var textForPages = ["PRO       PRÁVNÍ A STÁTNÍ                                V É D U                                        vydává                  Právnická Jednota Moravská v Brně                                    za podpory                ministerstva školství a osvěty, ministerstva spravedlnosti                           a České akademie věd a umění.                                     REDIGUJE                                FRANTIŠEK WEYR                     Redakční tajemník a odpovědný zástupce listu                                HYNEK BULÍN ml.                           ROČNÍK XXIX, 1948. ČÍSLO 1-2                                       Obsah:          Právní theorie a politika (Univ. prof. Dr. Adolf Procházka, mi­           nistr zdravotnictví)....................................................................................  1          Problémy nové československé ústavy. (Univ. prof. Dr. Zd. Neubauer)   16          Sedmdesátiny Jana Krčmáře. (Univ. prof. Dr. Vladimír Kubeš)   31         hovorna: Osmdesátiny Dr. Peky (Fin. prokurátor Dr. Fr. Korec)   35          _JJkáz*ky ze soudobé kritiky normativní theorie I. (F. W.)> II. (Z. N.)  35           Zákon o ubytování vojska (Dr. Čeněk Hubáček)   .   .   .   .  39           Valná schůze Československé společnosti pro právo trestní (jp.)   41          Literatura .............................................................................................  43          Z právní praxe: Přehled judikatury nej vyššího správního sou­           du ve věcech správních .   .   .   .   .   ...             46                                        BRNO 1947.                       Tiskne tiskárna Globus, Brno, Veveří 8.","","31                             Sedmdesátiny Jana Krčmáře.                          Prof. Dr. Vladimír Kubeš             Dne 27. července minulého roku dožil se sedmdesáti let mistr         československé civilistiky, řádný profesor občanského práva na         právnické fakultě Karlovy university JUDr. Jan Krčmář.             Vědecká dráha Jana Krčmáře byla zářivá. Počátkem        roku 1901 byl promován na doktora práv sub auspiciis imperatoris,        stal se ve věku necelých 25 let soukromým docentem rakouského        práva občanského na české právnické fakultě pražské, kde již roku         1907 byl jmenován mimořádným profesorem téhož oboru a o čtyři        léta později řádným profesorem. Ve svých 39 letech stal se děka­        nem právnické fakulty pražské (ve studijním roce 1916/17). Mi­        nistrem školství a národní osvěty byl od 18. března do 12. října         1926 a potom od 14. února 1934 do 23. ledna 1936.             Vědecké dílo Krčmářovo je bohaté svým; obsahem i roz­        sahem. Jeho habilitačním spisem jest kniha „O smlouvě ná­        mezdní podle práva rakouského se zřetelem ku právu římské­        mu, Část úvodní“, která podává již neklamné svědectví o vynika­        jících logických schopnostech, stejně jako o poctivé píli a studiu        svého tvůrce; Krčmář si všímá také bedlivě historickoprávních ko­        řenů tohoto institutu.             Brzo jest jeho pozornost soustředěna na obtížnou problemati­        ku mezinárodního práva soukromého a jedna z před­        ložených přednášek na zkoušku pro habilitační řízení měla námět        „Mezinárodní právo soukromé“. Od roku 1903 začal se Krčmář        této problematice soustavně věnovat, jak o tom svědčí četná pojed­        nání v ročnících 1903—1906 Sborníku věd právních („O odporu        mezi normami kolisními, jmenovitě o zpětném a dalším poukazu“,        „O pojmu a významu mezinárodního práva soukromého“, „Insti­        tut de droit internaticnal a jeho práce v oboru mezinárodního- práva        soukromého“, „O konferencích haagských“, „K názvosloví mezi­        národního práva soukromého“). V Randově poctě (1904) objevuje        se Krčmářova studie „O poměru práva mezinárodního k meziná­        rodnímu právu soukromému, pak o důvodech positivní formace to­        hoto“. Této problematice věnoval Krčmář také dva samostatné        spisy, a to „Úvod do mezinárodního práva soukro-        mého, Část I.“ (1906) a „Základy Bartolovy a Baldo-        vy theorie mezinárodního práva soukromého“","32                  (1910). Znamenitá jest jeho studie „Beiträge zur Geschichte des                 internationalen Privatrechtes“, uveřejněná ve „Festschrift zur Jahr­                 hundertfeier des Allgemeinen Bürgerlichen Gesetzbuches“ (1911).                     I když se Krčmář problematice mezinárodního práva nemohl                 dále plně věnovat, poněvadž po smrti nejgeniálnějšího civilisty čes­                 kého profesora Tilsche, jenž zemřel roku 1912, stal se jediným zá­                 stupcem tohoto největšího oboru, který je tradován na právnické                 fakultě, a to až do roku 1924, kdy byl jmenován dalším ordinářem                 práva občanského prof. Dr. Emil Svoboda, přece jen skvělá                 průprava Krčmářova nesla velmi dobré ovoce, a to v jeho vynika­                 jící účasti na tvorbě nového občanského zákoníka a zvláště hlavy,                 věnované mezinárodnímu a mezioblastnímu právu soukromému.                 Může-li dnes vláda předložit Národnímu shomáždění návrh „záko­                 na o mezinárodním a mezioiblastním právu soukromém a o právním                 postavení cizinců v oboru práva soukromého“, je to především zá­                 sluhou Krčmářovou. Význam práce Krčmářovy na tomto vládním                 návrhu je skutečně nedocenitelný.                      Z další vědecké tvorby Krčmářovy upozorňuji zejména, že                 Krčmář je prvním a jediným, kdo vydal celý systém práva                 občanského. Jeho „Právo; občanské“ skládá se z pěti dílů: „Část                 všeobecná“ (3. vyd. 1936), „Práva věcná“ (3. vyd. doplněné o nej­                 novější zákonodárství a judikaturu doplněné prof. Dr. B. Andre-                 sem roku 1936), „Právo obligační“ (3. vyd. 1936), „Právo rodinné“                 (3. vyd. 1936) a „Právo dělnické“ (2. vyd. 1933).                     Z množství jeho vědeckých studií a článků upozorňuji zejména                 na tyto: „O funkci a významu definicevprávnívědě,                 (Sborník — Pocta Ottova), „Zákon a rozhodnutí“ (Sborník                 1932), „Glossen zur neuesten Bearbeitung des Rechtes des Allgem.                 Bürgerlichen Gesetzbuches“ (Zentralblatt für die juristische Praxis                 1932, 1933, 1934, 1936), „Příspěvky k pojmu právní povinnosti“                 (Sborník 1933), „Pojem práva a idea spravedlnosti“ (Právník 1934),                 „Antonín Randa“ (Randův jubilejní památník 1934), „Methody                 právnického bádání s ptačí perspektivy“ (Pamětní spis vydaný k 60.                 univ. prof. Mauroviče, Beograd 1934) a „La personnalité scientifi-                 que ďAntonín Randa“ (Bulletin de droit Tchécoslovaque IV, 1934).                     Bylo dosti sporů, kam zařadit Jana Krčmáře po stránce právně-                 theoretické a právně-filosofické. Ve své studii „Prof. JUDr. Jan                 Krčmář jako stoupenec čisté nauky právní“, uveřejněné v Poctě,                 vydané k šedesátinám JUDra Jana Krčmáře v Praze 1937, jsem                 blíže rozvedl, že počátky vědecké tvorby Krčmářovy                 spadají do let, kdy v oblasti právní vědy a zejména vědy Občanské­                 ho práva jsme svědky počinů skutečně revolučních. Je to do­                 ba rozhraní 19. a 20. století, kdy přebujelá stavba tradiční právní                 nauky je otřásána v sazných základech novými právními směry,","33           zejmnéna školou volného nalézání práva a školou          sociologicko-právní. K tomu se brzo přidružuje škola          zájmové jurisprudence a především ovšem velkolepé, byť          i někdy chybně konstruované učení Rudolfa S t a m m 1 e r a          s jeho nezlomnou vůlí zvládnout! pouty logiky oblast tvorby práv­          ních norem, s jeho zásadami správného práva, se vzorem správné­          ho práva a se sociálním ideálem.               Zejména Rudolf Stammler, jenž první aplikoval kritickou          filosofii Kantovu na právní vědu, měl velký vliv na Jana Krčmáře,          jinak odchovance tradiční nauky právní, přihlížejícího          bedlivě nejen k doslovu zákona, ale také k jeho historickým ko­          řenům.              Široké obzory Krčmářova ducha dovedly však pojat a po svém          zpracovat i nejlepší výsledky normativní theorie, jak tato          škola byla vybudována Kel senem a Weyrem. A opravdu ze­          jména na Krčmářově „Části všeobecné“ je vidět, jak plodně a účel­          ně dovedl využít a použít výsledků bádání normativně-theoretic-          kého, které byly dosaženy zejména v oblasti konkrétní právní logiky.              Krčmář však dovedl sledovat i ostatní proudy právně-filoso-          fické a právně-theoretické; zejména Alf Ross svým velkými dí­          lem „Theorie der Rechtsquellen“ měl pronikavý vliv na Krčmářo­          vo pojetí, zvláště pokud jde o theoretické zachycení poměru mezi          zákonem a rozhodnutím.              Vždy však Krčmář dovedl zůstat typicky svůj. Jeho úžasná          paměť, spojená se skvělou úsudečností, houževnatostí a pílí, jeho          tvůrčí vitální elán, dovedly výbrati z jednotlivých právně-filoso-          fických směrů to, co se mu zdálo být nejvíce plodné a zužitkovat          to; přitom však nešlo nikdy o pouhé přebírání, nýbrž všechny tyto          výtěžky prošly napřed očistným ohněm; Krčmářova genia, aby          spolu s jeho vlastním přínosem podaly nový vědecký celek.              Zásluhy Jana Krčmáře o sjednocení občanského          práva zhodnotila po zásluze v uvedené Krčmářově Poctě osoba          k tomu nejpovolanější, sekční šéf Dr. Jan Srb. Stačí uvésti          Srbova závěrčná slova:x) „Esprit de corps, který Krčmář vydatně          pomáhal v komisi tvořit a na který pak jako předseda leckdy apelo­          val, jistě by promluvil jasnou řečí, když by měl sbor vydati svě­          dectví o svém členu, který v závěrečné pracovní etapě byl jeho          vůdcem.“ Totéž mně potvrzoval v ústních debatách také tragicky          zesnulý člen superrevisní komise prof. Dr. Jaromír Sedlá­          ček. Ale i po roce 1937 Krčmářova vynikající účast na tvorbě no­          vého občanského zákoníku pokračovala, jak o tom podává svědectví          zvláště Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o mezinárod-              *) i. c. Sitir. 157.","34                   ním a mezioblastním právu soukromém a o právním postavení ci­                 zinců v oboru práva soukromého. Také roku 1933 se qpět zúčastňo^                 val schůzí dílčího komitétu, kterému byla suibkomiitétem ústavné                 právních výborů poslanecké sněmovny a senátu svěřena práce na                 novém občanském zákoníku.                      Velké zásluhy Krčmářovy na poli mezinárodního p r á-                 va a po li tiky byly zhodnoceny A. Heidrichem („Profesor                 JUDr. Jan Krčmář ve Společnosti národů“)2), Antonínem                 Koukalem („Účast profesora JUDra Jana Krčmáře na právní                 formulaci t. zv. východních reparací“)3), Ivanem Krnem                 („Profesor JUDr. Jan Krčmář a spor o Javor inu“) 4), Bohumi­                 lem Kučerou („Profesor JUDr. Jan Krčmář a rakousko-němec-                 ká celní unie před Stálým mezinárodním soudním dvorem“) 5), a                 Vilémem Pospíšilem („Profesor JUDr. Jan Krčmář v práci                 právního a diplomatického poradce“) 6).                      O působení profesora JUDra. J. Krčmáře jako ministra                 školství a národní osvěty pojednali Karel Engliš7)r                 Ladislav Šíp8), a Antonín Dvořák9).                      Nelze se nezmínit konečně o vřelém a úzkém vztahu Krčmá­                 řově k umění. Tuto stránku bohaté osobnosti Krčmářovy ocenil                 výstižně Zdeněk Wirth10).                      A tak vidíme, že po odchodu slavného trojhvězdí civilisti ckého                 nebe Antonína Randy, Josefa Stupeckého a Ema­                 nuela Tilsche měla československá právní věda to štěstí, že                 našla rovnorodé nástupce v Janu Krčmářovi, Emilu Svo­                 bodovi a Jaromíru Sedláčkovi. Důsledkem těžké ztrátyr                 která v dubnu 1945 stihla naši civilistiku smrtí Sedláčkovou,                 ztížilo se břemeno, spočívající nyní již jen na obou jmenovaných -                 Zatím nejsou tu jejich nástupci, kteří by mohli je úplně nahradit-                 Uvědomíme-li si dnešní dobu, kdy je tak nesmírně zapotřebí, aby                 českoslovenští právníci měli v čele skutečné osobnosti, vyplývá                 z toho — myslím — s naprostou jasností, že je nezbytné, aby                 jak Jan Krčmář, tak i Emil Svoboda zůstali nadále v plné učitelské                 působnosti ve prospěch nejen našeho právního stavu, ale též celého                 státu.                      2)  JUDr. Jan Krčmář, Soubor článků o jeho osobnosti a díle, vydatný                 u ,příležitosti 60. narozenin, Praha, 1937, str. 187 n.                     3)  1. c. str. 196 n.                     4)  1. c. str. 206 n.                     5)  1. c. str. 210 n.                     6)  1. c. str. 218 n.                     7)  1. c. str. 223 n.                     8)  1. c. str. 225 n.                     9)  1. c. str. 228 n                     10)  1. c. str. 245."];