var textForPages = ["Metodika                    Široká definice                  seniorského abusu                    Fenomén týrání, zneužívání, zanedbávání                a dalšího nevhodného jednání a zacházení s muži               a ženami ve vyšším věku (EAN). Typologie, detekce,                prevence a intervence                           Autorský tým                MgA. Jan Lorman                 Mgr. Jaroslava Prchalová                MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc.                 Mgr. Lucie Vidovićová, Ph.D.","","Metodika                    Široká definice                 seniorského abusu                    Fenomén týrání, zneužívání, zanedbávání                a dalšího nevhodného jednání a zacházení s muži                a ženami ve vyšším věku (EAN). Typologie, detekce,               prevence a intervence                       Autorský tým                MgA. Jan Lorman               Mgr. Jaroslava Prchalová                MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc.               Mgr. Lucie Vidovićová, Ph.D.                                           Brno 2023","Tým projektu RESTABUS                          Lucie Vidovićová, Marcela Petrová Kafková, Klára Reimerová, Zdeněk Kalvach, Jan Lorman,                          Tereza Žílová, Lukáš Mareček, Aneta Mundok Nitschová, Jana Řeháková Fučíková,                          Jaroslava Prchalová, Tereza Řeháková, Emílie Jašová, Petra Masopust Šachová                            Tato metodika byla vytvořena se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci                          projektu „Inovativní cesty definice, měření prevalence a řešení seniorského abusu v ČR                          (včetně přenosu mezinárodních postupů dobré praxe)“ TL05000516 Programu ÉTA.                          https://www.fss.muni.cz/vyzkum/resene-projekty/61207                            Doporučená citace: Lorman, J., Prchalová, J., Kalvach, Z., Vidovićová, L. (2023).                          Široká definice seniorského abusu. Fenomén týrání, zneužívání, zanedbávání a dalšího                          nevhodného jednání a zacházení s muži a ženami ve vyšším věku (EAN). Typologie, detekce,                          prevence a intervence. Brno: Masarykova univerzita.                            Odborná oponentura:                          JUDr. Vladimír Vedra, Bílý kruh bezpečí, z.s.                          Mgr. Klára Gramppová Janečková, Linka seniorů, Elpida o.p.s.                           ISBN 978-80-280-0455-2                          https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M280-0455-2023                                          BY","Úvodní poznámky                      V textu hoříme o „seniorech“, čímž myslíme muže-seniory i ženy-seniorky, případně osoby identifikující se jako                nebinární, osoby vyššího věku, resp. starší dospělé. Tyto pojmy využíváme v textu synonymicky. Pokud je to možné,                vyhýbáme se vymezení pomocí chronologického věku a věkovým kategoriím (65+ apod.). Pro zjednodušení toku                textu využíváme generická maskulina i pro označení vybraných aktérů (lékař apod.). Hovoříme o obětech, přeživších,                o násilných osobách, agresorech, pachatelích. Všechny takto označované osoby mohou být lidé různého pohlaví,                genderu, věku, vzdělání, socioekonomického postavení a dalších viditelných i skrytých charakteristik. V některých                případech se může jednat i o osoby, které z historického, věcného nebo situačního hlediska naplňují definici oběti                i agresora zároveň. Naše jazykové volby a generická označení používaná v textu tuto heterogenitu obsahují impli-                citně. Dále používáme pojem „špatné zacházení“ jako jazykovou, resp. čtenářskou zkratku pro komplexní fenomény,                které v textu detailně definujeme.                  V dalším textu se pro přehlednost držíme zkratky „EAN“, případně hovoříme o „fenoménu EAN“ jako o společenském,                komplexním problému. V příbuzném významu pak užíváme i koncept „syndrom EAN“, čímž odkazujeme k medicín-                skému pojmu „syndromu“, který má typické, časté a významné příznaky (symptomy) a jejich soubory; má obvykle                mnohočetné a různě kombinované příčiny, vyznačuje se multikauzální etiologií, chronickým průběhem, omezením                pacientovy nezávislosti (má funkční závažnost) a neexistují pro něj jednoduchá řešení (kauzální léčení).                  Tento text staví na podkladu publikovaném jako: „Metodika Široká definice a typologie seniorského abusu: fenomén                týrání, zneužívání, zanedbávání a dalšího nevhodného jednání a zacházení s muži a ženami ve vyšším věku (EAN)                Komentovaný průvodce ver. 1.0 Podklad pro veřejnou konzultaci (1. 1. 2023 – 30. 6. 2023)                https://is.muni.cz/publication/2242717/221218_RESTABUS_Metodika_fin_k_formatovani.pdf.                  Metodika byla předložena k veřejné konzultaci, která se uskutečnila od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023 formou široce                distribuovaného online formuláře. V rámci konzultace byly solicitovány návrhy ke všem částem textu, na jejich úpravy                a rozšíření, doplnění kazuistik, interdisciplinárních zhodnocení využitelnosti pro praxi a další aspekty, které přispějí                k dosažení cíle metodiky. Autorský tým obdržel 26 připomínek a návrhů od celkem čtyř autorů a autorek. Všechny                připomínky byly vypořádány a výsledky veřejné konzultace jsou zahrnuty do tohoto finálního znění.                                                                                      Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  5","Obsah                    Nadpis                                                                                   Č. str.               1)   Definice problému a cíl                                                                8               2)   Špatné zacházení se seniory jako téma                                                 10                   a)  Ohrožení a strádání některých starších lidí jako závažná společenská výzva –                      úvod do problematiky                                                               10                   b)  Geneze konceptu EAN „Elder Abuse and Neglect“                                     11                   c)  Vývoj v České republice                                                           12              3)   Fenomén Syndrom EAN a domácí násilí                                                   15               4)   Cesta k českému názvu a definici                                                      16                   a)  Ukotvení Syndromu EAN v českém prostředí                                          16                   b)  Metodologie tvorby definice a hledání konsenzu                                    17                   c)  Definice EAN                                                                      19              5)   Typologie                                                                             20                    a)  Emoční (citové) a psychické zneužívání                                            20                   b)  Fyzické týrání                                                                    21                   c)  Finanční vykořisťování nebo materiální zneužívání                                 22                   d)  Sexuální zneužívání                                                               23                   e)  Zanedbávání                                                                       23                   f)  Opouštění nebo dezerce                                                            24                   g)  Sebe-zanedbávání                                                                  24                   h)  Systémové zneužívání a omezování osobních práv a svobod                           25                   i)  Ekonomické násilí                                                                 27                   j)  Komunitní násilí                                                                  27               6)   Rizikové faktory v případech Syndromu EAN                                             28              7)   Detekce                                                                               30                   Detekce případů násilí, zneužívání a špatného zacházení                               30                   Specifikace příznaků špatného zacházení                                               32                   a)  Sociální pracovník/ce může zpozorovat                                             32                   b)  Příznaky, které může zjistit policista/tka                                        33                   c)  Pečovatel/ka může zjistit                                                         33                   d)  Pracovník/ce telefonické krizové intervence / tísňové péče                        34                   e)  Notář/advokát                                                                     35                   f)  Praktický lékař/ka, specialista/tka                                               35                   g)  Pracovníci/ce či svědci/kyně procesů v pobytových sociálních a zdravotních službách, rodinní                      příslušníci, návštěvy v nemocnici, v domovech pro seniory, LDN                     36                   h)  Soused/ka, kamarád/ka, spolupracovník/ce, blízcí známí                            37                6       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","Nadpis                                                                                  Č. str.                     i)  Poštovní doručovatel/ka                                                           37                    j)  Bankovní, poštovní úředník/ce                                                     37                 8)  Intervence                                                                            38                    Intervence – inspirace ze zahraničí                                                   39                    Intervence v České republice                                                          40                    Policie ČR                                                                            42                    Intervenční centra                                                                    43                    Obce – odbor sociálních věcí obecního úřadu                                           44                    Úřady práce                                                                           45                    Veřejný ochránce práv                                                                 48                 9)  Prevence                                                                              49                10)  Doporučení                                                                           50                 11)  Poděkování                                                                           51                 Příloha č. 1                                                                              52                    Doporučení Madridského mezinárodního akčního plánu                                    52                Příloha č. 2                                                                              53                     Výstupy výzkumu Jihočeské univerzity (2005)                                           53                Příloha č. 3                                                                              54                    Stávající skutkové podstaty trestných činů, přestupků a dalšího protiprávního jednání     54                 Příloha č. 4                                                                              57                Příloha č. 5                                                                              58                     Adresář pomoci                                                                        58                    a)  Telefonická pomoc                                                                 58                    b)  Online pomoc                                                                      59                 Příloha č. 6                                                                              60                    Institut vykázání (zákon 273/2008 Sb.)                                                60                 Příloha č. 7                                                                              63                    SARA DN (pomůcka pro policisty)                                                       63                 Příloha č. 8                                                                              64                    Vybrané zdroje                                                                        64                                                                                    Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  7","1)  Definice problému a cíl                                                   1                      Cílem metodiky je poskytnout porozumění seniorskému abusu, jeho typologii, projevům, rizikům výskytu              a postupům při jeho odhalování a řešení. Metodika pomáhá překlopení poznatků v oblasti seniorského abusu              do praxe těm, kteří s lidmi vyššího věku přicházejí pravidelně do styku. Může se jednat v podstatě o kohokoliv, komu              není, nebo komu by nemělo být lhostejné nevhodné zacházení s člověkem vyššího věku (viz kapitola Detekce).              Primárně je metodika určená lidem pracujícím v podpůrných službách v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí              (MPSV), s doporučením pro další relevantní aktéry, např. praktické i odborné lékaře, policii, sociální odbory místních              samospráv a podobně. Využitelná je ale i pro zainteresovanou veřejnost a neziskové organizace, které mají v řešením              tohoto fenoménu také svoji nezastupitelnou roli. Prezentované postupy a doporučení vycházejí z výzkumných aktivit              projektu RESTABUS, které se opírají o zjištění dalších výzkumných týmů z celého světa a širokého spektra vědních              disciplín, ale i z dlouholeté praxe při práci se seniory.                Metodika se zabývá fenoménem EAN – fenoménem týrání, zneužívání, zanedbávání, špatného zacházení a podrývá-              ní či ohrožování důstojnosti starších lidí, které definujeme takto:                Týrání, zneužívání, zanedbávání seniorů a špatné zacházení s nimi (tzv. elder abuse and neglect, EAN) je jednorázové              nebo opakované, záměrné nebo nezáměrné jednání nebo nečinnost vůči člověku vyššího věku, typicky ve vztahu              odůvodněně očekávatelné důvěry, v jehož důsledku došlo ke škodě či újmě fyzické, psychické, sociální, materiální,              právní nebo mravní, případně k jejich kombinaci. Důsledkem tohoto jednání či nečinnosti může být kromě ohrožení              majetku, zdraví, života, svobody nebo lidské důstojnosti také vznik či prohloubení situační, dočasné nebo celkové              zranitelnosti člověka. Výše definované jednání či nečinnost může, ale nemusí naplňovat skutkovou podstatu              trestného činu. Jeho původci mohou být jednotlivci, instituce či společenské prostředí. (Definice fenoménu EAN              RESTABUS přijatá Výborem pro práva starších osob Rady vlády pro lidská práva dne 1. 6. 2022)                Podle výsledků studie RESTABUS (2022)  tímto fenoménem v ČR ve svém nejbližším okolí, ve veřejných kontextech                                              1              nebo jako svědkové a svědkyně trpí 40 % seniorů a seniorek starších 65 let. Data neukazují rozdíly mezi pohlavím              obětí ani pachatelů, EAN se zdá postihovat velkou množinu typů seniorů. Výskyt zahrnuje všechny sledované              formy EAN, tj. fyzické a psychické násilí, materiální a finanční zneužívání, omezování osobních svobod, podrývání              důstojnosti, sexualizované násilí, násilí na internetu, viktimizaci a některé další. U osob starších 65 let žijících mimo                                                     2              institucionální péči v rámci celé ČR se prevalence  pohybovala od 0,1 % (lékové násilí, zneužívání léků pro získání              kontroly nad obětí) po 15 % (podrývání důstojnosti). V populaci to odpovídá 2169 až 325 366 osobám ročně. Velmi              hrubým odhadem postaveným na modifikované analýze společenské návratnosti investic (SROI) dle Haunerové              (2017) představuje fenomén EAN roční ztrátu 1 540 000 000 Kč. 3                       1    Výsledky empirické studie jsou průběžně zveřejňovány na odkaze: https://www.fss.muni.cz/vyzkum/resene- projekty/61207.              2    Prevalence (výskyt) je počet případů výskytu jevu v určité populaci za určité časové období.              3    Haunerová, B. 2017. Společenské náklady na týrání a zneužívání seniorů. Bakalářská práce. Praha: ČVUT. Dle závěrů této studie jsou společenské náklady na SROI                   na finanční zneužívání v Praze 7,7 miliónů korun. Osoby 65+ žijící v Praze tvoří desetinu seniorské populace v ČR (7,7 mio x 10). Finanční zneužívání je jedním                   z pěti základních forem EAN (7,7 mio x 10 x 5). Z výzkumu RESTABUS víme, že o své zkušenosti hovoří jen asi 25 % obětí (7,7 mio x 10 x 5 x 4 = 1 540 000 000).                   Výsledná suma nezohledňuje nárůsty platů a cen sledovaných proměnných mezi lety 2016 a 2022 (podle ČSÚ průměrný plat např. lékaře byl v roce 2016 přes                   53 tis. Kč, v roce 2021 už 88 tis. Kč). Pro srovnání Všetičková a kolegové odhadli ekonomické náklady na domácí násilí na 145 mld. Kč ročně (v cenách roku                   2012) (Všetičková, S., Zdeněk, M., Molnár, P. 2017. Analýza ekonomických dopadů domácího násilí. Praha: Ivystreet.).           8       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","Tabulka 1: Prevalence špatného zacházení se seniory v ČR (2022) v % kladných odpovědí na otázku                Stalo se vám někdy za poslední asi rok, že někdo z vašich blízkých… (spojení odpovědí jednou či vícekrát).                  … bez dovolení užíval váš majetek nebo peníze?                                           6 %                 … vás vydíral kvůli penězům nebo jinému majetku?                                         3 %                … vás nenechal rozhodovat o penězích nebo nekoupil věci, které jste chtěl(a)/potřeboval(a)?  6 %                 … ukradl vám peníze, majetek nebo věci?                                                  6 %                … vám vyhrožoval tváří v tvář, že vám fyzicky ublíží?                                    3 %                 … vás urážel nebo vám nadával?                                                          15 %                … znevažoval vás nebo vás opakovaně ignoroval?                                          12 %                 … bránil vám ve styku s dalšími lidmi, na kterých vám záleží?                            5 %                … zničil něco, co vám patřilo?                                                           7 %                 … vás nějakým způsobem omezoval(a)? (např. zamkl(a) vás v pokoji, svázal(a) vás, nedovolil(a) vám použít koupelnu   1 %                apod.)                … vás udeřil(a) nebo jinak napadl(a)? (např. kopal, tahal za vlasy, škrtil atd.)         2 %                 … podal(a) vám příliš mnoho léků, aby vás ovládl(a)/učinil(a) poddajným /poddajnou?     0,1 %                 … měl/a narážky se sexuálním podtextem, které vám byly nepříjemné?                       3 %                … nevhodně se před vámi odhaloval(a) nebo vás vystavil(a) jinému sexuálnímu nátlaku?     1 %                 … se vás dotýkal(a) sexuálním způsobem proti vaší vůli?                                  1 %                … nutil(a) vás k sexu?                                                                   1 %                 … Vám bránil(a) v možnosti rozhodovat o vašich věcech a osobních záležitostech či i drobných věcech a denních   5 %                rutinách, které jsou pro vás důležité?                … Vám bránil(a) ve čtení Vaší pošty (nebo jiné osobní komunikace)?                       1 %                 … Vám bránil(a) v tom, abyste se věnoval/a volnočasovým aktivitám, či koníčkům?          4 %                … Vám bránil či omezoval(a) komunikaci s jinými lidmi, neumožnil(a) vám setkat se „bez dozoru“, o samotě  3 %                 … Vám zakazoval nebo omezoval přístup do jiných místností domu nebo bytu                 1 %                     Pozn.: Předběžné výsledky RESTABUS 2022, N = 2689 respondentů, 65–99 let, kvótní reprezentativní výběr                pro ČR dle věku, pohlaví, vzdělání, velikosti a místa bydliště, 19 % sběr online a 81 % dotazník s tazatelem.                                                                                           Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  9","2                     2)  Špatné zacházení se seniory                        jako téma                      a)  Ohrožení a strádání některých starších lidí jako závažná                     společenská výzva – úvod do problematiky                Bezpečnost, subjektivní pocit bezpečí a podmínky pro nestrádání jsou ve vyspělých společnostech/státech včetně              České republiky různým způsobem a v různém rozsahu zajišťovány především dobrými mravy a výchovou k nim,              právními úpravami, sociálními opatřeními, podpůrnými službami, úpravami prostředí. Vždy jde o průniky stavu,              potřeb a očekávání jednotlivých lidí, náročnosti a bezpečnosti konkrétního prostředí, v němž žijí, a zvyklostí/norem              (sociálních konstruktů) nastavených v daném společenství. I když formy a příčiny ohrožení a strádání jsou v zásadě              obecné, všeobecně platné, vůči některým skupinám lidí se vyskytují hrozby častěji, s větší závažností či ve specifické              podobě. To bývá reflektováno zvýšenou společenskou pozorností, zvláštními zákony či zákonnými úpravami. Existují              také vysoké mezinárodní úmluvy na úrovni OSN o ochraně ohrožených a znevýhodněných osob. Je důležité chápat,              že jejich smyslem je nejen zajištění bezpečnosti a práv, zamezení bezpráví, ale také zrovnoprávnění, zamezení              vyloučenosti, segregace, nenaplnění seberealizace a participace, nevyužití vlastního potenciálu ve prospěch spo-              lečnosti i k vlastnímu uspokojení. Bezprostředně ochranná opatření proti bezpráví a porušování bezpečnosti proto              nesmí stigmatizovat, ponižovat podceňováním schopností, narušovat autonomii ani přirozené vztahy – obě oblasti              podpory musí být zvažovány a jít uvážlivě „ruku v ruce“, aby se ohrožení lidé sociálními, právními, zdravotnickými              intervencemi nedostali „z louže pod okap“, aby se plošné a necitlivě aplikované regulace a kontrolní mechanismy              nestaly jedním z ponižujících a zraňujících faktorů. Známými příklady jsou hledání vyváženosti při ochraně dětí při              zachovávání emočního významu rodiny, právě tak jako vyváženosti při řešení „zanedbávání“ při respektu k autonomii              a snaze omezit institucionalizace např. u některých starších lidí.               Tradičně se zdůrazňuje zvláštní problematika především menšin (národnostních, náboženských), dětí, žen či osob              s různými druhy závažného zdravotního postižení (duševního, smyslového či tělesného). Relativně nedávno              se zvýraznila specifická zranitelnost a ohroženost též migrantů a „starších lidí“. Souhrnně, ve všech případech, jde              o osoby výrazně znevýhodněné či predisponované k různým formám agrese, zneužívání, nevhodného zacházení,              zanedbávání a strádání. Jde přitom nejen o častější vystavení nevhodnému jednání, ale také o omezenou schopnost              takovému jednání čelit, bránit se mu nebo se vyrovnat s jeho důsledky, řešit nastalé situace, předejít recidivám, do-              moci se svých práv. Rizikové skupiny jsou tak vystaveny nejen jednotlivým nežádoucím aktům (včetně kriminálních),              ale také nebezpečí setrvalého života v „toxickém“ prostředí, nebezpečí dlouhodobého či opakovaného nevhodného              zacházení, což umocňuje jeho důsledky. Ty mohou být u některých skupin navíc závažnější, osudovější než u ostatní              populace. Např. to, s čím se dospělý člověk obvykle vyrovná v relativně krátké době, může děti zásadně „poznamenat“              na celý život nebo staré lidi s omezenou soběstačností přimět k odchodu do ústavního pobytového zařízení.                Nejsložitější bývá situace lidí s několikanásobným znevýhodněním, u nichž se kombinují osamělost, chudoba,              zdravotní postižení (zvláště je-li kombinované), život v neznámém, cizojazyčném či jinak nesrozumitelném              prostředí, ve vyloučených lokalitách, v ústavech či v toxickém domácím prostředí včetně soužití s lidmi agresivními,              závislými na návykových látkách, psychopatickými či duševně nemocnými. Klíčovým faktorem u části ohrožených              je nesoběstačnost (kritická míra zdravotního postižení, především omezení pohyblivosti, kognitivních či komuni-              kačních schopností, a poklesu funkčního zdraví v kontextu daného prostředí). Jindy je závislost na nebezpečných           10       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","či selhávajících osobách (nebezpečná zvláště při izolovaném soužití s nimi) podmíněna jinak – právně (nezletilost,                opatrovnictví, omezená svéprávnost, detence), majetkově, emocionálně či situačně (život v zařízeních různého typu).                V některých případech se významnou složkou ublížení a způsobení újmy stává zklamání oprávněné důvěry k blízké-                mu člověku, především v rodině, či k podpůrné/pečující profesi (např. ke zdravotnickému personálu či k pracovníkům                v sociálních službách).                  b)  Geneze konceptu EAN „Elder Abuse and Neglect“                   Podle WHO v globálním měřítku zažila některý z typů týrání, zneužívání či zanedbávání každá šestá osoba                  starší 60 let. 4                  Tabulka 2: Výsledky ze systematických přehledů a metaanalýz.                                               EAN v běžné populaci        EAN v kontextu institucionálních služeb                         Typ EAN            Reportováno staršími   Reportováno staršími   Reportováno personálem                                               dospělými          dospělými nebo jejich                                                                       zástupci                  Celková prevalence             15,7 %              nedostatek dat          64,2 % nebo                                                                                           2 ze 3 pečujících                 Psychické                      11,6 %                  33,4 %                 32,5 %                  Fyzické                         2,6 %                  14,1 %                 9,3 %                  Finanční                        6,8 %                  13,8 %              nedostatek dat                 Zanedbávání                     4,2 %                  11,6 %                 12,0 %                  Sexuální                        0,9 %                  1,9 %                  0,7 %                     Zdroj: WHO, Elder Dignity, Abuse and Neglect; Key facts; 8 June 2018.                    Mezinárodní uznání závažnosti seniorského abusu bylo symbolicky završeno na půdě OSN v rámci přijetí politické                deklarace a „Mezinárodního akčního plán pro problematiku stárnutí“ na Druhém světovém shromáždění ke stárnutí                v roce 2002 v Madridu. 5, 6                            4   https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/elder-abuse                5   https://www.mpsv.cz/web/cz/2.-svetove-shromazdeni-o-starnuti                6   Více viz Příloha č. 1.                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  11","c)  Vývoj v České republice                 Česká republika v implementaci řešení špatného zacházení se starými lidmi zaostává především za vyspělými              zeměmi Evropy, Severní Ameriky a Austrálií. I když roste obecné povědomí o tomto fenoménu, není v České republi-              ce doposud problematika špatného zacházení se staršími dospělými dostatečně řešena.               Český právní řád neposkytuje zvláštní ochranu proti nevhodnému zacházení dospělým osobám, které jsou způsobilé              k právním úkonům (tzv. „svéprávné“), i když jsou z důvodů zdravotních či jiných křehké, znevýhodněné a nemohou              se účinně bránit – v ČR není obdoba zákonů některých států na ochranu ohrožených dospělých, tzv. Adult Protection              Act (viz kupř. Gordon, 2001, Update 2002). 7                Většina případů nevhodného zacházení se řeší v rámci občanského zákoníku, tedy mimo působnost orgánů činných              v trestním řízení, např. Policie ČR. Z hlediska kriminologického představuje týrání převážně jednostrannou, asymetric-              kou agresi, i když z hlediska viktimologie (nauky o obětech trestních činů) jsou prokazovány u týraných osob některé              osobnostní rysy či stereotypy chování, které mohou působit jako provokující momenty (Comijs, 1999). 8                Ne zřídka je agrese prováděna nenápadnými, společensky tolerovanými způsoby, které se obtížně dokazují i postihují              – např. místo hrubého bití rafinované zneužívání a citové týrání. Může jít o jednání účelové, o opakované afekty, o vliv              alkoholu či jiných drog, často o vyčerpání a „syndrom vyhoření“ u pečující osoby, zvláště ve vztahu k nemocným              s demencí, někdy o tzv. přesunutou agresi, kdy je oběť trestána místo někoho jiného, nedosažitelného. 9               V České republice již řadu let využíváme legislativu pro řešení „domácího násilí“. Významná organizace, která              se zasloužila o její vznik, Bílý kruh bezpečí, definuje domácí násilí takto:                Domácí násilí je způsob chování mezi blízkými lidmi (zpravidla intimními partnery), kteří spolu sdílejí společný domov,              kdy jeden z nich uplatňuje moc a kontrolu nad tím, co dělá ten druhý. K násilí dochází opakovaně, v soukromí, a tím skrytě              mimo kontrolu veřejnosti. Intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopnosti včas toto jednání zastavit              a efektivně vyřešit narušený vztah. 10               Týrání, zneužívání a zanedbávání starších dospělých (dále „Syndrom/Fenomén EAN“) však není jen další              formou domácího násilí, jedná se o problém mnohem komplexnější. Svojí šíří a podstatou je tak nejen obtížněji              definovatelný, ale i postižitelný. Mezinárodně uznávaný koncept Syndromu EAN se od pojmu „domácí násilí“ liší              v mnoha aspektech. 11                Syndrom EAN je pojímán v rozpětí od ztráty respektu, přes fyzické, psychické, sexuální týrání, zanedbávání              až po společensky závažné systémové zneužívání a ageismus. 12               Odehrává se v tzv. šedé zóně, jde o činy, které svojí intenzitou a dobou trvání nepřekročily úroveň pro trestný čin              (kupř. týrání svěřené osoby, týrání osoby blízké).                   7    Gordon, R. M. Adult Protection Legislation in Canada: Models issues, and problems. Int J Law Psychiatry, 2001; 24(2–3), s. 117–134.              8    Comijs, H. C., Pot, A. M., Smit, J. H. et al. Elder abuse in the community: prevalence and consequences. J Am Geriatr Soc, 1998; 46(7), s. 885–892.              9    Geriatrie a gerontologie; Autor: Zdeněk Zadák; Zdeněk Kalvach; Roman Jirák; Helena Zavázalová; Petr Sucharda; kolektiv; Grada 2004.              10   https://www.domacinasili.cz/co-je-domaci-nasili/              11   Více viz kapitola č. 3: Fenomén Syndrom EAN a domácí násilí.              12   Více viz v kapitolách č. 4 c) Definice a č. 5 Typologie.          12       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","•  Nevyskytují se pouze v domácnostech, ale i v pobytových sociálních a zdravotních službách, ve veřejném                  prostoru, který člověk využívá.                •  Původci nejsou jen osoby blízké, ale i další osoby, ke kterým starší člověk oprávněně získal důvěru.                •  Jeho původci mohou být jednotlivci, instituce či společenské prostředí, které vynucuje na zranitelných, závislých                  lidech přijetí rezidenčního typu péče a ztrátu vlastního domova.                •  Jeho projevem je i zanedbání péče, v případě onemocnění či funkční neschopnosti, ztráta respektu a porušení                  lidské důstojnosti.                  V Československu se zájem o problematiku zneužívání, týrání a zanedbávání starších lidí objevil se zpožděním asi                20 let. Publikace se objevují teprve od poloviny 90. let (Litomerický, 1993; Vojtěchovský, 1994; Palát, 1995; Kalvach,                1997; Čaplová, 1998; Tošnerová, 2002; Koval, 2001). 13                 Hlavní příčinou zpoždění byla tabuizace společensky problematických témat komunistickým režimem, mezi něž                patřilo mimo jiné i domácí násilí a slabá akcentace lidských práv. Tam, kde žádný problém neexistoval, nebylo třeba                ani bližšího zkoumání, prevence či řešení. V důsledku změny politického režimu, a následné detabuizace pro tehdejší                režim nepohodlných témat po roce 1989, mohla začít i nová éra přístupu ke starším lidem.                                                                                  14                Doporučení vyplývající z Mezinárodního akčního plánu pro problematiku stárnutí , která se týkají Syndromu EAN,                jsou v České republice však stále naplňována nedostatečně.                  Před řešením projektu RESTABUS v České republice chyběla relevantní celostátní data výskytu špatného zacházení                se seniory, zjištěná podle mezinárodně srovnatelných standardizovaných nástrojů pro pokrytí širokého spektra                možných projevů, včetně genderového hlediska, jako jsou například: ABUEL (Elder abuse: a multinational prevalence                survey) 2008, AVOW (Prevalence Study of Abuse and Abuse against Older Women) 2011 nebo Irish National Prevalence                Survey (Naughton et al. 2012).                  Existuje několik místně i tematicky dílčích šetření a průzkumů. První významnější odborné výzkumy byly provedeny                až po roce 2000. Hojně bylo odkazováno na výzkum, který v roce 2005 provedl tým Jihočeské univerzity vedený doc.                Jiřím Kovaříkem a prof. Jiřím Dunovským. Výstupy jsou uvedeny v „Závěrečné zprávě výzkumného projektu: Popis                jednotlivých forem domácího násilí, analýza jejich příčin, prevence“.  Zabýval se ale pouze výskytem tohoto jevu                                                                     15                v Jihočeském kraji u 1300 respondentů a sloučil do jednoho údaje odpovědi obětí i svědků. 16                  Problematika se postupně stává tématem i v odborných kruzích. Od roku 2006 se špatnému zacházení se seniory/                seniorkami, systematicky zabývá organizace Život 90. V roce 2007 vydává zprávu z výzkumu „Život v domovech pro                      17                seniory“,  a v roce 2008 přináší zkušenosti s abusem v seniorské populaci v publikaci „My jsme si stáří nezavinili…, čeká                to každýho. Povaha a prevence diskriminace seniorů v ČR.“  V rámci předsednictví České republiky v Radě EU v roce                                                           18                2009 pak uspořádala konferenci na evropské politické úrovni pojetí obsahu EAN: „Care and Protection of Senior                                                    19                Citizens – the Dignity and Hazards of the Elderly“.  Zúčastnilo se jí 147 účastníků ze 26 zemí, zástupců OSN, EU, WHO                   13   Zadák, Z., Kalvach, Z., Jirák, R., Zavázalová, H., Sucharda, P. a kol. Geriatrie a gerontologie. Grada 2004, s. 353, 360–362.                14   https://www.mpsv.cz/documents/20142/372805/madrid.pdf/bd37397e-d804-a44c-d69a-5d27882c252b                15   https://is.muni.cz/el/fss/podzim2015/SPR134/um/Popis_forem_DN_analyza_pricin prevence.pdf                16   Viz Příloha č. 2.                17   Vidovićová, L., Lorman, J. 2007. Život v domovech pro seniory: problémy týrání, zneužívání a zanedbávání péče v domovech pro seniory. Praha: Život 90.                    Dostupné z: http://www.ageismus.cz/media/3076546/zivot-v- domovech-pro-seniory-2007.pdf                18   Vidovićová, L., Gregorová, E. 2008. „My jsme si stáří nezavinili… čeká to každýho.\" Povaha a prevence diskriminace seniorů v ČR. Výzkumná zpráva. Brno/                    Praha: Život 90. ISBN 978-80-254-3808-4. Online dostupné z: http://www.ageismus.cz/media/3076545/zivot_90_stari_a5_5_2.pdf                19   https://www.vlada.cz/assets/vydavatelstvi/vydane-publikace/dignity-and-hazard-of-elderly.pdf                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  13","a třináct nadnárodních asociací. Jeden ze zásadních závěrů konference, navržený Zdeňkem Kalvachem, upozorňuje              na potřebu zaměřit se na důstojnost člověka v souvislosti s medicínskými, psychologickými a sociálními faktory              a doplnit titul syndromu na Elder Dignity Abuse and Neglect. V roce 2009 obhájila na Palackého univerzitě magister-              skou práci s názvem „Syndrom EAN“ Jaroslava Kasalická-Prchalová, ve které uceleně a přehledně objasňuje genezi              i konkrétní prvky Syndromu EAN.  V kontextu rezidenčních služeb se ve stejném roce tématu věnovala i Radka                                         20              Bužgová. 21               V současné době je zásadním pilířem v boji proti zneužívání a zanedbávání seniorů Kancelář veřejného ochránce              práv (ombudsman), který se dlouhodobě věnuje kvalitě života starších lidí v pobytových sociálních službách                                              22              a zdravotnických zařízení lůžkové péče   Výsledkem jsou kromě zpráv z jednotlivých návštěv i tzv. souhrnné zprávy,              kupř. „Zpráva z návštěv domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem z let 2007, 2015  23,24  a další dokumenty.              Nicméně činnost ochránce v této oblasti (jako národního preventivního mechanismu) má být vždy primárně              preventivního a systémového charakteru. Případné možnosti postihu jednotlivých poskytovatelů ze strany ochránce              jsou velmi limitované.                Téma je ale pravidelně přítomno i na každoročních konferencích „Stáří spojuje“ pořádaných organizací              Život 90 a Gerontologickým institutem již od roku 2013. Právě zde vznikla na popud tehdejší zmocněnkyně pro lidská              práva prof. Heleny Válkové idea zařadit téma špatného zacházení se seniory do agendy Výboru pro práva starších lidí              Rady vlády pro lidská práva. Následovala novela Akčního plánu prevence domácího a genderově podmíněného násilí              o opatření, která zohledňují problematiku násilí a dalšího nevhodného jednání vůči seniorům a seniorkám (2021).              Vládní Výbor pro práva starších lidí je tak dalším významným nositelem tohoto tématu v ČR. Gerontologický institut,              o. p. s., se nadále intenzivně věnuje zvyšování povědomí o tématu, např. v rámci platforem a kulatých stolů. 25                                            20   https://theses.cz/id/czwm8d/?lang=en.              21   Bužgová, Radka. Sociální, zdravotní a etické aspekty týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů v ústavní péči.                   Č. Bud., 2009. disertační práce (Ph.D.). JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. Zdravotně sociální fakulta. https://theses.cz/id/ti441h/.              22   Od roku 2006 plní ochránce úkoly národního preventivního mechanismu podle Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému                   či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Cílem systematických návštěv je posílit ochranu osob omezených na svobodě před špatným zacházením. Návštěvy                   jsou prováděny jak na místech omezení svobody z moci úřední, tak i v zařízeních, kde je poskytována péče, na níž jsou její příjemci závislí. Svá zjištění                   a doporučení týkající se podmínek v určitém typu zařízení ochránce zobecňuje v souhrnných zprávách z návštěv a na jejich základě formuluje obecné                   standardy zacházení. Návrhy na zlepšení zjištěného stavu a odstranění případného špatného zacházení ochránce směřuje jak k samotným zařízením a jejich                   zřizovatelům, tak i k ústředním orgánům státní správy. In: https://www.ochrance.cz/uploads-import/ESO/7-2013-NZ-Zprava_z_navstev.pdf;                   https://www.ochrance.cz/potrebuji- pomoc/omezeni-na-svobode/.              23   https://www.ochrance.cz/uploads-import/ochrana_osob/2007/Seniori_SZ_2007.pdf.              24   https://www.ochrance.cz/uploads-import/ESO/7-2013-NZ-Zprava_z_navstev.pdf.              25   https://www.giops.cz/komplexni-reseni-seniorskeho-abusu.          14       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","3)  Fenomén Syndrom EAN                                                      3                          a domácí násilí                       Týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů bývá v České republice nejčastěji považováno pouze za jednu z forem                domácího násilí. Vůči takovému zjednodušení se zde ale musíme důrazně vymezit. Termín „domácí násilí“, který                vznikl jako překlad anglického termínu „domestic violence“, vznikl jako pojmenování násilí mezi osobami blízkými                                                                            26                                                                                          27                a v českém prostředí se široce usadil. Najdeme ho nejen v odborné literatuře , ale i legislativě.  Na tomto místě stojí                za zmínku, že definice domácího násilí v české legislativě neexistuje, je uvedena jen v důvodové zprávě k zákonu                č. 135/2006 Sb. Implikuje představu, že se jev odehrává v bytech, domovech a nezahrnuje kupříkladu rezidenční                sociální služby. Širší je také spektrum pachatelů.                  Dle definice Istanbulské úmluvy jsou za „domácí násilí považovány veškeré akty fyzického, sexuálního, psychického,                ekonomického či dalších forem násilí, k němuž dochází v rodině nebo domácnosti, anebo mezi bývalými či stávajícími                manželi, partnery či osobami blízkými, bez ohledu na to, zda násilná osoba sdílí nebo sdílela společnou domácnost                s osobou ohroženou tímto násilím.“ 28                  Správnější by bylo používat termín „násilí mezi intimními partnery“ v souladu s terminologií WHO: “violence                                29                by intimate partners“ .                U Syndromu EAN nemusí být rozhodující určit pachatele a oběť podle aktuálního stavu (týrání, zneužívání, zane-                dbávání atp.), protože jeho příčiny nezřídka tkví v historii vztahu. Špatné jednání nemusí primárně narušovat                právní normy, ale přesto způsobuje postiženému člověku významnou újmu a narušuje mezilidské vztahy.                Více než potrestání násilníka je potřeba vztah harmonizovat a zmírnit, nebo ještě lépe vyřešit příčiny agresorova                jednání. To platí nejen v partnerském, soukromém či neformálním vztahu, ale i v profesionálním vztahu a ve formálně                vymezeném prostředí. Tím se dotýkáme i prostředí, ve kterém se špatné zacházení se staršími lidmi odehrává. Není                to pouze domov, ale také formální instituce, jako jsou např. nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných, domovy                pro seniory, domovy se zvláštním režimem či veřejná místa, jako je například pošta, obchody atp. Z toho vyplývá,                že původcem nemusí být osoba blízká jako u domácího násilí, ale i ošetřovatel/ka, pečovatel/ka, lékař/ka, úřednice/                úředník a / nebo osoba blízká docházejících do těchto institucí.                  Složitost problému také spočívá ve složitosti jeho odhalování, detekci. Staršího osaměle žijícího člověka nepostrádají                spolupracovníci nebo sousedé, jeho absence ve společnosti většinou nikoho nepřekvapí. Omezenou možnost                komunikace má často i tehdy, když žije v domově pro seniory, domově se zvláštním režimem, v léčebně pro dlou-                hodobě nemocné. Zvláště akcentovaná je tato zkušenost z doby pandemie covidu, kdy se některá pobytová zařízení                neprodyšně uzavřela, a to bez ohledu na psychické zdraví klientů a v rozporu s lidskoprávními normami.                          26   https://www.domacinasili.cz/co-je-domaci-nasili/                27   Zákon č. 135/2006 Sb.                28   https://rm.coe.int/1680462471, str. 3                29   Srovnej: WHO World report on violence and health; https://apps.who.int/iris/bitstream/handle/10665/42495/9241545615_eng.pdf                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  15","4                     4)  Cesta k českému názvu a definici                      a)  Ukotvení Syndromu EAN v českém prostředí                 Nevhodné zacházení/jednání se staršími lidmi (EAN) je heterogenní a strukturovaný fenomén. Má makro-,              mezo- i mikro-úroveň, lze jej chápat v širším i v užším slova smyslu, může nabývat různých forem. To vše může vést              k rozpakům a nedorozuměním včetně obtížného formulování výstižně srozumitelné definice. Jinak se jeví někdy              až samoúčelně všeobjímající definování akademické a jinak pragmatické vymezení jevu pro potřeby tvorby veřejných              politik. Závažný je též konflikt mezi snahou o podrobné taxativní vymezování všech aspektů a situací a přístupem              rámcového vymezení „ducha zákona či smyslu sociálních intervencí“.                Makro-úroveň se týká jak legislativního a vládního rámce daného státu, tak pojetí stáří, respektive života ve stáří              v obecném povědomí a také obecné mravně kulturní atmosféry ve společnosti. Mezo-úroveň se týká regionů, obcí,              komunitní pospolitosti a také institucí – především zdravotnických a pobytových zařízení. A konečně mikro-úroveň              je záležitost jednotlivých lidí, rodin či jiných mikro-skupin, pečujících a podpůrných profesí, řešení jednotlivých              příběhů a případů, citlivých aplikací zákonných norem i jiných opatření a intervencí. Dominantou mikro-úrovně              se stávají etické závazky, osobní zodpovědnost, empatie, jednání podle nejlepšího vědomí a svědomí, svobodná vůle              a zdravý rozum při aplikaci různých obecných směrnic a nařízení. Čím byrokratičtější, taxativnější a autoritativnější              je dané společenství, tím snadněji se obecná intervenční opatření přijatá (byť třeba v dobré víře) na makro-úrovni              mohou stát při necitlivé aplikaci na mikro-úrovni závažným nástrojem nevhodného zacházení/jednání a zneužívání.              Zneužitelnosti a nečekaně nežádoucím efektům (zvláště nově přijímaných) ochranných opatření proto musí být              věnována mimořádná pozornost.                EAN se týká strádání starších lidí ve všech jeho podobách i úrovních – od dění v jednotlivých rodinách či pobytových              zařízeních po nastavení společenských norem, standardů či permisivních rolí „seniorů“. Jádrem fenoménu EAN jsou              závažné újmy zdravotní (tělesné i psychické), existenciální i majetkové. Specifičnost EAN spočívá v tom, že pozornost              se soustředí nejen na odhalování a řešení nejzávažnějších případů, ale především na skutky a jevy na pomezí mezi              právem (trestností) a mravností, na to, co vyžaduje především společenskou pomoc včetně podpory laických i pro-              fesionálních pečujících, kteří nezvládají situaci, co vyžaduje asistenci, úpravu služeb, kontrolu nevhodných poměrů,              nikoliv kriminalizaci „pachatelů“. Ta se týká jen oněch nejzávažnějších případů. Důležité je pochopení, že mnohé              z toho, co se odehrává i řeší/neřeší na mezo- a mikro-úrovni, pramení na makro-úrovni z obecného nastavení              dobrých mravů, z toho, co je a co není přijatelné a jak (zda s despektem či pozitivně, segregačně či participativně)              se hledí na starší lidi.               Průřezové studie svědčí pro to, že závažnější formy EAN v hospodářsky vyspělých zemích postihují čtyři až šest              procent lidí starších 65 let. Podstatně více starších lidí se však cítí poníženo a znejistěno společenským despektem,              podceňováním, různými formami diskriminace, segregace. Tvrdá i měkká podoba EAN jsou však spolu provázány              a obě vyžadují cílevědomé společenské ovlivnění.                EAN má ve všech podobách a na všech úrovních triální povahu. Činy, které jej utvářejí, jsou zaprvé samy sebou,              působí svou povahou, svými faktory (např. úderem pěstí). Současně jsou však sociálním konstruktem a také              odrazem v psychickém vnímání (reagování) postiženého člověka. Na tom se podílí jak jeho momentální životní,             16       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","duševní či zdravotní situace, tak jeho osobnostní nastavení: zdatnost, odolnost, adaptabilita, akčnost, vůle ke smyslu                a důstojnosti vlastní existence.                  b)  Metodologie tvorby definice a hledání konsenzu                   Kritickou diskuzí v týmu projektu RESTABUS jsme došli k závěru, že pro českou odbornou, ale i laickou veřejnost                potřebujeme takovou definici, která odráží kontext a chápání jednotlivých prvků (slov, významů) v definici.                Jejím úkolem bude popsat i tzv. „šedou zónu / oblast nikoho“, kterou rozumíme takovou oblast jednání, kam                nedosahuje trestní právo, které ale způsobuje oběti významnou újmu, snižující kvalitu jejího života.                  Definice částečně kryje problematiku řešenou v rámci ochrany osob se zdravotním postižením. Velikost průniku                množin osob s postižením a osob ve vyšším věku přitom nelze přesně vymezit, protože zatímco v případě postižení                je toto typicky trvalého charakteru, změny zdravotního stavu nejsou pro řešení EAN podmínkou nutnou ani                dostačující.                  Na počátku vzniku české definice fenoménu seniorského abusu stála pečlivá rešerše již známých definic z prostředí,                které je našemu českému příbuzné. Analyzovány byly definice užívané vybranými státy a nadnárodními organizace-                mi (např. WHO), užívané v národních státech (např. Irsko, Německo, U.K., Kanada). Také jsme posbírali a analyzovali                typologie a definice z odborné a tzv. šedé literatury. 30                 Následně byla provedena analýza jednotlivých znaků definic. Zaměřili jsme se na nejčastěji se opakující slova                a prvky v definicích. Do analýzy jsme rovněž zahrnuli typologii Syndromu EAN a opět vypsali jednotlivé jejich znaky,                abychom při hledání české definice nevynechali žádný podstatný prvek fenoménu.                  Při další práci jsme hledali a vysvětlovali významy opakujících se prvků definic a typologií a obhajovali oprávněnost                jejich uvedení. Popsali jsme, jaké dopady na oběť jsou vykazovány s ohledem na jedinečnost skupiny, kterou jsme                nazvali „starší dospělí“. Diskutovali a upřesnili jsme si význam pojmů zranitelnost, ohroženost, závislost, znevýhodně-                nost, křehkost, důvěra. Významnou kapitolou diskuzí bylo určování věku oběti. Diskutovali jsme, zda bude skupina                vymezena chronologickým věkem (65+, 18+) nebo relativním vyjádřením, jako je starší dospělý nebo dospělý                v ohrožení. Zabývali jsme se také vztahem původce a oběti na základě očekávatelné, vnímatelné důvěry. Trváním                činu, jeho opakováním, jednorázovostí, kontinuitou a kumulováním újmy.                                      30   Report of the Secretary-General UN: Abuse Against Older Persons on The Second World Assembly on Ageing; National Center on Elder Abuse United States                    – https://ncea.acl.gov/; Mgr. Jaroslava Kasalická-Prchalová: Syndrom EAN; Action on Elder Abuse Scottland – https://www.disabilityscot.org.uk/organisation/                    action-on-elder-abuse-scotland/; Kalvach et al.: Geriatrické syndromy a geriatrický pacient; Inovativní cesty definice, měření prevalence a řešení seniorského                    abusu v ČR (TA ČR TL05000516).                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  17","Po vyjasnění všech pojmů, které jsme považovali pro českou definici za nezbytnou, jsme oslovili odborníky z oblasti              kriminologie, sociologie, gerontologie i oblasti lidských práv, abychom nezávisle legitimizovali intenci našeho              snažení. Námi oslovení odborníci vyjádřili konsenzus o nezbytnosti formulace obecné definice pro české právní              a sociokulturní prostředí.               Následnou syntézou byl týmem navržen první návrh obecné definice seniorského abusu:                „EAN je jednorázové nebo opakované, záměrné nebo i nezáměrné jednání nebo nejednání vůči člověku vyššího věku, typicky              ve vztahu odůvodněně očekávatelné důvěry, v jehož důsledku došlo k nemalé, přímé či nepřímé, újmě fyzické, psychické,              sociální nebo materiální, příp. k jejich kombinaci. Toto jednání nebo nejednání může, ale nemusí naplňovat svojí intenzitou              podstatu trestného činu, a jeho původci mohou být jak jednotlivci, tak instituce nebo systém.“               Definice respektuje následující vstupní předpoklady:              •  seniorská populace je heterogenní co do potřeb a znaků,              •  činy (nebo jejich absence), které by mohly být identifikovány jako EAN, se mohou odehrát v široké škále prostředí                 a vzájemných konstelací aktérů; tato variabilita je dále řešena rozšiřující typologií, nikoli samotnou definicí,              •  pojem „vyšší věk“ je bezhraniční sociální kategorií, jejíž chronologické/kalendářní vyjádření variuje v závislosti                 na relevantním kontextu; v definici pracujeme s pojmem starší dospělí a v závislosti na kontextu může zahrnovat                 jakoukoliv osobu starší 18 let,              •  zranitelnost není nutným předpokladem, resp. předchozí charakteristikou oběti, ale i možným důsledkem EAN;                 tedy zranitelnost variantně vzniká a prohlubuje se jako důsledek působení EAN,              •  Syndrom EAN je porušením základních lidských práv a svobod, práva na lidskou důstojnost a respekt a také                 požadavku a předpokladu, že každý z nás má bez ohledu na věk a další charakteristiky právo nestát se obětí,              •  ultimátním cílem je podpora takové společnosti, která je bezpečným místem pro všechny.                Za důležité při tom považujeme, aby vymezení a práce s fenoménem EAN se staly „jen“ součástí (dnes především              irských) snah usilovat k ochraně dětí i o ochranu znevýhodněných dospělých osob. Toto pojetí ruší nebezpečný              segregační aspekt věkem podmíněného vylučování starších lidí (nad určitou, nejasně formulovanou kalendářní hrani-              ci) z přirozené sounáležitosti dospělých. Současně jsou zcela logicky do ochrany zahrnuti i mladší lidé znevýhodnění              nejen s věkem souvisejícími involučními a zdravotními problémy, ale závažným zdravotním postižením.                                         18       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","c)  Definice EAN                   Konečná verze široké definice týmu RESTABUS byla předložena Výboru pro práva starších lidí Rady Vlády ČR pro lidská                práva, který ji po diskusi s některými úpravami schválil 1. června 2022 v tomto znění:                       „Týrání, zneužívání, zanedbávání seniorů a špatné zacházení s nimi (tzv. elder abuse and neglect)                  je jednorázové nebo opakované, záměrné nebo nezáměrné jednání nebo nečinnost vůči člověku                  vyššího věku, typicky ve vztahu odůvodněně očekávatelné důvěry, v jehož důsledku došlo ke škodě                  či újmě fyzické, psychické, sociální, materiální, právní nebo mravní, případně k jejich kombinaci.                  Důsledkem tohoto jednání či nečinnosti může být kromě ohrožení majetku, zdraví, života, svobody                  nebo lidské důstojnosti také vznik či prohloubení situační, dočasné nebo celkové zranitelnosti                  člověka. Výše definované týrání, zneužívání, zanedbávání seniorů a špatné zacházení s nimi může, ale                  nemusí naplňovat skutkovou podstatu trestného činu. Jeho původci mohou být jednotlivci, instituce                  či společenské prostředí.“                      S ohledem ke společenským potřebám jsme se shodli na možnosti až nutnosti vymezit do budoucna kromě obecné                definice také další podoby definice z hlediska účelu použití:                •  operacionální definici,  umožňující  jeho empirické měření  (identifikaci,  rozlišení  oproti  ostatním příbuzným                  fenoménům),                •  právní definici, umožňující sankcionování původců a řešení incidentů,                •  popularizační definici, popisující fenomén ve zjednodušeném jazyce, vhodném pro účely šíření  povědomí                  o fenoménu mezi veřejností.                                                                                                                Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  19","5)  Typologie                                                                 5                      Stejně jako se v různých zemích liší znění definice nevhodného zacházení se staršími lidmi, liší se i rozlišení jeho              forem. V českém kulturním kontextu budeme pro rozlišení různých forem špatného zacházení používat následující              typologii: 31              a)  emoční (citové) a psychické zneužívání              b)  fyzické týrání              c)  finanční vykořisťování nebo materiální zneužívání              d)  sexuální zneužívání              e)  zanedbávání              f)  opuštění nebo dezerce              g)  sebe-zanedbávání              h)  systémové zneužívání              i)  ekonomické zneužívání              j)  komunitní násilí 32                 a)  Emoční (citové) a psychické zneužívání                Může být nazýváno též psychické, emocionální nebo verbální zneužívání/týrání. Je definováno jako působení                                                   33              duševní úzkosti, utrpení, bolesti nebo strachu.  Důležitým aspektem citového zneužívání je vysoká míra subjektivní-              ho vnímání jeho projevu. To, co pro jednoho člověka znamená běžné chování, nad kterým se ani nepozastaví, může              mít pro jiného devastující důsledky. 34                Projevy:               Verbální agrese, urážky, hrozby, zastrašování, ponižování, omezování rozhodování, snižování sebevědomí a sebeúcty,              podrývání důstojnosti, vyhrožování, ignorování, zesměšňování, infantilizace, podceňování, lhaní či vyloučení z rodin-              ného života, vynucená izolace, odepírání afektu („tichá domácnost“). Zdůrazňování involučních a chorobných změn,              nepotřebnosti, nadbytečnosti a obtížnosti seniorů, často také vyhrožování přestěhováním, umístěním do ústavního              zařízení atp.                Dále narušování soukromí a majetku starší osoby. Příkladem je zlovolné či neobvykle bezohledné likvidování              či poškozování předmětů s mimořádným citovým významem pro týraného nebo agrese proti domácím zvířatům              poškozeného. Ani ženám ve vyšším věku se nevyhýbá tzv. stalking – posílání znepokojivých e-mailů, rušení telefo-              nem, postávání před domem, posílání nevyžádaných dopisů či darů. 35                       31   Pořadí jednotlivých forem není sestaveno podle žádného klíče, jakým je například četnost výskytu nebo míra závažnosti.              32   Report of the Secretary-General UN: Abuse Against Older Persons on The Second World Assembly on Ageing.              33   Gorbien, Eisenstein 2005, s. 280–281              34   Nerenberg, Elder Abuse Prevention, 2008, s. 28.              35   Nerenberg, Elder Abuse Prevention 2008, s. 28, Quinn a Tomita 1997, s. 55.          20       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","Příznaky:                •  závažné psychologické projevy včetně strachu,                •  snížená schopnost vykonat rozhodnutí, snížené sebevědomí apod.,                •  apatie, extrémní zatažení do sebe, nereagování, nekomunikativnost a deprese,                •  emocionální podrážděnost nebo rozrušenost,                •  suicidální nebo homicidální chování,                •  abusus alkoholu nebo jiných drog, sebepoškozování, vážné psychické poruchy,                •  neobvyklé chování obvykle připisované demenci (např. sání, kousání, houpání),                •  zvýšená vznětlivost, úzkostnost, přecitlivělost, panika, obsese, hyperaktivita, nervozita, popírání, strnulost, izolace,                  disociace, bagatelizace, také četné flashbacky,                •  sdělení starší osoby, že je verbálně nebo emocionálně týrána,                •  a další. 36                  b)  Fyzické týrání                   Fyzické nebo také tělesné týrání je použití fyzické akce, která může mít za následek zranění, fyzickou bolest nebo                poškození. Je takovou formou, která je ve svých důsledcích často nejlépe viditelnou, tedy nejlépe rozpoznatelnou.                  Může se vyskytovat ve formě aktivního či pasivního jednání, resp. nejednání. Za aktivní fyzické týrání považujeme                brachiální násilí (prováděné pažemi, příp. dalšími končetinami a částmi těla) ve všech možných formách. Pasivní                podoba týrání (tzv. pasivní agrese) se projevuje v „neposkytnutí či nepřivolání pomoci a/nebo úmyslné nezabránění                                37                hrozícímu poranění“.  Zařadit sem můžeme i neposkytnutí odpovídajícího typu zdravotních pomůcek, které                má za důsledek zhoršení zdraví a/nebo snížení důstojnosti, či soběstačnosti.                  Hrubé zacházení jakéhokoliv druhu jsou projevem fyzického týrání.                 Projevy:                  Násilí, bití (s nástrojem nebo bez něj), tlačení, strkání, třepání, plácání, kopání, svírání a pálení. Svazování, trhání vlasů,                škrábání, ohrožování předměty nebo zbraněmi, kroucení rukou. Dále také nevhodné užívání léků, drog, fyzické                omezování, násilné krmení a fyzické tresty.                  Ve formálních institucích potom hrozí pasivní podoba tělesného týrání ve formě neodůvodněného nebo nadby-                tečného užívání fyzických omezovacích prostředků (kupř. kurtování seniora k posteli), chemických prostředků (např.                podávání tlumivých psychofarmak), kázeňských a režimových pravidel, kdy může například docházet k omezování                návštěv seniora. 38                 Objevit se může i neposkytnutí řádných pomůcek usnadňujících pohyb nebo komunikaci (kolečkové křeslo,                chodítko, francouzské hole, naslouchátko, dioptrické pomůcky atp.). 39                      36   Action on Elder Abuse UK – https://www.thenationalcareline.org/AccessingHelp/ActionOnElderAbuse.                37   Kalvach, Koval In Kalvach et al. 2004, s. 354.                38   Kasalická-Prchalová, Syndrom EAN, s. 24.                39   Quinn, Tomita 1997, s. 50.                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  21","Dále se může objevit rafinovanější vystavování tělesnému strádání – chlad či mytí studenou vodou, odpírání jídla,              léků či ošetření proti bolesti. 40                Činy mohou být opakované nebo déletrvající, které zahrnují nevhodné omezení nebo uvěznění člověka, způsobující              bolest nebo zdravotní újmu.               Příznaky:              •  modřiny, monokly (podlité oko), podlitiny, tržné rány a stopy poutání,              •  zlomeniny,              •  otevřené rány, řezy, vpichy, neošetřená zranění v různých fázích hojení,              •  výrony, vykloubení a vnitřní poranění / krvácení,              •  rozbité obroučky a skla brýlí, fyzické známky trestů a známky omezování,              •  laboratorní nálezy předávkování léky nebo při nedostatečném užívání předepsaných léků,              •  sdělení staršího člověka, že byl zasažen, udeřen, kopnut nebo s ním bylo špatně zacházeno,              •  viditelné psychologické projevy: snížená pohyblivost, zmatené chování,              •  náhlá, překvapivá změna chování staršího člověka,              •  pečující nedovolují návštěvám vidět starého člověka,              •  a další. 41                c)  Finanční vykořisťování nebo materiální zneužívání                 Je nezákonné nebo neoprávněné užívání majetku nebo aktiv seniora. Protiprávní či nepřiměřené využívání či přivlast-              ňování majetku a zdrojů starších osob. 42                Projevy:                Nelegální nebo nesprávné použití nebo zneužití majetku starší osoby, nucené změny jeho závěti a dalších právních              dokumentů, odmítnutí práva přístupu k osobním finančním prostředkům a jejich kontrola, finanční podvody              a podvody systémů. Vybírání peněz starší osoby bez autorizace, bez povolení, padělání podpisu starší osoby, zneužití              nebo krádeže peněz nebo majetku starší osoby, uvádění v omyl nebo donucování k podpisu jakéhokoli dokumentu              (např. smlouvy nebo závěti), zneužití institutu opatrovníka nebo plné moci. 43                Příznaky:              •  náhlé změny bankovního účtu nebo bankovní praxe, včetně nevysvětlitelných vyzvednutí velkých částek peněz                 osobou doprovázející seniora,              •  přidání dalších jmen na kartu staršího bankovního podpisu,              •  neoprávněný výběr bez vědomí seniora pomocí starší karty ATM,              •  náhlé změny v závěti nebo v jiných finančních dokumentech,              •  nevysvětlitelné zmizení prostředků nebo cenných majetků,                    40   Kalvach, Koval. In Kalvach et al. 2004, s. 354.              41   Action on Elder Abuse UK – https://www.thenationalcareline.org/AccessingHelp/ActionOnElderAbuse.              42   Gorbien, Eisenstein. In Gorbien 2005, s. 280–281.              43   Nerenberg 2008, s. 24–26.          22       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","•  poskytování nestandardní péče nebo neplacení účtů navzdory tomu, že jsou k dispozici odpovídající prostředky                  a finanční zdroje,                •  objevení staršího podpisu, který je zfalšován pro finanční transakce nebo pro převod majetku,                •  náhlý výskyt dosud nezařazených příbuzných, kteří si nárokují svá práva na záležitosti a majetek starších,                •  nevysvětlitelný náhlý převod majetku na rodinného příslušníka nebo někoho mimo rodinu,                •  sdělení seniora o finančním vykořisťování,                •  a další. 44                   d)  Sexuální zneužívání                   Je nekonsenzuální sexuální kontakt jakéhokoli druhu se starší osobou, případně sexuální kontakt s osobou                neschopnou dát souhlas. Zahrnuje mj. nechtěné dotyky, všechny druhy sexuálního napadení nebo použití násilí, jako                je znásilnění, sodomie, nucená nahota a sexuálně explicitní fotografování, případně vystavování starší osoby takovým                obsahům bez jejího souhlasu.                  Příznaky:                •  modřiny kolem prsou nebo oblasti genitálií,                •  nevysvětlitelná pohlavní choroba nebo genitální infekce,                •  nevysvětlitelné vaginální nebo anální krvácení,                •  roztrhané, obarvené nebo krvavé spodní prádlo,                •  sdělení seniora o sexuálním napadení nebo znásilnění,                •  a další. 45                   e)  Zanedbávání                   Odpírání či selhání plnit pečovatelské/ošetřovatelské závazky, bez ohledu na to, zda jde či nejde o vědomý a úmyslný                pokus způsobit starému člověku tělesné či duševní potíže a ohrožení. Dále se může jednat o nedostatečné jednání                k uspokojení potřeb starších lidí, včetně potřeby bezpečí, lásky, přijetí. Platí zde přímá úměra – čím je závislejší starší                člověk na péči okolí, tím více mu zanedbávání péče může uškodit. 46                  Projevy:                  Odmítnutí nebo neposkytnutí životních potřeb jako jídlo, voda, oblečení, přístřeší, osobní hygiena, lékařská péče,                pohodlí, osobní bezpečnost a další náležitosti zahrnuté v předpokládané nebo dohodnuté odpovědnosti za péči                      47                seniora.  Neposkytování či odpírání pomoci s koupáním, krmením, polohováním seniora na lůžku a další nedodržo-                vání nezbytného léčebného režimu seniora.                         44   Action on Elder Abuse UK.                45  Tamtéž.                46   Nerenberg 2008, s. 29–31.                47   Gorbien, Eisenstein. In Gorbien 2005, s. 281.                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  23","Stejně jako u fyzického týrání rozlišujeme aktivní a pasivní formu zanedbávání. Aktivní zanedbávání je záměrný akt,              pasivní zanedbávání je převážně spojeno s nedostatkem zkušeností nebo informací o přiměřenosti a vhodnosti              péče, kterou senior nezbytně vyžaduje. 48               Příznaky:              •  dehydratace, podvýživa, neošetřené kožní a ústní vředy a špatná osobní hygiena,              •  nekompenzované zdravotní problémy,              •  ohrožující nebo nebezpečné životní podmínky, jejich nezajištění (např. závadné instalace elektřiny, bez topení                 nebo bez tekoucí vody, absence a špatný stav kompenzačních pomůcek),              •  nehygienické a nečisté životní podmínky (např. špína, blechy, vši, znečištěné ložní prádlo, fekální/močový zápach,                 špinavé a nedostatečné oblečení),              •  nezajištění služeb domácí péče,              •  špatný fyzický stav: bledost, suché rty, úbytek hmotnosti, třas, špatná tělesná hygiena, inkontinence,              •  neposkytnutí potřebného dohledu,              •  sdělení starší osoby o zanedbávání pečujícím,              •  a další. 49                 f)  Opouštění nebo dezerce                 Je opuštění závislé, zranitelné osoby jedincem, který ji má v opatrovnictví, nebo má předpokládanou zodpovědnost                                                                     50              za poskytnutí péče seniorovi nebo za něj má fyzickou zodpovědnost.  Zanechání bezmocného starého člověka,              který je závislý na péči cizí osoby, bez adekvátního opatření péče náhradní. Na rozdíl od zanedbávání je opuštění              na péči závislého člověka vždy vedeno úmyslem. 51                Příznaky opouštění zahrnují mj.:              •  odcházení pečující osoby od seniora/rky na dlouhé hodiny či dny,              •  dezerce – odstěhování pečující osoby, bez zajištěné náhrady péče,              •  opuštění staršího člověka v nemocnici, ošetřovatelském zařízení nebo jiné podobné instituci,              •  opuštění staršího v nákupním centru nebo jiném veřejném místě,              •  sdělení seniora, že byl opuštěn. 52                 g)  Sebe-zanedbávání                 Jde o chování starší osoby, která ohrožuje své vlastní zdraví nebo bezpečí. Definice vylučuje situaci, v níž starší osoba,              která chápe důsledky svých rozhodnutí, činí vědomá a dobrovolná rozhodnutí konat činy, které ohrožují její zdraví              nebo bezpečnost, jako osobní volbu. 53                     48   Quinn, Tomita 1997, s. 54.              49   Action on Elder Abuse UK.              50   Gorbien, Eisenstein. In Gorbien 2005, s. 281.              51   Nerenberg 2008, s. 32.              52   Action on Elder Abuse UK.              53   Gorbien, Eisenstein. In Gorbien 2005, s. 281.          24       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","Projevuje se jako odmítnutí nebo nepřijímání dostatečné potravy, vody, oblečení, přístřeší, osobní hygieny, léků                a bezpečnostních opatření.                  Vyskytuje se také závislost na návykových látkách, porucha osobnosti či simplexnost s nízkou kulturní úrovní, zejm.                s nedostatečnou schopností cílevědomého dlouhodobého plánování. Svůj způsob života se často nesnaží změnit                či jeho změnu i aktivně odmítají.                  Katastrofická forma geriatrického maladaptačního syndromu, neschopnost zvládnout či rezignace na zvládnutí                života ve stáří, „stařecké zhroucení“. 54                  Lidé, kteří zanedbávají péči o sebe sama, jsou často vyobrazováni jako poustevníci, vandráci nebo samotáři, kteří                trpí psychickou nemocí, obávají se nadpřirozených sil nebo mají zálibu ve shromažďování „pokladů“ (angl. hoarder,                hoarding). Pravda je, že se často vymykají ze společnosti nedodržováním základních hygienických a sociálních norem,                neupraveností tělesnou, oblečení a bydlení, projevují se u nich příznaky malnutrice, parazitárních a kožních chorob.                Obvyklé jsou funkční deficity (nízká svalová síla, hypomobilita, instabilita, pády apod.). 55                  Tato forma je ve svých projevech nejnápadnější, nezřídka se může odehrávat i ostentativně na veřejnosti.                  Příznaky:                •  dehydratace, podvýživa, neošetřené kožní a ústní vředy a špatná osobní hygiena,                •  nekompenzované zdravotní problémy,                •  ohrožující nebo nebezpečné životní podmínky, jejich nezajištění (např. závadné instalace elektřiny, bez topení                  nebo bez tekoucí vody, absence a špatný stav kompenzačních pomůcek),                •  nehygienické a nečisté životní podmínky (např. špína, blechy, vši, znečištěné ložní prádlo, fekální/močový zápach,                  špinavé a nedostatečné oblečení),                •  nezajištění služeb domácí péče,                •  špatný fyzický stav: bledost, suché rty, úbytek hmotnosti, třas, špatná tělesná hygiena, inkontinence.                  h)  Systémové zneužívání a omezování osobních práv                      a svobod                  Můžeme jej nazývat také druhotným ponižováním či útoky na důstojnost. Jedná se o poškozování seniorů spole-                čenským systémem, který by jim měl poskytovat podporu a péči.  Jde o marginalizaci starších osob v institucích                                                                   56                nebo v sociální a ekonomické politice a její praxi, které vede k nespravedlivému přidělování zdrojů. Týká se také                diskriminace v poskytování služeb a jejich přidělování. V rámci systémového zneužívání může být potlačováno právo                na autonomii člověka. Je projevem ageismu.                 Senioři mohou být ohroženi např. nadměrným společenským tlakem na pobyt v ústavní péči, na odchod do domova                pro seniory. Uvnitř těchto zařízení pak jsou rizika v rámci režimových opatření, která upřednostňují zájmy manage-                mentu a omezují autonomii klientů. Klient přestává být subjektem, je brán jako objekt:                     54   Kalvach et al. 2008, s. 253–254.                55   Kalvach et al. 2008, s. 253.                56   Dunovský, Dytrych, Matějček et al. 1995, s. 97.                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  25","Projevy:              •  neumožnění vykonání potřeby klientům schopným chůze,              •  nadužívání pomůcek při inkontinenci, ponechávání na klozetové židli,              •  nerespektování soukromí (nezaklepání, vstupování bez vyzvání; přemisťování osobních věcí bez dovolení,                 nemožnost uzamknout pokoj nebo osobní věci),              •  nerespektování a porušování důstojnosti seniora, především nedostatečné povědomí povahy geriatrické křeh-                 kosti, míry vulnerability i reverzibility, režimových potřeb křehkých geriatrických pacientů a tím nepřizpůsobení                 přístupů jejich limitacím a rizikům,              •  neadekvátní personální vybavení v pro-seniorských institucích,              •  nedostatečná edukace o povaze rizik vztahující se ke geriatrickým pacientům, 57              •  omezování práva seniora na vlastní rozhodování, na volný pohyb, na kontakt s ostatními lidmi a komunitou, práva                 na soukromí,              •  neodůvodněně nepřiměřená izolace z důvodu protiepidemických opatření,              •  nepřiměřená režimová opatření pro osobní hygienu, pro stravování,              •  pasivní podoba tělesného týrání ve formě neodůvodněného nebo nadbytečného užívání fyzických omezovacích                 prostředků, (kupř. kurtování seniora k posteli), chemických prostředků (např. podávání tlumivých psychofarmak),                 kázeňských a režimových pravidel, kdy může například docházet k omezování návštěv seniora, 58              •  omezování seniorů v komunikaci s lidmi, na kterých mu záleží, případně nemůže s nimi komunikovat „bez                 dozoru“, o samotě,              •  vystavování obnažených seniorů pohledům třetích osob,              •  přemisťování nevhodně oděných pacientů po chodbách zařízení, nevhodné doteky a úchopy,              •  nerespektování práva na přiměřené riziko angl. risk of dignity), kdy je seniorovi umožněna svoboda rozhodování                 s rizikem, že může dojít k jeho zdravotnímu poškození. 59                Příznaky:              •  strach z přestěhování do pobytové služby, strach z neznámého prostředí, z nových lidí, ztráta individuálních                 zvyklostí,              •  apatie, extrémní zatažení do sebe, nereagování, nekomunikativnost a deprese,              •  emocionální podrážděnost nebo rozrušenost, zvýšená vznětlivost, úzkostnost, přecitlivělost, panika, obsese,                 hyperaktivita, nervozita,              •  úzkost, strach z pečujících osob v pobytové službě (pečovatel/ky, ošetřovatel/ky, pomocný personál, lékaři/řky),              •  strach z trestu za nedodržení pravidel soužití v pobytové službě,              •  obava ze ztráty důstojnosti, ponížení, společenského selhání,              •  strach ze spolubydlících a pečujícího personálu, zamykání se na pokoji,              •  stres z protipandemické izolace,              •  stres ze ztráty soukromí, nemožnost komunikovat se svými blízkými o samotě,              •  stres z rigidních pro-manažerských pravidel soužití; strach z trestu za porušení předpisů,              •  stres z odhalení inkontinence a jejích projevů (nestihnu dojít na záchod a všichni se to dozvědí),              •  obavy z opuštěnosti, z ostudy, že za mnou nepřišly děti.                       57   Kalvach, Z. et al. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008.              58   Kasalická-Prchalová, J.: Syndrom EAN, s. 24.              59   Habart, P., Háva, P. Týrání a zanedbávání seniorů, Problém „elder abuse“ v zařízeních ústavní sociální péče v ČR. Časopis Zdravotnictví v České republice.                   Březen 1/X/2007, s. 22–27.          26       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","i)  Ekonomické násilí                   Omezování majetkových práv starších osob hospodářskými, sociálními a politickými strukturami, ageistická legislativ-                ní opatření, která ospravedlňují či nepřímo podporují zneužívání a týrání.                 Projevy:                •  Starší osoby jsou vystaveny riziku ekonomického nátlaku v důsledku fyzické a psychické slabosti a nedostatku                  schopností se bránit.                •  Mohou být nuceny vzdát se svých práv k majetku, třeba důchodu nebo vlastnictví domu. Jsou popsány případy                  donucení seniorů, aby se vzdali majetku, stejně jako případy vyvlastnění a vyhnání vdov z rodinného domu.                   j)  Komunitní násilí                  Postihuje starší osoby v teritoriálně, tematicky či ideově vymezených komunitách.                  Projevy:                •  Izolace, ostrakismus, vyobcování starších osob z dané komunity z důvodu vysokého věku, omezení možnosti                  participace na životě komunity (společenství).                •  Vzbuzování generalizovaných pocitů strachu, které zvyšují jejich celkový pocit nejistoty i přímého násilí u seniorů                  v dané komunitě může ovlivnit jejich domácnosti a omezit přístup jejich členů k základním službám, zdravotní                  péči a také přímou viktimizací.                •  A také trestní násilí, včetně běžných útoků, loupeží, znásilnění, vandalismu, kriminality, násilí související s drogami                  a válčením gangů, sociálně vyloučenými lokalitami.                                                                                                                    Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  27","6                     6)  Rizikové faktory v případech                        Syndromu EAN                     Díky již proběhlým výzkumům v zahraničí lze vysledovat faktory, které zvyšují riziko výskytu nevhodného zacházení              se seniorem. Tyto rizikové faktory by měly být jakýmsi varovným signálem pro všechny, kteří přicházejí s lidmi staršího              věku do kontaktu. Přítomnost těchto rizikových faktorů by měla zvýšit naši bdělost a ostražitost. Rizikové faktory              se mohou vyskytnout jak na straně seniora, tak i na straně násilné osoby.               Rizika systému rodiny (malé sociální skupiny)              •  Společenství osob, které se od sebe zpravidla velmi liší svou fyzickou silou, rozumovou vyspělostí a sociálními                 dovednostmi, je rizikový faktor pro zneužívání moci.              •  Podmínky pro rozvoj a potencování násilí v relativně uzavřeném sociálním systému rodiny, do kterého nemůže                 nikdo zvenku zasáhnout jako do navýsost soukromého území.              •  Pojítkem vztahu je strach oběti a manipulace ze strany agresora.              •  Cílem agresora je jeho nadvláda, získání moci a pocitu vlastnictví.              •  Pokud si rodina vytvoří „pravidla hry“ – pravidla chování a jednání, systém hodnot, norem, ale také sankcí. 60               Další rizikové faktory v domácím prostředí 61              •  Rostoucí závislost na péči stresuje pečující.              •  V rodinách je více na péči závislých osob.              •  Psychické zátěže v historii rodiny (abusus dětí nebo manželské násilí).              •  Špatné rodinné vztahy v minulosti.                 •  Konflikty a spory z minulosti ovlivňují špatnou komunikaci a vztahy v současnosti.                 •  Špatné vztahy ke starším příbuzným mohou způsobovat masivní odpor k péči.              •  Přeplněná domácnost – rodina žije ve velice chudé nebo přeplněné domácnosti, což způsobuje napětí                 a frustraci.              •  Finanční problémy – rodina má velmi nízké příjmy, které způsobují dluhy. Závislý starší člověk je další finanční                 zátěží (např.: inkontinence způsobuje náklady na časté praní, zátěží jsou i doplatky na léky pro seniora atp.). Kvůli                 špatné informovanosti si nemusí být pečující rodina vědoma, že má nárok na příspěvek na péči nebo může být                 nízký.              •  Pečující má specifický problém, kupř.: finanční, osobnostní, mezilidský, zneužívání návykových látek, psychický                 (např. deprese) atp.              •  Dlouhá léta trvající vztah, vyplněný týráním ze strany partnera, kdy častěji žena, která bývala obětí týrání, pečuje                 o oslabeného partnera a může dojít k tzv. „obrácenému týrání“, kdy se žena za celoživotní trýzeň mstí. 62               Ošetřovatelský stres a riziko z přetížení pečovatele roste, pokud: 63              •  je pečující izolován, odkázán v poskytování péče sám na sebe a nevyužívá možnost ať už laické podpory                 např. od dalších členů rodiny, nebo profesionální podpory (pečovatelské služby, respitní péče apod.),                  60   Špatenková a kol. Krizová intervence pro praxi, s. 105.              61   Pritchard, J. The Abuse of Older People: A Training Manual for Detection and Prevention, 1995.              62   Biggs, Phillipson, Kingston 1992, s. 45.              63   http://www.gerontocentrum.cz/gema/spatnezachazeni.php          28       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","•  pečující postrádá možnost seberealizace jinde než při péči o starého člověka,                •  je pečující nucen změnit výrazným způsobem svůj způsob života,                •  se změní role v rodině, kdy je rodič náhle závislý na svém dítěti a takové změny jsou oběma stranami nepříznivě                  pociťovány.                 Rizikové faktory v ústavní – pobytové péči                •  Nerespektování a porušování důstojnosti seniora, především nepochopení povahy geriatrické křehkosti, míry                  její vulnerability i reverzibility.                •  Nerespektování režimových potřeb křehkých geriatrických pacientů a tím nepřizpůsobení přístupů jejich limi-                  tacím a rizikům.  Režimová opatření upřednostňují zájmy managementu a omezují autonomii klientů. Klient                               64                  je pojímán jako objekt.                •  Neadekvátní kvalifikace personálu.                •  Poddimenzované lidské zdroje, přetíženost pečujících – syndrom vyhoření.                •  Nedostatečná edukace o povaze rizik vztahující se ke geriatrickým pacientům.                •  Nedostatečná kontrola kvality péče.                •  Špatně zařízené prostředí pro klienty náročné na péči (například v zařízení bydlí více imobilních klientů a není                  k dispozici zvedák pro zajištění hygieny atp.).                •  Absence nebo nedostatečná supervize personálu.                •  Nízká společenská prestiž pečujících profesí a nedostatečné finanční ohodnocení.                 Rizikové faktory na straně seniora                •  Sám senior může svým chováním provokovat nevhodné jednání vůči své osobě. Mohou to být např.                  agresivní reakce při vzteku a frustraci nebo úmyslná sabotáž poskytované péče atp. Chování však může být                  i neúmyslné, například v důsledku poruch chování či změn v osobnosti v důsledku involučních změn, spojených                  se stárnutím. 65                •  Pečovatelé až v 63 % označují staré lidi svěřené jim do péče jako zdroj stresu pro jejich hrubost a nemístné                  poznámky vůči pečovateli. 66                •  „Oboustranný směr násilí“ = problém určení toho, kdo je tím, kdo týrá, a tím, kdo je týraný, což se projevuje                  především v dlouhodobém a intimním vztahu, jedná se především o vztahy partnerské a vztahy rodič–dítě. 67                  Další rizikové faktory: 68                •  špatný tělesný stav, zejména imobilita,                •  závislost na péči, 69                •  těžší porucha komunikačních schopností,                •  těžší porucha kognitivních či afektivních schopností,                •  ztráta partnera,                •  osamělost, izolace,                •  soužití s agresorem a závislost na něm,                •  některé povahové rysy seniora, způsoby chování a řešení problému.                     64   Kalvach et al. 2008, s. 256.                65   Gema, cit. 10. 12. 2008 [online]. Dostupný z: http://www.gerontocentrum.cz/gema/spatnezachazeni                66   Koval 2001, s. 60. 2 Steinmetz 1988, 180–201.                67   Steinmetz 1988, 180–201.                68   Kasalická-Prchalová: Syndrom EAN, s. 50.                69   Míru závislosti seniora na podpoře a péči pomůže určit tzv. Barthelův test základních všedních činností ADL, který lze získat např. zde: https://1url.cz/4rDaL.                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  29","7)  Detekce                                                                   7                      Detekce případů násilí, zneužívání a špatného zacházení                 Detekce a diagnostika v dnešní době již nemusí být tak složitá jako na začátku tematizace násilí. I v České republice              již najdeme mnoho významných institucí, které se tomuto problému věnují (např. Intervenční centra, Život 90, ROSA,              Bílý kruh bezpečí, proFEM a mnoho dalších). Metody detekce a diagnostiky směřují k potvrzení nebo vyvrácení              podezření, určení původce násilí, ochraně zdraví a bezpečí oběti, zpracování návrhu na intervenci, jejímž cílem              je zastavení násilných procesů a sanace vztahů.               K detekci by nejen profesionálům, ale také laikům měla pomoci především osvěta o existenci „Syndromu EAN“, jeho              typologii a objektivních příznacích. To potvrzuje i Jacki Pritchard ve své knize Elder Abuse Work: Best practice in Britain              and Canada, kde několikrát zdůrazňuje, že nejdůležitějším nástrojem pro detekci a následnou intervenci je edukace.              Popisuje, že v těchto zemích v každé službě, které senioři využívají, a to včetně policie, jsou k dispozici vybraní              zaměstnanci, kteří prošli speciálním školením/výcvikem v oblasti detekce a intervence špatného zacházení se starými              lidmi. Na tyto profesionály se pak mohou jejich kolegové při jakýchkoliv pochybnostech obracet. Další pracovníci              v tzv. pomáhajících profesích vědí o existenci Syndromu EAN a jeho typech, jsou s nimi probírána práva seniorů,              nejen jejich potřeby, a vědí, že si mají příznaků Syndromu EAN všímat a v případě pochybností vědí, koho mohou              kontaktovat pro pomoc.                Rozpoznání EAN je citlivý problém. Často se oběti stydí za své ponížení, za chování blízké osoby (partnera, otce, dětí              – rodičovský debakl), nevěří v možnost přijatelného řešení, případně se obávají pomsty, včetně personálu v ústavní              péči. Navíc bývají často závislí na původci násilí (pečující osoba), mají k němu citově ambivalentní, a v případě dětí              protektivní vztah.  Problém také často odkládají, protože už nemají sílu pouštět se do dlouhotrvajícího řešení.                            70              Vnímají, „že se blíží konec“, nebo „na stará kolena“ nechtějí nic měnit a nedokáží dohlédnout, jak bude jejich život              vypadat po odchodu násilníka. Po citové i po praktické stránce. Jedním z dalších důvodů je i ten, že si často ani              neuvědomují, že chování jejich blízkých je nevhodné nebo si ani nepřipouští, že by mohlo být v jejich chování něco              špatně. Proto problémy většinou nesignalizují, ale spíše maskují a původce kryjí.                Snadněji lze příznaky Syndromu EAN rozpoznat tam, kde známe historii vztahů, známe člověka, o kterém máme              podezření, že je obětí špatného zacházení.                Ze studie Gravel a spol. (1998) vyplynulo, že ve ¾ odhalených případů bylo snadné pro poskytovatele služeb              odhalit Syndrom EAN díky tomu, že:              •  sám dotyčný nahlásil, že je na něm nevhodné jednání pácháno,              •  jiná osoba odhalila příznaky EAN a nahlásila to,              •  popis situace byl tak zřejmý, že bylo snadné identifikovat ji jako jednání, které nese příznaky Syndromu EAN. 71                Naopak těžké bylo jednání identifikovat jako to, které spadá do jednoho z typů Syndromu EAN pokud:              •  špatné jednání bylo v prostředí dlouhodobě špatných manželských/rodinných vztahů,                 70   Kalvach, Zdeněk, Čeledová, Libuše, Holmerová, Iva, Jirák, Roman, Zavázalová, Helena, Wija, Petr a kolektiv. Křehký pacient a primární péče. Grada 2011.              71   Pritchard, J. Elder Abuse Work, 2000, s. 361.          30       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","•  šlo o zneužívání kvůli neuspokojeným potřebám (služeb, podpory apod.) na straně pečující osoby,                •  měl dotyčný pocit, že se jedná o ojedinělý případ, a měl potíže s označením případu jako týrání. 72                  Je třeba být ostražitý, vědět o existenci týrání, zneužívání a zanedbávání starších lidí, a ideálně znát některé z jeho                příznaků a vědět, co dělat. V běžném životě pak může téměř kdokoliv, kdo se s dotyčným člověkem pravidelně                potkává (viz Specifikace příznaků špatného zacházení) rozpoznat některé ze znaků Syndromu EAN.                  J. Pritchard formuluje otázky, které by měly být v rámci rozpoznání Syndromu EAN kladeny a také zodpovězeny:                •  Máme důkazy o tom, že je se seniorem/kou špatně zacházeno?                •  Hrozí člověku bezprostřední nebezpečí?                •  Vyskytl se v rodině seniora/ky nějaký druh týrání nebo špatného zacházení?                •  Pokusila se rodina problém řešit a byl některý z těchto pokusů úspěšný?                •  Jaký je názor seniora/ky na nastalou situaci a jaké jsou jeho pocity?                •  Jaké má cíle v rámci řešení problému sám/sama senior/ka?                •  Je senior/ka dostatečně kompetentní učinit rozhodnutí? Rozumí následkům svého rozhodnutí?                •  Je schopen senior/ka sám/sama sebe ochránit v prostředí nebo situaci, kde dochází ke špatnému jednání? 73                   Karta pro detekci násilí, zanedbávání péče a nevhodného jednání vůči seniorům                   •   Když máte podezření na zneužívání, musíte vyřešit problém, jak zjistit fakta, a zároveň ochránit oběť a nevypro-                     vokovat násilníka k eskalaci násilí.                 •   Je pravděpodobné, že budete řešit dilema, jak zabránit utrpení, a zároveň respektovat rozhodnutí oběti, která                     zapírá a odmítá pomoc.                 •   Platí zásada, že týrání, zneužívání a špatné zacházení nesmí být ignorováno, proto učiňte nezbytné kroky                     k zastavení násilí a ochraně oběti. Uvažte, jestli k tomu stačí vaše schopnosti. Není ostudou, když nebudete                     vystavovat nebezpečí sami sebe a oznámíte případ profesionálům. Policii, na krizovou linku, intervenčnímu                     centru, sociálnímu odboru obecního úřadu.                 •   Určete, kdo bude shromažďovat všechny informace o případu od svědků (klíčový pracovník), kterým nemusí                     být sociální pracovník; jiní lidé mohou starého člověka navštěvovat častěji a spíš si získají jeho, např. pečovatel/                     ka, pošťák, pošťačka, sousedi a další lidé, které najdete v subkapitole Příznaky specifické, podle aktérů.                 •   Máte-li dostatek příznaků o špatném zacházení, neodkládejte oslovení oběti.                 •   S obětí hovořte bez přítomnosti dalších osob. Podezřívaný násilník nesmí o vašem zájmu o jeho počínání vědět.                     Vytvořte a udržujte prostředí důvěry a bezpečí. Oběť může zaujmout odmítavý postoj. Zapírá, kryje násilníka,                     nechce přiznat, že jí někdo ublížil. Ale i když odmítavý postoj trvá, pokračujte v rozhovoru, aby se oběť měla                     možnost otevřít a mluvit o tom, co se jí stalo. Buďte trpěliví. Vytvořit důvěru může trvat i několik let.                 •   Oceňte statečnost oběti, která se vám se zkušeností s násilím svěří. Přesvědčte ji, že příkoří a utrpení nemá                     povinnost snášet a v žádném případě si takové jednání nezaslouží.                 •   Pokládejte vhodné otázky, vysvětlete zásadu mlčenlivosti a respektu k jejím rozhodnutím, popište, jak budete                     s informacemi nakládat.                 •   Zdokumentujte všechna fakta pro důkazní proces. K popisu napadení užijte vyjádření oběti, nikoliv váš popis                     situace. Udělejte nákresy, použijte fotografie. 74                 •   Buďte upřímní.                   72   Tamtéž, s. 362–363.                73   Tamtéž, s. 366–367.                74   ROSA – centrum pro ženy, z. s., Domácí násilí. Metodická karta pro zdravotnický personál, Praha 2016.                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  31","Specifikace příznaků špatného zacházení                 V této kapitole uvádíme soubory příznaků, podle kterých je možné rozpoznávat násilí, zneužívání a špatné zacházení              se staršími lidmi a vyslovit podezření. Některé příznaky může zpozorovat takřka kdokoliv, k rozpoznání jiných je třeba              nejen speciální dovednost, vzdělání, ale i přístup do soukromí, intimity člověka, a adekvátně zvolit metody detekce.               Pakliže víme, že násilí na starších dospělých je ve svých projevech často skryté, je třeba se podívat na to, kdo může              i méně zjevné projevy objevit. Když si uvědomíme, jak široké spektrum agrese je vůči starším lidem užíváno, vyplývá              z toho, že prakticky každý člověk, který si může a chce všímat ostatních lidí a o existenci problematiky ví, může být              tím, kdo na podezřelé projevy upozorní.                Určitě je jednodušší všimnout si dopadů agrese u člověka, s nímž máme kontakt častější, intenzivnější, dlouhodoběj-              ší. Je možné podchytit nepravidelnosti, změny nálad a zdraví ve finanční situaci apod. Každý se může stát součástí              řešení problému staršího člověka, byť by to bylo „jen“ tím, že problém identifikuje a jeho řešení předá dál.                Příznaky obecné                Může vyhodnotit kdokoliv, náhodný svědek, který nemusí mít specifickou kompetenci nebo vztah k možné oběti.              Může to být prakticky kdokoliv, kdo se s takovou osobou setká.               Možnými příznaky špatného zacházení může být souhra podivností:              •  podivný a zanedbaný vzhled seniora,              •  projevy strachu, úzkosti, beznaděje, bezmoci, apatie, rezignace, extrémní zatažení do sebe, nereagování,                 nekomunikativnost,              •  zjevná zranění (modřiny, monokl, podlitiny, stopy poutání),              •  neuspokojivá a nepřiléhavá vysvětlení různých druhů poranění,              •  podezřelá změna zdravotního stavu,              •  stesky na týrání, sdělení starší osoby, že je verbálně nebo emocionálně týrána,              •  izolace seniora – starý člověk nemá přístup k penězům, přátelům, rodině, práci, dopravním prostředkům, nesmí                 do společnosti,              •  abusus alkoholu nebo jiných návykových látek. 75                Příznaky specifické, podle aktérů:                 a)  Sociální pracovník/ce může zpozorovat                •  dehydratace, podvýživa, neošetřené kožní a ústní vředy a špatná osobní hygiena,              •  nekompenzované zdravotní problémy,              •  ohrožující nebo nebezpečné životní podmínky, jejich nezajištění (např. závadné instalace elektřiny, bez topení                 nebo bez tekoucí vody, absence a špatný stav kompenzačních pomůcek),              •  nehygienické a nečisté životní podmínky (např. špína, blechy, vši, znečištěné ložní prádlo, fekální/močový zápach,                 špinavé a nedostatečné oblečení),                  75   Zadák, Z., Kalvach, Z.., Jirák, R., Zavázalová, H., Sucharda, P. a kol., Geriatrie a gerontologie, 2004.          32       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","•  nezajištění služeb domácí péče pro závislého člověka, neposkytnutí potřebného dohledu a podpory,                •  špatný fyzický stav: bledost, suché rty, úbytek hmotnosti, třes, špatná tělesná hygiena, inkontinence,                •  neuspokojivá a nepřiléhavá vysvětlení různých druhů poranění, která neodpovídají vybavení domácnosti a stupni                  závislosti,                •  ambivalence (rozpolcenost), které neplynou ze zmatenosti,                •  sdělení starší osoby o zanedbávání pečujícím, že byl zasažen, udeřen, kopnut nebo s ním bylo špatně zacházeno,                  o sexuálním napadení nebo znásilnění,                •  viditelné psychologické projevy, snížená pohyblivost, zmatené chování,                •  neobvyklé chování obvykle připisované demenci (např. sání, kousání, houpání),                •  vyhýbání se tělesnému, zrakovému, verbálnímu kontaktu s pečovatelem,                •  nechuť promluvit před nadřízenými pečovatele (snaha pečovatele chránit), 76                •  podezření na zneužívání sociální dávky,                •  izolace, ostrakismus, vyobcování z komunity.                   b)  Příznaky, které může zjistit policista/tka                   •  dehydratace, podvýživa, neošetřené kožní a ústní vředy a špatná osobní hygiena,                •  nekompenzované zdravotní problémy (pouze zjevné),                •  špatný fyzický stav: bledost, suché rty, úbytek hmotnosti, třas, špatná hygiena, inkontinence (pouze zjevná),                •  ohrožující nebo nebezpečné životní podmínky, jejich nezajištění (např. závadné instalace elektřiny, bez topení                  nebo bez tekoucí vody, absence a špatný stav kompenzačních pomůcek),                •  nehygienické a nečisté životní podmínky (např. špína, blechy (vyrážka), vši, znečištěné ložní prádlo, fekální/                  močový zápach, špinavé a nedostatečné oblečení),                •  nezajištění služeb domácí péče pro závislého člověka, neposkytnutí potřebného dohledu a podpory,                •  různá zranění a neuspokojivá a nepřiléhavá vysvětlení různých druhů poranění, která neodpovídají vybavení                  domácnosti a stupni závislosti,                •  modřiny, monokl (podlité oko), podlitiny, stopy po poutání, tržné rány, řezy, vpichy, neošetřená zranění v různých                  fázích hojení,                •  zlomeniny, výrony, vykloubení,                •  ambivalence (rozpolcenost), která neplyne ze zmatenosti,                •  abusus alkoholu nebo jiných drog, sebepoškozování, vážné psychické poruchy,                •  rozbité obroučky a skla brýlí,                •  sdělení starší osoby o zanedbávání pečujícím, že byl zasažen, udeřen, kopnut nebo s ním bylo špatně zacházeno,                  o sexuálním napadení nebo znásilnění.                  c)  Pečovatel/ka může zjistit                   •  dehydratace, podvýživa, neošetřené kožní a ústní vředy a špatná osobní hygiena,                •  nekompenzované zdravotní problémy,                •  špatný fyzický stav: bledost, suché rty, úbytek hmotnosti, třas, špatná tělesná hygiena, inkontinence,                      76   Kalvach et al. In Kalvach et al. 2008, s. 253–254.                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  33","•  ohrožující nebo nebezpečné životní podmínky, jejich nezajištění (např. závadné instalace elektřiny, bez topení                 nebo bez tekoucí vody, absence a špatný stav kompenzačních pomůcek),              •  nehygienické a nečisté životní podmínky (např. špína, blechy, vši, znečištěné ložní prádlo, fekální/močový zápach,                 špinavé a nedostatečné oblečení),              •  nezajištění služeb domácí péče pro závislého člověka, neposkytnutí potřebného dohledu a podpory,              •  různá zranění a neuspokojivá a nepřiléhavá vysvětlení různých druhů poranění, která neodpovídají vybavení                 domácnosti a stupni závislosti,                 •  modřiny, monokl, podlitiny, stopy po poutání, tržné rány, řezy, vpichy, neošetřená zranění v různých fázích                    hojení,                 •  zlomeniny, výrony, vykloubení,                 •  modřiny kolem prsou nebo v oblasti genitálií,                 •  nevysvětlitelné vaginální nebo anální krvácení,              •  ambivalence, které neplynou ze zmatenosti,              •  abusus alkoholu nebo jiných drog, sebepoškozování, vážné psychické poruchy,              •  rozbité obroučky a skla brýlí,              •  roztrhané, obarvené nebo krvavé spodní prádlo,              •  sdělení starší osoby o zanedbávání pečujícím, že byl zasažen, udeřen, kopnut nebo s ním bylo špatně zacházeno,                 o sexuálním napadení nebo znásilnění,              •  apatie, popírání, bagatelizace, extrémní uzavření do sebe, nereagování, nekomunikativnost a deprese,              •  emocionální podrážděnost nebo rozrušenost, zvýšená vznětlivost, úzkostnost, přecitlivělost, panika, obsese,                 hyperaktivita, nervozita, také četné flashbacky,              •  suicidální nebo homicidální chování,              •  abusus alkoholu nebo jiných drog, sebepoškozování, vážné psychické poruchy,              •  omezování komunikace s lidmi, na kterých seniorovi záleží, nemožnost komunikovat s nimi „bez dozoru“,                 o samotě.                 d)  Pracovník/ce telefonické krizové intervence /                    tísňové péče                •  sdělení starší osoby, že je verbálně nebo emocionálně týrána,              •  emocionální podrážděnost nebo rozrušenost, zvýšená vznětlivost, úzkostnost, přecitlivělost, panika, obsese,                 hyperaktivita, nervozita, zmatené chování,              •  popírání, strnulost, izolace, disociace, bagatelizace, také četné flashbacky,              •  suicidální nebo homicidální chování,              •  snížené schopnosti vykonat rozhodnutí, snížené sebevědomí apod.,              •  podezření, že je senior omezován v komunikaci s lidmi, na kterých mu záleží, případně nesmí s nimi komunikovat                 „bez dozoru“, o samotě,              •  sdělení staršího člověka,                 •  že byl zasažen, udeřen, kopnut nebo s ním bylo špatně zacházeno,                 •  že mu někdo způsobil zranění,              •  v případě opakovaného kontaktu náhlá, překvapivá změna chování staršího člověka,              •  podezření, že pečující nedovolují návštěvám vidět starého člověka,              •  sdělení starší osoby o zanedbávání pečujícím, že byl zasažen, udeřen, kopnut nebo s ním bylo špatně zacházeno,                 o sexuálním napadení nebo znásilnění,             34       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","•  sdělení seniora o finančním vykořisťování, podezření na nevysvětlitelné zmizení finančních prostředků nebo                  cenných majetků,                •  stesky na opakované bolesti břicha,                •  podezření na zanedbávání péče:                  •  dehydratace, podvýživa, neošetřené kožní a ústní vředy a špatná osobní hygiena,                  •  nekompenzované zdravotní problémy,                  •  ohrožující nebo nebezpečné životní podmínky, jejich nezajištění (např. závadné instalace elektřiny, bez topení                     nebo bez tekoucí vody, absence a špatný stav kompenzačních pomůcek),                  •  nehygienické a nečisté životní podmínky (např. špína, blechy, vši, znečištěné ložní prádlo, fekální/močový                     zápach, špinavé a nedostatečné oblečení),                  •  nezajištění služeb domácí péče,                  •  špatný fyzický stav: bledost, suché rty, úbytek hmotnosti, třas, špatná tělesná hygiena, inkontinence,                  •  neposkytnutí potřebného dohledu, podpory v nesoběstačnosti,                •  podezření na systémové zneužívání v sociálních a zdravotních službách.                   e)  Notář/advokát                   •  náhlé změny v závěti nebo v jiných finančních dokumentech,                •  náhlý výskyt dosud nezařazených příbuzných, kteří si nárokují svá práva na záležitosti a majetek starších.                  f)  Praktický lékař/ka, specialista/tka                   •  neočekávaná, podezřelá změna zdravotního stavu,                •  podivný a zanedbaný vzhled seniora,                •  apatie, rezignace, extrémní uzavření do sebe, nereagování, nekomunikativnost, pocit beznaděje, bezmoci, úzkosti,                •  abusus alkoholu nebo jiných drog, sebepoškozování,                •  vyhýbání se tělesnému, očnímu, verbálnímu kontaktu s pečovatelem,                •  neobvyklé chování obvykle připisované demenci (např. sání, kousání, houpání),                •  viditelné psychologické projevy: snížená pohyblivost, zmatené chování,                •  laboratorní nálezy předávkování léky nebo nedostatečné užívání předepsaných léků,                •  kontraindikace, ambivalence, které neplynou ze zmatenosti, a neuspokojivá a nepřiléhavá vysvětlení různých                  druhů poranění:                •  modřiny, monokl (podlité oko), podlitiny, tržné rány a stopy poutání,                •  zlomeniny kostí a lebky,                •  otevřené rány, řezy, vpichy, neošetřená zranění v různých fázích hojení,                •  výrony, vykloubení a vnitřní poranění / krvácení,                •  podivné hospitalizace pro stále stejnou diagnózu,                •  opakované návštěvy praktického lékaře nebo pohotovosti (ne vždy ale musí být zřejmý zdravotní důvod těchto                  návštěv),                •  návštěva lékaře doprovázená vágními stesky či známkami úzkosti, bez jakýchkoliv viditelných stop týrání,                •  nedodržení domluvených kontrol u lékaře (strach z odhalení fyzických známek nevhodného zacházení),                •  bagatelizace problémů a nedodržování medikace, senior se může jevit jako nedisciplinovaný pacient,                •  neochota k návratu domů z nemocnice,                •  hospitalizace v psychiatrické léčebně z důvodů úzkosti či deprese,                                                                           Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  35","•  nechuť promluvit před nadřízenými pečovatele (snaha pečovatele chránit), 77              •  rozbité obroučky a skla brýlí, fyzické známky trestů a známky omezování,              •  sdělení starší osoby, že je verbálně nebo emocionálně týrána, že byla zasažena, udeřena, kopnuta nebo s ní bylo                 špatně zacházeno, stesky na týrání.                g)  Pracovníci/ce či svědci/kyně procesů v pobytových                     sociálních a zdravotních službách, rodinní příslušníci,                     návštěvy v nemocnici, v domovech pro seniory, LDN                 •  stres z přestěhování do pobytové služby, strach z neznámého prostředí, z nových lidí, ze ztráty individuálních                 každodenních zvyklostí (stereotypů) a z toho generovaná                 •  apatie, extrémní uzavření do sebe, nereagování, nekomunikativnost a deprese,                 •  emocionální podrážděnost nebo rozrušenost, zvýšená vznětlivost, úzkostnost, přecitlivělost, panika, obsese,                    hyperaktivita, nervozita,                 •  úzkost, strach z personálu pobytových služeb (pečovatelky, ošetřovatelky, pomocný personál, lékař,                    administrace),              •  strach z trestu za nedodržení pravidel soužití v pobytové službě,              •  obava ze ztráty důstojnosti, ponížení, společenského selhání,              •  strach ze spolubydlících a pečujícího personálu, zamykání se na pokoji,              •  stres z odhalení inkontinence a jejích projevů (nestihnu dojít na záchod a všichni se to dozvědí, bude to předmě-                 tem zesměšnění nebo to vyvolá nelibost u ošetřujícího personálu),              •  stres z protipandemické izolace,              •  stres ze ztráty soukromí, nemožnost komunikovat se svými lidmi o samotě,              •  obavy z odhalení opuštěnosti, protože za mnou nepřišly děti,              •  nerespektování práva na přiměřené riziko (risk of dignity), seniorovi je omezována svoboda rozhodování s odůvod-                 něním, že může dojít k jeho zdravotnímu poškození, 78              •  režimová opatření, která upřednostňují zájmy managementu a omezují autonomii klientů:                 •  neumožnění vykonání potřeby klientům schopným chůze,                 •  nadužívání pomůcek pro inkontinenci, ponechávání na klozetové židli,                 •  nerespektování soukromí (vstupování do pokoje bez vyzvání, bez zaklepání, přemisťování osobních věcí bez                    dovolení; nemožnost uzamknout pokoj nebo osobní věci).                 •  nerespektování a porušování důstojnosti seniora, nepochopení geriatrické křehkosti, míry její vulnerability                    i reverzibility, režimových potřeb křehkých pacientů a tím nepřizpůsobení přístupů jejich limitacím a rizikům,              •  neadekvátní personální vybavení instituce,              •  poddimenzované lidské zdroje, ze kterých pramení syndrom vyhoření,              •  nedostatečná edukace personálu (nejen pečujících) o povaze rizik vztahující se ke geriatrickým pacientům. 79                         77   Kalvach, Z., Zadák, Z., Jirák, R., Zavázalová, H., Holmerová, I., Weber, P. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008.              78   Habart, P., Háva, P. Týrání a zanedbávání seniorů, Problém „elder abuse“ v zařízeních ústavní sociální péče v ČR. Časopis Zdravotnictví v České republice.                   Březen 1/X/2007, s. 22–27.              79   Kalvach, Z., Zadák, Z., Jirák, R., Zavázalová, H., Holmerová, I., Weber, P. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient.          36       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","h)  Soused/ka, kamarád/ka, spolupracovník/ce, blízcí známí                   •  náhlá, překvapivá změna chování staršího člověka,                •  podlitiny, tržné rány a stopy poutání, výrony,                •  rozbité obroučky a skla brýlí,                •  různá zranění, která mohla vzniknout násilím jako modřiny, monokl (podlité oko),                •  starší člověk nikam nechodí, zůstává doma, s nikým nekomunikuje, není možné se mu dovolat,                •  senior/ka nezvedá telefon, nereaguje na e-maily,                •  rohožka před dveřmi je více než týden na stejném místě,                •  „přetékající“ poštovní schránka,                •  má nejasné nebo neomluvené absence na skupinových setkáních, kurzech,                •  okna bytu jsou nepochopitelně dlouho ve stejném stavu, otevřená v zimě, zavřená v horku.                  i)  Poštovní doručovatel/ka                   •  náhlá, překvapivá změna chování staršího člověka,                •  podlitiny, tržné rány a stopy poutání, výrony,                •  rozbité obroučky a skla brýlí,                •  různá zranění, která mohla vzniknout násilím, jako modřiny, monokl (podlité oko),                •  důchod opakovaně přebírá ošetřující osoba, manžel/ka, zákonný zástupce,                •  dlouho jsem seniora/ku neviděl/a, pečující nedovolují návštěvám vidět starého člověka,                •  „přetékající“ poštovní schránka,                •  senior/ka nevyzvedává dlouhodobě doporučenou poštu,                •  rohožka před dveřmi je více než týden na stejném místě.                   j)  Bankovní, poštovní úředník/ce                  •  náhlé změny bankovního účtu nebo bankovní praxe, včetně nevysvětlitelných vyzvednutí velkých částek peněz                  osobou doprovázející seniora,                •  přidání dalších jmen na kartu staršího bankovního podpisu,                •  podezřelé aktivity kolem kreditní karty, neoprávněný výběr pomocí starší karty ATM,                •  objevení staršího podpisu, který je zfalšován pro finanční transakce nebo pro převod majetku,                •  náhlý výskyt dosud nezařazených příbuzných, kteří si nárokují svá práva na záležitosti a majetek seniorů.                                                                                               Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  37","8)  Intervence                                                                8                     Terapeutickou intervenci dělíme na:              •  akutní (krizovou) – podle zásady „zde a nyní“, často na základě pouhého závažného podezření, s důrazem                 na bezpečnost pacienta a na jeho vyvedení z rizikového prostředí (vlivu) např. formou akutní hospitalizace,              •  střednědobou – zaměřená na ověření podezření (suspekce), vždy v kontextu komplexního geriatrického                 hodnocení,                                                                                  80              •  dlouhodobou – komplexní, interdisciplinární, mající povahu sociální rehabilitace.              Jaké jsou zásady intervence:              •  Na prvním místě zajistit bezpečí aktérům případu. Poskytnout pomoc a zmírnit akutní hrozby.              •  Vytvořte bezpečnostní plán. Zajistěte péči pro situaci, kdy je násilníkem pečující osoba, kterou bude nutné                 vykázat ze společného obydlí.              •  Společně s obětí vyhodnoťte rizika možného vývoje případu.              •  Zvažte i možnost oslovit původce násilí. Bude-li to bezpečné, navrhněte tuto variantu oběti, a když bude souhla-                 sit, zkuste získat důvěru násilníka a nabídněte mu pomoc pro řešení jeho těžkostí, možnost otevřeně si promluvit                 a zbavit ho stresu, případně zajistit odbornou pomoc pro jeho problémy.                Léčba by obecně měla postihovat tři oblasti (úrovně): jednotlivce, rodiny a komunity. Měly by být chápány              komplexně a dlouhodobě. Účinné řešení EAN bychom měli považovat za významnou výzvu v rámci dlouhodobé              péče s překryvem problematiky zdravotní a sociální, jak v domácí, tak v ústavní péči, která se týká „křehkých“ starších              dospělých s omezenou soběstačností (srovnej geriatric frailty – stařecká křehkost).                Jedná-li se o zanedbání péče laickými pečujícími, je dobré postupovat především podpůrně a poradensky, protože              si často neuvědomují, že něco dělají špatně, resp. že „je něco špatně“. Namísto přímé kritiky a stigmatu pomůže              citlivé upozornění a pomoc se žádostí o příspěvek na péči, který může být základem pro zorganizování sdílené péče              (rozdělit činnosti mezi rodinné a profesionální pečovatele).                Směřujte k multidisciplinárnímu posouzení – případové konferenci:              •  od znalosti rizikového chování a sociální psychologie ke konkrétnímu případu,              •  posoudit situaci oběti a míru ohrožení,              •  plán, intervence, monitoring,              •  udělat rozhodnutí a doporučení.                Intervenci může zkomplikovat dilema: respektovat vůli oběti, když popírá, co se stalo, a odmítá pomoc, a nezasa-              hovat? I v tomto případě je naší povinností zastavit život ohrožující čin, snížit rizika a zajistit bezpečí aktérů případu.              Poté se zabývat rozhodnutím, vůlí oběti. Získat její důvěru a společně s ní vyhodnotit rizika a navrhnout řešení, které              bude respektovat její rozhodnutí.                Morálně ani profesionálně nelze takový případ ignorovat, ani když oběť odmítá pomoc. Klíčovým prvkem řešení              je vytvoření důvěry vůči oběti i vůči původci násilí. Vytvořit takovou důvěru může trvat i několik let 81                 80   Kalvach, Z. a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient, Grada 2008.              81   Pritchard, J. The Abuse of Older People – A Training Manual for Detection and Prevention.          38       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","Často se můžeme setkat i se situací, kdy týraná osoba má přiznaný příspěvek na péči a agresorem je pečující osoba.                Existuje důvodné podezření ze zanedbávání a ze zneužívání příspěvku a péči. V tomto případě máme oznamovací                povinnost, kterou doporučujeme podat písemně na příslušný úřad práce nebo sociální odbor obce.                  Intervence – inspirace ze zahraničí                   Hlavním cílem při řešení jakéhokoliv typu Syndromu EAN je zastavit špatné jednání nebo alespoň snížit jeho rizika.                                                                                                     82                Každý zásah proti takovému jednání je zároveň i zásahem do vztahů a je třeba, aby zohledňoval přání oběti.  Jacki                                                                          83                Pritchard popisuje, jakým způsobem jsou připraveni postupovat v Kanadě :                •  získání co největšího množství konkrétních informací, a to jak od oběti, tak i od původce jednání (informace jsou                  získávány za pomoci předem formulovaných otázek, tazatel si všímá nonverbálního chování respondentů),                •  prodiskutování několika variant pomoci a podpory,                •  sestavení plánu intervence,                •  specifikace cílů intervence:                  •  zmenšit izolaci seniora a rodiny (příp. jiného původce násilí),                  •  poskytnout seniorovi informace o dostupných zdrojích, a to jak komunitních a státních, tak i právních,                  •  vypracovat intervenční plán.                  Jacki Pritchard zdůrazňuje, že těchto cílů je ale třeba dosáhnout takovým způsobem, abychom i přes snahu zastavit                nebo zmírnit týrání, zneužívání nebo zanedbávání respektovali rozhodnutí a názor staršího člověka v tom, co si myslí,                že je právě pro něj to nejlepší. To, co zásadně ovlivňuje rozhodnutí seniora/ky, jak se dále bude v jeho/jejím případě                postupovat, je míra kompetentnosti k takovému rozhodnutí. Před učiněním jakéhokoliv rozhodnutí o intervenci                je třeba mít dostatek času, abychom si byli jistí, že nastalé situaci rozumíme a intervence proběhne v souladu s tímto                porozuměním. 84                  Podle literatury se nezdá, že by existoval jediný správný přístup, pokud jde o poskytování preventivní nebo intervenč-                ní služby. Řešením je spíše poskytování různých typů služeb  s ohledem na povahu problému, povahu vztahu                                                                 85                mezi původcem násilí a obětí a mnoho dalších individuálních faktorů atp. Právě ona variabilita a jedinečnost každého                případu, i co do ochoty oběti k řešení, je důvodem, proč je k plánu intervence dobré pozvat více profesionálů                z několika oborů. Každý ve skupině, včetně oběti a případně i původce špatného zacházení, přichází se svou speci-                fickou znalostí prostředí a nápady, jak vzniklou situaci dlouhodobě řešit. Znovu připomínáme, že hlavním cílem                je zastavit špatné zacházení a zmírnit jeho následky, dalšími cíli by měla být eliminace rizika vzniku dalšího                špatného zacházení a ošetření vztahů, ve kterých se některý z typů Syndromu EAN vyskytl. Multidisciplinární                tým pak slouží jako poradní sbor, který sleduje případy týrání a poskytuje poradenství intervenujícím osobám. Pro                členy takového týmu je nezbytné, aby byli proškoleni v používání možných souborů nástrojů řešení a opatření. 86                 Stejný model se osvědčil například i v Izraeli, kde je péče o seniory na dlouhodobě výborné úrovni a jejich prevence                a intervence v oblasti Syndromu EAN má svou dlouholetou tradici a zároveň se neustále pracuje na zefektivnění.                Většinu sociálních služeb pro seniory v Izraeli zajišťují oddělení sociální péče, která jsou součástí místních samospráv.                     82   Pritchard, J. Elder Abuse Work, 2000, s. 366.                83   Tamtéž, s. 367.                84   Tamtéž, s. 367.                85   Pritchard, J. Elder abuse, 2000, s. 354.                86   Tamtéž, s. 392.                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  39","V případech týrání a zanedbávání starších osob uplatňují různorodé metody komunitní intervence. Služby by měly              být dostupné jak obětem Syndromu EAN, tak i jiným starším lidem, jejich rodinným příslušníkům, dalším odborní-              kům, kteří se staršími lidmi pracují, ale i agresorům, kterým by měla být poskytována přímá péče.                Taková oddělení jsou tvořena interdisciplinárním týmem, který je obsazen sociálními pracovníky s odbornými              znalostmi v oblasti prevence týrání a zanedbávání starších osob. Mezioborové týmy zahrnují sociální pracovníky,              psychiatry, geriatry a právníky. Tato oddělení přijímají žádosti o pomoc a podporu od samotných obětí, rodinných              příslušníků obětí, přátel a sousedů, odborníků ze zdravotnického systému, nemocnic a komunitních klinik,              pečovatelských společností a policie. Tým pravidelně shromažďuje informace a pomáhá koordinátorovi a sociálním              pracovníkům při identifikaci a přípravě vhodných intervencí. 87                 Intervence v České republice                Legislativa                Český právní řád samostatně špatné zacházení se starými lidmi ani Syndrom EAN neřeší. Existují zákonná opatření              pro domácí násilí, ale ty zasahují jen část komplexního Syndromu EAN. Chybí nám zákony a propracovaná syste-              matická ochrana před EAN či intervence, na jakou lze narazit kupříkladu v Izraeli, Austrálii, Novém Zélandu, Kanadě,              Spojených státech amerických, Velké Británii, Norsku aj.  88               K řešení případů násilí a dalšího nevhodného jednání vůči seniorkám a seniorům používáme v ČR:              •  zákon č. 40/2009 Sb. – trestní zákoník,              •  zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim,              •  zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích,              •  zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách,              •  zákon č. 273/2008 Sb., o policii (domácí násilí),              •  Úmluvu OSN proti mučení,              •  Evropsku úmluvu o lidských právech, 1950,              •  Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,              •  Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením,              •  Listinu základních práv a svobod,              •  Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv.                Seznam zákonů a příslušných paragrafů je uveden v příloze č. 3: TRČ a přestupky.                               87   Shankardass, M. K. International Handbook of Elder Abuse and Mistreatment, s. 342–343.              88   WHO: Wolf et al. In Krug et al. 2002, s. 134–135, cit. 3. 11. 2008 [online]. Dostupný z: http://www.who.int/violence_injury_prevention /violence/                   global_campaign/en/chap5.pdf.          40       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","Praxe                  Jak už jsme výše uvedli, nejdůležitější je jednat. Zastavit akutní ohrožení, zamezit páchanému násilí nebo                špatnému zacházení a zajistit ohroženému člověku bezpečí. Často může mít svědek špatného zacházení dilema, jestli                se má/může obrátit sám o pomoc. Například si není jistý/á, zda se již jedná o špatné zacházení, nebo jestli o pomoc                daný člověk vůbec stojí. Může se i stát a stává se to, že zatímco my zacházení s daným člověkem vidíme jako nevhod-                né či špatné, on situaci nevnímá jako ohrožující nebo takové jednání vůči své osobě popírá.                  Intervencí můžeme zasáhnout do rodinných vtahů, kterým z pozorovatelského místa třeba vůbec nerozumíme.                Takových dilemat, zda zasáhnout, intervenovat, „plést se“ do cizích záležitostí, můžeme mít nespočet, ale platí zásada,                že násilí a špatné zacházení nesmí být přehlíženo.                 Pokud jste laik, osoba blízká či profesioná, je třeba si uvědomit, že každý člověk je dle § 367 povinen překazit                spáchání nebo dokončení v zákoně uvedeného trestného činu a dle § 368 trestního zákoníku trestný čin                oznámit bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. 89                  Pokud si v dané situaci, ať už jste v jakékoliv pozici (příbuzný, profesionální pečovatel/ka, kamarád/ka, lékař atp.),                nejste jisti tím, co dělat nebo jen jestli vůbec něco dělat, nezůstávejte v tom sami. Je několik možností, kam                se obrátit o radu a pomoc, například Policie ČR, odbor sociálních věcí obecního úřadu, Senior telefon, Pražská linka                důvěry, Poradenská linka pro pečující doma atd. 90                 Procesy řešení případů EAN v České republice se dají graficky znázornit takto:                                                    Druh intervence se pak vždy bude lišit podle typu, intenzity a neodkladnosti špatného zacházení s daným člověkem.                    89   Více viz Příloha č. 4 Oznamovací povinnost.                90   Více viz Příloha č. 5 Kontakty pomoci, nebo https://www.mvcr.cz/clanek/adresar-pomoci-telefonni-informacni-a-krizove- linky-a-online-pomoc-v-ceske-                    republice.aspx.                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  41","Pomoc seniorovi a průběh intervence také ovlivňuje: 91              •  fyzická a psychická způsobilost seniora,              •  ochota seniora při intervenci spolupracovat,              •  patologické rysy násilné osoby,              •  neodkladnost řešení situace (pokud je či není v přímém ohrožení života),              •  kvalita či povaha vztahu mezi intervenujícím profesionálem a ohroženým nebo již postiženým seniorem.                 Policie ČR                 Pokud se jedná o akutní fázi, kdy je člověk bezprostředně ohrožen na životě a jednání nesnese jakéhokoliv              odkladu, je povinnost volat Policii ČR. Úkolem Policie České republiky je nejen vyšetřování trestného činu              nebo přestupku, ale i ochrana ohrožené osoby. Spolupracuje při tom s městskou / obecní policií.  Při řešení                                                                                                 92              se postupuje podle zavedených procesů k řešení domácího násilí.                Policie je povinna posoudit incident a rozhodne o využití institutu vykázání násilné osoby podle              § 44 zák. 273/2008 Sb., o policii České republiky, a může násilnou osobu vykázat na dobu až 10 dnů. 93                                                                           94              Policie postupuje podle Závazného pokynu policejního prezidenta č. 179.  Policisté jsou povinni akutní případy              domácího násilí řešit a měli by spolupracovat se státními orgány, orgány samosprávy, obecní policií, intervenčními              centry a dalšími právnickými a fyzickými osobami.                                             95              V praxi používají i pomůcku SARA DN.  V této kartě je podmíněno uznání domácího násilí splněním všech čtyř              klíčových znaků:              1)  opakování – velká dlouhodobost,              2)  postupný nárůst intenzity,              3)  jasné a neměnné a nezpochybnitelné rozdělení rolí,              4)  páchání násilí v soukromí.               Podle našeho názoru je tento nárok přehnaný a nebezpečný, protože k ohrožujícím situacím dochází              i v případě jednotlivé a neeskalující agrese. Také jasně a nezpochybnitelně určit rozdělení rolí je úkol, který              vyžaduje provedení detekce a výsledek nemusí být jednoznačný.  Přesto i v těchto případech musíme jednat                                                                      96              a nebezpečnou situaci zastavit.                Je zřejmé, že takto nastavený proces zasahuje jen výseč jevu, který jsme popsali v definici a typologii Syndromu              EAN. Stejně tak je pochopitelné, že policisté mají nesmírně obtížnou roli, k jejímuž splnění nemají často dostatečnou                   91   Quinn, Tomita 1997, s. 180–187.              92   Městská policie vyjíždí k případům domácího násilí, ale nedělá přímo vykázání. PČR může k případům poslat MP i ve chvíli, nemají vdanou chvíli žádnou                   jinou volnou hlídku (osobní zkušenost). MP je často volána také k případům, kdy někdo upadne, nemůže vstát, apod, tudíž jsou lidem „blíž“ a do okruhu                   zainteresovaných také patří.              93   Lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti                   životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu nebo domu společně                   obývaného s útokem ohroženou osobou (dále jen „společné obydlí“), jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí. Více viz Příloha č. 7.              94   https://is.muni.cz/el/1422/jaro2010/MV802K/um/zavazny_pokyn_pro_postup_v_pripadech_DN.pdf.              95   Více viz Příloha č. 7.              96   Pro ilustraci např. případ otce (68), který pobodal syna (44) v důsledku dlouhodobého psychického a ekonomického násilí (https://www.blesk.cz/clanek/                   regiony-ostrava/728005/tata-pobodal-syna-misto-18-let-jen-5-a-pul-soud-uznal-ze-otec-zil-v- pekle.html).          42       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","podporu v oblasti znalostí a kompetencí. Podle našich šetření Policie ČR spolupracuje na řešení případů s dalšími                institucemi uvedenými v závazném pokynu policejního prezidenta jen sporadicky.                  Policie ČR předává osobě ohrožené násilím kontakty na příslušné intervenční centrum, případně neziskové orga-                nizace pomáhající obětem domácího násilí (Bílý kruh bezpečí, DONA atp.). Vykázáním útočníka získá napadený čas                (10 dní), aby si, ideálně za odborné podpory, ujasnil situaci a naplánoval, co dělat dál.                  Bohužel, fakta zjištěná Policií ČR, která jsou ukládána do policejního systému ZIS, nejsou přístupná dalším                aktérům. Což platí i v opačném gardu o faktech zjištěných odbory sociální péče, intervenčními centry, jinými                sociálními službami atd. To komplikuje analýzy a syntézy v této oblasti a brzdí další poznání a podporu obětem,                pachatelům i interventům a pomáhajícím.                  Intervenční centra                   Intervenční centra jsou zřízena v každém kraji podle § 60a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách:                                                                            97                Na základě vykázání ze společného obydlí podle zvláštního právního předpisu   je osobě ohrožené násilným chováním                vykázané osoby nabídnuta pomoc nejpozději do 48 hodin od doručení kopie úředního záznamu o vykázání intervenč-                nímu centru. Pomoc intervenčního centra může být poskytnuta rovněž na základě žádosti osoby ohrožené násilným                chováním jiné osoby obývající s ní společné obydlí nebo i bez takového podnětu, a to bezodkladně poté, co se intervenční                centrum o ohrožení osoby násilným chováním dozví.                  Sociální služby v intervenčním centru jsou poskytovány jako služby ambulantní, terénní nebo pobytové.                  Na krajská intervenční centra se mohou obrátit také starší osoby, které nejsou v akutním ohrožení domácím                násilím. V intervenčním centru dokáží pracovat se všemi typy domácího násilí:                 fyzické, psychické násilí, vč. sociální izolace, sexuální, ekonomické / finanční zneužívání aj. Zneužívání, zanedbávání                a nevhodné jednání vůči seniorům v rámci kompetencí intervenčních center jsou řešena v kontextu společného                obydlí seniora s osobou blízkou nebo osobou (mimo blízký vztah, „cizí“) sdílející s ní společné obydlí (myšleno byt,                dům). Běžně je řešeno násilí ve vztahu partnerů v seniorském věku, mezigenerační násilí, ale i násilí vůči seniorovi                ze strany osoby, kterou si senior vezme do bytu, která mu přislíbí pomoc, nebo slíbí např. podílet se na společných                nákladech na byt.                  Služeb intervenčního centra mohou využívat: 98                •  osoby ohrožené domácím násilím, starší 16 let,                •  osoby blízké osobám ohroženým domácím násilím,                •  osoby v jejichž okolí se domácí násilí odehrává,                •  odborníci (Policie ČR, Městská policie, OSPOD, právníci přestupkových oddělení, soudci, sociální pracovníci                  a členové interdisciplinárních týmů).                       97   § 21a a 21b zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.                98   https://www.csspraha.cz/intervencni-centrum.                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  43","Člověk postižený jakýmkoliv typem Syndromu EAN může vyhledat pomoc přímo v příslušném krajském intervenč-              ním centru, ale i pracovnice/pracovníci mohou vyjet za seniorem a poskytnout mu příslušné poradenství či pomoc              přímo doma.                V případě nutnosti mohou zajistit na přechodnou dobu největší krize bydlení (na dobu 7 dní). Poskytována je také              krizová telefonická intervence.                Sociální služby v intervenčním centru jsou poskytovány bezplatně jako služby ambulantní, terénní a pobytové.                V rámci dlouhodobé pomoci je vypracován „krizový plán pomoci“, který je nezbytný pro účinnou a efektivní spoluprá-              ci. Ze zkušeností pracovnic intervenčních center v ČR je zřejmé, že jednou z hlavních překážek i pro jejich úspěšnou              práci je neochota seniorů ke spolupráci a jejich popírání závažné situace.               Z výše uvedeného je také zřejmé, že rozsahem a odborností by mohly být právě IC klíčovým systémovým              místem k řešení Syndromu EAN. Zatím je v intervenčních centrech evidována intervence vůči lidem nad 65 let              přibližně v 5 %.                Pracovnice/pracovníci intervenčních center spolupracují aktivně se státními zástupci, odbory sociálních věcí              a Policií ČR, dle potřeby daného případu. Tato spolupráce je velmi užitečná, často ale naráží na zákaz sdílení              zjištěných informací. V žádném případě zde však zatím nemůžeme mluvit o tolik doporučované případové              konferenci, tedy otevřené mezioborové spolupráci tak, jak je již funkční například u řešení případů ohrožení nezleti-              lých osob.                 Obce – odbor sociálních věcí obecního úřadu                 Na odbor sociálních věcí obecního úřadu je možné se obrátit v případě jakéhokoliv podezření na špatné              jednání se seniory. Odbor sociálních věcí má možnost informaci ověřit v rámci poskytované terénní služby, poslat              k ověření Policii ČR, případně doporučí Intervenční centrum.                Obce mají případy špatného zacházení samy vyhledávat. Dle aktuálně platné legislativy vyplývá nezbytnost              provádění depistáží v rámci sociální práce vykonávané obecními úřady obcí II. a III. typu v přenesené působnosti              z § 64 odst. 1 písm. d) a odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Zde              je ustanoveno, že sociální pracovníci pověřených obecních úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností              jsou mj. povinni „vyhledávat aktivně osoby, které jsou ohroženy hmotnou nouzí, nebo se již ve stavu hmotné nouze              nacházejí“. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně v § 92 písm. d), dále              ukládá obecním úřadům obcí III. typu realizovat „činnosti sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace              a k sociálnímu začleňování osob“. Depistážní činnost může v souladu s § 109 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních              službách, vykonávat pouze sociální pracovník, tj. osoba splňující kvalifikační požadavky dle § 110 téhož zákona.                        44       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","99                Provádění sociálního šetření k detekci špatného zacházení (vč. depistáže ) naráží na § 178 trestního zákoníku                o porušování domovní svobody. Ke vstupu do bytu musí mít sociální pracovníci zákonné oprávnění. Proto se někdy                provádí v případě podezření na špatné zacházení kontrola používání sociální dávky. Tuto kontrolu je oprávněn                provést příslušný úřad práce.                 Z našich zkušeností vyplývá, že sociální odbory obcí provádějí zřídkakdy vyhledávání osob, které jsou ohro-                ženy násilím a špatným zacházením. Očekávají, že oběť sama požádá o pomoc. Tato praxe v podstatě vylučuje                podporu a pomoc obcí ohroženým osobám a obětem násilí, protože tyto osoby mají řadu důvodů, proč nepříznivou                skutečnost nejen neoznámit, ale i skrývat.                  Obeznámenost sociálních pracovníků obcí končí podle našich zkušeností u fenoménu domácí násilí, termín „špatné                zacházení“, respektive „Syndrom EAN“ neznají i proto, že není obsahem žádného vzdělávacího systému ani legislativy.                  Úřady práce                   Spravují agendu nepojistných sociálních dávek, mezi které patří příspěvek na péči, příspěvek na bydlení, pomoc                v hmotné nouzi. Úřad práce má dle zákona o sociálních službách povinnost provádět kontroly využívání přiz-                naného příspěvku na péči. Kontrola může být i neohlášená, kupříkladu na základě podezření na zneužívání dávky,                většinou však probíhá po předchozí telefonické domluvě.                  Inspekce v sociálních službách registrovaných dle zákona                 108/2006 o sociálních službách                  Inspekci poskytování sociálních služeb u registrovaných poskytovatelů provádí Ministerstvo práce a sociálních věcí                dle § 97 a násl. zákona o sociálních službách.                 Předmětem inspekce je kvalita poskytování služeb a plnění dalších povinností dle tohoto zákona, konkrétně ustano-                vení §88, 89 a 91c.                  Plnění §88 zahrnuje mimo jiné:                •  vytváření takových podmínek, které umožní osobám, kterým poskytují sociální služby, naplňovat jejich lidská                  i občanská práva, a které zamezí střetům zájmů těchto osob se zájmy poskytovatele sociální služby,                •  zpracování vnitřních pravidel zajištění poskytované sociální služby, včetně stanovení pravidel pro uplatnění                  oprávněných zájmů osob, a to ve formě srozumitelné pro všechny osoby,                •  dodržování standardů kvality sociálních služeb.                 Plnění povinností stanovených v § 89 zákona č. 108/2006 o opatřeních omezujících pohyb osob, podle kterého                nelze používat opatření omezující pohyb osob, jimž jsou sociální služby poskytovány, s výjimkou případů                přímého ohrožení jejich zdraví a života nebo zdraví a života jiných fyzických osob, a to za dále stanovených                    99   Doporučený postup MPSV č. 1/2018 k realizaci činností sociální práce na pověřených obecních úřadech, obecních úřadech obcí s rozšířenou působností                    a krajských úřadech, který uvádí, že: „Depistáž je jednou ze základních činností sociálního pracovníka, v rámci které jsou systematicky, soustavně, cíleně                    a včasně vyhledáváni jedinci či skupiny ohrožené sociálním vyloučením nebo jinou sociální událostí. Depistáž sociální pracovník realizuje v přirozeném                    sociálním prostředí jedinců či skupin, a to s cílem nabízet jim pomoc při hledání řešení jejich nepříznivé sociální situace a přispívat tím k předcházení                    a eskalaci negativních sociálních jevů.                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  45","podmínek pouze po dobu nezbytně nutnou. Opatření omezující pohyb osob lze použít pouze tehdy, pokud byla              neúspěšně použita jiná opatření. Poskytovatel sociálních služeb je proto povinen podle konkrétní situace nejdříve              využít možnosti slovního zklidnění situace a jiné způsoby pro zklidnění situace                Přísnost pravidel vztahujících se na opatření omezující pohyb je dána tím, že se jedná o zásah do základního práva              zaručeného Listinou základních práv a svobod. Viz článek 8 Ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv              a svobod.                Inspekce sociálních služeb má zastoupení v jednotlivých krajích České republiky pracoviště, na která je možné podat              stížnost při podezření na špatné zacházení s klienty sociálních služeb. Inspekci provádí inspekční týmy. Inspekce              probíhají jako neohlášené. V případě zjištění nedostatků ukládá inspekce opatření k jejich odstranění, zahajuje správní              řízení, ukládá pokuty, nebo předává stížnost podle obsahu jiné státní instituci.               Inspekce není povinna prošetřovat individuální podněty (klientů ani jiných osob). Může však reagovat              i na individuální stížnost a provést kontrolu v zařízení. Na provedení kontroly není právní nárok. Pokud              o to stěžovatel požádá, musí inspekce na podanou stížnost do 30 dnů zaslat vyrozumění o tom, jak se stížností              naložila.                Provádění inspekcí sociálních služeb limituje nedostatečný počet inspektorů. Ročně bývá provedeno méně než              200 inspekcí, což je marginální počet při více než 5.600 registrovaných službách.               Procesy inspekce sociálních služeb jsou zdlouhavé a administrativně náročné a pro řešení akutních případů              špatného zacházení neúčinné. Oběti se v nich nevyznají. Proti poskytovatelům sociálních služeb jsou              v situační nevýhodě a dostávají se do stavu důkazní nouze. I z těchto důvodů se téměř polovina obětí              domnívá, že s jejich případem nikdo nebude nic dělat.                Intervence v pobytových službách registrovaných podle zákona 108/2006 o sociálních službách               Při podezření na špatné zacházení v pobytových sociálních službách registrovaných podle zákona č. 108/2006 Sb.              je nutné se obrátit osobně, písemně nebo telefonicky:              •  na vedení zařízení sociální služby,              •  na jakéhokoliv pracovníka v rámci služby,              •  anonymně, písemně do „schránky důvěry“, „schránky přání a stížností“ atd.,              •  na zřizovatele pobytového zařízení (obecní, krajský úřad, nezisková organizace, soukromník),              •  na krajsky příslušnou Inspekci sociálních služeb zřízenou dle § 97 zákona č. 108/2006,              •  na Policii ČR,              •  na ombudsmana (přezkoumat postup Inspekce soc. služeb, obecního úřadu obce s rozšířenou působností, nebo                 kraje při výkonu státní správy).                Slabinami tohoto stížnostního procesu je existenční závislost oběti na poskytovateli sociální služby. Klienti              domova pro seniory nemají možnost domov opustit (odstěhovat se), protože v drtivé většině případů              nemají kam jít. Ve většině případů se stížností neuspějí z důvodu důkazní nouze. Incidenty se odehrávají beze              svědků, podezření bývá tvrzení proti tvrzení. Klienti služby, jejich příbuzní či jiní svědci se obávají „odplaty“ ze strany              personálu. Nemívají dostatečné povědomí o možnostech řešení špatného zacházení. To jsou důvody, proč klienti              někdy raději dlouhodobě trpí, než by podali stížnost.             46       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","Kromě výše obecně platných legislativních norem je platný § 89 zákona č.108/2006, který je popsán v předchozí                kapitole. Platí také standardy kvality sociálních služeb, které upravují stravování, ochranu osobních věcí, přijímání                návštěv apod. Z našich zkušeností víme, že domovní řády a pravidla poskytování služby bývají často nastaveny                pro-manažersky, aby ulehčila práci pečujícímu personálu. To se týká kupříkladu režimu podávání jídla, provádění                osobní hygieny, nemožnosti se o samotě setkat s osobními návštěvami, telefonovat apod.                 Problémem v sociálních službách není jenom to, že lidé mají strach si stěžovat kvůli možným represím,                                                                                               100                ale i kvůli tomu, že neexistuje žádný úřad, který by měl povinnost se stížností účinně zabývat                 Intervence ve zdravotních službách                  Podle § 93 zákona o zdravotních službách platí, že proti postupu poskytovatele při poskytování zdravotních služeb                nebo proti činnostem souvisejícím se zdravotními službami může pacient a další osoby podat stížnost. Stížnost                se podává k poskytovateli zdravotních služeb, přičemž její podání nesmí být pacientovi na újmu (např. pokud jde                o přijetí pacienta do péče, ukončení péče o pacienta, (ne)respektování práv pacienta, ale např. ani v komunikaci                s pacientem či odmítnutím šetřit další stížnost), a to ani kdyby byla následně shledána nedůvodnou nebo byla                opřena o nepravdivé informace. Pokud osoba, která podala poskytovateli stížnost (dále jen „stěžovatel“), s jejím                vyřízením nesouhlasí, může podat stížnost příslušnému správnímu orgánu, který tomuto poskytovateli udělil opráv-                nění k poskytování zdravotních služeb.  101                  Stížnost proti postupu poskytovatele zdravotních služeb může podat                a)  pacient                b)  zákonný zástupce nebo opatrovník v případech, že jde o pacienta s omezenou svéprávností                c)  osoba blízká v případě, že pacient tak nemůže učinit s ohledem na svůj zdravotní stav nebo pokud zemřel;                  osobami blízkými jsou osoby podle § 22 odst. 1 občanského zákoníku                d)  osoba zmocněná pacientem – v tomto případě je zmocněnec povinen doložit ke své stížnosti plnou moc                  osvědčující zmocnění ze strany pacienta (zmocnitele) a její případný rozsah.                                                 100   Vizte Výroční zpráva Veřejného ochránce práv z roku 2021 a legislativní doporučení ochránce na str. 17; www.ochrance/vyrocni-zprava-2021.                101  Srovnej: www.mzcr.cz Metodické stanovisko k vyřizování stížností podle zákona o zdravotních službách – doplněk č. 1 a doplněk č. 2.                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  47","Veřejný ochránce práv                 Kancelář veřejného ochránce práv (ombudsman) coby národní preventivní mechanismus provádí od roku              2006 systematické návštěvy v místech, kde jsou lidé omezeni na osobní svobodě veřejnou mocí nebo              v důsledku závislosti na poskytované péči, s cílem posílit ochranu těchto osob před mučením, krutým,              nelidským, ponižujícím zacházením nebo trestáním a jiným špatným zacházením. 102                Příklady špatného zacházení v zařízeních sociálních služeb, kterými se zabývá Kancelář veřejného ochránce práv, jsou              např. nezajištění bezpečí, nerespektování lidské důstojnosti, práva na soukromí, posilování závislosti na poskytované              péči, nerespektování sociální autonomie, práva na spoluúčast při rozhodování o vlastním životě, nebo neodůvodně-              né používání omezovacích prostředků.               Pojetí špatného zacházení dle zákona o veřejném ochránci práv je poměrně široké a širší než například špatné              zacházení dle Evropské úmluvy o lidských právech (např. posilování závislosti na poskytované péči můžeme hodnotit              jako špatné zacházení dle zákona o veřejném ochránci práv, avšak nikoliv dle Evropské úmluvy o lidských právech).              Jedná se o koncept, který je postavený na lidské důstojnosti. Špatným zacházením se zde obecně rozumí jednání,              které nerespektuje lidskou důstojnost a dosahuje určitého stupně závažnosti (samo o sobě, nebo při kumulativním              účinku jednotlivých zásahů).                Dále může ombudsman v rámci svých svěřených působností přezkoumat postup inspekce, případně postup              obecního úřadu obcí nebo krajů při výkonu státní správy. Pokud však obce nebo kraje jednají v rámci              samostatné působnosti (např.: jako zřizovatelé sociálních služeb), tak ochránce jejich činnost přezkoumat              nemůže. Obdobně se ombudsman nemůže zabývat vztahy soukromého práva a přezkoumávat stížnost              na poskytovatele, nebo přezkoumávat činnost Policie ČR jako orgánu činného v trestním řízení.                                                      102   Viz ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů.          48       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","9)  Prevence                                                                 9                       Klíčovým způsobem pro omezení a minimalizaci výskytu fenoménu Syndromu EAN je prevence. Důležitým,                snad i nejdůležitějším prvkem je vzdělávání v této problematice.                  Je zcela nezbytné, aby součástí procesu zvyšování povědomí o Syndromu EAN (angl. „awarness raising“) bylo:                •  zvyšování povědomí o samotném výskytu Syndromu EAN, jeho prevalenci a škodlivosti, a to u:                  •  široké veřejnosti,                  •  seniorské populace,                  •  profesionálů, kteří se školí v oborech zdravotní a sociální péče / práce (zde navrhujeme, aby se informování                     o Syndromu EAN stalo nedílnou součástí kurikula),                  •  profesionálů, kteří přicházejí do styku se seniory (profesionální pečovatelé, lékaři, policisté, pracovníci odborů                     sociální péče, pracovníci v sociálních službách atp.),                  •  laických pečovatelů v domácím prostředí.                •  poskytování informací o procesních a profesních postupech řešení, typických pro jednotlivé odbornosti a pole                  působnosti,                •  poskytování informací o možnostech a limitech vzájemného propojení a spolupráce mezi všemi zainteresovaný-                  mi aktéry.                 Cílená informační kampaň o práci podpůrných složek je zcela nezbytná, pokud chceme zvýšit důvěru v insti-                tucionální řešení na straně jedné, a adekvátně řídit očekávání na straně druhé (tzv. expectation management).                  Cílová skupina této kampaně a posilování informovanosti pak musí být definována široce a věkově inkluzivně.                Poskytované informace musí odrážet realitu, aby nevytvářely nereálná očekávání, mělo by být zjevné, jakou energii                bude muset oznamovatel, příp. sama oběť vynaložit na řešení svého případu, aby se na něj mohla adekvátně                připravit.                                                                                                            Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  49","10)  Doporučení                                            10                      Účinné řešení EAN bychom měli považovat za zvláště významnou výzvu, která se týká „křehkých“ starších dospělých              s omezenou soběstačností (srovnej geriatric frailty – stařecká křehkost ) a překryvu problematiky zdravotní a sociální,                                                                     103              jak v domácí, tak v ústavní péči.                Dopady fenoménu Syndromu EAN vyžadují nejen detekci a adekvátní řešení (ošetření), ale i post-péči, která může              být i velmi dlouhodobá až celoživotní, různě intenzivní a vícezdrojová. Stejně jako Syndrom EAN sám o sobě.              Je možné vycházet z ideálního cílového stavu, ve kterém je oběť i její širší sociální okolí, včetně osoby za Syndrom              EAN zodpovědné (pachatelé, spoluoběti…), plně saturována v oblasti svých základních i nadstavbových              potřeb. Je jí poskytnuta citlivá péče s ohledem na prožitá fyzická, psychická i sociální traumata, sanovány jsou              materiální a finanční škody.                Tato sanace dopadů bude mít různou intenzitu v závislosti na diferencovaných potřebách obětí a pachatelů EAN.              Může být krátkodobá a cílená, stejně jako širokospektrá, cílící na zajištění péče, ošetření zdravotních dopadů, obno-              vení psychického well-beingu, zajištění bezpečného a bezbariérového bydlení, zapojení do sociálních sítí sousedství              a zájmových sdružení, podpora vytváření příležitostí pro seberealizaci a plné uplatnění osobního potenciálu (self-ac-              centualization). Úspěšné řešení případu musí být definováno jako proces, který je průběžně vyhodnocován a do nějž              jsme připraveni znovu vstoupit.               Tento přístup je obtížně vykazatelný v rámci obvyklých statistických sledování, které jsou typicky schopné vyhod-              notit přítomnost či nepřítomnost určitého jevu v daném časovém a prostorovém bodě („oběť se odstěhovala“;              „už ji nebije“; „pečovatelka opustila pracoviště“ apod.). Již obtížněji jsou schopny zhodnotit např. snížení rizik sekun-              dární či opakované viktimizace jako výstup, hodnotu či aktivitu samu o sobě, nedovolují sledování vývoje v čase (viz              vybrané kazuistiky) a obtížně jsou schopny zaregistrovat dílčí úspěchy, kterých je dosahováno.               Je zcela nezbytné, aby součástí procesu zvyšování povědomí o EAN („awarness raising“) bylo nejen zvyšování pově-              domí o samotném výskytu Syndromu EAN, jeho prevalenci a škodlivosti pro oběti i společnost, ale i širokospektré              možnosti jeho prevence, a zároveň co možná nejdetailnější poskytování informací ze strany všech možných zaintere-              sovaných aktérů o procesních a profesních postupech řešení, typických pro jednotlivé odbornosti a pole působnosti,              včetně možností a limitů jejich vzájemného propojení a spolupráce.                Máme za to, že nízká informovanost o tom „co se bude dít, když/až to nahlásím, poté co to nahlásím“ a určitá ne-              jednotnost v těchto procesech, dávající prostor pro anekdotické zkušenostní informace („policajti to stejně odloží“),              zásadně ovlivňuje ochotu svědků i obětí incidenty hlásit a řešit. Cílená informační kampaň o práci podpůrných složek              je zcela nezbytná, pokud chceme zvýšit důvěru v institucionální řešení na straně jedné a adekvátně řídit očekávání              na straně druhé.                          103   Kalvach – Holmerová. In Geriatrická křehkost – Významný klinický fenomén: https://www.solen.cz/pdfs/med/2008/02/05.pdf.          50       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","11)  Poděkování                                             11                        Tato metodika je založena na vědění získaném z přehledu odborné literatury, ale i zkušenostním učení, do kterého                byla zapojena celá řada mužů a žen z různých oblastí a expertíz. Zde prezentované závěry a výsledky, včetně                případných přetrvávajících chyb a nepřesností, jsou však zcela odpovědností autora a autorek této metodiky, nikoliv                níže zmíněných osob. Jim velmi děkujeme za přispění v různých fázích přípravy metodiky a za veškerou energii                věnovanou snaze o řešení komplexního problému EAN.                  •  Veronika Bílková                •  Ludmila Čírtková                •  Tereza Hanelová                •  Barbora Hnátová                •  Iva Holmerová                •  Emilie Jašová                •  Kristina Koldinská                •  Stanislava Kottnauerová                •  Jakub Machačka                •  Soňa Morawitzová                •  Pavla Pešatová                •  Zdena Prokopová                •  Markéta Sailer                •  Helena Válková                •  Jan Vobořil                •  Vladimír Vedra                •  Ilona Jakoubková                •  Vojtěch Pišl                •  Klára Gramppová Janečková                •  Kateřina Bohatá                  •  členové a členky Výboru pro práva starších lidí Rady vlády pro lidská práva                •  tým projektu TA ČR RESTABUS                •  oběti a přeživší, všechny hlasy, které neslyšíme…                •  pachatelé a pachatelky, kteří našli odvahu k odklonu od svého jednání, nezřídka systému „navzdory“                                                                                               Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  51","Příloha č. 1                    Doporučení Madridského mezinárodního akčního plánu                 Doporučení, konkrétní cíle a závazky Madridského mezinárodního akčního plánu pro problematiku stárnutí 2002: 104              Pro řešení zanedbávání, zneužívání a násilí je mimo jiné uvedeno, citujeme (výběr relevantních bodů):              „107. Zanedbávání, zneužívání a násilí vůči starším lidem má mnoho forem – fyzickou, psychologickou, emocionální,              finanční – a dochází k němu ve všech sociálních, ekonomických, etnických a geografických sférách. Proces stárnutí s sebou              přináší sníženou schopnost vyrovnávání se s útrapami a starší oběti zneužívání se někdy nemohou fyzicky a emocionálně              vzpamatovat z prodělaného traumatu. Účinek traumatu se může zhoršit, protože stud a strach způsobuje, že oběti              se nesnaží vyhledat pomoc. Komunity musí soustředit úsilí na prevenci zneužívání, podvádění starších zákazníků a zame-              zení trestné činnosti vůči starším lidem. Profesionální pracovníci se musí naučit rozpoznat zanedbávání, zneužívání a násilí              vůči starším lidem, zejména ze strany formálních a neformálních pečovatelů doma i v komunitě a v institucionálních              prostředích.“              „108. Starší ženy čelí vyššímu riziku fyzického a psychologického zneužití, vzhledem k diskriminačním postojům ve společnosti              a také k tomu, že nejsou realizována lidská práva žen. Důsledkem některých škodlivých tradic a zvykové praxe je zneužívání              a násilí vůči starším ženám, jejichž situace je často vyhrocena chudobou a tím, že nemají přístup k právní ochraně.“               „110. Cíl 1: Vyloučení všech forem zanedbávání, zneužívání a násilí vůči starším lidem              Opatření              a)  Upozorňovat profesionální pracovníky a širokou veřejnost na problematiku zneužívání starších lidí a jeho různé                 charakteristiky a příčiny a využívat k tomu média a jiné kampaně ke zvýšení povědomí;              b)  Přijmout právní předpisy a zesílit legislativní úsilí o vyloučení zneužívání starších lidí;              c)  Vyloučit škodlivou tradiční praxi zaměřenou vůči starším lidem;              d)  Stimulovat spolupráci vlád s občanskou společností, včetně nevládních organizací, při boji proti zneužívání starších lidí                 a rozvíjet mj. příslušné iniciativy v komunitách;              e)  Minimalizovat u starších žen riziko všech forem zanedbávání, zneužívání a násilí tím, že se bude zvyšovat povědomí                 veřejnosti, že je třeba je chránit před zanedbáváním, zneužíváním a násilím, zejména při mimořádných událostech;              f)  Podporovat další výzkum týkající se příčin, povahy, rozsahu, závažnosti a následků všech forem násilí vůči starším                 ženám a mužům a široce seznamovat veřejnost s poznatky výzkumu a studií.“                „111. Cíl 2: Vytváření podpůrných služeb proti zneužívání starších lidí              Opatření              a)  Vytvářet služby pro oběti zneužívání a rehabilitační programy pro pachatele;              b)  Vybízet profesionální pracovníky ve zdravotnictví a sociálních službách a také širokou veřejnost, aby upozorňovali                 na podezření ze zneužívání starších lidí;              c)  Vybízet profesionální pracovníky ve zdravotnictví a sociálních službách, aby informovali starší lidi,                 u nichž se projevují známky možného zneužívání, o ochraně a podpoře, která jim může být nabídnuta;              d)  Zařadit otázky, jak řešit zneužívání starších lidí, do výcviku profesionálních poskytovatelů péče;              e)  Vybudovat informační programy a upozorňovat starší lidi, že se mohou stát obětí podvodníků.“                    104   https://www.mpsv.cz/documents/20142/372805/madrid.pdf/bd37397e-d804-a44c-d69a-5d27882c252b.          52       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","Příloha č. 2                      Výstupy výzkumu Jihočeské univerzity (2005)                   Výzkum Jihočeské univerzity patří k prvním pokusům empiricky popsat možný rozsah fenoménu EAN v populaci                v ČR. Data vykazují velkou řadu metodologických omezení a jejich vypovídací hodnota je podmíněna těmito vnese-                nými zkresleními, přesto tyto výsledky citujeme jako připomínku určité setrvačnosti v čase.                                      OTÁZKA                         RESPONDENTI              ODPOVĚDI ANO                                                           CELKEM        CÍLOVÁ         N            %                                                                        SKUPINA                 (zaokrouhleno)                Setkali jste se či jste sami byli slovně uráženi či jinak   750  Senioři   156       21 %                nefyzicky napadáni Vaší rodinou?                      ve svém bytě                                                                      bez sociálních                                                                      služeb                Setkali jste se s vulgárním či jen nedůstojným setkáním   250  Klienti domácí   15    6 %                ze strany sester nebo pečovatelů?                     péče                Byli jste někdy zesměšněni či s Vámi dle Vašeho názoru   300  Obyvatelé   27          9 %                bylo jednáno neuctivě až hrubě?                       ústavů                                                                      a domovů                Setkali jste se či jste sami byli fyzicky napadáni svým   1.300  Všechny   169       13 %                okolím? Napadl Vás fyzicky některý člen rodiny? Stalo   skupiny                se někdy, že Vám bylo vyhrožováno, či přímo použito                fyzické násilí?                Myslíte si, že svými problémy obtěžujete, nebo že jsou   550  Klienti domácí   63    12 %                zlehčovány? Strava a léky vám nejsou podávány včas    péče a ústavů /                v dostatečném množství a vždy dle ordinace lékaře?    domovů                Vyžadují od Vás Vaši blízcí finanční pomoc?   750     Senioři žijící     105         14 %                                                                      ve svém                       Zdroj: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Závěrečná zpráva výzkumného projektu RM 01/15/04 MZV ČR: Popis jednotlivých forem domácího násilí,                analýza jejich příčin, prevence; březen 2005.                                                                                                Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  53","Příloha č. 3                    Stávající skutkové podstaty trestných činů, přestupků                     a dalšího protiprávního jednání                Odborné vymezení násilí a dalšího nevhodného jednání vůči seniorům a seniorkám identifikací stávajících              skutkových podstat trestných činů, přestupků a dalšího protiprávního jednání, jež jsou na této skupině osob typicky              páchány.                   Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník                ČÁST DRUHÁ – ZVLÁŠTNÍ ČÁST                HLAVA I   TRESTNÉ ČINY PROTI ŽIVOTU A ZDRAVÍ                Díl 1     Trestné činy proti životu                 § 140     Vražda                § 141     Zabití                § 143     Usmrcení z nedbalosti                § 144     Účast na sebevraždě                Díl 2     Trestné činy proti zdraví                 § 145     Těžké ublížení na zdraví                § 146     Ublížení na zdraví                § 146a    Ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky                § 147     Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti                § 148     Ublížení na zdraví z nedbalosti                 Díl 3     Trestné činy ohrožující život nebo zdraví                § 149     Mučení a jiné nelidské a kruté zacházení                § 150     Neposkytnutí pomoci                § 151     Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku                § 152     Šíření nakažlivé lidské nemoci                 § 153     Šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti                § 155     Ohrožení pohlavní nemocí                § 156     Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty                § 157     Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti                 § 158     Rvačka                HLAVA II  TRESTNÉ ČINY PROTI SVOBODĚ A PRÁVŮM NA OCHRANU OSOBNOSTI, SOUKROMÍ                          A LISTOVNÍHO TAJEMSTVÍ                Díl 1     Trestné činy proti svobodě                § 168 (2)  Obchodování s lidmi                 § 170     Zbavení osobní svobody                § 171     Omezování osobní svobody           54       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","§ 173      Loupež                 § 175      Vydírání                  § 177      Útisk                 § 178      Porušování domovní svobody                 Díl 2      Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství                 § 181      Poškození cizích práv                 § 184      Pomluva                  HLAVA III   TRESTNÉ ČINY PROTI LIDSKÉ DŮSTOJNOSTI V SEXUÁLNÍ OBLASTI                 § 185      Znásilnění                 § 186      Sexuální nátlak                 HLAVA IV   TRESTNÉ ČINY PROTI RODINĚ A DĚTEM                  § 195      Opuštění dítěte nebo svěřené osoby                 § 198      Týrání svěřené osoby                 § 196      Zanedbání povinné výživy                 § 199      Týrání osoby žijící ve společném obydlí                 HLAVA V    TRESTNÉ ČINY PROTI MAJETKU                  § 205      Krádež                 § 206      Zpronevěra                 § 207      Neoprávněné užívání cizí věci                 § 208 (2)  Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru                  § 209      Podvod                 § 218      Lichva                 § 220      Porušení povinnosti při správě cizího majetku                 § 221      Porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti                 § 228      Poškození cizí věci                 HLAVA X    TRESTNÉ ČINY PROTI POŘÁDKU VE VĚCECH VEŘEJNÝCH                  Díl 2      Trestné činy úředních osob                 § 329      Zneužití pravomoci úřední osoby                 Díl 5      Trestné činy narušující soužití                 § 352      Násilí proti skupině obyvatel nebo jednotlivci                  § 353      Nebezpečné vyhrožování                 § 354      Nebezpečné pronásledování                 § 356      Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod                                                                                         Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  55","Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim                ČÁST DRUHÁ – ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI PRÁVNICKÝCH OSOB                 § 7       Trestné činy                          Zločiny nebo přečiny uvedené v TZ uvedené výše, s výjimkou trestných činů:                          § 141 TZ zabití                          § 144 TZ účasti na sebevraždě                          § 158 TZ rvačky                           § 195 TZ opuštění dítěte nebo svěřené osoby                          § 196 TZ zanedbání povinné výživy                          § 199 TZ týrání osoby žijící ve společném obydlí                Zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích                 § 5 (1) (b)  Maření vykázání ze společného obydlí                § 7       Přestupky proti občanskému soužití                § 8       Přestupky proti majetku                § 11      Přestupky na úseku zdravotnictví                Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách                 § 106 (1)  Porušení povinnosti mlčenlivosti zaměstnancem                § 107 (2) (e)  Použití opatření omezující pohyb osob v rozporu s § 89 (1) až (3)                § 107 (3)  Porušení povinnosti mlčenlivosti poskytovatelem                Zdroj: Výbor pro práva starších lidí Rady vlády pro lidská práva (2022).                                                    56       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","Příloha č. 4                      Povinnost mlčenlivosti a povinnost oznamovací o případech                 domácího násilí a špatného zacházení                  Povinnost mlčenlivosti pro pracovníky v sociálních službách upravuje § 100 zákona č. 108/2006 Sb., o soc. službách.                1)  Zaměstnanci obcí a krajů, zaměstnanci státu a zaměstnanci poskytovatelů sociálních služeb jsou povinni                  zachovávat mlčenlivost o údajích týkajících se osob, jimž jsou poskytovány sociální služby nebo příspěvek, které                  se při své činnosti dozvědí, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost trvá i po skončení pracovního vztahu.                  Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být osoby uvedené ve větě první zproštěny pouze tím, v jehož zájmu                  tuto povinnost mají, a to písemně s uvedením rozsahu a účelu.                2)  Povinnost mlčenlivosti stanovená v odstavci 1 platí obdobně pro fyzické osoby, které jsou poskytovateli sociálních                  služeb nebo se jako přizvaní odborníci účastní inspekce anebo při poskytování sociálních služeb působí jako                  dobrovolníci.                  Pro některé trestné činy stanoví Trestní zákon č. 40/2009 Sb. v platném znění povinnost oznámit přípravu nebo                páchání trestného činu nebo skutečnost, že trestný čin byl spáchán. Tato povinnost je zakotvena v § 367 a 368 trest-                ního zákoníku a týká se konkrétních vyjmenovaných trestných činů. Pokud tak v uvedených případech neučiníte,                dopustíte se trestného činu nepřekažení trestného činu nebo neoznámení trestného činu. Pro případy domácího                a jiného násilí a špatného zacházení se vztahuje povinnost oznamovací, tj. povinnost hlásit některé trestné činy,                o nichž se každý, tj. i sociální pracovník a zdravotník, hodnověrným způsobem dozví, zejména:                  1)  že byly již spáchány                  •  trestný čin týrání svěřené osoby § 198 tr. z.                  •  trestný čin těžkého ublížení na zdraví § 145 tr. z.                2)  zákon dále ukládá povinnost oznámit i přípravu a páchání trestného činu a zamezit tak spáchání                  a dokončení jako tzv. nepřekažení takového trestného činu a v případě domácího násilí mezi ně patří                  zejména tyto trestné činy:                  •  vraždy § 140, zabití § 141 tr. z.                  •  těžkého ublížení na zdraví § 145 tr. z.                  •  vydírání § 175/3,4 tr .z.                  •  znásilnění § 185 tr. z.                  •  pohlavní zneužití § 187 tr. z.                  •  týrání svěřené osoby § 198 tr. z.                 Ten, kdo tuto povinnost nesplní, se sám dopouští trestného činu. Oznamovatel je povinen pravdivě sdělit skutečnos-                ti, které týrání osoby nasvědčují, aniž by odpovídal za to, zda se spáchání činu podaří prokázat. Pokud tedy ohlásíte                zákonem stanovené skutečnosti, nebude se jednat o porušení povinné mlčenlivosti. Samotný trestný čin týrání                osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 tr. zákona nespadá do povinnosti oznamovací, a tudíž se na jednání                pachatele, o němž se dozví zdravotník kupř. z popisu pacientky, vztahuje povinnost mlčenlivosti. 105                     105   https://www.policie.cz/clanek/oznameni-trestneho-cinu.aspx?q=Y2hudW09Mw%3D%3D PhDr. Branislava Marvánová Vargová, doc. MUDr. Ladislav Horák,                    DrSc., Mgr. Jaroslav Pekara, JUDr. Iva Pavlíková, Ph.D. Intervence v případech domácího násilí; Manuál pro zdravotníky.                                                                          Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  57","Příloha č. 5                    Adresář pomoci                 Telefonní informační a krizové linky a online pomoc v České republice. 106                 a)  Telefonická pomoc                Linky pro seniory a jejich blízké – celostátní působnost                Linky telefonické krizové pomoci (jakékoli náročné situace):              •  Senior telefon (Život 90): 800 157 157 (nonstop), ZDARMA.              •  Linka seniorů (Elpida): 800 200 007 (denně 8:00–20:00), ZDARMA, e-mail: linkasenioru@elpida.cz.              •  Poradenská linka pro pečující doma (Diakonie): 800 915 915 (všední dny 9:00–20:00), ZDARMA.              •  Národní krizové linky (zdarma) – celostátní působnost              •  Linka první psychické pomoci (Cesta z krize): 116 123 (nonstop), ZDARMA (krizová pomoc pro dospělé).              •  Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí (Bílý kruh bezpečí): 116 006 (nonstop), ZDARMA                 (pomoc pro oběti a pozůstalé).              •  Pražské krizové linky pro dospělé              •  Linka důvěry (CKI Psychiatrické nemocnice Bohnice): 284 016 666 (nonstop) pro dospělé.              •  Pražská linka důvěry (Centrum sociálních služeb Praha): 222 580 697 (nonstop) pro dospělé.              •  Krizová linka SOS centra Diakonie: 222 514 040, 777 734 173 (denně 9:00–20:00)                Krizové linky pro dospělé – regiony:                          Kraj                         Město                    Provozní doba      Kontakt                 JIHOČESKÝ            LD České Budějovice                    nonstop             387 313 030                                      LD Blansko                             nonstop             737 234 078                                     SKYPE: linka.duvery.blansko            denně: 14:00–18:00  516 410 668                                                                                                731 197 477                                     Modrá linka Brno                JIHOMORAVSKÝ                                                po–ne: 9:00–21:00   608 902 410                                     SKYPE: modralinka                                                                                                549 241 010                                                                            po–čt: 8:00–18:00,   608 118 088                                     LD Spondea Brno                                                                            pá: 8:00–16:00      541 235 511                                                                                                723 963 356                KARLOVARSKÝ          LD Karlovy Vary                        po–pá: 18:00–06:00                                                                                                353 588 080                 KRÁLOVÉHRADECKÝ      Telefonická krizová pomoc CDZ RIAPS    nonstop             702 256 762                   106  Zdroj: https://www.mvcr.cz/clanek/adresar-pomoci-telefonni-informacni-a-krizove-linky-a-online-pomoc-v-ceske- republice.aspx.          58       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","606 450 044                 LIBERECKÝ            LD Liberec                             nonstop                                                                                                 485 177 177                                       LD Karviná                             nonstop             596 318 080                                      SKYPE: linka.duvery.karvina            nonstop             777 499 650                 MORAVSKOSLEZSKÝ                                                                                                 737 267 939                                      LD Ostrava                             nonstop                                                                                                 596 618 908                 OLOMOUCKÝ            LD Olomouc                             po–pá: 18:00–06:00  585 414 600                                       LD Ústí nad Orlicí                     nonstop                 PARDUBICKÝ                                                                      465 524 252                                      SKYPE: linka.duvery.uo                 denně: 9:00–21:00                                                                                                 739 055 555                 PLZEŇSKÝ             LD Ledovec Plzeň                       denně: 8:00–24:00                                                                                                 373 034 455                                                                                                 777 684 444                                      LD Kladno                              nonstop             312 684 444                                      SKYPE: linka.duvery.kladno             denně: 8:00–20:00                 STŘEDOČESKÝ                                                                     602 874 470                                      LD Kutná Hora                          po–ne: 8:00–22:00   327 511 111                                      LD Mladá Boleslav                      po–pá: 9:00–18:00                                                                                                 326 741 481                                      Linka pomoci Ústí n. Labem                 ÚSTECKÝ              Linka duševní tísně Most               nonstop             475 603 390                                      SKYPE: ldt.most                        nonstop             476 701 444                                                                                                  775 223 311                 VYSOČINA             LD Střed Třebíč                        denně: 9:00–21:00                                                                                                 568 443 311                                                                                                 778 400 170                 ZLÍNSKÝ              Linka SOS Zlín                         nonstop                                                                                                 577 431 333                   VIZ: Linky důvěry v ČR – seznam akreditovaných pracovišť na webu České asociace pracovníků linek důvěry                  b)  Online pomoc                   Virtuální asistenční centrum pomoci: http://tvhasici.cz/ (komplexní psychosociální informace – podpora aktivního                zvládání současné situace, texty a videa, zřizuje HZS ČR).                Web opatruj se: https://www.opatruj.se/ (komplexní web k posilování duševního zdraví, zvládání a odolnosti, zřizuje                Národní ústav duševního zdraví).                Psychologické konzultace online: https://www.delamcomuzu.cz/.                Sociální klinika – psychologická pomoc pro pomáhající profese: https://www.socialniklinika.cz/                (lékaři,  zdravotníci, sociální pracovníci, učitelé, hygienici, hasiči, policisté atp.).                Péče doma o blízké osoby: https://www.pecujdoma.cz/.                E-linka – chat s linkami důvěry: https://elinka.internetporadna.cz/.                SOS centrum Diakonie: https://jsmesvami.diakonie.cz/.                                                                                    Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  59","Příloha č. 6                    Institut vykázání (zákon 273/2008 Sb.)                 Hlava VII zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky                § 44                  1.  Lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat,                    že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku                    proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu nebo domu společně obývaného                    s útokem ohroženou osobou (dále jen „společné obydlí“), jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí.                    Policista je oprávněn tuto osobu vykázat i v její nepřítomnosti. Pokud společné obydlí obývá nezletilé dítě,                    považuje se za ohroženou osobu podle této hlavy.                2.  Vykázání trvá po dobu 10 dnů ode dne jeho provedení. Tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené                    osoby. Podáním návrhu na vydání předběžného opatření podle zákona o zvláštních řízeních soudních                    v průběhu vykázání se doba vykázání prodlužuje do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tomto návrhu.                3.  Vykázání oznámí policista ústně vykázané i ohrožené osobě a vyhotoví potvrzení o vykázání, které jim předá                    proti podpisu. Součástí potvrzení o vykázání je vymezení prostoru, na který se vykázání vztahuje, uvedení                    totožnosti ohrožené a vykázané osoby, poučení o právech a povinnostech vykázané osoby a adresa útvaru                    policie, u kterého si může vyzvednout kopii úředního záznamu o vykázání. Odmítne-li ohrožená nebo vykázaná                    osoba potvrzení o vykázání převzít nebo odmítne-li písemně potvrdit jeho převzetí, policista tuto skutečnost                    uvede v úředním záznamu.                4.  Není-li vykázaná osoba vykázání přítomna, poučení o jejích právech a povinnostech v souvislosti s vykázáním                    jí policista poskytne při prvním kontaktu. Je-li to možné, policista této osobě předá potvrzení o vykázání,                    v opačném případě ji poučí o možnosti převzít potvrzení o vykázání a kopii úředního záznamu o vykázání                    u příslušného útvaru policie; součástí poučení je i údaj o adrese tohoto útvaru.                5.  Nesouhlasí-li vykázaná osoba s vykázáním, může proti němu na místě podat námitky, které policista uvede                    v potvrzení o vykázání. Policista námitky předá bez zbytečného odkladu krajskému ředitelství příslušnému                    podle místa vykázání (dále jen „příslušné krajské ředitelství“). Vykázaná osoba může dále do 3 dnů ode dne                    převzetí potvrzení o vykázání podat příslušnému krajskému ředitelství námitky písemně. Lhůta pro podání                    námitek počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy došlo k převzetí potvrzení o vykázání a je považována                    za dodrženou, jsou-li námitky nejpozději v její poslední den předány k poštovní přepravě nebo podány                    u příslušného krajského ředitelství. O tomto právu policista vykázanou osobu poučí před předáním potvrzení                    o vykázání.                6.  Shledá-li příslušné krajské ředitelství, že podmínky pro vykázání nebyly splněny, vykázání ukončí a o této                    skutečnosti vyrozumí ohroženou a vykázanou osobu bez zbytečného odkladu.                        60       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","§ 45                   1.  Vykázaná osoba je povinna                        a)  opustit neprodleně prostor vymezený policistou v potvrzení o vykázání,                      b)  zdržet se vstupu do prostoru podle písmene a),                      c)  zdržet se styku nebo navazování kontaktu s ohroženou osobou,                      d)  vydat policistovi na jeho výzvu všechny klíče od společného obydlí, které drží.                      Policista vykázanou osobu poučí o následcích neuposlechnutí výzvy podle písmene d).                   2.  Vykázaná osoba má právo                       a)  vzít si ze společného obydlí věci sloužící její osobní potřebě, osobní cennosti a osobní doklady před                         splněním povinnosti podle odstavce 1 písm. a),                      b)  vzít si v průběhu vykázání ze společného obydlí věci podle písmene a) a věci nezbytné pro její podnikání                         nebo pro výkon povolání; právo lze uplatnit jedenkrát a pouze v přítomnosti policisty, policista o výkonu                         tohoto práva ohroženou osobu předem informuje,                      c)  ověřovat provedení vykázání zejména na čísle tísňového volání 158,                      d)  vyzvednout si kopii úředního záznamu o vykázání u příslušného útvaru policie.                   3.  Policista poskytne vykázané osobě bez zbytečného odkladu informace o pomoci osobám s násilným chováním                     a možnostech jejího dalšího ubytování a v souvislosti s tím nezbytnou součinnost. Od této osoby dále vyžádá                     adresu pro doručování.                    § 46                   Policista poučí ohroženou osobu o                  a)  možnosti podání návrhu na vydání předběžného opatření podle zákona o zvláštních řízeních soudních,                 b)  možnosti využití psychologických, sociálních nebo jiných služeb v oblasti pomoci obětem násilí,                 c)  následcích vyplývajících z uvedení vědomě nepravdivých údajů, k nimž policista při vykázání přihlíží.                    § 47                   1.  Územní rozsah prostoru, na který se vykázání vztahuje, určí policista podle míry požadavku účinné preventivní                     ochrany osoby ohrožené útokem. Je-li v důsledku vykázání ohrožen provoz objektu nebo znemožněn výkon                     zaměstnání vykázané osoby, policista o této skutečnosti bezodkladně vyrozumí provozovatele objektu nebo                     zaměstnavatele vykázané osoby za účelem přijetí potřebných opatření.                 2.  Při provádění úkonů souvisejících s vykázáním policista zajistí přítomnost nezúčastněné osoby; to neplatí,                     hrozí-li nebezpečí z prodlení.                                                                                  Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  61","3.  Do 24 hodin od provedení vykázání zašle policista kopii úředního záznamu o vykázání příslušnému intervenč-                    nímu centru a soudu, který je příslušný k rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření podle zákona                             107                    o zvláštních řízeních soudních. Pokud ve společném obydlí žije nezletilá osoba, zašle kopii úředního záznamu                    o vykázání v této lhůtě i příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí.                4.  Policista ve lhůtě 3 dnů od vykázání provede kontrolu, zda vykázaná osoba dodržuje povinnosti vyplývající                    z vykázání.                5.  O provedených úkonech a opatřeních provede policista úřední záznam.                                                                                      107   § 60a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 29/2007 Sb.          62       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","Příloha č. 7                        SARA DN (pomůcka pro policisty)                                                                                                                                                       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  63","Příloha č. 8                      Vybrané zdroje                 •  Abuse of older people. (n.a.) WHO. https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/elder-abuse.              •  Abuse of older persons: recognizing and responding to abuse of older persons in a global context:                 report of the Secretary-General. (2002). Secretary-General, U. N.              •  Action on Elder Abuse Scotland. (2022) https://www.disabilityscot.org.uk/organisation/                 action-on-elder-abuse-scotland/.              •  Action on Elder Abuse UK. (2002) https://www.thenationalcareline.org/AccessingHelp/ActionOnElderAbuse.              •  Adresář pomoci (telefonní informační a krizové linky a online pomoc v České republice). Ministerstvo vnitra                 České republiky. https://www.mvcr.cz/clanek/adresar-pomoci-telefonni-informacni-a-krizove-linky-a-online-                 pomoc-v-ceske-republice.aspx.              •  Barthelův test základních všedních činností ADL. (2007) https://ose.zshk.cz/media/p5811.pdf.              •  Biggs, S., Phillipson, C., \& Kingston, P. (1995). Elder abuse in perspective. Open University Press.              •  Bílý kruh bezpečí – SARA DN. (n.a.) https://www.bkb.cz/.              •  Blesk (deník), Táta pobodal syna, místo 18let jen 5 a půl! Soud uznal, že otec žil v „pekle“. [online]. [cit. 2022-04-12].                 Dostupné z: https://www.blesk.cz/clanek/regiony-ostrava/728005/tata-pobodal-syna-misto-18-let-jen-5-a-pul-                 soud-uznal-ze-otec-zil-v-pekle.html.              •  Burston, G. R. (1975). Granny-battering. British Medical Journal, 3(5983), 592.                 https://doi.org/10.1136/bmj.3.5983.592-a.              •  Bužgová, R. (2009). Sociální, zdravotní a etické aspekty týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů v ústavní péči.              •  Co je domácí násilí. (n.a.) https://www.domacinasili.cz/co-je-domaci-nasili/.              •  Comijs, H. C., Pot, A. M., Smit, J. H., Bouter, L. M., \& Jonker, C. (1998). Elder abuse in the community: prevalence and                 consequences. Journal of the American geriatrics Society, 46(7), 885-888.                 https://doi.org/10.1111/j.1532-5415.1998.tb02724.x.              •  Domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem: Zpráva ze systematických návštěv veřejného ochránce                 práv. (2015). Veřejný ochránce práv.              •  Dunovský, J., Dytrych, Z., \& Matějček, Z. (1995). Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Grada.              •  Gorbien, M. J., \& Eisenstein, A. R. (2005). Elder abuse and neglect: an overview. Clinics in geriatric medicine, 21(2),                 279–292. https://doi.org/10.1016/j.cger.2004.12.001.              •  Domovy pro seniory se zvláštním režimem. Zpráva ze systematických návštěv veřejného ochránce práv 2015.                 (2015). https://www.ochrance.cz/uploads-import/ESO/7-2013-NZ-Zprava_z_navstev.pdf.              •  Habart, P., \& Háva, P. (2007). Týránı a zanedbávánı senioru. Problém ‘elder abuse’v zarızenıch ústavnı sociálnı péce                 v ČR.(Elder abuse and neglect in residential settings in the Czech Republic.) Zdravotnictvı v České republice, 10(1),                 22–27.              •  Haunerová, B. (2017). Společenské náklady zneužívání a zanedbávání seniorů.              •  Intervenční centrum. (n.a.) https://www.csspraha.cz/intervencni-centrum.              •  Kalvach, Z. et al. (2004). Geriatrie a gerontologie. Grada.              •  Kalvach, Z., \& Holmerová, I. (2008). Geriatrická křehkost-významný klinický fenomén. Medicína pro praxi, 5(2),                 66–69.              •  Kalvach, Z., Zadák, Z., Jirák, R., Zavázalová, H., \& Holmerová, I. (2008). Geriatrické syndromy a geriatrický pacient.                 Grada.           64       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","•  Kalvach, Z., Čeledová, L., Holmerová, I., Jirák, R., Zavázalová, H., Wija, P. a kol., (2012). Křehký pacient a primární péče.                  Grada.                •  Kasalická, J. (2009). SyndromEAN.                •  Komplexní řešení seniorského abusu. Gerontologický institut.                  https://www.giops.cz/komplexni-reseni-seniorskeho-abusu-2022.                •  Krug, E. G., Mercy, J. A., Dahlberg, L. L., \& Zwi, A. B. (2002). The world report on violence and health. The lancet,                  360(9339), 1083–1088. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(02)11133-0.                •  Kovařík, J., \& Dunovský, J. (2005). Popis jednotlivých forem domácího násilí, analýza jejich příčin, prevence.                  Závěrečná zpráva výzkumného projektu. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.                •  Madridský mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí 2002. (2002).                  https://unece.org/.DAM/pau/MIPAA.pdf (česky https://www.mpsv.cz/documents/20142/372805/madrid.pdf/                  bd37397e-d804-a44c-d69a-5d27882c252b).                •  Metodická karta pro zdravotnický personál (n.a.), ROSA,                  http://stopnasili.cz/wp-content/uploads/2016/08/KARTA-zdravotn%C3%ADci.pdf.                •  Nerenberg, L. (2007). Elder abuse prevention: Emerging trends and promising strategies.                •  National Center of Elder Abuse (n.a.) https://ncea.acl.gov/.                •  Oznámení trestného činu. Pomoc obětem TČ, Policie ČR,                  https://www.policie.cz/clanek/oznameni-trestneho-cinu.aspx?q=Y2hudW09Mw%3D%3D.                •  Pritchard, J. (1995). The Abuse of Older People, A Training Manual for Detection and Prevention, Jessica                  Kingsley Publishers.                •  Pritchard, J. (1999). Elder abuse work: Best practice in Britain and Canada (Vol. 7). Jessica Kingsley Publishers.                •  Quinn, M. J., \& Tomita, S. K. (1997). Elder abuse and neglect: Causes, diagnosis, and interventional strategies                  (Vol. 8). Springer Publishing Company.                •  Shankardass, M. K., International Handbook of Elder Abuse and Mistreatment, Springer.                •  Steinmetz, S. K. (1988). Duty bound: Elder abuse and family care. Sage Publications, Inc.                •  Špatenková, N. et al. (2004). Krizová intervence pro praxi, Grada.                •  The Dignity and Hazard of Elderly. European conference on care and protection of senior citizens: Prague,                                     th                  Czech Republic, 25 –26  May 2009 https://www.vlada.cz/assets/vydavatelstvi/vydane-publikace/dignity-and-                                 th                  hazard-of-elderly.pdf.                •  Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. (2011). Rada Evropy.                  https://rm.coe.int/1680462471.                •  Vidovićová, L., \& Lorman, J. (2008). Život v domovech pro seniory. Problémy týrání, zneužívání a zanedbávání péče                  v domovech pro seniory. Zpráva z výzkumu.                •  Vidovićová, L., \& Gregorová, E. (2008). „My jsme si stáří nezavinili, čeká to každýho.“. Povaha a prevence                  diskriminace seniorů v ČR. Život, 90.                •  Výbor pro práva starších lidí Rady vlády pro lidská práva.                  https://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/vybory/ppsl/vybor-pro-prava-starsich-lidi-188886/.                •  Zákon o Policii České republiky. Zákon č. 273/2008 Sb., Hlava VII, Vykázání, s. 4095–4097.                •  Zákon o veřejném ochránci práv. Zákon č. 349/1999 Sb.                •  Závazný pokyn policejního prezidenta (116) ze dne 23. prosince 2009 o provádění vykázání.                •  Zpráva z návštěv zařízení sociálních služeb pro seniory. (2007). Kancelář veřejného ochránce práv.                  https://www.ochrance.cz/uploads-import/ochrana_osob/2007/Seniori_SZ_2007.pdf.                                                                                  Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U  65","Poznámky                                                                                                 66       Š I R O K Á D E F I N I C E S E N I O R S K É H O A B US U","Široká definice seniorského abusu                  Fenomén týrání, zneužívání, zanedbávání                a dalšího nevhodného jednání a zacházení s muži                 a ženami ve vyšším věku (EAN). Typologie, detekce,                prevence a intervence                       Tým projektu RESTABUS                Lucie Vidovićová, Marcela Petrová Kafková, Klára Reimerová, Zdeněk Kalvach, Jan Lorman,                Tereza Žílová, Lukáš Mareček, Aneta Mundok Nitschová, Jana Řeháková Fučíková,                Jaroslava Prchalová, Tereza Řeháková, Emílie Jašová, Petra Masopust Šachová                  Jazyková úprava textu: Eva Strnadová                Grafická úprava: Pavel Kamrla                 Vydala Masarykova univerzita, Žerotínovo nám. 617/9, 601 77 Brno                1., elektronické vydání                Brno 2023                  ISBN 978-80-280-0455-2                https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M280-0455-2023",""];