobody roz-           šířeny možnosti účastníků smluv při jejich kontraktaci. Navíc Ščerba v této           souvislosti upozorňuje na to, že elektronické smlouvy nejsou tak nové, jak           by se na první pohled mohlo zdát. „Elektronické“ smlouvy naopak považuje           za fenomén 19. století, a to s ohledem na rozvoj telegrafu jako prostředku           k přenosu informací. 138           Pokud nebude pro konkrétní právní jednání stanoven, nyní spíše výjimečný,           požadavek jeho provedení například ústně nebo výhradně s vlastnoručním           podpisem či před notářem, pak si jednající osoba může pro právní jednání           zvolit  elektronický  prostředek.  Právo  může  virtualizaci  právních  vztahů           a kontraktaci stanovit určité limity, nicméně obecně však zcela zapadá do sys-           tému zásad, na kterých stojí české soukromé smluvní právo.                       137  § 1533 a § 1534 obč. zák.           138  ŠČERBA, 2012, op. cit., s. 80.              62","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              6     ŘEŠENÍ NEDOSTATKŮ A VAD SMLOUVY               V praxi se lze stále setkat s určitou mírou nedůvěry v elektronicky uzavřené             smlouvy. To lze odůvodnit skepsí k zavádění nových nástrojů do právního             styku,  neporozuměním  technologického  pozadí  elektronické  kontraktace             či aktuální rozhodovací praxí soudů. S posledním bodem nutně souvisí úvahy             ohledně naplnění zákonných požadavků na dodržení písemné formy práv-             ního jednání a platnosti či neplatnosti právního jednání. Těmto oblastem             se proto věnujeme v následujících pasážích.               6.1  Náležitosti právního jednání             Právní teorie obvykle uvádí, že právní jednání musí naplnit náležitosti sub-             jektu, vůle, projevu této vůle, předmětu projevu vůle či vzájemného poměru             vůle a jejího projevu. 139              Projev vůle musí také naplnit některé podmínky. Musí být dostatečně určitý             (jednoznačný), srozumitelný, a pokud tak stanoví zákon (nebo dohoda stran),             je třeba dodržet určitou formu.  Pokud má být projev vůle projeven v určité                                       140             formě, pak je forma takového právního jednání náležitostí právního jednání             a podmínkou jeho platnosti.  Zároveň je třeba konstatovat, že je-li občan-                                     141             ským zákoníkem určena konkrétní forma právního jednání, jde o ustanovení             kogentní a účastníci právního jednání nemají na výběr a musí takovou formu             dodržet. 142              6.1.1   Písemná forma              Písemná forma má mezi formami právního jednání výsadní postavení, jeli-             kož jejím účelem je fixace obsahu právního jednání k určitému časovému             okamžiku a jeho zachycení způsobem, který v čase přetrvá lépe než u úst-             ního nebo konkludentního právního jednání.  Zákonodárcův požadavek                                                     143             139  ZUKLÍNOVÁ,  M.  Občanskoprávní  skutečnost.  In:  DVOŘÁK,  ŠVESTKA,                 ZUKLÍNOVÁ a kol., 2016, op. cit., s. 156.             140  Ibid., s. 161.             141  HANDLAR, J. § 559 [Forma právních jednání]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský záko-                 ník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1786.             142  Ibid., s. 1782.             143  DONÁT, TOMÍŠEK, 2016, op. cit., s. 158.                                                                            63","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            na zachování písemné formy u určitých právních jednání zasahuje do svo-           body volby účastníků právního jednání zvolit si pro toto jednání formu dle           svého uvážení. Fuller uvádí, že bez ohledu na motiv zákonodárce, formální           požadavek zákona na dodržení předepsané formy tenduje ke kategorizaci           transakcí na právní a mimoprávní. 144           Písemná forma je zachována za situace, kdy je právně jednáno prostřednic-           tvím čitelné, tedy ve zrakem seznatelné podobě, přičemž podkladový materiál           by měl vykazovat určitou trvalost. Materiál, na kterém je samotný text práv-           ního jednání zachycen, není určen. Typicky bývá jako příklad uváděn zápis           vyrytý do kamene. Nemusí pak jít ani o zápis, který by byl skutečně napsán           vlastní rukou – plně postačí text připravený na počítači v textovém editoru. 145            Formální přísnost, tedy omezení autonomie vůle a prolomení zásady bez-           formálnosti a stanovení povinnosti provést právní jednání v písemné formě,           není samoúčelné a existuje pro ni několik důvodů. Podle Tichého má forma           významnou úlohu zejména při dokazování a plní také významnou legitimační           a informativní funkci. Krom toho plní také varovací a kontrolní funkci, při-           čemž požadavek povinné formy sleduje veřejný zájem i soukromý zájem           stran. 146           Toto konstatování se nevztahuje pouze k zákonné formě, tedy k právním           jednáním, u nichž je písemná forma předepsána zákonem, ale může být           důvodem,  pro  nějž  si  písemnou  formu  právního  jednání  zvolí  účastníci           ze své vůle dohodou. Taková situace pak není omezením autonomie vůle,           ale naopak jejím projevem. Jde o dohodnutou (smluvní) formu, kdy forma           právního jednání závisí pouze na vůli účastníků. Podle § 1758 obč. zák. platí,           že dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to,           že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To podle stejného           ustanovení platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uza-           vřena v písemné formě.           Volba  formy  neznamená,  že  by  tuto  volbu  účastníci  právního  jednání           nemohli přehodnotit. To potvrdil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne             144  FULLER, 1941, op. cit., s. 803.           145  ZUKLÍNOVÁ, M. Forma právních jednání - I. Právní prostor [online]. 27. 7. 2015 [cit.              9. 7. 2022].           146  TICHÝ, L. Komentář k § 559. In: ŠVESTKA a kol., 2014, op. cit., s. 1381.              64","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              22. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3501/2019. V něm se věnoval posouzení otázky             písemně uzavřené smlouvy, v níž se účastníci dohodli, že bude měněna pouze             písemnými dodatky s úředně ověřenými podpisy stran. K této smlouvě pak             strany následně uzavřely tři písemné dodatky, ty byly nicméně podepsány             bez úředního ověření podpisů. V této souvislosti soud konstatoval, že strany             se nemohou do budoucna omezit tak, že by si úplně znemožnily se dohodnout             jinak, a výhradu formy je tedy možno později opustit. Aktuálně projevená             vůle stran má vždy přednost před vůlí projevenou dříve a podle Nejvyššího             soudu to platí i ohledně požadavku formy. Strany se mohou dohodou o opuš-             tění dříve vyhrazené formy vyvázat, a to i v jiné formě. Podle soudu se však             vyžaduje, aby strany učinily nejen neformální právní jednání samotné, nýbrž             aby současně opustily (ať již v jakékoliv formě) i dříve ujednanou výhradu             formy, což musí být prokázáno a doloženo. To může být součástí stejného             aktu ve skutkovém smyslu, právně však půjde o dvě skutečnosti – dohodu             o opuštění sjednané formy a samotné neformální právní jednání. Samotné             neformální právní jednání pro opuštění sjednané formy podle soudu nepo-             stačuje. Přesto se však soud také přiklonil k závěru, „že bude-li z okolností             konkrétní věci zřejmé, že strany chtějí být uzavřeným právním jednáním vázány i při             nedodržení smluvené formy, mělo by jít o vázanost platnou, neboť opačný důsledek je při             úpravě obsažené v ustanovení § 1758 o. z. pro praxi do jisté míry nepředvídatelný a také             v rozporu s jejími očekáváními a potřebami.“  147             I písemná forma má své náležitosti, a to písemnost a podpis. Zde je možné             odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Podle ní spočívá písem-             nost v tom, že projev vůle jednajícího zahrnuje všechny podstatné náležitosti             zachycené v písemném textu listiny. Právně významný je tak pouze ten projev             vůle jednajícího, který je vyjádřen v písemném textu. Písemný projev musí být             zároveň podepsán, a je tak platný až po podpisu jednající osoby. 148              Je však otázka, zda lze s ohledem na znění § 562 odst. 1 obč. zák. tento závěr             bez dalšího vztáhnout i na právní jednání učiněná elektronickými nebo jinými             technickými prostředky. 149                 147  Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3501/2019.             148  Srov. např. rozhodnutí ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 940/2006.             149  K této otázce viz výše v kapitole 4.4.                                                                            65","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Lze také s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu zde dne 28. 8. 2001,           sp. zn. 29 Odo 14/2001, konstatovat, že pokud není písemná forma pře-           depsána zákonem či některým účastníkem požadována, pak lze písemnou           a ústní formu kombinovat. Pro hodnocení jednání účastníků je přitom roz-           hodující jejich vůle při uzavírání smlouvy. 150            6.1.2   Přísná písemná forma           Zákon může pro některá právní jednání vyžadovat přísnější úroveň písemné           formy,  a  to  písemnou  formu  opatřenou  úředně  ověřeným  podpisem           či ve formě veřejné listiny. Veřejná listina je dle § 567 obč. zák. listina vydaná           orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci nebo listina, kterou za veřej-           nou listinu prohlásí zákon. Zároveň se jí dle § 3026 odst. 2 obč. zák. rozumí           notářský zápis, popř. může být notářský zápis nahrazen rozhodnutím, kterým           orgán veřejné moci v mezích své pravomoci schvaluje smír nebo jiný projev           vůle, jehož povaha to nevylučuje.           Blíže se přísnou písemnou formou zabýváme v části věnované úřednímu ově-           ření elektronických podpisů na elektronických dokumentech a elektronicky           podepsané plné moci. 151            6.2  Neplatnost elektronicky podepsané smlouvy            Při zvažování, zda smlouvu strany vlastnoručně či elektronicky podepíší,           mohou mít strany obavy z nejistoty ohledně platnosti elektronicky uzavřené           smlouvy  pro  nedodržení  písemné  formy  (především  v  případě  podpisu           elektronickým podpisem prostým). Požadavek na dodržení písemné formy           může mít dvojí podobu – může vyplývat ze zákona či z ujednání účastníků.           Bude-li vyplývat z dohody mezi účastníky, pak lze neplatnost namítat pouze           tehdy, pokud dosud nebylo plněno  či nebyl nedostatek formy dodatečně                                        152           zhojen . Zhojit nedostatek formy lze i v případě zákonem stanoveného                153           požadavku formy. 154             150  Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 29 Odo 14/2001.           151  Viz kapitola 6.4.           152  § 582 odst. 2 obč. zák.           153  § 582 odst. 1 obč. zák.           154  Ibid.              66","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              Předně je nutné konstatovat, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako             na platné než jako na neplatné.  Právní jednání odporující zákonu (zde                                         155             nedostatek formy) je navíc neplatné pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel             zákona.  Nejvyšší soud v této souvislosti dovodil, že „[u]vedené omezení platí                    156             i pro posouzení důsledků nedodržení formy právního jednání vyžadované zákonem (§ 582             odst. 1 OZ). Jinými slovy, není-li právní jednání učiněno ve formě stanovené zákonem,             je (z tohoto důvodu) neplatné pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel zákona.“  157             Neplatné tak nebude každé právní jednání provedené v rozporu s poža-             davkem písemné formy, ale bude třeba zkoumat v daném kontextu smysl             a účel zákona. Pokud bude požadavek formy určen k ochraně třetích osob,             a bude tedy plnit zajišťovací funkci, pak by právní jednání provedené v roz-             poru s tímto požadavkem mělo být shledáno jako absolutně neplatné a soud             by měl k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu.  Plní-li požadavek formy                                                      158             funkci varovací, tedy v tom smyslu, že varuje účastníka před neuvážlivým jed-             náním, pak by měla být neplatnost konstatována také, tentokrát však pouze             na základě námitky osoby, jejíž zájem je příslušným zákonným ustanovením             chráněn. 159             Strany mohou mít také obavy z omezené platnosti certifikátu pro elektro-             nický podpis. Neplatnost certifikátu je však třeba odlišit od neplatnosti pod-             pisu či samotné smlouvy. 160             Pokud nepůjde o smlouvu s obligatorní písemnou formou, může konstatovat             soud závěr o jejím uzavření na základě jiné právní skutečnosti než na základě             písemného právního jednání. Takto například Okresní soud v Kladně v níže             rozebíraném rozhodnutí ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 208 C 115/2021, dospěl             k závěru, že deficit písemnosti v dané věci byl bez významu, jelikož předmět-             nou smlouvu bylo možné uzavřít i v jiné než písemné formě.             Výše uvedené pak rozvádíme v dalších částech této monografie, včetně spe-             cifických požadavků na různé úrovně elektronických podpisů a dalších služeb             vytvářejících důvěru.              155  § 580 obč. zák.             156  § 580 odst. 1 obč. zák.             157  Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014.             158  § 588 obč. zák.             159  § 586 obč. zák. Blíže viz MELZER, 2013, op. cit., s. 32 a 33.             160  K tomu blíže viz kapitolu 11 této knihy.                                                                            67","","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              7     ELEKTRONICKÝ PODPIS                7.1   Základní východiska a právní základ                   elektronického podpisu              Možnost provádět transakce a uzavírat smlouvy elektronicky nemá přínos             jen pro konkrétní smluvní strany, ale také pro ekonomiku. Bez nadnárodní             regulace ale není možné využít jejich plný potenciál.  Internet umožňuje                                                           161             i svým běžným uživatelům zachovat vysokou míru anonymity. I v případě,             že se uživatel rozhodne této anonymity vzdát, může pro něj být obtížné             prokázat jiné osobě svou identitu tak, aby v takové prokázaní měla dostateč-             nou důvěru. Strany také mohou mít obavy ze zachování autenticity, integrity,             důvěryhodnosti či vymahatelnosti elektronicky podepsaných dokumentů.             Tyto problémy se snaží adresovat legislativa regulující užití elektronických             podpisů. 162             Jako první zákon upravující komerční užívání elektronických podpisů je uvá-             děn The Utah Digital Signature Act přijatý v roce 1995 v americkém státě             Utah.  Tento zákon směřoval na to, aby byl v případě sporu dokument                  163             podepsaný elektronickým podpisem, dle požadavků zákona, přijat jako důkaz             u soudu, aniž by bylo nutné předvolávat další svědky k prokázání pravosti             podpisu. Důkazní břemeno podle něj leželo na podepisující osobě takového             dokumentu, která musela prokázat, že dokument nepodepsala. 164             Autentický vlastnoruční podpis je nedílně spojen s podepisující osobou.             To je základní rozdíl oproti elektronickému podpisu. V jeho případě, vyjma             dynamického  biometrického  podpisu  a  podobných  podpisů,  tomu  tak             nebude. Elektronickým podpisem podepisující osoba nepodepisuje žádný               161  WOOD BRALEY, S. Why Electronic Signatures Can Increase Electronic Transactions                 and the Need for Laws Governing Electronic Signatures. Law and Business Review of the                 Americas. 2001, č. 7, s. 418.             162  Srov. ibid.             163  DUMORTIER,  J.  Legal  Status  of  Qualified  Electronic  Signatures  in  Europe.  In:                 PAULUS, S., POHLMANN, N., REIMER, H. (eds.). ISSE 2004 – Securing Electronic                 Business  Processes:  Highlights  of  the  Information  Security  Solutions  Europe  2004  Conference.                 Wiesbaden: Vieweg+Teubner Verlag, 2004, s. 281.             164  WIMS, M. D. Introduction to the Utah Digital Signature Act Editorial. EDI Law Review.                 1995, roč. 2, č. 3, s. 156.                                                                            69","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            fyzický dokument, ale pouze připojuje elektronická data představující jeho           elektronický podpis k jiným datům v elektronické podobě. 165           Na  evropské  úrovni  byly  dříve  elektronické  podpisy  upraveny  směrnicí           Evropského  parlamentu  a  Rady  1999/93/ES  o  zásadách  Společenství           pro elektronické podpisy, nyní jsou regulovány nařízením eIDAS. Na roz-           díl od původní směrnice nařízení eIDAS upravuje také elektronické pečetě           a elektronická časová razítka (v oblasti týkající se služeb vytvářejících důvěru),           které byly dříve v české úpravě zák. o el. podpisu známy jako elektronické           značky a časová razítka. Zároveň odstraňuje řadu nepřesností v oblasti elek-           tronického podpisu ze směrnice 1999/93/ES a jednotlivých implementací           této směrnice členskými státy. 166            Nařízení eIDAS přiznává počátek a vývoj snah o unifikaci mezi členskými státy           v oblasti elektronických transakcí kromě směrnice 1999/93/ES zejména ve:             •  sdělení  Komise  ze  dne  26.  8.  2010  s  názvem  „Digitální  agenda                pro Evropu“,             •  ve výzvách Evropské rady Komisi k vytvoření jednotného digitálního                trhu, usnadnění přeshraničního využívání online služeb a z bezpečné                elektronické identifikace a autentizace z roku 2011,             •  ve výzvě Rady Komisi z 27. 5. 2011 k vytvoření podmínek pro pře-                shraniční  uznávání  elektronické  identifikace,  dokumentů,  podpisů                a elektronického doručování, nebo             •  v usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. 9. 2010  o dotvoření                                                              167                vnitřního trhu pro elektronický obchod. 168           Předmětem nařízení eIDAS je zajištění řádného fungování vnitřního trhu           a odpovídající úrovně bezpečnosti prostředků pro elektronickou identifikaci           a služeb vytvářejících důvěru. Z tohoto důvodu stanoví podmínky pro uzná-           vání těchto prostředků a služeb mezi členskými státy, pravidla pro užití slu-           žeb vytvářejících důvěru zejména pro elektronické transakce a právní rámec           pro služby vytvářející důvěru.  Jeho cílem je budování důvěryhodnosti online                                   169           prostředí, zvýšení důvěryhodnosti elektronických transakcí na vnitřním trhu            165  MASON, 2017, op. cit., s. 9.           166  SMEJKAL, KODL, UŘIČAŘ, 2017, op. cit., s. 192.           167  Úř. věst. C 50 E, 21. 2. 2012, s. 1.           168  Srov. bod odůvodnění 3 až 7 nařízení eIDAS.           169  Srov. čl. 1 nařízení eIDAS.              70","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              Evropské unie a posílení efektivnosti veřejných a soukromých online slu-             žeb, elektronického podnikání a elektronického obchodu v Evropské unii.                                                                            170             Nařízení eIDAS nabídlo nové možnosti elektronické identifikace v právním             styku. Jeho cílem je také zajištění uznávání elektronických identit napříč             Evropskou unií, případně v dalších zemích.  Z čl. 14 nařízení eIDAS totiž                                                  171             vyplývá, že je na základě dohod uzavřených mezi Evropskou unií a třetími             zeměmi možné uznávat služby vytvářející důvěru poskytované poskytovateli             služeb vytvářejících důvěru usazených ve třetí zemi a uznaných jako kvalifi-             kovaní poskytovatelé jako rovnocenné kvalifikovaným službám vytvářejícím             důvěru, které jsou poskytovány kvalifikovanými poskytovateli služeb vytvá-             řejících důvěru usazenými v Evropské unii. 172             Evropská komise v hodnotící zprávě k nařízení eIDAS hodnotí toto nařízení             jako průlom pro Evropskou unii, „jelikož zavedlo první přeshraniční rámec pro důvě-             ryhodné digitální identity a služby vytvářející důvěru, který se nyní těší celosvětovému             uznání.“   V této zprávě také připomíná důvody jeho přijetí, které Komise                    173             spatřuje ve zvýšení důvěryhodnosti elektronických transakcí na vnitřním trhu             prostřednictvím poskytnutí společného základu pro bezpečnou a bezpro-             blémovou elektronickou komunikaci, čímž mělo dojít k posílení efektivnosti             mimo jiné i soukromých online služeb, elektronického podnikání a elektro-             nického obchodu v Evropské unii. 174             Do českého právního řádu bylo nařízení eIDAS adaptováno zák. o služ-             bách vytvářejících důvěru, u kterého zákonodárce zvolil při adaptaci relativně             minimalistický přístup vzhledem k závaznosti, přímé použitelnosti a apli-             kační přednosti nařízení Evropské unie. Současně byl také přijat změnový             zákon č. 298/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s při-             jetím zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.                 170  Srov. bod odůvodnění 1 nařízení eIDAS.             171  Srov. LOUTOCKÝ, P. eIDAS Regulation: A Step Forward? In: BALTHASAR, A. (ed.).                 CEE e Dem and e Gov Days 2015: Independence day: time for a European Internet? Wien:                 Österreichische Computer Gesellschaft, 2015, s. 106.             172  Ibid., s. 108.             173  ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o hodnocení nařízení                 (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektro-                 nické transakce na vnitřním trhu (nařízení eIDAS), op. cit., s. 1.             174  Ibid.                                                                            71","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Adaptace byla dokončena v roce 2017 zákonem č. 250/20017, o elektronické           identifikaci. 175           Zákonodárce při adaptaci nařízení eIDAS s jednotlivými úrovněmi elektro-           nických podpisů a pečetí nijak zvlášť dále nepracuje. Na nařízení eIDAS           je v rámci uvedených zákonů odkazováno pouze v poznámkách pod čarou           a v důvodových zprávách.            7.2  Úrovně elektronického podpisu            Jako základní východisko pro používání elektronického podpisu lze odkázat           na čl. 25 eIDAS, který zavádí pravidlo, podle kterého „[e]lektronickému podpisu           nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním           řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky           na kvalifikované elektronické podpisy.“ Zároveň předepisuje, že „[k]valifikovaný           elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.“ Nařízení           eIDAS výslovně upravuje tři úrovně elektronických podpisů – elektronický           podpis prostý, zaručený a kvalifikovaný.            7.2.1   Prostý elektronický podpis            Starší česká právní úprava zák. o el. podpisu kladla na elektronický pod-           pis přísnější požadavky. Rozuměla jím údaje v elektronické podobě, které           jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které slouží           jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu           k datové zprávě.  Přísnost, ve srovnání se současnou úpravou, lze vidět                         176           v požadavku na jednoznačné ověření identity podepsané osoby. Ten v sou-           časné úpravě absentuje. Nařízení eIDAS totiž jednoduchý elektronický pod-           pis definuje v čl. 3 odst. 10 jako „data v elektronické podobě, která jsou připojena           k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující           osoba používá k podepsání.“           Definice prostého (někdy jednoduchého) elektronického podpisu v čl. 3           odst. 10 nařízení eIDAS je záměrně široká. Matejka s Güttlerem ji hodnotí tak,             175  Důvodová  zpráva  k  zákonu  o  elektronické  identifikaci  uvádí,  že  „[z]ákonem              č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce byla započata adaptace              na nařízení eIDAS. Zákonem o elektronické identifikaci bude tato adaptace dokončena.“           176  § 2 písm. a) zák o el. podpisu.              72","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              že potvrzuje tradiční respekt k autonomii vůle jako nenahraditelnou hodnotu             pro strany soukromoprávního styku.  Požadavky bude za určitých okolností                                            177             splňovat široká paleta různých typů elektronického podpisu jako třeba pouhé             uvedení jména v závěru dokumentu či e-mailu, zadání PIN kódu apod.  Jako                                                                        178             variantu elektronického podpisu prostého nabízí Smejkal, Kodl a Uřičar užití             hlasu, který digitalizovat jde. Zároveň je jedinečný, čímž by podle nich bylo             možné vytvořit vícefaktorovou autentizaci u základního typu elektronického             podpisu.  Matejka s Güttlerem pak jako příklady elektronického podpisu                     179             prostého uvádí připojení naskenovaného podpisu, zadání specifického hesla             nebo kódu či provedení jiného autentizačního postupu, a to včetně hlasu             připojeného k písemnému dokumentu v elektronické podobě.  Za prostý                                                                   180             elektronický podpis pak může být považován i podpis biometrický (o kterém             pojednáváme dále).             Definice prostého elektronického podpisu neobsahuje jakýkoliv požadavek             na identifikaci či prokázání totožnosti podepisující osoby.  Jediné spojení                                                               181             s podepisující osobou připadá v úvahu jen v případě části definice, která             říká, že užitá data „podepisující osoba používá k podepsání.“ Problematický aspekt             této základní úrovně elektronického podpisu tak je ten, že vzhledem ke své             definici nezaručuje, že v rámci vymáhání práv (nejen) v civilním procesu             bude jeho prostřednictvím bez dalších tvrzení a důkazů prokázáno, že právní             jednání bylo skutečně podepsáno osobou, o které je to tvrzeno. K prokázání             této skutečnosti však bude možné použít další důkazy a typicky pak metadata             zaznamenávána příslušným systémem. Účastník sporu se také zřejmě nebude             moci úspěšně dovolávat toho, že smlouvu nepodepsal, pokud po podpisu             začal na základě této smlouvy plnit závazek z ní vyplývající.             Nelze  však  možné  obtíže  při  dokazování  elektronickým  podpisem  pro-             stým  zaměňovat  s  otázkou  jeho  platnosti  pro  soukromoprávní  jednání.             Korbel s Kovářem a Jarošem proto upozorňují na to, že v praxi vznikne             odlišná míra důkazní spolehlivosti různých úrovní podpisů, nicméně volba              177  MATEJKA, GÜTTLER, 2018, op. cit., s. 50.             178  Např. KMENT, V. Elektronické právní jednání: Analýza s důrazem na využití elektronického                 podpisu podle práva EU, České republiky a Německa. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 142,                 nebo DONÁT, PIFFL, MAISNER, 2017, op. cit., s. 31.             179  SMEJKAL, KODL, UŘIČAŘ, 2017, op. cit., s. 219.             180  MATEJKA, GÜTTLER, 2018, op. cit., s. 44.             181  Ibid., s. 42.                                                                            73","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            konkrétní techniky elektronického podpisu je výhradně volbou jednajících           osob na základě úvahy o dostatečnosti, efektivitě, jednoduchosti či ceně,           nicméně volba nebude mít vliv na platnost právního jednání. Není proto           podle nich žádoucí považovat prostý elektronický podpis za právně a fakticky           nedůvěryhodný nebo neplatný podpis.  Podobně dříve Polčák upozorňoval                                           182           na sporadicky se vyskytující praxi soudů spočívající v odmítání elektronic-           kých dokumentů opatřených pouze elektronických podpisem prostým jako           důkazů. Tu hodnotí tak, že je z podstaty vadná, jelikož soud sice může dospět           k závěru, že předložený důkaz je nevěrohodný, nicméně se musí takovým           důkazem alespoň zabývat a hodnotit jeho spolehlivost v řízení, ne takový           důkaz bez dalšího odmítnout. 183           Je však možné se setkat i odlišnými názory. Hrdlička s odkazem na rozhod-           nutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3210/2007 dochází k závěru, „že až zaručený           elektronický podpis splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy           právního jednání. Tento závěr nic nemění na tom, že pokud nebude zákon ani dohoda           účastníků vyžadovat písemnou formu, může být právní jednání učiněné elektronicky pode-           psáno ‚obyčejným‘ elektronickým podpisem.“   Zmíněnému rozhodnutí Nejvyššího                                          184           soudu se blíže věnujeme v části věnované rozhodovací praxi, kde konstatu-           jeme (stejně jako další autoři), že rozhodnutí považujeme vzhledem k definici           jednoduchého elektronického podpisu za překonané. Domníváme se také,           že „hledisko bezpečnosti“ této úrovně elektronického podpisu by nemělo být           směšováno s otázkou naplnění zákonného požadavku písemnosti i za použití           elektronického podpisu prostého.           V literatuře je možné se setkat i s názorem stojícím na pomezí paušálního           odmítání elektronického podpisu prostého a jeho připuštění pro písemná            182  KORBEL, F., KOVÁŘ, D., JAROŠ, J. Aktuální právní přístup k dynamickému biomet-              rickému podpisu. Pojistný obzor. 2021, č. 2, s. 13.           183  POLČÁK, 2011, op. cit., s. 56 a 57.           184  HRDLIČKA,  M.  § 561  [Písemná  forma  právního  jednání].  In:  LAVICKÝ,  P.  a  kol.              Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014. Dostupné              z: http://www.beck-online.cz [cit. 15. 2. 2022]. Shodně také KINDL, M., KINDL, T.,              KINDLOVÁ, M., ŠÍMA, A. a kol Občanský zákoník – Komentář s judikaturou. Svazek V –              Právní  skutečnosti  (§ 545–654).  Ostrava:  CODEXIS  publishing,  2018.  Dostupné  z:              http://www.codexis.cz [cit. 15. 2. 2022]. Komentář k § 561: „K podepisování elektronickým              podpisem lze přitom použít pouze uznávaný elektronický podpis, jímž se podle § 6 odst. 2 zákona              č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, rozumí zaručený elek-              tronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný              elektronický podpis.“              74","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              právní jednání bez dalšího. K tomuto závěru dospívá na základě rekapitulace             dříve publikovaných názorů Janoušek. Podle něj může elektronický doku-             ment opatřený elektronickým podpisem prostým vyvolávat právní následky.             To však pouze v případech, kdy se právní jednání dotýká jedině individuálních             zájmů stran právního jednání. Nikoliv pak v případech, v nichž je potenciálně             dotčen veřejný zájem, kdy je požadavkem písemné formy právního jednání             sledována zajišťovací nebo kontrolní funkce právního jednání. 185             Podle našeho názoru vyřešení otázky ohledně platnosti právního jednání             opatřeného elektronickým podpisem prostým vězí ve znění § 561 odst. 1             obč. zák., podle nějž jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jed-             nání  učiněném  elektronickými  prostředky  písemnost  elektronicky  pode-             psat. Toto ustanovení zde odkazuje na zák. o službách vytvářejících důvěru,             který ve svém § 7 konstatuje, že lze použít i jiný typ elektronického podpisu,             podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná vůči jiné             osobě než veřejnoprávnímu podepisujícímu či další osobě při výkonu její             působnosti. Zák. o službách vytvářejících důvěru již na rozdíl od zák. o el.             podpisu neobsahuje požadavek na identifikaci podepisující osoby jejím pod-             pisem. Postačí tedy naplnění nařízení eIDAS na základní úroveň elektronic-             kého podpisu. Účastníci by však měli zvážit užití některé z vyšších úrovní             elektronického podpisu za účelem zachování vyšší míry důkazní spolehlivosti             při využití technických výhod těchto elektronických podpisů.             Mimo  právní  řád  České  republiky  se  lze  setkat  i  s  odlišným  přístupem.             Například německý občanský zákoník vyžaduje pro platné nahrazení záko-             nem předepsané písemné formy elektronickou formou připojení jména jed-             nající osoby a podepsání kvalifikovaným elektronickým podpisem. V pří-             padě smlouvy pak musí každá ze stran takto elektronicky podepsat totožný             dokument. 186             Specifickým druhem prostého elektronického podpisu je dynamický biome-             trický podpis. Ten sice nenaplní požadavky kladené na vyšší úrovně elek-             tronických podpisů, jeho průkaznost je nicméně vyšší než u jiných druhů             elektronického podpisu prostého. Věnovat se mu blíže budeme dále v této                185  JANOUŠEK, 2021, op. cit., s. 151.             186  Srov. § 126a Bürgerliches Gesetzbuch.                                                                            75","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            kapitole.  Na tomto místě je zmiňován z toho důvodu, že krom grafic-                  187           kého znázornění vlastnoručního podpisu také vykazuje specifické vlastnosti,           a na rozdíl od vlastnoručního podpisu je nositelem dalších biometrických           dat pořízených při vyhotovení podpisu, které je možné při ověření podpisu           či při dokazování využít. Pokud by byly akceptovány závěry o nepřípustnosti           elektronického podpisu prostého či jeho platnosti jen v některých případech           (jak konstatuje například Janoušek citovaný výše), vylučovalo by to mini-           málně pro některá právní jednání i užití dynamického biometrického pod-           pisu. To by byl s ohledem na jeho vlastnosti podle našeho názoru absurdní           důsledek.             7.2.2   Vyšších úrovně elektronických podpisů           Strany elektronických transakcí mohou mít při jejich provádění obavy z napl-           nění  požadavků  na  autenticitu,  integritu,  důvěrnost,  nezpochybnitelnost           a spolehlivost dat. Těmto obavám může předejít používání elektronických           podpisů.  Většina technik prostých elektronických podpisů je ale nebude                  188           řešit adekvátně a nebude přinášet výhody vyšších úrovní elektronických pod-           pisů. Polčák konstatuje, že prokázání nespolehlivosti jednoduchého elektro-           nického podpisu může být vcelku jednoduché a často postačí i jen výpověď           tvrzené podepisující osoby.  To může znamenat překážku (ať již v důsledku                                 189           omylu či na základě úmyslného klamavého jednání podepisujícího) při elek-           tronickém právním jednání či přímo finanční újmu. V soukromoprávním           styku se proto prosazují a rozšiřují nástroje pro ověření identity jednající           osoby odpovídající vyšším úrovním důvěryhodnosti dle nařízení eIDAS. 190            Výhodami  vyšších  úrovní  elektronických  podpisů  je  obvykle  určitá  míra           ověření  totožnosti  původce  podepsaného  dokumentu  nebo  to,  že  tento           dokument nebyl po jeho podepsání pozměněn (byla tedy zachována jeho           integrita). Požadavky kladené právními předpisy na zaručený a kvalifikovaný           elektronický podpis, resp. zaručený podpis založený na kvalifikovaném cer-           tifikátu rozebíráme dále. Nejprve je však vhodné stručně popsat jejich tech-           nologické pozadí.            187  Viz podkapitolu 6.4 8.           188  WOOD BRALEY, 2001, op. cit., s. 418.           189  POLČÁK, 2011, op. cit., s. 56.           190  Blíže LOUTOCKÝ, KASL, 2021, op. cit., s. 1047.              76","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              Elektronické podpisy v jejich současném běžném chápání jsou založeny             na tzv. asymetrické kryptografii, která využívá k šifrování kombinaci tzv. sou-             kromého a veřejného klíče. Smyslem je především zajištění autenticity a inte-             grity dokumentu. Jako funkce kryptografie v této souvislosti bývají uváděny:                1.  Autenticita jako zajištění důvěry v původ dokumentu.                2.  Integrita ve smyslu zajištění toho, že obsah dokumentu odpovídá jeho                   původní podobě v okamžiku připojení vyšší úrovně elektronického                   podpisu.                3.  Nezpochybnitelnost či nepopiratelnost, kterých lze v této souvislosti                   docílit prostřednictvím kroků, které musí podepisující osoba vykonat                   k vytvoření elektronického podpisu. V případě kvalifikovaného elek-                   tronického podpisu pak jde o znalost PIN kódu ke kvalifikovanému                   prostředku k vytváření elektronických podpisů a faktická dispozice                   s tímto prostředkem. 191             O asymetrické kryptografii hovoříme právě proto, že je používán veřejný             klíč, který může být zveřejněn komukoliv, a soukromý klíč, jenž by měl být             známý pouze jeho vlastníkovi. Při podepisování dokumentu je elektronický             podpis spočítán pomocí soukromého klíče, což učiní pouze vlastník tohoto             klíče. Skutečnost, že dokument skutečně podepsal vlastník pak může kdoko-             liv ověřit prostřednictvím jeho veřejného klíče.             Zjednodušeně si lze podepisování soukromým a veřejným klíčem předsta-             vit následujícím způsobem.  Podepisující osoba zašifruje dokument, resp.                                     192             jeho jedinečný otisk (tzv. hash) soukromým klíčem. Tento otisk je předsta-             vován  daty  odvozenými  matematickou  funkcí  z  šifrovaného  dokumentu             do podoby hashe v předem stanovené délce. Při opakovaném matematickém             výpočtu je ze stejného dokumentu vždy odvozen stejný hash. Nefunguje             to ale oboustranně – z hashe nelze odvodit obsah původního šifrovaného             dokumentu. Smyslem hashování je jednodušší a rychlejší práce s dokumentem,             jelikož má předem stanovenou délku.  Soukromým klíčem jsou ve smyslu                                             193             nařízení eIDAS „data pro vytváření elektronických podpisů“, tedy jedinečná data,               191  Blíže viz MASON, 2017, op. cit., s. 296.             192  Jde  o  značné  zjednodušení,  jelikož  text  je  zaměřen  na  právní,  nikoliv  technologické                 aspekty elektronického podepisování.             193  ZAJÍČEK, Z. a kol. Zákon o právu na digitální služby. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2021,                 s. 82.                                                                            77","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            která podepisující osoba používá k vytváření elektronických podpisů.  Tato                                                                    194           zašifrovaná podoba dokumentu je připojena k původnímu dokumentu.                                                                         195           Příjemce takového dokumentu pak prostřednictvím veřejného klíče podepi-           sující osoby rozšifruje připojený jedinečný otisk dokumentu, který je porov-           nán se samotným dokumentem. Veřejným klíčem lze rozumět v pojmosloví           nařízení eIDAS „data pro ověřování platnosti“, tedy data, která se používají           pro ověřování platnosti elektronického podpisu nebo elektronické pečeti                                                                         196           (fakticky je ale obdobného využíváno rovněž v případě kvalifikovaného časo-           vého razítka). Na základě tohoto porovnání je ověřeno, zda příjemce sku-           tečně obdržel dokument v podobě, která byla podepsána.           V této souvislosti tak lze elektronický podpis, resp. jeho vyšší úrovně defi-           nované nařízením eIDAS, popsat jako data, která byla získaná z původního           dokumentu  a  za  užití  asymetrické  kryptografie  připojena  k  původnímu           dokumentu. 197           Elektronický podpis sám o sobě nezabrání změně elektronického doku-           mentu. Pokud je však nějaká změna provedena, projeví se to při ověření           elektronického podpisu.  Ověření elektronického podpisu je zjednodušeně                               198           prováděno tak, že hash dokumentu zašifrovaný soukromým klíčem pode-           pisujícího je rozšifrován pomocí veřejného klíče. Takto rozšifrovaný hash           je porovnán s hashem dokumentu vytvořeným při ověření elektronického           dokumentu, ke kterému má elektronický podpis náležet. Při shodě těchto           dvou hashů je osobě provádějící ověření takto poskytnuto ověření integrity           dokumentu, tedy shodné podoby mezi podepsaným a ověřovaným doku-           mentem. Zároveň z procesu ověření vyplývá jistota, že veřejný klíč použitý               194  Čl. 3 bod 13 nařízení eIDAS.           195  Hashovací funkce je převod vstupních dat (zde elektronického dokumentu) do relativně              krátké sekvence znaků (Blíže viz PETERKA, J. Báječný svět elektronického podpisu. Praha:              CZ.NIC, 2011, s. 70 a násl.). Hash lze také popsat jako jednocestnou matematickou              funkci, „která z libovolně velkých dat vypočítá krátký řetězec konstantní délky – hash hodnotu              (nebo také pouze hash)“ (ZAJÍČEK a kol., 2021, op. cit., s. 82.).           196  Čl. 3 bod 40 nařízení eIDAS.           197  EECKE, P. van. The Legal Aspects of Digital Signatures. In: D’HAENENS, L. (ed.).              Cyberidentities: Canadian \& European Presence in Cyberspace. Ottawa: University of Ottawa              Press, 1999, s. 62.           198  DONÁT, PIFFL, MAISNER, 2017, op. cit., s. 31.              78","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              pro dešifrování patří k soukromému klíči osoby, která elektronický podpis             vytvořila. 199             V této souvislosti bývá v zahraniční literatuře rozlišováno mezi elektronickým             podpisem (electronic signature) a digitálním podpisem (digital signature). Digitální             podpis je chápán jako data připojená k jiným datům či kryptografická trans-             formace dat za účelem zajištění informace o původu a integritě podepsaných             dat. Elektronický podpis je popisován jako cokoliv v elektronické formě,             co lze použít k vyjádření vůle podepisující osoby v právním smyslu. 200             V případě vyšších úrovní elektronických podpisů závisí jejich důvěryhodnost             na použité technologii a certifikátu, resp. na poskytovateli služeb vytváře-             jících důvěru.  Dříve byl poskytovatel služeb vytvářejících důvěru ozna-                         201             čován jako poskytovatel certifikačních služeb (tzv. certifikační autorita).                                                                            202             Tito poskytovatelé jsou klíčoví pro spoléhání se na služby vytvářející důvěry,             jelikož důvěra v ně je úměrná důvěře v poskytovatele certifikačních služeb.                                                                            203             Status kvalifikovaného poskytovatele udílí v členských státech Evropské unie             orgány dohledu.  Poskytovatel může služby začít poskytovat však teprve                           204             poté, co jeho status bude zveřejněn v důvěryhodném seznamu vedeném             podle čl. 22 nařízení eIDAS. Orgánem dohledu je v České republice v sou-             časnosti Digitální a informační agentura.  Kvalifikovaných poskytovatelů                                                 205             služeb vytvářejících důvěru je v České republice podle zveřejněných infor-             mací Digitální a informační agenturou ke dni 31. 8. 2023 osm. 206             Dále rozebíráme jednotlivé vyšší úrovně elektronických podpisů ve smyslu             nařízení eIDAS, resp. zák. o službách vytvářejících důvěru.                 199  ZAJÍČEK a kol., 2021, op. cit., s. 83.             200  Srov. MASON, 2017, op. cit., s. 199.             201  SMEJKAL, 2019, op. cit., s. 344.             202  DONÁT, PIFFL, MAISNER, 2017, op. cit., s. 33.             203  ZAJÍČEK a kol., 2021, op. cit., s. 83.             204  Čl. 21 nařízení eIDAS.             205  § 13 odst. 1 zák. o službách vytvářejících důvěru.             206  Seznam  kvalifikovaných  poskytovatelů  služeb  vytvářejících  důvěru  a  poskytovaných                 kvalifikovaných služeb vytvářejících důvěru. Digitální a informační agentura [online]. [cit.                 31. 8. 2023].  Dostupné  z:  https://www.dia.gov.cz/egovernment/eidas-sluzby-vytvare-                 jici-duveru-a-elektronicka-identifikace/povinne-zverejnovane-informace/seznam-kva-                 lifikovanych-poskytovatelu-sluzeb-vytvarejicich-duveru-a-poskytovanych-kvalifikova-                 nych-sluzeb-vytvarejicich-duveru                                                                            79","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            7.2.3   Zaručený elektronický podpis           Zaručený elektronický podpis naplňuje požadavky stanovené v článku 26           nařízení eIDAS. Těmito požadavky jsou:             a)  jednoznačné spojení elektronického podpisu s podepisující osobou;             b)  možnost identifikace podepisující osoby;             c)  vytvoření elektronického podpisu pomocí dat pro vytváření elektro-                nických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní                důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a             d)  připojení elektronického podpisu k podepisovaným datům takovým                způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.           Jednoznačnou výhodou této úrovně elektronického podpisu oproti některým           typům prostého elektronického podpisu a vlastnoručního podpisu je zajištění           integrity podepsaných dat. Ta není – stejně jako v jiných diskutovaných pří-           padech – zajištěna tak, že by podepsaný dokument učinila nezměnitelným.           Jakákoliv změna dokumentu se ale projeví při ověření elektronického pod-           pisu a srovnání podepsaného dokumentu a dokumentu ověřovaného.           Zaručený elektronický podpis má zajišťovat identifikaci podepisující osoby.           V nařízení eIDAS však není stanoveno, jak má k této identifikaci dojít či jakou           míru důvěryhodnosti má tato identifikace mít. Lze tak vytvořit vlastní zaru-           čený elektronický podpis založený na certifikátu bez ohledu na to, jaká osoba           jej vytvořila ani pro jakou osobu byl vytvořen či jak byla tato osoba identifi-           kována.  Je však třeba konstatovat, že plná identifikace podepisující osoby                 207           nevyplývá  ani  z  kvalifikovaného  certifikátu  pro  vytváření  elektronických           podpisů. 208           Příkladem zaručeného elektronického podpisu je služba Bank iD Sign, která           bude zmíněna dále v tomto textu v části věnované podepisování smluv           prostřednictvím bankovní identity.  Dalším příkladem jsou tzv. komerční                                        209           či podnikové certifikáty, které vydává pro ověření identity zaměstnavatel           svým zaměstnancům.              207  KORBEL, F. a kol. Elektronická identita při elektronickém (hmotně)právním jednání.              Právní rozhledy. 2019, č. 18, s. 629. Srov. také např. ČECH, 2021, op. cit., s. 17.           208  Ibid., s. 630.           209  Blíže kapitola 7.2 této knihy a také LOUTOCKÝ, KASL, 2021, op. cit., s. 1048.              80","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              7.2.4   Kvalifikovaný elektronický podpis             Kvalifikovaný elektronický podpis je nejvyšší úrovní elektronického podpisu.             Účastníkům právního jednání potvrzuje s vysokou mírou jistoty, že osoba             podepisující tímto elektronickým podpisem je skutečně ta osoba, které tento             kvalifikovaný podpis náleží.  Jde tak o nejdůvěryhodnější úroveň elektronic-                                    210             kého podpisu, který lze použít pro jednoznačnou identifikaci nejen při veřej-             noprávním jednání ale i v rámci soukromoprávního jednání.  To je zajištěno                                                               211             tím, že tento podpis je založen na kvalifikovaném certifikátu pro vytváření             elektronických podpisů, který vydává pouze kvalifikovaný poskytovatel slu-             žeb vytvářejících důvěru. Ten při vydání certifikátu ověří identitu osoby, které             je certifikát vydáván. Zároveň je třeba, aby podepisující osoba při vytvoření             elektronického podpisu disponovala krom certifikátu také kvalifikovaným             zařízením, na kterém je certifikát uložen. Z běžně uváděných tří autenti-             začních faktorů – vlastnictví (zde např. čipová karta nebo token), znalost             (např. heslo nebo PIN) a charakteristika (biometrické údaje)  – jsou v pří-                                                                 212             padě této úrovně podpisu užívány dvě (vlastnictví a znalost).             Další výhodou tohoto elektronického podpisu je jeho přeshraniční uznávání.             Nařízení eIDAS jednak závazně stanovuje pro veškeré členské státy Evropské             unie, že kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlast-             noručnímu podpisu.  Zároveň se kvalifikovaný elektronický podpis založený                              213             na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě uznává jako             kvalifikovaný elektronický podpis ve všech ostatních členských státech. 214             Kvalifikovaný podpis je de facto zaručeným elektronickým podpisem, který             je dle čl. 3 odst. 12 vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření             elektronických  podpisů  a  který  je  založen  na  kvalifikovaném  certifikátu             pro  elektronické  podpisy.   Z  požadavků  kladených  nařízením  eIDAS                                    215             210  DONÁT, TOMÍŠEK, 2016, op. cit., s. 142.             211  LOUTOCKÝ, KASL, 2021, op. cit., s. 1048.             212  SMEJKAL,  V.,  KODL,  J.  Development  Trends  of  Electronic  Authentication.  In:                 Proceedings  of  the  42nd  Annual  Konference  2008  IEEE  International  Carnahan  Conference                 on Security Technology. 2008, s. 2.             213  Čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS.             214  Čl. 25 odst. 3 nařízení eIDAS.             215  Rozvedením toho, co lze považovat za kvalifikovaný elektronický podpis a jaké jsou                 na  něj  kladeny  požadavky  se  rovněž  zabývá  aktuálně  Soudní  dvůr  Evropské  unie                 v rozhodnutí ze dne 20. 10. 2022, ve věci „Ekofrukt“ EOOD proti Direktor na Direktsia                 „Obžalvane i danačno-osiguritelna praktika“ – Veliko Tarnovo, C-362/21.                                                                            81","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            na kvalifikované certifikáty a prostředky jsou patrné výhody, které pro své           uživatele přináší. Prostředkem pro vytváření elektronických podpisů je kon-           figurované programové vybavení nebo technické zařízení, které se používá           k vytváření elektronických podpisů. Kvalifikovaný je takový prostředek, který           splňuje požadavky stanovené v příloze II nařízení eIDAS.  Kvalifikované                                                            216           prostředky podle ní vhodnými technickými prostředky a postupy musí zajistit           alespoň minimální standard spočívající v tom, aby:             a)  byla přiměřeně zajištěna důvěrnost dat pro vytváření elektronických                podpisů, která byla použita při vytváření elektronického podpisu;             b)  se data pro vytváření elektronických podpisů použitá při vytváření                elektronického podpisu mohla prakticky vyskytnout pouze jednou;             c)  bylo přiměřeně zajištěno, že data pro vytváření elektronických podpisů                použitá při vytváření elektronického podpisu nelze odvodit a že elek-                tronický podpis je v současnosti dostupnými technickými prostředky                spolehlivě chráněn proti padělání;             d)  oprávněná podepisující osoba měla možnost data pro vytváření elek-                tronických podpisů použitá při vytváření elektronického podpisu spo-                lehlivě chránit před jejich zneužitím třetí osobou.           Kvalifikované  prostředky  pro  vytváření  elektronických  podpisů  zároveň           nesmějí měnit podepisovaná data ani bránit tomu, aby byla tato data předlo-           žena podepisující osobě před vlastním podepsáním.           Kvalifikovaný elektronický podpis musí být také založen na kvalifikovaném           certifikátu pro elektronické podpisy. Certifikátem pro elektronický podpis           rozumí nařízení eIDAS elektronické potvrzení, které spojuje data pro ověřo-           vání platnosti elektronických podpisů s určitou fyzickou osobou a potvrzuje           alespoň jméno nebo pseudonym této osoby.  Aby byl certifikát považovaný                                               217           za kvalifikovaný musí podle přílohy č. I eIDAS obsahovat:             a)  označení,  alespoň  ve  formě  vhodné  pro  automatické  zpracování,                že se certifikát vydává jako kvalifikovaný certifikát pro elektronický                podpis;             b)  soubor dat jednoznačně identifikujících kvalifikovaného poskytova-                tele služeb vytvářejících důvěru, který vydává kvalifikované certifikáty,            216  Čl. 3 bod 22 a 23 nařízení eIDAS.           217  Čl. 2 bod. 14 nařízení eIDAS.              82","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online                    včetně alespoň členského státu, v němž je poskytovatel usazen, a v pří-                   padě  právnické  osoby  název  a  případné  registrační  číslo  uvedené                   v úředních záznamech; v případě fyzické osoby jméno této osoby;                c)  alespoň jméno podepisující osoby nebo pseudonym. Je-li použit pseu-                   donym, musí být tato skutečnost jasně vyznačena;                d)  data pro ověřování platnosti elektronických podpisů, která odpovídají                   datům pro vytváření elektronických podpisů;                e)  označení začátku a konce doby platnosti certifikátu;                f)  identifikační číslo certifikátu, které musí být jedinečné pro daného kva-                   lifikovaného poskytovatele služeb vytvářejících důvěru;                g)  zaručený elektronický podpis nebo zaručenou elektronickou pečeť                   kvalifikovaného poskytovatele služeb vytvářejících důvěru, který cer-                   tifikát vydává;                h)  údaj o místu, kde je bezplatně k dispozici certifikát, na němž je založen                   zaručený elektronický podpis nebo zaručená elektronická pečeť podle                   písmene g);                i)  údaj o umístění služeb, které lze využít k zjištění platnosti kvalifiko-                   vaného certifikátu;                j)  pokud jsou data pro vytváření elektronických podpisů spojená s daty                   pro ověřování platnosti elektronických podpisů obsažena v kvalifiko-                   vaném prostředku pro vytváření elektronických podpisů, příslušnou                   poznámku, alespoň ve formě vhodné pro automatické zpracování.             Překážkou pro podepisování kvalifikovaným elektronickým podpisem může             být to, že se běžnému uživateli může dané jevit jako složité , navíc je třeba                                                               218             opatřit kvalifikovaný prostředek pro vytváření a požádat o vystavení kvali-             fikovaného certifikátu pro podepisování. Do budoucna má však Evropská             komise záměr zpřístupnit elektronické podepisování širší mase běžných uži-             vatelů, a to prostřednictvím evropských peněženek digitální identity, které             by uživatelé mohli mít k dispozici i ve svých mobilních telefonech. Tato             služba by podle návrhu Evropské komise měla uživateli umožnit mimo jiné             podepisovat kvalifikovanými elektronickými podpisy. 219               218  V tomto kontextu se jedná typicky o to, že certifikát je uložen na čipové kartě, je tedy                 nutno nadto disponovat příslušným čtecím zařízením.             219  Ibid., s. 24, čl. 1 odst. 7.                                                                            83","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            7.2.5   Zaručený podpis založený na kvalifikovaném certifikátu           Zák. o službách vytvářejících důvěru v českém prostředí nad rámec eIDAS           upravuje čtvrtou úroveň elektronického podpisu – zaručený elektronický           podpis založený na kvalifikovaném certifikátu. Ten je určitým přechodem           mezi zaručeným elektronickým podpisem a kvalifikovaným elektronickým           podpisem. Certifikát pro tento podpis je shodný jako certifikát kvalifikova-           ného elektronického podpisu. Rozdíl je ten, že v případě zaručeného elek-           tronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu bude tento           soukromý klíč uložen v zařízení uživatele (např. na disku počítače), které           nebude splňovat požadavky na kvalifikovaný prostředek pro vytváření elek-           tronických podpisů. Podle důvodové zprávy k zák. o službách vytvářejících           důvěru je smyslem nad rámec nařízení eIDAS přiznat účinky vlastnoruč-           ního podpisu i jinému typu elektronického podpisu, než je kvalifikovaný,           a to zejména z důvodu výše nákladů vynakládaných na pořízení kvalifiko-           vaného prostředku pro vytváření kvalifikovaných elektronických podpisů.           Problematický je nyní tento podpis v rámci přeshraničního užívání (v sou-           časné chvíli takový podpis nebude v zahraničí bez dalšího uznán). Revize           nařízení eIDAS má nicméně nyní ambice tento nedostatek překlenout a míří           na výslovnou úpravu zaručených podpisů založených na kvalifikovaných           certifikátech.  Tato  oblast  v  původním  návrhu  Evropské  komise  chyběla           a do návrhu se dostala až v obecném přístupu Rady přijatého za českého           předsednictví, možná také z toho důvodu, že česká úprava na tuto úroveň           pamatuje. Revize tedy nově upravuje požadavky na ověřování zaručených           elektronických podpisů založených na kvalifikovaných certifikátech. Komise           má po přijetí revize nařízení eIDAS zároveň prostřednictvím prováděcích           aktů stanovit specifikace a referenční čísla norem pro ověřování zaručených           elektronických podpisů založených na kvalifikovaných certifikátech.            7.2.6   Uznávaný elektronický podpis 220           Zák. o službách vytvářejících důvěru vzhledem k závaznosti, přímé použi-           telnosti a aplikační přednosti nařízení Evropské unie nijak blíže neupravuje            220  Následující text vychází z dříve publikovaného textu JAREŠ, A. Nařízení eIDAS, elekt-              ronický podpis a pečeť v českém právním řádu. In: SEDLÁČEK, M., STŘELEČEK, T.              a kol. Právní jednání a procesní úkony (vzájemné vztahy a nové aspekty). Praha: Wolters Kluwer,              2019, s. 19–26.              84","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              jednotlivé úrovně elektronických podpisů. Naopak pouze stanoví, k jakým             právním jednáním se použije konkrétní úroveň elektronického podpisu.             Uvedli jsme, že nařízení eIDAS upravuje prostý, zaručený a kvalifikovaný             elektronický podpis. Zák. o službách vytvářejících důvěru nejprve v § 5 sta-             noví, které dokumenty je třeba opatřit kvalifikovaným elektronickým podpi-             sem. Ustanovení § 6 odst. 1 pak uvádí, pro která jednání, resp. dokumenty             se používá uznávaný elektronický podpis. Zdánlivě tak zákon zavádí jako             další kategorii uznávaný elektronický podpis. Následující odstavec zákona             však vysvětluje, že uznávaným elektronickým podpisem se rozumí zaručený             elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu (tedy výše uve-             dené české specifikum) nebo kvalifikovaný elektronický podpis.              Zákonodárce tak namísto konstrukce typu „K podepisování lze použít pouze             kvalifikovaný elektronický podpis a zaručený elektronický podpis založený             na kvalifikovaném certifikátu“, zavádí kategorii (legislativní zkratku) „uzná-             vaný elektronický podpis“ upravující tyto dva druhy elektronického podpisu.             Tu navíc užívá ve svém textu dále jen jednou, a to hned v následujícím § 7.             Podle něj je pro ostatní jednání mimo § 5 a § 6 možné použít zaručený elektro-             nický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického             podpisu. Zákonodárce si tak v případě zák. o službách vytvářejících důvěru             pouze ušetřil jedno další výslovné uvedení kvalifikovaného elektronického             podpisu. V případě § 7 lze navíc uvažovat o jeho nadbytečnosti. I bez něj             by mělo být patrné, že k ostatním právním jednáním by bylo vzhledem k naří-             zení eIDAS přípustné použít jakýkoliv elektronický podpis včetně jednodu-             chého elektronického podpisu. Na druhou stranu, stanovuje-li § 561 odst. 1             obč. zák., že „[j]iný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elek-             tronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“, pak je zřejmě k vyloučení             nejasností úprava § 7 zák. o službách vytvářejících důvěru vhodná.             Záměrem zákonodárce při zavedení pojmu „uznávaný elektronický pod-             pis“  pravděpodobně  bylo,  aby  s  oběma  typy  v  něm  zahrnutých  elektro-             nických  podpisů  mohl  do  budoucna  jednoduše  pracovat  i  ve  zvláštních             zákonech. Takto byl tento pojem použit například v případě novely zákona             č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), záko-             nem č. 64/2017 Sb., který do insolvenčního zákona vložil § 80a používající                                                                              85","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            uznávaný elektronický podpis , nebo novely zákona č. 164/2013 Sb., o mezi-                                   221           národní spolupráci při správě daní , zákonem č. 305/2017 Sb. Tomuto                                         222           předpokladu odpovídá i důvodová zpráva k zákonu č. 298/2016 Sb., kterým           se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o službách vytvářejí-           cích důvěru pro elektronické transakce.           Důvodová zpráva uvádí, že v těch ustanoveních, ve kterých je to možné,           je usilováno o vypuštění pojmů elektronický podpis, elektronická značka           a elektronické časové razítko a jejich typů bez náhrady s tím, že bude využito           subsidiarity procesních předpisů. Pokud takový postup není možný, dochází           k náhradě obecnějšími, technologicky neutrálními pojmy, aby v budoucnu           nemuselo docházet k novelizacím jednotlivých zákonů. V případě změny           technologie tak bude třeba novelizovat pouze příslušná ustanovení zákona           o službách vytvářejících důvěru, nikoliv další právní předpisy.           Pojem  „uznávaný  elektronický  podpis“  navíc  již  používal  původní  zák.           o el. podpisu, který ho ale definoval odlišným způsobem. Dle § 11 odst. 3           tohoto zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozuměl:             a)  zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vyda-                ném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím                údaje, které umožňují jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, a             b)  zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu                vydaném za stanovených podmínek poskytovatelem certifikačních slu-                žeb, který je usazen mimo území České republiky.           S tímto pojmem také pracovali další zvláštní zákony. Při přijetí zák. o službách           vytvářejících se tak zákonodárce vyhnul nutnosti dalších zásahů nad rámec           novelizačních bodů zákona č. 298/2016 Sb. 223            221  „Osoby, kterým se podle zvláštního právního předpisu zřizuje datová schránka bez žádosti, činí              podání včetně příloh v elektronické podobě do datové schránky soudu nebo v elektronické podobě pode-              psané uznávaným elektronickým podpisem. Není-li v odůvodněných případech možné učinit podání              podle věty první, lze je výjimečně a s uvedením důvodu učinit v listinné podobě.“           222  § 13zo odst. 1: „(1) Oznámení a ohlášení se podávají na tiskopise vydaném ministerstvem a činí              se datovou zprávou a) podepsanou uznávaným elektronickým podpisem, nebo b) s ověřenou identitou              podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky.“           223  Zákon č. 298/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona              o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, zákon č. 106/1999 Sb., o svo-              bodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 121/2000 Sb.,              o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých              zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.              86","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              7.3  Srovnání vlastnoručního a elektronického podpisu             V návaznosti na výše poskytnutý přehled úrovní elektronického podpisu             a jejich kvalit z hlediska důvěryhodnosti se logicky nabízí otázka, jak si stojí             elektronické způsoby podepisování v porovnání s tradičním vlastnoručním             podpisem. Zde ovšem již Matejka s Chumem dovodili, že dosáhnout plno-             hodnotného srovnání je velmi nesnadné.  Ze zkušenosti lze říci, že vlast-                                                224             noruční podpis je oproti elektronickému případ od případu zdánlivě nestálý             a proměnlivý. Logicky navíc absentují doprovodná metadata. Měl by tak být             především ve srovnání s vyššími úrovněmi elektronického podpisu relativně             méně důvěryhodný.             Zde  je  ovšem  na  místě  zohlednit  dlouhou  právní  tradici  vlastnoručního             podpisu, přičemž platí, že byť grafologické posudky nejsou vždy zcela jed-             noznačné, lze se s takovými situacemi v rámci civilního procesu vypořádat.             Vlastnoruční podpis ze své podstaty odpovídá vlastnostem a projevu konkrétní             osoby. V této souvislosti Matejka s Chumem upozorňují na to, že u uznáva-             ného elektronického podpisu jde naproti tomu o provedení nějakého úkonu,             který je však pouze vázán na dostupnost prostředku pro vytvoření takového             podpisu. Z hlediska dokazování tak podle nich nebude ani tak sporná skuteč-             nost, zda byl právní úkon učiněn osobou, v jejíž dispozici byl podpisový pro-             středek, ale především identifikace té pravé osoby, která tento úkon učinila. 225             V  případě  elektronických  podpisů  může  dojít  k  prokázání  skutečnosti,             že elektronický podpis byl skutečně vytvořen tvrzenou podepisující osobou,             prostřednictvím důkazu znalosti (PIN pro vytvoření kvalifikovaného elektro-             nického podpisu), důkazu vlastnictvím (certifikát k vytváření elektronického             podpisu) či důkazu vlastnostmi podepisujícího (data získaná při vytvoření             dynamického biometrického podpisu). 226             Certifikát pro zaručený elektronický podpis může vystavit v zásadě kdo-             koliv s dostatečným technickým zázemím a jeho důvěryhodnost je odvislá             od důvěry v tohoto výstavce certifikátu. Tento problém řeší kvalifikovaný             elektronický  podpis,  jelikož  při  vydání  certifikátu  dochází  k  dostatečné               224  MATEJKA, J., CHUM, V. K právní úpravě elektronického podpisu. Bulletin advokacie.                 2002, č. 3, s. 38.             225  Ibid.             226  Srov. MASON, 2017, op. cit., s. 303.                                                                            87","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            identifikaci žadatele a vystavuje jej certifikovaný kvalifikovaný poskytovatel           služeb vytvářejících důvěru. Při vytvoření elektronického podpisu je zde kom-           binován důkaz vlastnictvím (podepisující osoba musí disponovat kvalifikova-           ným certifikátem a kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických           podpisů) a důkaz znalostí (PIN pro vytvoření podpisu). Tato skutečnost však           sama o sobě nutně nezaručuje, že právní jednání skutečně kvalifikovaným           elektronickým podpisem opatřila tvrzená podepisující osoba. Rozdíl oproti           vlastnoručnímu podpisu však v této souvislosti nemusí být při dokazování           nijak zásadní. I tento elektronický podpis může být k dokumentu připojen           neoprávněně. V rámci dokazování bude za užití správných důkazních pro-           středků možné prokázat, že vlastnoruční či kvalifikovaný elektronický pod-           pis byl připojen jinou osobou, než je tvrzeno. Některé důkazní prostředky           se mohou lišit, jiné, jako například svědecká výpověď, budou stejné.           Jako elektronický podpis lze užít také sken vlastnoručního podpisu připojený           k elektronickému dokumentu. Ten bude možné jednoduše zneužít, postačí           mít k dispozici grafické znázornění vlastnoručního podpisu tvrzené podepisu-           jící osoby. Kvalitativně na jiné úrovni se bude nacházet dynamický biometrický           podpis, jehož složkou je také grafické znázornění vlastnoručního podpisu,           je nicméně doplněn i o biometrické údaje podepisující osoby. Smejkal užívání           dynamického biometrického podpisu hodnotí tak, že „[o]d podpisového vzoru           v podobě neobratného a omylného srovnávání obrázků s podpisy (pozorováním ověřující oso-           bou), poskytujícího minimální záruky, přes relativně bezpečné, ale komplikované postupy           asymetrické kryptografie, jsme se opět vrátili k podpisovým vzorům, ale vzorům ‚chytrým‘,           skrývajícím oku neviditelnou a nezfalšovatelnou biometrickou vrstvu.“   Jeho užívání                                                              227           při právním jednání pak považuje za jednoduchou a neobtěžující formu auten-           tizace podpisu podepisující osoby a za „vysoce přínosné jak při rutinním využívání,           tak při zajištění integrity zpracovávaných podepsaných elektronických dokumentů.“  228            V souvislosti s dynamickým biometrickým podpisem je uváděno, že bio-           metrická stopa je v jeho případě pro každého jednotlivce unikátní a nelze           ji v praxi reprodukovat padělatelem.  Maisner, Smejkal a Uřičar také k dále                                         229            227  SMEJKAL, V. Dynamický biometrický podpis a nařízení GDPR. Revue pro právo a techno-              logie. 2017, roč. 8, č. 16, s. 92.           228  Ibid., s. 110.           229  MAISNER, M., SMEJKAL, V., UŘIČAŘ, M. Je používání dynamického biometrického              podpisu v rozporu s GDPR. Bulletin advokacie. 2019, č. 9, s. 24.              88","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              rozebíranému rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů  upozorňují,                                                                 230             že návrat k používání pouhého obrázku jako podpisu zvyšuje riziko zho-             tovení padělku nebo popírání pravosti vlastního podpisu. Případný ústup             od používání dynamického biometrického podpisu tak hodnotí jako roz-             porný se zájmem smluvních stran, ale i se současným požadavkem na zvy-             šování právní jistoty a bezpečnosti transakcí. 231              Postupně přestalo být nutné využívat pro vytváření dynamických biometric-             kých podpisů pouze speciální certifikované signpady a tablety, ale začala být             využívána i jiná zařízení.  V praxi se prosazují softwarová řešení, která jsou                                  232             nezávislá na použitém zařízení. Důkazní váha takto vyhotovených podpisů             však bude proměnlivá podle parametrů použitých zařízení a prostředků.                                                                            233             Dynamický biometrický podpis lze však podle našeho názoru ve většině pří-             padů hodnotit jako důvěryhodnější než vlastnoruční podpis. Korbel, Kovář             a Jaroš vnímají rozdílnou důvěryhodnost a míru důkazní spolehlivosti mezi             dynamickým biometrickým podpisem a pouhým obrázkem podpisu (skicou,             faksimilií). Poukazují přitom na to, že při dynamickém biometrickém podpisu             dochází ke snímání a zaznamenávání podpisu vytvářeného vlastní rukou spolu             s dalšími identifikačními prvky, které zajišťují vyšší právní jistotu jednání. Skica             přitom nemá sama o sobě žádnou další důkazní hodnotu, jelikož jde pouze             o naskenování obrazu podpisu. Dynamický biometrický podpis může být pod-             kladem pro další písmoznalecké i technologické zkoumání pravosti podpisu.                                                                            234             Tento závěr lze užít dle našeho soudu i pro srovnání tohoto typu podpisu             s vlastnoručním podpisem. Ten bude sice možné také podrobit písmozna-             leckému zkoumání, nicméně již jej nebudou doprovázet další data, která jsou             spojená s dynamickým biometrickým podpisem. Při vytváření dynamického             biometrického podpisu je možné při užití dalších technologických postupů             docílit zajištění integrity dokumentu podobným způsobem jako v případě             asymetrické kryptografie.  Oproti vlastnoručnímu podpisu tak bude možné                                  235              230  K němu blíže v kapitole 6.5.3.             231  MAISNER, SMEJKAL, UŘIČAŘ, 2019, op. cit., s. 31.             232  KORBEL, KOVÁŘ, JAROŠ, 2021, op. cit., s. 13.             233  ZIMMER, J., FÜRST, T., HAUSER, T. Důkazní váha biometrického podpisu závisí                 na kvalitě použitého dotykového zařízení a na dostupnosti úplných podpisových dat.                 Právní rozhledy. 2021, č. 13–14.             234  KORBEL, KOVÁŘ, JAROŠ, 2021, op. cit., s. 14.             235  SMEJKAL, 2017, op. cit., s. 94.                                                                            89","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            zajistit i faktickou nezměnitelnost podepsaného dokumentu, resp. jakouko-           liv změnu dokumentu zjistit při ověření podepsaného dokumentu a podpisu.           Souhlasíme tedy se zmíněnými autory, kteří považují důkazní pozici osoby           spoléhající na dynamický biometrický podpis za velmi silnou. 236            7.4  Úředně ověřený elektronický podpis   237            S ohledem na to, že v případě některých právních jednání nestačí takové           právní jednání pouze podepsat, ale je třeba podpis rovněž úředně ověřit,           zabýváme se dále úředním ověřením elektronického podpisu.           Úředním ověřením se rozumí legalizace ve smyslu § 10 zák. o ověřování ,                                                                        238           kterou se na žádost ověřuje, že žadatel listinu před ověřující osobou vlast-           noručně podepsal nebo podpis na listině uznal za vlastní, přičemž legalizací           se nepotvrzuje ani správnost ani pravdivost údajů v listině uvedených.            Občanský zákoník, nařízení eIDAS, zák. o službách vytvářejících důvěru, ani           jiný předpis dlouho neřešil obecným způsobem elektronické podepisování           listiny v případě, kdy zákon vyžaduje úřední ověření podpisu umístěného           na této listině.  Možnost elektronicky právně jednat i v případě, že zákon                       239           vyžaduje úřední ověření podpisu, musel umožnit zvláštní zákon. Bylo tomu           tak například v případě zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (kata-           strální zákon), resp. katastrální vyhlášky.  Podobně pak zákon o veřejných                                             240           rejstřících právnických a fyzických osob umožnil namísto úředně ověřeného            236  KORBEL, KOVÁŘ, JAROŠ, 2021, op. cit., s. 15.           237  V podrobnostech viz JAREŠ, A. Nahrazení úředně ověřeného podpisu elektronickým              dokumentem. Soukromé právo. 2020, č. 1, JAREŠ, A. Úřední ověření elektronického pod-              pisu na plné moci. In: SEDLÁČEK, M., STŘELEČEK, T. a kol. Zastoupení. Specifika              a nové aspekty. Praha: Wolters Kluwer, 2020.           238  Zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování              pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování) (dále „zákon o ově-              řování“ nebo „zák. o ověřování“).           239  K  tomu  také  například  rozhodnutí  Nejvyššího  soudu  ze  dne  30.  7.  2019,  sp. zn.  29              NSCR 133/2017.           240  Dle § 64 odst. 1 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška),              katastrální úřad považuje za prokázanou pravost elektronického podpisu na písemnosti              obsahující  právní  jednání  fyzické  osoby  (právní  jednání  právnických  osob  jsou  nyní              ponechána stranou), jestliže kvalifikovaný certifikát pro elektronický podpis obsahuje              jméno a příjmení podepisující osoby a údaj, který umožňuje jednoznačnou identifikaci              podepisující osoby, nebo podepsaná osoba uznala před katastrálním úřadem, že obsah              písemnosti v elektronické podobě je projevem její vůle, a potvrdila, že je držitelem kva-              lifikovaného certifikátu pro elektronický podpis, kterým byla písemnost podepsána.              90","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              podpisu užít uznávaný elektronický podpis.  Lze také zmínit § 97 insol-                                                   241             venčního zákona  ve znění účinném do 18. 9. 2016, podle kterého musel                            242             být insolvenční návrh v listinné podobě opatřen úředně ověřeným podpi-             sem, nebo v elektronické podobě uznávaným elektronickým podpisem, nebo             zaslán prostřednictvím datové schránky podatele.             Byť se snahy o zavedení legalizace elektronického podpisu objevily již v roce             2006 , žádný předpis dříve tuto oblast obecně neupravoval. Před 31. 1. 2022                 243             nadto zákon o ověřování  v § 13 písm. g) výslovně uváděl, že legalizace                                   244             se  neprovede,  jde-li  o  legalizaci  elektronického  podpisu.  Naproti  tomu             například slovenský občanský zákoník výslovně uvádí, že osvědčení pravosti             podpisu se pro dokumenty podepsané uznávaným elektronickým podpisem             nevyžaduje. Stanoví totiž, že „[n]a právne úkony uskutočnené elektronickými pros-             triedkami, podpísané zaručeným elektronickým podpisom alebo zaručenou elektronickou             pečaťou a opatrené časovou pečiatkou sa osvedčenie pravosti podpisu nevyžaduje.“  245              7.4.1   Zákon o právu na digitální služby              Tento nedostatek se pokusil vyřešit až zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digi-             tální služby a o změně některých zákonů (dále „zák. o právu na digitální             služby“). Podle něj, stanoví-li právní předpis požadavek úředního ověření             vlastnoručního nebo uznávaného elektronického podpisu, považuje se za spl-             něný při využití jednoho z následujících postupů: 246                a)  elektronickým dokumentem nedílně spojeným s kvalifikovaným elektro-                   nickým podpisem osoby oprávněné provádět ověřování pravosti podpisu,                b)  elektronickým dokumentem nedílně spojeným se záznamem infor-                   mačního systému veřejné správy,                c)  při podepsání uznávaným elektronickým podpisem, pokud lze s vyu-                   žitím údajů základního registru obyvatel nebo portálu veřejné správy                   ověřit, že kvalifikovaný certifikát patří podepisující osobě.              241  § 22 odst. 3 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob                 a o evidenci svěřenských fondů.             242  Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).             243  ZAJÍČEK a kol., 2021, op. cit., s. 75.             244  Zákon č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování                 pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování).             245  § 40 odst. 5 zákona č. 40/1964 Zb., občiansky zákonník.             246  Dle § 6 odst. 1 zák. o právu na digitální služby.                                                                            91","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            7.4.2   Ověření oprávněnou osobou           První možnost, jak lze podle zák. o právu na digitální služby místo vlast-           noručního úředně ověřeného podpisu použít elektronický podpis, je opa-           třit elektronický dokument kvalifikovaným elektronickým podpisem osoby           oprávněné provádět ověřování pravosti podpisu, která postupem podle jiného           právního předpisu ověří, že podepisující osoba dokument před ní podepsala           nebo podpis uznala za vlastní. Zároveň je třeba opatřit takový dokument           kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem.           Podle zákona o ověřování legalizaci provádí krajský, obecní a újezdní úřad,           držitel poštovní licence (Česká pošta, s. p.) a Hospodářská komora České           republiky. Podle notářského řádu úřední ověření podpisu vykonává také           notář. Dle původní dikce návrhu zák. o právu na digitální služby mohlo           být sporné, zda bude moci provést elektronické ověření podpisu i advokát.           Tento nedostatek byl však v průběhu legislativního procesu napraven a § 6           odst. 1 písm. a) odkazuje na jiný právní předpis s výslovným uvedením zák.           o advokacii v poznámce pod čarou.           Původ podepisovaného dokumentu a vůle dokumentem projevovaná bude           v tomto případě tedy potvrzená elektronickým podpisem podepisující osoby.           Zároveň bude nezměnitelnost dat tohoto dokumentu zaručena kvalifiko-           vaným elektronickým podpisem a kvalifikovaným časovým razítkem osoby           provádějící ověření podpisu tohoto dokumentu.           Oproti  klasickému listinnému  dokumentu s  úředně  ověřeným  podpisem           vykazuje takto ověřený elektronický dokument několik výhod. Jeho obsah           je prakticky nezměnitelný (resp. každá jeho změna se projeví při ověřování           kvalifikovaného elektronického podpisu a časového razítka). Odpadá také           dřívější  nutnost  provedení  autorizované  konverze  listinného  dokumentu           s ověřeným podpisem, pokud by ho chtěla podepisující osoba použít v elek-           tronické podobě. Zároveň bude možné použít libovolné množství kopií takto           elektronicky ověřeného dokumentu.            7.4.3   Záznam informačního systému veřejné správy           Zákon také předpokládá nahrazení úředně ověřeného podpisu dokumen-           tem nedílně spojeným se záznamem informačního systému veřejné správy               92","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              o provedení elektronické identifikace podepisujícího prostřednictvím kvali-             fikovaného systému elektronické identifikace s úrovní záruky vysoká. Tento             záznam pak musí být opatřený kvalifikovanou elektronickou pečetí a kvali-             fikovaným elektronickým časovým razítkem kvalifikovaného poskytovatele.             Technické provedení samotného nástroje, kterým bude v tomto případě pro-             váděna elektronická identifikace, a kterým bude realizován popsaný proces,             zák. o právu na digitální služby v souladu se zásadou technologické neutrality             nijak neřeší a bude na každém správci systému, jaké technické řešení zvolí. 247               7.4.4   Využití údajů v základním registru obyvatel             V průběhu legislativního procesu návrhu zák. o právu na digitální služby             došlo k významným zásahům do původního návrhu § 6 zavádějícího právo             na úřední ověření elektronického podpisu. K druhé variantě ověření mělo             původně docházet prostřednictvím záznamu kvalifikovaného poskytovatele             o provedení elektronické identifikace podepisujícího uživatele. Do tohoto             ustanovení byla také vložena další možnost vyhovění požadavku na úřední             ověření podpisu. Podle zák. o právu na digitální služby se považuje tento             za splněný také využitím uznávaného elektronického podpisu, pokud lze             s využitím údajů základního registru obyvatel  nebo portálu veřejné správy                                                   248             ověřit, že kvalifikovaný certifikát pro elektronický podpis, na jehož základě             podepisující  vytvořil  uznávaný  elektronický  podpis  na  dokumentu,  patří             podepisujícímu.               7.4.5   Ověření elektronického podpisu na plné moci             Výše byly rozebrány tři způsoby splnění požadavku úředně ověřeného pod-             pisu prostřednictvím elektronického dokumentu. Zák. o právu na digitální             služby stanoví omezení pro nahrazení úředně ověřeného podpisu elektro-             nickým dokumentem, a to pro plnou moc k právnímu jednání, pro které             je vyžadována forma veřejné listiny.  Pro takové právní jednání totiž postačí                                           249             247  Srov. § 13 zák. o právu na digitální služby.             248  Certifikát lze jednoduše nahrát do registru obyvatelem prostřednictvím Portálu občana.                 Dostupné z: https://portal.gov.cz             249  § 6 odst. 3 zákona o právu na digitální služby: „Ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 2                 se  nepoužijí  pro  plnou  moc  k  právnímu  jednání  podle  § 441  odst.  2  poslední  věty  občanského                 zákoníku.“                                                                            93","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            plná moc s úředně ověřeným podpisem, není třeba ji vyhotovit také ve formě           veřejné listiny.  Takovou plnou lze vyhotovit s elektronickým podpisem                       250           pouze v případě, že je tento podpis ověřen notářem, advokátem nebo jinou           osobou oprávněnou provádět legalizaci. 251           Nemožnost elektronického ověření podpisu na plné moci pro právní jednání,           pro něž je vyžadována forma veřejné listiny, byla do návrhu zákona vložena           až v rámci legislativního procesu pozměňovacím návrhem. Ten byl odůvod-           něn tak, že principem úředního ověření je jeho provádění třetí nezávislou           osobou. K ověření podpisu pro umožnění sepisu veřejné listiny notářem tedy           podle něj není vhodná forma automatické identifikace podepisujícího a nelze           tak připustit sepis veřejné listiny na základě plné moci, na které nebyla třetí           nezávislou osobou ověřena totožnost podepisující osoby. 252           Tento požadavek se může zdát jako zbytečně tvrdý a jevit se jako překážka           elektronickému právnímu jednání. Postup při ověřování pravosti podpisu           je upraven zákonem o ověřování , notářským řádem  a zákonem o advo-                                                        254                                      253           kacii . S ohledem na formální požadavky kladené na tento postup bude              255           ověřený podpis na plné moci plnit důkazní, označovací i deklarační funkci.           Sice platí, že osoba provádějící ověření neodpovídá za obsah samotné listi-           ny,  při ověření podpisu notářem či advokátem však může podepisovaná             256           listina v některých případech dobře plnit i funkci kontrolní a poradní. Vždy           by ale měla být naplněna funkce varovná.           Domníváme se, že elektronickému právnímu jednání a elektronické kontrak-           taci nemají být kladeny překážky. Na druhou stranu ale s ohledem na závažné           právní následky právních jednání, pro která je vyžadována forma veřejné lis-           tiny, je vhodné stanovit formální požadavky pro podpis plné moci pro takové           právní jednání. Požadavek na kvalifikovanou formu právního jednání (zde           úředně ověřený podpis) nemá totiž smysl jen v zajištění spolehlivého důkazu.             250  § 441 odst. 2 obč. zák.           251  Viz § 6 odst. 3 zák. o právu na digitální služby.           252  Pozměňovací návrh poslance Mgr. Tomáše Kohoutka, MBA k návrhu poslanců […] na vydání              zákona  o  právu  na  digitální  služby  a  o  změně  některých  zákonů  [online].  [cit.  20. 6. 2020].              Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=162341           253  § 11 a § 12 zák. o ověřování.           254  § 74 notářského řádu.           255  § 25a zák. o advokacii.           256  § 74 odst. 4 notářského řádu, § 10 odst. 2 zák. o ověřování.              94","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              Spatřujeme  jej  také  v  tom,  aby  si  jednající  osoba  byla  skutečně  vědoma             následků podpisu a jeho závažnosti.             Jako zásadní funkce přísné písemné formy lze vidět varovnou, poradní a kon-             trolní funkci, které se dobře projeví v případě, kdy notář nebo advokát bude             schopný poskytnout účastníkům právního jednání také odborné poradenství.             U právního jednání prováděného formou notářského zápisu, které bude pro-             vádět zmocněnec na základě plné moci, se pro zmocnitele tyto funkce nena-             plní natolik, jako by tomu bylo při jeho osobním jednání. Tyto funkce by tedy             měly být alespoň do jisté míry suplovány při podpisu plné moci. Kontrolní             a poradní funkce sice nebude splněna při podpisu na přepážce Czech POINT             před úředníkem krajského nebo obecního úřadu či před zaměstnancem České             pošty. Takový podpis bude ale stále dobře plnit varovací funkci. Už samotný             formální postup při podepsání nebo uznání podpisu za vlastní před opráv-             něnou osobou by totiž měly podepisujícího varovat před tím, že jeho podpis             má zásadní právní účinky. Přikláníme se tedy k názoru o správnosti poža-             davku na provedení ověření podpisu na plné moci pro diskutovaná právní             jednání pouze před třetí osobou provádějící ověření podpisu, nikoliv pouze             prostřednictvím elektronické identifikace či spojení elektronického podpisu             s registrem osob nebo portálem veřejné správy.               7.4.6   Aktuální relevantní rozhodovací praxe             Mírný rozruch vzbudilo v kruzích právníků zaměřujících se na insolvenci roz-             hodnutí Vrchního soudu v Praze z roku 2023, které se zabývalo naplněním             požadavku na úřední ověření podpisu insolvenčního návrhu uznávaným elek-             tronickým podpisem.  Zde soud vyložil požadavky dřívější právní úpravy                                257             na podpis insolvenčního návrhu a plné moci spolu s požadavky účinného             znění § 97 insolvenčního zákona. Podle soudu mají ustanovení § 97 odst. 2             a 3 insolvenčního zákona za cíl nezaměnitelným způsobem identifikovat             osobu projevující vůli k podání insolvenčního návrhu, případně vůli jejího             právního zástupce. Bylo by tak iracionální, pokud by v případě insolvenčního             návrhu v listinné formě bylo trváno na úředním ověřením podpisu, a při             elektronickém podání by se soud spokojil s podáním s „jakoukoliv kvalitou              257  Rozhodnutí  Vrchního  soudu  v  Praze  ze  dne  28.  června  2023,  sp. zn.  3  VSPH                 610/2023-A-122.                                                                            95","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            podpisu“. Naplnění požadavku úředně ověřeného podpisu na insolvenčním           návrhu tak lze docílit buď prostřednictvím autorizované konverze listiny           s úředně ověřeným podpisem, anebo při splnění požadavků stanovených           v § 6 zák. o právu na digitální služby.           Toto rozhodnutí navazuje na dřívější usnesení Ústavního soudu ze stejného           roku, které se také týkalo insolvenčního řízení.  Ústavní soud zde konsta-                                                  258           tuje, že „stěžovatelka nedoceňuje, že podmínkou pro využití elektronického podpisu           jako alternativy k úředně ověřenému podpisu je, že si podepisující zapíše údaje o séri-           ovém čísle kvalifikovaného certifikátu podpisu do příslušné databáze vedené veřejnou           správou.“ Podle soudu pak právě toto sériové číslo kvalifikovaného certifikátu           elektronického podpisu identifikuje podepisující osobu i „vydavatele použitého           elektronického podpisu.“             7.5  Vybrané varianty užití elektronických                podpisů při soukromoprávním jednání            Elektronický podpis může být proveden v různých formách. Jejich smysl           je ale vždy stejný – vyjádřit vůli podepisujícího k ověření podepisovaných           dat,  v kontextu našeho tématu vyjádřit vůli právně jednat. Dále uvádíme              259           přehled variant elektronického podpisu používaných v praxi při elektronic-           kém podepisování. Tento přehled si nemůže klást ambice na úplnost. Vychází           pouze z nejčastějších způsobů elektronické kontraktace a elektronického           podpisu používaných v praxi a rozebíraných v odborné literatuře či rozho-           dovací praxi.             7.5.1   Uvedení jména v elektronickém dokumentu a e-mailu           Definici prostého elektronického podpisu vyhoví i připojení jména a pří-           jmení k textu elektronického dokumentu.  V odborné literatuře je dlouhá                                              260           léta vedena diskuze k naplnění písemné formy podepsáním e-mailu jménem           a příjmením.            258  Usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2023, sp. zn. III.ÚS 752/23.           259  MASON, S. Electronic Signatures in Law. p. 258.           260  Shodně BERAN, V. Komentář k § 561. In: PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol.              Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 622. Zde se však navíc              objevuje závěr, že elektronický podpis prostý lze použít pouze za situace, kdy bude              umožňovat „identifikace jednající osoby, včetně ověření její totožnosti“.              96","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              K identifikaci jednající osoby může postačovat i uvedení jména v e-mailové             adrese, a to obzvláště v případě e-mailu na doméně organizace (např. jmeno.             prijmeni@nazevuniverzity.cz). V řadě právních řádů je kombinace jména             a doménového jména v e-mailové adrese považována za formu elektronic-             kého podpisu.  V zahraničním textech bývá v souvislosti s tímto typem                          261             elektronického  podpisu  odkazováno  na  rozhodnutí  australského  soudu,             ve kterém soud v roce 2013 konstatoval, že jedna ze stran sporu napsala své             jméno v zápatí emailu, čímž se podle soudu podepsala, přičemž opačný závěr             soud prohlásil za smrtící útok na zdravý rozum. 262             Korbel s Melzerem konstatují, že datová zpráva v širším slova smyslu (tedy             i e-mail) se považuje za podepsanou, pokud obsahuje elektronický podpis,             a není tedy nutné užít zaručený elektronický podpis. V kontextu tehdy plat-             ného zák. o el. podpisu však podle nich pouhé napsání jména na kláves-             nici v těle e-mailu spíše nebylo elektronickým podpisem, jelikož obsahovalo             tvrzení identity, nikoliv její ověření.  Domníváme se, že vzhledem k sou-                                            263             časné absenci požadavku na jednoznačné ověření identity podepsané osoby             pro elektronický podpis v nařízení eIDAS by tento závěr dnes měl být odlišný,             pokud bude možné určit jednajícího jiným způsobem. Tito autoři však záro-             veň dodávají, že i pokud by nebyl e-mail podepsán uvedením jména v jeho             textu, šlo by o platné právní jednání. Podle okolností mohlo jít o obvyklou             náhradu podpisu ve smyslu § 561 odst. 1 obč. zák., nebo o určitelnou osobu             i bez podpisu jednajícího podle § 562 odst. 1 obč. zák. 264             Matejka a Chum již za účinnosti tehdejšího zák. o el. podpisu považovali             za elektronický podpis prostý i text připojený k datové zprávě odeslané             z obvyklé e-mailové adresy.  Podle nich k připojení elektronického podpisu                                    265             k takové datové zprávě postačoval jakýkoliv řetězec znaků umožňující ově-             ření totožnosti podepsané osoby jako uvedení e-mailové či skutečné adresy,             případně  jména  odesílatele,  které  adresát  zná,  aby  bylo  umožněno  ově-             ření totožnosti.  Ke shodnému závěru dochází i Polčák s konstatováním,                          266              261  MASON, 2017, op. cit., s. 256.             262  Stuart v Hishon [2013] NSWSC 766.             263  KORBEL, MELZER, 2014, op. cit., s. 34.             264  Ibid.             265  MATEJKA, CHUM, 2002, op. cit., s. 31.             266  Ibid.                                                                            97","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            že jakákoli data označující původce dokumentu mají základní účinky podpisu           a elektronický dokument je takto podepsán, byť by se jednalo pouze o auto-           maticky doplňovanou patičku v e-mailu.  Obdobně Černý dospěl k tomu,                                             267           že prosté vložení jména na konec e-mailové zprávy naplní obecnou definici           elektronického podpisu. 268           Donát s Tomíškem upozorňují na dřívější spory o tom, zda prosté uvedení           jména v e-mailu sloužilo jako elektronický podpis, a to vzhledem k dřívěj-           šímu požadavku na jednoznačné ověření identity podepsané osoby. Nyní           však dochází k závěru, že například odstoupení od kupní smlouvy zaslané           e-mailem podepsaným jménem a příjmením zákaznice bude možné považo-           vat za písemné odstoupení od smlouvy. 269            Shodně také Čech konstatuje, že elektronický podpis může představovat           i pouhá e-mailová adresa, pokud z ní lze dovodit identitu jednající osoby.           Bude se podle něj jednat o písemné právní jednání, pokud se podepisující           osoba podepíše pod text e-mailu, na sociálních sítích či v jakékoliv jiné komu-           nikační platformě 270           K odlišnému závěru dochází například Beran, podle něhož uvedení jedna-           jící osoby prostým napsáním jména jako elektronický podpis nepostačuje.           Napsané jméno podle něj plní pouze nepatrně autentizační funkci, neboť           takto lze vytvořit podpis bez jakékoliv součinnosti s podepsanou osobou           či bez využití výsledků jejího projevu, jako je například sken vlastnoručního           podpisu. 271           Podle našeho názoru uvedení jména a příjmení v závěru e-mailu naplní           definici elektronického podpisu prostého a obstojí jako podpis ve smyslu           § 561 odst. 1 obč. zák. Výkladem lze dospět k tomu, že elektronicky pode-           psané právní jednání má naplnit požadavky § 562 odst. 1 obč. zák. – má-li           nepodepsané právní jednání umožňovat určení jednající osoby, tím spíše           má určení jednající osoby umožnit jednání elektronicky podepsané. Nelze           však dle našeho soudu dovodit, že by zákon vyžadoval i ověření totožnosti,            267  POLČÁK, 2011, op. cit., s. 56.           268  ČERNÝ, J. E-commerce. In: MAISNER, M. a kol. Základy softwarového práva. Praha:              Wolters Kluwer, 2011, s. 213.           269  DONÁT, TOMÍŠEK, 2016, op. cit., s. 163.           270  ČECH, 2021, op. cit., s. 16.           271  BERAN, Komentář k § 561, 2019, op. cit., s. 622.              98","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              autentizaci, jednající osoby.  Nařízení eIDAS autentizaci definuje jako „elek-                                    272             tronický postup, který umožňuje potvrdit elektronickou identifikaci fyzické či právnické             osoby nebo původ a integritu dat v elektronické podobě“.  Požadavek na určení jedna-                                                     273             jící osoby v § 562 odst. 1 obč. zák. je tedy odlišný od požadavku autentizace.             Nedomníváme se tak, že by elektronický podpis, aby jím bylo možno pode-             psat právní jednání, měl přímo autentizovat jednající osobu či jinak ověřovat             její totožnost. Autentizaci podepisujícího neposkytuje ani zaručený elektro-             nický podpis. Ten v souladu s čl. 26 písm. b) nařízení eIDAS pouze umožňuje             identifikaci podepisující osoby. Podle písmena c) téhož článku má zajistit,             že data pro vytvoření podpisu podepisující osoba může s vysokou úrovní             důvěry použít pod svou výhradní kontrolou. To však neznamená, že by při             vytvoření zaručeného elektronického podpisu musela být podepisující osoba             autentizována. Ani při vydání certifikátu pro zaručený elektronický podpis             nemusí být totožnost držitele certifikátu ověřena. To neplatí při vydání kva-             lifikovaného certifikátu pro elektronický podpis, kdy kvalifikovaný posky-             tovatel služeb vytvářejících důvěru totožnost žadatele ověří a ověřit ji musí.              7.5.2   Naskenovaný vlastnoruční podpis              Naskenování  či  jiný  způsob  převedení  vlastnoručního  podpisu  do  jeho             elektronického ztvárnění je běžně používáno například v obchodních vzta-             zích, především na marketingových materiálech.  Problém tohoto podpisu                                                      274             je jeho snadné neoprávněné použití bez vědomí údajné podepisující osoby.             To  vyplývá  z  procesu  jeho  získání.  Postačí  pouze  například  naskenovat             či vyfotit vlastnoruční podpis a přenést jej na podepisovaný elektronický             dokument. Přesto jde v jeho případě o prostý elektronický podpis – jde             o data v elektronické podobě, která podepisující osoba užívá k podepisování             a připojuje je k jiným (podepisovaným) datům. Bez ohledu na bezpečnost             by stále měl být takový podpis považován za prostý elektronický podpis.                                                                            275             Shodně Čech dochází k závěru, že i připojením naskenovaného podpisu lze             v běžných soukromoprávních vztazích uzavírat smlouvy. 276               272  Odlišně BERAN, Komentář k § 561, op. cit., s. 622.             273  Čl. 3 odst. 5 nařízení eIDAS.             274  MASON, 2017, op. cit., s. 287.             275  Srov. např. KORBEL, MELZER, 2014, op. cit., s. 35.             276  ČECH, 2021, op. cit., s. 16.                                                                            99","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Je však třeba říci, že současná rozhodovací praxe nižších soudů se může sta-           vět – stejně jako k dalším typům elektronického podpisu prostého – k tomuto           typu elektronického podpisu spíše negativně. Takto například Obvodní soud           pro Prahu 6 v rozhodnutí ze dne 13. 9. 2021, sp. zn. 18 C 198/2021, odmítl           uznat za platnou postupní smlouvu, ke které bylo připojeno foto vlastnoruč-           ního podpisu. Konstatoval, že podpisy postupitelů byly „de facto jako obrázek           podpisu sejmuty z jiné (elektronické) listiny a následně vloženy do písemností označených           jako postupní smlouvy. Fakticky se tak nemuselo jednat ani o podpis osoby uvedené jako           postupitel a tento obrázek podpisu mohl být dokonce sejmut z jiného dokumentu a bez           vůle uvedené osoby podepsat postupní smlouvu mohl být vložen do předmětného dokumentu           označeného jako postupní smlouva.“           Je také možné klást otázku, zda lze považovat za elektronicky podepsaný           také elektronický dokument, který byl nejprve vytištěn, podepsán vlastno-           ručním podpisem a následně naskenován. Z našeho pohledu je totiž sporné,           zda v takém případě nejde spíše o prostou kopii vlastnoručně podepsaného           listinného dokumentu, či zda lze takový dokument mít za elektronicky pode-           psaný. Této otázce je vhodné se věnovat i vzhledem k dříve rozebíranému           rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2061/2021,           ve kterém došlo k uzavření dohody o narovnání tak, že jedna strana nejprve           zaslala druhé takto připravený návrh dohody, kterou druhá strana stejným           způsobem akceptovala.           K této situaci lze přistupovat dvěma způsoby. U prvního přístupu nejde           vůbec o elektronicky podepsaný dokument, ale pouhou prostou elektronic-           kou kopii listinného a vlastnoručně podepsaného dokumentu. V takovém           případě by právní jednání bylo zaznamenáno na listinném a vlastnoručně           podepsaném  dokumentu,  jehož  existence  byla  druhé  straně  prokázána           e-mailem zaslanou elektronickou kopií dokumentu. K připojení elektronic-           kého podpisu by nedošlo, jelikož pojmově jsou elektronickým podpisem           elektronická data připojená k jiným datům (či s těmito daty jinak logicky           spojena),  přičemž k tomuto připojení či spojení by tímto výkladovým pří-                  277           stupem nedošlo. E-mail ani dokument by zde nepředstavoval elektronický             277  Viz čl. 3 odst. 10 nařízení eIDAS: „ ‚elektronickým podpisem‘ [jsou] data v elektronické podobě,              která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která              podepisující osoba používá k podepsání“.              100","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              prostředek, prostřednictvím kterého byla dohoda uzavřena, a e-mail by slou-             žil pouze jako prostředek pro předání kopie podepsané dohody. Fungoval             by podobně, jako kdyby jedna strana zaslala druhé v obálce poštou prostou             kopii dohody.             Při druhém výkladovém přístupu by mohl být elektronický dokument při-             pravený tímto způsobem považovaný za elektronicky podepsaný. Nedošlo             by zde sice k přímému připojení dat představujících elektronický podpis             k jiným –podepisovaným – datům, nicméně elektronický dokument s naske-             novaným vlastnoručním podpisem by představoval logické spojení elektro-             nického podpisu s podepisovanými daty.             Podle nás by v obou případech měla být takto uzavřená smlouva považována             za platnou. V prvním případě by smlouva byla uzavřena v listinné podobě             podepsané vlastnoručním podpisem a zaslaný sken dokumentu by předsta-             voval pouze prostou kopii tohoto listinného dokumentu. Jedna strana by tak             druhé straně naskenovaným dokumentem potvrzovala akceptaci nabídky,             resp. uzavření smlouvy připojením vlastnoručního podpisu. V druhém pří-             padě by smlouva byla platně uzavřena také, jen by byla považována za elek-             tronicky podepsanou. Volba výkladového přístupu však bude hrát roli v pří-             padě soudů, které by nepřistupovaly k elektronickému podpisu prostému             příliš otevřeně. Pokud by totiž takový soud nedospěl k závěru o způsobu             uzavření smlouvy dle prve uváděného výkladového přístupu, pak by nemusel             dokument považovat ani za elektronicky podepsaný, což by přivodilo další             výkladová rizika (přestože je pak takový přístup neodůvodnitelný, bohužel             se stále v praxi poměrně rigidní názory v tomto smyslu objevují ).                                                                   278             Bezpečnost vlastnoručního podpisu přeneseného do elektronické podoby             zvyšuje dynamický biometrický podpis, v jehož případě osoba na elektronic-             kém zařízení provede svůj podpis připojovaný k dokumentu.              7.5.3   Dynamický biometrický podpis              Při vytváření elektronického podpisu lze užít dotykovou obrazovku či pod-             ložku, na které podepisující osoba provede svůj vlastnoruční podpis, při-             čemž zařízení může kromě vzhledu podpisu zaznamenat například rychlost,               278  Např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1230/2019-175.                                                                           101","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            rytmus, sílu, návyk, sled tahů a dynamiku, které jsou pro podepisující osobu           jedinečné v době, kdy podpis vytvoří.  Takový podpis spolu s těmito dopro-                                          279           vodnými údaji je nazýván jako dynamický biometrický podpis. Ten vzniká tak,           že při užití digitalizačního snímače jsou zaznamenána data umožňující ana-           lyzovat statické a dynamické vlastnosti spojené s typickým chováním pode-           pisující osoby.  Původně bylo možné vyhotovovat dynamické biometrické                      280           podpisy pouze na speciálních certifikovaných signpadech a tabletech. Vývoj           v této oblasti však postupně začal umožňovat i využívání vlastních zařízení           podepisujících. 281           Biometrií lze rozumět způsob identifikace osoby pomocí informačních tech-           nologií založený na biologických charakteristikách této osoby.  Je možné                                                                282           ji také vymezit jako soubor vědních poznatků založených na zkoumání a prak-           tickém využití měřitelných charakteristik živých organismů za účelem jejich           jednoznačné identifikace.  Dynamický biometrický podpis má po vytvoření                                283           dvě složky. První je grafické vyjádření podpisu a druhou jsou doprovodné           údaje s informací o způsobu, jakým byl podpis vytvořen, která odpovídá           charakteristickým znakům podepisující osoby, jejím návykům a projevům           chování.  Jako příklad různých návyků při vytvoření podpisu lze uvést to,                  284           že někdo doplní diakritiku po vyhotovení celého podpisu, někdo v průběhu           podepisování. 285           Při vytvoření dynamického biometrického podpisu jsou snímány různé údaje           související s pohybem a tlakem ruky při vytvoření „vlastnoručního“ podpisu.           V případě těchto – ale i jiných – biometrických údajů nebude jejich snímání           vždy vykazovat stejné hodnoty. Čím bližší získané hodnoty jsou, tím je větší           pravděpodobnost, že tyto hodnoty náleží stejné osobě. Je tak třeba při vyu-           žívání biometrických údajů správně zvážit, jaké odchylky lze ještě připustit           k učinění závěru, že tyto údaje pochází od stejné osoby. Čím přesnější hod-           noty budou vyžadovány, tím více bude eliminováno riziko podvodu. To ale           na druhou stranu může vést k tomu, že byť budou údaje pocházet od správné            279  MASON, 2017, op. cit., s. 292.           280  SMEJKAL, KODL, UŘIČAŘ, 2019, op. cit., s. 23.           281  KORBEL, KOVÁŘ, JAROŠ, 2021, op. cit., s. 13.           282  GRIJPINK, J. Biometrics and Privacy. Computer Law \& Security Report. 2001, č. 3, s. 154.           283  SMEJKAL, 2017, op. cit., s. 91.           284  SMEJKAL, KODL, UŘIČAŘ, 2019, op. cit., s. 24.           285  MATEJKA, GÜTTLER, 2018, op. cit., s. 39.              102","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              osoby, systém je vyhodnotí jako nesprávné.  V souvislosti s dynamickým                                                   286             biometrickým podpisem je však uváděno, že biometrická stopa je v jeho pří-             padě pro každého jednotlivce unikátní a nelze ji v praxi reprodukovat padě-             latelem.  I tak ale podepisující osoba může později narážet na skutečnost,                    287             že její motorika při podepisování se mění s věkem. 288             I přes svou charakteristiku a odlišnost oproti ostatním typům elektronického             podpisu prostého bude dynamický biometrický podpis představovat pouze             tuto základní úroveň elektronického podpisu. Nebude jej tedy možné užívat             při úkonech vůči veřejnoprávním podepisujícím a jiným osobám při výkonu             jejich působnosti. To i přesto, že Smejkal uvádí, že při vytváření dynamického             biometrického podpisu lze docílit zajištění integrity dokumentu podobně             jako v případě asymetrické kryptografie. Ta nicméně není užita na straně             podepisující osoby, ale může být otázkou technického řešení užitého systé-             mu.  K biometrickým údajům jsou při tom také připojeny další údaje jako                 289             sériové číslo použitého zařízení a časové razítko, což zajistí, že je možné             zjistit následné zneužití biometrických údajů.  Zneužití biometrických údajů                                                   290             či jejich užití pro zfalšování podpisu v jiných případech však vyloučit nelze             a je tak třeba dbát zvýšené ochrany údajů získaných při vytváření těchto             podpisů.  To souvisí i s tím, že bude-li zneužit běžný certifikát pro vytvá-                     291             ření elektronických podpisů, lze certifikát zneplatnit. V případě „odcizení“             biometrických dat a jejich zneužití situace již tak jednoduchá nebude a pode-             pisující osobě zřejmě nezbude nic jiného než změnit svůj podpisový vzor. 292             Dynamický biometrický podpis se může zdát vzhledem k metadatům k němu             připojovaným jako ideální forma prostého elektronického podpisu. Může             však narážet na limity ochrany osobních údajů. Pojem „biometrický údaj“             je definován na úrovni práva Evropské unie jako osobní údaj vyplývající             z konkrétního technického zpracování týkající se fyzických či fyziologických             znaků nebo znaků chování fyzické osoby, které umožňuje nebo potvrzuje              286  GRIJPINK, 2001, op. cit., s. 155 a 156.             287  SMEJKAL, KODL, UŘIČAŘ, 2019, op. cit., s. 24.             288  PETERKA, J. Elektronický podpis na rozcestí. Lupa.cz [online]. 6. 6. 2011 [cit. 22. 2. 2022].                 Dostupné z: https://www.lupa.cz/clanky/elektronicky-podpis-na-rozcesti/             289  SMEJKAL, 2017, op. cit., s. 94.             290  Ibid., s. 95.             291  Srov. MATEJKA, GÜTTLER, 2018, op. cit., s. 45.             292  Ibid., s. 46.                                                                           103","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            jedinečnou identifikaci, například zobrazení obličeje nebo daktyloskopické           údaje.  Patří tak do zvláštní kategorie osobních údajů, jejichž zpracování               293           je zásadně zakázáno. Možné je jejich zpracování pouze v úzce vymezených           případech,  přičemž  jedním  z  nich  je  i  výslovný  souhlas  se  zpracováním           pro jeden nebo více stanovených účelů. 294           Objevují  se  sice  názory,  že  dynamický  biometrický  podpis  je  využíván           podobně jako klasický podpis a jeho užití tedy není spojeno s dalším auto-           matickým zpracováním těchto údajů. Neměl by tak sloužit k identifikaci,           ale pouze ke stvrzení identifikace podepisující osobou.  Dne 21. března 2019                                                       295           však  Úřadu  pro  ochranu  osobních  údajů  (dále  „Úřad“)  vydal  rozhod-           nutí č. j. UOOU-10138/18-8, ve kterém účastníkovi řízení udělil pokutu           250 000 Kč mimo jiné také za jednání spočívající v tom, že při uzavírání           smluv s klienty týkajících se poskytování úvěru v elektronické podobě za úče-           lem uzavření a uchování smluvní dokumentace a zjednodušení tohoto pro-           cesu užíval též biometrický podpis klientů. Ten podle Úřadu nebyl nezbytný           pro uzavření příslušné smlouvy ani pro její plnění. Tím došlo k porušení           zásady minimalizace údajů, podle které musí být zpracovávané osobní údaje           přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu,           pro který jsou zpracovávány. 296            V řízení bylo prokázáno, že účastník řízení zpracovává při uzavření smlouvy           v  elektronické  formě  také  dynamické  biometrické  podpisy  klientů,  kteří           s tímto zpracováním vyslovili svůj souhlas. Podle něj byl biometrický podpis           zpracováván za účelem uzavření a uchování smluvní dokumentace a zjedno-           dušení tohoto procesu. Úřad však nedospěl k závěru, že biometrický podpis           klienta účastníka řízení byl pro účely uzavření a uchování smluvní doku-           mentace či zjednodušení tohoto procesu nezbytný. Pro tento účel je podle           Úřadu dostatečné zpracovávat pouze prostý obraz podpisu klientu na dema-           terializované smluvní dokumentaci, který je podle Úřadu srovnatelný s pod-           pisem na smluvní dokumentaci v listinné formě. Úřad v rozhodnutí nadto             293  Čl. 3 odst. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016              o  ochraně  fyzických  osob  v  souvislosti  se  zpracováním  osobních  údajů  a  o  volném              pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále „obecné nařízení“).           294  Srov. čl. 9 obecného nařízení.           295  SMEJKAL, 2017, op. cit., s. 109 a 110.           296  Dle čl. 5 odst. 1 písm. c) obecného nařízení.              104","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              konstatoval, že ani souhlas subjektu údajů nezbavuje povinnosti dodržo-             vat všechny zásady zpracování osobních údajů. Soulad sledovaného účelu             a k němu se vztahujícího minimálního rozsahu osobních údajů je podle něj             nutno hodnotit objektivně, nikoliv subjektivně jako možný předmět dohody             uzavřené mezi účastníkem řízení a subjektem údajů.             Lze si klást otázku, zda je možné toto rozhodnutí natolik zobecnit, že by jeho             závěry generálně vylučovaly užívání dynamického biometrického podpisu.             Pokuta nebyla nicméně uložena jen pro zpracování biometrických podpisů             v rozporu se zásadou minimalizace osobních údajů, ale také za uchovávání             záznamů telefonických rozhovorů v rozporu se zásadou omezeného uložení             osobních údajů.              Z rozhodnutí dále vyplývá, že účastník řízení stanovil jako účel zpracování             biometrických údajů uzavření a uchování smluvní dokumentace a zjednodu-             šení tohoto procesu. Je otázka, zda dynamický biometrický podpis skutečně             nějak zjednoduší proces uzavření smlouvy a její uchování. Jistě pomůže,             pokud  účastník  smlouvu  podepíše  digitálně  na  elektronickém  zařízení.             K tomu ale není třeba zpracovávat také biometrické údaje. Dynamický bio-             metrický podpis bude mít zásadní přínos pro případné dokazování při sporu             vyplývajícího ze smlouvy, ve kterém bude účastník popírat platnost podpisu.             V předmětném sporu nicméně na účastníka řízení dopadaly mimo jiné povin-             nosti identifikace klienta v souladu se zákonem č. 253/2008 Sb., o některých             opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terori-             smu. Od klienta tak byl v souvislosti s uzavíráním smlouvy vyžadován široký             rozsah osobních údajů, včetně rodného čísla či údaje o dokladu totožnosti             (druh, číslo, datum a místo vydání, platnost). Byla také pořizována a uchová-             vána kopie občanského průkazu, v některých případech i druhého dokladu             totožnosti. I bez biometrických údajů tak účastník řízení klienta dostatečně             identifikoval. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů mělo také vyplývat             to, že v případě nutnosti odborník v porovnání s jiným podpisem určí, zda             podpis učinila táž osoba či nikoliv. To je však opět možné učinit i bez zpra-             cování biometrických údajů.                                                                                 105","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Matejka s Güttlerem stanovili kritéria, která by měla být před zpracováním           biometrických údajů zvážena. Podle nich je třeba zvážit, zda:             •  je zpracování biometrických údajů nezbytné pro dosažení stanove-                ného cíle nebo potřeby,             •  jde o nejefektivnější způsob dosažení daného cíle nebo potřeby,             •  ztráta soukromí spojená s určitým způsobem zpracování biometric-                kých údajů je přiměřená k zásahu do soukromí ve srovnání s přínosem                získaným takovým zpracováním biometrických údajů,             •  neexistuje  jiný  vhodný  způsob  dosažení  stanoveného  cíle,  který                by představoval menší zásah do soukromí dotčených osob. 297           Domníváme se, že pokud by účastník řízení před zpracováním zvažoval           tato kritéria, mohl by dospět k závěru, že biometrické údaje klientů zpraco-           vávat nemusí. Z našeho pohledu skutečně zřejmě zpracovával biometrické           údaje získané prostřednictvím dynamického biometrického podpisu nadby-           tečně, a to vzhledem ke stanovenému účelu zpracování a v kontextu široké           palety dalších osobních údajů zpracovávaných o klientech. Pokud by tyto           osobní  („nebiometrické“)  údaje,  včetně  kopie  dokladů  totožnosti,  účastník           řízení nezpracovával a neuchovával, popř. by účel zpracování biometrických           údajů určil jiným způsobem, mohl by podle našeho soudu teoreticky Úřad           ve vztahu ke zpracování biometrických údajů přistoupit jinak.           Korbel, Kovář a Jaroš uvádí, že Úřad od doby vydání rozebíraného rozhod-           nutí podobné rozhodnutí nevydal, ani nevydal stanovisko s podobným závě-           rem.  Jediné nám známé rozhodnutí Úřadu s podobným závěrem, je příkaz              298           ze dne 3. 3. 2021, č. j. UOOU-00982/21-5.  Podle našeho názoru tedy                                                 299           není vhodné toto rozhodnutí příliš zobecňovat a činit na základě něj závěr           o nemožnosti užití dynamického biometrického podpisu v České republice. 300           Lze  konstatovat,  že  bude  možné  užít  dynamického  biometrického  pod-           pisu v případech, kdy půjde o zcela nahodilé užití osobních údajů, na které           se nebude obecné nařízení vztahovat. Nařízení se totiž vztahuje na zcela nebo           částečně automatizované zpracování osobních údajů a na neautomatizované            297  MATEJKA, GÜTTLER, 2018, op. cit., s. 48.           298  KORBEL, KOVÁŘ, JAROŠ, 2021, op. cit., s. 12.           299  Příkaz je dostupný na webových stránkách Úřadu z: https://www.uoou.cz/assets/File.              ashx?id_org=200144\&id_dokumenty=49941           300  Shodně ibid., s. 16.              106","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              zpracování  těch  osobních  údajů,  které  jsou  obsaženy  v  evidenci  nebo             do ní mají být zařazeny.  Neuplatní se například na zpracování osobních                                  301             údajů prováděné fyzickou osobou v průběhu výlučně osobních či domácích             činností.  Výhody dynamického biometrického podpisu se však projeví                     302             zejména při jeho pravidelném užívání při uzavírání velkého množství smluv.             V takovém případě je nicméně nutné zvážit například výše uvedená kritéria             Matejky s Güttlerem, důkladně formulovat účel zpracování a dbát všech             zásad zpracování osobních údajů. Je přitom zejména třeba vzít v úvahu, zda             je zpracování biometrických údajů pro daný účel nezbytné. V případě zpraco-             vání uvedeného ve výše zmíněném příkazu Úřadu účastník řízení konstatoval,             že účelem zpracování bylo stvrzení platnosti právního jednání učiněného             v písemné formě, zjednodušení procesu poskytování služeb a jeho zatrak-             tivnění pro klienty a zároveň potvrzení a uchování smluvní dokumentace             včetně nepochybného „ověření/verifikace“ klienta.  Účastník řízení ale záro-                                                      303             veň v řízení potvrdil, že biometrické údaje doprovázející dynamický podpis             nikdy u žádného klienta nijak dále nepoužil. 304              7.5.4   PIN a heslo              Zadání PIN kódu považuje česká literatura za elektronický podpis.  Mason                                                                     305             jej považuje za pravděpodobně nejstarší formu elektronického podpisu, který             je široce používán zejména k přihlášení k účtu v bankomatu nebo při potvr-             zení transakce s kreditní nebo debetní kartou. 306             V českém prostředí konstatoval o specifickém PIN kódu například Krajský             soud v Českých Budějovicích v rozhodnutí ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 24             Co 696/2015, že představuje elektronický podpis.  Za formu elektronického                                                      307                301  Čl. 2 odst. 1 obecného nařízení.             302  Čl. 2 odst. 2 písm. c) obecného nařízení.             303  Příkaz Úřadu ze dne 3. 3. 2021, č. j. UOOU-00982/21-5, s. 2.             304  Ibid., s. 5.             305  KMENT, V. Elektronické právní jednání: Analýza s důrazem na využití elektronického podpisu                 podle práva EU, České republiky a Německa. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 142, nebo                 DONÁT, PIFFL, MAISNER, 2017, op. cit., s. 31, SMEJKAL, KODL, UŘIČAŘ, 2017,                 op. cit., s. 219.             306  MASON, 2017, op. cit., s. 215.             307  Blíže k tomuto rozhodnutí v kapitole 13 věnované rozhodovací praxi.                                                                           107","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            podpisu ho prohlašují také například americké soudy.  K závěru, že zadání                                                        308           specifického  PIN  kód  nebo  jiného  autentizačního  nástroje  představuje           písemnost s prostým elektronickým prostředkem, dochází v české litera-           tuře dále také například Korbel s Melzerem.  Z rozhodovací praxe – zatím                                                309           pouze nižších soudů – však vyplývá, že soudy jsou v přijímaní tohoto typu           podpisu nejednotné, a v současné době se zdá, že jej spíše odmítají uznat           za platný podpis. V těchto rozhodnutích soudy vyžadují, aby elektronický           podpis poskytl identifikaci jednající osoby a zajistil ochranu proti následné           změně obsahu uzavřené smlouvy. Tyto požadavky však z evropské legislativy           ani českého právního řádu podle našeho názoru nevyplývají a tato soudní           je trvale neudržitelná. 310             7.5.5   Click-wrap a click-through smlouvy           Za jednu z forem elektronického podpisu je považováno i zaškrtnutí políčka           a  kliknutí  na  příslušné  tlačítko  při  potvrzení  právního  jednání.  K  tomu           dochází v případě tzv. „click-wrap“, resp. „click-through“ smluv, o kterých byla           zmínka již výše v podkapitole 5.2. Uživatelé se s nimi mohou běžně setkat           zejména při nákupech skrze e-shop či jinou platformu. Ščerba dříve kon-           statoval, že při uzavření „click-wrap“ a „click-through“ smlouvy není použit           elektronický podpis, ale dochází k nahrazení podpisu jiným mechanickým           prostředkem ve smyslu § 561 odst. 1 obč. zák., ve kterém je uvedeno, že „pod-           pis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé“  , resp.                                                                   311           ve smyslu § 40 odst. 3 občanského zákoníku z roku 1964, který obsahoval           obdobný text. Jeho text však vznikal v době před přijetím nařízení eIDAS           a zák. o službách vytvářejících důvěru, tedy před potvrzením možnosti použít           pro podepsání i jednoduchý elektronický podpis. O tomto výkladu hovoří           i Polčák, když zmiňuje, že pro „klikací smlouvy“ byla zavedena interpre-           tace, podle které se dříve v jejich případě nejednalo o elektronický podpis,           protože není splněna podmínka identifikace, ale o mechanický prostředek             308  Např.  United  States  Court  of  Appeals,  District  of  Columbia  Circuit.  U.S.  v.  Miller,              70 F.3d 1353, 1355 (D.C. Cir. 1995): „What he did do, however, was to enter Rolark’s PIN,              which acts as a sort of electronic signature authorizing an ATM to release available funds.“           309  KORBEL, MELZER, 2014, op. cit., s. 35.           310  Blíže viz také podkapitolu 13 této monografie.           311  ŠČERBA, 2012, op. cit., s. 33 a násl.              108","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              standardně nahrazující elektronický podpis.  Podobně se lze setkat se závě-                                                  312             rem, že „za konkludentní jednání je možno považovat i v internetovém obchodu kliknutí             na příslušné políčko, vyjadřující souhlas s nabídkou (click wrap contract)“.  Obdobně                                                                   313             Donát s Tomíškem považují stisknutí tlačítka při uzavření „click-wrap“, resp.             „click-through“ smlouvy za projev vůle, se kterým je spojen právní následek,             jelikož ve fyzickém i elektronickém světě jsou právní jednání, která nevyža-             dují podpis. 314             S ohledem na vývoj právního rámce je ovšem dle našeho názoru na místě             konstatovat, že forma i metoda projevení souhlasu s obsahem smluvního             ujednání  „click-wrap“,  resp.  „click-through“  představuje  prostý  elektronický             podpis.               7.5.6   Elektronický podpis v datových schránkách             Užívání datové schránky k právnímu jednání v rámci veřejného práva přináší             zásadní výhodu – úkon učiněný osobou oprávněnou k přístupu do datové             schránky nebo pověřenou osobou prostřednictvím datové schránky má dle             zák. o el. úkonech stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný.                                                                            315             Při absenci požadavku na podpis právního jednání se elektronický právní styk             zásadně zrychluje a zjednodušuje. Tato fikce podpisu se však uplatní pouze             při právním jednání vůči orgánu veřejné moci.             Pokud tedy bude právně jednáno datovou schránkou v oblasti soukromého             práva, pak se fikce podpisu dle § 18 odst. 2 zák. o el. úkonech neuplatní.             To  nicméně  nemusí  být  překážka  pro  soukromoprávní  jednání  datovou             schránkou. Ve vztahu k dříve platnému zák. o el. Podpisu Korbel a Melzer             konstatovali, že použití datové schránky naplňuje definici prostého elektro-             nického podpisu a požadavek podpisu pro soukromoprávní jednání dle § 561             odst. 1 obč. zák. kvůli jednoznačnému ověření identity osoby přihlášené             do datové schránky ve vztahu k odeslané datové zprávě. 316              312  POLČÁK, R., Nové směry v elektronické dokumentaci právního jednání. Právní pro-                 stor  [online].  [cit.  13. 10. 2019].  Dostupné  z:  https://www.pravniprostor.cz/clanky/                 obcanske-pravo/nove-smery-v-elektronicke-dokumentaci-pravniho-jednani             313  RABAN, 2019, op. cit., s. 41.             314  DONÁT, TOMÍŠEK, 2016, op. cit., s. 141.             315  § 18 odst. 2 zák. o el. úkonech.             316  KORBEL, F., MELZER, F. Písemnost, elektronický a biometrický podpis v elektronic-                 kém právním jednání. Bulletin advokacie. 2014, č. 12, s. 36.                                                                           109","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            S ohledem na dříve uvedené závěry k elektronickému podpisu prostému           by podle nás mělo být právní jednání učiněné datovou schránkou považo-           váno za podepsané i v případě, že nebude opatřeno některou z vyšších úrovní           elektronického podpisu.           Předchozí závěr bude nicméně nutné modifikovat v případě, že prostřednic-           tvím datové schránky bude jednat právnická osoba s kolektivním statutárním           orgánem a zakladatelské právní jednání bude vyžadovat jednání více osob.                                                                         317           V  takovém  případě  bude  nutné  právní  jednání  opatřit  alespoň  prostým           elektronickým podpisem všech osob, jejichž podpis je v případě konkrétní           obchodní korporace požadován. I v případě fikce podpisu pro veřejnoprávní           jednání obchodní korporace (resp. i dalších právnických osob) totiž zák.           o el. úkonech zavádí výjimku. Stanovuje totiž, že se fikce podpisu neuplatní,           pokud „jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených           osob.“  318           Specifická situace nastává při doručování právního jednání prostřednictvím           „cizí“ datové schránky.  K elektronickému podpisu při jednání prostřednic-                              319           tvím datové schránky odlišné osoby než skutečně jednající osoby, je na místě           zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo           143/2020. V něm se soud zabýval otázkou, zda lze přiznat právní účinky           podání k rejstříkovému soudu od společenství vlastníků jednotek, které bylo           zasláno z datové schránky předsedy výboru společenství vlastníků jednotek           a nebylo ani opatřeno uznávaným elektronickým podpisem předsedy. V této           věci nejprve soud prvního stupně a poté i odvolací soud vycházely z toho,           že úkon učiněný jinou osobou prostřednictvím „cizí“ datové schránky nemá           právní účinky, které zákon jinak dokumentu doručenému prostřednictvím           datové schránky přiznává. V kontextu předmětné věci tedy z toho, že opra-           vený návrh podaný prostřednictvím informačního systému datových schrá-           nek z datové schránky předsedy výboru není podepsaný způsobem, se kte-           rým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. Toto právní           posouzení  však  Nejvyšší  soudu  nepovažoval  za  správné.   Konstatoval,                                                             320            317  Srov. § 164 odst. 2 obč. zák.           318  § 18 odst. 2 zák. o el. úkonech.           319  Přípustnost tohoto postupu lze dovodit například z bodů 38 a 40 stanoviska Nejvyššího              soudu ze dne 1. 5. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015.           320  Bod 38 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 143/2020.              110","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              že fyzická osoba oprávněná jednat jménem právnické osoby, může jménem             právnické osoby učinit elektronické podání i ze své datové schránky. V tako-             vém případě je podle soudu podání podepsáno touto fyzickou osobou a je-li             přitom z podání zřejmé, že je činí jménem právnické osoby, například jako             předseda jejího statutárního orgánu, jde o podání této právnické osoby uči-             něné a podepsané fyzickou osobou oprávněnou jednat za dotčenou práv-             nickou osobu. 321             Lze tedy uzavřít, že datové schránky lze užívat nejen v rámci veřejnoprávní             komunikace s orgány veřejné moci, ale také v rámci soukromoprávního styku.             V jeho případě se sice neuplatní veřejnoprávní fikce podpisu ve smyslu zák.             o el. úkonech, nicméně vzhledem k jednoznačné identifikaci osoby, pro kte-             rou byla datová schránka zřízena, lze datovou zprávu považovat za elektro-             nicky podepsanou i bez jejího opatření některou z vyšších úrovní elektronic-             kého podpisu. To nicméně nebude bez dalšího platit v případě užití datové             schránky pro doručování právního jednání odlišné osoby od té, pro kte-             rou byla datová schránka zřízena. V takovém případě bude třeba zvažovat,             za dokument obsahující právní jednání obsahuje alespoň elektronický podpis             prostý.              7.6  Právní rámec pro vzdálené podepisování             Původně se předpokládalo, že kvalifikovaný prostředek pro vytváření kvalifi-             kovaných elektronických podpisů bude přímo v dispozici podepisující osoby             v podobě například tokenu nebo čipové karty a její čtečky. Je však také možné             v souladu s nařízením eIDAS vytvářet elektronický podpis na dálku, kdy             bude prostředek k vytváření kvalifikovaného podpisu v dispozici kvalifiko-             vaného poskytovatele služeb vytvářejících důvěru.  Smysl může spočívat                                                         322             jak v úspoře nákladů na pořízení kvalifikovaného prostředku pro vytváření             podpisů, tak ve větší uživatelské přívětivosti užívaní kvalifikovaných elektro-             nických podpisů.              Využívání vzdáleného elektronického podepisování předpokládá nařízení             eIDAS již ve svých bodech odůvodnění. Konstatují totiž, že „[p]odepisující               321  Bod 37 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 143/2020.             322  KMENT, V. Elektronické právní jednání: analýza s důrazem na využití elektronického podpisu                 a elektronické pečeti podle práva EU, České republiky a Německa, s. 149.                                                                           111","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            osoba by měla mít možnost svěřit kvalifikované prostředky pro vytváření elektronických           podpisů do péče třetí straně, pokud jsou zavedeny odpovídající mechanismy a postupy, které           zajišťují, že podepisující osoba má výhradní kontrolu nad používáním svých dat pro vytvá-           ření elektronických podpisů, a použitím tohoto prostředku jsou splněny požadavky na kva-           lifikovaný elektronický podpis.“   Další také uvádí, že vytváření elektronického                                  323           podpisu na dálku přináší mnohé ekonomické výhody a předpokládá jeho           stále častější užití. 324           Přímo příloha II nařízení eIDAS, která obsahuje požadavky na kvalifikované           prostředky pro vytváření elektronických podpisů, obsahuje přímo dovolení,           podle  kterého  data  pro  vytváření  elektronických  podpisů  může  jménem           podepisující osoby vytvářet nebo spravovat pouze kvalifikovaný poskytovatel           služeb vytvářejících důvěru. 325           Revizi nařízení eIDAS na rozdíl od původního textu nařízení eIDAS blíže           pamatuje  na  vzdálené  podepisování  a  zavádí  novou  službu  vytvářející           důvěru – správu prostředků pro vytváření elektronických podpisů na dálku           nebo prostředků pro vytváření elektronických pečetí na dálku. Kvalifikovaným           prostředkem pro vytváření elektronických podpisů na dálku revize rozumí           „kvalifikovaný prostředek pro vytváření elektronických podpisů, který jménem podepisu-           jící osoby v souladu s článkem 29a spravuje kvalifikovaný poskytovatel služeb vytvářejících           důvěru.“  326           Smyslem vzdáleného podepisování dle nařízení eIDAS je to, aby podepisující           osoba u sebe nemusela mít žádný kvalifikovaný prostředek (například čipo-           vou kartu). Certifikát pro podpis bude uložený na kvalifikovaném prostřed-           kem ve správě kvalifikovaného poskytovatele služeb vytvářejících důvěru           a k podpisu bude využito webového rozhraní nebo aplikace poskytovatele.                323  Bod odůvodnění 51 nařízení eIDAS.           324  Bod odůvodnění 52 nařízení eIDAS.           325  Odstavec 3 přílohy II nařízení eIDAS.           326  EVROPSKÝ  PARLAMENT.  Legislativní  usnesení  Evropského  parlamentu  ze  dne              29.  února  2024  o  návrhu  nařízení  Evropského  parlamentu  a  Rady,  kterým  se  mění              nařízení (EU) č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce pro evropskou digitální iden-              titu  (COM(2021)0281  –  C9-0200/2021  –  2021/0136(COD))  [online].  2024  [cit.              15. 3. 2024].   Dostupné   z   https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/              TA-9-2024-0117_CS.pdf              112","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              S ohledem na zachování právní jistoty vítáme, že revize nařízení eIDAS míří             blíže i na tuto oblast a na stanovení souvisejících technických a provozních             specifikací a referenčních norem.             Co se týče soukromých poskytovatelů služeb vytvářejících důvěru, kteří zpro-             středkovávají podepisování zaručeným nebo prostým elektronickým podpi-             sem, nic jim nebrání poskytovat tyto služby i dálkově a mnohdy tak i činí.                                                                                                                             113","","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              8     ELEKTRONICKÉ NÁSTROJE VYUŽÍVANÉ                   PRO UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE              V předchozí kapitole bylo pojednáno o elektronickém podpisu jako ústředním             nástroji, který umožňuje zvýšit důvěryhodnost elektronického právního jed-             nání. Jak ovšem vyplývá z diskutovaných variant, kterých může elektronický             podpis nabývat, tento nástroj je při dnešním jednání v online prostředí často             téměř neznatelně zakomponován do uživatelského prostředí tak, že návštěv-             ník e-shopu při odeslání objednávky nemusí užití tohoto nástroje zaznamenat.             Zvyšování uživatelské přívětivosti za současného uplatňování nástrojů, které             vytváření důvěru v právní jednání online je přitom všeobecně vítáno a směřuje             k němu jak vývoj právního rámce, tak nabídka služeb a řešení, které zajišťují             či zprostředkovávají elektronickou kontraktaci a transakce v online prostředí             obecně. V této kapitole se proto budeme podrobněji věnovat kontraktačním             platformám a dalším nástrojům pro uzavírání smluv online, především pak mož-             nému uplatnění bankovní identity a očekáváním spojovaným s připravovanou             evropskou peněženkou digitální identity či službami na bázi protokolu blockchain.              8.1  Kontraktační platformy a jiné nástroje                   pro uzavírání smluv online              Pojem kontraktačních platforem je možno chápat různě. Může jít o aplikace             zprostředkovávající přístup k širokému spektru zboží či služeb, a to formou             jejich koupě, sdílení, pronájmu apod. Typickým příkladem jsou online trži-             ště, platformy zprostředkující krátkodobé ubytování, služby sdílené dopravy             či platformy pro komunitní financování. Kontraktační platformy odlišuje             od jiných zprostředkovatelských platforem to, že jejich účelem je celkové             zprostředkování směny předmětných statků v online prostředí, nikoli pouze             poskytnutí dat potřebných pro realizaci transakcí tohoto typu. 327             Pro účely této monografie nicméně za vhodnější vymezení kontraktační plat-             formy považujeme, že se jedná o takovou platformu, která zprostředkovává             uživatelsky přívětivé prostředí podporující strany při provedení a dokončení             elektronické transakce. S výše uvedeným vymezením se toto do značné míry              327  Obdobně pojem kontraktační platformy vnímá Polčák (srov. POLČÁK, R. Odpovědnost                 ISP. In: POLČÁK a kol., 2018, op. cit., s. 98 a násl.).                                                                           115","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            překrývá, podstatné nicméně je, že pro naše pojetí není rozhodující, zda           se jedná pouze o dílčí funkcionalitu či o jádro obchodního modelu daného           poskytovatele. Je pro nás tedy bez významu, zda jde o uživatelská rozhraní           e-shopu, kde je zákazníkovi umožněno zakoupit na základě formulářového           uzavření smlouvy zboží vybrané z online katalogu v předchozím kroku,           anebo o specializované kontraktační platformy, které nabízejí kontraktační           služby a online prostředí pro uzavření smlouvy jako primární produkt (pří-           kladem uveďme poskytovatele DocuSign  či DigiSign .                                             328                                                         329           Pro tyto platformy je důležitý § 562 odst. 2 obč. zák. týkající se důkazní spo-           lehlivosti záznamů. Jde o zásadní ustanovení, které naplnění jeho podmínek           přináší důkazní spolehlivost při prokazování aspektů souvisejících s kon-           traktačním procesem.  Druhým podstatným přínosem kontraktační plat-                             330           formy může být možnost (spolehlivé) identifikace podepisujícího. V tomto           směru je silným benefitem těchto nástrojů, že umožňují stranám smlouvy           překonávat nejistoty spojené s transakcemi napříč jurisdikcemi. Například           DocuSign tak poskytuje všechny úrovně elektronického podpisu upravené           nařízením eIDAS.  Ještě výraznější je pak přínos při uzavírání smlouvy                          331           se stranami mimo EU, na které úprava nařízení eIDAS přímo nedopadá.           Platforma nabízí nástroje, které jsou přizpůsobené požadavkům a úpravě           jurisdikcí mimo EU (především USA) a zvyšuje tak právní jistotu při elek-           tronické kontraktaci napříč kyberprostorem.           Je přitom vhodné zdůraznit, že i na elektronickou kontraktaci se stále uplatní           základní soukromoprávní principy, především zásady bezformálnosti práv-           ního jednání a autonomie vůle. Není tak zdaleka nutné, aby k platnému uza-           vření smlouvy online, byť s mezinárodním prvkem, docházelo za využití           kontraktační platformy, ať v pojetí online tržiště nebo specializované služby           jako je DocuSign. V online prostředí naopak může docházet a dochází k uza-           vírání smluv velmi různorodými, mnohdy na první pohled ne zcela snadno           odhalitelnými, způsoby.            328  DocuSign.  DocuSign  [online].  2023  [cit.  23. 10. 2023].  Dostupné  z:  https://www.              docusign.com/           329  Ibid.           330  Ustanovení je více rozebíráno dále v kapitole 11.3.           331  DocuSign  Standards-Based  Signatures  for  the  European  Union.  DocuSign [online].              2019  [cit.  20. 8. 2023].  Dostupné  z:  https://www.docusign.com/sites/default/files/              DocuSign_Standards_Based_Signatures.pdf              116","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              Škála služeb a nástrojů dostupných přes internet, prostřednictvím kterých             k uzavření smlouvy může dojít, je tak překvapivě široká, byť se v řadě pří-             padů (už) nemusí jednat o příliš frekventované prostředky. Například sociální             síť Facebook sice primárně k obchodování nabízí přihlášeným uživatelům             specifickou službu s označením Marketplace , nic ovšem těmto uživatelům                                                   332             nebrání v tom, aby spolu uzavřeli např. smlouvu o prodeji použitého nábytku             za využití synchronního komunikačního nástroje, který je do této sociální             sítě integrován a nese označení Messenger . Stejně tak může dojít k veřejné                                                 333             nabídce prodeje tohoto použitého nábytku tím, že prodávající jako přihlášený             uživatel bude sdílet odpovídající výzvu prostřednictvím veřejné zprávy, která             se ostatním uživatelům této sociální sítě zobrazí skrze funkci News Feed                                                                            334             a k uzavření smlouvy dojde zprávou protistrany vyjadřující akceptaci veřejně             směřovanou reakcí na tento příspěvek.             K uzavření smlouvy online tak může dojít v zásadě skrze jakýkoli nástroj             pro online komunikaci, ať se jedná o e-mailového klienta, mobilní aplikaci             pro zasílání zpráv přes internet (např. WhatsApp), kontraktační platformu             či komentářovou sekci pod článkem na zpravodajském serveru.             Konkrétní případ s sebou může nést specifické výkladové výzvy, na které             se snažíme alespoň částečně upozornit a reagovat napříč touto monografií.              8.2  Užití bankovní identity při uzavírání smluv online              Primární překážka, která stojí proti širšímu uplatnění nástrojů vyšší úrovně             důvěryhodnosti  pro  ověření  identity  smluvní  strany  při  uzavírání  smluv             online, je mnohdy jejich relativní uživatelská nepřívětivost a potřeba značné             iniciativy jednotlivce. I proto je využití zaručených či kvalifikovaných elek-             tronických podpisů ze strany fyzických osob při soukromoprávním jednání             stále notně marginální záležitostí.                332  META. Marketplace. Facebook [online]. 2023 [cit. 23. 10. 2023]. Dostupné z: https://                 www.facebook.com/marketplace/learn-more/?locale=cs_CZ             333  META. Messenger. Facebook [online]. 2023 [cit. 23. 10. 2023]. Dostupné z: https://www.                 messenger.com/?locale=cs_CZ             334  ČTK. Proč vidím tento příspěvek? Facebook vysvětlí, jak řadí položky v kanálu news                 feed. Aktuálně.cz [online]. 1. 4. 2019 [cit. 25. 10. 2023]. Dostupné z: https://zpravy.aktu-                 alne.cz/ekonomika/proc-vidim-tento-prispevek-facebook-vysvetli-jak-radi-polozk/                 r~634f6b3254b611e998d70cc47ab5f122/                                                                           117","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Relativně nedávno však přibyla nová alternativa, která směřuje k překlenutí           této hlavní rezistence skrze využití etablovaného rámce ověřených identit           velké části společnosti, kterými pro poskytování bankovních služeb dispo-           nují banky. Tento koncept stojí na tom, že banky mohou formou specifické           identifikační služby posílit právní jistotu při elektronickém právním jednání           tím, že potvrdí identitu jednající osoby jiné osobě, jelikož při založení ban-           kovního účtu ověří identitu této osoby.  S účinností od června 2021 lze tak                                           335           jako nástroj při uzavření soukromoprávní smlouvy online v rostoucí míře           využít také tzv. bankovní identity (Bank iD). 336           Ta byla zavedena novelizačním zákonem č. 49/2020 Sb., kterým se mění           zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon           č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné           činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a některé           další zákony, přičemž záběr této úpravy je notně širší a možnost využití ban-           kovní identity pro zvýšení právní jistoty stran při soukromoprávním jednání           online je spíše doprovodnou funkcí, byť se značným potenciálem praktické           využitelnosti.           Zjednodušeně lze bankovní identitu popsat jako relativně nově dostupný           nástroj  elektronické  identifikace  umožňující  online  přístup  do  systému           veřejné správy nebo ke službám soukromého sektoru včetně soukromopráv-           ního poskytování identifikačních služeb.  Nejedná se však o nový nástroj,                                             337           protože v podstatě představuje pouze rozšíření oprávnění bank při využívání           existující ověřené identity klienta (kterou u některé banky disponuje většina           populace). Zákon č. 49/2020 Sb. přinesl do zákona č. 21/1992 Sb., o bankách           nový povolený předmět činnosti spočívající v poskytování elektronické iden-           tifikace, autentizace a služeb vytvářejících důvěru.  Poskytovatelem identi-                                                     338           fikačních služeb se v tomto zákoně nově rozumí osoba, která není bankou,           je na základě jiného právního předpisu oprávněna poskytovat identifikační           služby a ve které mají podíl pouze banky nebo pobočky zahraničních bank.                                                                         339           335  DONÁT, TOMÍŠEK, 2016, op. cit., s. 141.           336  O Bank iD. Bank iD [online]. 2023 [cit. 23. 10. 2023]. Dostupné z: https://www.bankid.              cz/o-nas           337  LOUTOCKÝ, P., KASL, F. Potenciál a identifikačních služeb bankovní identity. Právník.              2021, č. 12, s. 1042.           338  Srov. § 1 odst. 4 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách.           339  § 38aa odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách.              118","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              Tou je v současné chvíli společnost Bankovní identita, a. s., jejímiž akcionáři             je deset největších bank působících na českém trhu. 340             Za touto službou vnímáme ambici přinést do elektronické kontraktace vyšší             míru důvěryhodnosti o identitě jednající osoby. Hlavní využití shledáváme             především ze strany poskytovatelů služeb k tomu, aby pro ně snížila rizika             plynoucí z možného nepřikázaného jednatelství či vadného plnění v důsledku             mylného ztotožnění jednající osoby, ať již v podobě ztížené vymahatelnosti             vzniklé pohledávky či potenciálním škodním nárokem poškozené osoby. 341             Dalším přínosem bankovní identity pro elektronickou kontraktaci je skuteč-             nost, že ji lze využít v rámci vzdáleného prokazování totožnosti účastníka             notářem. Z novely notářského řádu provedené zákonem č. 300/2021 Sb.                                                                            342             vyplývá, že ke vzdálenému prokázání totožnosti může dojít podle nově vlože-             ného § 64a odst. 1 notářského řádu spojením videokonference se současným             využitím prostředků pro elektronickou identifikaci. Jako prostředek pro elek-             tronickou identifikaci lze přitom užít i bankovní identitu.  Vzdáleného ově-                                                             343             ření totožnosti pomocí bankovní identity tak bude možné provést i při lega-             lizaci elektronického podpisu. 344              Nejnovější, a potenciálně velmi zajímavou službu spojenou s bankovní iden-             titou je služba Bank iD SIGN, prostřednictvím které je možné podepisovat             dokumenty zaručeným elektronickým podpisem. 345             Jak  ve  svém  příspěvku  podrobně  přibližuje  Peterka,  je  nutné  službu             Bank  iD  SIGN  od  vlastní  Bank  iD  odlišovat  co  do  účelu,  funkcionalit             i dostupnosti. 346                340  Otázky,  na  které  se  často  ptáte.  BankID.cz  [online].  [cit.  10. 12. 2021].  Dostupné                 z: https://www.bankid.cz/faq             341  Blíže viz LOUTOCKÝ, KASL, 2021, op. cit., s. 1047.             342  Zákon č. 300/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich čin-                 nosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních                 poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.             343  § 64a odst. 2 písm. b) notářského řádu.             344  § 74a odst. 1 notářského řádu.             345  Pro firmy. BankID.cz [online]. [cit. 10. 12. 2021]. Dostupné z: https://www.bankid.cz/                 pro-firmy             346  PETERKA,  J.  Není  BankID  jako  BankID  Sign  aneb  Jak  se  elektronicky  podepi-                 suje s bankovní identitou? Lupa.cz [online]. 20. 6. 2022 [cit. 25. 10. 2023]. Dostupné                 z: https://www.lupa.cz/clanky/neni-bankid-jako-bankid-sign-aneb-jak-se-elektronicky-                 -podepisuje-s-bankovni-identitou/                                                                           119","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            V současné době je služba v počáteční fázi nasazení a rozsah,  ve kterém                                                                347           najde uplatnění je proto do značné míry nejistý.           Pokud by měla být do budoucna bankovní identita šířeji používána pro elek-           tronické podepisování a uzavírání smluv, prospělo by jí, pokud by bylo jejím           prostřednictvím možno podepisovat kvalifikovaným elektronickým podpi-           sem. To by mimo jiné vedlo i k přeshraničnímu uznávání elektronického           podpisu. Kvalifikovaný elektronický podpis založený na kvalifikovaném cer-           tifikátu vydaný v jednom členském státě se totiž uznává jako kvalifikovaný           elektronický podpis ve všech ostatních členských státech. 348            8.3  Evropská peněženka digitální identity                a elektronické podepisování            V kontrastu k myšlenkám o možném širším uplatnění národního nástroje ban-           kovní identity s kvalifikovaným elektronickým podpisem v rámci Jednotného           trhu stojí unijní iniciativa rozvoje elektronických nástrojů pro zjištění vysoké           míry důvěryhodnosti, především pak připravované zavedení nástroje evrop-           ské peněženky digitální identity skrze revizi a rozšíření nařízení eIDAS.           Evropská komise ve zprávě o hodnocení nařízení eIDAS z června 2021                                                                         349           připomíná, že služby vytvářející důvěru, jako např. elektronické podpisy, slouží           ke zvýšení bezpečnosti, praktičnosti a efektivity online transakcí.  Komise                                                                  350           upozorňuje také na to, že zprostředkovatelé internetových služeb, jako jsou           například velké platformy sociálních médií a internetových prohlížečů, působí           v roli „strážců identity“ nabízejících službu BYOI („bring your own identity“).           Jejím  prostřednictvím  uživatelům  umožňují  autentizaci  na  internetových             347  Česká spořitelna jako  první  banka  umožňuje digitální podpis  firmám  přes  bankovní              identitu. Česká spořitelna [online]. 6. 6. 2023 [cit. 25. 10. 2023]. Dostupné z: https://www.              csas.cz/cs/o-nas/pro-media/tiskove-zpravy/2023/06/06-1/ceska-sporitelna-jako-              -prvni-banka-umoznuje-digitalni-podpis-firmam-pres-bankovni-identitu           348  Dle čl. 25 odst. 3 nařízení eIDAS se kvalifikovaný elektronický podpis založený na kva-              lifikovaném  certifikátu  vydaném  v  jednom  členském  státě  uznává  jako  kvalifikovaný              elektronický podpis ve všech ostatních členských státech Evropské unie.           349  ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o hodnocení naří-              zení  (EU)  č.  910/2014  o  elektronické  identifikaci  a  službách  vytvářejících  důvěru              pro elektronické transakce na vnitřním trhu (nařízení eIDAS). Evropská komise [online].              2021  [cit.  1.  2.  2022].  Dostupné  z:  https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/              TXT/?uri=CELEX:52021DC0290           350  Ibid., s. 3.              120","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              stránkách a u služeb třetích stran pomocí jednoho uživatelského profilu zří-             zeného u těchto zprostředkovatelů. To však může vést ke ztrátě kontroly             nad zpřístupněnými osobními údaji. Tyto prostředky elektronické identifikace             však nejsou spojeny s ověřenou fyzickou totožností a objevuje se zde riziko             hrozeb podvodů a kybernetických bezpečnostních hrozeb.  Komise v hod-                                                              351             notící zprávě dochází k závěru, že stávající podoba nařízení eIDAS nemůže             splnit nové požadavky trhu v oblasti elektronické identity. Naopak by mělo             dojít k jeho úpravě, aby mohlo být naplněno očekávání uživatelů, uspokojena             poptávka na trhu a aby byl sledován nejnovější vývoj v oblasti digitalizace. 352             Přímo v návrhu revize nařízení eIDAS Komise konstatovala, že „[p]řevážná             většina potřeb v oblasti elektronické identity a dálkové autentizace zůstává v soukromém             sektoru, zejména v oblastech, jako jsou bankovnictví, telekomunikace a provozovatelé             platforem, od nichž zákon vyžaduje, aby ověřovali totožnost svých zákazníků.“ Přidaná             hodnota nařízení eIDAS v oblasti elektronické identity je podle návrhu ome-             zena vzhledem k jeho nízkému pokrytí, přijímání a používání. 353             Revize v této souvislosti zavádí evropské peněženky digitální identity, které             by měly sloužit k přeshraniční elektronické identifikaci a autentizaci pro přístup             k veřejným, ale i soukromým službám. Ty by také měly umožnit vytvářet a použí-             vat kvalifikované elektronické podpisy a pečetě přijímané v celé Evropské unii. 354             Návrh Evropské komise evropskou peněženku digitální identity vymezoval jako             produkt a službu, které uživateli umožňují uchovávat údaje o totožnosti, pově-             ření a atributy spojené s jeho totožností, poskytovat je na požádání spoléhajícím             se stranám a používat je pro autentizaci, online i offline, pro službu v souladu             s článkem 6a  a k vytváření kvalifikovaných elektronických podpisů a pečetí. 356                        355              351  Návrh  nařízení  Evropského  Parlamentu  a  Rady,  kterým  se  mění  nařízení  (EU)                 č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce pro evropskou digitální identitu, op. cit., s. 2.             352  ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o hodnocení nařízení                 (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektro-                 nické transakce na vnitřním trhu (nařízení eIDAS), op. cit., s. 7.             353  Návrh  nařízení  Evropského  Parlamentu  a  Rady,  kterým  se  mění  nařízení  (EU)                 č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce pro evropskou digitální identitu, op. cit., s. 5.             354  Ibid., s. 13.             355  Jde o nově vkládaný článek věnovaný podrobné úpravě evropské peněženky digitální                 identity.             356  Návrh  nařízení  Evropského  Parlamentu  a  Rady,  kterým  se  mění  nařízení  (EU)                 č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce pro evropskou digitální identitu, op. cit., s. 24,                 čl. 1 odst. 3 písm. i).                                                                           121","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Mírně odlišně ji definovala Rada ve svém obecném přístupu. Součástí defi-           nice už není to, že by mělo jít o produkt a službu, ale o prostředek pro elektro-           nickou identifikaci, který uživateli umožňuje nejen uchovávat ale i vyhledávat           údaje o totožnosti, včetně osobních identifikačních údajů, elektronických           potvrzení atributů spojených s jeho totožností, poskytovat je na požádání           spoléhajícím se stranám a používat je pro autentizaci, online a případně           offline, pro službu v souladu s článkem 6a také a umožňuje podepisovat           kvalifikovanými elektronickými podpisy a pečetit kvalifikovanými elektro-           nickými pečetěmi. 357           V textu revize schválené Evropským parlamentem se evropskou peněženkou           digitální identity rozumí prostředek pro elektronickou identifikaci, který uži-           vateli umožňuje bezpečně ukládat, spravovat a ověřovat osobní identifikační           údaje a elektronická potvrzení atributů za účelem jejich poskytnutí spoléha-           jícím se stranám a dalším uživatelům evropských peněženek digitální identity           a podepisovat prostřednictvím kvalifikovaných elektronických podpisů nebo           pečetit prostřednictvím kvalifikovaných elektronických pečetí. 358           Těžiště záměru je prostřednictvím evropských peněženek digitální identity           zjednodušit  uživatelům  přístup  k  prostředkům  elektronické  identifikace           k přístupu k veřejným službám. Zároveň mají sloužit jako alternativa sou-           kromým identifikačním službám, které poskytuje například Google  nebo                                                                    359           Facebook , a bude možné je používat i při elektronické identifikaci mimo                   360           357  Nově  vkládaný  bod  42  nařízení  eIDAS  dle  obecného  přístupu  Rady.  Zdá  se  však,              že peněženka může být nakonec definována ještě jinak. V předběžné politické dohodě              je vymezena takto: „ ‘European Digital Identity Wallet’ means an electronic identification means,              which allows the user to securely store, manage and validate identity data and electronic attestations              of attributes, to provide them to relying parties and to other users of European Digital Identity Wallets,              and to sign by means of qualified electronic signatures or to seal by means of qualified electronic seals.“              (ITRE. European Digital Identity – Provisional Agreement. Evropský parlament [online].              2023 [cit. 20. 12. 2023]. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/committees/cs/              european-digital-identity-provisional-ag/product-details/20231116CAN72103).           358  Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. února 2024 o návrhu nařízení              Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 910/2014, pokud jde              o zřízení rámce pro evropskou digitální identitu (COM(2021)0281 – C9-0200/2021 –              2021/0136(COD)).  Evropský  parlament  [online].  2024  [cit.  15. 3. 2024].  Dostupné              z https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/TA-9-2024-0117_CS.pdf           359  Google Identity. Google for developers [online]. 2023 [cit. 25. 10. 2023]. Dostupné z: https://              developers.google.com/identity           360  Facebook Identity Provider | Login with Facebook. FusionAuth Docs [online]. 2023 [cit.              25. 10. 2023].  Dostupné  z:  https://fusionauth.io/docs/v1/tech/identity-providers/              facebook              122","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              veřejný sektor při běžném využívání soukromých služeb vyžadujících identifi-             kaci. Revize nařízení eIDAS tím poskytuje uživatelům větší kontrolu nad sdí-             lenými osobními a jinými údaji při přihlašování k různým online službám.             Stojí totiž na principu tzv. self sovereign identity, podle kterého uživatel apriori             nesdílí veškeré své údaje s poskytovatelem služeb digitální identity ani se služ-             bou, ke které se přihlašuje, ale jen údaje vybrané uživatelem, resp. ty, které             jsou potřebné k identifikaci příslušnou službou.             Peněženka by měla také uchovávat takzvané atributy spojené s totožností             uživatele. Dle návrhu má být atributem rys, vlastnost, právo nebo povolení             fyzické nebo právnické osoby nebo předmětu. Může jít například o dosa-             žené vzdělání, různá potvrzení, doklady o očkování, řidičská oprávnění apod.             Uživatel by pak měl mít kontrolu nad tím, jaký atribut či osobní údaj bude             sdílet s druhou (spoléhající) stranou. Zjednodušeně řečeno – k prokázání             věku není nutné předložit celý občanský průkaz s datem narození, rodným             číslem či bydlištěm, ale postačí sdílet údaj o věku, pokud bude potřeba pro-             kázat bydliště, naopak již není nutné sdílet rovněž údaj o věku.             Jádro použitelnosti peněženky tak míří do jisté míry mimo zaměření této             monografie. Zmiňujeme ji nicméně v souvislosti s tím, že měla umožnit             vytváření a používání kvalifikovaných elektronických podpisů přijímaných             v celé Evropské unii. To je důležitý moment pro budoucí širší uplatnění kvali-             fikovaných elektronických podpisů v soukromoprávním styku. Kvalifikovaný             elektronický podpis je v současnosti nejdůvěryhodnější formou elektronic-             kého podpisu. Při vytvoření podpisu je identita podepisující osoby ověřena             vlastnictvím kvalifikovaného prostředku pro vytváření podpisů a znalostí             (typicky PINu) k tomuto prostředku.              Nutnost použít kvalifikovaný prostředek pro vytvoření podpisu má svůj pří-             nos ve vyšší bezpečnosti a důvěryhodnosti této úrovně elektronického pod-             pisu. Běžného uživatele ale může snadno odradit, pokud má u sebe pro tyto             účely neustále nosit USB token, čipovou kartu či jiný kvalifikovaný prostře-             dek. I pokud bude soukromý klíč pro podpis uložený na čipu občanského             průkazu, stále nestačí jen občanský průkaz a je třeba disponovat i čtečkou             čipových karet.             Tato zvýšená manipulační náročnost je vedle složitosti a relativní nákladnosti             pořízení dle našeho názoru klíčovým důvodem, proč nejsou kvalifikované                                                                           123","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            elektronické podpisy příliš používány fyzickými osobami v soukromopráv-           ním styku. Pokud ovšem dojde k posunu od současných kvalifikovaných           prostředků k aplikacím evropské peněženky v telefonu nebo jiném zařízení,           očekáváme, že s vyšší uživatelskou přívětivostí a přístupností vzroste i pou-           žívání kvalifikovaných podpisu v tomto kontextu. Tím by mohla být nejen           zvýšena úroveň zabezpečení údajů podepisující osoby, ale též postupně pře-           konány nedostatky právní jistoty spojené s dnes převládajícím využíváním           prostých elektronických podpisů. 361           Toto zjednodušení a větší dostupnost prostředků pro elektronickou iden-           tifikaci a elektronické podepisování prostřednictvím evropské peněženky           digitální identity nebude bez překážek. Každý bude moci využívat bezpeč-           nou aplikaci pro elektronickou identifikaci, sdílení svých elektronických atri-           butů a vytváření elektronických podpisů. To však nemusí být jen pozitivní.           Je zásadní, aby samotná aplikace evropské peněženky digitální identity s ohle-           dem na svou centrální roli pro prokázání identity nositele spolehlivě a konzis-           tentně splňovala vysoké bezpečnostní požadavky. Používána bude ale na tele-           fonech různých výrobců, včetně těch, před kterými v roce 2018 varoval           Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost.  Zpracování                                                              362           a naplnění bezpečnostních standardů a důvěra uživatelů v příslušnou aplikací           tak bude stěžejní pro přijetí, rozšíření a výsledný dopad tohoto připravova-           ného unijního nástroje digitální identifikace. 363            8.4  Využití protokolu blockchain pro uzavírání smluv            V právu lze sledovat tendence ke zjednodušení a jisté míře automatizaci slu-           žeb či realizaci právního jednání. Specifický soubor inovativních prostředků,           které lze ve stále širší míře při elektronické kontraktaci využít, jsou založeny           na protokolu blockchain. V tomto prostředí lze smlouvy jednak uzavřít, ale též,           jak bude popsáno dále, v rostoucí míře také automatizovat její vykonání            361  K tomu blíže v kapitole věnované vymáhání závazků a rozhodovací praxi.           362  Software i hardware společností Huawei a ZTE je bezpečnostní hrozbou. In: Národní              úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost [online]. [cit. 9. 6. 2023]. Dostupné z: https://              www.nukib.cz/cs/infoservis/aktuality/1303-software-i-hardware-spolecnosti-huawei-              -a-zte-je-bezpecnostni-hrozbou/           363  SCHWALM, S., ALBRECHT, D., ALAMILLO-DOMINGO, I. eIDAS 2.0: Challenges,              perspectives  and  proposals  to  avoid  contradictions  between  eIDAS  2.0  and  SSI.  2022,  s.  24.              DOI: http://doi. org/10.18420/OID2022_05              124","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              anebo její obsah spolehlivě archivovat. Smlouvy uzavřené prostřednictvím             protokolu blockchain mohou představovat alternativu ke smlouvám v jejich             běžném vnímání. Oproti vlastnoručně podepsaným listinným smlouvám,             ale i obvyklým elektronicky uzavřeným smlouvám, vykazují tyto smlouvy             řadu  odlišností.  Pro  orientaci  v  této  problematice  pak  příliš  nepřispívá,             že se v tomto kontextu rozšířilo užívání pojmu „chytré smlouvy“ (smart con-             tracts), který ovšem nevychází z právního pojetí smlouvy s jejími náležitostmi,             ale jde o samovykonatelný program vedoucí při splnění stanovených pod-             mínek ke změně záznamů v databázi (např. převodu virtuálního aktiva mezi             uživatelskými účty).               8.4.1   Přiblížení specifické povahy protokolu blockchain             Pro pochopení fungování protokolu blockchain je třeba nejprve vyjasnit jeho             specifika a některé pojmy. Základem jeho fungování je specifický způsob             ukládání dat prostřednictvím technologie distribuované účetní knihy (v ang-             ličtině Distributed Ledger Technology, dále „DLT“), resp. dle českého překladu             návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o trzích s kryptoaktivy „tech-             nologie sdíleného registru“.  V jeho případě jsou data ukládána prostřed-                                     364             nictvím účetní knihy či databáze distribuované mezi uživatele.  Záznamy                                                                   365             mohou být vedeny nepřetržitě nebo uspořádány v blocích jako v případě             blockchainu. 366             Ne všechny DLT jsou založeny na záznamech uspořádávaných a zapiso-             vaných do bloků. Proto jde v případě DLT o širší pojem než blockchain.                                                                            367             Protokol blockchain je druh DLT, ve kterém jsou všechny evidované transakce             zachyceny ve formě „řetězu“ vzájemně propojených bloků dat o provede-             ných transakcích. Při jeho vytvoření je nový blok připojen k předchozím blo-             kům prostřednictvím procesu, kterým je v souladu s pravidly sítě prováděno              364  Návrh  nařízení  Evropského  parlamentu  a  Rady  o  trzích  s  kryptoaktivy  a  o  změně                 směrnice  (EU)  2019/1937.  COM(2020)593  final.  Evropská  komise  [online].                 [cit.   1. 2. 2020].   Dostupné   z:   https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/                 TXT/?uri=CELEX%3A52020PC0593\&qid=1619174354936             365  Advice on “Initial Coin Offerins and Crypto-Assets”. ESMA [online]. 2019, s. 9 [cit.                 4. 11. 2020].  Dostupné  z:  https://www.esma.europa.eu/system/files_force/library/                 esma50-157-1391_crypto_advice.pdf?download=1             366  BASHIR, I. Mastering Blockchain: Distributed Ledger Technology, Decentralization, and Smart                 Contracts Explained. 2. vyd. Birmingham: PACKT Publishing, 2018, s. 31.             367  Ibid.                                                                           125","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            ověřování transakcí. Ověřovací proces a propojení s předchozími záznamy           zajišťuje nezměnitelnost vedené databáze. Kopie aktuální verze databáze pak           může být distribuována mezi všechny uživatele této databáze.           Bejček  popisuje  blockchain  jako  rozptýlenou,  distribuovanou  a  sdílenou           datovou strukturu, která umožňuje transparentní a bezpečné internetové           uchovávání a přenos informace bez nutnosti spoléhání na třetí osobu stojící           mimo blockchain. Pro kontraktaci podle něj blockchain představuje velký přínos,           jelikož ji značně zrychluje a zvyšuje její kredibilitu. To je umožněno řadou           autentizovaných a zřetězených elektronických záznamů nezpochybnitelně           dokládajících smluvní úkony či jiné skutečnosti. 368           Pro svou nezměnitelnost a distribuovaný charakter je blockchain ideálním způ-           sobem evidence záznamů. Nejznámějším způsobem využití blockchainu jsou           kryptoměny, což je druh kryptoaktiva, resp. virtuální měny . Vlastnictví                                                              369           jednotek  kryptoměny  se  prokazuje  pouze  prostřednictvím  kryptografie,           její vlastnictví je evidováno v blockchainu, a s ohledem na neexistenci jejich           hmotné alternativy lze převody kryptoměny provádět pouze elektronicky           prostřednictvím konkrétního protokolu blockchain.  Například Szostek kon-                                                     370           statuje, že kryptoměny, resp. blockchain představují revoluční nástroj infor-           mačních technologií. Důvodem je, že vývoj nových technologií, globalizace           a digitalizace ekonomiky, otevřenost trhů či jednoduchost uzavírání smluv           online s relativně vysokými náklady na platby musely vést k novým alterna-           tivním, levným a globálním způsobům plateb. A jako příklad potenciálního           řešení chápe síť Bitcoin. 371           S ohledem na charakter protokolu blockchain jako distribuované a zabezpe-           čené databáze záznamů jej lze využít i pro evidenci vlastnictví jiných věcí,           než jsou kryptoměny. Je diskutováno nebo testováno například využití této           technologie také pro evidenci vlastnických a jiných práv k nemovitým věcem.           Jako příklady implementace protokolu blockchain pro evidenci nemovitých            368  BEJČEK, J. Chytré smlouvy jakožto smlouvy „chytře“ protiprávní. In: SUCHOŽA, J.,              HUSÁR, J., HUČKOVÁ, R. (eds.). Právo, Obchod, Ekonomika IX. Košice: Univerzita P. J.              Šafárika v Košiciach, 2019, s. 363.           369  Ne všechny virtuální měny jsou totiž spojeny s kryptografií.           370  Pro vyčerpávající definici kryptoměny srov. LÁNSKÝ, J. Kryptoměny. Praha: C. H. Beck,              2018, s. 3.           371  SZOSTEK, D. Blockchain and the Law. Baden-Baden: Nomos Verlagsges.MBH + Co.,              2019, s. 55.              126","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              věcí bývá uváděna Gruzie a Švédsko.  Typickým užitím protokolu blockchain                                            372             může být také mezinárodní přeprava zboží, kdy předávání zboží mezi růz-             nými přepravci a jinými osobami je evidováno prostřednictvím protokolu             blockchain. Mohlo by být jeho prostřednictvím také chráněno autorské právo,             resp. uzavírány licenční smlouvy. V blockchainu jsou však nejčastěji zazna-             menávány transakce kryptoměn a dalších typů tzv. kryptoaktiv, kterými lze             rozumět privátní aktiva, jejichž existence závisí na kryptografii, jejich vlastnic-             tví je evidováno prostřednictvím protokolu blockchain a slouží pro investiční             účely, přístup ke zboží či službám anebo jako prostředek směny. 373              8.4.2  Podstata smart kontraktů             Do blockchainu lze krom záznamů o vlastnictví kryptoaktiv také uložit počíta-             čový kód, který vykoná akce podle předem stanovených podmínek smlouvy             mezi stranami. Tento kód, spíše než smlouva, kterou reprezentuje, je následně             označován za výše zmíněnou „chytrou smlouvu“ (smart contract).  Po zdůraz-                                                                  374             nění odlišení od pojmu smlouvy se tedy v následujícím textu raději uchylu-             jeme k užití anglicismu „smart kontrakty“. Za autora tohoto pojmu je pova-             žován Nick Szabo.  Ten za jeho základní myšlenku považoval to, že pravidla                             375             vycházející ze smluvního ustanovení je možné binárně převést do pokynů             zanesených do hardwaru či softwaru takovým způsobem, že jejich naplnění             je algoritmicky automatizováno a smluvní protistrana se tak ve velké míře             může spolehnout na jejich dodržení a naplnění. Jako základní příklad uváděl             algoritmus fungování prodejního automatu, který přijme mince, a následně             372  KACZOROWSKA,  M.  Blockchain-based  Land  Registration:  Possibilities  and                 Challenges. Masaryk University Journal of Law and Technology. 2019, roč. 13, č. 2, s. 352,                 SHANG,  Q.,  PRICE,  A.  A  Blockchain-Based  Land  Titling  Project  in  the  Republic                 of Georgia: Rebuilding Public Trust and Lessons for Future Pilot Projects. Innovations:                 Technology, Governance, Globalization. Roč. 12, č. 3–4, s. 77.             373  Advice  on  “Initial  Coin  Offerins  and  Crypto-Assets”.  ESMA  [online].  S.  42                 [cit.  7.  12.  2021].  Dostupné  z:  https://www.esma.europa.eu/system/files_                 force/library/esma50-157-1391_crypto_advice.pdf?download=1,   Report   with                 Advice  for  the  European  Commission  on  Crypto-Assets.  EBA  [online].  S.  11,                 [cit.  7.  12.  2021].  Dostupné  z:  https://eba.europa.eu/documents/10180/2545547/                 EBA+Report+on+crypto+assets.pdf             374  HALLER GROENBAEK, M. Blockchain 2.0, Smart Contracts and Legal Challenges.                 Computers \& Law [online]. 2016, č. 6–7 [cit. 14. 8. 2021]. Dostupné z: https://www.scl.                 org/articles/3668-blockchain-2-0-smart-contracts-and-legal-challenges             375  ALLEN, J. G., HUNN, P. Smart legal contracts: computable law in theory and practice. Oxford,                 United Kingdom: Oxford University Press, 2022, s. 26. ISBN 9780192858467.                                                                           127","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            skrze analogově či digitálně stanovený postup automaticky vydá požado-           vané zboží či vrátí peníze nad rámec kupní ceny. Jeho pomocí tedy dochází           k uzavření i plnění kupní smlouvy mezi zákazníkem a prodejcem.  Takový                                                                  376           automat je dobrým příkladem pro vysvětlení fungování smart kontraktu,           nepředstavuje nicméně smlouvu jako takovou, ale je pouze prostředkem           k uzavření a vykonání smlouvy.  Na podobném principu fungují internetové                                    377           obchody poskytující digitální obsah, jako jsou například elektronické knihy,           software či hudba.  Tyto obchody také fungují pouze jako prostředek k uza-                          378           vření „click-wrap“ či „click-through“ smluv. Blockchain je v tomto kontextu ještě           základnějším prvkem. Neobsahuje sám o sobě srovnatelnou transakční plat-           formou, jde pouze o podkladový protokol, ve kterém je umožněno zachycení           záznamů důvěryhodným a jednostranně neměnným způsobem. To ovšem           v kombinaci s možností zachytit širokou škálu digitálního obsahu, což zahr-           nuje i kód, a tudíž vyjádření postupu srovnatelné s programovým nastavením           prodejního automatu, čímž je umožněno uložení smart kontraktů a operace           s nimi v nadstavbových službách.           Allen pro svou pracovní definici volí vymezení smart kontraktu jako záznam           textu ve formálním jazyce, který má obsahovat jak i) písemný dokument           obsahující a zaznamenávající vzájemné závazky smluvních stran, tak ii) kód,           který tyto závazky plní a/nebo vynucuje na digitálním počítači. 379           Podobně Bejček definuje smart kontrakty jako „počítačové kódy spojené s prohláše-           ními, jež počítačový software provede, naplní-li se podmínky předem definované v kódu.“                                                                         380           Podle něj by ale spíše než „smart contracts“ měly být nazývány „automated con-           tracts“, jelikož to, co „v právních vztazích provádějí, je povýtce kauzální determinis-           tická automatizovaná reakce na splnění předem zadaných podmínek“. Jde tak z jeho           pohledu především o soubor příkazů.  Pro jejich zcela automatizovanou                                           381              376  SZABO, N. Formalizing and Securing Relationships on Public Networks. First Monday              [online].  1997,  roč.  2,  č.  9  [cit.  22. 7. 2020].  Dostupné  z:  https://doi.org/10.5210/              fm.v2i9.548           377  MIK, E. Smart contracts: terminology, technical limitations and real world complexity,              Law, Innovation and Technology. Roč. 9, č. 2, s. 274.           378  ALLEN, HUNN, 2022, op. cit., s. 29.           379  ALLEN, HUNN, 2022, op. cit., s. 32.           380  BEJČEK, 2019, op. cit., s. 364.           381  Ibid., s. 365.              128","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              podobu a vykonatelnost je ně některými autory nahlíženo jako na formu             svépomoci. 382             Savelyev popisuje smart kontrakty jako softwarový kód implementovaný             v blockchainu, který sám zajišťuje vykonání a autonomní povahu jeho pravidel             za pomoci dříve definovaných podmínek a prostřednictvím majetku evido-             vaného v blockchainu.  Tuto definici lze rozpracovat pomocí následujících                               383             aspektů smart kontraktů:                •  Na rozdíl od klasických smluv nemohou být uzavřeny ústně nebo                   v  „papírové“  podobě.  Mají  tedy  výhradně  elektronickou  podobu                   a jejich podmínky jsou vyjádřeny v softwarovém kódu. 384                •  Jsou spojeny s digitálním majetkem (například kryptoměnou) nebo                   jiným majetkem, jehož vlastnictví je registrováno pomocí blockchainu. 385                •  Vyjádření  podmínek  smart  kontraktu  pomocí  softwarového  kódu                   znamená, že k jejich vykonání není třeba jakékoliv interpretace těchto                   podmínek ze strany stran smart kontraktu, soudu nebo nějaké další                   třetí osoby. 386                •  Stejně jako jiný software, je smart kontrakt založen na podmínkách                   (pokud se stane X, pak nastane Y). Ty pak musí být jednoznačně vyjá-                   dřitelné v podobě kódu, tak aby byl naplněn předchozí bod. Ne vždy                   lze však u smluvních podmínek k tomuto způsobu vyjádření dospět.                   Nadto je část smluvních podmínek či práv smluvních stran založena                   zákonem a podmíněna určitými okolnostmi, přičemž v případě, že tyto                   nejsou zachyceny v kódu smart kontraktu, nelze je po uzavření smart                   kontraktu bez součinnosti obou smluvních stran vzhledem k povaze                   zachycení kódu na protokolu blockchain realizovat.                •  K  následnému  vykonání  zachycených  úkonů  a  jejich  podmínek                   na základě smart kontraktu již zpravidla další aktivita smluvních stran,                382  RASKIN, M. The Law And Legality Of Smart Contracts. Georgetown Law Technology                 Review. 2017, roč 1, č. 2, s. 333.             383  SAVELYEV, A. Contract Law 2.0: «Smart» Contracts As the Beginning of the End                 of  Classic  Contract  Law’.  Higher  School of  Economics  Working  Papers  [online].  2016,                 No. WP BRP 71/LAW/2016, s. 5 [cit. 26. 9. 2020]. Dostupné z: https://wp.hse.ru/data                 /2016/12/14/1111743800/71LAW2016.pdf             384  Ibid., s. 12.             385  Ibid.             386  Ibid., s. 13.                                                                           129","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE                 proces plnění smlouvy probíhá automatizovaně jako u vydání zboží                prodejním automatem. 387           Automatizace plnění smart kontraktu však není v realitě zdaleka absolutní,           jelikož řada podmínek je vázána na datové vstupy o určité realitě, která           v samotném smart kontraktu či blockchainu, na kterém je uložen, zachycena           není. Již prosté plynutí času se odvíjí od vnějšího vstupu, s kterým si kód           smart kontraktu ověřuje, zda byla naplněna zachycená časová podmínka.           Splnění či nesplnění většiny podmínek zachycených ve smart kontraktu je tak           nevyhnutelně založené na datovém vstupu, kterým je smart kontrakt prová-           zán s prostředím mimo daný blockchain. K tomu jsou používány například           veřejně dostupné zdroje a tzv. „oracles“ jako třetí nezávislé entity ověřující spl-           nění podmínky, které tuto informaci předají do prostředí blockchainu.  V pří-                                                                   388           padě podmínek, který bude nutné splnit, je tedy třeba rozlišovat mezi udá-           lostmi, které se odehrají tzv. on-chain (tedy v prostředí blockchainu – například           převod kryptoměny na určitou adresu) a off-chain (mimo jeho prostředí). 389             8.4.3  Závislost smart kontraktu na „oracles“                  jako jeho základní limitace           Role těchto vnějších vstupů se liší podle charakteru smart kontraktu. V pří-           padě prostého smart kontraktu na převod kryptoměny vyjádřené příslušným           blockchainem z účtu plátce na účet příjemce v určitém rozsahu k určitému           časovému okamžiku za předpokladu splnění podmínky, že na účtu plátce           je dostatek kryptoměny pro tuto transakci, je vnějším vstupem pouze vazba           na vnější veřejně dostupný zdroj o čase, na který bude příslušná transakce           vázána. Pokud však půjde například o komplexnější smart kontrakt ve formě           pojistné smlouvy, bude předpokladem plnění mimo jiné kódem smart kon-           traktu předvídaný datový vstup od stanoveného „oracle“, kterým je potvrzen           vznik nároku na plnění na základě pojistné události. Pouze na základě tohoto           vstupu se pak odehrají automatizovaně další kroky v rámci automatizova-           ného postupu smart kontraktu, které vedou k vyplacení pojistného plnění.           Stejně tak v případě, že výše uvedený příklad převodu bude složkou smart            387  SAVELYEV, 2016, op. cit., s. 15.           388  ALLEN, HUNN, 2022, op. cit., s. 217.           389  MIK,  E.  Smart  Contracts:  Terminology,  Technical  Limitations  And  Real  World              Complexity. Law, Innovation and Technology. 2017, roč. 9, č. 2, s. 295.              130","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              kontraktu, který představuje kupní smlouvu s převodem podmíněným zpří-             stupněním určitého digitálního obsahu, bude podmínkou realizace kódem             předvídaný vstup o této skutečnosti z určeného „oracle“. Z výše uvedeného             je zjevné, pro není vhodné mezi smlouvou a smart kontraktem činit rovnítko.             V řadě případů půjde u smart kontraktu o digitální obraz uzavřené smlouvy,             jejíž ustanovení jsou jednoznačně zachycena do počítačového kódu (čímž             je výrazně snížen prostor pro případný odlišný výklad smluvních podmínek,             a tedy rozpor v obsahu projevené vůle stran), s (podmíněně) automatizova-             ným plněním, důvěryhodně zachyceném na protokolu blockchain. 390              8.4.4  Zákonnost zachycení smluvního jednání                     pouze formou smart kontraktu             S ohledem na výše uvedené limitace smart kontraktu je na jejich uplatnění             pro právní jednání, které se váže na aktiva či činnosti mimo prostředí přísluš-             ného protokolu blockchain, vhodné nahlížet spíše ve formě Bejčkem formu-             lované kombinace rámcové klasické smlouvy a realizačních smluv v podobě             smart kontraktů, přičemž s ohledem na právní jistotu doporučuje kombinaci             smart kontraktů se smlouvami v jejich tradiční písemné podobě.  S tím                                                                      391             vzhledem  k  výzvám  spojeným  s  plnohodnotným  a  platným  zachycením             smluvního ujednání do podoby počítačového kódu souhlasíme, předpoklá-             dáme však, že s rozvojem technologie blockchain a jejích nástaveb se bude             potřeba „zálohy“ v podobě tradičního písemného zachycení smluvních ujed-             nání snižovat. Pokládáme tedy za vhodné položit si otázku ohledně platnosti             smluv zachycených pouze ve formě smart kontraktu v českém právu.             Vyjádření vůle prostřednictvím počítačového kódu by nemělo být na pře-             kážku vzhledem k tomu, že každý má právo si zvolit pro právní jednání             libovolnou formu, pokud není tato volba omezena zákonem nebo ujedná-             ním stran.  I požadavek písemnosti by mohl být smart kontrakty naplněn.                      392             Písemnost je podle občanského zákoníku zachována i při právních jedná-             ních učiněných elektronickými prostředky.  K transakcím v rámci proto-                                                  393             kolu blockchain je potřeba kombinace tzv. veřejného a soukromého klíče,              390  Blíže viz ALLEN, HUNN, 2022, op. cit., s. 43 a násl.             391  BEJČEK, 2019, op. cit., s. 366–368.             392  § 559 obč. zák.             393  § 562 odst. 2 obč. zák.                                                                           131","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            kdy soukromý klíč plní určitou formu podpisu transakce. Podepsat elektro-           nické právní jednání elektronicky lze podle § 561 odst. 1 obč. zák. Prostý           elektronický podpis je v nařízení eIDAS definován záměrně široce.  Dle                                                                     394           zák. o službách vytvářejících důvěru lze k podpisu právního jednání pou-           žít kteroukoliv úroveň elektronického podpisu, není-li jednáno vůči veřej-           noprávnímu podepisujícímu či dalším osobám v rámci jejich působnosti.                                                                         395           Docházíme tedy k závěru, že podpis transakce v blockchainu, tedy i zápis smart           kontraktu, naplňuje požadavky na elektronický podpis prostý podle nařízení           eIDAS, a lze s ním podepsat soukromoprávní jednání v souladu s českým           právním řádem.           Otázka je, zda bude podpis v rámci blockchainu možné považovat i za zaru-           čený elektronický podpis. Ten podle čl. 26 nařízení eIDAS musí:             1.  být jednoznačně spojen s podepisující osobou;             2.  umožnit identifikaci podepisující osoby;             3.  být vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která                podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou                výhradní kontrolou; a             4.  být k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým                způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.           Problematický je požadavek na umožnění identifikace podepisující osoby.           Běžné veřejné blockchainy jsou zpravidla pseudonymní či přímo anonym-           ní .  To ale nemusí být na překážku. Konkrétní veřejný klíč je přiřazen            396 397           v rámci sítě při transakci jen jednomu uživateli. V síti jím je uživatel jedno-           značně identifikován. Veřejný klíč je možné užít pouze v kombinaci se sou-           kromým klíčem konkrétního uživatele. Pokud bude možné za použití dalších           kroků a technických prostředků uživatele provádějícího transakci identifiko-           vat, neměla by být vyslovena neplatnost smlouvy.  Lze si také představit                                                      398           situaci, že by uživatelé měli v rámci sítě povinnost uvést, které adresy – tedy           který veřejný klíč – užívají. Jednotlivé uživatele by pak bylo možné snadno           identifikovat.             394  Článek 3 odst. 10 eIDAS.           395  Srov. § 7 zák. o službách vytvářejících důvěru.           396  Anonymní je například blockchain Monero.           397  ALLEN, HUNN, 2022, op. cit., s. 63.           398  Shodně BEJČEK, 2019, op. cit., s. 370.              132","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              Docházíme tak k závěru, že mohou být naplněny podmínky kladené naří-             zením  eIDAS  na  zaručený  elektronický  podpis.  Je  dodržena  podmínka             jednoznačného spojení s podepisující osobou a její identifikace i použití             pod výhradní kontrolou podepisujícího. Domníváme se, že použití krypto-             grafického páru klíčů bude představovat jedinečná data, která podepisující             osoba používá k vytváření elektronických podpisů.  Jednou nahraná data                                                         399             do protokolu blockchain již nelze změnit a je tedy splněna i podmínka zjis-             titelnosti jakékoliv následné změny dat. 400             S  ohledem  na  požadavek  použití  kvalifikovaného  certifikátu  a  kvalifiko-             vaného prostředku pro vytváření kvalifikovaných elektronických podpisů             však nelze předpokládat, že by byl v dohledné době dostupný a rozšířený             blockchain v rámci něhož by bylo možné transakci podepsat kvalifikovaným             elektronickým podpisem. 401              8.4.5  Závěrem k využitelnosti smart kontraktů                     při uzavírání smluv online              Jak vyplývá z předchozích úvah, lze si však snadno představit, že by byla             smlouva uzavřena mimo blockchain prostřednictvím listinné smlouvy pode-             psané  vlastnoručně  či  kvalifikovaným  elektronickým  podpisem,  a  tato             smlouva (či její část) by následně byla pouze formou kódem zachyceného             postupu a podmínek přenesena do podoby smart kontraktu (jehož znění             po vytvoření musejí obě smluvní strany potvrdit svým elektronickým pod-             pisem, čímž dojde ke sjednocení výkladu obsahu zachycených smluvních             ujednání) a následně by při splnění zachycených podmínek došlo automati-             zovaně k plnění.             Prostřednictvím  smart  kontraktů  tak  lze  podle  našeho  názoru  naplnit             i požadavky občanského zákoníku na písemnou formu právního jednání.             Ta je zachována i při užití elektronického prostředku umožňujícího zachycení             obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podmínku určení jedna-             jící osoby bude možné s ohledem na výše uvedené splnit. Obsah právního               399  Čl. 3 odst. 13 nařízení eIDAS.             400  K tomu závěru blíže také KRUPIČKOVÁ, 2017, op. cit., s. 26.             401  Bylo by však možné zvažovat propagaci dat o vytvoření kvalifikovaného elektronického                 podpisu dokumentu do blockchainu.                                                                           133","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            jednání (smlouvy) bude zachycen a vyjádřen prostřednictvím počítačového           kódu. To, že účastníci smart kontraktu nemusí bezprostředně rozumět zápisu           zdrojového kódu smart kontraktu není nutně překážkou, obsah právního           jednání  bude  stále  jednoznačně  zachycen.  Zároveň  lze  prostřednictvím           blockchainu právní jednání podepsat. 402            8.4.6  Automatizace plnění smlouvy skrze smart kontrakt           V předchozím textu bylo pojednáno o smart kontraktech a jejich možném           využití v souvislosti s uzavíráním smluv online. Za jeden z jejich stěžejních           rysů lze považovat předpoklad k automatizaci plnění, které nelze jednostranně           zvrátit jednáním smluvní strany. Pojí se s nimi tedy zvýšení důvěry nejen           v zachycení obsahu smluvního ujednání, ale především v realizaci plnění           protistranou, jelikož algoritmická povaha smart kontraktu vylučuje, aby pro-           tistrana nepřistoupila k plnění, byť jsou podmínky pro toto plnění naplněny.           V tom ostatně spočívá i často zmiňovaná „samovykonatelnost“ smart kon-           traktů. Jak již ovšem bylo přiblíženo výše, tato automatizace je téměř nevy-           hnutelně podmíněna vnějšími datovými vstupy, které mohou při nevhodném           nastavení či vymezení plnění smlouvy naopak zásadně limitovat, čímž tato           technická inovace dosti ztrácí na atraktivitě nad rámec specifického prostředí           světa kryptoměn. S tím dále souvisí, že smart kontrakt je zásadně pouze (díl-           čím) obrazem smluvních ujednání ve formě počítačového kódu, který může           sloužit toliko k omezení prostoru pro výkladový spor mezi smluvními stra-           nami a záruku automatizovaného plnění za splnění stanovených podmínek.           Zásadní výzvou při formulaci obsahu a podmínek v rámci smart kontraktu           je však povaha některých institutů a ustanovení, která jsou pro smluvní jed-           nání běžná, či dokonce zákonem zakotvená. 403           Za nejvýznamnější lze považovat pravidla smluvního práva, jejichž poru-           šení může mít za následek neplatnost smlouvy anebo některých ujednání           v ní obsažených. Příkladem budiž nedostatek právní způsobilosti, rozpor           ustanovení s dobrými mravy či veřejným pořádkem, odchylka od zákonného             402  Shodně též Krupičková: „I když tedy lze považovat smart contract za specifickou formu uzavírání              smlouvy, která s ohledem na volnost smluvních stran při volbě formy právního jednání může být vyu-              žita, může smart contract naplnit i požadavky písemné formy.“ KRUPIČKOVÁ, 2017, op. cit.,              s. 26.           403  ALLEN, HUNN, 2022, op. cit., s. 44.              134","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              ustanovení v neprospěch slabší strany apod. Tyto pojistky či způsoby ochrany             nebudou často ve smlouvách výslovně uvedeny, budou ale mít na oprávně-             nost plnění a vymahatelnost závazků ze smluv často zásadní vliv. Naproti             tomu je na smart kontrakt nutno nahlížet jako na uzavřený program, který             bez odpovídajících propojení nereflektuje pravidla či povinnosti z vnějších             zdrojů (zde tedy práva smluvní strany vyplývající přímo ze zákona) a vzhle-             dem  k  podstatě  svého  algoritmického  nastavení  nemusí  vůbec  umožnit             změnu v procesu bez úpravy smart kontraktu za součinnosti obou smluv-             ních stran. 404             Smart kontrakty tak lze vnímat jako formu autonomní regulace v podobě             Lessigova „code is law“, tedy regulace prostřednictvím počítačového kódu.                                                                            405             Takto vytvořené prostředí sice formálně není odtrženo od regulatorního             rámce právního řádu, svou podstatou technické determinovanosti a juris-             dikční neukotvenosti v kyberprostoru však může být vynutitelnost práva             do tohoto prostředí z vnějšku do značné míry znemožněna. Běžně rozšířené             veřejné blockchainy s uživateli rozesetými po celém světě jsou nejen techno-             logicky, ale také právně specifické, a to s ohledem na možné obtíže s určením             rozhodného práva a vymahatelností rozhodnutí. Budou-li tedy ke kontraktaci             použity, mohou nastat obtíže v případě sporů řešených soudní cestou a vyko-             natelností případných rozhodnutí.             I pokud by tedy jedna ze smluvních stran úspěšně dosáhla soudního roz-             hodnutí, které by ukládalo změnu ve smart kontraktu, lze jí dosáhnout opět             pouze za součinnosti obou smluvních stran. Allen, Lane a Poblet si ve vztahu             k řešení sporů vyplývajících ze smart kontraktů všímají dvou přístupů. Podle             prvního  smart  kontrakty  fungují  v  prostředí  běžného  smluvního  práva,             a spory tak mohou být rozhodovány soudy či v rámci existujícího alternativ-             ního řešení sporů.  Tento přístup však může narážet na kontext fungování                             406             protokolu blockchain a obtížnou vymahatelnost rozhodnutí. Druhý přístup             vychází z názoru, že smart kontrakty jsou spíše než běžnými smlouvami               404  FILLIPPI, P. de, HASSAN, S. Blockchain technology as a regulatory technology: From                 code is law to law is code. First Monday [online]. 2016, roč. 21, č. 12 [cit. 25. 9. 2020].                 Dostupné z: https://doi.org/10.5210/fm.v21i12.7113             405  LESSIG, L. Code: Version 2. New York: Basic Books, 2006.             406  ALLEN, D. W. E., LANE, A. M., POBLET, M. The Governance of Blockchain Dispute                 Resolution. Harvard Negotiation Law Review. 2019, roč. 25, č. 75, s. 82.                                                                           135","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            zvláštním právním institutem. Tento náhled vychází z automatické vykona-           telnosti transakcí v blockchainových sítích, jejich anonymity či pseudonymity           nebo nezměnitelnosti zápisů o transakcích provedených v síti. V návaznosti           na to by měl vzniknout nový právní systém svého druhu, někdy nazývaný           jako Lex Cryptographia. 407           Problém může pro účastníky představovat i samotné vyjádření smart kon-           traktu ve formě počítačového kódu.  Strany jednak mohou v některých                                          408           případech využít předem vytvořených šablon smart kontraktů. Také lze před-           pokládat, že minimum uživatelů smart kontraktů bude skutečně rozumět           zdrojovému kódu, ve kterém budou napsány. Může se vyskytnout chyba           v kódu. Jak podrobně nastiňuje Gleeson, automatizace plnění skrze smart           kontrakt s sebou přináší řadu nových právních otázek např. ohledně důsledků           chyby, resp. odlišení chyby jednajícího (mistake) a chyby strojové (error), ke kte-           rým se teprve rozvíjí potřebný právní diskurz.  V nastíněných případech                                                   409           lze předpokládat rozpor mezi vůlí a jejím projevem prostřednictvím kódu.           I za této situace může být smart kontrakt kvůli své automatické vykonatelnosti           vykonán za předem stanovených podmínek i proti vůli některé nebo dokonce           všech stran smart kontraktu (za předpokladu, že nedojde k řádnému a včas-           nému upravení jeho obsahu a jeho validace v rámci příslušného blockchainu).           Jak zdůrazňují Maslin a Butler, je tedy nutné hledat nejen nové cesty k aplikaci           existujících právních nástrojů pro řešení těchto situací, ale reflektovat i tech-           nické parametry smart kontraktů a reagovat na ně novými právními nástroji,           vycházejícími z koordinovaného úsilí právních a technických expertů na tuto           technologii. 410           Pouze v takovém případě lze dosáhnout překonání nastíněných výzev a pře-           kážek, které brání širšímu uplatnění smart kontraktů a umožní plně využít           benefitů, které se s tímto technologickým řešením pojí.                  407  ALLEN, LANE, POBLET, 2019, op. cit., s. 83.           408  Blíže viz ALLEN, Jason Grant a HUNN, P. Smart legal contracts: computable law in theory and              practice. Oxford, United Kingdom: Oxford University Press, 2022, s. 278 a násl.           409  Srov. ALLEN, HUNN, 2022, op. cit., s. 397.           410  ALLEN, HUNN, 2022, op. cit., s. 371.              136","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              9     DORUČOVÁNÍ ELEKTRONICKÝCH                   PRÁVNÍCH JEDNÁNÍ               V rámci elektronického právního jednání dochází také k virtualizaci doru-             čování. Při osobní přítomnosti účastníků právního jednání nastanou typicky             jeho právní následky ve chvíli, kdy bude projevena vůle jednajících osob.             Při právním jednání vůči nepřítomné osobě však již bude mít právní jed-             nání zamýšlené právní následky až ve chvíli, kdy projev vůle jeho adresátovi             dojde takovým způsobem, aby se s ním měl možnost seznámit.  Běžně tak                                                                   411             byla, a stále jsou, právní jednání doručována poštou či osobně. Doručování             elektronických právních jednání má oproti těmto způsobům určitá specifika.             V případě soukromoprávního jednání je zásadní zabývat se otázkou doru-             čování, mnohdy nikoli kvůli nutnosti a potřebě respektovat specifické pro-             cesní lhůty, ale zejména v souvislosti s jistotou týkající se doručení komuni-             kace a související důkazní spolehlivosti. K doručení může dojít i za využití             široké  škály  elektronických  prostředků  zahrnujících  email,  komunikační             služby ve smyslu instant messengerů apod. Vzhledem k jejich ryze soukromo-             právnímu charakteru a jen specifickým zmínkám, kdy s nimi právní úprava             počítá, však považujeme otázky související s dodáním či doručením touto             formou za specifické a nutné posuzovat především ad hoc, co se týče jejich             spolehlivosti. Problematice užití elektronických dokumentů při dokazování             se přímo věnujeme v rámci kapitoly věnované vymáhání závazků z elektro-             nicky uzavřených smluv.  V rámci problematiky doručování však vyvstává                                  412             řada zajímavých otázek v souvislosti s využitím datových schránek pro sou-             kromoprávní jednání.               9.1  Evropské doporučené doručování             Před úvahami nad českými datovými schránkami považujeme za vhodné             zmínit souvislosti s nařízením eIDAS, které specificky počítá s tzv. službou             elektronického doporučeného doručování. Ta je vymezena jako „služba, která               411  ZUKLÍNOVÁ,  M.  Komentář  k  § 570.  In:  ŠVESTKA,  J.,  DVOŘÁK,  J.,  FIALA,  J.                 a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (obecná část) [online]. 2020 [cit. 16. 5. 2021].                 Praha: Wolters Kluwer. Dostupné z: http://www.noveaspi.cz             412  Blíže viz kapitolu 12 této knihy.                                                                           137","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            umožňuje přenášet data mezi třetími osobami elektronickými prostředky a poskytuje           důkaz y týkající se nakládání s přenášenými daty, včetně dokladu o odeslání a přijetí dat,           a která chrání přenášená data před rizikem ztráty, odcizení, poškození nebo neopráv-           něných změn.“   Toto obecné vymezení naplní (i v rámci ostatních států EU)                     413           různé systémy pro doručování za předpokladu, že jsou schopny generovat           spolehlivé logy a záznamy o jednotlivých aktivitách, které při nakládání s elek-           tronickými dokumenty vznikají (což se bude týkat rovněž systému datových           schránek). Nařízení eIDAS ovšem dle čl. 44 zavádí kvalifikovanou úroveň           pro služby elektronického doporučeného doručování. Ta nad výše řečené           musí být poskytována kvalifikovaným poskytovatelem služeb a mimo jiné           umožňovat s vysokou mírou spolehlivosti identifikovat odesílatele a příjemce,           odesílání zabezpečit využitím zaručeného elektronického podpisu, zajistit čas           odeslání pomocí kvalifikovaného časového razítka apod. Systém datových           schránek je technologicky konstruován zcela jinak a nelze ani v dohledné           době předpokládat, že by došlo k naplnění požadavků kladených nařízením           eIDAS. Tyto kvalifikované služby jsou dostupné například v Belgii, Itálii,           Německu, Španělsku, Francii, Nizozemí, Polsku či Slovinsku. 414            9.2  Soukromoprávní jednání prostřednictvím                datových schránek   415           Datové  schránky  jsou  specifickým  elektronickým  prostředkem,  který  lze           použít pro právní jednání v různých oblastech. Vzhledem k zaměření této           monografie se budeme dále zaměřovat na oblast soukromoprávního jednání,           ale pokusíme se na řešené otázky nahlížet v rámci rozebírané problematiky           komplexně.           V dalším textu se tedy zaměřujeme nejprve na obecné výkladové otázky           související s právním jednáním přes datové schránky a na podmínky kla-           dené  na  takové  jednání.  Následně  se  věnujeme  konkrétním,  potenciálně             413  Čl. 3 bod 36 nařízení eIDAS.           414  Seznam všech dostupných poskytovatelů kvalifikovaných služeb elektronického dopo-              ručeného  doručování  je  dostupný  po  vyhledání  z:  https://esignature.ec.europa.eu/              efda/tl-browser/#/screen/search/type/1           415  Tato  podkapitola  částečně  vychází  a  rozvíjí  závěry  dřívějšího  textu  JAREŠ,  A.              Soukromoprávní doručování datovými schránkami a teorie dojití. Obchodněprávní revue.              2022, č. 2.              138","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              problematickým otázkám, a to zejména uplatnění fikce doručení, resp. teo-             rie dojití v případě soukromoprávního jednání. Tuto otázku považujeme             za významnou, jelikož povinnost využívat datovou schránku byla rozšířena             na nové subjekty,  což podstatně rozšiřuje prostor pro využívání datových                            416             schránek rovněž v rámci soukromoprávního jednání.              9.2.1   Obecné výkladové otázky při doručování                     pomocí datových schránek             Datovou schránku zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a auto-             rizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů definuje jako             elektronické úložiště určené k doručování orgány veřejné moci a provádění             úkonů vůči nim, ale také k dodávání dokumentů fyzických osob, podnikají-             cích fyzických osob a právnických osob.  Původním účelem zavedení dato-                                               417             vých schránek byla vzájemná komunikace mezi osobami soukromého práva             a orgány veřejné moci či mezi orgány veřejné moci navzájem.  Možnost                                                                   418             dodávat  datovými  schránkami  dokumenty  fyzických  osob,  podnikajících             fyzických osob a právnických osob byla do zákona vložena až jeho novelou             provedenou zákonem č. 190/2009 Sb. s účinností od 1. 1. 2010.             Datové schránky tak slouží primárně jako nástroj doručování v oblasti veřej-             ného práva, což je oblast, ke které je dostupná bohatá literatura i judikatura .                                                                           419             Je však možné (a stále běžnější) je využívat i pro doručování soukromopráv-             ních dokumentů, a tedy prostřednictvím těchto dokumentů právně jednat             i v oblasti soukromého práva. Této druhé oblasti je přitom věnována nepo-             měrně menší pozornost, což bychom rádi v rámci následujícího textu alespoň             částečně kompenzovali.             Vzrůstající potenciál datových schránek pro veřejnoprávní i soukromoprávní             styk lze spatřovat i ve vzrůstajícím zájmu nepodnikajících fyzických osob             o zřízení datové schránky. V roce 2020 bylo nepodnikajícím fyzickým oso-             bám na jejich žádost zřízeno přes 67 tisíc datových schránek. V roce 2021                416  Podrobněji viz níže.             417  § 2 Zák. o el. úkonech.             418  LECHNER, T. Elektronické dokumenty. In: POLČÁK, R. a kol. Právo informačních tech-                 nologií. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 256.             419  Příkladem budiž Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 1. 5. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015.                                                                           139","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            to již bylo 145 tisíc a v roce 2022 188 tisíc.  K lednu 2020 tak bylo cekem                                               420           aktivních 900 169 datových schránek, přičemž ke květnu 2023 toto číslo           vzrostlo na tři a půl milionu. Vzrůstá i počet odeslaných datových zpráv.           V lednu 2020 jich bylo odesláno 9 908 029, v lednu 2023 bylo odesláno přes           13 milionů datových zpráv. 421           Datové schránky nově zřizuje a spravuje Digitální a informační agentura .                                                                        422           Orgánům veřejné moci, právnickým osobám a dalším subjektům  je datová                                                                 423           schránka zřizována povinně vždy poté, co jsou zapsání do příslušného rejs-           tříku či registru (datová schránka je zřizována bezplatně); od 1. 1. 2023           je povinnost zřídit datovou schránku stanovena de facto jakékoli osobě                                                                         424           s výjimkou osoby fyzické. 425           Po novele provedené zákonem č. 190/2009 Sb. lze datové schránky využít           nejen pro doručování orgánům veřejné moci a zpět, ale také – dikcí zákona –           k dodávání dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a práv-           nických osob. Stát se v oblasti soukromého práva považuje za právnickou           osobu.  Datovou schránku lze využít i při doručování veřejnoprávním oso-                426           bám v rámci jejich vystupování v rovném postavení s účastníky právního           jednání. Svou využitelnost a místo mají tak datové schránky i v oblasti sou-           kromoprávních vztahů. Jako jejich výhody lze spatřovat identifikaci jednající           osoby a poskytnutí potvrzení o dodání a doručení dokumentu, u kterého            420  Informační  společnost  v  číslech  2023.  Český  statistický  úřad [online].              2023,  s.  86  [cit.  27.  6.  2023].  Dostupné  z:  https://www.czso.cz/docu-              ments/10180/191186455/06100423.pdf/879a3104-e54c-4f4e-b768-b0bd057ac006?-              version=1.3           421  Dle  údajů  České  pošty  dostupných  z:  https://info.mojedatovaschranka.cz/info/cs/              stats.html [cit. 26. 6. 2023].           422  A to na základě zákona č. 471/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 12/2020 Sb., o právu              na digitální služby a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další              související zákony.           423  Viz § 4 odst. 3 Zák. o el. úkonech.           424  § 4 a 5 Zák. o el. úkonech a dopad čl. CXLII, bod 3. zákona č. 261/2021 Sb., kterým              se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci.           425  Možnost  zřizovat  datové  schránky  automatizovaně  fyzickým  osobám  byla  nicméně              sáhodlouze diskutována. Od 1. 1. 2023 měla být fyzické osobě zřízena datová schránka              ve chvíli, co tato osoba „poprvé použila prostředek pro elektronickou identifikaci (například              a naprosto typicky tzv. bankovní identitu) vydaný v rámci kvalifikovaného systému elektronické              identifikace“.  Nakonec  ale  od  takovéto  automatické  „předzřízení“  bylo  upuštěno.              Viz  např.  https://www.mvcr.cz/clanek/datove-schranky-budou-pro-bezne-obcany-              -dobrovolne-nova-povinnost-zustala-jen-subjektum-vedenym-v-registru-osob.aspx           426  § 21 obč. zák.              140","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              je garantován jeho obsah. Rovněž spolehlivost metadat případně sloužících             pro dokazování relevantních skutečností bude na vyšší úrovni, než je tomu             v  případě  poskytovatelů  například  soukromých  komunikačních  služeb.             Zároveň zachovávají datové schránky listovní tajemství, což zdaleka nemusí             být vlastnost všech běžně užívaných elektronických komunikačních nástrojů.             Jsou tedy důvěryhodným komunikačním nástrojem. 427              Na jednu z výhod datových schránek nepřímo poukazují Donát s Tomíškem             porovnáním s doporučeným dopisem zasílaným běžnou poštou. Doporučený             dopis je podle nich z hlediska právní jistoty vhodnější než obyčejný dopis.             Upozorňují ale na to, že u doporučeného dopisu je jisté pouze to, že obálka             přijatá poštou bude s vyšší pravděpodobností doručená osobě, která má být             příjemcem dopisu. To však ale příliš nevypovídá o prokazatelnosti obsahu             samotné obálky a také o totožnosti osoby, která dopis odesílá. Tento deficit             odstraňuje  systém  elektronického  doporučeného  doručování  podle  naří-             zení eIDAS.  To samé platí i pro české datové schránky. Informační sys-                        428             tém datových schránek obsahuje totiž také nástroj pro porovnání zprávy             se záznamem v informačním systému datových schránek, tedy potvrzení             o tom, zda tato zpráva odpovídá zprávě přenesené informačním systémem             datových schránek. Je důležité v této souvislosti upozornit na to, že český             informační systém datových schránek lze sice považovat za službu elektro-             nického doporučeného doručování dle nařízení eIDAS,  nejedná se však                                                             429             o kvalifikovanou službu doporučeného doručování a ani svým charakterem             a technologickou konstrukcí by podmínky zejména dle článku 44 nařízení             eIDAS systém datových schránek nesplnil. Právní účinky doručování pro-             střednictvím informačního systému datových schránek jsou tak relevantní jen             v rámci vnitrostátního doručování v České republice. 430             Dodávání soukromoprávních dokumentů v rámci systému datových schrá-             nek však není možné v každém případě. Právnické osoby, ale také fyzické              427  LECHNER, T. In: POLČÁK, R. Právo informačních technologií. Praha: Wolters Kluwer,                 2018, s. 256.             428  DONÁT, TOMÍŠEK, 2016, op. cit., s. 143.             429  Dle čl. 3 bod 36) je vymezena jako „služba, která umožňuje přenášet data mezi třetími osobami                 elektronickými prostředky a poskytuje důkaz y týkající se nakládání s přenášenými daty, včetně                 dokladu o odeslání a přijetí dat, a která chrání přenášená data před rizikem ztráty, odcizení, poško-                 zení nebo neoprávněných změn.“             430  Srov. DONÁT, PIFFL, MAISNER, 2017, op. cit., s. 163.                                                                           141","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            osoby a podnikající fyzické osoby musely mít do 31. 12. 2021 ve své datové           schránce povolené dodávání dokumentů z datové schránky jiné fyzické osoby,           podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby.  S účinností od 1. 1. 2022                                                   431           mohou pouze fyzické osoby svou datovou schránku znepřístupnit pro dodá-           vání dokumentů z datové schránky fyzické osoby, podnikající fyzické osoby           nebo právnické osoby.            K provedení právního jednání skrze datové schránky je tedy třeba splnit           dvě podmínky – obě strany musí mít datovou schránkou zřízenou a zároveň           je třeba, aby měly povolené dodávání dokumentů z datové schránky jiné           fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby.           Dikcí občanského zákoníku půjde v tomto případě o právní jednání vůči           nepřítomné osobě. Občanský zákoník ho upravuje ve svém § 570 a násl., kde           konstatuje, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku,           kdy jí projev vůle dojde.  V případě právního jednání skrze datové schránky                              432           je také nutné zohlednit § 561 a § 562 obč. zák., podle kterých je písemná           forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky           umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby a zároveň je zde           obsažen odkaz na jiný právní předpis, který má stanovit, jak lze při práv-           ním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky           podepsat.           Občanský zákoník tak nijak nevylučuje doručování datovou schránkou v sou-           kromoprávních vztazích. Nijak se mu však ani nevěnuje. Výslovně upravuje                                                                  433           pouze doručování s využitím provozovatele poštovních služeb.  Datové           schránky tak lze použít i pro elektronickou kontraktaci a v souvislosti s ní.           Výhodu mohou představovat například v případě prokazatelného doručení           nabídky a její akceptace, ale samozřejmě i v případě doručování jiných práv-           ních jednání.  Dalším přínosem je zvýšení bezpečnosti, důvěrnosti a inte-                     434           grity přenášených dat. Datové schránky mohou také sloužit k identifikaci            431  § 18a odst. 1 zák. o el. úkonech ve znění účinném do 31. 12. 2021: „Ministerstvo umožní              na žádost fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby dodávání dokumentů z datové              schránky jiné fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby do datové schránky této              osoby.“           432  § 570 odst. 1 obč. zák.           433  § 573 obč. zák.           434  Shodně např. HRDLIČKA, M. Datové schránky a možnosti jejich využití. In: COFOLA              2010: the Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 58.              142","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              jednající osoby, a to vzhledem k procesu předcházejícímu jejich zpřístupnění             jejich uživatelům. V této souvislosti například Ústavní soud konstatoval,             že „datová schránka není anonymním úložištěm dat, nýbrž je striktně individuálně             přidělena.“  435             Vnímáme tak, že ač systém datových schránek nebyl primárně konstruován             pro komunikaci a doručování v soukromoprávních vztazích, svou mírou             spolehlivosti záznamů a legislativního zakotvení poskytuje vysoký stupeň             důvěry ve spolehlivost komunikace, kterou obsahuje. Využití systému dato-             vých schránek pro soukromoprávní jednání tak skýtá velký potenciál, je nic-             méně nutno upozornit na to, že vzhledem ke svému specifickému charakteru             a postavení pouze v rámci České republiky.               9.2.2  Fikce doručení             Právní  jednání  vůči  nepřítomné  osobě  má  zamýšlené  právní  následky             až ve chvíli, kdy projev vůle jeho adresátovi dojde takovým způsobem, aby             se s ním měl možnost seznámit (typicky osobním předáním, při vhození             do schránky, oznámením o uložení zásilky na poště apod.).  Občanský záko-                                                              436             ník výslovně zmiňuje domněnku dojití pro případy zásilek doručovaných             prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Tato vyvratitelná právní             domněnka se však uplatní pouze v případech, kdy byla zásilka doručena, jen             není jasné, kdy přesně k tomu došlo.  Fikci dojití zná občanský zákoník                                              437             pouze v případě, že zmaří dojití druhá smluvní strana vědomě. Pak platí,             že právní jednání řádně došlo. 438             Dále se tedy zaměřujeme na otázku, v jakém okamžiku lze považovat soukro-             moprávní jednání projevené prostřednictvím datové schránky za perfektní             a jak se u něj projevuje teorie dojití.             Okamžik doručení právního jednání do datové schránky je možné určit s ohle-             dem na zák. o el. úkonech. Ten rozlišuje mezi pojmy „dodání“ a „doručení“.             Dodáním je okamžik, kdy je datová zpráva k dispozici v datové schránce              435  Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2016, sp. zn. II. ÚS 289/15.             436  Srov. ZUKLÍNOVÁ, M. Komentář k § 570. In: ŠVESTKA, DVOŘÁK, FIALA a kol.,                 2020, op. cit.             437  DOBROVOLNÁ, E. Komentář k § 573 [Domněnka doby dojití]. In: LAVICKÝ, P.                 a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830.             438  § 570 odst. 1 obč. zák.                                                                           143","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            a je možné se s jejím obsahem seznámit. Doručením začne mít právní jednání           své právní účinky (tedy typicky ve chvíli, kdy se se zprávou adresát seznámí).           U právních jednání vůči orgánu veřejné moci judikatura dovozuje, že k doru-           čení dochází již okamžikem dodání do datové schránky orgánu veřejné moci,           tedy tyto dva pojmy v daném případě časově splývají.  Naopak při doru-                                                         439           čování orgány veřejné moci soukromým subjektům je dokument dodaný           do datové schránky doručený okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí           osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému           dokumentu. Pokud se však do datové schránky osoba oprávněná k přístupu           nepřihlásí ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové           schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této           lhůty – nastává tedy fikce doručení. 440           Pro  soukromoprávní  jednání  platí  totéž  –  dokument  dodaný  do  datové           schránky je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba,           která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k tomuto dokumen-           tu.  Zák. o el. úkonech však na rozdíl od doručování dokumentů orgánem             441           veřejné moci do 1. 1. 2022 neurčoval, že by se při doručování v soukromo-           právních vztazích, jakkoliv uplatnila fikce doručení. Pokud se tedy při sou-           kromoprávním jednání prostřednictvím datové schránky neuplatnila fikce           doručení, pak tento způsob doručování nemusel být příliš efektivní. Pokud           by tak osoba doručovala prostřednictvím datové schránky druhé smluvní           straně významné právní jednání vztahující se ke smlouvě (například její výpo-           věď, odstoupení apod.), pak by mohl smluvní partner obstruovat účinnost           taktového právního jednání jednoduše tím, že se do datové schránky nepři-           hlásí. Za této situace tak bylo z opatrnosti možné zvažovat výslovnou úpravu           doručování datovou schránkou ve smlouvě. 442           Je otázkou, proč zákonodárce neupravil fikci doručení i pro soukromoprávní           jednání. Nejasnosti přitom mohlo mimo jiné vyvolávat doručování v případě           právního jednání osob, které mají zřízenou datovou schránku, orgánu veřejné           439  Např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 9 Afs 28/2010,              nebo nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 3518/11.           440  § 17 odst. 3 a 4 zák. o el. úkonech.           441  § 18a odst. 2 zák. o el. úkonech.           442  Shodně např. ONDREJOVÁ, D. Průvodce uzavíráním smluv. 3. aktualizované vyd. Wolters              Kluwer, 2020, kap. 36. Dostupné z: http://www.noveaspi.cz [cit. 13. 6. 2021]. Srov. také              Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2009, sp. zn. 5 Cmo 161/2009, nebo              rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo 1571/2010.              144","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              moci, avšak dokument byl doručován v rámci soukromoprávního jednání             při rovném postavení s adresátem tohoto právního jednání.             Tento nedostatek se pokusil vyřešit zákon č. 261/2021 Sb., kterým se mění             některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné             moci (dále „DEPO“). Ten s účinností od 1. 1. 2022 vložil do § 18a zák.             o el. úkonech nový odstavec číslo 3, podle kterého za situace, kdy se nepři-             hlásí do datové schránky osoba, která má s ohledem na rozsah svého opráv-             nění přístup k tomuto dokumentu ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl doku-             ment dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený             posledním dnem této lhůty. 443             S účinností této změny stanovené k 1. 1. 2022 tedy došlo ke sjednocení fikce             doručení  skrze  datovou  schránku  u  dokumentů  doručovaných  orgánem             veřejné moci a u dokumentů dodávaných v rámci soukromoprávního styku.             To považujeme za správný přístup. Vzhledem k nevyřešenému vztahu k sou-             kromoprávní úpravě právního jednání v občanském zákoníku a jeho teorii             dojití je však otázka, zda zákonodárce pro vyloučení pochybností neměl zvo-             lit jiné legislativní řešení a nevyjasnit poměr zák. o el. úkonech a občanského             zákoníku.              9.2.3  Teorie dojití 444              Na doručování soukromoprávních jednání prostřednictvím datových schrá-             nek lze totiž, stejně jako na ostatní způsoby doručování, nahlížet rovněž             prostřednictvím teorie dojití. Podle § 570 obč. zák. právní jednání působí vůči             nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde. K dojití dojde v okamžiku, kdy             se projev vůle dostane do sféry adresáta takovým způsobem, že za normál-             ního běhu věcí je možné počítat s tím, že se adresát s tímto projevem vůle             seznámil. Postačí navíc, aby měl adresát objektivní příležitost se s projevem             vůle seznámit. 445               443  Čl. CXLII bod 28 zákona č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti                 s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci.             444  K  otázce  teorie  dojití  a  doručování  datovými  schránky  viz  také  JAREŠ,  A.,                 Soukromoprávní doručování datovými schránkami a teorie dojití. Obchodněprávní revue.                 2022, č. 2.             445  DOBROVOLNÁ,  2022,  op. cit.,  s.  1826;  ZUKLÍNOVÁ,  M.  Komentář  k  § 570.  In:                 ŠVESTKA, DVOŘÁK, FIALA a kol., 2020, op. cit.                                                                           145","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            K teorii dojití bylo vydáno větší množství soudních rozhodnutí. Z nich           vyplývá, že projev vůle adresátovi dojde v okamžiku, kdy se dostane do sféry           jeho dispozice. K tomu dochází ve chvíli, kdy adresát nabude objektivní mož-           nost seznámit se s obsahem projevu vůle. To, aby se adresát přímo seznámil           s obsahem právního jednání, není nezbytné, je přitom dostačující, že měl           objektivně možnost seznat jeho obsah.  Možností seznámit se s právním                                            446           jednáním se chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního jed-           nání adresátem, ale i případy, kdy je dopis vložen do jeho poštovní schránky,           popřípadě i pouhým vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení           takové zásilky.  Pouze výjimečně nemusí mít adresát objektivní možnost                       447           se seznámit s obsahem právního jednání při vhození oznámení o uložení           zásilky s hmotněprávním jednáním do jeho schránky. 448           Již dříve byl na teorii dojití postaven závěr, že byť byla dříve při doručování           datovou schránkou při soukromoprávním styku vyloučena fikce doručení,           měla se uplatnit soukromoprávní fikce podle § 45 odst. 1 občanského záko-           níku z roku 1964 (nyní § 570 obč. zák.) okamžikem dojití zásilky do dispo-           ziční sféry adresáta.  Tento názor prezentovaný Korbelem pochází z roku                           449           2010, tedy z doby, kdy § 18a odst. 2 zák. o el. úkonech považoval dokument           za doručený okamžikem, kdy jeho převzetí potvrdí odesílateli adresát pro-           střednictvím své datové schránky. Podle Korbela se měla uplatnit „výkladová           soukromoprávní fikce podle § 45 odst. 1 občanského zákoníku okamžikem dojití zásilky           do dispoziční sféry adresáta.“   Pokud by měla tato „výkladová soukromoprávní                                450           fikce“ nastoupit v takové situaci, měla by se podle našeho názoru uplatnit           i po následujících novelizacích § 18a zák. o el. úkonech. Tedy i v době, kdy           toto ustanovení upravovalo doručení pouze okamžikem přihlášení do datové           schránky. A zároveň by tento závěr mohl být platný i nyní, kdy zákon před-           pokládá doručení okamžikem přihlášení nebo nejpozději do 10 dnů od dojití           do datové schránky.            446  Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003. Shodně              např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006.           447  Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3951/2009.           448  Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016 nebo roz-              hodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 2474/13.           449  KORBEL,  F.  Lze  doručovat  fikcí  do  datové  schránky  mezi  soukromými  osobami?              JINÉ PRÁVO [online]. 2010 [cit. 4. 2. 2022]. Dostupné z: https://jinepravo.blogspot.              com/2010/01/f-korbel-lze-dorucovat-fikci-do-datove.html           450  Ibid.              146","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              9.2.4  Poměr teorie dojití k fikci doručení datové zprávy             Na základě výše řečeného se tedy k okamžiku účinnosti soukromopráv-             ního projevu vůle doručovaného datovou schránkou nabízejí dva výkladové             přístupy:                1.  K účinnosti projevu vůle postačí dodání do datové schránky, faktické                   doručení není rozhodné a postačí objektivní možnost se s obsahem                   právního jednání seznámit. To by odpovídalo aktuálnímu nastavení                   občanského zákoníku a závěrům relevantní rozhodovací praxe k teo-                   rii dojití, podle které například nezáleží na tom, jestli si adresát sku-                   tečně vyzvedne zásilku na poště poté, co mu bylo do jeho schránky                   vhozeno oznámení o uložení na poště, protože již tímto okamžikem                   získal objektivní možnost se s obsahem zásilky seznámit. Určitá fikce                   doručení by se uplatnila ve smyslu výše uvedené Korbelovy „soukromo-                   právní fikce okamžikem dojití do dispoziční sféry adresáta“  , tedy okamži-                                                               451                   kem dodání do datové schránky.                2.  Druhý přístup je založen na tom, že § 18a odst. 3 zák. o el. úkonech                   je lex specialis vůči § 570 odst. 1 obč. zák. a při doručování právního jed-                   nání prostřednictvím datových schránek se v soukromoprávním styku                   teorie dojití a dosavadní judikatura neuplatní. Projev vůle má v tomto                   případě účinky v okamžiku, kdy dojde k přihlášení do datové schránky,                   či nejpozději 10. den od dodání, pokud se oprávněná osoba do datové                   schránky nepřihlásí.             Přikláníme se k druhé možnosti, a tedy že § 18a odst. 3 zák. o el. úkonech             je speciálním ustanovením a při doručování dokumentů se soukromopráv-             ním jednáním zakládá právní účinky tohoto jednání až okamžikem doručení             (bez ohledu na to, zda přihlášením uživatele, nebo fikcí po uplynutí 10 dní             od dodání). Pokud by tento závěr neplatil, byla by novela zmíněného ustano-             vení nadbytečná a neměla by pro soukromoprávní doručování žádný dopad.             Výsledkem tedy je, že účinné znění § 18a odst. 3 zák. o el. úkonech se při             dodávání soukromoprávních dokumentů datovými schránky zcela distancuje             od teorie dojití užité již v občanském zákoníku z roku 1964 a na ní navazující             soudní praxe.                451  KORBEL, 2010, op. cit.                                                                           147","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Odchylná úprava doručování v soukromoprávní styku však není nic nového.           Podobně zná zákoník práce vlastní úpravu doručování v pracovněprávních           vztazích. Zákoník práce nicméně výslovně řeší pouhé subsidiární užití občan-           ského  zákoníku  v  rámci  soukromoprávní  úpravy  pracovního  poměru.                                                                         452           Naproti tomu zákon o el. úkonech však o svém vztahu k občanskému záko-           níku mlčí. Důvodová zpráva k DEPO pouze konstatuje, že touto změnou           „se předejde jak obstruování při doručování soukromoprávních dokumentů, ke kterému           dochází podle současné právní úpravy, tak nutnosti rozlišovat mezi dokumenty doručo-           vanými ve veřejnoprávním a soukromoprávním režimu.“   A zároveň, že „[p]ro určení                                                   453           okamžiku  doručení  veřejnoprávních  i soukromoprávních  dokumentů  prostřednictvím           datové schránky tak budou platit stejná pravidla.“   Zákonodárce tak při novele                                                454           § 18a zák. o el. úkonech pro vyjasnění vzájemného vztahu tohoto ustanovení           či zák. o el. úkonech jako celku k občanskému zákoníku mohl zvolit vhod-           nější způsob.             9.3  Specifika doručování v pracovním právu           Výše jsme otevřeli téma doručování v pracovněprávních vztazích. Byť je pra-           covní poměr specifickým vztahem upraveným zvláštním předpisem, platí,           že jde o soukromoprávní vztah. To potvrzuje i důvodová zpráva k § 2401           obč. zák. svým konstatováním, že pracovní smlouva je institut soukromého           práva a subjektivní práva a povinnosti založené touto smlouvou jsou právy           a povinnostmi soukromoprávní povahy.  Vzhledem k zaměření této kapi-                                             455           toly a celé monografie tak považujeme za vhodné stručně zmínit specifika           doručování v rámci pracovněprávního vztahu.            Zákoník  práce  pro  pracovněprávní  vztahy  výslovně  předpokládá  užití           občanského zákoníku jen v případech, kdy nelze zákoník práce použít,                                                                         456           a doručování právních jednání v pracovněprávních vztazích zákoník práce           specificky upravuje. Pro některá právní jednání předpokládá zákoník práce           jejich účinnost až okamžikem doručení. Typicky musí být do vlastních rukou             452  § 4 zák. práce.           453  Sněmovní tisk č. 756, Návrh zákona včetně důvodové zprávy. Poslanecká sněmovna [online].              [cit. 13. 6. 2021]. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=171296           454  Ibid.           455  Důvodová zpráva k občanskému zákoníku, § 2401.           456  § 4 zák. práce.              148","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              zaměstnance doručeny písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pra-             covního poměru, důležité písemnosti týkající se odměňování apod. 457             Pracovní právo se zdálo být dlouhá léta rezistentní vůči používání elektro-             nických prostředků při doručování pracovněprávních písemností. To bylo             někdy  v  diskuzích  odůvodňováno  potřebou  zvýšené  zákonné  ochrany             zaměstnance  jakožto jedné ze základních zásad pracovního práva (aby-                        458             chom ochránili zaměstnance, tak by doručování zaměstnavatelem mělo být             co nejsložitější). O tom svědčila dlouho přetrvávající úprava elektronického             podepisování  a  doručování  prostřednictvím  elektronických  prostředků             v zákoníku práce. Povinnost zaměstnavatele opatřit písemnost uznávaným             elektronickým podpisem bylo možné akceptovat. Nicméně reálnému využí-             vání elektronické komunikace ze strany zaměstnavatele bránila skutečnost,             že aby byla písemnost považována za doručenou, musel zaměstnanec potvr-             dit převzetí písemnosti zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým             podpisem. 459             V kontextu pracovního práva se tak jevilo jako poměrně frivolní rozhodnutí             Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2061/2021. Zde nej-             prve zaměstnanec obdržel výpověď z pracovního poměru, nicméně strany             následně  uzavřely  elektronicky  prostřednictvím  e-mailové  komunikace             dohodu o narovnání, kterou byla uzavřena dohoda o rozvázání pracovního             poměru a bylo dohodnuto odstupné. Toto odstupné však zaměstnavatel             nevyplatil s tvrzením, že dohoda o narovnání nikdy nebyla uzavřena, jeli-             kož nebyl dodržen požadavek písemné formy a dohoda nebyla nikdy doru-             čena zaměstnanci do vlastních rukou. Dohoda o narovnání v této věci byla             uzavřena tak, že zaměstnavatel nejprve odeslal zaměstnanci e-mailem sken             dohody podepsané osobami jednajícími za zaměstnavatele. Právní zástup-             kyně zaměstnance následně zaměstnavateli opět e-mailem zaslala potvrzení             o akceptaci dohody zaměstnavatele a o podpisu dohody.             Nejvyšší soud tak byl postaven před otázku, zda může být dohoda mezi             zaměstnancem  a  zaměstnavatelem  uzavřena  tímto  způsobem  distančně             při nedodržení pravidel pro doručování stanovených zákoníkem práce. Soud               457  § 334 zák. práce.             458  Srov. § 1a zák. práce.             459  § 335 zák. práce.                                                                           149","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            v řízení následně dospěl k závěru, že dohoda byla uzavřena, jelikož vůči           zaměstnanci byla platně doručena oferta dohody, která byla zaměstnancem           následně bez výhrad přijata, byť k těmto projevům vůle došlo prostřednic-           tvím e-mailu. Nejvyšší soud v této věci tedy konstatuje, že v případě dvou-           stranného právního jednání (byť se týká skončení pracovní poměru) není           potřeba dodržet přísná pravidla zákoníku práce ohledně doručování. Zároveň           měl dohodu za řádně podepsanou, přestože si strany vyměnily pouze sken           podepsané dohody.           Na rozhodnutí navázaly nadšené reakce, které vítaly otevřenost Nejvyššího           soudu vůči elektronickému podepisování a doručování. Z našeho pohledu           je sice sken podpisu či jiné jeho grafické znázornění prostým elektronickým           podpisem,  z rozhodnutí se však nejeví, že by se Nejvyšší soud v řízení jak-                   460           koliv zabýval otázkou elektronického podpisu. V předcházejícím řízení pouze           Krajský soud v Brně jako odvolací soud konstatoval, že dohoda o narovnání           byla uzavřena podle § 562 odst. 1 obč. zák., podle kterého je písemná forma           zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými tech-           nickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající           osoby. Zároveň je otázka, zda lze vytištěný dokument, který byl vlastno-           ručně podepsán a následně naskenován, považovat za elektronicky pode-           psaný dokument.  Je také nutné vzít v úvahu specifikum této věci, a to,                         461           že byla projednávána v mantinelech pracovního práva. Nelze z něj tak bez           dalšího vyvozovat obecné závěry k elektronickému podepisování. I odvolací           soud v této věci totiž připomenul, že v rozhodované věci „je třeba postupovat           při posouzení řádného doručení a platnosti dohody o narovnání s přihlédnutím ke všem           okolnostem a k základním zásadám pracovněprávních vztahů vymezených v § 1a záko-           níku práce.“           Podobným přístupem k elektronickému doručování a podepisování reago-           vala na dosavadní stav poslední novela zákoníku práce vyhlášená 19. 9. 2023           ve Sbírce pod číslem 281/2023 Sb.           Zákoník práce díky ní od 1. 10. 2023 nově pamatuje na uzavírání pracov-           něprávních smluv a dohod prostřednictvím sítě nebo služby elektronických             460  Bylo rozebráno blíže v podkapitole 6.5.2 k úrovním elektronického podpisu a různých              podpisových technik.           461  Této otázce jsme se věnovali také podkapitole 6.5.2.              150","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              komunikací. V této souvislosti poskytuje zákoník práce zvýšenou ochranu             zaměstnanci, jelikož v takovém případě je zaměstnavatel povinen zaslat vyho-             tovení smlouvy nebo dohody na elektronickou adresu zaměstnance, která             však nesmí být v dispozici zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro tyto účely             sdělil zaměstnavateli. Vyloučeno je tedy zaslání pouze na e-mailovou adresu             zřízenou zaměstnanci zaměstnavatelem.              Novela při uzavření smlouvy nebo dohody tímto způsobem také přináší             další  prvek  podobný  spotřebitelské  ochraně  při  uzavírání  smluv  online.             Zaměstnanec má totiž právo od takové smlouvy nebo dohody odstoupit             ve lhůtě 7 dnů ode dne dodání jejího vyhotovení na elektronickou adresu             zaměstnance.  Odstoupení  je  však  možné  pouze  do  okamžiku,  než  bylo             ze strany zaměstnance započato s plněním pracovněprávního závazku.             Obě povinnosti jsou odůvodněny tím, že lze předpokládat uzavírání pracov-             něprávních smluv a dohod v různých platformách a aplikacích v dispozici             zaměstnavatele. Zaměstnanci tak má být tímto způsobem zajištěn dostatečný             přehled a klid pro nezávislý a určitý projev vůle směřující k založení nebo             změně pracovněprávního závazku.              Výše jsme konstatovali, že elektronické doručování bylo v pracovním právu             v podstatě nepoužitelné. Tuto situaci novela napravuje také. Zaměstnanci lze             doručovat elektronicky i závažné pracovněprávní dokumenty (např. výpověď             a okamžité zrušení pracovního poměru, mzdový nebo platový výměr apod.),             pokud k tomu zaměstnanec udělí souhlas. Zaměstnanec následně již nemusí             potvrzovat  doručení  zprávou  podepsanou  uznávaným  elektronickým             podpisem.             Zaměstnanec a zaměstnavatel si mohou vzájemně doručovat písemnosti,             včetně  těchto  významných  také  prostřednictvím  datové  schránky.  Nově             zaměstnanec nemusí dát k tomuto doručování souhlas, musí mít nicméně             v  datové  schránce  umožněné  dodávání  soukromoprávních  dokumentů.             V takovém případě zákoník práce sjednocuje doručování se zák. o el. úko-             nech tím, že považuje písemnost za doručenou – pokud se dříve zaměstnance             nepřihlásí do datové schránky – ve lhůtě 10 dnů ode dne dodání písemnosti             do datové schránky.                                                                               151","","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              10  OCHRANA SPOTŘEBITELE PŘI UZAVÍRÁNÍ                   ELEKTRONICKÝCH SMLUV               Při úvahách o elektronickém právním jednání je dále nutné se také zabývat             specifickou oblastí kontraktace přes internet – smlouvám uzavíraným se spo-             třebiteli. Jedná se v tomto případě o typ smluv uzavíraných distančním způso-             bem, u kterých občanský zákoník obecně spotřebitelům poskytuje zvýšenou             míru ochrany. Je tak vhodné se na tomto místě věnovat specifikům elektro-             nických smluv uzavřených se spotřebiteli (respektive smlouvám uzavřeným             elektronickými prostředky). Spotřebitelé jsou dále chráněni prostřednictvím             zákazu některých obchodních praktik podnikatelů zákonem č. 634/1992 Sb.,             o ochraně spotřebitele. S ohledem na zaměření této monografie se nicméně             budeme dále soustředit především na aktuální právní úpravu obsaženou             v občanském zákoníku.               10.1  Obecně k povinnostem podnikatele                   při uzavírání smlouvy se spotřebitelem             Občanský  zákoník  čerpá  základ  spotřebitelské  ochrany  ze  směrnice             Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o prá-             vech spotřebitelů. Míří přitom na ochranu spotřebitele již v procesu uzavírání             smlouvy. Podnikatel musí vůči spotřebiteli splnit širokou informační povin-             nost ohledně své osoby, nabízeného zboží, jeho dodání apod., a to v dosta-             tečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel             učiní závaznou nabídku.  O něco méně informací se spotřebitel musí dozvě-                                 462             dět v případě, pokud se smlouva uzavírá výlučně výměnou elektronické pošty             nebo obdobnou individuální komunikací. 463             Podnikatel  je  následně  povinen  prostřednictvím  některého  prostředku             komunikace  na  dálku  neprodleně  potvrdit  spotřebiteli  obdržení  objed-             návky. To však neplatí při uzavírání smlouvy výlučně výměnou elektronické             pošty nebo obdobnou individuální komunikací.  Uzavřená smlouva musí                                                      464              462  V podrobnostech viz § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1 ve spojení s § 1824 obč. zák.             463  1826 odst. 3 obč. zák.             464  § 1827 obč. zák.                                                                           153","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            obsahovat i údaje sdělené spotřebiteli před jejím uzavřením.  Uzavírá-li                                                                465           se  smlouva  za  použití  elektronických  prostředků,  poskytne  podnikatel           spotřebiteli v textové podobě kromě znění smlouvy i znění všeobecných           obchodních podmínek.  S nesplněním této povinnosti nicméně občanský                              466           zákoník nespojuje neplatnost smlouvy. Například při porušení povinnosti           § 1820 odst. 1 písm. c) obč. zák. však náleží právo odstoupit ve lhůtě 1 roku           a 14 dní od počátku běhu lhůty pro odstoupení od smlouvy, resp. 14 dnů           ode dne, kdy poučení spotřebitel v této lhůtě od podnikatele obdrží.           Při uzavírání smluv mezi podnikateli a spotřebiteli na internetu půjde často           o adhezní smlouvy. Za smlouvu uzavřenou adhezním způsobem považuje           občanský zákoník každou smlouvu, u níž byly základní podmínky určeny           jednou  ze  smluvních  stran  nebo  podle  jejích  pokynů,  aniž  slabší  strana           měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.                                                                         467           Při jejich uzavření bude také pravidelně vyjadřován souhlas s obchodními           podmínkami. Aby byly obchodní podmínky v rámci daného závazku platné,           musí s nimi být slabší smluvní strana seznámena.  V případě „click-wrap“                                                     468           smluv jsou často obchodní podmínky druhé smluvní straně poskytnuty tak,           že se k nim musí prokliknout prostřednictvím hypertextového odkazu. Aby           se tak druhá smluvní strana mohla s obchodními podmínkami seznámit, musí           učinit další krok, a je otázka, kolik osob ho učiní a skutečně obchodní pod-           mínky přečte.  Významu zde tedy nabývá ochrana před tzv. překvapivými                      469           obchodními podmínkami.                465  § 1822 odst. 1 obč. zák.           466  Specificky k tomu více viz dále také rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne              5. 7. 2012 ve věci Content Services Ltd proti Bundesarbeitskammer, C-49/11.           467  § 1798 odst. 2 obč. zák.           468  § 1799 obč. zák.           469  Například  Dulak  uvádí  příklad  smluvních  podmínek,  u  kterých  nikdo  nerozporoval              závazek  prodat  svou  duši  videoherní  společnosti.  Zmiňuje  také  jiný  případ,  kdy  jen              jeden ze tří tisíc uživatelů reagoval na výzvu k zaslání e-mailu zmíněnou v obchodních              podmínkách, kdy po zaslání e-mailu měla být vyplacena odměna 1 000 USD. Na základě              těchto a dalších příkladů se zaměřuje na to, zda nečíst obchodní podmínky není vlastně              racionálním rozhodnutím. DULAK, A. Prečo (ne)čitať zmluvy? In: RONOVSKÁ, K.,              HAVEL, B., LAVICKÝ, P. (eds.) Pocta prof. Janu Hurdíkovi k 70. narozeninám. Základní              otázky života, práva a vůbec…! Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2021, s. 76              a 83.              154","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              10.2  Ochrana spotřebitele před překvapivými                   obchodními podmínkami             Občanský  zákoník  v  § 1753  prohlašuje  za  neúčinné  takové  ustanovení             obchodních  podmínek,  které  druhá  strana  nemohla  rozumně  očekávat.             Do předmětného ustanovení se promítá zásada poctivosti obsažená v § 6             obč. zák. Podle té má každý v právním styku povinnost jednat poctivě a nikdo             nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu.  Překvapivost                                                                470             se může projevovat například tak, že ustanovení obchodních podmínek bude             směřovat na otázku, jež s danou smlouvou vůbec nesouvisí nebo sice souvisí,             ale obvykle není v takové smlouvě řešeno.              Zda jde o překvapivé ustanovení, se posuzuje i podle způsobu jeho vyjádření,             nejen jeho obsahu. Ochrana se zde tedy poskytuje i například proti prove-             dení některých ustanovení obchodních podmínek tak malým písmem, že jsou             téměř nečitelné.  Případnou překvapivost ustanovení bude třeba také posu-                           471             zovat podle předsmluvní komunikace stran. Pokud tedy bude reklama nebo             jiný způsob návrhu způsobilý vzbudit v druhé straně nějakou představu,             ale daná věc bude v obchodních podmínkách řešena naprosto odlišně, mělo             by také jít o překvapivé ustanovení ve smyslu § 1753 obč. zák. 472             Krom překvapivých ujednání zakazuje občanský zákoník výslovně ujednání             uvedená v § 1814 obč. zák. Jde například o ujednání, která:                •  vylučují  nebo  omezují  práva  spotřebitele  z  vadného  plnění  nebo                   na náhradu újmy,                •  zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco                   spotřebiteli tato možnost poskytnuta není,                •  dovolují  podnikateli,  aby  ze  své  vůle  jednostranně  měnil  práva                   či povinnosti stran,                •  odkládají určení ceny až na dobu plnění závazku, či                •  zbavují spotřebitele práva podat žalobu. 473              470  Tato ochrana bude poskytována bez ohledu na to, zda dotčenou smluvní stranou bude                 podnikatel či spotřebitel.             471  BEJČEK, J., Některá úskalí racionality obchodních podmínek. Právní rozhledy [online].                 2015, č. 18 [cit. 9. 7. 2020]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz             472  PELIKÁNOVÁ, I., PELIKÁN, R. Komentář k § 1753. In: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J.,                                                       .                 FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V Praha: Wolters Kluwer, 2014,                 s. 75.             473  Dle § 1815 obč. zák. se k těmto ujednáním nepřihlíží, ledaže se jich spotřebitel dovolá.                                                                          155","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Obchodní podmínky druhé smluvní straně nicméně nebude možno posky-           tovat pouze proklikem přes hypertextový odkaz. Takový způsob by bez           dalšího (jak rozebíráme dále) byl v rozporu se směrnicí Evropského parla-           mentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů. Ta totiž vyžaduje, aby           obchodní podmínky byly uloženy na trvalém nosiči, čímž rozumí jakýkoli           přístup, který umožňuje spotřebiteli nebo obchodníkovi ukládat informace           určené jemu osobně, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí použití,           po dobu přiměřenou jejich účelu, a který umožňuje reprodukci uložených           informací v nezměněném stavu. Užití trvalého nosiče je důležité pro zajiš-           tění budoucí nezměnitelnosti obchodních podmínek, za kterých spotřebitel           smlouvu uzavřel (a kterých se potenciálně s odstupem času poté dovolává).             10.3  Přípustnost poskytování obchodních                podmínek hypertextovým odkazem            Poskytování obchodních podmínek pouze hypertextovým odkazem se věno-           val Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí C-49/11.  V této věci společ-                                                        474           nost Content Services poskytovala různé online služby na svých internetových           stránkách. Prostřednictvím nich bylo zejména možné stáhnout bezplatný soft-           ware nebo placené demoverze softwaru. Při odeslání své objednávky museli           uživatelé zaškrtnutím políčka kontrolním znaménkem ve formuláři prohlásit,           že souhlasí se všeobecnými obchodními podmínkami a že se vzdávají práva           odstoupit od smlouvy. Informace týkající se práva odstoupit od smlouvy,           se nezobrazovaly uživatelům přímo, ale mohli se s nimi seznámit až kliknutím           na hypertextový odkaz nacházející se na stránce, kterou za účelem uzavření           uvedené smlouvy vyplňují. Po odeslání objednávky uživatel obdržel e-mail           potvrzující objednávku, avšak tento e-mail neobsahoval žádný údaj o právu           odstoupit od smlouvy. 475           Soudní dvůr dospěl k závěru, „že čl. 5 odst. 1 směrnice 97/7 musí být vykládán           v tom smyslu, že obchodní počínání, které spočívá ve zpřístupnění informací uvedených           v tomto ustanovení pouze prostřednictvím hypertextového odkazu na internetové stránky           dotyčného podniku, nesplňuje požadavky stanovené v uvedeném ustanovení, neboť tyto             474  Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 7. 2012, ve věci Content Services Ltd              v. Bundesarbeitskammer, C-49/11.           475  Bod 18 až 20 rozhodnutí C-49/11.              156","II. Role digitálních technologií při vyjednávání a uzavírání smluv online              informace nejsou ani tímto podnikem ‚poskytnuty‘, ani spotřebitelem ‚obdrženy‘ ve smyslu             téhož ustanovení, a že takové internetové stránky, jako jsou stránky dotčené v původním             řízení, nelze považovat za ‚stálý komunikační prostředek‘ ve smyslu uvedeného čl. 5             odst. 1.“   Dané je tak i na základě tohoto rozhodnutí v praxi často zhojeno                    476             například tím, že k emailu potvrzujícího objednávku jsou rovněž přiloženy             (a tudíž zafixovány) dané obchodní podmínky, případně prodávající rovněž             transparentně  konkrétní  časové  verze  obchodních  podmínek  zveřejňuje             v rámci přehledu na svém webu.             I po uzavření smlouvy občanský zákoník poskytuje spotřebitelům ochranu.             Ti si při objednání zboží přes internet nemohou prohlédnout zboží v kamen-             ném  obchodě,  a  proto  mají  možnost  odstoupit  od  smlouvy.  Podnikatel             se v případě těchto smluv tak může dostat do krátkodobě nejisté situace             s ohledem na právo spotřebitele podle § 1829 odst. 1 obč. zák. odstoupit             od smlouvy ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření smlouvy, resp. ode dne pře-             vzetí zboží v případě kupní smlouvy, ode dne převzetí poslední dodávky             zboží u smluv, jejichž předmětem je několik druhů zboží nebo dodání něko-             lika částí, či ode dne převzetí první dodávky zboží u smluv, jejichž před-             mětem je pravidelná opakovaná dodávka zboží.  Tato lhůta k odstoupení                                                      477             od smlouvy se také může prodloužit až na jeden rok a 14 dní, pokud spotře-             bitel nebyl poučen o právu odstoupit od smlouvy – pokud však spotřebitel             byl v této lhůtě poučen o právu odstoupit od smlouvy, běží čtrnáctidenní             lhůta pro odstoupení od obdržení poučení. Podnikatel je tedy významně             motivován, aby tuto informační povinnost vůči spotřebiteli dodržel.              10.4  Ochrana spotřebitele v souvislosti s digitálním obsahem             Nově je pak od 6. 1. 2023 specificky poskytnuta spotřebiteli ochrana v sou-             vislosti s digitálním obsahem.  Předchozí právní úprava se dotýkala obecně                                      478             nejen prodeje zboží, ale rovněž i poskytování služeb (což nebylo v rámci              476  Bod 51 rozhodnutí C-49/11.             477  Specificky k tomuto právu a některým důsledkům více viz LOUTOCKÝ, P. Ochrana                 spotřebitele při uzavírání smluv na internetu a možnost řešení vzniklých sporů online.                 In: POLČÁK, R. a kol. Právo informačních technologií. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 323                 a násl.             478  Změnu přinesla novela provedená zákonem č. 374/2022 Sb., kterým se mění zákon                 č.  634/1992  Sb.,  o  ochraně  spotřebitele,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  a  zákon                 č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.                                                                           157","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            implementace  do  občanského  zákoníku  specificky  reflektováno).  Nyní,           na základě směrnice o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb                                                                         479           a její implementace zejména do § 2389a až § 2389 obč. zák. (ale nikoli bez-           výhradně), došlo přímo k zakotvení problematiky poskytování digitálních           služeb a digitálního obsahu. To je příhodné i vzhledem k tomu, že tato oblast           smluvního jednání online nabývá na stále větším významu a bylo nezbytné           specificky reflektovat charakter těchto produktů.  Jedná se typicky o posky-                                                   480           tování jakéhokoli softwarového řešení (včetně například počítačových her),           streamingových služeb apod.           Jádrem celé této právní úpravy je především poskytnout subjektivní a objek-           tivní  předpoklady  pro  posouzení,  jestli  je  poskytovaná  služba  v  souladu           se smlouvou či s indikovanými vlastnostmi produktu. Jedná se o předpo-           klady,  které  vzhledem  ke  specifickému  charakteru  softwaru  a  digitálních           služeb dokážou poskytnout vhodné podmínky pro porovnání konformity           služby či obsahu jak v rámci smluvních očekávání spotřebitele, tak případně           pro porovnání s obdobnou konkurencí na trhu. V případě porušení stanove-           ných podmínek je pak v rámci právní úpravy poskytnuta jak možnost nápra-           vy,  snížení ceny za poskytovanou službu, tak i možnost ukončení smlouvy             481           a v hraničním případě vrácení celé ceny za službu. 482                             479  Směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  (EU)  2019/770  ze  dne  20.  května  2019              o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb.           480  Viz bod odůvodnění 1 a násl., 23 apod. směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU)              2019/770 ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o poskytování digitál-              ního obsahu a digitálních služeb.           481  Čl. 9 a 13 směrnice.           482  Čl. 15 a násl. směrnice.              158","III. VYUŽITÍ DIGITÁLNÍCH TECHNOLOGIÍ                            PO UZAVŘENÍ SMLOUVY","","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              11  ROSTOUCÍ POTENCIÁL UPLATNĚNÍ                   DIGITÁLNÍCH TECHNOLOGIÍ                   PO UZAVŘENÍ SMLOUVY               V  předchozí  části  bylo  pojednáno  o  řadě  kontextů,  ve  kterých  dochází             k elektronizaci procesu kontraktace a byly podrobně představeny stěžejní             i  doprovodné  technologie  typu  elektronického  podpisu,  datových  schrá-             nek či kontraktačních platforem, kterým se dostává stále širšího uplatnění             i při soukromoprávním jednání. Současně byly nastíněny budoucí trendy,             resp. další technologie či koncepty, se kterými je spojována možnost posunu             k vyšší důvěře a bezpečnosti uzavírání smluv online, ať se jedná o technologii             blockchain či Evropskou peněženku digitální identity.             Uzavřením  smlouvy  online  však  prostor  pro  uplatnění  elektronických             nástrojů nekončí. Již při představení smart kontraktů jsme zmiňovali mož-             nosti automatizace plnění smlouvy a tím i mitigace klíčové právní nejistoty,             která je se smluvním jednáním úzce spojena – neplnění závazku druhou             smluvní stranou. Byť je tato záruka plnění vyzdvihována právě v kontextu             smart kontraktů, algoritmizace,  či přímo automatizace plnění na základě                                        483             uzavřené smlouvy prostupuje množství dalších procesů navazujících na uza-             vření smlouvy online. Zavedení postupů či nástrojů, které snižují pravdě-             podobnost, že smluvní strana nesplní svůj smluvní závazek, je totiž zcela             přirozeně v zájmu všech smluvních stran uzavírajících příslušnou smlouvu             v dobré víře.             S technologií blockchain a zajištěním plnění ze smlouvy skrze automatický             algoritmus smart kontraktu se pojí myšlenka záruky, že k plnění protistrany             dojde i bez potřeby spoléhat na její dobrou víru. Takové řešení si ovšem             svou výhodnost udrží pouze při kontraktaci mezi smluvními stranami, které             nepředpokládají,  že  druhá  strana  bude  dobrovolně  jednat  v  dobré  víře,             tzn. bude mít zájem a snahu plnit dle uzavřené smlouvy. Technologie jim               483  Ve smyslu rozložení úlohy do etap a způsobu jejich řešení, které dává přesný návod                 k jejímu vyřešení a umožňuje tak řešení úlohy programovat, tedy vyjádřit v konkrétním                 programovacím jazyce způsobem, který bude pro srozumitelný pro recipienta. V kon-                 textu elektronických technologii jde pak zpravidla o programovatelnost v podobě soft-                 ware pro dané výpočetní zařízení či systém zařízení.                                                                           161","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            pak nabízí záruku, že je možnost neplnit protistraně z podstaty fungování           smart kontraktu v konečném důsledku upřena (to ovšem, jak bylo přiblíženo           výše, zpravidla včetně situací, kdy neplnění protistrany mohlo být po právu).           Nástroje, o kterých pojednáváme v této kapitole však v zásadě tuto kvalitu           nemají, slouží zpravidla jedné či oběma stranám k optimalizaci procesů spo-           jených s plněním, nikoliv ke garanci, že plněno bude.            Věříme,  že  pro  významnou  většinu  běžného  právního  jednání  v  online           prostředí platí a bude i do budoucna platit, že smluvní strany k uzavření           smlouvy přistupují s přiměřenou opatrností. K té patří mj. i předsmluvní           subjektivní vyhodnocení důvěryhodnosti protistrany a pravděpodobnosti,           že do smlouvy vstupuje v dobré víře plnit a dostát svým závazkům. Přidaná           hodnota nástrojů, které umožňují automatizovat či garantovat plnění je tak           podle nás spíše v usnadnění a urychlení souvisejících procesů dané smluvní           strany než v garanci plnění od protistrany bez ohledu na její vůli plnit.           Konkrétně například, v tomto smyslu očekáváme, že za běžných okolností           k objednání zboží přistoupí zákazník na e-shopu až poté, co přiměřeně           nabyl dojmu, že mu bude zboží ve sjednané kvalitě a ve sjednaném termínu           skutečně zasláno. Pro usnadnění tohoto vyhodnocení mu slouží mj. rámec           ochrany spotřebitele, ale je samozřejmě možné, že tento dojem bude i přesto           mylný, to však podle nás bude spíše výjimka, nikoliv pravidlo. Není tedy           z tohoto pohledu nezbytné či zásadně přínosné, aby proces zajištění plnění           na základě sjednané smlouvy byl mimo kontrolu protistrany, protože neslouží           k překonání nedůvěry v její jednání v dobré víře, ale především k zefektivnění           či organizaci jednání protistrany na základě smlouvy a výsledně ve prospěch           naplnění účelu a smyslu uzavřené smlouvy.            Možnost automatizace plnění je pak do značné míry vázána na jeho podobu;           pro přiblížení zvažme rozdíly při zpřístupnění digitálního obsahu, doručení           fyzické zásilky či poskytnutí personalizované služby.            11.1  Smlouvy o poskytování digitálního obsahu            V případě, že má plnění ze smlouvy nehmotnou podstatu vyjádřenou elek-           tronicky, a jde tedy např. o převod záznamů mezi účty či zpřístupnění digitál-           ního obsahu online, je přenesení potřebných kroků pro plnění dle příslušné           smlouvy zpravidla přímočaré a ze své podstaty snadno algoritmizovatelné.              162","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              Plnění na základě příkazu k nákupu cenných papírů přes online brokera tudíž             v principu proběhne automaticky, stejně jako zpřístupnění zakoupeného             digitálního obsahu na platformách jako je GOG.com.  I při složitějších                                                             484             právních strukturách pro přistoupení k digitálnímu obsahu, jako je napří-             klad zakoupení přístupu k videohře na platformě Ubisoft Connect  skrze                                                                       485             zprostředkovatele Humble Bundle , ke které uživatel následně přistupuje                                           486             přes přihlášení pomocí účtu registrovaného na platformě Steam , jde o sek-                                                                   487             venci automatizovaných procesů, které zajišťují plnění na základě uzavřených             smluv v zásadě obratem na splnění potřebných kroků či vstupů ze strany             zákazníka.               11.2  Smlouvy na nákup zboží přes e-shop             U nákupu hmotného zboží přes e-shop do plnění nevyhnutelně vstupuje             řada limitací fyzické povahy, které jsou u digitálního obsahu přenášeného             v kyberprostoru marginalizovány. Přesto dochází při plnění zpravidla k sek-             venci kroků, které jsou předvídatelné a v současné době stále častěji stro-             jově  zajišťované.  Příkladem  je  automatizovaná  logistika  u  velkých  hráčů             v prostředí elektronického obchodu, jako je Amazon, který v tomto směru             dosáhl v roce 2023 významných pokroků ve spolupráci s klíčovým hráčem             AI technologií, společností NVIDIA . Ta přitom stojí nejen na pokroku                                             488             v automatizaci správy logistických center, ale i v odpovídající správě dato-             vých toků a koordinaci činností, což je také oblast, která doznává značných             pokroků i díky stále rozsáhlejšímu využití strojového učení. Jako u řady služeb             v moderní společnosti pak dochází vzhledem ke komplexnosti a náročnosti             rozvoje a k tendenci zajištění těchto pokročilých služeb skrze dominantní               484  Srov. GOG User Agreement. GOG.com [online]. 2020 [cit. 25. 10. 2023]. Dostupné z: https://                 support.gog.com/hc/en-us/articles/212632089-GOG-User-Agreement?product=gog             485  Srov. UBISOFT TERMS OF USE. UBISOFT [online]. 2020 [cit. 25. 10. 2023]. Dostupné                 z: https://legal.ubi.com/termsofuse/en-US             486  Srov. Terms and Conditions. Humble Bundle [online]. 2023 [cit. 25. 10. 2023]. Dostupné                 z: https://www.humblebundle.com/terms             487  Linking  your  Steam  and  Ubisoft  accounts.  UBISOFT  [online].  2023  [cit.                 25. 10. 2023].  Dostupné  z:  https://www.ubisoft.com/en-gb/help/account/article/                 linking-your-steam-and-ubisoft-accounts/000066792             488  Viz  NVIDIA’s  cutting-edge  groundbreaking  platform  for  AI-robotics.  Warehouse                 Automation [online]. 2023 [cit. 25. 10. 2023]. Dostupné z: https://www.warehouseauto-                 mation.ai/top-stories/nvidia-brings-advanced-autonomy-to-mobile-robots-9mn25                                                                           163","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            či oligopolní platformy (podobně jako u online vyhledávání či služeb online           reklamy) .                  489            11.3  Smlouvy na poskytování služeb                či personalizovaného plnění           U poskytování služeb či personalizovaného plnění pak vyvstává řada dalších           překážek a výzev, které činí plnou automatizaci plnění zpravidla nedosažitel-           nou či alespoň za současné technologické úrovně neekonomickou. To však           neznamená, že nenarůstá spektrum a kvalita nástrojů, které i tento druh           plnění usnadňují a část dříve manuálních činností nahrazují automatizovaným           strojovým procesem. Nejzřetelnější role těchto nástrojů lze vnímat ve správě           závazků, komunikaci smluvních stran a podpoře při vytváření předmětu           plnění.             11.3.1  Organizační a plánovací nástroje           Stále častější je, především v rámci rozsáhlejších entit či entit s velkým množ-           stvím  různorodých  smluvních  závazků,  uplatnění  podpůrných  nástrojů           na správu a organizaci smluvních závazků či jiných nástrojů, které řeší rozdě-           lení úkolů mezi zaměstnanci, příp. třetími subjekty, ověřují dodržování harmo-           nogramu plnění (např. v případě platebních závazků) a notifikují či informují           relevantní strany o vývoji či případných překážkách s plněním. V této oblasti           roste uplatnění strojového učení a nástrojů pro rozeznání a převod textu           či obsahu do digitální podoby pro další automatizované zpracování. Je tak           umožněno efektivně digitalizovat a následně zahrnout do procesů i doku-           mentaci, která nebyla subjektu zpřístupněna elektronicky, příp. má podobu           grafického, nikoliv textového vyjádření (např. sken či fotografie faktury) .                                                                        490             489  Srov. PASUMARTI, M., MOHANTY, S., ZEKPA, N. Automate Document Processing              in Logistics using AI. AWS [online]. 1. 8. 2021 [cit. 25. 10. 2023]. Dostupné z: https://aws.              amazon.com/blogs/architecture/automate-document-processing-in-logistics-using-ai/           490  Do velké míry synonymem pro tyto nástroje jsou nejen v evropském prostředí pro-              dukty německé softwarové společnosti SAP. Srov. Produkty SAP. SAP [online]. 2023              [cit. 25. 10. 2023]. Dostupné z: https://www.sap.com/cz/products.html. Další příklady              nástrojů  nabízí  např.  5  Key  Ways  How  Artificial  Intelligence  in  Contract  Lifecycle              Management Brings Value. DocuCollab [online]. 2020 [cit. 25. 10. 2023]. Dostupné z: https://              docucollab.com/5-key-ways-how-ai-brings-value-to-contract-lifecycle-management/              164","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              11.3.2  Asistenční komunikační nástroje                     a nástroje pro online řešení sporů             Vedle  organizačních  a  plánovacích  nástrojů  nabývá  rostoucím  tempem             na významu, především od zveřejnění první veřejné verze ChatGPT, využití             asistenčních komunikačních nástrojů na bázi generativní AI. Své chatboty             zákaznické  podpory  zajišťující  (polo)automatizaci  vyřizování  reklamací,             poskytování informací či řešení běžných požadavků protistrany – zejména             spotřebitele – má stále více subjektů napříč sektory.  Při vhodném nasta-                                                          491             vení mají zřetelné výhody ve srovnání s personálním zajištěním srovnatelné             zákaznické podpory, a to ať už v neomezené časové dostupnosti, náklado-             vosti či nikoliv nevýznamné konsistenci odpovědí na stejné dotazy, s čímž             souvisí větší prostor pro zkvalitňování zákaznických služeb a zpřesňování             informací, které jsou zákazníkům na vyžádání komunikovány. Jsou zde samo-             zřejmě přetrvávající limity v podobě dotazů či formulací dotazů, na které             chatbot není schopen adekvátně reagovat pro jejich vychýlení od naučeného             algoritmu či dostupných vstupů. I proto zůstanou zřejmě i v dohledné době             nejefektivnějším řešením hybridní modely, kdy chatbot představuje pouze             první úroveň zákaznické podpory, která je doplněna o druhou v podobě             specializovaného personálu. 492             Související,  ale  často  i  specificky  zřizované  uplatnění  nacházejí  chatboti             v řešení sporů online (ODR), kde je ovšem na místě reflektovat nejen pří-             nosy spojené s charakteristickými vlastnostmi strojové konverzace na základě             učícího algoritmu, ale též její přetrvávající či inherentní nedostatky, které,             podobně jako u zákaznické podpory, vedou k preferenci hybridního uplatnění                   491  Analýzu prostředí nabízí např. KELLY, S., KAYE, S.-A., OVIEDO-TRESPALACIOS, O.                 A  Multi-Industry  Analysis  of  the  Future  Use  of  AI  Chatbots.  Human  Behavior  and                 Emerging Technologies [online]. 2022, č. 14 [cit. 25. 10. 2023]. Dostupné z: https://doi.                 org/10.1155/2022/2552099. Aktualizovaný přehled kontextů pro uplatnění chatbotů                 pak poskytuje např. DILMEGAMI, C. 30+ Chatbot Use Cases/Applications in Business                 (2023 Update). AIMultiple [online]. 12. 10. 2023 [cit. 25. 10. 2023]. Dostupné z: https://                 research.aimultiple.com/business-chatbot/             492  Srov. DAUGHERTY, P., GHOSH, B., NARAINOS, K., GUAN, L., WILSON, J. A new                 era of generative AI for everyone. Accenture [online]. 2023, č. 23, s. 16 [cit. 25. 10. 2023].                 Dostupné z: https://www.accenture.com/us-en/insights/technology/generative-ai                                                                           165","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            ve spojení s tradičnějšími přístupy . Síla těchto nástrojů se pak projevuje                                        493           zejména ve fázích automatizovaného vyjednávání mezi účastníky,  které                                                                    494           má ale v rámci nezávazných forem ODR potenciál pro eliminaci velkého           počtu sporů,  čemuž právě automatizované nástroje mohou dále přispět.                     495           11.3.3  Nástroje pro vytváření či zajištění                  vlastního předmětu plnění            Třetí oblast, kde mají digitální nástroje stále dominantnější roli v jednotli-           vých kroků či celého procesu, je pak vytváření či zajištění vlastního před-           mětu plnění na základě uzavřené smlouvy. Zde je přitom možné snadno           opominout, že digitální technologie prostupují moderní společností natolik,           že většina činností, které vycházejí (nejen) ze smluv uzavřených online, jsou           zcela běžně (spolu)prováděny za pomocí digitálních technologií. Textové edi-           tory (např. Microsoft Word) slouží k vytváření nejrůznějších plnění ze smluv           v textové podobě, grafické editory (např. Adobe Photoshop) jsou význam-           ným pracovním nástrojem pro vytváření graficky založených plnění, a ve stej-           ném směru lze uvažovat množství dalších nástrojů, ať se jedná o nástroje           pro tvorbu a editaci audiovizuálního obsahu (např. Riverside) či technické           kreslení (např. AutoCAD). Všechny tyto nástroje jsou využívány na základě           odpovídajících licenčních smluv a jejich využití pro smluvní plnění může           vytvářet dílčí právní vazby (např. ukládání dat v cloudovém úložišti, popř. sdí-           lení metadat či záznamů o užívání nástroje). Podobně lze nahlížet na stále           častěji  využívané  online  nástroje  pro  překlad  (např.  DeepL),  které  mají           se svým užitím spojené podmínky, které mohou být pro využití dat v rámci           plnění smlouvy relevantní . Se strmým rozvojem nástrojů na bázi umělé                                 496               493  Blíže viz ALESSA, H. The role of Artificial Intelligence in Online Dispute Resolution:              A brief and critical overview. Information \& Communications Technology Law [online]. 2022,              roč. 31, č. 3, s. 319–342 [cit. 25. 10. 2023]. ISSN 1360-0834. DOI: http://doi.org/10.10              80/13600834.2022.2088060           494  Více viz: SUSSKIND, R. Online Courts and the Future of Justice. Oxford: Oxford University              Press, 2019, č. 347, s. 98 a násl.           495  Více viz LOUTOCKÝ, P. Vymahatelnost práva pomocí online řešení sporů. 1. vyd. Praha:              Woltes Kluwer, 2020, 217 s., s. 26 a násl. ISBN 978-80-7598-752-5.           496  Srov.  DeepL  Pro  –  Terms  and  Conditions.  DeepL  [online].  2023  [cit.  25. 10. 2023].              Dostupné z: https://www.deepl.com/en/pro-license              166","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              inteligence založené na strojovém učení rozsáhlých jazykových modelů                                                                            497             přibývá rozsah, ve kterém mohou být využity při plnění smluvních závazků.             Nástroje, jako je Legito, slouží k automatizaci řady kroků při vytváření práv-             ních či jiných formalizovaných dokumentů, nástroje typu DALL-E  jsou                                                                       498             užívány pro vytváření obrazového výstupu z textových vstupů, a například             AudioCraft slouží pro vytváření audio obsahu. Všechny tyto nástroje mají             transformativní charakter, který významně dopadá na celé spektrum čin-             ností a přináší přitom s sebou množství nových otázek a výzev pro právní             rámce sahající od ochrany osobních údajů přes práva z duševního vlastnictví             po ochranu obchodního tajemství a vnitropodnikové politiky pro přípustné             využívání těchto nástrojů.               11.4  Rostoucí význam digitální stopy smluvního vztahu             Tyto technologické posuny přinášejí novou dynamiku i do oblastí, které šířeji             souvisejí s uplatněním digitálních technologií ve vazbě na uzavřenou smlouvu             online. S rostoucí centralitou digitálních nástrojů napříč celým cyklem smluv-             ního vztahu nabývá na významu jeho digitální stopa, která při vhodném pří-             stupu přináší zřetelné výhody pro smluvní strany a uplatnění jejich nároků.             Vymáhání závazků z elektronicky uzavřených smluv má proto v důsledku svá             specifika, resp. skýtá dodatečné možnosti, kterým se budeme podrobně věno-             vat dále. Předtím však pokládáme za vhodné přiblížit prostředí a možnosti             elektronické archivace, jelikož ústředním elementem pro vymáhání závazků             je shromáždění odpovídajících elektronických důkazů, ze kterých lze rekon-             struovat potřebnou část digitální stopy relevantních událostí. Pro ty je přitom             digitální archivace významným zdrojem a s ohledem na rostoucí digitalizaci             činností napříč entitami, kterou jsme se snažili v této kapitole nastínit, její             význam stále narůstá.                  497  K pojmu viz např. MEARIAN, L. What are LLMs, and how are they used in generative                 AI?: A brief and critical overview. ComputerWorld [online]. 30. 5. 2023 [cit. 25. 10. 2023].                 Dostupné  z:  https://www.computerworld.com/article/3697649/what-are-large-lan-                 guage-models-and-how-are-they-used-in-generative-ai.html             498  DALL·E 3. OpenAI [online]. 2023 [cit. 25. 10. 2023]. Dostupné z: https://openai.com/                 dall-e-3                                                                           167","","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              12  ELEKTRONICKÁ ARCHIVACE                   PRÁVNÍCH JEDNÁNÍ                12.1  Obecně k elektronické archivaci              Rozdíl mezi vlastnoručně a elektronicky podepsanou smlouvou lze spatřo-             vat i v oblasti jejich dlouhodobého uchovávání. Listinné smlouvy mohou             s plynutím času ztrácet svou informační hodnotu – inkoust bledne nebo             se rozpije, může dojít k mechanickému zničení listiny, ztrátě její části či celé             listiny. Tomu se dá v případě smluv v podobě elektronických dokumentů             s ohledem na libovolný počet jejich kopií předejít. Dlouhodobá použitelnost             elektronických smluv však může narazit na záležitost, která by jinak byla vní-             mána pozitivně – na technologický vývoj. Mění se jak formáty elektronických             dokumentů, tak i prostředky, na kterých jsou uloženy. Problém s různými             formáty, jejich vývojem a změnami lze s určitým úsilím či náklady překle-             nout. Jinou otázkou jsou však prostředky, na nichž jsou dokumenty uloženy.             Běžný uživatel nyní například nebude bez vynaložení dodatečných nákladů             schopný otevřít dokument uložený na 3,5palcové disketě, natož na disketě             o velikosti 5,25 palců nebo dokonce starší 8palcové. Málokdo již bude mít             běžně k dispozici mechaniku pro zpřístupnění dat z CD. Dokumenty jsou             nyní ukládány na různá záznamová zařízení uživatelů či cloudová uložiště.             Další vývoj v této oblasti je podle našeho názoru předvídatelný pouze ome-             zeně.  Je proto nutné při zvažovaní užití listin či elektronických dokumentů                  499             brát v úvahu i tyto souvislosti.             Archivaci a použitelnost dokumentů je třeba zvažovat i v souvislosti s mož-             ností dlouhodobě ověřovat jejich pravost. V případě listinného dokumentu             je třeba vzít v úvahu zejména mechanické vlivy. Ověřovací doložka na listinné             smlouvě může ztratit v důsledku času svou informační a důkazní hodnotu.              499  Například soudce Easterbrook ve svém slavném článku o autorském právu v kyberpro-                 storu Cyberspace and the Law of the Horse tvrdil, že přesvědčení právníků ohledně počítačů,                 a predikce, které ohledně nových technologií dělají, budou s vysokou pravděpodobností                 špatné. Také skromně uváděl: „O kyberprostoru toho moc nevím; to, co vím, bude za pět let                 (ne-li za pět měsíců!) zastaralé; a mé předpovědi o směru změn jsou bezcenné, takže jakákoli snaha                 přizpůsobit zákon tomuto tématu je zbytečná.“ EASTERBROOK, F. H. Cyberspace and the                 Law of the Horse. The University of Chicago Legal Forum. 1996, č. 207, s. 207.                                                                           169","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            U elektronicky podepsaných dokumentů může být ale závažnějším problé-           mem ověření certifikátů elektronických podpisů v delším časovém horizontu.           Pro něj je třeba, aby byla stále k dispozici certifikační autorita, která certifikát           vydala, resp. aby byla k dispozici data, na základě kterých lze elektronický pod-           pis ověřit. Navíc v současnosti vydávané kvalifikované certifikáty pro vytváření           elektronických podpisů se z dnešního pohledu zdají bezpečné, nicméně opti-           kou budoucího technického vývoje však jejich podvržení nemusí být tak složité.            12.2  Další relevantní služby vytvářející důvěru            Nařízení eIDAS a zák. o službách vytvářejících důvěru znají další služby vytvá-           řející důvěru, kterými lze zvýšit důvěryhodnost elektronického právního jed-           nání. Těmi jsou v kontextu této monografie elektronická pečeť a elektronické           časové razítko. V případě elektronických pečetí je třeba vyjasnit jejich odliš-           nost oproti elektronickým podpisům, jelikož v praxi se lze příležitostně setkat           s nepochopením jejich smyslu. Elektronické časové razítko má v elektronické           kontraktaci také své místo, proto mu také dále krátce věnujeme pozornost.             12.2.1  Elektronická pečeť 500           Před účinností nařízení eIDAS a zák. o službách vytvářejících důvěru byl           v českém právním řádu pro elektronické pečeti používaný pojem „elektro-           nická značka“.  Tou zák. o el. podpisu rozuměl údaje v elektronické podobě,                       501           které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které           splňovaly následující požadavky:             1.  jednoznačné spojení s označující osobou a umožnění její identifikace                prostřednictvím kvalifikovaného systémového certifikátu,             2.  vytvoření a připojení k datové zprávě pomocí prostředků pro vytváření                elektronických značek, které označující osoba mohla udržet pod svou                výhradní kontrolou,             500  Následující text částečně vychází z textu JAREŠ, A. Nařízení eIDAS, elektronický pod-              pis  a  pečeť  v  českém  právním  řádu.  In:  SEDLÁČEK,  M.,  STŘELEČEK,  T.  a  kol.              Právní jednání a procesní úkony (vzájemné vztahy a nové aspekty). Praha: Wolters Kluwer, 2019,              s. 19–26.           501  Pojem „elektronická značka“ byl tak zažitý, že jej lze stále příležitostně nalézt i v aktuální              literatuře – viz např. LECHNER, T. Nařízení eIDAS a české adaptační zákony. Komentář.              Praha: Wolters Kluwer, 2023, s. 316 a 338.              170","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy                 3.  připojení k datové zprávě, ke které se vztahují, takovým způsobem,                   že bylo možné zjistit jakoukoli následnou změnu dat. 502             Označující osobou mohla být podle této úpravy fyzická osoba, právnická             osoba nebo organizační složka státu. 503             Elektronické pečetě bývají někdy chybně považovány za elektronický podpis             právnické osoby – fyzické osoby by podle tohoto předpokladu měly pou-             žívat elektronický podpis, právnické osoby elektronickou pečeť. Částečně             by tomu sice mohl napovídat bod odůvodnění 58 nařízení eIDAS, podle             kterého: „[v]yžaduje-li transakce kvalifikovanou elektronickou pečeť právnické osoby,             měl by být stejně tak přijatelný kvalifikovaný elektronický podpis oprávněného zástupce             této právnické osoby“. Elektronická pečeť se však nepoužívá k podepisování,             ale zaručuje původ a integritu elektronického dokumentu, resp. elektronic-             kých dat.  S kvalifikovanou elektronickou pečetí je spojena domněnka inte-                     504             grity a správnosti dat.  Navíc vztah mezi elektronickým podpisem a pečetí                                505             nařízení eIDAS vyjasňuje v článku 3. V odstavci 9 rozumí podepisující oso-             bou fyzickou osobu, která vytváří elektronický podpis. A v odstavci 24 tento             článek rozumí pečetící osobou právnickou osobu, která vytváří elektronic-             kou pečeť. Elektronickou pečeť lze tedy použít k autentizaci dokumentu,             například k automatickému označování (pečetění) automaticky generovaných             a vypravovaných dokumentů či jinému potvrzování původu dokumentu. 506              Pokud by uvedené mělo být zjednodušeno, lze konstatovat následující:                •  Elektronický podpis je součástí projevu vůle a podmínka platnosti                   písemného právního jednání  (pokud právní jednání nesplňuje pod-                                           507                   mínky dle § 562 odst. 1 obč. zák. a je třeba ho opatřit elektronickým                   podpisem dle § 561 odst. 1 obč. zák.).                •  Elektronická pečeť potvrzuje, že určitý elektronický dokument (elek-                   tronická data) vznikla v prostředí určité právnické osoby a v podobě,                   která byla opatřena elektronickou pečetí.              502  § 2 písm. c) zák. o el. podpisu.             503  § 2 písm. f) zák. o el. podpisu.             504  Srov. čl. 3 odst. 25 eIDAS: „[elektronickou pečetí se rozumí] data v elektronické podobě,                 která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena s cílem                 zaručit jejich původ a integritu.“             505  Čl. 35 odst. 2 eIDAS.             506  POLČÁK, 2011, op. cit., s. 57.             507  Srov. § 561 odst. 1 obč. zák.                                                                           171","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Nicméně  ve  specifických  situacích  lze  alternativně  užít  elektronickou           pečeť nebo elektronický podpis. Tak je tomu například v případě zákona           č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev. Ten přede-           pisuje povinnost podepsat uznávaným elektronickým podpisem nebo zape-           četit uznávanou elektronickou pečetí dokumenty dle svého § 33b. Podobně           dříve před 1. 10. 2023 zákoník práce považoval písemnost určenou zaměstna-           vateli doručovanou prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komuni-           kací za doručenou dnem, kdy její převzetí potvrdí zaměstnavatel zaměstnanci           datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem           nebo zapečetěnou svou uznávanou elektronickou pečetí.           Nařízení eIDAS podobně jako v případě elektronického podpisu nejdříve           definuje elektronickou pečeť jako data v elektronické podobě, která jsou při-           pojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena           s cílem zaručit jejich původ a integritu (čl. 3 odst. 25 eIDAS). Dále zavádí           zaručenou elektronickou pečeť, která musí splňovat požadavky stanovené           v čl. 36 eIDAS. V jejím případě musí být splněny podmínky:             a)  jednoznačného spojení s pečetící osobou;             b)  umožnění její identifikace;             c)  vytvoření pomocí dat pro vytváření elektronických pečetí, která může                pečetící osoba s vysokou úrovní důvěry použít k vytváření elektro-                nické pečeti pod svou kontrolou; a             d)  připojení  k  datům,  ke  kterým  se  vztahuje,  takovým  způsobem,                že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.           Podle čl. 3 odst. 27 eIDAS je pak kvalifikovanou elektronickou pečetí zaru-           čená elektronická pečeť, která je vytvořena pomocí kvalifikovaného pro-           středku a je založena na kvalifikovaném certifikátu.            S  elektronickými  pečetěmi  zák.  o  službách  vytvářejících  důvěru  pracuje           podobně jako s elektronickým podpisem – nejprve ve svém § 8 stanovuje,           v jakých případech je nutné použít kvalifikovanou elektronickou pečeť. Poté           v § 9 odst. 1 uvádí, kdy je třeba užít uznávanou elektronickou pečeť. Tou           ale opět zákon v § 9 odst. 2 rozumí kvalifikovanou elektronickou pečeť           a zaručenou elektronickou pečeť založenou na kvalifikovaném certifikátu.                  172","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              12.2.2  Elektronické časové razítko             Technické pozadí mají elektronická časová razítka obdobné jako elektronické             podpisy (a pečetě), nicméně jejich účel je jiný – tím je prokázání existence             určitých dat v daném okamžiku.  Tuto skutečnost pak technicky ani pod-                                         508             pisy ani pečetě nejsou schopny prokázat – přestože je v certifikátu uveden             čas podepsání, jedná se jen o systémový čas (například počítače, ze kterého             je podepisováno), který nemusí odpovídat realitě, a nikoli o čas objektivně             platný.   Elektronickým  časovým  razítkem  nařízení  eIDAS  rozumí  data                   509             v elektronické podobě, která spojují jiná data v elektronické podobě s urči-             tým okamžikem a prokazují, že tato jiná data existovala v daném okamžiku. 510             Stejně jako v případě podpisů a pečetí zná nařízení eIDAS i kvalifikované             elektronické časové razítko, jehož smysl je v důvěryhodném spojení dat             v elektronické podobě s přesným časovým okamžikem a zaručení existence             těchto dat před tímto časovým okamžikem. 511             Donát  s  Tomíškem  poukazují  na  smysl  elektronických  časových  razítek             v právně nezpochybnitelném prokázání okamžiku, kdy právní úkon nastal,             resp. že v daném okamžiku nějaký dokument existoval. Jejich smysl uka-             zují na příkladu odeslání a přijetí e-mailové zprávy. Mohlo by se totiž zdát,             že e-mailový klient svým uživatelům zobrazí čas odeslání a doručení e-mailu,             které nebude možné zpochybnit. Ve většině případů však bude e-mailový             klient zobrazovat čas dle nastavení operačního systému konkrétního zařízení,             který nemusí odpovídat realitě.  Elektronické časové razítko tedy podobně                                       512             jako některé formy elektronického podpisu fixuje podobu dokumentu k urči-             tému okamžiku. Není však na rozdíl od elektronického podpisu projevem             vůle a podpis nijak nenahrazuje. Typicky jsou používány v rámci spisových             služeb. 513                508  ZAJÍČEK a kol., 2021, op. cit., s. 83.             509  Technicky je pak možné zažádat o kvalifikovaný elektronický podpis, který je spojen                 s kvalifikovaným časovým razítkem dohromady, jedná se pak o nástroj, který jednak                 spolehlivě prokazuje identitu podepisujícího, jednak pak rovněž prokazuje spolehlivě                 čas, ve které došlo k připojení podpisu/razítka k elektronickému dokumentu.             510  Čl. 3 bod 33 nařízení eIDAS.             511  DONÁT, PIFFL, MAISNER, 2017, op. cit., s. 159.             512  DONÁT, TOMÍŠEK, 2016, op. cit., s. 142.             513  POLČÁK, 2011, op. cit., s. 57.                                                                           173","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Opatření elektronicky podepsaného dokumentu rovněž elektronickým časo-           vým razítkem zajišťuje možnost dlouhodobě ověřovat elektronické podpisy           a elektronické dokumenty.  Namísto opakovaného přerazítkování doku-                                 514           mentů se nicméně pro dlouhodobou archivaci a prokazatelnost dokumentů           jeví jako vhodnější užití spolehlivých záznamů údajů o právních jednáních           v elektronickém systému ve smyslu § 562 odst. 2 obč. zák. Na ty se zaměřuje           další text.            12.3  Záznamy o právních jednáních při archivaci            Je třeba vzít v úvahu, že v současnosti vydávané kvalifikované certifikáty           pro elektronický podpis mají omezenou platnost a po jejím skončení se při           ověření elektronického podpisu jeví podpis jako neplatný. Neplatnost certifi-           kátu je však třeba odlišit od neplatnosti podpisu či samotné smlouvy. Význam           by totiž mělo mít to, zda byl podpis, resp. certifikát pro něj platný v okamžiku           podepsání elektronickým podpisem.  Pokud tedy strany smlouvy nechtějí                                         515           snížit důkazní spolehlivost elektronicky podepsaných smluv, je třeba tech-           nicky zajistit možnost dlouhodobě ověřit, že alespoň v okamžiku připojení           podpisu byl certifikát platný. Jako nejjednodušší řešení se může nabízet pra-           videlné přerazítkovávání elektronických dokumentů elektronickými časovými           razítky. V této souvislosti však Polčák varuje před „bezbřehým optimismem vůči           komerčním technickým řešením, která si kladou za cíl formou takzvaného přerazítková-           vání uchovávat autenticitu elektronických dokumentů“. Lze podle něj tento postup           doporučit k uchovávání dokumentů nejdéle v řádu jednotek let. 516           Za současného stavu poznání a legislativy se nám jako ideální řešení jeví           využití elektronického systému se záznamy údajů o právních jednáních, které           budou prováděny systematicky, posloupně a chráněny proti změnám, aby           naplnily  vyvratitelnou  právní  domněnku  o  spolehlivosti  těchto  záznamů           podle § 562 odst. 2 obč. zák. Jejich úprava v občanském zákoníku z roku 1964           chyběla. Před účinností současného občanského zákoníku jako vhodné řešení           tohoto problému nabízel Polčák kontraktační platformy, systémy pro vedení           elektronické spisové služby či jiná datová uložiště. Konstatoval, že pravost             514  DONÁT, PIFFL, MAISNER, 2017, op. cit., s. 130.           515  Srov. KORBEL, MELZER, 2014, op. cit., s. 36.           516  POLČÁK, 2011, op. cit., s. 59.              174","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              dokumentu se pak neprokazuje přímo, ale „prostřednictvím toho, že dokument             ležel v příslušném standardně zabezpečeném úložišti“. 517             Ke stejnému závěru dochází Korbel s Melzerem, kteří v § 562 odst. 2 obč. zák.             vidí značný potenciál s ohledem na jeho preferenci uchovávání dat v profe-             sionálním elektronickém systému spisové služby a obrácení důkazního bře-             mene prokazování jejich spolehlivosti k tíži toho, kdo je napadá, a nikoli toho,             kdo jimi dokazuje. To však za předpokladu, že bude takový systém scho-             pen zajistit nezměnitelnost vložených dokumentů a pořizovat automaticky             bez neautorizovaných zásahů a změn transakční protokol s uloženými údaji             o všech operacích s dokumenty a o uživatelích provádějících tyto operace.             Za zbytečné pak v takovém případě považují další přepodepisování či přera-             zítkovávání, jelikož obdobnou činnost zajišťuje transakční protokol. 518             Ustanovení § 562 odst. 2 obč. zák. považují z hlediska důkazní spolehlivosti             za vhodné také Matejka a Güttler. Podle nich reflektuje moderní přístupy             k podstatě elektronických písemných dokumentů a současně výrazně usnad-             ňuje využívání typických a stále častějších forem elektronického uzavírání             smluv. Hodnotí tento směr zvolený českým zákonodárcem v mnoha ohle-             dech jako vhodnější než další autentizační mechanismy, jako přidávání je dal-             ších kvalifikovaných podpisů, značek a razítek. Konstatují tak, že trend elek-             tronického zpracování dokumentů vede k tomu, že jejich důkazní věrohod-             nost je zjišťována spíše kvalifikovaným způsobem a postupem, kterým byly             vytvořeny nebo jsou dlouhodobě ukládány, než jednotlivými elektronickými             podpisy v nich. Záruky zde poskytují funkční vlastnosti, architektura a design             elektronického systému. 519              12.4  Revize nařízení eIDAS a elektronická archivace               12.4.1  Elektronická archivace jako nová služba vytvářející důvěru             Evropská unie má prostřednictvím revize nařízení eIDAS ambice také zpro-             středkovat dlouhodobou důvěryhodnou archivaci elektronických dokumentů.             Revize tak zavádí novou službu vytvářející důvěru spočívající v elektronické               517  POLČÁK, 2011, op. cit., s. 59.             518  KORBEL, MELZER, 2014, op. cit., s. 36.             519  MATEJKA, GÜTTLER, 2018, op. cit., s. 46.                                                                           175","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            archivaci elektronických údajů. Elektronickou archivací schválený text revize           rozumí službu zajišťující přijímání, uchovávání, zpřístupnění a výmaz elek-           tronických dat a elektronických dokumentů s cílem zajistit jejich trvanli-           vost a čitelnost, jakož i zachovat jejich integritu, důvěrnost a důkaz původu           po celou dobu uchovávání.           Rada ve svém obecném přístupu k návrhu revize blíže konstatovala důvody           pro úpravu této služby. Odůvodňuje ji zájmem na zajištění právní jistoty,           důvěryhodnosti a harmonizace ve všech členských státech. Směřováno je zde           jak na dokumenty vytvořené elektronicky, tak dokumenty naskenované a digi-           talizované. Tato služby by měla mít také ambice adresovat potenciální pro-           blémy se změnami a zastaráváním formátů. Služby kvalifikované elektronické           archivace by měly umožnit přenos uchovávaných elektronických dat na různá           média nebo jejich převedení do různých formátů za účelem prodloužení           jejich trvanlivosti a čitelnosti. 520           Tato  služba  bude  mít  také  svou  kvalifikovanou  úroveň.  Kvalifikovanou           službou elektronické archivace bude moci poskytovat pouze kvalifikovaný           poskytovatel služeb vytvářejících důvěru používající postupy a technologie,           které zajistí důvěryhodnost elektronického dokumentu i po uplynutí doby           technické platnosti.           Stejně jako tomu bylo dříve například u elektronických dokumentů, podpisů           či pečetí, tak revize nově míří také na stanovení zásady nediskriminace i pro           služby elektronické archivace. Z toho důvodu revize nařízení eIDAS sta-           noví, že elektronickým datům a elektronickým dokumentům uchovávaným           s použitím služby elektronické archivace nesmějí být upírány právní účinky           ani nesmějí být odmítány jako důkaz v soudním nebo správním řízení pouze           z toho důvodu, že mají elektronickou podobu nebo že nejsou uchovávány           s použitím kvalifikované služby elektronické archivace.           Domníváme se, že pro české právní prostředí návrh v této oblasti nepřináší           nic nového, a to s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů a povin-           nost řádně odůvodnit odmítnutí některého důkazu, která na zásadu volného           hodnocení důkazů navazuje a je pravidelně připomínána judikaturou. 521              520  Bod odůvodnění č. 33 obecného přístupu Rady.           521  K tomuto závěru blíže v kapitole 12.2. této publikace.              176","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              Zároveň se revize blíže zaměřuje na právní účinky služby elektronické archi-             vace.  Stanoví proto, že u elektronických dat a elektronických dokumentů                 522             uchovávaných s použitím kvalifikované služby elektronické archivace platí             předpoklad integrity dat a jejich původu, a to po dobu uchovávání kvalifiko-             vaným poskytovatelem služeb vytvářejících důvěru.             Zde se návrh dostává do určité kolize s naším občanským zákoníkem, když             návrh počítá s domněnkou integrity dat a původu pouze po dobu ucho-             vávání kvalifikovaným poskytovatelem služeb vytvářejících důvěru. To nic-             méně nemusí znamenat, že by se po uchovávání kvalifikovaným poskytova-             telem stala data bezcenná. Bude podle nás stále platit domněnka podle § 562             obč. zák., jen bude zřejmě nutné vynaložit větší úsilí při dokazování.               12.4.2  Využití protokolu blockchain a podobných                     technologií pro archivaci             Pro elektronickou archivaci také může být významný protokol blockchain, resp.             obecněji DLT a jiné podobné technologie. Revize nařízení eIDAS tak míří             také na úpravu tzv. elektronické knihy záznamů (podle původního českého             překladu návrhu Komise a obecného přístupu Rady mělo jít elektronické             účetní knihy). Jejich smyslem je zaznamenávání dat způsobem, který zajistí             jedinečnost, autenticitu, správné pořadí dat a odolnost proti neoprávněným             zásahům. Kombinovat by měly časové razítkování dat s garancí původce             dat podobnou elektronickému podpisu. Jejich zamýšleným přínosem je také             decentralizovanější model správy vhodnější pro spolupráci více stran. 523             Zaznamenávání elektronických dat do elektronické knihy záznamů je další             návrhem nově zaváděnou službou vytvářející důvěru. Definice elektronické             knihy záznamů a český překlad pojmu „electronic ledger“ prošly vývojem mezi             návrhem Evropské komise, obecným přístupe Rady a textem schváleným             Parlamentem.             Komise  definovala  elektronickou  účetní  knihu  jako  elektronický  záznam             údajů odolný proti neoprávněným zásahům, který zajišťuje pravost a integritu               522  Srov. čl. 45g obecného přístupu Rady.             523  Návrh  nařízení  Evropského  Parlamentu  a  Rady,  kterým  se  mění  nařízení  (EU)                 č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce pro evropskou digitální identitu, op. cit., s. 19,                 bod odůvodnění 34.                                                                           177","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            údajů, jež obsahuje, přesnost jejich data a času a jejich chronologické řaze-           ní.  Rada pak nejprve definovala obecně účetní knihu jako pořadí elektro-             524           nických datových záznamů, které zajišťuje jejich integritu a přesnost jejich           chronologického řazení.  Elektronická účetní kniha měla následně naplnit                               525           požadavky, které jsou stanoveny pro její kvalifikovanou úroveň. Na základě           těchto požadavků musely být kvalifikované účetní knihy vytvářeny jedním           či více kvalifikovanými poskytovateli služeb vytvářejících důvěru, identifiko-           vat původ datových záznamů v účetní knize, zajišťovat jedinečné sekvenční           chronologické řazení datových záznamů v účetní knize a zaznamenávat údaje           takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu údajů,           čímž zajišťují jejich integritu v čase.           Podle schváleného textu je elektronickou knihou záznamů posloupnost elek-           tronických datových záznamů zajišťující integritu těchto záznamů a přesnost           chronologického pořadí těchto záznamů. Text zavádí také kvalifikovanou           elektronickou knihou záznamů, kterou poskytuje kvalifikovaný poskytova-           tel služeb vytvářejících důvěru a která splňuje požadavky stanovené dále           v  textu  revize.  Podle  nich  musí  identifikovat  původ  datových  záznamů           v knize záznamů, zajišťovat jedinečné sekvenční chronologické řazení dato-           vých záznamů v knize záznamů a zaznamenávat data takovým způsobem,           že je možné okamžitě zjistit jakoukoliv následnou změnu dat, čímž zajišťují           jejich integritu v čase.           Pro  datové  záznamy  obsažené  v  kvalifikované  elektronické  účetní  knihy           podle revize platí předpoklad jejich jedinečného a přesného sekvenčního           chronologického řazení a jejich integrity.           Text revize také míří na zákaz upírání právních účinků, nicméně i zde platí           totéž, co bylo v této souvislosti uvedeno výše u služby elektronické archivace.           Rada  ve  svém  obecném  přístupu  popisovala  užití  elektronických  knih           záznamů (resp. tehdy elektronických účetních knih) jako klasický use case            524  Návrh  nařízení  Evropského  Parlamentu  a  Rady,  kterým  se  mění  nařízení  (EU)              č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce pro evropskou digitální identitu, op. cit., s. 23,              čl. 1 odst. 3 písm. i).           525  Čl.  2  bod.  53  obecného  přístupu  Rady.  Stejným  způsobem  je  definována  i  v  před-              běžné  politické  dohodě.  Viz  ITRE.  European  Digital  Identity  –  Provisional              Agreement. Evropský parlament [online]. 2023 [cit. 20. 12. 2023]. Dostupné z: https://              www.europarl.europa.eu/committees/cs/european-digital-identity-provisional-ag/              product-details/20231116CAN72103              178","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              blockchainu nebo jiných DLT technologií.  Účelem má být vytvoření chrono-                                               526             logické posloupnosti datových záznam, aby se zabránilo kopírování digitální             aktiv a jejich prodeji několika různým příjemcům. Tím Rada v zásadě popi-             sovala původní smysl blockchainu u kryptoměn, kterým je zabránění duplikace             záznamu (double spending) při převodu jednotek kryptoměny. Jako další use case             je zmíněn například dodavatelský řetězec nebo digitalizace práv duševního             vlastnictví. Do budoucna může být zajímavé i užití pro elektronické volby             nebo referenda ale také širší užití pro decentralizované katastry nemovitostí.             Těmito příklady zmíněnými Radou se ale podle našeho názoru užití elek-             tronických účetních knih zdaleka nevyčerpává. Své místo by si mohly najít             i v rámci elektronického soukromoprávního jednání a elektronické kontrak-             tace a mohly by být více užívány i pro elektronické podepisování nebo jako             dobrý způsob archivace elektronicky uzavřených smluv a jiných právních             jednání.                                               526  Srov. bod odůvodnění č. 34 nařízení eIDAS v obecném přístupu Rady.                                                                           179","","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              13  VYMÁHÁNÍ ZÁVAZKŮ Z ELEKTRONICKY                   PODEPSANÝCH SMLUV                13.1  Úvod              Dokazování je jednou z nejdůležitějších otázek spojených s elektronickou             kontraktací.  Nařízení eIDAS vychází mimo jiné z hypotézy, že budování                       527             důvěryhodnosti online prostředí má pro hospodářský a sociální rozvoj klíčový             význam a nedostatek právní jistoty vede k pomalejšímu rozvoji elektronic-             kých transakcí. Cílem nařízení je tak zvýšení důvěryhodnosti elektronických             transakcí a tím krom dalšího posílit efektivnost elektronického podnikání             a elektronického obchodu.  Aby se přispělo k přeshraničnímu využívání                                     528             služeb vytvářejících důvěru, mělo by být možné použít je ve všech členských             státech jako důkaz v soudním a správním řízení. 529             Nařízení stanovuje, že elektronickému dokumentu nesmějí být upírány právní             účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze             z toho důvodu, že má elektronickou podobu. Totéž platí obdobně pro elek-             tronické podpisy, elektronické pečetě a elektronická časová razítka. Na vnit-             rostátním právu podle nařízení je, aby vymezilo právní účinky služeb vytvá-             řejících důvěru.  Český právní řád ale žádné konkrétní účinky či důkazní sílu                          530             u služeb vytvářejících důvěru nestanoví. Touto otázkou se tak dále zabýváme             v souvislosti se zásadou volného hodnocení důkazů v civilním procesu.              13.2  Elektronické důkazy              V rámci českého civilního procesu není dokazování elektronickými důkazy             nijak speciálně upraveno. Za důkaz však mohou sloužit všechny prostředky,             jimiž lze zjistit stav věci. Výčet důkazů je v občanském soudním řádu pouze             demonstrativní Zároveň pokud není způsob provedení důkazu zákonem             výslovně stanoven, určí ho soud.  Dokazovaní elektronickými dokumenty                                         531              527  Srov. MATEJKA, CHUM, 2002, op. cit., s. 38.             528  Srov. bod odůvodnění 1 a 2 nařízení eIDAS.             529  Srov. bod odůvodnění 22 nařízení eIDAS.             530  Bod odůvodnění 22 nařízení eIDAS.             531  § 125 občanského soudního řádu.                                                                           181","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            tak sice není výslovně upraveno, občanský soud řád mu však zároveň ani           nijak nebrání.           Elektronické důkazy mohou být často mnohem spolehlivější než jejich „ana-           logové“ obdoby. Na druhou stranu soudy při jejich předkládání stále narážejí           na technické a odborné zázemí při jejich provádění a posuzování.  Jako                                                                    532           elektronický důkaz bude v praxi především použit elektronický dokument,           který je nařízením eIDAS široce definován jako jakýkoli obsah uchovávaný           v elektronické podobě, zejména jako text nebo zvuková, vizuální nebo audio-           vizuální nahrávka.  Ideální pak bude jeho spojení s elektronickým podpi-                          533           sem, elektronickou pečetí nebo razítkem, resp. jeho řádnou archivací.            13.2.1  Volné hodnocení důkazů a další zásady           Soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny           důkazy  v  jejich  vzájemné  souvislosti;  přitom  pečlivě  přihlíží  ke  všemu,           co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.  Takto je upra-                                                            534           ven základ zásady volného hodnocení důkazů jako jedné z hlavních zásad           civilního procesu, která dává soudci značný prostor pro jeho úvahu a záro-           veň jsou jí na soudce kladeny vysoké nároky.  Soud také podle své úvahy                                                 535           určí, které z navržených důkazů provede.  V obou zmíněných ustanoveních                                             536           se promítá ústavní princip nezávislosti soudce. 537           Soudce má tedy poměrně značný prostor pro hodnocení důkazů , který                                                                   538           však naráží na limity práva na spravedlivý proces, a toto hodnocení tedy           nemůže být svévolné.  Zároveň soud musí dbát na dodržení zásady rovnosti                            539             532  MAISNER, M. Řešení sporů v oblasti informačních technologií. In: MAISNER, M.              a kol. Základy softwarového práva. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s. 156.           533  Čl. 3 odst. 35 nařízení eIDAS.           534  § 132 občanského soudního řádu.           535  JIRSA, J. Komentář k § 132. In: JIRSA, J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komen-              tář). Kniha II. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 348.           536  § 120 občanského soudního řádu.           537  Dle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96.           538  „Hodnocením důkazů“ Nejvyšší soud rozumí „myšlenkov[ou] činnost soudu, kterou je pro-              vedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákon-              nosti, hodnota pravdivosti, popř. hodnota věrohodnosti“ (Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne              19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008).           539  K pojmu „svévole“ srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. II.              ÚS 3588/14.              182","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              stran. Má tedy stranám zajistit rovnocenné možnosti k uplatnění jejich práv.                                                                            540             Při uplatnění zásady volného hodnocení důkazů musí soud zkoumat důkazy             nikoliv pouze každý zvlášť, ale i ve vzájemných souvislostech. Jak k tomu             uvádí Jirsa, „[ž]ádný důkaz, pokud by byl hodnocen jenom zvlášť, bez souvislosti             s ostatními, nemůže být stoprocentní. Kouzlo zásady volného hodnocení však funguje             v praxi téměř dokonale a většinou se i nejdokonalejší falzum ukáže ve světle ostatních             důkazů jako podvrh. I proto může za důkaz posloužit vše.“  541             Zásada volného hodnocení důkazů tak elektronickým důkazům do značné             míry do občanského soudního řízení otevírá dveře. V odborné literatuře             a judikatuře lze nalézt různé důvody k neprovedení důkazů. Jako příklad             bývá uváděna skutečnost, že důkaz nemá relevantní souvislost s řízením             či je zjevně nezpůsobilý k ověření či vyvrácení tvrzené skutečnosti. Dále             také, že důkazy byly zjevně navržené k účelovému prodloužení sporu. Může             jít také o situace, kdy byly navrženy nezákonné důkazy anebo byly navr-             ženy v rozporu se zásadou koncentrace řízení.  Naproti tomu nemůže soud                                                    542             odmítnout provést důkaz jen proto, že by jej považoval předem za nevěro-             hodný bez toho, aby provedl jeho hodnocení v souladu se zásadou volného             hodnocení důkazů. 543             Z uvedeného vyplývá, že elektronické dokumenty včetně elektronických pod-             pisů či dalších služeb vytvářejících důvěru jsou přípustné jako důkazy.  Soud                                                                       544             je sice může jako důkaz odmítnout, ale takové odmítnutí musí důkladným,             transparentním a přezkoumatelným způsobem odůvodnit.              13.2.2  Nařízení eIDAS a elektronické důkazy              Pro elektronický podpis, elektronickou pečeť, elektronické časové razítko             i elektronický dokument nařízení eIDAS stanovuje, že jim nesmějí být upí-             rány právní účinky a nesmí být odmítány jako důkaz v soudním a správním             řízení pouze z toho důvodu, že mají elektronickou podobu.  Nesmí být                                                                  545             540  Blíže viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 1. 1997, sp. zn. II.ÚS 127/96.             541  JIRSA, J. Komentář k § 125. In: JIRSA a kol., 2014, op. cit., s. 304.             542  HROMADA,  M.  § 120  [Důkazní  povinnost].  In:  SVOBODA,  K.,  SMOLÍK,  P.,                 LEVÝ, J., DOLEŽÍLEK, J. a kol. Občanský soudní řád. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2021,                 s. 614.             543  Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 29 Cdo 2893/2000.             544  Shodně MATEJKA, GÜTTLER, 2018, op. cit., s. 44.             545  Srov. čl. 25 odst. 1, čl. 35 odst. 1, čl. 41 odst. 1 a čl. 46 nařízení eIDAS.                                                                           183","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            také odmítány jen proto, že nesplňují požadavky na jejich kvalifikovanou           úroveň.  Smyslem je přispět k obecnému přeshraničnímu využívání služeb                 546           vytvářejících důvěru a také umožnit jejich použití ve všech členských státech           Evropské unie jako důkazu v soudním a správním řízení. 547           Pro dokazování jsou také důležité domněnky založené nařízením eIDAS.           U kvalifikované elektronické pečeti platí domněnka integrity dat a správ-           nosti původu těch dat, s nimiž je kvalifikovaná elektronická pečeť spojena.           Podobně u kvalifikovaného elektronického časového razítka platí domněnka           správnosti data a času, které udává, a integrity dat, s nimiž jsou toto datum           a čas spojeny. Zároveň je nařízením eIDAS stanoveno, že kvalifikovaný elek-           tronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.            Nařízení pak nechává na vnitrostátním právu, aby vymezilo právní účinky           služeb vytvářejících důvěru.  Český právní řád tak ale žádnou speciální                                   548           úpravou nečiní. Do občanského soudního řádu se nařízení eIDAS při jeho           adaptaci promítlo v podstatě jen novelizací § 42 odst. 3. To po její účinnosti           zní takto: „V případě podání v elektronické podobě podepsaného způsobem, se kterým           zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu ), se nevyžaduje doplnění                                                       103           podání předložením jeho originálu podle odstavce 2.“ Poznámka pod čarou číslo 103           odkazuje na § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících           důvěru pro elektronické transakce, který ale o účincích vlastnoručního pod-           pisu neříká vůbec nic. To činí pouze zvláštní část důvodové zprávy k tomuto           zákonu. 549            13.2.3  Zásada nediskriminace            Pokud má mít právní, resp. obchodní praxe skutečnou důvěru v elektronické           právní jednání a mohla jej využívat, je třeba, aby elektronické dokumenty bylo           možné úspěšně uplatnit jako silné důkazy v rámci civilních sporů. Zmiňovali           jsme,  že  nařízení  eIDAS  zapovídá  odmítnutí  elektronického  podpisu            546  O  kvalifikované  úrovni  nelze  hovořit  pouze  v  případě  elektronického  dokumentu.              Nařízení eIDAS jinak předpokládá kvalifikovaný elektronický podpis, pečeť i razítko.           547  Srov. bod odůvodnění 22 nařízení eIDAS.           548  Viz bod odůvodnění 22 nařízení eIDAS: „Je na vnitrostátním právu, aby vymezilo právní              účinky služeb vytvářejících důvěru, nestanoví-li se v tomto nařízení jinak.“           549  Blíže také JAREŠ, A. Nařízení eIDAS, elektronický podpis a pečeť v českém právním              řádu In: SEDLÁČEK, M., STŘELEČEK, T. a kol. Právní jednání a procesní úkony (vzájemné              vztahy a nové aspekty). Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 19–26.              184","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              či elektronického dokumentu jako důkazu v soudním řízení jen kvůli tomu,             že má elektronickou podobu a nelze je také odmítnout jen proto, že nesplňují             požadavky na jejich kvalifikovanou úroveň.             Tyto zákazy se mohou zdát jako zásadní, nicméně pouze konstatují, že elek-             tronický dokument a další služby vytvářející důvěru nesmí být odmítnuty             jako důkaz. Neodmítnutí důkazu pouze pro jeho elektronickou podobu však             nevypovídá nic o jeho důkazní síle v rámci řízení a o závěru soudu o něm.             Při platnosti zásady volného hodnocení důkazů jde zároveň spíše o deklaraci             bez většího dopadu pro rozhodování soudů, která i bez nařízení eIDAS dává             soudu značný prostor pro jeho úvahu při provádění a hodnocení důkazů.             Soud sice podle své úvahy určí, který z navržených důkazů provede, nemůže             tak ale učinit svévolně. Musí dodržet rovnost stran a zajistit jim rovnocenné             možnosti k uplatnění jejich práv. Za tím účelem musí soud mimo jiné v odů-             vodnění rozsudku stručně a jasně uvést, o které důkazy opřel svá skutková             zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a proč naopak některý             důkaz neprovedl. Tento závěr platí pro všechny důkazy bez ohledu na jejich             podobu. V tomto ohledu tak nebude rozdíl mezi papírovou a vlastnoručně             podepsanou  smlouvou  a  smlouvou  ve  formě  elektronicky  podepsaného             dokumentu.              Odmítnout elektronický důkaz bez dalšího odůvodnění a jen pro jeho elek-             tronickou podobu by soud neměl ani bez zákazů v nařízení eIDAS. Pokud             by tak učinil bez odůvodnění či toto odůvodnění opřel pouze o elektronickou             podobu důkazu, nenaplnil by požadavek na řádné odůvodnění rozhodnutí             a v konečném důsledku by se mohl dopustit denegatio iustitiae.             Diskutované zákazy nařízení eIDAS tak podle nás nepřinesly do českého             civilního procesu žádnou zásadní novinku. Přesto je nutné vnímat příslušná             ustanovení nařízení eIDAS pozitivně. Význam mohou mít ve vztahu k soud-             cům, kteří by potenciálně měli tendence reagovat na elektronické právní jed-             nání s nedůvěrou a obavami. I pokud by tedy šlo pouze o apel na soudce, aby             se elektronickým důkazům nevyhýbali, měl by tento apel význam. Například             Polčák totiž při svých úvahách o perspektivách elektronizace justice naráží             na to, že pro její úspěšné provedení bude nutné také změnit některé návyky             a stereotypy, typicky při volném hodnocení důkazů v elektronické formě.             A apeluje na důkladné vzdělávání soudců a soudního personálu v technických                                                                           185","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            aspektech tvorby a používání elektronických dokumentů tak, aby byla ade-           kvátně hodnocena jejich ad hoc autenticita a průkaznost.  Jinde upozor-                                                            550           ňuje na to, že virtualizovaný dokument (tedy elektronický dokument) není           o nic méně reálným nebo spolehlivým důkazem než jeho tradiční formy, jen           je třeba se adaptovat na jeho jiné formální parametry a z toho plynoucí jiné           metody zpracování. 551             13.3  Dokazování elektronickými podpisy, pečetěmi a razítky           Z některých ustanovení nařízení eIDAS o konkrétních službách vytvářejících           důvěru, ale také z občanského zákoníku, vyplývají pravidla a domněnky, která           mají význam pro dokazování.           Kvalifikovaný elektronický podpis má podle nařízení eIDAS stejné účinky           jako podpis vlastnoruční. To je pravidlo se značným významem. Někteří           mohou mít stále sklon více důvěřovat listinnému dokumentu s vlastnoruč-           ním podpisem než elektronickému dokumentu opatřenému elektronickým           podpisem. A to i v případě, že je podepsán kvalifikovaným elektronickým           podpisem. Díky asymetrické kryptografii používané při vytváření kvalifiko-           vaného elektronického podpisu je však možné zjistit jakoukoliv následnou           změnu podepsaného dokumentu. Jeho prostřednictvím se tak podepisující           osoba vyhne situacím, kdy je například vlastnoručně podepsaná smlouva           vyhotovená na více listech rozešita a některá strana vyměněna.            Může samozřejmě dojít k tomu, že dokument za vlastníka kvalifikovaného           certifikátu a kvalifikovaného prostředku pro vytváření elektronického pod-           pisu podepíše jiná osoba. Ale ani to není argument pro nedůvěru ke všem           elektronicky podepsaným dokumentům. I někteří zaměstnanci advokátních           kanceláří se možná setkali s praxí, kdy je za advokáta bez jeho osobní pří-           tomnosti (avšak s jeho souhlasem) podepsána listina například jejím přilože-           ním na originální vlastnoruční podpis advokáta na jiné listině a „obkreslení“           podpisu na tuto listinu. Šikovní zaměstnanci mohou také podpis na základě           dlouholeté praxe napodobit bez dalšího. V úvahu lze vzít i datové schránky.           V jejich případě se předpokládá, že za osobu, pro kterou byla datová schránka           zřízena,  přistupuje  k  datové  schránce  pověřená  osoba.  A  některé  úkony            550  POLČÁK, 2012, op. cit., s. 255.           551  POLČÁK, 2011, op. cit., s. 53.              186","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              provedené prostřednictvím datových schránek se považují za rovnocenné             listinným a podepsaným dokumentům, i když úkon provedla pouze osoba             pověřená.  I tyto skutečnosti je možné brát v úvahu při teoretickém srov-                      552             návání listinných a elektronických důkazů.             Dokazování elektronickým dokumentem s kvalifikovaným elektronickým             podpisem  by  mělo  být  relativně  jednoduché.  Jakákoliv  následná  změna             podepsaného dokumentu se projeví při ověření platnosti kvalifikovaného             elektronického podpisu.  Proto by mělo v zásadě postačit, že bude ověřena                                  553             platnost tohoto podpisu, a další zpochybnění integrity dokumentu či dalších             skutečností bude záviset na tvrzení a dokazování stran sporu. 554             Složitější je to v případě, že již certifikát pro kvalifikovaný elektronický pod-             pis pozbyl platnosti. Tento problém lze jednoduše překlenout opatřením             dokumentu elektronickým časovým razítkem  před skončením platnosti                                                     555             certifikátu pro podpis. Druhou možností je využití systematických záznamů             o právních jednáních v elektronickém systému ve smyslu § 562 odst. 2 obč.             zák (jedná se pak de facto o dva základní přístupy k elektronické archivaci).             V jeho důsledku osoba, která tyto záznamy vede, bude muset prokázat,             že záznamy vede systematicky a posloupně a také, že jsou chráněny proti             změnám. Pokud tyto předpoklady splní, bude je soud do prokázání opaku             považovat za spolehlivé.  Požadavky § 562 odst. 2 obč. zák. mohou napl-                                  556             nit i záznamy internetového obchodu o provedených objednávkách, které             by tedy měly být považovány za spolehlivé. 557             Pro  kvalifikovanou  elektronickou  pečeť  platí  podle  nařízení  eIDAS             domněnka integrity dat a správnosti původu těch dat, s nimiž je kvalifikovaná             elektronická pečeť spojena. Pokud tedy není prokázán opak, má se za to,             že elektronický dokument byl vyhotoven právnickou osobou, které svědčí             552  § 18 odst. 2 zák. o el. úkonech.             553  Požadavky na ověřování platnosti kvalifikovaných elektronických podpisů jsou stano-                 veny v čl. 32 nařízení eIDAS.             554  Srov. § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.             555  Srov. čl. 41 odst. 2 nařízení eIDAS: „U kvalifikovaného elektronického časového razítka platí                 domněnka správnosti data a času, které udává, a integrity dat, s nimiž jsou toto datum a tento čas                 spojeny.“             556  Srov.  HRDLIČKA,  M.  Komentář  k  § 562.  In:  LAVICKÝ,  P.  a  kol.  Občanský  záko-                 ník I. Obecná část (§ 1−654). 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014. Dostupné z: https://www.                 beck-online.cz [cit. 5. 11. 2021].             557  DONÁT, TOMÍŠEK, 2016, op. cit., s. 161.                                                                           187","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            kvalifikovaná elektronická pečeť spojená s tímto dokumentem. Má se rov-           něž za to, že dokument má totožnou podobu jako v okamžiku vytvoření           této pečeti.  Pro ověření platnosti kvalifikované elektronické pečeti se pou-                    558           žije přiměřeně postup pro ověření platnosti kvalifikovaného elektronického           podpisu.           U kvalifikovaného elektronického časového razítka platí domněnka správ-           nosti data a času, které udává. Platí také domněnka integrity dat, s nimiž           jsou toto datum a tento čas spojeny. Elektronická časová razítka jsou v naří-           zení eIDAS upravena oproti podpisům a pečetím spoře. I tak je ale napří-           klad Kment považuje za důkazně nejspolehlivější službu vytvářející důvěru           vůbec. 559            Pro  elektronický  dokument  nařízení  eIDAS  pouze  určuje  –  stejně  jako           pro podpisy, pečeti a časová razítka – zákaz upření právních účinků a odmít-           nutí jako důkazu jen pro jeho elektronickou podobu. Nic bližšího o jeho           důkazních účincích nařízení ani český právní řád nestanoví. Elektronický           dokument lze sice bez dalšího použít jako důkaz, na druhou stranu pro zvý-           šení důkazní spolehlivosti bude vhodné (či někdy nutné) opatřit jej elektro-           nickým podpisem či pečetí (nejlépe jejich kvalifikovanými úrovněmi) ideálně           v kombinaci s elektronickým časovým razítkem. O důkazních účincích elek-           tronických dokumentů je možné vést debatu. Například Polčák považuje           elektronické dokumenty, co do prokazování autenticity, za mnohem výhod-           nější než ty papírové. To zdůvodňuje tím, že namísto znaleckého zkoumání           papíru  postačí  ve  většině  případů  ke  zjištění  autenticity  jen  automatická           početní operace provedená speciálním softwarem.  Naproti tomu Kment                                                      560           nepovažuje výklad o univerzální rovnocennosti elektronického dokumentu           papírové listině a elektronického dokumentu s kvalifikovaným elektronickým           podpisem vlastnoručně podepsané listině za správný. Tento výklad považuje           dokonce za přepjatý.  Kment také dochází k závěru, že „připuštění elektro-                            561           nického podpisu prostého pro platné právní jednání v písemné formě za určité ohrožení           558  Pro vyvrácení domněnky integrity dat a správnosti původu dat, s nimiž je elektronická              pečeť spojena srov. KMENT, 2018, op. cit., s. 239–242. Autor zde dokonce prezentuje              tvrzení, že: „důkazní presumpce u kvalifikované elektronické pečeti […] má silnější důkazní              účinek než kvalifikovaný elektronický podpis, pro nějž v eIDAS tento účinek vyjádřen není.“           559  KMENT, 2018, op. cit., s. 243.           560  POLČÁK, 2012, op. cit., s. 255.           561  KMENT, 2018, op. cit., s. 246.              188","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              osob, které takto budou jednat, neboť pro elektronický vyhovují prakticky všechny druhy             techniky elektronických podpisů, tedy i tzv. click-wrap podpis.“  562             Přikláníme se k prve uváděnému názoru, tedy že elektronické dokumenty             mohou při dokazování výhodnější než ty papírové, a to za situace, kdy bude             elektronický dokument opatřen vyšší úrovní některé služby vytvářející důvěru             či ideálně jejich kombinací nebo archivován v rámci záznamů údajů o práv-             ních jednáních v elektronickém systému ve smyslu § 562 odst. 2 obč. zák. Jeho             autenticita pak bude ověřena prostřednictvím služeb vytvářejících důvěry             či těchto záznamů.              13.4  Důkazní břemeno při dokazování pravosti podpisu              V civilních sporech není výjimečné, že některá ze stran namítá, že právní             jednání nepodepsala. Domníváme se proto, že pro téma je také významné             se krátce věnovat otázce, komu svědčí důkazní břemeno při prokazování pra-             vosti podpisu. Závěry uváděné rozhodovací praxe byly dosaženy ve vztahu             k  vlastnoručně  podepsaným  listinám,  nicméně  nevidíme  důvod,  proč             by se neměly uplatnit i elektronicky podepsané dokumenty.             Předchozí občanský zákoník z roku 1964 pravidla v tomto směru neobsa-             hoval, musela je tedy dovodit judikatura. Ta obecně pro dokazování soukro-             mými listinami dovodila, že je třeba rozeznávat jejich pravost (zda pochází             od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Jestliže             vystavitel popíral pravost listiny, leželo důkazní břemeno ohledně pravosti             na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvo-             zuje příznivé právní důsledky. 563             Nejvyšší soud také dospěl k závěru, že pokud účastník řízení popře pravost             či správnost soukromé listiny, pak toho účastníka, který listinu předložil jako             důkaz, stíhá důkazní povinnost a důkazní břemeno. Tento účastník tedy nese             procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost             či správnost soukromé listiny. 564             Podobně Nejvyšší soud konstatoval, že ve sporu o zaplacení směnky, ve kte-             rém popře žalovaný její pravost, leží důkazní břemeno ohledně pravosti              562  KMENT, 2018, op. cit., s. 336.             563  Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99.             564  Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1031/96.                                                                           189","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            podpisu žalovaného na směnce na žalobci, který směnku k důkazu předložil           a který ze skutečností v ní uvedených vyvozuje žalobou uplatněný nárok. 565           Podle současného občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává           soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost.  Občanský záko-                                                          566           ník také zavádí vyvratitelnou domněnku pro případ použití soukromé listiny           proti osobě, která listinu zjevně podepsala (a některým dalším osobám). Pak           se má za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Důkazní břemeno           k prokázání opaku zde leží na osobě, která listinu podepsala. To má smysl           v ochraně třetích osob a také se zde posiluje odpovědnost za vlastní právní           jednání. 567           Výše uvedené závěry potvrdil Nejvyšší soud také například v rozhodnutí           ze dne 26. 11. 2019, kde konstatuje, že pokud žalovaná strana zpochyb-           nila pravost podpisu žalobce na soukromé listině (v tomto případě pře-           vodní smlouvě), přesouvá se důkazní břemeno k prokázání pravosti podpisu           na žalující stranu, která listinu v řízení předložila a vyvozuje z ní pro sebe           příznivé právní následky. 568                                     565  Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007.           566  § 565 obč. zák.           567  MACKOVÁ, A. Komenář k § 565. In: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol.              Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1399.           568  Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1110/2019.              190","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              14  ROZHODOVACÍ PRAXE Z POSLEDNÍCH LET               V  následujícím  textu  se  věnujeme  konfrontaci  dříve  dosažených  závěrů             s rozhodovací praxí soudů. Z rozhodnutí některých nižších soudů vyda-             ných v posledních letech se totiž jeví, že soudy k hodnocení elektronických             právních jednání mohou přistupovat poměrně přísně a do jisté míry přispí-             vat k nedůvěře v elektronické právní jednání. Pro kontext s rozhodnutími             vydanými v poslední době se věnujeme i některým dřívějším rozhodnutím             přijatým za účinnosti předchozího občanského zákoníku z roku 1964 a zák.             o el. podpisu.              Coudert, Debet a de Hert uvádějí, že ve Francii nové technologie ovlivnily             právní styk a výkon některých práv, což postupně vedlo k přijímání nových             zákonných úprav, které mohou následovat řešení navržená rozhodovací pra-             xí.  Na první pohled se však může zdát, že v České republice toto tvrzení               569             neplatí a rozhodovací praxe je naopak pozadu za regulací. Dále tak rov-             něž provádíme reflexi rozhodovací praxe pro potvrzení či vyvrácení tohoto             předpokladu.             V dalším textu pracujeme s některými rozhodnutími nižších soudů, která             podle nás ilustrují trend v rozhodování v rozhodovací praxi nižších soudů.             Rozebíráme jak rozhodnutí, která z našeho pohledu přistupují k elektronic-             kým právním jednání správným způsobem, tak i ty, které nikoliv. Rozhodnutí             z obou skupin je třeba brát v úvahu při zvažování úrovně elektronického pod-             pisu užívaného pro právní jednání či při designu byznysového modelu počí-             tajícího s pravidelným uzavíráním většího množství smluv se spotřebiteli.              14.1  Nelze uzavřít smlouvou jen výměnou e-mailů             V rozsudku ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007 se Nejvyšší soud             věnoval také otázce platnosti smlouvy o postoupení pohledávky, která měla             vzniknout na základě výměny e-mailových zpráv neopatřených uznávaným             elektronickým podpisem dle § 11 odst. 3 tehdejšího zák. o el. podpisu.              569  COUDERT, F., DEBET, A., HERT, P. de. Constitutional Rights and New Technologies                 in France. In: LEENES, R. E., KOOPS, B.-J., HERT, P. de (eds.). Constitutional Rights and                 New Technologies: A Comparative Study Covering Belgium, Canada, France, Germany, Sweden,                 and the United States. Tilburg University, 2007, s. 90.                                                                           191","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Nejvyšší soud posoudil smlouvu jako neplatnou. Podle jeho názoru sice           žalobce  zaslaným  e-mailem  navrhl  původnímu  věřiteli  uzavření  smlouvy           o postoupení pohledávky vůči žalovanému, tento návrh však nebyl opatřen           elektronickým podpisem. Z toho důvodu je třeba podle soudu tuto smlouvu           posuzovat jako neplatnou.           Za platnou tedy nebyla uznána smlouva, k jejímuž uzavření mělo dojít pro-           střednictvím e-mailových zpráv.           K podobnému závěru dospěl Nejvyšší soud i v rozhodnutí ze dne 10. 4. 2014,           sp. zn. 23 Cdo 1593/2012. V něm se Nejvyšší soud zabýval mimo jiné otáz-           kou platnosti dodatku k písemné smlouvě předpokládající uzavření dodatků           v písemné formě, k jehož uzavření mělo dojít prostřednictvím e-mailových           zpráv. Odvolací soud v této souvislosti konstatoval, že za změnu písemné           smlouvy  nelze  považovat  e-mailovou  korespondenci,  jelikož  ve  smlouvě           se smluvní strany dohodly, že veškeré změny nebo doplňky této smlouvy           je možno činit pouze písemně. Nejvyšší soud tento závěr potvrdil s odkazem           na vymezení elektronického podpisu v zák. o el. podpisu, jehož součástí byl           i požadavek na jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu           k datové zprávě.           Neznáme všechny skutkové okolnosti posuzované v těchto řízeních, před-           pokládáme nicméně, že e-mailové zprávy byly v závěru podepsány alespoň           jménem a příjmením jednající osoby či jméno nebo příjmení byla součástí           e-mailové adresy. Dříve jsme konstatovali závěr, že pouhé jméno a příjmení           v závěru e-mailové zprávy či v e-mailové adrese lze považovat za elektro-           nický podpis prostý. Zároveň jsme ale upozorňovali na dřívější úpravu zák.           o el. podpisu, který elektronickým podpisem rozuměl údaje v elektronické           podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené           a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané           osoby ve vztahu k datové zprávě. 570           Elektronický  podpis  je  v  současnosti  nařízením  eIDAS  definován  jiným           způsobem a toto nařízení nevyžaduje u elektronického podpisu prostého           jednoznačné ověření identity. Zák. o službách vytvářejících důvěru navíc           výslovně umožňuje použití jakékoliv úrovně elektronického podpisu (včetně             570  § 2 písm. a) zák. o el. podpisu.              192","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              elektronického podpisu prostého) pro právní jednání vůči jiným osobám, než             veřejnoprávním podepisujícím a dalším osobám v rámci jejich působnosti.             Domníváme se tak, že tato rozhodnutí by měla být za současné právní úpravy             považovány za přežité. Pokud by v rámci řízení mělo být zpochybněno,             že původcem e-mailové zprávy je tvrzená jednající osoba, mohou účastníci             řízení dokazovat provedení právního jednání touto osobou i prostřednictvím             jiných tvrzení a důkazů. Za současného právního stavu by tak nyní soudy             podle našeho názoru – samozřejmě s přihlédnutím ke všem skutečnostem,             které v řízení vyjdou najevo – měly za platnou smlouvu uznat i takovou, která             byla uzavřena podobně jako v předmětném řízení. 571               14.2  Oferta a akceptace dle dřívější právní úpravy             Smlouvou, která měla být uzavřena prostřednictvím výměny e-mailových             zpráv,  se  zabýval  rozsudek  Nejvyššího  soudu  ČR  ze  dne  30.  10.  2009,             sp. zn. 33 Cdo 3210/2007.             V dovolacím a předchozích řízeních soudy vycházely ze zjištění, že žalovaná             dne 16. 5. 2005 prostřednictvím e-mailové adresy zaslala žalobkyni vyplněný             formulář označený jako „cestovní smlouva – závazná přihláška“. Žalobkyně             poté  žalované  fakturovala  cenu  zájezdu.  Od  smlouvy  následně  žalovaná             odstoupila nejdříve telefonicky a poté ještě dopisem.             Soud upozornil na to, že je nejprve se třeba věnovat otázce, zda smlouva mezi             účastníky vůbec vznikla, tedy zda se setkaly dva shodné projevy vůle (oferta             a její akceptace). Přitom připomněl, že u smlouvy, pro niž zákon předepisuje             písemnou formu, musí mít podle výslovného znění § 46 odst. 2 občanského             zákoníku z roku 1964 písemnou formu i oferta.             Podle dovolacího soudu formulář vystavený na webových stránkách žalob-             kyně nevyhovoval požadavku adresnosti návrhu na uzavření smlouvy ani             nesplňoval požadavek písemnosti právního úkonu učiněného elektronickými             prostředky, protože nebyl opatřen elektronickým podpisem podle zvlášt-             ního předpisu (tehdy platného zák. o el. podpisu). Tento formulář vyplněný             návštěvníkem webových stránek žalobkyně měl podle soudu sloužit cestovní             kanceláři ke sdělení zájmu o zájezd do konkrétní lokality v blíže určeném              571  Za překonané toto rozhodnutí považují i například Donát s Tomíškem (srov. DONÁT,                 TOMÍŠEK, 2016, op. cit., s. 160).                                                                           193","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            období a k získání osobních údajů zájemce, které byly nezbytné k předložení           návrhu cestovní smlouvy. To mělo být impulzem k iniciativě cestovní kan-           celáře předložit adresovaný písemný návrh smlouvy zákazníkovi. Ten pak,           pokud byl předložen prostřednictvím elektronického prostředku, měl být           opatřen zaručeným elektronickým podpisem definovaným v § 2 písm. b) zák.           o el. podpisu. Smlouva by podle soudu byla uzavřena, pokud bude návrh           stejným způsobem akceptován.           S ohledem na současnou definici prostého elektronického podpisu a jeho           výslovnému  dovolení  pro  právní  jednání  vyjma  styku  s  veřejnoprávními           podepisujícími je i toto rozhodnutí podle našeho názoru již neaplikovatelné.           Za překonané ho považuje i literatura. 572             14.3  Elektronický podpis prostý ve formě unikátního ID           Otázkou platnosti prostého elektronického podpisu ve formě unikátního           hesla a uživatelského jména se zabýval Krajský soud v Českých Budějovicích           ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 24 Co 696/2015.           V této věci rozhodl soudní exekutor o zamítnutí exekučního návrhu na základě           pokynu exekučního soudu, podle kterého byla rozhodčí smlouva uzavřena           distančně prostřednictvím internetového uživatelského účtu povinné, a proto           nesplňovala požadavek písemnosti.           K  uzavření  smlouvy  a  rozhodčí  smlouvy  v  této  věci  mělo  dojít  tak,           že se povinná zaregistrovala v systému Klikpujcka.cz, při registraci uvedla           jméno, příjmení, číslo mobilního telefonu, adresu elektronické pošty a rodné           číslo. Následně byl vytvořen její uživatelský účet a současně došlo k vygene-           rování přístupových údajů, tedy uživatelského jména (ID) a hesla. ID jako           devítimístné náhodně vygenerované unikátní číslo bylo odesláno na email           povinné, a osmimístné unikátní heslo složené z číslic a malých a velkých           písmen, obdržela povinná formou SMS zprávy zaslané na číslo jejího mobil-           ního telefonu. Po přihlášení pomocí ID a hesla povinná doplnila další osobní           údaje a vyslovila souhlas s podmínkami rámcové smlouvy o úvěru a rozhodčí           smlouvy.              572  DONÁT, TOMÍŠEK, 2016, op. cit., s. 160.              194","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              První úvěr byl poskytnut pouze prostřednictvím poštovní poukázky, kdy             povinná byla jakožto výhradní adresát specifikována dle osobních údajů uve-             dených v rámci registračního procesu. Její identita tak byla ověřena pracov-             níkem doručovatele poštovní poukázky – České pošty.             Soud zde vyšel z toho, že „pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace             zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje             trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti             určitému subjektu“. Výslovně pak konstatoval, že „prostým elektronickým podpisem             může být oskenovaný vlastnoruční podpis, specifický PIN kód či dokonce jen jméno a pří-             jmení napsané pod textem emailu, obecně vzato tedy jakákoliv data označující původce             elektronického dokumentu.“              Závěr rozhodnutí je tedy takový, že povinná opatřila smlouvy včetně roz-             hodčí  doložky  prostým  elektronickým  podpisem.  Po  zadání  unikátních             identifikačních údajů vztahujících se výhradně k její osobě totiž mechanic-             kým prostředkem „kliknutím na virtuální tlačítko“ vyslovila souhlas s jejich             zněním. Soud zde konstatoval, že podobné smlouvy jsou označovány jako             „click-through“ smlouvy, u kterých je typický kontraktační proces kombinu-             jící prostý elektronický podpis (zde ID a heslo) s mechanickými prostředky             (klik myši na příslušné tlačítko). Zároveň soud v rozhodnutí také uvedl,             že „[p]ožadavek písemnosti je přitom splněn nejen prizmatem § 561 odst. 1 o.z., ale rov-             něž dle § 3 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, respektive § 562 odst. 2 o.z., dle nichž             se i nepodepsané elektronické dokumenty považují za podepsané, pokud zachycují obsah             dokumentu a umožňují identifikaci jednající osoby.“  573             Ve věcech s obdobnými skutkovými okolnostmi pak shodně s rozebíraným             rozhodnutím rozhodoval například Krajský soud v Ostravě v rozhodnutí             ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014, nebo rozsudek Krajského             soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 ICm 547/2016.              14.4  Potvrzení smluvních podmínek a zadání kódu z SMS              Ke  stejným  závěrům  jako  dříve  uvedená  rozhodnutí,  ve  kterých  soudy             dospěly k závěru o naplnění požadavku písemnosti při užití „click-through“             smluv a jejich podepsání pomocí unikátního hesla a uživatelského jména,              573  Otázce click-through a click-wrap smluv se věnujeme v kapitole 6.5.5 a otázce nepodepsa-                 ného elektronického jednání v kapitole 4.4.                                                                           195","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            dochází v současné době i některé nižší soudy. Jako příklad lze uvést rozhod-           nutí Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 13 C 90/2021.           V tomto rozhodnutí nejsou skutkové okolnosti uzavření smlouvy nijak blíže           rozvedeny. Soud v rozhodnutí pouze uvádí, že „[p]ředmětná smlouva o úvěru           měla být mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena za pomoci pro-           středků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku […]           a s § 562 odst. 1 občanského zákoníku“. Následně pak soud konstatuje svůj závěr,           že „ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat           za jiný typ elektronického podpisu tvořený kombinací kliknutí na příslušné pole v chrá-           něném webovém rozhraní předchůdce žalobkyně a zadání unikátního SMS kódu v tomto           rozhraní.“            Soud zde pak také odkázal na předchozí judikaturu (rozsudek Krajského           soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek           Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 ICm 547/2016), podle           které je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu           postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis. Toto rozhod-           nutí navíc výslovně konstatuje, že citovaná rozhodnutí vycházela z právní           úpravy zák. o el. podpisu, ale jejich závěry jsou platné i za současné právní           úpravy zák. o službách vytvářejících důvěru.            14.4.1  K písemnému právnímu jednání lze použít telefax            Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 23 Cdo           4093/2015 zabýval otázkou, zda lze za písemné považovat právní jednání           provedené a doručené prostřednictvím telefaxu. Rozhodnutí se na první           pohled může zdát jako věcně nerelevantní, nicméně jeho závěry mohou být           použitelné i pro právní jednání prováděná elektronickým prostředkem.           V této věci šlo o to, že výzva ke jmenování rozhodce byla doručena práv-           nímu zástupci žalobkyně prostřednictvím telefaxu. Soud prvního stupně           k tomu konstatoval, že „[d]oručení faxem má stejnou relevanci jako doručení poštou,           námitka dlužníka, že vzhledem k důležitosti výzvy ke jmenování rozhodce, měla být tato           výzva doručena do vlastních rukou poštou, je bezpředmětná.“ Ke stejnému závěru           dospěl i odvolací soud, podle kterého faxová výzva žalované splňovala nále-           žitosti platného právního úkonu učiněného v písemné formě – bylo možné                196","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              jednoznačně určit jejího odesílatele, adresáta i obsah. Součástí byl i vlastno-             ruční podpis právního zástupce žalované.             V dovolacím řízení pak Nejvyšší soud uzavřel: „Vzhledem k tomu, že v případě             telefaxu se skenuje psaný text z listu papíru a zasílá se na jiný faxový přístroj, který             zprávu přijme a vytiskne její kopii na list papíru, je v případě podepsané textové zprávy             dodržen požadavek písemné formy, neboť lze identifikovat osobu, která právní úkon             učinila. Lze tedy přijmout závěr, že právní úkon učiněný prostřednictvím telefaxu splňuje             požadavek písemné formy, jestliže je podepsán osobou, která tento úkon činí.“             Nejvyšší soud také nepřisvědčil námitce dovolatele, že výzva ke jmenování             rozhodce měla být (vzhledem k důležitosti) doručena minimálně doporučeně             poštou. V této souvislosti konstatoval, že strany si ujednaly pouze požada-             vek písemnosti výzvy a ten byl naplněn. Žádná další dohoda stran ohledně             způsobu doručení výzvy nebyla. Soud tak uzavřel, že nelze přikládat větší             váhu písemnému právnímu úkonu, který byl doručen doporučeně poštou             než písemnému právnímu úkonu učiněnému faxem.             Rozhodnutí je z našeho pohledu důležité s ohledem právě na toto závěrečné             konstatování o rovnosti písemného právního úkonu v podobě vlastnoručně             podepsané písemnosti s písemným právním úkonem provedeným telefaxem.             Tento závěr by mělo být možné vztáhnout i na písemný právní úkon prove-             dený prostřednictvím kteréhokoliv elektronického prostředku.             Klademe si však otázku, zda je třeba trvat na požadavku soudu na existenci             podpisu na odesílané faxové zprávě i za situace, kdy je z ní patrný obsah             právního jednání a lze určit jednající osobu. Naplnění požadavku písemnosti             tímto způsobem konstatoval v této věci i odvolací soud („Faxová výzva žalo-             vané splňuje náležitosti platného právního úkonu učiněného v písemné formě, neboť lze             jednoznačně určit jejího odesílatele, adresáta i obsah.“). Podpis tak zřejmě považoval             jako „něco navíc“ („Součástí je i vlastnoruční podpis právního zástupce žalované.“).             Nejvyšší soud však konstatoval, že podpis je nezbytnou součástí tohoto práv-             ního jednání.                                                                                    197","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            14.5  Doručení předžalobní výzvy e-mailem           Považujeme za vhodné zmínit také rozhodnutí Krajského soudu v Brně           ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. 27 Co 86/2017, ve kterém byl soud postaven před           otázku platnosti doručení předžalobní výzvy prostřednictvím e-mailu.           Soud prvního stupně v této věci rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo           na náhradu nákladů řízení.  To odůvodnil tím, že žalobce soudu nepředlo-                                 574           žil předžalobní upomínku ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. a neprokázal její           odeslání žalovanému. Vyšel z toho, že krom stanovených náležitostí musí být           předžalobní upomínka zaslána v písemné formě a prokazatelným způsobem.           Zaslání e-mailové upomínky nepovažoval soud prvního stupně za dostačující.           Odvolací soud vyšel z toho, že v daném případě komunikovali účastníci řízení           při uzavírání smlouvy výhradně elektronicky e-mailem. Šlo o komunikaci           pro jejich obchodní styk obvyklou a vedenou prostřednictvím žalovaným udá-           vané e-mailové adresy, kterou odvolací soud považoval za adresu pro doru-           čování dle § 142a odst. 1 o. s. ř.  Soud proto uzavřel, že „v situaci, kdy žalobce                                    575           se žalovaným uzavřel smlouvu, jejíž splnění vymáhá soudně, prostřednictvím e-mailové           komunikace, splňuje požadavky výzvy k plnění dle § 142a odst. 1 o. s. ř. i předžalobní           výzva k plnění, kterou žalobce zaslal e-mailem žalovanému v předepsané lhůtě na elek-           tronickou (e-mailovou) adresu udávanou žalovaným v obchodním styku účastníků.“  576           Význam uváděného rozhodnutí spočívá v uznání výzvy zaslané e-mailem           za písemné právní jednání. Odvolací soud se zde ani nepouštěl do úvahy, zda           lze takovou výzvu považovat za podepsanou. To však nepovažujeme za nedo-           statek rozhodnutí a zřejmě absence podpisu nebyla ani v řízení namítána.           Zároveň lze z rozhodnutí dovodit, že odvolací soud při posouzení předmětné           věci vycházel i z jednání stran předcházejícího zaslání předžalobní výzvy.           Pokud bychom tento závěr zobecnili na smlouvy uzavřené prostřednictvím           elektronických prostředků typu e-mailu, pak by některá ze stran neměla           úspěšně namítat neplatnost smlouvy z důvodu absence elektronického pod-           pisu či jiného důvodu souvisejícího s elektronickou podobou smlouvy, když           následně strany dle této smlouvy plnily a dále komunikovaly prostřednictvím           prostředku užitého pro uzavření smlouvy.            574  Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 294 C 52/2016.           575  Bod 23 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. 27 Co 86/2017.           576  Ibid., bod 25.              198","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              14.6  E-mail musí být podepsán elektronickým podpisem             Městský soud v Praze jako soud odvolací v rozsudku ze dne 4. 12. 2018, č. j.             15 Co 356/2018-162 dospěl k závěru, že námitky proti výpovědi z nájmu             prostor  sloužících  k  podnikání,  které  žalobkyně  podala  e-mailem,  nelze             považovat za námitky v písemné formě, jelikož tento e-mail nebyl podepsán             elektronickým podpisem. K témuž závěru dospěl v rámci dovolacího řízení             i Nejvyšší soud, který konstatoval, že „[n]ámitky jsou právním jednáním, pro které             je zákonem vyžadována písemná forma (§ 2314 o. z.), proto není důvodu posuzovat             požadavky na zachování písemné formy u námitek odlišným způsobem, než jak je tomu             u jiných právních jednání. Vznesla-li žalobkyně Námitky e-mailem ze dne 14. 6. 2016,             který nebyl opatřen elektronickým podpisem, je závěr odvolacího soudu, že nedodržela             písemnou formu Námitek, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.“  577             Odůvodnění tohoto rozhodnutí je velmi stručné. Nevyplývají z něj bohu-             žel další relevantní skutkové skutečnosti, například, zda e-mailová adresa             žalobkyně obsahovala její jméno a příjmení, zda byl e-mail zakončen jménem             a příjmením žalobkyně či jestli žalobkyně dříve z této e-mailové adresy s žalo-             vanou komunikovala a žalované byla tato adresa známa. Z rozhodnutí tedy             nelze učinit nějaký zobecňující závěr ve vztahu k tématu. Je nicméně vhodné             na toto rozhodnutí upozornit a vzít jej v úvahu kvůli jeho závěru o nenapl-             nění požadavku na písemnou formu prostřednictví e-mailu.              14.7  Elektronický podpis prostý sám neobstojí              Postoupením pohledávky v elektronické podobě se zabýval Městský soud             v Praze ze dne 8. 7. 2020, sp. zn. 18 Co 187/2018. V této věci byla vymáhána             pohledávka postoupená na žalobce smlouvou, která „byla podepsána pomoci             myši do prázdného pole na obrazovce a podpis pak byl přenesen na formulář, který             poškozená nepodepsala“.  Smlouva byla uzavřena tak, že poškozená, která svou                               578             pohledávku postoupila, postupně na webových stránkách žalobce odklikávala             jednotlivé kroky kontraktace a v jednom z kroků vyplnila v poli za pomoci             myši svůj podpis.                 577  Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1230/2019.             578  Bod 3 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020, sp. zn. 18 Co 187/2018.                                                                           199","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Nalézací soud tak byl postaven před otázku, zda došlo k platnému postou-           pení pohledávky na žalobce, tedy zda byla platně uzavřena smlouva, resp.           jestli byla řádně podepsána. Nalézací soud pak konstatoval, že k platnému           uzavření smlouvy o postoupení pohledávky vůbec nemohlo dojít. Uvedl,           že předpokladem uzavření jakékoliv smlouvy je plné srozumění smluvních           stran s obsahem smlouvy a tato smlouva musí být podepsána. Podle soudu           tak nebyla žalobcem předložená smlouva uzavřena, jelikož během online           uzavírání smlouvy nebyl tento dokument poškozenou akceptován a poško-           zená nikdy k tomuto dokumentu nepřipojila svůj podpis. Její podpis nebyl           vyplněn na žalobcem předloženém dokumentu, ale „byl přenesen datovou formou           na předmětný dokument, který poškozenou vyhotoven nebyl“. 579           Toto  rozhodnutí  bylo  poté  potvrzeno  i  odvolacím  soudem.  Ten  uvedl,           že účastníci postupní smlouvy si ve smyslu § 559 obč. zák. zvolili písemnou           formu postupní smlouvy, která ke své platnosti vyžadovala podpis jednající           osoby. Odvolací soud k tomu dovodil, že podepsanou osobu může český           soud identifikovat se „značnou úrovní důvěry“ pouze v případě kvalifikovaného           a zaručeného elektronického podpisu a zaručeného elektronického podpisu           založeného na kvalifikovaném certifikátu. Všechny ostatní elektronické pod-           pisy je třeba přijmout jako důkaz, ale podle soudu nelze bez dalších tvr-           zení a důkazů mít za prokázané, že jde o podpis jednající osoby. Ve vztahu           k předmětné věci dokonce soud uvádí, že se fakticky vůbec nemuselo jednat           o podpis postupitelky či obrázek podpisu mohl být dokonce sejmut z jiného           dokumentu a bez vůle uvedené osoby mohl být vložen do dokumentu ozna-           čeného jako postupní smlouva. 580           Na první pohled se toto rozhodnutí nemusí jevit jako příliš šťastné. Mohlo           by se z něj zdát, že nalézací a odvolací soud zde zcela pominuly vymezení           elektronického podpisu v nařízení eIDAS.  Podpis postupitelky totiž tuto                                               581           definici podle informací vyplývajících z rozhodnutí splní. Postupitelka zřejmě           vytvořila pomocí myši obraz svého podpisu, tedy data, která používá k pode-           psání. Ta byla následně připojena ke postupní smlouvě jakožto jiným datům.               579  Bod 5 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020, sp. zn. 18 Co 187/202018.           580  Ibid., body 22 a 23.           581  Čl. 3 odst. 10 nařízení eIDAS.              200","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              Soud však nezpochybnil, že by použitá technika nepředstavovala elektronický             podpis prostý. Podle § 565 obč. zák. je na každém, kdo se dovolává soukromé             listiny, aby dokázal její pravost a správnost. I kdyby byla soukromá listina             použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, zavádí toto ustanovení             pouze vyvratitelnou právní domněnku, že pravost a správnost listiny byla             podepisující osobou uznána. Z předmětného rozhodnutí vyplývá, že žalo-             vaný zpochybnil podpis na postupní smlouvě a žalobce neunesl břemeno             tvrzení a důkazní, že jde skutečně o podpis postupitelky. Že důkazní břemeno             v této souvislosti tížilo žalobce, vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu zmi-             ňované v předchozím textu.             Domníváme se, že by předmětné rozhodnutí nemělo být zobecňováno v tom             smyslu, že by soud měl při každém předložení listiny podepsané elektro-             nickým podpisem prostým vyžadovat i další důkazy pro prokázání pravosti             podpisu. K tomu by mělo dojít pouze v případě, že pravost podpisu bude             v řízení zpochybněna. Opačný závěr není podle nás správný – při dokazování             listinou podepsanou vlastnoručním podpisem také soud nebude vyžadovat             v každém jednotlivém případě předložení znaleckého posudku posuzujícího             pravost podpisu.              14.8  Písemnost jen s uznávaným elektronickým podpisem             Další zajímavé rozhodnutí, které odmítá užití elektronického podpisu pros-             tého, je rozhodnutí Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 208             C 115/2021. Zde se soud věnoval smlouvě uzavřené v elektronické podobě             tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o půjčku             vyplněním formuláře na internetových stránkách. V rámci toho vyplnil své             identifikační údaje a pod takto získanou elektronickou identitou pak elektro-             nicky (kliknutím) vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluv-             ními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních             podmínek.              Soud zde konstatoval, že smlouva o zápůjčce ke své platnosti nevyžaduje             písemnou formu právního jednání a lze ji tedy uzavřít v libovolné formě.             Proto  se  soud  nezabýval  tím,  zda  smlouva  byla  uzavřena  elektronicky             v písemné formě.                                                                             201","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Soud však uvedl, že patrně nebyla uzavřena ani v souladu s § 562 obč. zák.,           „neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěry-           hodné identifikace a autentizace žalovaného (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu           s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU)“. 582           I přes svůj závěr o možnosti uzavřít předmětnou smlouvu v libovolné formě           se v rozhodnutí soud také zabýval úvahou, zda byl o právním jednání uči-           něn spolehlivý záznam v elektronickém systému provedený systematicky,           posloupně a chráněný proti změnám dle § 562 odst. 2 obč. zák., či zda byla           smlouva elektronicky podepsána. K tomu soud uvedl, že „[z] předložených           dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém           systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti           změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elek-           tronicky podepsána, a to nejen kvalifikovaným elektronickým podpisem (podle čl. 25           Nařízení eIDAS), ale ani některou z nižších úrovní elektronického podpisu (uznávaným           či jen zaručeným elektronickým podpisem).“  583           V rozhodované věci však podle soudu nebylo pochyb o tom, jaké osobě           a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny. Výplata finančních           prostředků byla prokázána výpisem z účtu právního předchůdce žalobkyně,           a tím byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, a také skuteč-           nost, že podle sjednaných podmínek převzala půjčenou částku. Nedostatek           písemné formy tak nebyl dle soudu relevantní. 584           Soud tak v tomto rozhodnutí nevzal v úvahu možnost podepsat právní jed-           nání v soukromém právním styku pouze elektronickým podpisem prostým.           Z rozhodnutí se jeví, že by za řádně podepsané elektronické právní jednání           považoval pouze elektronický dokument podepsaný kvalifikovaným elektro-           nickým podpisem, zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvali-           fikovaném certifikátu nebo zaručeným elektronickým podpisem. Soud však           i přes tuto skutečnost dospěl k závěru, že deficit písemnosti v dané věci           je bez významu, jelikož předmětnou smlouvu bylo možné uzavřít i v jiné           než písemné formě.              582  Bod  9  rozhodnutí  Okresního  soudu  v  Kladně  se  v  rozhodnutí  ze  dne  31.  8.  2021,              sp. zn. 208 C 115/2021.           583  Ibid.           584  Ibid., body 4 a 10.              202","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              14.9  PIN jako elektronický podpis smlouvy             Jako příklad rozhodnutí, ve kterém soud vzal v úvahu smlouvu uzavřenou             elektronicky a podepsanou vložením PIN kódu na webové stránce, lze zmí-             nit také rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 10. 2021,             sp. zn. C 375/2021.              V této věci byla smlouva uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku.             Žalovaný  prostřednictvím  těchto  prostředků  požádal  elektronicky  pode-             psaným návrhem smlouvy žalobkyni o její uzavření. Elektronický podpis             tohoto návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, který byl žalovanému             zaslán prostřednictvím SMS. Žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením             smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka žalobkyně.              K uvedenému způsobu elektronické kontraktace soud konstatoval, že elek-             tronické podpisy stran byly učiněny v souladu se zák. o službách vytvářejících             důvěru. Na základě tohoto závěru soud nejprve vystavil elektronický platební             rozkaz, který byl však následně zrušen pro jeho nedoručení žalovanému.             Následně vydal předmětné rozhodnutí, kterým žalobě vyhověl a žalobci při-             znal úhradu dlužné částky.               14.10 Uznání pouze kvalifikovaných a zaručených podpisů             Zcela opačně však rozhodl Okresní soud v Karviné rozhodnutím ze dne             14. 1. 2022, sp. zn. 24 C 233/2021.             V této věci měl žalobce se žalovaným uzavřít smlouvu o zápůjčce, na základě             které žalobce poskytl žalovanému převodem na jeho bankovní účet peněžní             prostředky. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky.             Na ni si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy a nastavil             si splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce             formulář,  do  kterého  zadal  osobní  údaje  včetně  svého  telefonního  čísla             a emailové adresy. Následně žalovaný zaškrtl políčko potvrzující seznámení             se zněním smlouvy a všeobecných obchodních podmínek a projevil souhlas             s jejich zněním. Smlouva o zápůjčce měla být žalovaným podepsána elektro-             nicky – PINem, který byl zaslán na jeho telefonní číslo.             Smlouva předložená žalobcem soudu obsahovala podpisy za žalobce, a za žalo-             vaného místo vlastnoručního podpisu číslo PIN kódu. Soud se věnoval                                                                            203","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            otázce, zda lze uznat tento způsob podpisu za platný, přičemž konstatoval,           že na smlouvě chybí podpis žalovaného. K tomu dospěl na základě úvahy,           že podle nařízení eIDAS má účinky vlastnoručního podpisu jen kvalifikovaný           elektronický podpis. Následně soud vyložil, jaké požadavky na kvalifikovaný           elektronický podpis klade toto nařízení. Vyložil i požadavky kladené na zaru-           čený elektronický podpis. V návaznosti na to konstatoval, že PIN kód uvede-           ný na smlouvě kvalifikovaným či zaručeným elektronickým podpisem není,           neboť tyto podmínky nesplňuje. Za situace, že ani z ostatních předložených           důkazů nevyplynulo, že by žalovaný smlouvu o zápůjčce uzavřel, dospěl soud           k závěru, že pro absenci podpisu žalovaného je smlouva neplatná.           Soud sice shledal neplatnost i z dalšího důvodu souvisejícího s neposouzením           schopnosti úvěr splácet. Rozhodnutí však v části věnované elektronickému           podpisu nelze podle našeho názoru hodnotit jinak, než jako nepříliš šťastné.           Soudem citovaný čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS zakotvuje pravidlo, že napříč           Evropskou unií a některými třetími zeměmi musí být kvalifikovaný elektro-           nický podpis postaven naroveň vlastnoručnímu podpisu. To ale neznamená,           že by za vlastnoruční podpis neměl být považován i jiný elektronický podpis,           pokud příslušný právní řád takový účinek jinému elektronickému podpisu           přizná. To činí náš zák. o službách vytvářejících důvěru v § 7, který umož-           ňuje použití jakéhokoliv elektronického podpisu, není-li právně jednáno vůči           veřejnoprávnímu podepisujícímu či další osobě při výkonu působnosti. Zdá           se také, že soud přehlédl odstavec 1 jím citovaného čl. 25 nařízení eIDAS. Zde           totiž nařízení eIDAS konstatuje, že elektronickému podpisu nesmějí být upí-           rány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním řízení pouze           z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky           na kvalifikované elektronické podpisy. Z rozhodnutí se jeví, že by kromě           kvalifikovaného elektronického podpisu uznal za platný i zaručený elektro-           nický podpis. Byť soud v rozhodnutí zmínil § 7 zák. o službách vytvářejících           důvěru, nevěnoval se již odůvodnění svého závěru, že za platný podpis lze           uznat pouze zaručený a kvalifikovaný elektronický podpis.            14.11 Neplatnost smlouvy podepsané vložením SMS kódu            Okresní  soud  v  Berouně  se  v  rozhodnutí  ze  dne  21.  12.  2021,           sp. zn. 18 C 225/2021, zabýval otázkou platnosti uvěrové smlouvy podepsané               204","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              vložením SMS kódu zaslaného na telefonní číslo žalovaného po jeho před-             chozí identifikaci.             K uzavření smlouvy v této věci mělo dojít tak, že žalovaný vyplnil požado-             vané údaje a po automatizovaném schvalovacím procesu byla žádost o úvěr             žalovaného schválena. Žalobkyně následně žalovanému zaslala podpisový             SMS kód na telefonní číslo, které žalovaný uvedl ve své žádosti, a na inter-             netových stránkách se objevil text smlouvy. Žalovaný poté kód z SMS vložil             do zobrazeného pole a smlouva byla následně žalovanému zaslána na jeho             e-mailovou adresu. Na základě toho byly žalovanému poukázány peněžní             prostředky. Soud v rozhodnutí uvádí, že identita žalovaného byla ověřena             kopií občanského průkazu a kopií záhlaví výpisu z bankovního účtu žalova-             ného vedeného na jeho jméno. Považoval za prokázanou časovou souslednost             mezi žádostí o úvěr, prověřením žádosti, odsouhlasením žádosti ze strany             žalobkyně, oznámením o schválení úvěru žalovanému a následným zaslá-             ním SMS kódu žalovanému za účelem podpisu úvěrové smlouvy. Smlouva             měla být podepsána tak, že u jména žalovaného bylo ve smlouvě v podobě             PDF dokumentu připojeno datum a čas podpisu spolu s IP adresou a kódem             z SMS zaslané žalovanému. Za žalobkyni smlouvu podepsala osoba opráv-             něná jednat za žalobkyni připojením grafického znázornění jejího podpisu.              Soud však konstatoval, že k předložené smlouvě nejsou připojeny žádné elek-             tronické podpisy. K tomuto závěru dospěl soud přesto, že neměl pochybnost             o tom, že žalobkyně zaslala žalovanému SMS kód k potvrzení přijetí návrhu             úvěrové smlouvy. Nepovažoval však za prokázáno, že žalovaný zaslaným             kódem podepsal právě smlouvu předloženou žalobkyní. Předložený PDF             dokument neobsahoval „žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny pod-             pisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě),             tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uzná-             vaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež             by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).“ Nadto             soud konstatoval, že „není soudu z jevné, jak je možné do elektronického dokumentu             pojmout vlastnoruční podpis, tedy opět může jíž pouze o grafickou podobu, tentokrát vlast-             noručního podpisu, která byla vložena přímo do dat dokumentu, nikoliv k datům obsahu-             jícím smlouvu připojený.“ Z rozhodnutí také vyplývá, že soud by za elektronický                                                                              205","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            podpis považoval pouze data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit,           že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny.           V tomto rozhodnutí soud tedy opomíjí existenci elektronického podpisu pro-           stého a zcela rezignuje na úvahu o tom, zda předložená smlouva nemohla být           podepsána touto základní úrovní elektronického podpisu. Soud za elektro-           nický podpis považoval pouze zaručený a kvalifikovaný elektronický podpis,           což je závěr v rozporu s nařízením eIDAS a zák. o službách vytvářejících           důvěru. Jako nesprávný se nám jeví také závěr o tom, že elektronický pod-           pis musí zajistit integritu dat. Zajištění integrity dat je nepochybně přidaná           hodnota zaručeného elektronického podpisu a vyšších úrovní elektronického           podpisu. Lze jí však docílit i prostřednictvím jiných technik než elektronickým           podpisem. Elektronický dokument bude možné například opatřit elektronic-           kou pečetí, jejíž smyslem je kromě zaručení původu dat také zajištění jejich           integrity. Lze také k záznamům o právním jednání užít takový systém, který           bude ve smyslu § 562 odst. 2 obč. zák. zajišťovat provedení těchto záznamů           systematicky, posloupně a s ochranou proti změnám. Ani vlastnoruční pod-           pis nezaručí, že by s obsahem listinné smlouvy nebylo nijak manipulováno.           Pokud nepůjde o listinný dokument o jednom listu papíru či nebude podepi-           sován každý list, bude pro ochranu dokumentu proti výměně některých listů           či jiné manipulaci s obsahem třeba užít dalších prostředků. Nedomníváme           se tak, že by elektronický podpis měl bez dalšího zajišťovat integritu pode-           psané smlouvy. I pokud bychom přistoupili na závěr, že soud má v každém           případě požadovat elektronický dokument se zajištěnou ochranou integrity           obsahu, pak je třeba připustit naplnění tohoto požadavku i jiným způsobem,           než pouze elektronickým podpisem.            14.12 Prokázání identity podepisujícího a integrity dokumentu            Vlastnostmi elektronických podpisů a dokumentů se zabýval také Okresní           soud v Karviné ve svém rozhodnutí ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 109 C 380/2021.            V  něm  soud  bohužel  neuvádí,  jakým  způsobem  měla  být  smlouva  uza-           vřena. Konstatuje pouze, že žaloba byla odůvodněna tvrzením, že právní           předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru prostřednictvím           elektronických prostředků komunikace na dálku. Soud si položil otázku, jak           lze smlouvu elektronicky podepsat. Konstatoval, že ve vztahu k písemně              206","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              uzavřené smlouvě je zřejmé, že lze smlouvu písemně uzavřít také prostřed-             nictvím elektronických prostředků. Za podstatnou náležitost elektronicky             uzavřené  smlouvy  považoval  elektronický  podpis  jednající  osoby.  Pokud             by žalovaný podle soudu smlouvu o úvěru podepsal připojením určitých             dat sloužících k podpisu, vždy je z hlediska dokazování podstatné prokázat             jednak identitu jednající osoby a jednak integritu (nezměnitelnost) podepsa-             ného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností však             podle soudu poskytuje pouze kvalifikovaný nebo uznávaný elektronický pod-             pis. Všechny ostatní elektronické podpisy tyto záruky dle soudu neposkytují             a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými             důkazy. Na základě toho soud uzavřel, že písemná forma v řízení nebyla             prokázána, písemná ani jiná smlouva nebyla uzavřena, a žalobu tak v celém             rozsahu zamítl.             Z rozhodnutí se jeví, že by soud uznal za platný i elektronický podpis prostý.             To však pouze za splnění požadavku prokázání identity podepisující osoby             a zajištění integrity podepsaného dokumentu, přičemž oba by měl podle             soudu zajistit užitý elektronický podpis. Prokázat identitu podepisující osoby             je v řízení klíčové. Smysl dává i požadavek na prokázání, že smlouva byla             podepsána v podobě předložené soudu. To, jak tyto požadavky vyložil soud,             ale nemá oporu v zákonu. V této práci již bylo na více místech konstatováno,             že elektronický podpis nemusí sloužit k prokázání totožnosti podepisující             osoby, ale jde pouze o data používaná k podepsání. K identifikaci pode-             pisujícího může dojít jiným způsobem než užitím elektronického podpisu.             Rovněž se nedomníváme, že by musela být a priori zajištěna integrita elek-             tronicky podepsané smlouvy. Pokud nebude integrita elektronického doku-             mentu technicky zajištěna, ale strany obsah smlouvy nebudou rozporovat,             pak se domnívám, že není třeba zajištění integrity dokumentu dokazovat.             Zároveň nám není jasné, z čeho vyplývá závěr soudu, že integritu smlouvy             by měl zprostředkovat elektronický podpis. Integrity dokumentu lze totiž             docílit i jinými prostředky, než pouze elektronickým podpisem. 585                   585  Této otázce se věnujeme například v kapitole 6.5 o dynamickém biometrickém podpisu.                                                                           207","","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              15  SOUDY, SMLOUVY UZAVŘENÉ ONLINE                   A ELEKTRONICKÉ DŮKAZY               Podle našeho názoru je na místě, aby se elektronickým smlouvám a důkazům             více otevřely i soudy. Neplédujeme zde rozhodně za to, aby soudy považo-             valy za platné a řádně elektronicky podepsané jakékoliv smlouvy opatřené             jen elektronickým podpisem prostým bez dalších úvah a dokazování. Je jistě             třeba poskytnout ochranu těm účastníkům sporu, kteří smlouvu zjevně nepo-             depsali či ji podepsali s jiným obsahem než s tím, který byl předložen soudu.             Nelze na základě požadavku na efektivitu právního styku (především v pří-             padě e-commerce) a bezformálnosti zcela rezignovat na požadavek určité formy             pro některá právní jednání.  Na druhou stranu ale není na místě elektronicky                                    586             podepsané smlouvy odmítat jen z toho důvodu, že nebyly podepsány někte-             rou z vyšších úrovní elektronického podpisu. Vhodné není ani přehnané             adorování vlastnoručního podpisu oproti elektronickému. Ani vlastnoruční             podpis nezaručuje bez dalšího pravost listiny. Lze v této souvislosti odkázat             na konstatování Nejvyššího správního soudu:                   „Podpis, není-li úředně ověřen, totiž za běžných okolností není nic víc než ome-                   zeně spolehlivý autentifikační prostředek – jeho přítomnost na podání obvykle                   zvyšuje pravděpodobnost, že je učinil vskutku ten, kdo v něm je za podatele ozna-                   čen, ale málokdy o tom dává jistotu. Za normálních okolností, chovají-li se lidé                   rozumně a poctivě, z čehož je nutno vycházet, je nepochybně jakousi ‚originální                   značkou‘ toho, kdo se podepsal. Není však příliš obtížné běžný (neověřený) pod-                   pis padělat, napodobit či vytvořit (ať ve zlém či dobrém úmyslu) podání pouze                   navenek vypadající jako učiněné osobou, jež je v něm za podatele deklarována,                   a toto podání podepsat zcela jiným podpisem, než jaký skutečně užívá osoba, jíž                   je podání přičítáno. Proto je třeba za běžných okolností vycházet z toho, že ten, kdo                   je v podání jako podatel označen, jím je, ledaže vyvstanou rozumné důvody k jiné                   domněnce či pochybě, že tomu je či může být jinak; tuto domněnku či pochybu                   pak musí správní orgán prověřit a zařídit se podle výsledků svých z jištění.“  587               586  Již v roce 1941 Fuller uváděl, že „[n]avzdory údajné moderní tendenci k ‚neformálnosti‘ není pří-                 liš důvodů domnívat se, že problém formy v budoucnu zmizí. Záměry, které jsou základem používání                 formálních náležitostí, si zachovají svou relevanci, dokud budou lidé jeden druhému skládat sliby.“                 (FULLER, 1941, op. cit., s. 822).             587  Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 2 As 80/2017.                                                                           209","Podobně Korbel s Melzerem uvádí, že listinná forma písemného právního           jednání s vlastnoručním podpisem negarantuje stoprocentní určitost autora           podpisu. Vytváří podle nich pouze důkaz, na jehož základě lze s určitou prav-           děpodobností předpokládat, že autorem projevu vůle na listině je osoba, která           ji podepsala.  Mohlo by se zdát, že nejvyšší míru právní jistoty a důkazní                     588           síly bude představovat úředně ověřený vlastnoruční podpis. Ten by se dal           považovat za nejvyšší formu vlastnoručního podpisu.  Jak ale upozorňuje                                                        589           Smejkal, nelze vyloučit nepravdivé ověření na základě protiprávního jednání           úřední osoby, provedení ověření na základě odcizeného nebo padělaného           dokladu, ani následné pozměnění listiny s ověřeným podpisem. Poukazuje           také na spory o pravost podpisu, ve kterých písmoznalci přicházejí s proti-           chůdnými posudky. Z těchto důvodů je podle něj „třeba absolutizování pode-           psaných papírových dokumentů s úředně ověřeným podpisem a nezlomnou víru v jejich           nedotknutelnost odmítnout.“  590            Stále více se začínají objevovat rozhodnutí soudů, ve kterých soudy již vychází           z občanského zákoníku a z jeho § 561 a § 562 či dalších relevantních usta-           novení, zák. o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce anebo           nařízení eIDAS. Některé soudy uznávají za platné smlouvy opatřené pouze           elektronickým podpisem prostým. Objevují se však stále i rozhodnutí, ve kte-           rých soudy konstatují neplatnost takto uzavřených smluv. Soudy v těchto           rozhodnutích buď projevují názor, že za elektronický podpis by měl být           akceptován pouze kvalifikovaný či zaručený elektronický podpis, případně           kladou na dokazování elektronickým podpisem prostým nepřiměřené nároky.           Při dokazování dokumenty, bez ohledu na to, zda listinnými či elektronic-           kými, je třeba brát v úvahu i další skutečnosti. Důkazní spolehlivost doku-           mentu může být podle Polčáka konstatována až jako výsledná kombinace           jednotlivých skutkových informací, tedy vztahu k prokazované skutečnosti,           obsahových a formálních parametrů a koherence s ostatními prokazovanými           skutečnostmi. Nelze tedy podle něj, až na výjimky, a to ani v případě zna-           leckého potvrzení pravosti dokumentu, bez dalšího jen sylogisticky vycházet           z obsahu dokumentu a považovat jej za spolehlivě prokázanou pravdu. 591            588  KORBEL, MELZER, 2014, op. cit., s. 35.           589  MATEJKA, CHUM, 2002, op. cit., s. 28.           590  SMEJKAL, 2019, op. cit., s. 345.           591  POLČÁK, 2011, op. cit., s. 54.","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              To  odpovídá  i  závěrům  Nejvyššího  soudu.  Ten  v  rozhodnutí  ze  dne             26. 11. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1110/2019 konstatoval:             „I nejednoznačný závěr znalce týkající se pravosti podpisu uvedenou osobou na posuzované             listině ještě neznamená, že soud na podkladě dalších provedených důkazů a s přihlédnu-             tím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, nemůže nakonec dospět k jednoznačnému závěru,             že podpis na předmětné listině není pravým podpisem dotčené osoby. Soud je totiž povinen             hodnotit nejen předmětný znalecký posudek včetně výslechu znalce, ale také další v řízení             provedené důkaz y, a to s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Teprve po tako-             vém zhodnocení všech právně významných okolností může soud na podkladě přijatých             dílčích skutkových z jištění formulovat závěr o skutkovém stavu, jenž posléze podrobí             právnímu posouzení věci.“              Soudy  by  v  případě  tvrzené  neplatnosti  elektronicky  uzavřené  smlouvy             měly vycházet i z jednání stran následujícího po sporném uzavření smlouvy.             Zejména při dokazování elektronickým podpisem prostým bude k proká-             zání jeho pravosti zřejmě potřeba dalších důkazů (k tomu také viz výše).             Podobně například Krajský soud v Brně v dříve rozebíraném rozhodnutí             vzal v úvahu i jednání stran předcházející zaslání předžalobní výzvy.  Pokud                                                                      592             by strany sporné smlouvy následně dle ní plnily a dále spolu čile komu-             nikovaly prostřednictvím prostředku užitého pro uzavření smlouvy, neměl             by podle našeho názoru soud učinit závěr o neplatnosti smlouvy jen pro její             elektronickou formu a podepsání elektronickým podpisem prostým. Pro tyto             účely je například na Slovensku v rámci zvažované rekodifikace občanského             práva navrženo zavedení vyvratitelné právní domněnky. Podle ní by se před-             pokládalo, že projev vůle podepsaný kvalifikovaným elektronickým podpisem             uskutečnila tato osoba. Podobná domněnka by platila, pokud by byl projev             vůle uskutečněný z elektronické adresy, kterou určitá osoba používala v před-             cházejícím styku s adresátem anebo kterou oznámila adresátovi či veřejně. 593                     592  Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. 27 Co 86/2017.             593  Pracovné návrhy paragrafových znení predkladané na verejnú a odbornú diskusiu. mini-                 sterstvo spravodlivosti SR [online]. [cit. 11. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.justice.gov.                 sk/aktualne-temy/rekodifikacia-sukromneho-prava/                                                                           211","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            15.1  Shrnutí k aktuálním trendům soudního rozhodování           V soudní praxi se začínají stále více objevovat rozhodnutí, ve kterých se soudy           musí potýkat s elektronicky podepsanými smlouvami. V některých z nich           již vychází z příslušných ustanovení občanského zákoníku, zák. o službách           vytvářejících důvěru a nařízení eIDAS. Lze nalézt rozhodnutí, ve kterých           soudy uznávají za platné smlouvy opatřené pouze elektronickým podpisem           prostým i v podobě zadání PINu zaslaného přes SMS na telefonní číslo           podepisující osoby, která byla předtím identifikována.           Na druhou stranu se lze však setkat také s rozhodnutími, ve kterých soudy           tuto nejnižší úroveň elektronického podpisu odmítají. Trend v těchto roz-           hodnutích lze shrnout takto:             1.  Soudy v nich mají tendenci připisovat platnost téměř výhradně zaruče-                nému elektronickému podpisu a vyšším úrovním elektronického podpisu.             2.  Elektronický podpis má prokázat identitu jednající osoby.             3.  Je třeba prokázat připojení dat představujících podpis k datům před-                stavujícím předloženou smlouvu.             4.  Elektronický podpis má zajistit integritu dokumentu. Některé soudy                v této souvislosti zkoumají, zda jsou smlouvy vedeny v elektronickém                systému se záznamy údajů o právním jednání vedeném systematicky,                posloupně a s ochranou proti změnám dle § 562 odst. 2 obč. zák.           Požadavky soudů v těchto rozhodnutích lze shrnout tak, že v nich soudy           v zásadě vyžadují naplnění požadavků na zaručené elektronické podpisy           v čl. 26 nařízení eIDAS.           Zcela souhlasíme se závěrem prezentovaným Korbelem, Kovářem a Jarošem,           kteří konstatují: „[N]ázor, že by soudy měly v soukromém právu uznávat pouze kva-           lifikované elektronické podpisy nebo zaručené podpisy založené na kvalifikovaném cer-           tifikátu, a nikoli běžné zaručené podpisy nebo prosté elektronické podpisy, považujeme           za ničím nepodložený, přímo odporující § 7 ZSVD a tím pádem protiprávní a zcela           neudržitelný. Požadavek podepisování pouze vyššími úrovněmi elektronického podpisu           je s ohledem na digitální (ne)kompetence všech vrstev naší populace i praktické aspekty           nenaplnitelný, zákon ho nevyžaduje a neměla by ho k samotné platnosti elektronického           jednání nerealisticky vyžadovat ani judikatura.“  594            594  KORBEL, KOVÁŘ, JAROŠ, 2021, op. cit., s. 13.              212","III. Využití digitálních technologií po uzavření smlouvy              Na základě soudních rozhodnutí citovaných v této kapitole lze však konsta-             tovat, že některé soudy by tento závěr zřejmě nesdílely a rozhodují v rozporu             s ním. S odkazem na § 562 odst. 1 obč. zák. má právní jednání umožnit             určení jednající osoby. Nesdílíme však závěr, že by elektronický podpis měl             sám o sobě jednoznačně identifikovat jednající osobu, což je požadavek,             který – zdá se – někteří soudci na elektronický podpis kladou. Z § 561 odst. 1             a § 562 odst. 1 obč. zák., ze zák. o službách vytvářejících důvěru či z nařízení             eIDAS nelze dovodit, že by prostý elektronický podpis měl tuto funkci plnit.             Takovou funkci neplní bez úředního ověření ani vlastnoručního podpis.             Vlastnoruční  podpis  krom  jiných  plní  také  funkci  důkazní,  identifikační             či pravostní. Žádnou z nich však nebude úředně neověřený vlastnoruční pod-             pis plnit dokonale. Vlastnoruční podpisy stejné osoby ze své podstaty nikdy             nebudou totožné. Podpisový stereotyp se v čase mění. Pokud odhlédneme             například od podpisových vzorů, nemá nikdo povinnost podepisovat se stále             stejně. V některých případech se podepisující může podepsat jménem a pří-             jmením, jindy pouze příjmením nebo za použití odlišného grafického zná-             zornění podpisu. Nečitelný podpis sám o sobě k identifikaci jednající osoby             nestačí a dojde k ní pouze ve spojení s dalšími údaji uvedenými v právním             jednáním. Bude-li právně jednáno vůči jiné osobě – až již v rámci soukro-             mého či veřejného práva – a tato osoba z předchozího styku podpis nebude             znát, zřejmě se tato osoba bez dalšího nebude zabývat tím, zda jde skutečně             o podpis tvrzené podepisující osoby. Totéž platí pro soud. Pokud v řízení             nebude zpochybňován podpis na listině, soud sám o sobě jeho pravost také             hodnotit nebude. Domníváme se tak, že požadavky kladené některými soudy             na elektronicky podepsané právní jednání neodpovídají požadavkům, které             by tyto soudy kladly na listinné vlastnoručně podepsané právní jednání.             Je také chybné číst čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS  tak, že jiný než kvali-                                                        595             fikovaný elektronický podpis nemůže mít účinky vlastnoručního podpisu.             Nařízení totiž také konstatuje, že jím není dotčeno vnitrostátní právo týkající             se uzavírání a platnosti smluv či jiných právních nebo procesních povinností                   595  „Kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.“                                                                           213","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            týkajících se formy.  V návaznosti na to dává zák. o službách svobodu volby                           596           úrovně a typu elektronického podpisu při soukromoprávním jednáním. 597           Posuzovaná soudní praxe okresních soudů se zpravidla týká poskytování           tzv. spotřebitelských úvěrů. Mohlo by se tak zdát, že soudy mohou mít           tendenci poskytovat ochranu slabší straně. To lze obecně hodnotit kladně.           Občanský zákoník na ochraně slabší strany stojí. V souladu s literaturou lze           přijmout závěr, že slabší postavení může vyplývat i z neobezřetnosti, lehko-           myslnosti, nepřipravenosti či z nutnosti přistoupit na nevýhodné podmínky           ze sociálních či osobních důvodů. Odkazuje se pak na obecnou mravní           zásadu, že zneužití neznalosti nebo tísně je nemravné.  Pokud by ale soudy                                                        598           skutečně při odmítání elektronického podpisu prostého byly vedeny snahou           o ochranu slabší strany, měly by to transparentně konstatovat v odůvodnění           rozhodnutí. V odůvodnění by se zároveň měli vypořádat s již zmíněnými           ustanoveními zák. o službách vytvářejících důvěru a nařízením eIDAS, dok-           trinálními závěry k elektronickému podpisu prostému a zřejmě se také věno-           vat funkcím písemné formy a podpisu.                                        596  Čl. 2 odst. 3 nařízení eIDAS.           597  Srov. § 7 zák. o službách vytvářejících důvěru.           598  RABAN, 2019, op. cit., s. 59.              214","ZÁVĚR               Tato monografie se zaměřujeme na aktuální trendy a perspektivy elektro-             nicky uzavřených smluv. V jejím textu stavíme na základech dříve dosažených             závěrů právní vědy, které klademe do kontextu vývoje informačních techno-             logií a vyvozujeme z nich aktuální závěry. Na nové otázky virtualizace kon-             traktačního procesu tak nahlížíme prizmatem civilistické právní vědy. Dříve             přijaté doktrinální názory jsme se snažili kriticky zkoumat a klást do vzá-             jemného kontextu s jinými názory, rozhodovací praxí a vývojem v oblasti             elektronické kontraktace. Na tomto základě jsme formulovali vlastní závěry             prezentované napříč textem této monografie.             Při  zkoumání  jednotlivých  relevantních  oblastí  jsme  vždy  postupovali             od obecných otázek ke konkrétním. Nejprve jsme se tak věnovali teoretic-             kým východiskům uzavírání smluv online včetně významu uzavírání smluv             online v současné digitalizované společnosti.              Následně jsme se přesunuli k roli digitálních technologií při vyjednávání             a uzavírání smlouvy. Kromě závěrů, jakým způsobem jsou právním řádem             upraveny elektronická kontraktace a podepisování, jsme se zaměřili na jed-             notlivé úrovně elektronických podpisů a vybrané techniky elektronického             podepisování  nebo  některé  elektronické  nástroje  a  platformy  využívané             pro kontraktaci.              Na to jsme navázali částí věnovanou využití digitálních technologií po uza-             vření smlouvy. Základem této části byl text věnovaný dokazování prostřed-             nictvím elektronických důkazů v civilním procesu. Veškeré dříve dosažené             závěry byly následně konfrontovány s dřívější judikaturou vyšších soudů             a současnou dostupnou rozhodovací praxí nižších soudů.              V monografii se věnujeme otázkám, které se na první pohled mohou zdát             spíše jako otázky technologického charakteru – jsou diskutovány například             jednotlivé typy elektronického podpisu vymezené nařízením eIDAS, různé             druhy podpisových technik či způsoby archivace elektronicky uzavřených             smluv. Nutnost věnovat se těmto otázkám však vyplývá z právních z před-             pisů, ať již z občanského zákoníku a jeho pravidel k naplnění písemné formy             elektronickým prostředkem či domněnky spolehlivosti záznamů o právních                                                                            215","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            jednáních v elektronickém systému nebo z dalších speciálních unijních a vni-           trostátních předpisů.           V rámci monografie také v dílčích částech rozebíráme moderní aspekty kon-           traktace, zaměřujeme se na související aspekty smart kontraktů, využití DLT           (nejen ke kontraktaci, ale rovněž k archivaci) a také se věnujeme například           specifickým aspektům kontraktace spotřebitelské (a to včetně souvislostí, kdy           předmětem smlouvy je digitální obsah).           Konstatujeme závěr, že samotný právní řád uzavírání smluv prostřednic-           tvím elektronického prostředku a elektronickému podepisovaní překážky           neklade. Občanský zákoník vychází z principu autonomie vůle, smluvní svo-           body a bezformálnosti. Pokud to nezakazuje zákon či ujednání stran, lze           pro smlouvu zvolit libovolnou formu a prostředek jejího uzavření. Občanský           zákoník nedělá v běžných právních vztazích rozdíl mezi písemností v listinné           podobě  podepsané  vlastnoručním  podpisem  a  v  podobě  elektronického           dokumentu opatřeného elektronickým podpisem. Při uzavírání smluv mají           účastníci volnost ohledně typu a úrovně elektronického podpisu, který zvolí           pro podepsání smlouvy. Nadto argumentujeme, že požadavek písemnosti           naplní i nepodepsaná právní jednání provedená elektronickým prostředkem,           bude-li takový prostředek umožňovat identifikaci jednající osoby a zjištění           obsahu právního jednání.           Na základě zkoumání relevantních soudních rozhodnutí uzavíráme, že roz-           hodovací praxe nižších soudů je v této oblasti nejednotná a chybí zde roz-           hodnutí Nejvyššího soudu s řádně odůvodněným závěrem k užívání elek-           tronického podpisu prostého. Takové rozhodnutí by mělo zásadní význam           pro praxi. Nyní totiž účastníci smluv podepsaných elektronickým podpisem           prostým nemají právní jistotu ohledně vymahatelnosti těchto smluv vzhle-           dem k množství rozhodnutí, která se užití základní úrovně elektronického           podpisu brání a spíše hledají důvody pro konstatování neplatnosti takto uza-           vřených smluv. Těmi jsou závěry soudu o nedostatečné identifikaci jednající           osoby elektronickým podpisem prostým či skutečnost, že tento podpis neza-           jišťuje integritu podepsaného dokumentu.           Při  elektronickém  podepisování  se  bez  dalších  souvislostí jako  nejvhod-           nější zdá užití kvalifikovaného elektronického podpisu či zaručeného elek-           tronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu. V případě              216","Závěr              zaručeného elektronického podpisu se jeho důvěryhodnost odvíjí od důvěry             v osobu, která vydává data pro vytváření tohoto podpisu. Z rozhodovací             praxe se zdá, že každý z uvedených elektronických podpisů by české soudy             akceptovaly jako důkaz. Lze se domnívat, že by se české soudy nebránily ani             užití dynamického biometrického podpisu, pokud by byla současně zajištěna             i integrita podepsaného dokumentu. V případě užití jiných typů elektronic-             kého podpisu prostého je třeba pamatovat na zajištění dalších důkazních             prostředků, kterými bude účastník smlouvy schopen prokázat zejména iden-             tifikaci podepisující osoby, skutečnost, že svůj podpis ke smlouvě připojila,             a že byla podepsána smlouva ve znění předloženém soudu. Toto konstatování             má původ v závěrech o zákonnosti podepisování elektronickým podpisem             prostým, jehož užití je v praxi vysoce frekventované. Je však třeba vnímat             při jeho užití i rizika, která tato úroveň podpisu přináší a která byla v textu             práce rozebrána.              Vymahatelnost  závazků  z  elektronicky  uzavřených  smluv  závisí  rovněž             na  způsobu  jejich  dlouhodobé  archivace.  Jako  ideální  způsob  se  v  práci             navrhuje užití záznamů údajů o právních jednáních v elektronickém systému             prováděných systematicky, posloupně a s ochranou proti změnám.             Lze identifikovat oblasti (typicky e-commerce), ve kterých při zachování efek-             tivity právního styku téměř není možné užít listinné, vlastnoručně pode-             psané smlouvy. Na druhou stranu u jiných smluv mohou účastníci naopak             preferovat jejich uzavření prostřednictvím vlastnoručně podepsané smlouvy.             Jako příklad lze uvést smlouvy podepsané před notářem či advokátem spolu             s ověřením podpisu.             V literatuře lze identifikovat názory o mnohem větší bezpečnosti elektronic-             kých podpisů oproti vlastnoručním podpisům. S tím lze zřejmě minimálně             v případě elektronických podpisů založených na kvalifikovaném certifikátu             do jisté míry souhlasit. Opět je ale třeba vzít v úvahu dlouhodobou archivaci.             Uchovávání bude jednodušší v případě vlastnoručně podepsané smlouvy.             U ní v zásadě není třeba užití nějakých dalších prostředků. Účastník je však             vázán omezeným počtem stejnopisů smlouvy, resp. je závislý na vyhoto-             vování ověřených kopií. U elektronicky podepsaných smluv naproti tomu             bude možné užít libovolné množství kopií. Vytištěný a vlastnoručně pode-             psaný  dokument  ztrácí  výhodné  vlastnosti  elektronického  dokumentu                                                                           217","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            a  elektronického  podpisu.  U  elektronického  dokumentu  jsou  jednoduše           dostupná metadata použitelná při dokazování. Vyšší úrovně elektronického           podpisu krom dalších výhod přináší ochranu dokumentu proti jeho pozmě-           nění. Naproti tomu vlastnoruční podpis má tu výhodu, že je individuálním           a více či méně stálým projevem konkrétní osoby. Na druhou stranu ani ten           nezaručuje bez dalšího pravost listiny a jde pouze o omezeně spolehlivý           důkazní prostředek. Ani v případě úředně ověřeného podpisu nelze totiž           zcela vyloučit podvodné jednání.           Elektronicky a vlastnoručně podepsaná smlouva bude mít pro své účastníky           ve specifických situacích jiná pozitiva či negativa. Bude v souladu s autonomií           vůle na jejich rozhodnutí, jakou formu pro svou smlouvu zvolí. Při podpisu           smlouvy za současné přítomnosti všech smluvních stran v jednom okamžiku           na jednom místě může být pro strany vhodnější a jednodušší smlouvu pode-           psat vlastnoručním podpisem. Strany se mohou vzájemně před podpisem           identifikovat, bude tak složité podpis zpochybnit a další archivace smlouvy           nevyžaduje nějaké zvláštní postupy. Výhodu opatření smlouvy elektronickým           podpisem lze v takovém případě spatřovat v tom, že ten může zajistit integritu           dokumentu a zabránit tedy v budoucnu manipulaci s jejím obsahem. Naproti           tomu při kontraktaci na dálku se jeví jako vhodnější užití elektronického           podpisu, a to nejlépe kvalifikovaného elektronického podpisu. Strany pak           disponují elektronickým dokumentem s metadaty použitelnými při dokazo-           vání. Elektronický podpis, elektronická pečeť či elektronické časové razítko           může zajistit integritu dokumentu. Samotný kvalifikovaný certifikát pro elek-           tronický podpis také obsahuje řadu dat použitelných při dokazování a bude           jej možné použít jako podpis rovnocenný vlastnoručnímu podpisu napříč           Evropskou unií a v některých třetích zemích.                             218","SUMMARY               This monograph focuses on current trends and perspectives of electronically             concluded contracts. We rely on the foundations of earlier findings of legal             scholarship, which we put in the context of the development of information             technologies and recent conclusions. We thus view the new issues of virtu-             alization of the contractual process through the lenses of civil law science.             We have sought to critically examine previously concluded doctrinal opinions             and place them in context with other opinions, decision-making practice, and             developments in the field of electronic contracting. On this basis, we have             formulated our own conclusions presented throughout the text of the book.             In exploring each relevant area, we have always progressed from general             to more specific questions. Thus, we first addressed the theoretical founda-             tions of online contracting, including the relevance of online contracting             in today’s digital society.              We then moved on to the role of digital technologies in negotiating and con-             cluding a contract. In addition to concluding how electronic contracting and             signing are regulated by law, we focused on the different levels of electronic             signatures and selected electronic signing techniques or some electronic tools             and platforms used for contracting.             We followed with a section on the use of digital technologies after the con-             clusion of the contract. The basis of this part is a text dedicated to the use             of electronic evidence in civil proceedings. All the previous conclusions were             then confronted with the earlier case law of the higher courts and the current             available decision-making practice of lower courts.             The monograph deals with issues that at first sight may seem to be more             of a technological nature – for example, the various types of electronic             signatures  defined  by  the  eIDAS  Regulation,  various  types  of  signature             techniques or methods of archiving electronically concluded contracts are             discussed. However, the need to address these issues arises from legal pro-             visions, whether from the Civil Code and its rules on the completion of the             written form by electronic means or the presumption of reliability of records                                                                              219","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            of legal transactions in an electronic system, or from other special EU and           national regulations.           The monograph also discusses modern aspects of contracting and focuses           on related aspects of smart contracts, the use of DLT (not only for contract-           ing, but also for archiving) and also addresses, for example, specific aspects           of consumer contracting (including the context where digital content is the           subject of the contract).           We conclude that the legal order itself does not impose any obstacles to the           conclusion of contracts by electronic means and electronic signing. The Civil           Code is based on the principle of autonomy of will, freedom of contract and           informality. Unless prohibited by law or by the parties’ agreement, any form           and means of conclusion may be chosen for a contract. In ordinary legal           relations, the Civil Code makes no distinction between a document in paper           form signed with a handwritten signature and an electronic document signed           with an electronic signature. When concluding contracts, the parties are free           as to the type and level of electronic signature they choose to sign the con-           tract. Furthermore, we argue that unsigned legal acts executed by electronic           means will satisfy the requirement of a writing, provided that such means           enable the identification of the person acting and the content of the legal           act to be identified.           Based on an analysis of the relevant court decisions, we conclude that the           decision-making practice of the lower courts is inconsistent in this area and           there is no Supreme Court decision with a properly reasoned conclusion           on the use of electronic signatures. Such a decision would be of fundamen-           tal importance for practice. At present, the parties to contracts signed with           a plain electronic signature do not have legal certainty as to the enforce-           ability  of  such  contracts,  given  the  number  of  decisions  which  prevent           the use of the basic level of electronic signature and rather seek grounds           for declaring contracts concluded in this way null and void. These include           the court’s conclusions on the lack of identification of the person acting           by a simple electronic signature or the fact that this signature does not ensure           the integrity of the signed document.           In the case of electronic signing, without further context, the use of a qualified           electronic signature or an advanced electronic signature based on a qualified              220","Summary              certificate seems to be the most appropriate. In the case of an advanced elec-             tronic signature, its trustworthiness depends on the trust in the person who             issues the data for the creation of the signature. From the decision-making             practice, it seems that each of these electronic signatures would be accepted             as evidence by the Czech courts. It can be assumed that Czech courts would             not oppose the use of dynamic biometric signatures either. In the case of the             use of other types of electronic signatures, it is necessary to bear in mind the             provision of other means of evidence by which the party to the contract will             be able to prove, in particular, the identification of the signatory, the fact that             he or she affixed his or her signature to the contract and that the contract was             signed in the version submitted to the court. This conclusion is rooted in the             findings on the legality of signing by electronic signature, the use of which             is very frequent in practice.             However, it is also necessary to take into account the risks that this level             of signature entails, which have been discussed in the text of the monograph.             The enforceability of obligations arising from electronically concluded con-             tracts also depends on the method of their long-term archiving. We propose             the use of records of data on legal transactions in an electronic system,             carried out systematically, sequentially and with protection against changes,             as the ideal method.             It is possible to identify areas (typically e-commerce) in which it is almost             impossible to use handwritten contracts while maintaining the efficiency             of legal transactions. On the other hand, for other contracts, the parties             may prefer to conclude them by signing a handwritten contract. Examples             include contracts signed in front of a notary or lawyer, together with a cer-             tification of signature.             In the literature it is possible to identify opinions about the much greater             security of electronic signatures compared to handwritten signatures. This             can probably be agreed to some extent, at least in the case of electronic sig-             natures based on a qualified certificate. Again, however, long-term archiving             must be taken into account.              Storage will be easier in the case of a handwritten contract. In principle, there             is no need to use any additional means. However, the participant is bound                                                                             221","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            by a limited number of copies of the contract or is dependent on the making           of certified copies. For electronically signed contracts, on the other hand,           it will be possible to use any number of copies. A printed and hand-signed           document loses the advantages of an electronic document and electronic           signature. In the case of an electronic document, metadata is easily available           for use in evidence. Higher levels of electronic signature provide protection           against tampering with the document, among other benefits.           By contrast, a handwritten signature has the advantage of being an individual           and more or less permanent expression of a particular person. On the other           hand, even this does not guarantee the authenticity of the document uncon-           ditionally and is only a limitedly reliable means of evidence. Even in the case           of a certified signature, fraud cannot be avoided.           Whether electronically or manually signed, a contract will have different posi-           tives or negatives for its participants in specific situations. It will be consistent           with the autonomy of the will to decide what form they choose for their con-           tract. When a contract is signed in the presence of all parties at the same time           in one place, it may be preferable and easier for the parties to sign the contract           by handwritten signature. The parties can identify each other prior to signing,           it will be difficult to challenge the signature and further archiving of the con-           tract does not require any special procedures. The advantage of providing for           an electronic signature in such a case is that it can ensure the integrity of the           document and thus prevent future manipulation of its content.           In contrast, in the case of long-distance contracting, the use of an elec-           tronic signature, ideally a qualified electronic signature, seems preferable.           The parties then have an electronic document with metadata that can be used           in evidence. An electronic signature, electronic seal or electronic time stamp           can ensure the integrity of the document. The qualified certificate for the           electronic signature itself also contains a range of data applicable to evidence           and will be usable as a signature equivalent to a handwritten signature across           the European Union and in some third countries.                      222","LITERATURA A DALŠÍ POUŽITÉ ZDROJE                Komentáře              BEZOUŠKA, P., HAVEL, B. Občanský zákoník: Srovnávací komentář. Praha:                Wolters  Kluwer,  2021.  Dostupné  z:  http://www.noveaspi.cz  [cit.                14. 8. 2020].              DONÁT, J., PIFFL, R., MAISNER, M. Nařízení eIDAS. Komentář. Praha:                C. H. Beck, 2017. ISBN 978-80-7400-633-3.             GAŇO,  J.,  JIRSA,  J.,  ZOUBEK,  H.  a  kol.  Občanský  zákoník  –  Komentář                s judikaturou. Svazek XI – Závazky – obecná část (§ 1721–2054). Ostrava:                CODEXIS publishing, 2018.             HULMÁK,  M.  a  kol.  Občanský  zákoník  V.  Závazkové  právo.  Obecná  část                (§ 1721–2054). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014.             JIRSA, J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha II. Praha:                Havlíček Brain Team, 2014. ISBN 978-80-87109-46-5.             KINDL,  M.,  KINDL,  T.,  KINDLOVÁ,  M.,  ŠÍMA,  A.  a  kol.  Občanský                zákoník – Komentář s judikaturou. Svazek V – Právní skutečnosti (§ 545–654).                Ostrava: CODEXIS publishing, 2018. ISBN 978-80-906391-9-5.              LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vyd. Praha:                C. H. Beck, 2022. ISBN 978-80-7400-529-9.              LECHNER,  T.  Nařízení  eIDAS  a  české  adaptační  zákony.  Komentář.  Praha:                Wolters Kluwer, 2023. ISBN 978-80-7598-924-6.              MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III.                Praha: Leges, 2014. ISBN 978-80-7502-003-1.              NULÍČEK, M. a kol. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR): Praktický                komentář. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2018. ISBN 978-80-7598-068-7.              PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář.                2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019. ISBN 978-80-7400-747-7.             SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., DOLEŽÍLEK, J. a kol. Občanský                soudní řád. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2021. ISBN 978-80-7400-828-3.                                                                            223","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář.             Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-80-7478-370-8.            ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář.             Svazek V Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-80-7478-638-9.                     .           ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář.             Svazek IV 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2019. ISBN 978-80-7598-412-8.                     .           ZAJÍČEK, Z. a kol. Zákon o právu na digitální služby. Komentář. Praha: C. H. Beck,             2021. ISBN 978-80-7400-822-1.           ZUKLÍNOVÁ,  M.  Právní  jednání  podle  občanského  zákoníku  č.  89/2012  Sb.             Komentář, srovnání se zahraničím a vybraná platná judikatura. 1. vyd. Praha:             Linde, 2013. ISBN 978-80-7201-918-2.            Monografie a učebnice            BASHIR, I. Mastering Blockchain: Distributed ledger technology, decentralization, and             smart contracts explained. 2. vyd. Birmingham: Packt Publishing Ltd., 2018.             ISBN 9781788839044.           ČAPEK,  J.,  BOGUSZAK,  J.  Teorie  práva.  Praha:  Codex,  1997.  ISBN             978-80-85963-38-0.           DONÁT, J., TOMÍŠEK, J. Právo v síti: průvodce právem na internetu. 1. vyd.             Praha: C. H. Beck, 2016. ISBN 978-80-7400-610-4.           DVOŘÁK,  J.,  ŠVESTKA,  J.,  ZUKLÍNOVÁ,  M.  Občanské  právo  hmotné.             Svazek I. Díl první: Obecná část. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016. ISBN             978-80-7552-187-3.            D’HAENENS,  L.  (ed.).  Cyberidentities:  Canadian  \&  European  Presence             in  Cyberspace.  Ottawa:  University  of  Ottawa  Press,  1999.  ISBN             978-0-7766-0493-0. DOI: https://doi.org/10.26530/OAPEN_578780           HORA, V. Československé civilní právo procesní. Wolters Kluwer, 2010. ISBN             978-80-7357-540-3.           HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva.             3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2018. ISBN 978-80-7380-718-4.                  224","Literatura a další použité zdroje              KMENT, V. Elektronické právní jednání: Analýza s důrazem na využití elektronického                podpisu podle práva EU, České republiky a Německa. Praha: Wolters Kluwer,                2018. ISBN 978-80-7552-814-8.             KNAPP, V. Teorie práva. 1. vyd. Praha: Beck, 1998. ISBN 978-80-7179-028-0.             KOOPS, B.-J., LEENES, R., HERT, P. de (eds.). Constitutional Rights and New                Technologies: A Comparative Study Covering Belgium, Canada, France, Germany,                Sweden, and the United States. Tilburg University, 2007. DOI: https://doi.                org/10.1007/978-90-6704-553-7              KRČMÁŘ, J. Právo občanské I. Výklady úvodní a část všeobecná. Praha: Wolters                Kluwer, 2014 (reprint IV. vydání z roku 1946). ISBN 978-80-7478-408-8.              LÁNSKÝ,  J.  Kryptoměny.  1.  vyd.  Praha:  C. H. Beck,  2018.  ISBN                978-80-7400-722-4.              LESSIG,  L.  Code:  Version  2.  New  York:  Basic  Books,  2006.  ISBN                9780465039142.              MASON, S. Electronic Signatures in Law. 4. vyd. London: University of London,                2017. ISBN 978-1-911507-01-7.              MAISNER, M. a kol. Základy softwarového práva. Praha: Wolters Kluwer, 2011.                ISBN 978-80-7357-638-7.              MCKENDRICK, E. Contract Law: Text, Cases, and Materials. 4. vyd. Oxford:                Oxford Univ. Press, 2010. ISBN 978-0-19-957979-2.              PAULUS, S., POHLMANN, N., REIMER, H. (eds.). ISSE 2004 – Securing                Electronic  Business  Processes:  Highlights of  the  Information  Security  Solutions                Europe 2004 Conference. Wiesbaden: Vieweg+Teubner Verlag, 2004. ISBN                978-3-322-84984-7. DOI: https://doi.org/10.1007/978-3-322-84984-7              PETERKA, J. Báječný svět elektronického podpisu. Praha: CZ.NIC, 2011. ISBN                978-80-904248-3-8.              POOLE,  J.,  DEVENNEY,  J.,  SHAW-MELLORS,  A.  Contract  law:  Law                Revision and Study Guide. 3. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2017.                ISBN 978-0-19-880385-0.             POLČÁK,  R.  Internet  a  proměny  práva.  Praha:  Auditorium,  2012.  ISBN                978-80-87284-2-3.                                                                             225","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            POLČÁK, R. Právo informačních technologií. Praha: Wolters Kluwer, 2018. ISBN             978-80-7598-045-8.            RABAN,  P.  A  kol.  Závazkové  právo.  Brno:  Václav  Klemm,  2019.  ISBN             978-80-87713-18-1.           RONOVSKÁ, K., HAVEL, B., LAVICKÝ, P. (eds). Pocta prof. Janu Hurdíkovi             k 70. narozeninám. Základní otázky života, práva a vůbec…! Brno: Masarykova             univerzita, Právnická fakulta, 2021. ISBN 978-80-210-9937-1.           SEDLÁKOVÁ, J. a kol. Softwarové smlouvy: Jejich specifika a kontraktační proces.             Praha: C. H. Beck, 2021. ISBN 978-80-7400-814-6.           STONE,  R.  The  Modern  Law of  Contract.  8.  vyd.  London;  New  York:             Routledge-Cavendish, 2009. ISBN 978-0-415-48136-6.           SUCHOŽA,  J.,  HUSÁR,  J.,  HUČKOVÁ,  R.  (eds.).  Právo,  Obchod,             Ekonomika IX. 2019. Košice: Univerzita P. J. Šafárika v Košiciach. ISBN             978-80-8152-775-3. DOI: https://doi.org/10.33542/POE2020-931-3            SVOBODA, E. Obrany a útoky. Praha: Nakladatelství Al. Srdce, 1926.           SZOSTEK,  D.  Blockchain and the  Law.  Baden-Baden:  Nomos  Verlagsges,             MBH + Co., 2019. ISBN 978-3-8487-5693-3.           ŠAVELKA, J. a kol. Právní informační systémy. Brno: Tribun EU, 2011. ISBN             978-80-7399-248-4.           TINTĚRA, T., PETR, P. Základy závazkového práva. 1. díl. 2. vyd. Praha: Leges,             2020, 288 s. ISBN 9788075024762.           TREITEL, G. H. The Law of Contract. 11. vyd. London: Sweet \& Maxwell,             2003. ISBN 978-0-421-78850-3.            Články a elektronické zdroje            Advice on “Initial Coin Offerins and Crypto-Assets”. ESMA [online]. 2019             [cit.  4. 11. 2020].  Dostupné  z:  https://www.esma.europa.eu/system/             files_force/library/esma50-157-1391_crypto_advice.pdf?download=1           ALLEN,  D. W. E.,  LANE,  A. M.,  POBLET,  M.  The  Governance             of Blockchain Dispute Resolution. Harvard Negotiation Law Review. 2019,             č. 25, s. 75–101. DOI: https://doi.org/10.2139/ssrn.3334674                226","Literatura a další použité zdroje              Article 29 Data Protection Working Party: Opinion 05/2014 on Anonymisation                Techniques. Evropská komise [online]. 2014, 0829/14/EN [cit. 4. 2. 2021].                Dostupné  z:  https://ec.europa.eu/justice/article-29/documentation/                opinion-recommendation/files/2014/wp216_en.pdf             BEJČEK, J. K možnostem automatizace právního jednání a rozhodování                socialistických hospodářských organizací. Právník. 1982, č. 5, s. 392–404.             BEJČEK,  Josef,  Některá  úskalí  racionality  obchodních  podmínek.  Právní                rozhledy. 2015, č. 18.              BOBEK,  M.  Výzkum  v  právu:  reklama  na  Nike  anebo  kvantová  fyzika.                Jurisprudence. 2016, č. 6, s. 3–10.              BOYKIN, D. D. Survey of E-Contracting Cases: Browsewrap, Clickwrap,                and Modified Clickwrap Agreements. The Business Lawyer. 2012, roč. 68,                č. 1, s. 257–262.             EASTERBROOK, Frank H. Cyberspace and the Law of the Horse. The                University of Chicago Legal Forum. 1996, č. 207, s. 207–216.             European  Digital  Identity  –  Provisional  Agreement.  Evropský  parlament                [online].  2023  [cit.  20. 12. 2023].  Dostupné  z:  https://www.europarl.                europa.eu/committees/cs/european-digital-identity-provisional-ag/                product-details/20231116CAN72103             FILLIPPI,  P.  de,  HASSAN,  S.  Blockchain  technology  as  a  regulatory                technology: From code is law to law is code. First Monday [online]. 2016,                roč. 21, č. 12 [cit. 25. 9. 2020]. Dostupné z: https://doi.org/10.5210/                fm.v21i12.7113              FINCK,  M.  Blockchains  and  Data  Protection  in  the  European  Union.                Max Planck Institute for Innovation \& Competition Research Paper [online].                2017,  č.  18-01  [cit.  7. 2. 2022].  Dostupné  z:  https://doi.org/10.2139/                ssrn.3080322              FULLER, L. L. Consideration and Form. Columbia Law Review. Columbia Law                Review Association, Inc., 1941, roč. 41, č. 5, s. 799–824. ISSN 0010-1958.                DOI: https://doi.org/10.2307/1117840             HRDLIČKA, M. Datové schránky a možnosti jejich využití. In: COFOLA                2010: the Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, 2010.                                                                             227","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Informační  společnost  v  číslech  2023.  Český  statistický  úřad             [online].  2023  [cit.  27.  6.  2023].  Dostupné  z:  https://www.             czso.cz/documents/10180/191186455/06100423.pdf/             879a3104-e54c-4f4e-b768-b0bd057ac006?version=1.3           JAREŠ, Adam, Soukromoprávní doručování datovými schránkami a teorie             dojití. Obchodněprávní revue. 2022, č. 2.           KACZOROWSKA,  M.  Blockchain-based  Land  Registration:  Possibilities             and  Challenges.  Masaryk  University  Journal  of  Law and  Technology.  2019,             roč. 13, č. 2, s. 339–360. DOI: https://doi.org/10.5817/MUJLT2019-2-8           KMENT, V. Nahradí elektronický podpis prostý ten tradiční vlastnoruční?             Bulletin advokacie. 2016, č. 12, s. 31–35.           KORBEL, F., MELZER, F. Písemnost, elektronický a biometrický podpis             v elektronickém právním jednání. Bulletin advokacie. 2014, č. 12, s. 31–36.           KORBEL, F. a kol. Elektronická identita při elektronickém (hmotně)právním             jednání. Právní rozhledy. 2019, č. 18, s. 626–632.           KORBEL, F., KOVÁŘ, D., JAROŠ, J. Aktuální právní přístup k dynamickému             biometrickému podpisu. Pojistný obzor. 2021, č. 2, s. 12–17.           KOŠČÍK, M. Pojem a obsah právních úkonů na internetu. Revue pro právo             a technologie. 2011, č. 4.           KRUPIČKOVÁ, P. Smart contract – revoluce v smluvním právu 21. století?             Revue  pro  právo  a  technologie.  2017,  č.  15,  s.  19–31.  DOI:  https://doi.             org/10.5817/RPT2017-1-2            KUČERA,  Z.  Uzavírání  spotřebitelských  smluv  na  internetu.             Rekodifikace \& praxe. 2015, č. 5.            KUNZ, Ch. L. a kol. Browse-Wrap Agreements: Validity of Implied Assent             in Electronic Form Agreements. The Business Lawyer. 2003, roč. 59, č. 1,             s. 279–312.           LAVICKÝ,  P.,  POLIŠENSKÁ,  P.  Vznik  a  obsah  závazků.  Praha:  Wolters             Kluwer, 2015. ISBN 9788074787546.                    228","Literatura a další použité zdroje              Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. února 2024 o návrhu                nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU)                č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce pro evropskou digitální identitu                (COM(2021)0281  –  C9-0200/2021  –  2021/0136(COD)).  Evropský                parlament  [online].  2024  [cit.  15. 3. 2024].  Dostupné  z  https://www.                europarl.europa.eu/doceo/document/TA-9-2024-0117_CS.pdf             LOUTOCKÝ, P. eIDAS Regulation: A Step Forward? In: BALTHASAR, A.                (ed.). CEE e-Dem and e-Gov Days 2015: Independence day: time for a European                Internet?  Wien:  Österreichische  Computer  Gesellschaft,  2015.  ISBN                978-3-85403-308-0.             LOUTOCKÝ, P., KASL, F. Potenciál a úskalí identifikačních služeb bankovní                identity. Právník. 2021, č. 12, s. 1038–1053.             MAISNER,  M.,  SMEJKAL,  V., UŘIČAŘ,  M.  Je používání  dynamického                biometrického podpisu v rozporu s GDPR. Bulletin advokacie. 2019, č. 9,                s. 20–31.             MATEJKA, J. Úprava elektronického podpisu v právním řádu ČR. Právník                [online]. 2001, č. 6, s. 557–586 [cit. 18. 2. 2022]. Dostupné z: http://www.                codexis.cz             MATEJKA, J., CHUM, V. K právní úpravě elektronického podpisu. Bulletin                advokacie. 2002, č. 3, s. 27–41.             MATEJKA, J., GÜTTLER, V. Electronic Written Documents and Biometric                Options  of  Their  Signing  –  Problem  of  Evidentiary  Reliability  and                Personal Data Protection. The Lawyer Quarterly. 2018, č. 1, s. 38–50.             MASON, S. Electronic signatures: the essentials. InsideOut Magazine [online].                [cit. 13. 10. 2019]. Dostupné z: https://communities.lawsociety.org.uk/                insideout-magazine/electronic-signatures-the-essentials/5052726.article             MASON, S. Informal Debate on the Issues Relating to Terminology and                Clarification of Concept in Respect of the EU e-Signature Legislation.                SCRIPTed [online]. 2012, roč. 9, č. 1. DOI: https://doi.org/10.2966/                scrip.090112.82              METZLER, J. The Importance Of Irac And Legal Writing. University of Detroit                Mercy Law Review. 2003, roč. 80, č. 4, s. 501–503.                                                                              229","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            MIK, E. Smart contracts: terminology, technical limitations and real world             complexity. Law, Innovation and Technology. 2017, roč. 9, č. 2, s. 269–300.             DOI: https://doi.org/10.1080/17579961.2017.1378468           Seznam  kvalifikovaných  poskytovatelů  služeb  vytvářejících  důvěru             a poskytovaných kvalifikovaných služeb vytvářejících důvěru. Ministerstvo             vnitra  [online].  [cit.  19. 11. 2021].  Dostupné  z:  https://www.mvcr.cz/             clanek/seznam-kvalifikovanych-poskytovatelu-sluzeb-vytvarejicich-             duveru-a-poskytovanych-kvalifikovanych-sluzeb-vytvarejicich-duveru.             aspx            Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o trzích s kryptoaktivy a o změně             směrnice (EU) 2019/1937. COM(2020)593 final. Evropská komise [online].             [cit.  1. 2. 2020].  Dostupné  z:  https://eur-lex.europa.eu/legal-content/             CS/TXT/?uri=CELEX%3A52020PC0593\&qid=1619174354936           Návrh  nařízení  Evropského  Parlamentu  a  Rady,  kterým  se  mění             nařízení (EU) č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce pro evropskou             digitální  identitu.  Evropská  komise  [online].  [cit.  1.  2.  2022].             Dostupné  z:  https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri             =COM%3A2021%3A281%3AFIN            Otázky,  na  které  se  často  ptáte.  BankID.cz  [online].  [cit.  10. 12. 2021].             Dostupné z: https://www.bankid.cz/faq            PAYNE, D. Metadata: The Good, the Bad, and the Misunderstood. GPSolo.             2013, č. 2, s. 51–53.            PETERKA,  J.  Elektronický  podpis  na  rozcestí.  Lupa.cz [online].             6. 6. 2011 [cit. 22. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.lupa.cz/clanky/             elektronicky-podpis-na-rozcesti/           POLČÁK,  R.  Praxe  elektronických  dokumentů.  Bulletin  advokacie.  2011,             č. 7–8, s. 53–61.           POLČÁK,  R.  Nové  směry  v  elektronické  dokumentaci  právního             jednání.  Právní  prostor  [online].  19.  6.  2017  [cit.  24.  10.  2019].             Dostupné  z:  https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/             nove-smery-v-elektronicke-dokumentaci-pravniho-jednani           POLČÁK,  R.  Odpovědnost  umělé  inteligence  a  informační  útvary  bez             právní osobnosti. Bulletin advokacie. 2018, č. 11, s. 23–30.               230","Literatura a další použité zdroje              POLČÁK,  R.,  KASL,  F.,  LOUTOCKÝ,  P.,  MÍŠEK,  J.,  STUPKA,  V.                Virtualizace  právních  vztahů  a  nové  regulatorní  metody  v  pozitivním                právu. Právník. 2019, č. 1, s. 86–98.             POLČÁK, R. Protiprávní jednání a škoda online. Bulletin advokacie. 2021,                č. 6, s. 16–22.             Pracovné návrhy paragrafových znení predkladané na verejnú a odbornú                diskusiu. Ministerstvo spravodlivosti SR [online]. [cit. 11. 2. 2022]. Dostupné                z: https://www.justice.gov.sk/Stranky/Ministerstvo/Rekodifikacia-OZ/                Navrhy.aspx             RASKIN,  M.  The  Law  And  Legality  Of  Smart  Contracts,                Georgetown  Law  Technology  Review [online].  2017,  roč.  1,  č.  2  [cit.                20. 10. 2020].  Dostupné  z:  https://georgetownlawtechreview.org/                the-law-and-legality-of-smart-contracts/GLTR-04-2017/              SCHWALM, S., ALBRECHT, D., ALAMILLO-DOMINGO, I. eIDAS 2.0:                Challenges, perspectives and proposals to avoid contradictions between eIDAS 2.0                and SSI. 2022. DOI: https://doi.org/10.18420/OID2022_05             SHANG, Q., PRICE, A. A Blockchain-Based Land Titling Project in the                Republic of Georgia: Rebuilding Public Trust and Lessons for Future                Pilot  Projects.  Innovations:  Technology,  Governance,  Globalization [online].                MIT Press, roč. 12, č. 3–4, s. 72–78 [cit. 11. 10. 2020]. DOI: https://doi.                org/10.1162/inov_a_00276             SMEJKAL, V., KODL, J. Development Trends of Electronic Authentication.                In: Proceedings of the 42nd Annual Konference 2008 IEEE International Carnahan                Conference on Security Technology. 2008, s. 2. DOI: https://doi.org/10.1109/                CCST.2008.4751267             SMEJKAL,  V.  Dynamický  biometrický  podpis  a  nařízení  GDPR.  Revue                pro právo a technologie. 2017, roč. 8, č. 16, s. 89–112. DOI: https://doi.                org/10.5817/RPT2017-2-5             SMEJKAL, V. Kryptografický a dynamický biometrický podpis podle platné                právní úpravy. Právní rozhledy. 2019, č. 10, s. 343–351.              SMEJKAL, V., KODL, J., UŘIČAŘ, M. Elektronický podpis podle nařízení                eIDAS. Revue pro právo a technologie. 2015, č. 11, s. 189–235.                                                                              231","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            ŠČERBA,  T.  Právně  teoretické  aspekty  elektronické  kontraktace.  Revue             pro právo a technologie. 2012, č. 5, s. 36–120.            VOSTOUPAL,  J.  Vybrané  slabiny  právní  úpravy  elektronických  forem             komunikace  v  obchodních  korporacích  v  kontextu  kybernetické             bezpečnosti. Obchodněprávní revue. 2022, č. 1, s. 35–41.           WOOD BRALEY, S. Why Electronic Signatures Can Increase Electronic             Transactions and the Need for Laws Governing Electronic Signatures.             Law and Business Review of the Americas. 2001, č. 7.            WIMS, M. D. Introduction to the Utah Digital Signature Act Editorial. EDI             Law Review. 1995, roč. 2, č. 3, s. 155–156.            YEUNG,  K.  Blockchain,  Transactional  Security  and  the  Promise             of Automated Law Enforcement: The Withering of Freedom Under             Law?  King’s  College  London  Law  School  Research  Paper  [online].  2017,             č. 2017-20 [cit. 18. 4. 2021]. DOI: http://doi.org/10.2139/ssrn.2929266           ZIMMER, J., FÜRST, T., HAUSER, T. Důkazní váha biometrického podpisu             závisí na kvalitě použitého dotykového zařízení a na dostupnosti úplných             podpisových dat. Právní rozhledy. 2021, č. 13–14.             Koncepční dokumenty Evropské unie           Sdělení  Komise  Evropskému  parlamentu,  Evropské  radě,  Radě,             Evropskému  hospodářskému  a  sociálnímu  výboru  a  Výboru  regionů             Zelená  dohoda  pro  Evropu.  Evropská  komise  [online].  2019  [cit.  11.             3.  2023].  Dostupné  z:  https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/             TXT/?uri=CELEX%3A52019DC0640\&qid=1678544467235           Evropské  prohlášení  o  digitálních  právech  a  zásadách  pro  digitální             dekádu 2023/C 23/01. Evropská komise [online]. 2023 [cit. 11. 3. 2023].             Dostupné  z:  https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri             =CELEX%3A32023C0123%2801%29\&qid=1678546597447           Rozhodnutí  Evropského  parlamentu  a  Rady  (EU)  2022/2481  ze  dne             14. prosince 2022, kterým se zavádí politický program Digitální dekáda             2030. Evropský parlament a Rada [online]. 2022 [cit. 11. 3. 2023]. Dostupné             z: http://data.europa.eu/eli/dec/2022/2481/oj/ces                 232","Literatura a další použité zdroje              Rozhodovací praxe              Zahraniční              Court of Appeal. Pharmaceutical Society of Great Britain v. Boots Cash Chemists                (Southern) Ltd [1953] EWCA Civ 6.             Divisional Court. Fisher v. Bell [1961] 1 QB 394.             House of Lords. Grainger \& Son v. Gough [1896] AC 325 HL.              Supreme Court of New South Wales. Stuart v Hishon [2013] NSWSC 766.             Soudní dvůr Evropské unie ze dne 5. 7. 2012, ve věci Content Services Ltd v.                Bundesarbeitskammer, C-49/11.             Soudní  dvůr  Evropské  unie  ze  dne  19.  10.  2016,  ve  věci  Patrick  Breyer                v Bundesrepublik Deutschland, C-582/14.             United States Court of Appeals, District of Columbia Circuit. U.S. v. Miller,                70 F.3d 1353, 1355 (D.C. Cir. 1995).              Česká a Československá              Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 3. 11. 1926,                sp. zn. Rv II 161/26.              Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94.             Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1031/96.             Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96.             Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 1. 1997, sp. zn. II.ÚS 127/96.              Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99.             Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 29 Odo 14/2001.              Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 29 Cdo 2893/2000.             Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003.             Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. I. ÚS 729/2000.             Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 437/03.                                                                             233","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Rozhodnutí  Okresní  soudu  v  Kutné  Hoře  ze  dne  29.  8.  2006,  sp. zn.  10             C 60/2006.            Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 28 Co 797/2006.           Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 965/2006.           Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006.            Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007.           Rozhodnutí  Nejvyššího  správního  soudu  ze  dne  4.  2.  2009,  sp. zn.  1             As 90/2008.           Rozhodnutí  Nejvyššího  soudu  ČR  ze  dne  30.  10.  2009,  sp. zn.  33  Cdo             3210/2007.           Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2009, sp. zn. 5 Cmo             161/2009.           Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007.           Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008.           Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3951/2009.            Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 2474/13.           Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. 31 Cdo 1571/2010.            Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014.           Rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2015,             sp. zn. 24 Co 696/2015.            Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. II.ÚS 3588/14.           Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. II.ÚS 3496/13.           Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm             4495/2014.           Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2016 sp. zn. II. ÚS 289/15.            Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4093/2015.           Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016.                 234","Literatura a další použité zdroje              Rozhodnutí  Městského  soudu  v  Brně  ze  dne  13.  12.  2016,  sp. zn.  294                C 52/2016.              Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 1. 5. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015.             Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016.             Rozhodnutí  Nejvyššího  správního  soudu  ze  dne  27.  7.  2017,  sp. zn.  2                As 80/2017.             Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4016/2017.              Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. 27 Co 86/2017.             Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 21. 3. 2019, č. j.                UOOU-10138/18-8.             Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1230/2019.             Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 29 NSCR 133/2017             Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1110/2019.              Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3501/2019.             Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 143/2020.              Příkaz  Úřadu  pro  ochranu  osobních  údajů  ze  dne  3.  3.  2021,  č.  j.                UOOU-00982/21-5              Rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 13                C 90/2021.             Rozhodnutí Okresního soudu v Kladně se v rozhodnutí ze dne 31. 8. 2021,                sp. zn. 208 C 115/2021.             Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 9. 2021, sp. zn. 18                C 198/2021-49.             Rozhodnutí Obvodní soud pro Prahu 6 ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. C 375/2021.              Rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. 18                C 225/2021.              Rozhodnutí  Okresního  soudu  v  Karviné  ze  dne  14.  1.  2022,  sp. zn.  24                C 233/2021.                                                                              235","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Rozhodnutí  Okresního  soudu  v  Karviné  ze  dne  27.  1.  2022,  sp. zn.  109             C 380/2021.            Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2061/2021.           Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2023, sp. zn. III.ÚS 752/23.           Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 3 VSPH             610/2023-A-122.            Právní předpisy  599             Zahraniční a unijní           Bürgerliches Gesetzbuch.            Zákon č. 40/1964 Zb., občiansky zákonník.           Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011             o  právech  spotřebitelů,  kterou  se  mění  směrnice  Rady  93/13/EHS             a  směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  1999/44/ES  a  zrušuje             směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady             97/7/ES.           EVROPSKÁ KOMISE. Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady, kterým             se mění nařízení (EU) č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce pro evropskou             digitální identitu.            RADA EVROPSKÉ UNIE. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady,             kterým se mění nařízení (EU) č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce             pro evropskou digitální identitu – obecný přístup           Nařízení  Evropského  parlamentu  a  Rady  (EU)  č.  910/2014  ze  dne             23.  července  2014  o  elektronické  identifikaci  a  službách  vytvářejících             důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice             1999/93/ES.           Public Contracts Regulations 2015.            The Electronic Identification and Trust Services for Electronic Transactions             Regulations 2016.            599  Pokud není v textu výslovně uvedeno jinak, jsou všechny předpisy citovány v jejich znění              účinném ke dni 31. 12. 2023.              236","Literatura a další použité zdroje              Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016                o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů                a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné                nařízení o ochraně osobních údajů).             Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/770 ze dne 20. 5. 2019                o  některých  aspektech  smluv  o  poskytování  digitálního  obsahu                a digitálních služeb.              Vnitrostátní              Zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.             Zákon č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním                styku (zákoník mezinárodního obchodu).             Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.              Zákon č. 103/1990 Sb., kterým se mění doplňuje hospodářský zákoník.             Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách.             Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).              Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.             Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.             Usnesení  Předsednictva  České  národní  rady  č.  2/1993  Sb.,  o  vyhlášení                Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České                republiky.             Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii.             Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky.              Zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě.             Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších                zákonů (zákon o elektronickém podpisu).             Zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně                některých dalších zákonů.                                                                               237","SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE            Zákon  č.  480/2004  Sb.,  o  některých  službách  informační  společnosti             a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační             společnosti).           Zákon  č.  21/2006  Sb.,  o  ověřování  shody  opisu  nebo  kopie  s  listinou             a  o  ověřování  pravosti  podpisu  a  o  změně  některých  zákonů  (zákon             o ověřování).           Vyhláška Ministerstva vnitra č. 36/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo             kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu.            Zákon  č.  182/2006  Sb.,  o  úpadku  a  způsobech  jeho  řešení  (insolvenční             zákon).            Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce.           Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev.           Zákon  č.  253/2008  Sb.,  o  některých  opatřeních  proti  legalizaci  výnosů             z trestné činnosti a financování terorismu.           Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech.            Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.           Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické             transakce.           Zákon č. 298/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím             zákona  o  službách  vytvářejících  důvěru  pro  elektronické  transakce,             zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění             pozdějších  předpisů,  a  zákon  č.  121/2000  Sb.,  o  právu  autorském,             o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů             (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.           Zákon č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský             zákoník, a další související zákony.           Zákon č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci.            Zákon  č.  12/2020  Sb.,  o  právu  na  digitální  služby  a  o  změně  některých             zákonů.                   238","Literatura a další použité zdroje              Zákon č. 49/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách,                ve  znění  pozdějších  předpisů,  a  zákon  č.  253/2008  Sb.,  o  některých                opatřeních  proti  legalizaci  výnosů  z  trestné  činnosti  a  financování                terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.             Zákon č. 300/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 358/1992 Sb., o notářích                a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon                č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.             Zákon č. 374/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně                spotřebitele,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  a  zákon  č.  89/2012  Sb.,                občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.                                                                                                                      239","Vědecká redakce MU           prof. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D. (předseda);           doc. Ing. Pavel Bobáľ, CSc.; doc. Mgr. Pavel Caha, Ph.D.;           Mgr. Michaela Hanousková; prof. PhDr. Vít Hloušek, Ph.D.;           doc. RNDr. Petr Holub, Ph.D.; prof. MUDr. Lydie Izakovičová Hollá, Ph.D.;           prof. PhDr. Tomáš Janík, Ph.D., M.Ed.; prof. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D.;           PhDr. Alena Mizerová; doc. Mgr. Markéta Munzarová, Dr. rer. nat.;           doc. RNDr. Lubomír Popelínský, Ph.D.; Ing. Zuzana Sajdlová, Ph.D.;           Mgr. Kateřina Sedláčková, Ph.D.; prof. RNDr. Ondřej Slabý, Ph.D.;           doc. Ing. Rostislav Staněk, Ph.D.; prof. PhDr. Jiří Trávníček, M.A.;           doc. JUDr. PhDr. Robert Zbíral, Ph.D.            Ediční rada PrF MU           doc. JUDr. PhDr. Robert Zbíral, Ph.D. (předseda);           Mgr. Bc. Luboš Brim, Ph.D.; Mgr. David Čep, Ph.D.;           JUDr. Mgr. Jakub Harašta, Ph.D.; doc. JUDr. Michal Janovec, Ph.D.;           JUDr. Bc. Terezie Smejkalová, Ph.D.;  doc. JUDr. Ing. Josef Šilhán, Ph.D.;           JUDr. Dominik Židek, Ph.D.             SOUČASNÉ VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI           UZAVÍRÁNÍ SMLUV ONLINE           JUDr. Adam Jareš, Ph.D., JUDr. Ing. František Kasl, Ph.D.,           JUDr. Pavel Loutocký, Ph.D., BA (Hons)            Vydala Masarykova univerzita           Žerotínovo nám. 617/9, 601 77 Brno           v roce 2024            Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity           Edice Scientia, sv. č. 757            1. elektronické vydání, 2024            ISBN 978-80-280-0523-8 (online ; pdf)           DOI https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M280-0523-2024           www.law.muni.cz","ISBN 978-80-280-0523-8          muni                       muni         press                      law            9 788028 005238"];