var textForPages = ["Kolekce devatenácti esejů z pera významných historiků dokládá                                                                    MASARYK                      rozmanitost vědeckých přístupů. Jejich práce s historickými                                                                      UNIVERSITY                      prameny, základními kameny bádání, je kombinována s etickým                                                                      CONTRIBUTIONS                      i estetickým rozhodováním, které tvoří nezpochybnitelnou                                                                         TO HISTORY                       součást jejich tvorby. Ta je často překvapující – nejen pro                      čtenáře, ale pro ně samotné. Představuje totiž velké intelektuální                      dobrodružství. Nemohou si vymýšlet prameny, nemohou si                      stanovit svévolná pravidla, zápletky a rozuzlení, jako to může                                                                   Dobrodružství                      udělat romanopisec. Mohou však napsat vědecké dílo, které                      je výsledkem tvůrčího přístupu.                                                                                                  historické interpretace                        This collection of nineteen essays written by prominent                      historians demonstrates the diversity of academic approaches.                                                                    The Adventure                       Their work with historical sources, the foundation stone of                      research, is combined with ethical and aesthetic decision-                                                                       of Historical Interpretation                      making, which forms an indisputable part of their work.                                                          The Adventure of Historical Interpretation                      This is often surprising – both for the readers and themselves.                                               Dobrodružství historické interpretace                      It represents a great intellectual adventure. They cannot invent                      sources or set arbitrary rules, plots, and twists and turns, as                      a novelist might. However, they can write a scientific work                      which is the result of a creative approach.                                 MUNI                      PRESS                                                                                                                            Jiří Hanuš \& Jiří Suk (Eds.)","","","","","Masarykova univerzita               Brno 2021","MASARYK                       UNIVERSITY                       CONTRIBUTIONS TO                       HISTORY                       VOL.1                               Dobrodružství historické interpretace                         The Adventure of Historical Interpretation                                                          Jiří Hanuš \& Jiří Suk (Eds.)","Citace ⁄ Citation               KLÁPŠTĚ, Jan, Václav BŮŽEK, Tomáš MALÝ,               et al., HANUŠ, Jiří a Jiří SUK, eds. Dobrodružství               historické interpretace. The Adventure of Historical               Interpretation. Brno: Masarykova univerzita, 2021,               291 s. Masaryk University Contributions to History,               Vol. 1. ISBN 978-80-210-9864-0. Dostupné z:               https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-9865-2021               © 2021 Masarykova univerzita               © 2021 Texts by Jan Klápště, Václav Bůžek,               Tomáš Malý, Daniela Tinková, Radmila Švaříčková               Slabáková, Markéta Křížová, Stanislav Balík,               Lukáš Fasora, Tomáš Petráček, Jiří Lach, Petr Husák,               Daniela Kolenovská, Vít Smetana, Matěj Spurný,               Jiří Hanuš, Jiří Suk, Petr Fiala, Lubomír Kopeček               and Vít Hloušek               © 2021 Edited by Jiří Hanuš and Jiří Suk               © 2021 Translated by Graeme Dibble               © 2021 Layout by Jakub Konvica               ISBN 978-80-210-9865-7 (online ; pdf)               ISBN 978-80-210-9864-0                 https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-9865-2021","Obsah                          9   Úvod                                      135  Jiří Lach                                                                         Cesta	za	Josefem	Borovičkou                       15   Jan Klápště                           Proměna českých zemí ve středověku        147  Petr Husák                           v kruhu	otázek	                               Cesta	do	skrytých	komnat	kněžské	„duše“                        27   Václav Bůžek                             161  Daniela Kolenovská                           Odcházení	Ferdinanda	I.                       Cesty	mimo	mapu                        43   Tomáš Malý                               173  Vít Smetana                           „Antropologizovaná“	historie:                 Metodologickými	meandry	v proudu                           Korunovace	Madon	v 18.	století                historiografie	–	až	na	soutok	s literaturou                        59  Daniela Tinková                           195  Matěj Spurný                           Trápení	s Josefem	Sebastianem	aneb	O knize,	  Od	negativní	fascinace	k porozumění.                           kterou	jsem	vůbec	nechtěla	psát               Jak	jsem	stavěl Most do budoucnosti                        73   Radmila Švaříčková Slabáková             209  Jiří Hanuš                           Jak	se	dělá	historie:	snění	a psaní	o šlechtě  Setkání	s odvrácenou	tváří	Ria	Preisnera                        85  Markéta Křížová                           221  Jiří Suk                           Rodina	Sudkových	mezi	mexickou	revolucí	      Dějiny	před	očima:	sametová	revoluce                           a Pražským	jarem                              jako work in progress                        97   Stanislav Balík                          241  Petr Fiala                           Severomoravská	mikrohistorie	–	splétání	narativů	  Skrytá	církev	a interpretace	soudobých	dějin                           při	analýze	vývoje	sídelního	prostoru                                                                     261  Lubomír Kopeček                       111  Lukáš Fasora                                 Promýšlení	české	polistopadové	politiky                           Případ	Hybeš                                                                     275  Vít Hloušek                       123  Tomáš Petráček                               Kolik	historie	„snese“	výzkum	politiky?                           Hledání	klíče.	Příběh	biografie	Vincenta	Zapletala                                                                     287  Jmenný rejstřík","Table of contents                             135  Jiří Lach                                                                 In	search	of	Josef	Borovička               9   Foreword                                                             147  Petr Husák               15   Jan Klápště                                  A journey	to	the	hidden	chambers                   The Czech Lands in Medieval Transformation     of the priestly ‘soul’                   in a series	of	questions                                                             161  Daniela Kolenovská               27   Václav Bůžek                                 Journeys	off	the	map                   The	death	of	Ferdinand	I                                                             173  Vít Smetana               43   Tomáš Malý                                   Through	methodological	meanders	in	the	stream	of                   ‘Anthropologized’	history:	the	Madonna	        historiography	–	all	the	way	down	to the	confluence                   coronations of	the	18th century               with	literature                 59  Daniela Tinková                           195  Matěj Spurný                   The	trouble	with Josef	Sebastian:		           From	negative	fascination	towards	understanding.                   A book	I never	wanted	to	write                 Making the Most of Tomorrow                 73   Radmila Švaříčková Slabáková              209  Jiří Hanuš                   How	history	is	made:	dreaming	and	writing	    Rio	Preisner:	Glimpses	of	a hidden	face                   about the	nobility                                                              221  Jiří Suk               85  Markéta Křížová                               History	before	our	eyes:	the	Velvet	Revolution                   The	Sudek	family	between	the	Mexican	Revolution	  as a work	in	progress                   and	Prague	Spring                                                              241  Petr Fiala               97   Stanislav Balík                              The	clandestine	church	and	the	interpretation                   A North	Moravian	microhistory	–	the	merging	   of contemporary	history                   of	narratives	in	an	analysis	of	the	development                   of	a settlement	area                       261  Lubomír Kopeček                                                                 Reflections	on	post-1989	Czech	politics               111  Lukáš Fasora                   The	case	of	Hybeš                          275  Vít Hloušek                                                                 How	much	history	can	political               123  Tomáš Petráček                                research ‘withstand’?                   The	search	for	keys.                   The	story	of	the	biography	of	Vincent	Zapletal  287  Index of names","JIŘÍ HANUŠ \& JIŘÍ SUK                         Úvod                           Foreword                                                                                                                                                                 9 9","The	idea	for	this	book	came	from	the	pleasure	we	  This	passage	then	provided	us	with	the	inspiration               derived	from	reading	another	publication	–	the	Czech	  to	compile	this	collection	entitled	The Adventure of               edition	of	In Defence of History	(Argo,	2019)	by	the	well-  Historical Interpretation	in	which	each	scholar	would               known	British	historian	Sir	Richard	J.	Evans.	We	were	  write	an	essay	describing	the	process	which	lay	behind               inspired	by	many	things	including	a passage	where	  their	own	work	of	history.	We	considered	whether               the	English	historian	describes	his	own	work	on	the	  we	should	keep	to	the	methods	used	by	Richard	Evans,               cholera	epidemic	in	Hamburg	and	its	“interweaving	  but	it	was	also	possible	to	go	in	a different	direction               narrative	and	causal	argument”	(p. 130,	London	2012).	  and,	in	addition	to	the	problems	of	the	narrative	and               Evans	describes	how	he	gradually	approached	the	  structure	of	the	book,	describe	issues	concerning	the               final	structure	and	how	he	searched	for	the	right	way	  sources	or	lack	thereof,	the	conception	and	genre               to	best	explain	the	story	and	its	causes:	in	the	end	  of	the	work,	the	use	of	a ‘method’,	and	not	least,               he	decided	against	a simple	chronological	story	and	  what	this	particular	publication	gave	us	in	terms	of               instead	created	twelve	parallel	causal	narratives	which	  knowledge,	pleasure	and	sorrow.               he	skilfully	interweaved	in	order	to	explain	the	causes	  We	contacted	those	colleagues	of	ours	who	we               of	this	phenomenon.	He	also	used	a large	number	of	  were	convinced	would	be	interested	in	our	idea	and               sources	while	simultaneously	being	able	to	generate	  would	want	to	share	with	colleagues,	students	and               a growing	sense	of	suspense	and	excitement.	He	later	  other	readers	what	they	went	through	while	they               talked	about	his	approach	in	general	terms:	“Most	  were	writing,	how	the	writing	progressed,	how	they               historical	narratives	consist	of	a mixture	of	revealed,	  wove	together	their	historical	narratives,	and	how               reworked,	constructed	and	deconstructed	narratives	  they	felt	about	the	finished	article.	Put	simply,	we               from	the	historical	past	and	from	the	historian’s own	  wanted	to	provide	an	insight	into	the	‘history	kitchen’               mind.	We	start	with	a rough-hewn	block	of	stone,	and	  –	not	at	the	moment	when	the	food	is	being	brought               chisel	away	at	it	until	we	have	a statue.	The	statue	  to	the	table	–	but	at	the	very	start	with	the	recipe,               was	not	waiting	there	to	be	discovered,	we	made	it	  the	selection	of	the	ingredients,	the	chopping	of	the               ourselves,	and	it	would	have	been	perfectly	possible	  vegetables,	the	mixing	of	the	dough,	until	the	finished               for	us	to	have	made	a different	statue	from	the	one	we	  culinary	article	is	ready.               finally	created.	On	the	other	hand,	we	are	constrained	  Seventeen	of	our	colleagues	responded	to	this               not	only	by	the	size	and	shape	of	the	original	stone,	but	  idea	and	we	were	pleased	to	note	the	diversity	of	their               also	by	the	kind	of	stone	it	is;	an	incompetent	sculptor	  academic	interests.	Although	the	majority	specialize               not	only	runs	the	risk	of	producing	an	unconvincing	  in	modern	and	contemporary	history,	there	are	also               statue	that	does	not	much	resemble	anything,	but	also	  those	who	are	interested	in	older	historical	periods.               of	hammering	or	chiselling	too	hard,	or	the	wrong	  They	do	not	form	a compact	group,	instead	they               way,	and	shattering	the	stone	altogether.”	(p.	133,	  represent	a team	arranged	on	an	ad	hoc	basis,	which	is               London 2012)                                   in	accordance	with	the	academic	‘radiuses’	of	the	two                 10    Foreword","Na	počátku	vzniku	této	publikace	bylo	potěšení	  oslovený	formou	eseje	popsal	práci	na	vybrané	vlastní                       z jiného	textu.	Jednalo	se	o české	vydání	knihy	  historické	knize.	Bylo	dáno	k úvaze,	zda	se	přidržet                       známého	britského	historika	Sira	Richarda	     způsobu,	jakým	celou	záležitost	popisuje	Richard                       J. Evanse Na obranu historie	(Argo,	2019).	Mimo	jiné	  Evans,	ale	bylo	možné	vykročit	i alternativním                       nás	také	inspirovala	pasáž,	v níž	tento	anglický	  směrem	a popsat	vedle	problémů	s narativem                       historik	popisuje	na	své	vlastní	práci	o epidemii	  a uspořádáním	publikace	také	problémy	s prameny                       cholery	v Hamburku	„splétání	narativu	a diskusi	  či	jejich	nedostatkem,	s koncepcí	a žánrovým                       o příčinách“	(s.	122–125).	Evans	popisuje,	jak	se	  vymezením	díla,	s použitou	„metodou“	a v neposlední                       postupně	přibližoval	k cílovému	tvaru	a hledal	  řadě	s tím,	co	nám	psaní	konkrétní	publikace	přineslo                       vhodný	způsob	jak	celý	příběh	i jeho	příčiny	nejlépe	  za	poznání,	radosti	a strasti.                       vysvětlit:	nakonec	se	rozhodl	nikoli	pro	jednoduchý,	  Rozhodli	jsme	se	oslovit	kolegyně	historičky                       chronologický	příběh,	ale	vytvořil	dvanáct	paralelních	  a kolegy	historiky,	o nichž	jsme	byli	přesvědčeni,                       kauzálních	narativů,	které	dovedně	spletl	dohromady,	  že	by	je	náš	nápad	zaujal	a že	by	se	chtěli	podělit                       aby	vysvětlil	příčiny	určitého	jevu,	využil	množství	  s ostatními	kolegy	ve	svém	oboru,	svými	studenty                       pramenů	a mohl	přitom	vystupňovat	děj	a napětí	  i dalšími	čtenáři o to,	co	prožívají	při	psaní,	jak	při                       knihy.	Svůj	přístup	posléze	zobecnil	tímto	způsobem:	  psaní	postupují,	jak	splétají	své	historické	vyprávění                       „Většina	historických	narativů	se	skládá	z kombinace	  a jak	jsou	případně	s výsledným	tvarem	spokojeni.                       odhalených,	přepracovaných,	vybudovaných	      Jednoduše	řečeno,	chtěli	jsme	umožnit	nahlédnout                       a destruovaných	narativů	z historické	minulosti	  do	„historické“	kuchyně	nikoli	ve	chvíli,	kdy	se                       a z historikovy	vlastní	hlavy.	Začínáme	s nahrubo	  hotové	jídlo	nosí	na	stůl,	ale	kdy	teprve	vzniká,	kdy                       opracovaným	kamenným	kvádrem	a otesáváme	ho	tak	  se	–	obrazně	řečeno	–	čte	historická	kuchařka,	krájí                       dlouho,	až	z něj	vytvoříme	sochu.	Tato	socha	nečekala	  zelenina,	volí	se	ingredience,	míchá	těsto	a krok	za                       na	to,	až	ji	objevíme,	sami	jsme	ji	vytvořili	a klidně	  krokem	vzniká	výsledný	kulinářský tvar.                       jsme	mohli	vytesat	sochu	odlišnou	od	té,	která	  Na	tento	náš	nápad	zareagovalo	17	kolegyň                       nakonec	ve	skutečnosti	vznikla.	Na	druhou	stranu	  a kolegů	a byli	jsme	rádi,	že	jejich	odborné	zájmy	jsou                       jsme	omezení	nejen	velikostí	a tvarem	původního	  velmi	různorodé.	Jakkoli	převažují	ti,	kteří	se	věnují                       kamene,	ale	také	tím,	o jaký	druh	kamene	se	jedná;	  moderním,	ba	soudobým	dějinám,	jsou	zastoupeni                       nešikovný	sochař	může	vytvořit	nepřesvědčivou	  i zájemci	o starší	historická	období.	Nevytvářejí                       sochu,	která	se	ničemu	reálnému	nepodobá,	nebo	  nějakou	kompaktní	skupinu,	spíše	představují	ad                       dokonce	může	tesat	příliš	vehementně	či	neobratně	  hoc	sestavený	tým,	který	odpovídá	odborné	„radiaci“                       a úplně	kámen	rozbít…“	(s.	125).               obou	editorů.	Je	nutné	zdůraznit,	že	kniha	vznikala                          Tato	pasáž	knihy	nás	přivedla	k nápadu,	zda	  za	obtížných	časů	pandemie,	která	se	zřejmě	jednou                       bychom	nemohli	společně	sestavit	sborník	s názvem	  také	stane	tématem	historického	výzkumu,	nejspíše                       Dobrodružství historické interpretace,	v němž	by	každý	  jako	modelový	případ	globálních	dějin.	Ostatně,                                                                                                         Úvod    11","editors.	It	has	to	be	stressed	that	this	book	emerged	  followed	his	goals.	Nevertheless,	in	a certain	sense               during	the	difficult	time	of	a pandemic,	which	will	  the	general	direction	of	this	publication	is	similar:	it               undoubtedly	become	the	theme	of	historical	research,	  attempts	to	show	the	plurality	in	historical	approaches               most	likely	as	a test	case	of	global	history.	After	all,	  which	work	with	sources	as	the	foundation	stones	of               from	the	very	start	it	has	been	the	subject	of	all	kinds	  history.	At	the	same	time,	however,	it	is	impossible	to               of	serious	as	well	as	misleading	narratives	which	  overlook	the	ethical	and	aesthetic	decision-making               historical	interpretation	will	have	to	try	to	make	  which	is	undoubtedly	part	of	a historian’s job.	This	is               sense of.                                      often	quite	surprising	–	not	only	for	the	reader	but                  Richard	Evans	wrote	his	book	as	an	approachable	  for	the	historians	themselves	as	it	represents	a great               as	well	as	serious	polemic	with	postmodern	historical	  intellectual	adventure.	They	cannot	invent	sources	or               trends	–	for	example,	the	passages	mentioned	took	  the	arbitrary	rules,	plots	and	intrigues	that	a novelist               to	task	the	views	of	Hayden	White,	Sande	Cohen	and	  might.	But	they	can	write	a work	which	is	the	result	of               Jean-FranÇois	Lyotard.	Although	the	editors	find	  a creative	process.               themselves	in	basic	agreement	with	his	views	and               consider	his	critique	to	be	well-founded,	penetrating	  Jiří	Hanuš	and	Jiří	Suk               and	often	witty,	it	cannot	be	said	that	we	have	simply	  Editors                                               12    Foreword","o pandemii	se	od	samého	jejího	počátku	spřádají	  (které	pocházejí	z historie	a jsou	základními	kameny,                       všemožné	seriózní	i dezinterpretační	narativy,	které	  s nimiž	se	pracuje),	na	druhé	straně	nelze	ani                       bude	muset	historický	výklad	pojmout.          přehlédnout	etická	a estetická	rozhodnutí,	která	jsou                          Richard	Evans	psal	svou	knihu	jako	vlídnou,	i když	  nezpochybnitelnou	součástí	historikovy	práce.	Ta                       pevnou	polemiku	s postmoderními	historickými	  je	často	v jistém	slova	smyslu	překvapující	–	nejen                       tendencemi	–	uvedené	pasáže	například	polemizovaly	  pro	čtenáře,	ale	i pro	historiky	samotné.	Představuje                       s názory	Haydena	Whitea,	Sande	Cohena	a Jeana-	  totiž	velké	intelektuální	dobrodružství.	Nemohou	si                       -Françoise	Lyotarda.	Jakkoli	se	editoři	s jeho	názory	  vymýšlet	prameny,	nemohou	si	vymýšlet	svévolná                       v podstatě	ztotožňují	a jeho	kritiku	považují	za	věcnou,	  pravidla,	zápletky	a rozuzlení,	jak	to	může	udělat                       pronikavou	a často	vtipnou,	nedá	se	zjednodušeně	  romanopisec.	Ale	mohou	napsat	dílo,	které	je                       říci,	že	sledovali	týž	cíl.	Přesto	je	v jistém	slova	  výsledkem	tvůrčího	přístupu.                       smyslu	směřování	této	publikace	v obecné	rovině                       velmi	podobné:	chce	ukázat	rozmanitost	historických	  Jiří	Hanuš	a Jiří	Suk                       přístupů,	v nichž	se	kombinuje	práce	s prameny	  Editoři                                                                                                                                           Úvod    13","","JAN KLÁPŠTĚ                         Proměna českých zemí ve středověku                         v kruhu otázek                          The Czech Lands in Medieval Transformation                         in a series of questions                                               Jan Klápště (*1949) works	at	Charles	University’s Faculty	of	  Prof. PhDr. Jan Klápště, CSc. (*1949) působí	na	Filozofické	fakultě                       Arts	and	the	Archaeological	Institute	of	the	Czech	Academy	  Univerzity	Karlovy	a v Archeologickém	ústavu	AV	ČR	v Praze.                       of	Sciences	in	Prague.	His	academic	research	focuses	on	the	  Ve	své	odborné	práci	se	specializuje	na	archeologii	středověku.                       archaeology	of	the	Middle	Ages.	He	has	published	a number	  Publikoval	řadu	odborných	článků	u nás	i v zahraničí,	z knih                       of	specialist	articles	both	in	the	Czech	Republic	and	abroad,	  zejména:	Proměna českých zemí ve středověku	(2012	2.	rozšířené                       including	the	following	books:	The Czech Lands in Medieval   vydání);	The Czech Lands in Medieval Transformation	(Brill                       Transformation	(Brill	2012);	The Archaeology of Prague and the   2012);	The Archaeology of Prague and the Medieval Czech Lands,                       Medieval Czech Lands, 1100–1600 (Equinox	2016).	He	has	edited	  1100–1600 (Equinox	2016).	Editoval	několik	publikací,	zejména                       several	publications,	in	particular	the	series	Ruralia,	The Jean-  sborník	Ruralia,	The Jean-Marie Pesez conferences on medieval rural                       Marie Pesez conferences on medieval rural archaeology	(Brepols	1995	  archaeology	(Brepols	1995	až	2016).	Štefan,	I.:	Čí je ta krajina?                       to	2016).	Štefan,	I.:	Whose country is it? Conversations with Jan   Rozhovory s Janem Klápště o středověku i našem světě	(2019).                       Klápště on the Middle Ages and our world	(in	Czech,	2019).                                                                                                                15","One	would	imagine	an	attempt	must	have	been	   approaches,	each	of	which	contributes	its	own	part,               made	at	something	like	The Czech Lands in Medieval   but	which	collectively	create	one	interpretive	unit.               Transformation.	This	was	part	of	a trend	in	our	  Over	the	years	the	issue	of	the	focus	of               medieval	archaeology	and	medieval	studies,	which	  archaeological	publications	became	more	important.               was	encouraged	after	1989	by	a contemporary	context	  Most	of	them	have	remained	within	archaeology	and               characterized	by	a belief	in	the	restart	of	Czech	society	  continued	to	address	archaeologists	in	the	Czech               and	its	return	to	Europe.	However,	all	of	this	would	  Republic	and	abroad,	especially	in	East-Central               have	easily	led	nowhere	had	it	not	been	for	a reckless	  Europe.	An	integral	part	of	these	publications	is               promise,	following	which	The Czech Lands in Medieval   descriptiveness	as	most	of	them	provide	primary               Transformation	found	itself	in	the	publication	schedule	  information,	and	therefore	even	the	most	interested               of	the	Nakladatelství	Lidové	Noviny	Publishing	House,	  specialists	are	unlikely	to	read	them	from	cover               where	it	would	remain	for	a long	time,	gradually	  to	cover.	There	is	no	doubting	the	value	of	these               losing	credibility.	                           admirable	publications,	and	although	they	have	long-                  But	first	things	first.	Since	the	start	of	the	1960s,	  term	value,	archaeological	knowledge	should	not	end               the	archaeology	of	the	Middle	Ages	in	Bohemia	had	  there.	Archaeology	should	also	transcend	its	narrow               adopted	a conceptual	approach	based	on	a system	  professional	boundaries	and	be	part	of	the	social               of	gradually	responding	to	questions.	At	the	same	  discourse.	The	historian	Dušan	Třeštík	would	have               time,	its	relationship	with	historical	research	was	  said	this	in	a more	comprehensible	way	–	it	is	being               resolved	in	an	entirely	natural	manner	without	any	  part	of	the	storytelling	around	the	campfire.	Zdeněk               explicit	need	for	conceptualization	or	any	of	the	  Smetánka	moved	significantly	in	this	direction	with               barriers	between	disciplines	which	at	one	point	had	  two	books,	which	even	years	after	their	publication               been	so	vehemently	called	for	by	some	European	  have	no	shortage	of	readers.	In Search of a Lost Age               archaeologists.	Although	the	two	disciplines	rely	on	  (1987)	wove	archaeological	knowledge	into	the	stories               different	sources	and	have	different	methodologies,	  of	several	archaeologists,	The Legend of Ostoj	(1992,               the	systems	of	questions	which	they	use	overlap	or	  2004,	German	in	2009)	has	the	subtitle	The archaeology               complement	one	another.	The	general	justification	  of ordinary life in early medieval Bohemia,	but	it	utilizes               for	such	an	approach	is	simple	–	the	final	goal	in	  knowledge	from	several	disciplines,	with	ethnology               archaeology	is	not	knowledge	about	archaeological	  playing	a particularly	vital	role.               reality	but	a contribution	towards	the	understanding	  Zdeněk	Smetánka	therefore	set	out	on	the	two               of	medieval	reality.	When	examining	a number	  paths	to	be	found	in	archaeology.	In	the	first	case,	the               of	themes	from	medieval	history	there	is	another	  adventure	of	knowledge	became	the	basis	of	the	text,               perspective	with	considerable	weight	which	is	  while	in	the	second,	he	expanded	the	starting	points               based	on	the	historical	testimony	of	architectural	  of	knowledge	as	far	as	he	could,	with	archaeology               monuments.	In	such	cases	there	are	three	cognitive	  becoming	one	of	a number	of	important	supports.                 16    Jan Klápště: The Czech Lands in Medieval Transformation in a series of questions","Mohlo	by	se	skoro	zdát,	že	k pokusu	o něco	jako	  neopouští	samotnou	archeologii,	adresáty	bývají                       Proměna českých zemí ve středověku	muselo	dojít.	  archeologové	u nás	i v zahraničí,	především	ve                       Odpovídaly	tomu	tendence	v naší	archeologii	   středovýchodní	Evropě.	K publikacím	tohoto	druhu                       středověku	i v medievistice,	po	roce	1989	k něčemu	  patří	popisnost,	neboť	z velké	části	přinášejí	primární                       takovému	vybízely	dobové	souvislosti,	vyznačující	  informace,	jejich	stránkami	se	proto	od	začátku	do                       se	vírou	v restart	české	společnosti	a její	návrat	  konce	sotva	prokoušou	i velmi	zaujatí	specialisté.                       do	Evropy.	Vše	by	ale	volně	odplývalo	do	ztracena,	  O smyslu	těchto	úctyhodných	publikací	není	pochyb,                       nebýt	neopatrného	příslibu,	po	němž	se	Proměna   jejich	význam	je	dlouhodobý,	archeologické	poznávání                       českých zemí ve středověku	ocitla	v edičním	plánu	  by	ale	jimi	nemělo	končit.	Také	archeologie	by	totiž                       Nakladatelství	Lidové	noviny.	Tam	se	ale	dlouho	  měla	překračovat	těsné	oborové	meze	a podílet	se	na                       skrývala	jako	méně	a méně	věrohodná	položka.   společenském	diskursu.	Spolu	s Dušanem	Třeštíkem                          Začněme	popořadě.	Archeologie	středověku	   to	lze	říct	úplně	srozumitelně	–	účastnit	se	vyprávění                       v Čechách	si	už	od	počátku	60.	let	minulého	   u večerních	ohňů.	Tímto	směrem	výrazně	vykročil                       století	osvojila	koncepční	přístup,	založený	na	  Zdeněk	Smetánka,	autor	dvou	knih,	které	ani	po                       systému	postupně	řešených	otázek.	Zároveň	docela	  řadě	let	od	vydání	nemají	nouzi	o čtenáře.	Hledání                       přirozeně,	bez	explicitních	úvah,	vyřešila	svůj	vztah	  zmizelého věku (1987)	navléklo	archeologické	poznatky                       k historickému	bádání,	nikdy	ho	neoddělovala	  na	typizované	příběhy	několika	archeologů,	Legenda                       oborovým	předělem,	či	dokonce	bariérou,	kterou	  o Ostojovi	(1992,	2004,	německy	2009)	má	sice	podtitul                       jednu	dobu	vehementně	požadovali	někteří	evropští	  Archeologie obyčejného života v raně středověkých Čechách,                       archeologové.	Oba	obory	se	sice	opírají	o specifické	  ale	využívá	poznatky	různých	oborů,	mezi	nimiž                       prameny	a zacházejí	se	specifickými	metodami,	  zvlášť	životodárná	úloha	připadá	etnologii.	Zdeněk                       ale	systémy	otázek,	jimiž	se	zabývají,	se	mnohdy	  Smetánka	se	tedy	vydal	oběma	cestami,	které	se                       překrývají	či	doplňují.	Obecné	zdůvodnění	takového	  naskýtají	archeologii.	V prvním	případě	se	nositelem                       postoje	je	prosté,	konečným	cílem	archeologie	není	  textu	stalo	dobrodružství	poznávání,	ve	druhém                       poznávání	archeologické	skutečnosti,	ale	příspěvek	  maximálně	rozšířil	poznávací	východiska,	archeologie                       k poznávání	středověké	skutečnosti.	Při	řešení	  se	stala	sice	důležitou,	nikoliv	však	jedinou	oporou.                       řady	témat	středověkých	dějin	má	značnou	váhu	  Oba	příklady	ilustrují	důvěrně	známou	zkušenost,                       ještě	jeden	úhel	pohledu,	založený	na	historickém	  jako	čtenáři	stojíme	o příběhy	a příběhy	dokážou                       svědectví	stavebních	památek.	V takových	případech	  zpřístupnit	i jinak	obtížně	stravitelné	informace.                       se	prostupují	tři	poznávací	přístupy,	každý	     Problematika	13.	století	vždy	zaujímala	v bilanci                       přispívá	svým	dílem	a jejich	součtem	vzniká	jeden	  české	archeologie	středověku	velký	podíl.	Sem	patří                       interpretační	celek.	                          poznatky	o počátcích	měst	a hradů,	o proměně	vesnice                          Během	let	přibyla	otázka	zaměření	          a vesnické	krajiny,	či	o změnách	každodenního	života                       archeologických	publikací.	Jejich	převážná	část	  v různých	sociálních	prostředích.	Při	poznávání                                                                    Jan Klápště: Proměna českých zemí ve středověku v kruhu otázek  17","These	two	examples	illustrate	something	we	know	  new	Polish	literature	or	literature	in	translation,	or               very	well	–	that	as	readers	we	value	stories,	and	stories	  a trip	could	occasionally	be	arranged	to	the	Deutsche               are	able	to	make	otherwise	complex	information	  Bücherei	in	Leipzig,	in	1990	the	amount	suddenly               easier	to	digest.                              available	was	unparalleled.	This	also	happened	to                  The	13th	century	has	always	been	an	important	  be	a time	when	European	medieval	studies	was               aspect	of	Czech	archaeology	of	the	Middle	Ages.	  enjoying	one	of	its	most	productive	periods.	The	fall               Here	there	are	findings	about	the	origins	of	towns	  of	the	Soviet	empire	raised	the	issue	of	how	Europe               and	castles,	the	transformations	to	villages	and	the	  should	be	understood	in	a cultural-historical	sense               rural	landscape,	and	changes	in	everyday	life	in	  and	what	its	medieval	roots	signified.	The	magical               various	social	environments.	In	learning	about	these	  year	of	2000	also	played	its	part,	with	some	people	in               themes,	archaeology	is	able	to	develop	its	comparative	  Europe	starting	to	enquire	about	the	period	around               functions,	thanks	to	which	it	can	move	from	static	  1000	as	a turning	point	on	the	road	towards	the               views	to	capturing	developmental	trends.	A glance	at	  Europeanization	of	Europe.	Characteristic	of	this               the	bibliographical	databases	confirms	that	the	13th	  influx	of	publications	was	the	authors’	own	personal               century	has	enjoyed	considerable	attention	and	no	  views	on	the	issue.               other	archaeological	topic	can	boast	of	as	many	entries.	  What	should	we	note	from	this	journey	to	the               If	we	start	to	consider	all	that	archaeology	has	at	its	  The Czech Lands in Medieval Transformation?	Without               disposal,	then	our	attention	turns	to	this	very	issue.	At	  doubt,	this	would	include	my	participation	in	rescue               the	same	time,	however,	we	notice	how	well	developed	  activities	in	the	department	of	the	Archaeological               the	subject	area	is	we	are	about	to	enter.	All	you	have	  Institute	of	the	Czechoslovak	Academy	of	Sciences               to	do	is	imagine	a bookcase	with	historical	literature	  in	the	town	of	Most	during	the	1970s.	Even	during               on	the	13th	century.	There	is	an	impressive	tradition	  this	period	Czech	medieval	archaeology	was	divided               here	–	around	the	year	2000	another	two	large	works	  into	specialized	areas	according	to	‘settlement	forms’:               were	added	to	the	shelves	by	Vratislav	Vaníček,	which	  towns,	villages,	castles,	fortresses,	monasteries.	There               were	published	as	part	of	the	Large History of the Lands   is	usually	no	escaping	specialization,	but	it	had	still               of the Bohemian Crown,	while	Josef	Žemlička’s work	on	  to	reach	this	area	which	had	been	swallowed	up	by               an	enormous	pentalogy	follows	on	from	his	already	  open-cast	mines.	There	were	no	people.	This	peculiar               prodigious	output.	All	of	this	begs	the	question	–	is	  situation	was	to	become	an	advantage	as	the	attempt               there	any	point	in	trying	to	write	another	book?  at	an	overall	concept	of	medieval	reality	had	to	include                  November	1989	fundamentally	changed	even	   an	elementary	look	at	the	various	‘settlement	forms’               the	seemingly	static	archaeology	of	the	Middle	Ages.	  and	the	relationships	between	them.               Suddenly	it	found	itself	in	a network	of	European	  The	important	opening	chapter	examined	the               contacts.	Whereas	the	main	information	route	used	  reasons	for	the	movement	of	medieval	societies.	It               to	lead	to	Wroclaw,	whose	bookshops	always	had	  might	seem	strange	but	before	November	1989	there                 18    Jan Klápště: The Czech Lands in Medieval Transformation in a series of questions","těchto	témat	dokáže	archeologie	rozvinout	svoje	  1000,	považovanou	za	přelomovou	etapu	na	cestě                       srovnávací	možnosti,	díky	nimž	od	statických	záběrů	  k europeizaci	Evropy.	V přívalu	publikací	se	nápadně                       přechází	k zachycení	vývojových	tendencí.	Pohled	  uplatňovaly	publikace	autorsky	zaujaté,	vyznačující                       do	bibliografických	databází	potvrdí,	že	právě	  se	osobitým	úhlem	pohledu.	Neucházely	se	o místo                       na	problematiku	13.	století	se	vždy	soustřeďoval	  v příručních	knihovnách,	mezi	svazky	určenými                       mimořádný	publikační	zájem,	v žádném	jiném	    k vyhledávání	informací,	ale	zdůvodňovaly	určitý                       tematickém	okruhu	archeologie	nenabízí	tak	bohaté	  názor.                       výsledky.	Jestliže	začneme	uvažovat	o plném	využití	  Co	zaznamenat	z cesty	k Proměně českých                       archeologických	možností,	obrátí	se	naše	pozornost	  zemí ve středověku?	Určitě	70.	léta	v expozituře                       právě	sem.	Každá	taková	úvaha	ale	zároveň	vnímá	  Archeologického	ústavu	ČSAV	v Mostě.	Česká                       neobyčejně	rozvinuté	prostředí,	do	něhož	se	chystá	  archeologie	středověku	se	už	tehdy	dělila	do                       vstoupit.	Stačí	si	jen	představit	knihovnu	s historickou	  specializačních	částí	vymezených	podle	„sídelních                       literaturou	o 13.	století.	Tradice	tohoto	zájmu	je	  forem“:	města,	vesnice,	hrady,	tvrze,	kláštery.	Před                       impozantní,	zrovna	kolem	roku	2000	na	knihovních	  specializací	není	úniku,	jenže	do	končin	pohlcovaných                       policích	přibyly	dva	objemné	díly	Vratislava	Vaníčka	  povrchovými	doly	nedosáhla.	Nebyli	lidi.	Zvláštní                       vydané	ve	Velkých dějinách zemí Koruny české a Josef	  situace	se	měla	stát	výhodou,	vždyť	snaha	o celkovou                       Žemlička	po	řadě	předchozích	knih	začal	se	svou	  představu	o středověké	skutečnosti	se	bez                       mohutnou	pentalogií.	Vědomí	těchto	souvislostí	  elementárního	vhledu	do	různých	„sídelních	forem“                       vyvolávalo	neodbytnou	otázku	–	má	smysl	pokoušet	se	  a do	vztahů	mezi	nimi	nemůže	obejít.                       o nějakou	další	knížku?                          Důležitá	přípravná	kapitola	se	zabývala	příčinami                          Listopad	1989	zásadně	změnil	i zdánlivě	    pohybu	středověké	společnosti.	Působí	to	možná                       nehybnou	archeologii	středověku.	Naráz	se	ocitla	  podivně,	ale	před	listopadem	1989	chyběla	motivace                       v síti	evropských	kontaktů,	jestliže	dřív	vrcholnou	  něco	takového	řešit.	Až	potom	mi	jednoho	dne                       cestou	za	informacemi	bývala	výprava	do	Vratislavi,	  došlo,	že	bez	vlastní	zdůvodněné	představy	o tomto                       kde	v knihkupectvích	vždy	čekala	nová	polská	  tématu	se	nelze	pohnout.	Stejně	tak	bylo	jasné,	že                       i překladová	literatura,	a občas	se	povedl	pobyt	  tohle	potřebuje	studijní	pobyty	v zahraničí,	k nimž                       v lipské	Deutsche	Bücherei,	rokem	1990	se	otevřely	  naštěstí	sametová	revoluce	otevřela	dveře	dokořán.                       úplně	nesrovnatelné	možnosti.	Zároveň	právě	tehdy	  Opožděný	úkol	žáka	poškoláka	mohl	začít.	Postupně                       evropská	medievistika	prožívala	jedno	ze	šťastných	  jsem	probíral	velké	teorie	o příčinách	pohybu                       a mimořádně	produktivních	období.	Pád	sovětského	  středověké	společnosti,	zabýval	se	dějinami	technologií,                       impéria	vyvolal	otázku,	jak	chápat	Evropu	v kulturně	  historickou	klimatologií	atd.,	a docházel	k závěru,                       historickém	smyslu	a jak	je	to	s jejími	středověkými	  že	všechny	ty	oslnivé	výklady	spočívají	na	vratkých                       kořeny.	Svou	váhu	měl	i uhrančivý	letopočet	2000,	  nohách.	Podmanivá	síla	monokauzálních	výkladů                       jenž	v části	Evropy	vybízel	k zájmu	o dobu	kolem	roku	  spočívá	v jejich	jednoznačné	povaze,	působí	jasně,	tudíž                                                                    Jan Klápště: Proměna českých zemí ve středověku v kruhu otázek  19","was	no	motivation	to	investigate	something	like	this.	  follow	in	their	work,	but	they	had	to	go	in	a different               One	day,	however,	it	hit	me	that	it	would	be	impossible	  direction	and	in	their	own	way.	There	were	other               to	progress	without	a well-established	idea	about	this	  worthy	books	to	draw	inspiration	from,	such	as	the               theme.	It	was	also	obvious	that	I would	have	to	study	  unique	work	by	Jaroslav	Bakala,	Jiří	Kejř	and	Jindřich               abroad,	which	had	now	been	made	possible	by	the	  Tomas.	From	the	multitude	of	other	publications               Velvet	Revolution.	The	‘late	homework	of	a detained	  it	is	impossible	to	overlook	Tomáš	Durdík’s and               pupil’	could	begin.	I gradually	ploughed	through	  Miroslav	Plaček’s encyclopaedias	of	Bohemian	and               the	great	theories	on	the	causes	of	the	movement	  Moravian	castles,	which	greatly	simplified	access	to               of	medieval	societies,	I looked	at	the	history	of	  this	category	of	monuments.	There	is	little	point	in               technologies,	the	history	of	climatology,	etc.,	and	came	  talking	about	the	glut	of	international	literature	as               to	the	conclusion	that	all	of	these	grand	explanations	  each	journey	brought	new	prey.	One	particularly	rich               were	built	on	shaky	foundations.	The	captivating	  hunting	ground	at	that	time	was	a bookshop	in	Paris.               strength	of	monocausal	interpretations	was	based	  Incidentally,	it	has	been	impossible	to	find	anything               on	their	unambiguous	nature;	they	appear	clear	and	  there	in	recent	years	–	interest	in	medieval	studies	is               convincing.	Those	who	contend	that	everything	was	in	  obviously	on	the	wane.               fact	much	more	complicated	and	cite	various	factors	  “If	so,	then	how?”	A banal	truth	teaches	us	that               and	link	them	to	causal	connections	soon	fall	under	  each	historical	interest	is	rooted	in	the	social	context               the	suspicion	that	they	are	equivocating	because	they	  which	it	comes	from	and	which	it	then	returns	to	with               in	fact	don’t	know	what	they’re	talking	about.	When	  its	interpretation.	Modern	Czech	society	examined               I was	arranging	the	effects	of	the	individual	factors	  its	national	history	and	perceived	the	Czech	state	as               along	a chronological	axis,	it	always	came	down	to	  of	great	value,	and	thus	interest	in	the	13th	century               the	same	thing	–	movement	in	society	was	decisive	  remained	confined	to	the	Czech	lands	and	only	left               and	everything	else	hinged	upon	it.	The	text	entitled	  them	when	following	the	efforts	of	the	Přemyslid               Change – the preconditions for medieval transformation	  kings	to	create	a Central	European	confederation.	By               was	published	in	1994.	The	homework	had	finally	been	  far	the	most	sensitive	issue	was	the	medieval	origins               handed	in.                                     of	‘German-ness’	in	the	Czech	lands,	which	was                  However,	doubts	about	the	need	for	another	  perceived	in	direct	parallel	with	the	contemporary               book	‘about	the	13th	century’	continued,	though	on	  political	situation.	However,	all	of	this	was	swept               the	positive	side	was	the	question	“If	so,	then	how?”	  aside	by	the	catastrophes	in	the	1930s	and	the	1940s               Our	knowledge,	as	has	been	mentioned,	had	recently	  when	the	old	Central	Europe	disappeared.	Afterwards,               been	expanded	through	the	works	of	Vratislav	  and	after	the	expulsion	of	the	Germans,	it	was	only               Vaníček	and	Josef	Žemlička,	who	took	a broad	look	  a matter	of	time	before	the	origins	of	‘German-ness’               at	themes	linked	to	the	13th	century.	All	those	who	  in	the	Czech	lands	and	the	‘colonization	issue’	in               came	after	them	had	the	advantage	that	they	could	  general	lost	its	political	connotations	and	became	an                 20    Jan Klápště: The Czech Lands in Medieval Transformation in a series of questions","přesvědčivě.	Každý,	kdo	vysvětluje,	že	všechno	bylo	  a jako	velkou	hodnotu	vnímala	český	stát,	a tak                       mnohem	a mnohem	složitější,	vyjmenovává	různé	  i zájem	o problematiku	13.	století	neopouštěl	rámec                       faktory	a spojuje	je	do	příčinných	souvislostí,	brzy	  českých	zemí	a do	širších	souvislostí	vstupoval	jen                       vzbudí	dojem,	že	mlží,	protože	vlastně	neví.	Jak	jsem	  ve	stopách	snah	přemyslovských	králů	o vytvoření                       tak	působnost	jednotlivých	faktorů	řadil	na	časové	ose,	  středoevropského	soustátí.	Nanejvýš	citlivou	otázkou                       vycházelo	mi	pořád	to	samé	–	rozhodující	byl	pohyb	ve	  byly	středověké	počátky	„němectví“	u nás,	vnímané                       společnosti,	na	něm	záviselo	vše	ostatní.	Text	nazvaný	  v přímé	spojitosti	s dobovou	politickou	situací.                       Změna – středověká transformace a její předpoklady	vyšel	  Všechno	tohle	ale	smetly	katastrofy	30.	a 40.	let,                       v roce	1994.	Úkol	žáka	poškoláka	byl	splněn.   v nichž	dřívější	střední	Evropa	zmizela.	Po	nich	a po                          Pochybnosti	o smyslu	nějaké	další	knížky	   vyhnání	Němců	bylo	jen	otázkou	času,	kdy	počátky                       „o 13. století“	přetrvávaly,	jejich	pozitivní	stránkou	se	  „němectví“	v českých	zemích	a vůbec	celá	„kolonizační                       ale	stávala	otázka	„Pokud	ano,	tak	jak?“	Poznávací	  problematika“	ztratí	svůj	politický	potenciál	a zamíří                       prostor	u nás	nejnověji	zaplňovala	už	zmíněná	  mezi	chladnokrevně	řešená	badatelská	témata.                       díla	Vratislava	Vaníčka	a Josefa	Žemličky,	která	  Přístup	ke	kolonizační	problematice	se	během                       pojednávala	témata	spojená	s 13.	stoletím	v širokých	  druhé	poloviny	20.	století	změnil	hned	dvakrát.                       záběrech.	Každý,	kdo	přicházel	po	nich,	měl	výhodu,	  Nejprve	přestala	být	vnímána	jako	výjimečná                       mohl	na	ně	navazovat,	ale	musel	jít	jinudy,	svou	  kapitola	vyhrazená	středovýchodní	Evropě	a začala                       individuální	cestou.	K uvažované	cestě	se	nabízely	  být	srovnávána	s časově	blízkými	(vesměs	mnohem                       další	úctyhodné	opory,	vybavme	si	jedinečné	dílo	  skromnějšími)	sídelními	aktivitami	v různých                       Jaroslava	Bakaly,	Jiřího	Kejře	a Jindřicha	Tomase.	  částech	kontinentu.	Brzy	se	ale	ukázalo,	že	tento                       Z množství	dalších	a dalších	publikací	nelze	  posun	nestačí,	že	vybírá	jen	části	z velkého	celku.                       přehlédnout	encyklopedie	českých	a moravských	  Adekvátní	řešení	si	vyžádalo	úplně	jiné	měřítko.	Začal                       hradů	Tomáše	Durdíka	a Miroslava	Plačka,	které	  se	prosazovat	názor	spatřující	v naší	problematice                       významně	usnadnily	přístup	k této	kategorii	   13. století	součást	proměny,	která	proběhla	ve	velké                       památek.	O přívalu	zahraniční	literatury	nemá	smysl	  části	Evropy	a středověk	rozdělila	do	dvou	etap.	Tento                       mluvit,	každá	výprava	přinášela	novou	kořist.	Zvlášť	  obrat	podporovala	koncepce	dvojího	středověku,                       bohatým	lovištěm	byla	tehdy	knihkupectví	v Paříži.	  prvotně	zrozená	ve	francouzské	medievistice.	Poznatky                       Mimochodem,	už	řadu	let	v nich	nejde	nic	najít,	  z různých	evropských	regionů	našly	společného                       medievistický	zájem	nápadně	zeslábl.	          jmenovatele	a začaly	zapadat	do	jednoho	celku.                         „Pokud	ano,	tak	jak?“	Banální	pravda	nás	      Co	ale	při	zájmu	o proměnu	českých	zemí                       učí,	že	každý	historický	zájem	je	ukotven	v tom	  neopomenout	z evropských	souvislostí,	z takřka                       společenském	kontextu,	z něhož	vychází	a do	   nekonečné	nabídky?	Jen	střídmý	výběr	potěší                       něhož	se	posléze	svým	výkladem	vrací.	Novodobá	  a aspoň	o čtyřech	položkách	nemůže	být	pochyb.                       česká	společnost	se	zabývala	národními	dějinami	  Mezi	prvními	do	písemných	dokladů	vstoupili                                                                    Jan Klápště: Proměna českých zemí ve středověku v kruhu otázek  21","uncontroversial	theme	for	scholarly	research.	During	  form	a manual	for	colonization	activities	and	which               the	second	half	of	the	20th	century	the	approach	  became	a long-lasting	template	for	countries	east	of               towards	the	issue	of	colonization	changed	twice.	  the	Elbe.	And	what	about	the	Sachsenspiegel	with               First	of	all,	it	stopped	being	perceived	as	an	exclusive	  its	illustrations,	a kind	of	outstanding	comics	with               chapter	for	Central-Eastern	Europe	and	began	to	be	  captivating	vividness?	It	has	to	be	there.	Next?	The               compared	with	chronologically	similar	(though	much	  Book	of	Henryków,	compiled	after	1268	for	the	legal               more	modest)	settlement	activities	in	various	parts	  defence	of	a Cistercian	monastery	in	Silesia.	A unique               of	the	continent.	It	was	soon	demonstrated,	however,	  jewel	which	should	occupy	a much	more	prominent               that	this	shift	was	not	enough	and	that	it	selected	  place	in	European	medieval	studies.               only	parts	from	the	overall	whole.	A proper	solution	  Other	issues	touch	on	the	time	span.	In	the	Czech               required	a completely	different	scale	and	the	opinion	  lands,	the	13th	century	coincides	with	the	last	century               became	more	widespread	that	the	13th	century	  of	the	Přemyslids	and	a delimitation	from	1197	to               was	part	of	a transformation	that	occurred	over	  1306.	I have	nothing	against	this,	but	every	historical               a large	part	of	Europe	and	divided	the	Middle	Ages	  phenomenon	has	to	be	assessed	within	the	time	span               into	two	stages.	This	change	in	view	supported	the	  it	is	part	of.	The	long-term	process	of	the	settlement	of               concept	of	the	dual	Middle	Ages,	which	first	became	  the	Czech	lands	began	back	in	the	Early	Middle	Ages,               established	in	French	medieval	studies.	The	findings	  therefore	any	attempt	at	an	overall	understanding               from	different	European	regions	revealed	a common	  would	have	to	start	at	the	beginning	–	in	the	6th	and               denominator	and	began	to	mesh	together	into	one	  7th	centuries.	If	we	restrict	ourselves	to	the	13th               whole.                                         century,	we	are	choosing	a specific	area	but	we	are                  But	if	you	are	interested	in	the	transformation	to	  abandoning	an	overall	concept.	And	yet	we	often               the	Czech	lands,	what	shouldn’t	you	omit	from	the	  repeat	that	the	innovations	of	the	13th	century	were               European	context	that	has	an	almost	boundless	choice?	  adopted	surprisingly	quickly	in	the	Czech	lands.	They               We	can	only	indulge	in	a moderate	selection	and	there	  entered	into	the	acculturation	process,	the	nature	of               can	be	no	doubts	about	at	least	four	areas.	Amongst	  which	was	determined	by	the	situation	on	both	sides,               the	first	from	the	written	documents	are	the	Hollandi	  and	so	we	are	faced	with	the	question	of	where	to               connected	to	the	priest	Heynricus,	which	concluded	  begin	and	how	far	back	to	go	into	the	Early	Middle               the	Bremen	agreement	of	1113	on	the	cultivation	of	  Ages	for	the	Czech	lands.	One	example	might	be	the               swamped	land.	They	are	one	of	the	oldest	records	of	  beginnings	of	the	landed	nobility,	a social	class	whose               a colonization	mechanism	based	on	the	clearly	defined	  status	rested	on	noble	birth	and	land	ownership.	We               connection	between	legal	and	spatial	behaviour,	which	  will	not	confine	their	rise	to	a particular	period;	it	was               was	then	repeated	in	a countless	number	of	variations.	  probably	gradual	to	begin	with	but	from	the	mid-12th               No-one	would	leave	out	the	Magdeburg	archbishop,	  century	there	is	no	doubting	their	expansion.	In	the               Wichmann	(1152/1154–1192),	whose	official	charters	  Czech	lands	a significant	entity	was	growing	with	an                 22    Jan Klápště: The Czech Lands in Medieval Transformation in a series of questions","Hollandi	v čele	s knězem	Jindřichem,	kteří	nejspíš	  prostředí	sáhnout	do	raného	středověku.	Příkladem                       v roce	1113	uzavřeli	v Brémách	smlouvu	o kultivaci	  mohou	být	počátky	pozemkové	šlechty,	tedy	takové                       zamokřené	půdy.	Zanechali	jeden	z nejstarších	  společenské	vrstvy,	která	svoje	postavení	opírala                       záznamů	kolonizačního	mechanismu	opřeného	     o urozený	původ	a pozemkové	vlastnictví.	Její	nástup                       o jasně	definovanou	spojitost	právního	a prostorového	  neohraničíme	nějakým	letopočtem,	zprvu	byl	asi                       chování,	jenž	se	potom	opakoval	v nepřehledném	  pozvolný,	od	poloviny	12.	století	však	není	o její                       množství	variací.	Určitě	nikdo	by	nevynechal	  expanzi	pochyb.	V českých	zemích	přibýval	významný                       působnost	magdeburského	arcibiskupa	Wichmanna	  subjekt	s nepochybným	zájmem	o prosperitu                       (1152/1154–1192),	listiny	z jeho	kanceláře	skládají	  pozemkového	majetku,	o nějž	opíral	svoje	postavení.                       manuál	promyšlené	kolonizační	činnosti,	která	  Viditelným	důkazem	zůstaly	románské	kostely                       se	v zemích	na	východ	od	Labe	měla	stát	dlouho	  roztroušené	v krajině	českých	zemí,	prvotně	stavěné                       užívaným	vzorem.	A Sachsenspiegel	s obrazovými	  jako	součást	sídel	rané	pozemkové	šlechty.	Vrátíme-li                       doprovody,	výjimečné	komiksy	s podmanivou	     se	k problematice	13.	století,	shledáváme,	že	inovace                       názorností?	Nesmí	chybět.	A dál?	Kniha jindřichovská,	  vstupovaly	do	rozvinuté	majetkové	struktury,	která                       sestavená	po	roce	1268	k právní	sebeobraně	    je	byla	schopna	integrovat.	Zájem	o 13.	století	nelze                       cisterciáckého	kláštera	ve	Slezsku.	Ojedinělý	klenot,	  proto	od	podstatně	starších	počátků	pozemkové                       který	by	na	výsluní	evropské	medievistiky	měl	  šlechty	oddělit.                       zaujímat	ještě	mnohem	výraznější	místo.          	Spolu	s diachronním	přístupem	potřebujeme                          Další	otázky	se	týkají	časového	rozpětí.	   i přístup	synchronní,	jenž	jednotlivé	poznávané	jevy                       S 13. stoletím	souzní	u nás	století	posledních	  skládá	nazpátek	do	představy	o celku,	v němž	tyto                       Přemyslovců	a spolu	s ním	i vymezení	1197	až	1306.	  jevy	spojené	sítí	vazeb	mohly	fungovat.	Proměna                       Nic	proti	tomu,	jenomže	každý	historický	jev	má	  českých zemí ve středověku	zvolila tři	oddíly	–	Proměny                       být	posuzován	v tom	časovém	rozpětí,	které	bylo	  moci	mocných	/	Křehké	jistoty	venkova	/	Dlouhá                       právě	jemu	vlastní.	Dlouhodobý	proces	osídlování	  cesta	do	města,	které	odpovídají	třem	rozsáhlým                       českých	zemí	začal	hluboko	v raném	středověku,	  tematickým	okruhům,	jimiž	se	historické	obory                       snaha	o celistvé	poznání	by	proto	měla	začít	od	jeho	  dlouhodobě	zabývají.	Přístup	k jednotlivým	jevům	se                       prvopočátků	v 6.	až	7.	století.	Pokud	se	omezíme	na	  snažil	respektovat	jejich	jedinečnou	povahu	zahrnující                       13.	století,	vybereme	si	specifickou	část,	na	celkovou	  i cenné	antropologické	momenty.	Velmi	prospěšná	se                       představu	ale	rezignujeme.	A ještě	jinak,	často	  ukazovala	znalost	míst,	o nichž	text	pojednával.	Každý                       opakujeme,	že	inovace	13.	století	byly	třeba	právě	  popis	hrozí	nudou	a jedině	znalost	popisovaných                       v českých	zemích	přijímány	až	překvapivě	rychle.	  míst	může	být	záchranou.	Cesta	k definitivnímu                       Vstupovaly	do	akulturačního	procesu,	jehož	povahu	  výběru	se	podobala	přípravám	inscenace	a neobešla                       určovala	situace	na	obou	stranách,	jsme	proto	opět	  se	bez	cvičného	přehrávání	každé	z uvažovaných                       před	otázkou,	kde	začít,	jak	hluboko	v domácím	  rolí.	Všechno	mohlo	dopadnout	lépe,	naštěstí                                                                    Jan Klápště: Proměna českých zemí ve středověku v kruhu otázek  23","undoubted	interest	in	the	prosperity	of	its	landed	  valuable	anthropological	aspects.	It	turned	out	to	be               property	on	which	it	based	its	status.	The	visible	  very	beneficial	to	have	a knowledge	of	those	places               evidence	is	in	the	form	of	Romanesque	churches	  mentioned	in	the	text.	Each	description	threatens               scattered	across	the	Czech	landscape,	which	were	first	  to	be	dull	and	only	a knowledge	of	these	places	can               built	as	part	of	the	seats	of	the	early	landed	nobility.	If	  avoid	this.	The	road	to	a definitive	choice	resembled               we	return	to	the	13th	century,	we	find	that	innovations	  preparations	for	a performance	and	required               became	part	of	those	developed	property	structures	  rehearsals	for	each	of	the	roles	under	consideration.               which	were	capable	of	integrating	them.	Therefore,	  Everything	could	have	turned	out	better,	fortunately               interest	in	the	13th	century	cannot	be	separated	from	  Nakladatelství	Lidové	Noviny	Publishing	House               the	fundamentally	older	origins	of	the	landed	nobility.  proceeded	from	the	first	edition	(2005)	to	the	second                  Together	with	a diachronic	approach,	we	also	  edition	(2012)	in	which	at	least	the	errors	obvious               need	a synchronized	approach	which	puts	the	   to	the	author	could	be	corrected.	An	English	edition               individual	phenomena	back	into	the	idea	of	the	  then	followed,	published	by	Brill	(Leiden,	Boston               whole	in	which	these	phenomena	might	operate	  2012).	When	one	American	reviewer	stated	that	the               within	a network	of	connections.	The Czech Lands   idea	behind	The Czech Lands in Medieval Transformation               in Medieval Transformation	opted	for	three	sections	  reminded	her	of	an	ideal	concept	for	the	functioning               –	Transforming	the	might	of	the	mighty	/	The	frail	  of	the	European	Union,	it	pleased	the	author	greatly               certainties	of	the	rural	milieu	/	The	long	journey	  as	he	is	always	happy	to	proclaim	that	each historical               to	the	town,	which	follow	three	larger	thematic	  interest is rooted in the social context which it comes from               series	which	historical	disciplines	have	long	been	  and which it then returns to with its interpretation.	The               researching.	The	approach	to	each	phenomenon	  series	could	now	come	to	a close.               attempted	to	respect	its	unique	character	containing                                     24    Jan Klápště: The Czech Lands in Medieval Transformation in a series of questions","Nakladatelství	Lidové	noviny	přistoupilo	po	prvním	  Lands in Medieval Transformation	připomíná	ideální                       vydání	(2005)	k vydání	druhému	(2012),	v němž	  představu	o fungování	Evropské	unie,	mohla	autora                       se	podařilo	napravit	aspoň	omyly	zjevné	autorovi.	  jen	potěšit,	vždyť	tak	rád	prohlašoval,	že	každý                       Následovalo	i anglické	vydání	v nakladatelství	Brill	  historický zájem je ukotven v tom společenském kontextu,                       (Leiden,	Boston	2012).	Když	jedna	z amerických	  z něhož vychází a do něhož se posléze svým výkladem vrací.                       recenzentek	shledala,	že	pojetí	knihy	The Czech   Kruh	se	mohl	uzavřít.                                                                                                                   Jan Klápště: Proměna českých zemí ve středověku v kruhu otázek  25","","VÁCLAV BŮŽEK                         Odcházení Ferdinanda I.                           The death of Ferdinand I                                            Václav Bůžek (*1959) works	at	the	Institute	of	History	at	the	  Prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc. (*1959) působí	v Historickém                       University	of	South	Bohemia’s Faculty	of	Arts,	where	he	lectures	  ústavu	Filozofické	fakulty	Jihočeské	univerzity	v Českých                       on	the	history	of	the	Early	Modern	Age	and	the	methodology	  Budějovicích,	kde	přednáší	dějiny	raného	novověku	a metodologii                       of	historiography.	His	academic	work	focuses	on	the	history	of	  historické	vědy.	Ve	své	vědecké	práci	se	zabývá	dějinami	raně                       the	early	modern	nobility,	and	the	rule	and	presentation	of	the	  novověké	šlechty,	vládou	Habsburků	ve	střední	Evropě	během                       Habsburgs	in	Central	Europe	in	the	16th	and	17th	centuries.	  16. a 17. století	a jejich	reprezentací.                          He	is	the	author	and	co-author	of	dozens	of	academic	  Je	autorem	a spoluautorem	desítek	vědeckých	studií                       studies	published	in	journals	in	the	Czech	Republic	and	abroad,	  publikovaných	v domácích	i zahraničních	časopisech	a několika                       and	several	academic	monographs.	He	recently	co-edited	the	  vědeckých	monografií.	V poslední	době	byl	spolueditorem                       wide-ranging	synthesis	The Habsburgs 1526–1740. The Lands of   rozsáhlé	syntézy	Habsburkové 1526–1740. Země Koruny české ve                       the Bohemian Crown in the Central European Monarchy (in	Czech,	  středoevropské monarchii	(2017);	autorem	monografie	Smrt a pohřby                       2017);	he	is	the	author	of	the	monograph	The Death and Funerals   Ferdinanda I. a jeho synů. Reprezentace katolické víry, politické moci                       of Ferdinand I and his Sons. Presenting the Catholic faith, political   a dynastické paměti Habsburků	(2020),	jejíž	německý	překlad                       power and dynastic memory of the Habsburgs (in	Czech,	2020),	  Tod und Begräbnisse Ferdinands I. und seiner Söhne. Repräsentation                       the	German	translation	of	which	was	published	by	Böhlau	  katholischen Glaubens, politischer Macht und dynastischen                       Verlag	(2021)	as	Tod und Begräbnisse Ferdinands I. und seiner   Gedächtnisses bei den Habsburgern	vydal	Böhlau	Verlag (2021).                       Söhne. Repräsentation katholischen Glaubens, politischer Macht                       und dynastischen Gedächtnisses bei den Habsburgern.                                                                                                                27","In	recent	years	my	academic	work	has	focused	  I had	been	ruminating	over	when	I prioritized	the               increasingly	on	Ferdinand	I (1503–1564)	and	the	sons	  methodological	approaches	of	historical	anthropology               from	his	marriage	to Anna	Jagiellon	(1503–1547);	  during	my	theoretical	reflections	on	this	theme.	The               Maximilian	II	(1527–1576),	Charles	of	Styria	(1540–  first	was	aimed	at	understanding	the	influence	of               1590)	and	Ferdinand	of	Tyrol	(1529–1595).1	Although	  Ferdinand	I’s worsening	state	of	health	at	the	end	of               the	lives	of	these	Habsburgs	have	received	a great	  his	life	on	the	performance	of	the	ruler’s daily	duties.               deal	of	attention	from	historians	stretching	back	  The	second	looked	at	how	those	within	his	close	social               from	the	19th	century	to	the	present	day,	studies	by	  circle	reflected	on	the	ruler’s illness.	The	intersection               researchers	in	several	world	languages	have	usually	  of	these	answers	allowed	me	to	define	a broad               ignored	the	final	years	of	these	rulers,	who	suffered	  enough	path	to	set	out	on	to	discover	the	process               from	various	serious	illnesses	which	affected	their	  and	manifestations	of	Ferdinand’s passing	from	the               ability	to	govern.	In	order	to	find	out	more	about	  power	centres	of	the	Holy	Roman	Empire	in	the	Czech,               this	period	through	their	perspective	and	the	eyes	of	  Austrian	and	Hungarian	lands	in	the	mid-1560s.               their	social	circle,	I had	to	opt	for	a less	traditional	  The	historical-anthropological	basis	of	the               methodological	understanding	of	the	theme	and	  research	could	be	used	with	the	precondition               undertake	time-consuming	research	examining	   that	my	interpretation	of	the	death	of	the	Holy               neglected	personal	and	official	sources,	particularly	  Roman	Emperor,	King	of	Bohemia	and	Hungary               in	foreign	archives	and	libraries.	I began	to	think	  and	Archduke	of	Austria	would	be	shorn	of	the               about	the	methodological	basis	I would	use	during	my	  stereotypical	narrative	in	political	history	which               initial	deliberations	on	Ferdinand	I’s illness,	death	and	  presented	him	in	two	ways.	On	the	one	hand,	he	had               funeral,	which	I included	among	the	aspects	of	his	  gained	the	reputation	as	a great	ruler	of	Christian               passing.                                       Europe,	who	defended	it	against	incursions	by	the                  I expected	the	paleographically	and	linguistically	  Ottoman	Turks,	while	on	the	other	hand,	the	steps	he               complex	reports	from	the	ambassadors	at	the	court	  took	to	promote	centralism	and	Catholicism	provoked               of	Ferdinand	I,	the	Habsburg	family	correspondence,	  conflicts	in	the	politically	and	religiously	divided	Holy               and	testimonies	from	the	closest	courtiers	and	  Roman	Empire	and	the	heterogenous	communities	of               confidants,	including	personal	chamberlains	and	  the	countries	of	the	Central	European	monarchy	over               physicians,	to	provide	me	with	the	heuristic	basis	  which	he	reigned	and	whose	needs	he	apparently	did               for	the	answers	to	two	central	questions	which	  not	understand.	However,	none	of	these	narratives                                                              corresponded	with	my	interpretational	aims.                                                                I decided	I would	not	attempt	a retrospective               1   Bůžek, Václav: Smrt a pohřby Ferdinanda I. a jeho synů.                  Reprezentace katolické víry, politické moci a dynastické paměti   diagnosis	of	Ferdinand	I’s illnesses,	despite	the	fact                  Habsburků [The Death and Funerals of Ferdinand I and his   that	such	an	objective	was	initially	attractive.	I quickly                  Sons. Presenting the Catholic faith, political power and dynastic                  memory of the Habsburgs]. Praha 2020.       discovered	that	this	would	be	impossible	to	carry	out                28    Václav Bůžek: The death of Ferdinand I","V posledních	letech	jsem	se	ve	své	vědecké	práci	  při	teoretickém	promýšlení	zvoleného	tématu	dal                       opakovaně	zajímal	o Ferdinanda	I.	(1503–1564)	a jeho	  přednost	metodologickým	přístupům	historické                       syny	narozené	v manželství	s Annou	Jagellonskou	  antropologie.	První	směřovala	k poznání	vlivu                       (1503–1547),	Maxmiliána	II.	(1527–1576),	Karla	  zhoršujícího	se	zdravotního	stavu	Ferdinanda	I.	na                       Štýrského	(1540–1590)	a Ferdinanda	Tyrolského	  výkon	každodenních	vladařských	povinností	koncem                       (1529–1595).1	Přestože	životním	osudům	uvedených	  jeho	života.	Druhá	souvisela	s reflexí	nemocného                       Habsburků	věnovala	historická	věda	od	19.	století	  těla	vladaře	v očích	osob	z jeho	blízkého	sociálního                       do	současnosti	dostatek	pozornosti,	stranou	zájmu	  okolí.	Průnik	odpovědí	na	obě	položené	otázky	mi                       autorek	a autorů	odborných	pojednání	zveřejněných	  vymezil	dostatečně	širokou	cestu,	po	níž	jsem	se	mohl                       v několika	světových	jazycích	zpravidla	zůstávaly	  zpočátku	vydat,	když	jsem	se	pokoušel	poznat	průběh                       poslední	roky	pozemského	života	těchto	vladařů,	  a projevy	odcházení	Ferdinanda	I.	z mocenských                       kdy	trpěli	řadou	závažných	chorob	ovlivňujících	  středisek	v Římsko-německé	říši,	českých,	rakouských                       jejich	schopnosti	vládnout.	Jestliže	jsem	chtěl	blíže	  a uherských	zemí	v polovině	šedesátých	let	16.	století.                       poznat	toto	životní	období	jejich	pohledem	a očima	  Historicko-antropologická	východiska	výzkumu                       sociálního	okolí,	které	je	obklopovalo,	musel	jsem	  bylo	možné	využít	za	předpokladu,	že	se	ve	své                       se	rozhodnout	pro	méně	tradiční	metodologické	  interpretaci	odcházení	římského	císaře,	českého                       uchopení	tématu	a podniknout	časově	náročný	   a uherského	krále	i rakouského	vévody	oprostím	od                       výzkum	málo	využívaných	pramenů	osobní	        stereotypních	narativů	politických	dějin,	které	ho                       i úřední	povahy	zvláště	v zahraničních	archivech	  představovaly	ve	dvou	polohách.	Na	jedné	straně                       a knihovnách.	O stručné	zamyšlení	nad	zvolenými	  získal	pověst	velkého	vládce	křesťanské	Evropy,                       metodologickými	východisky	jsem	se	pokusil	    kterou	bránil	proti	nájezdům	osmanských	Turků,                       v přítomné	úvaze	o nemocech,	smrti	a posledním	  na	straně	druhé	svými	mocenskými	kroky	při                       rozloučení	Ferdinanda	I.,	které	jsem	zahrnul	do	  prosazování	centralismu	a katolicismu	vyvolával                       projevů	jeho	odcházení.	                       konflikty	v nábožensky	a politicky	rozštěpené                          Od	paleograficky	a jazykově	obtížných	      Římsko-německé	říši	a nesourodých	společenstvích                       zpráv	vyslanců	na	dvoře	Ferdinanda	I.,	rodinné	  jednotlivých	zemí	středoevropské	monarchie,	v nichž                       korespondence	Habsburků,	svědectví	nejbližších	  vládl	a jejichž	potřebám	údajně	nerozuměl.	Žádný                       dvořanů	a důvěrníků,	včetně	jejich	osobních	   z narativů,	které	jsem	předestřel	pouze	ve	zkratce,                       komorníků	a lékařů,	jsem	očekával,	že	mi	poskytnou	  však	nesouzněl	s mým	interpretačním	záměrem.                       heuristickou	oporu	k odpovědím	na	dvě	základní	  Rozhodně	jsem	neusiloval	o retrospektivní	určení                       otázky,	které	jsem	si	dlouhodobě	kladl,	když	jsem	  diagnóz	jednotlivých	onemocnění	Ferdinanda	I.,                                                                      přestože	mě	takový	záměr	zpočátku	lákal.	Brzy	jsem                       1   Bůžek, Václav: Smrt a pohřby Ferdinanda I. a jeho synů.   zjistil,	že	jeho	vědecké	provedení	není	myslitelné                          Reprezentace katolické víry, politické moci a dynastické                          paměti Habsburků. Praha 2020.               bez	lékařského	vzdělání,	jež	historikům	zpravidla                                                                                    Václav Bůžek: Odcházení Ferdinanda I.  29","without	a medical	education,	which	historians	tend	  be	found	there.	This	historical	fact	opened	the	door               to	lack.	However,	I was	interested	in	the	information	  to further	ruminations.               about	the	painful	state	of	the	Habsburg	ruler	and	  If	death	brought	an	end	to	the	life	in	the               his	mental	wellbeing	at	the	end	of	his	life,	when	he	  biological	body	of	a mortal	man,	this	immediately               would	have	been	well	aware	of	the	fact	that	he	was	no	  prefigured	the	birth	of	the	ruler’s immortal	social               longer	capable	of	carrying	out	his	duties	due	to	his	  body.	His	symbolic	image	was	not	only	created	at	the               worsening	illness.	I wanted	to	enter	the	private	life	of	  moment	of	his	last	breath	but	above	all	during	the               the	sick	ruler	so	that	I could	see	with	my	own	eyes	an	  subsequent	ritualized	acts	linked	to	exhibiting	the               ailing,	bedridden	man	and	understand	the	importance	  body	and	the	process	of	the	funeral.	Interpreting               of	being	surrounded	by	the	same	material	objects	  the	symbols	and	rituals	for	the	presentation	of	the               which	had	once	surrounded	his	noble	ancestors	  ruler’s social	body	went	beyond	the	original	historical-               when	their	rule	was	coming	to	an	end	and	their	  anthropological	concept	of	my	research	and	offered               lives	were	slowly	fading	away.	While	I was	critically	  me	another	view	of	Ferdinand’s passing.	If	an	image               reading	the	testimonies	of	those	who	were	in	close	  of	the	dead	ruler’s social	body	emerged	during	the               contact	with	the	ill	sovereign,	I not	only	examined	  symbolic	communication	between	people	during	the               their	biographies	but	I tried	to	understand	how	they	  posthumous	rituals,	it	was	appropriate	to	ask	what               themselves	experienced	Ferdinand	I’s passing	from	  actually	formed	the	framework	of	this	image.	Was               the	world.                                     it	about	the	presentation	of	the	ruler’s place	in	the                  Even	though	I was	investigating	the	effect	of	the	  hierarchy	of	early	modern	society	and	his	royal	deeds               illness	on	the	ruler’s body,	what	I mainly	saw	was	  entering	into	the	memory	of	the	mourners	during               a man	whose	state	of	health	prevented	him	from	  the	funeral?	Was	the	core	of	the	ruler’s immortal               enjoying	the	full	personal,	social	and	political	life	  social	body	created	around	Catholic	faith,	power	and               to	which	he	had	become	accustomed	over	the	years.	  politics?	Can	the	concepts	of	symbolic	communication               When	the	illness	forced	him	to	swap	the	battlefield,	  allow	historians	to	return	to	an	interpretation	of	the               parliamentary	chamber,	personal	audiences	and	  categories	of	traditional	political	history	by	choosing               political	discussions	around	tables	groaning	with	  a different	methodological	path	and	other	heuristic               food	for	his	sick	bed,	his	closest	and	more	distant	  supports?	Or	is	this	just	part	of	a postmodern	wave               social	circles	undoubtedly	still	continued	to	see	him	  which	will	soon	decline	as	its	critics	suggest?               as	a ruler	whose	passing	from	the	world	required	  I was	able	to	summarize	my	methodological               the	expected	ritual.	Based	on	the	testimonies	of	  considerations	on	this	topic	using	three	research               those	courtiers	who	had	access	to	the	ill	Ferdinand,	  questions	which	I finally	chose	to	examine.               I became	convinced	that	in	their	eyes	this	was	not	the	  I was	still	interested	in	the	links	between               mere	passing	of	a mortal,	but	of	a ruler	exercising	  Ferdinand’s experience	of	illness	and	how	this	affected               control	over	his	entrusted	lands	and	the	societies	to	  the	performance	of	his	royal	duties.	I also	wanted	to                 30    Václav Bůžek: The death of Ferdinand I","chybí.	Naopak	jsem	se	zajímal	o projevy	bolestivých	  Jestliže	smrt	zastavila	život	v biologickém	těle                       stavů	habsburského	vládce	a rozpoložení	jeho	  smrtelného	člověka,	bezprostředně	předznamenala                       mysli	na	sklonku	života,	když	si	zpravidla	velmi	  zrod	nesmrtelného	sociálního	těla	panovníka.	Jeho                       dobře	uvědomoval,	že	vzhledem	k prohlubujícím	se	  symbolický	obraz	se	utvářel	nejen	v okamžiku                       nemocem	přestával	zvládat	svoje	běžné	vladařské	  posledního	vydechnutí,	ale	zvláště	při	následných                       povinnosti.	Chtěl	jsem	proniknout	do	soukromí	  ritualizovaných	úkonech	spjatých	s vystavením                       nemocného	panovníka,	abych	na	vlastní	oči	viděl	  tělesných	ostatků	a průběhem	posledního	rozloučení.                       churavého	člověka	upoutaného	na	lůžko	a pochopil	  Interpretace	obsahu	symbolů	a rituálů	inscenujících                       symbolický	význam	hmotných	předmětů,	jimiž	se	  sociální	tělo	vladaře	překračovala	původně	zvolený                       obklopoval	podle	vzoru	urozených	předků	v těžkých	  historicko-antropologický	koncept	mého	výzkumu                       chvílích	končící	mocenské	kariéry	a pozvolna	  a nabízela	mi	další	úhel	pohledu	na	odcházení                       vyhasínajícího	života.	Protože	jsem	kriticky	četl	  Ferdinanda	I.	Jestliže	obraz	sociálního	těla	zesnulého                       svědectví	osob	opakovaně	přicházejících	do	blízkosti	  vládce	vznikal	při	symbolické	komunikaci	osob                       nemocného	vladaře,	pátral	jsem	nejen	po	jejich	  během	posmrtných	rituálů,	byla	na	místě	otázka,	co                       životních	osudech,	ale	pokoušel	jsem	se	pochopit,	  vlastně	tvořilo	jeho	kostru.	Nešlo	o představení	místa                       jak	prožívaly	odcházení	Ferdinanda	I.	z pozemského	  panovníka	v hierarchicky	uspořádané	společnosti                       světa.	                                        raného	novověku	a jeho	vladařských	činů	vstupujících                          Ačkoli	jsem	zkoumal	vliv	nemocí	na	tělo	vládce,	  při	posledním	rozloučení	do	paměti	pozůstalých?                       spatřoval	jsem	v něm	na	prvním	místě	člověka,	jemuž	  Nebyla	páteří	vladařova	nesmrtelného	sociálního	těla                       zdravotní	stav	neumožňoval	plnohodnotný	osobní,	  jeho	katolická	víra,	moc	a politika?	Mohou	sloužit                       společenský	a politický	život,	na	který	byl	dlouhá	léta	  koncepty	symbolické	komunikace	historičkám                       zvyklý.	Když	ho	průběh	nemoci	donutil,	aby	vyměnil	  a historikům	k tomu,	aby	se	vrátili	k interpretaci                       bitevní	pole,	sněmovní	kolbiště,	osobní	audience	  kategorií	tradičních	politických	dějin	volbou	jiné                       a politické	rozhovory	u prostřených	stolů	za	lůžko	své	  metodologické	cesty	a jiných	heuristických	opor?                       ložnice,	rozhodně	nepřestal	být	vnímán	ve	svém blízkém	  Nebo	představují	pouhou	postmoderní	vlnu,	která                       i vzdáleném	sociálním	okolí	jako	vládce,	jehož	odcházení	  brzy	opadne,	jak	uvádějí	jejich	kritici?                       z pozemského	světa	podléhalo	očekávanému	rituálu.	Na	  Svoje	metodologické	úvahy	o zvoleném                       základě	svědectví	blízkých	dvořanů	majících	přístup	  tématu	jsem	mohl	shrnout	do	tří	badatelských                       k nemocnému	Ferdinandovi	I.	jsem	dospěl	k přesvědčení,	  otázek,	k nimž	jsem	nakonec	upřel	interpretační                       že	v jejich	očích	neodcházel	z pozemského	světa	pouze	  pozornost.	Nepřestal	jsem	se	zajímat	o souvislosti                       nemocný	člověk,	ale	vladař	vykonávající	moc	nad	  mezi	Ferdinandovými	prožitky	nemocí	a jejich                       svěřeným	územím	a společností,	která	ho	obývala.	  bezprostředním	vlivem	na	výkon	jeho	vladařských                       Zjištěná	historická	fakta	mi	následně	otevřela	dveře	  povinností.	Současně	jsem	chtěl	zjistit,	zda	osoby                       k dalším	úvahám.	                              z jeho	nejbližšího	sociálního	okolí	viděly	ve                                                                                     Václav Bůžek: Odcházení Ferdinanda I.  31","find	out	if	the	people	within	his	closest	social	circle	at	  was	loathe	to	admit	for	a long	time	that	his	health	was               the	Hofburg	in	Vienna	saw	a dying	man	with	whom	  preventing	him	from	carrying	out	his	normal	royal               they	had	an	emotional	relationship,	or	if	they	were	  duties	reliably	and	on	time.	Those	close	to	him	painted               humbly	observing	the	passing	of	a Habsburg	ruler	  a picture	of	an	ailing	ruler	who	could	no	longer	walk               whose	predestined	immortality	through	God’s grace	  without	the	support	of	his	personal	chamberlain,	who               predetermined	their	next	steps	when	creating	the	  suffered	from	bouts	of	fever	and	spent	more	and	more               image	of	his	social	body	through	symbols	and	rituals.	  time	in	Hofburg	in	a bed	covered	with	several	layers               Finally,	I asked	whether	the	passing	of	Ferdinand	  of	furs.               I from	the	earthly	world	was	a period	of	sorrow,	or	  His	loss	of	interest	in	performing	his	official               if	the	burning	candles	on	the	castrum	dolorios	and	  duties	became	clear	when	Ferdinand	refused	to	give               on	the	altars	covered	in	black	cloth	at	the	funeral	  promised	audiences	and	began	to	avoid	personal               ceremonies	after	his	death	offered	messages	filled	  dealings	with	his	supreme	court	dignitaries.	When	his               with	expectation	and	merciful	hope	for	the	future.  illness	prevented	him	from	attending	the	court	chapel,                  Ferdinand	undoubtedly	knew	that	his	health	  he	spent	a great	deal	of	time	with	his	confessor	who               had	dramatically	worsened	by	the	end	of	1563,	when	  performed	mass	at	his	bedside.	It	was	only	at	the	end               he	turned	sixty.	He	had	trouble	breathing,	he	was	  of	April	1564	that	his	closest	courtiers	were	able	to               coughing	up	blood,	he	had	a high	fever	and	had	lost	  persuade	the	gravely	ill	ruler	to	pass	over	to	his	eldest               movement	in	his	lower	limbs.	In	addition,	he	was	  son,	Maximilian	II,	all	of	the	everyday	official	duties               rapidly	losing	his	short-term	memory.	He	increasingly	  related	to	his	rule	over	the	Holy	Roman	Empire,	the               frequently	forgot	to	carry	out	urgent	official	business	  Kingdom	of	Bohemia,	the	Kingdom	of	Hungary	and               and	documents	were	left	unsigned.	He	made	light	  the	Austrian	lands.	Although	the	sovereign	finally               of	the	courtiers’	polite	reminders	and	although	he	  succumbed	to	the	sustained	pressure	from	his	closest               stubbornly	refused	to	cut	back	on	his	royal	duties,	  courtiers,	it	took	him	a long	time	to	become	reconciled               when	he	met	his	closest	courtiers	he	was	unusually	  with	his	decision.	In	a depressed	state	his	thoughts               irritable,	short-tempered	and	barely	concealed	his	  turned	more	frequently	to	his	impending	death.	In	his               outbursts	of	anger	and	rage.	He	reluctantly	limited	  bed	chamber	he	received	his	sons,	his	daughter-in-law,               his	diplomatic	trips	and	even	completely	gave	up	his	  his	closest	courtiers,	his	personal	physicians	and	his               beloved	hunting	which	had	become	too	physically	  confessor.	The	sovereign	was	so	exhausted	from	his               demanding	for	him.	He	took	most	of	the	advice	from	  fever	that	he	was	unable	to	sign	any	documents.	What               his	personal	physicians	seriously,	but	he	was	unhappy	  he	desired	above	all	was	rest	and	the	sound	of	quiet               with	their	different	opinions	on	recommended	  music,	when	he	would	quickly	close	his	eyes	and	fall               courses	of	treatment.	Despite	his	staunch	Catholic	  asleep	from	exhaustion.               beliefs,	he	didn’t	mind	that	his	best	physicians	were	  Although	Ferdinand	was	rapidly	losing	his	physical               Lutherans,	as	long	as	they	could	relieve	his	pain.	He	  strength,	he	still	maintained	his	mental	faculties.	His                 32    Václav Bůžek: The death of Ferdinand I","vídeňském	Hofburgu	umírat	nemocného	člověka,	  včas	a spolehlivě	plnil	běžné	vladařské	povinnosti.                       k němuž	je	poutal	citový	vztah,	nebo	pokorně	  Osobám	z jeho	blízkosti	se	nabízel	obraz	churavějícího                       pozorovaly odcházení	habsburského	panovníka,	jehož	  vládce,	který	přestával	bez	opory	osobního	komorníka                       předurčená	nesmrtelnost	podmíněná	očekávanou	  samostatně	chodit,	trpěl	záchvaty	zimnice	a stále	více                       boží	milostí	řídila	jejich	další	kroky,	když	vytvářely	  času	trávil	v Hofburgu	na	lůžku	obloženém	několika                       prostřednictvím	symbolů	a rituálů	obraz	jeho	  vrstvami	kožešin.                       sociálního	těla.	V neposlední	řadě	jsem	se	opakovaně	  Ztráta	zájmu	o plnění	úředních	povinností	se                       ptal,	jestli	bylo	odcházení	Ferdinanda	I.	z pozemského	  projevovala	tím,	že	Ferdinand	I.	odmítal	udělovat                       světa	dobou	smutku,	nebo	planoucí	svíce	na	castru	  přislíbené	audience	a soustavně	se	začal	vyhýbat                       doloris	a na	oltářích	zahalených	černým	suknem	  osobnímu	jednání	s vysokými	hodnostáři	svého                       při	pohřebních	slavnostech	po	jeho	smrti	přinášely	  dvora.	Když	přestal	kvůli	nemoci	docházet	na                       poselství	naplněná	očekáváním	a milosrdnou	nadějí	  bohoslužby	do	dvorské	kaple,	trávil	hodně	času	se                       do	budoucna.                                   svým	zpovědníkem,	který	sloužil	mši	přímo	u jeho                          Ferdinand	I.	si	bez	pochyby	uvědomoval,	že	jeho	  lůžka.	Teprve	před	koncem	dubna	1564	se	podařilo                       zdravotní	stav	se	prudce	zhoršoval	koncem	roku	1563,	  nejbližším	dvořanům	přesvědčit	těžce	nemocného                       kdy	překročil	šedesát	let	svého	života.	Začal	špatně	  vládce,	aby	se	ve	prospěch	svého	nejstaršího                       dýchat,	vykašlával	krev,	měl	vysokou	horečku	a ztrácel	  syna	Maxmiliána	II.	vzdal	výkonu	každodenních                       hybnost	v dolních	končetinách.	Navíc	ho	rychle	  úředních	povinností,	které	souvisely	s jeho	vládou                       opouštěla	krátkodobá	paměť.	Stále	častěji	zapomínal	  v Římsko-německé	říši,	Království	českém,	Království                       vyřídit	naléhavé	úřední	záležitosti	a podepsat	dlouho	  uherském	a rakouských	zemích.	Přestože	panovník                       připravené	písemnosti.	Zdvořilá	upomenutí	dvořanů	  nakonec	podlehl	cílenému	nátlaku	blízkých	dvořanů,                       bral	na	lehkou	váhu.	Ačkoli	zarputile	nechtěl	omezit	  nemohl	se	dlouho	se	svým	rozhodnutím	smířit.                       svoje	vladařské	povinnosti,	při	setkání	s nejbližšími	  V depresivních	stavech	stále	častěji	pomýšlel	na                       dvořany	byl	nezvykle	podrážděný,	prchlivý,	špatně	  blízkou	smrt.	K jeho	lůžku	přicházeli	synové,	snacha,                       skrýval	návaly	zloby	a hněvu.	S nelibostí	omezil	  blízcí	dvořané,	osobní	lékaři	a zpovědník.	Horečkami                       služební	cestování	a ze	svého	programu	dokonce	zcela	  vyčerpaný	panovník	byl	natolik	zesláblý,	že	nebyl                       vyřadil	oblíbené	vyjížďky	na	lov,	které	pro	něj	byly	  schopen	vlastní	rukou	podepsat	žádnou	písemnost.                       fyzicky	velmi	náročné.	Rady	osobních	lékařů	bral	  Toužil	především	po	klidu	a tónech	tiché	hudby,	kdy                       většinou	vážně,	ale	nebyl	spokojený	s jejich	odlišnými	  vyčerpáním	zavíral	oči	a rychle	usínal.                       názory	na	doporučované	léčebné	postupy.	Navzdory	  Ačkoli	Ferdinanda	I.	kvapem	opouštěly	fyzické                       přísnému	katolickému	přesvědčení	mu	nevadilo,	že	  síly,	neztrácel	rozumové	schopnosti.	Osobní	lékaři                       jeho	nejlepší	lékaři	se	hlásili	k luterství,	jestliže	mu	  potvrzovali,	že	s nimi	tichým	hlasem	mluvil	o smrti,                       dokázali	ulevit	od	bolestí.	Dlouho	si	nechtěl	připustit,	  na	niž	se	připravoval.	Rychle	se	blížící	odchod                       že	mu	zdravotní	stav	stále	častěji	neumožňoval,	aby	  z pozemského	světa	podle	jejich	slov	mohl	odvrátit                                                                                     Václav Bůžek: Odcházení Ferdinanda I.  33","personal	physicians	reported	that	he	spoke	to	them	  of	this	image,	I first	of	all	had	to	grasp	the	symbolic               in	a low	voice	about	the	death	he	was	preparing	for.	  meaning	of	the	methods	that	were	used.	The	creators               According	to	them,	his	imminent	departure	from	the	  of	this	image	placed	an	emphasis	on	portraying               earth	could	only	be	prevented	by	a divine	miracle,	  the	ritual	of	Ferdinand	I’s good	death	as	a devout               whose	effect	would	supersede	the	healing	practices	  Catholic	who,	prior	to	leaving	this	world,	confessed               of	the	university-trained	renaissance	physicians.	One	  and	subsequently	received	the	sacrament	of	Extreme               month	before	his	death	he	complained	of	heart	trouble	  Unction.	After	performing	these	rituals	he	embarked               and	pains	on	the	left	side	of	his	chest.	Repeated	bouts	  with	a crucifix	in	his	clasped	hands	on	a symbolic               of	dry	coughing	would	bring	on	continued	choking.	  journey,	lit	by	candles	placed	around	his	bed,	towards               His	lower	respiratory	tract	was	clogged	with	thick	  the	eternal	salvation	of	his	immortal	social	body.               mucus	which	the	doctors	regularly	drained	off.	He	  When,	just	before	dying,	Ferdinand	looked	up               became	so	weak	that	he	could	no	longer	sit	up	in	bed	  from	his	bed	towards	the	portrait	of	his	prematurely               and	had	to	lie	down	motionless.	He	died	of	a fever	and	  deceased	wife	Anna	Jagiellon,	it	seemed	he	was               acute	respiratory	problems	during	a severe	coughing	  sending	his	own	symbolic	message	that	he	had               fit	at	7pm	on	25	July	1564.                    fulfilled	what	had	been	expected	of	him	on	earth.                  Despite	the	fact	that	until	his	last	moments	on	  Their	marriage	had	been	blessed	with	a large               earth	Ferdinand	was	aware	of	the	constant	pain	and	  number	of	male	and	female	heirs.	The	children               loss	of	physical	strength,	he	had	long	refused	to	accept	  guaranteed	the	continuity	of	the	Habsburg	dynasty               the	opinion	of	his	closest	courtiers	that	the	time	had	  and	would	carry	the	legacy	of	their	father’s social               come	to	transfer	his	sovereign	powers	to	his	eldest	  body.	Ferdinand’s peaceful	death	was	accompanied	by               son	(the	repercussions	of	which	were	being	felt	in	the	  feelings	of	humility,	reconciliation	and	the	awareness               Holy	See	and	the	royal	courts	across	Europe).	Despite	  of	ancestral	continuity.	In	the	following	weeks,	similar               his	initial	irascibility,	his	last	days	were	characterized	  values	from	Christian	life	were	expressed	in	the               by	Christian	humility,	reconciliation	and	personal	  speeches	of	condolence	from	his	closest	relations.               preparation	for	a good	death.                    At	this	point,	I was	faced	with	a very	difficult                  While	his	sons,	daughter-in-law,	close	courtiers	  interpretive	task.	Did	the	disseminated	image	of               and	personal	physicians	who	were	present	at	his	  Ferdinand’s death	correspond	with	what	actually               bedside	were	able	to	observe	the	pathological	signs	  happened	by	his	bedside	or	was	it	a description	of	the               of	the	disease	in	the	ailing	body	of	the	sovereign	  traditional	steps	expected	from	such	a ritual?	Through               and	his	painful	condition,	immediately	after	his	  ambassadorial	documents	I was	able	to	examine	the               death	a completely	different	image	of	the	deceased	  testimonies	of	people	who	were	witnesses	to	the               was	spread	from	Vienna	to	the	European	capitals	  sovereign’s death.	And	although	I could	not	completely               in	ambassadorial	reports	and	funeral	notices	to	  rule	out	platitudes	in	their	statements,	I found	no               relations.	While	trying	to	understand	the	message	  evidence	to	suggest	that	Ferdinand’s behaviour	on                 34    Václav Bůžek: The death of Ferdinand I","pouze	boží	zázrak,	jehož	účinek	měl	nahradit	léčebné	  svátost	posledního	pomazání.	Po	vykonání	těchto                       postupy	univerzitně	vzdělaných	renesančních	   rituálů	nastoupil	s krucifixem	v sepjatých	rukách	na                       lékařů.	Měsíc	před	smrtí	si	panovník	stěžoval	na	  symbolickou	cestu	osvětlenou	zapálenými	svícemi                       bolesti	srdce	a levé	strany	trupu.	Při	opakovaných	  umístěnými	okolo	lůžka	za	věčnou	spásou	svého                       záchvatech	suchého	kašle	se	nepřestával	dusit.	Dolní	  nesmrtelného	sociálního	těla.                       cesty	dýchací	měl	zanesené	hustým	hlenem,	který	  Jestliže	Ferdinand	I.	těsně	před	smrtí	upíral	z lůžka                       mu	lékaři	pravidelně	odsávali.	Byl	natolik	slabý,	že	se	  pohled	na	podobiznu	své	předčasně	zesnulé	manželky                       již	nedokázal	posadit	na	lůžku,	proto	pouze	nehybně	  Anny	Jagellonské,	vysílal	vlastní	symbolické	poselství                       ležel.	Zemřel	v horečkách,	při	prudkém	záchvatu	  o tom,	že	naplnil	své	očekávané	pozemské	poslání.                       kašle	a akutních	dýchacích	obtížích	25.	července	1564	  Jejich	manželství	bylo	z boží	vůle	obdařeno	řadou                       v sedm	hodin	večer.	                           mužských	i ženských	potomků.	Děti	byly	zárukou                          Přestože	si	Ferdinand	I.	uvědomoval	do	posledních	  kontinuity	habsburské	dynastie	a dědici	paměti                       okamžiků	svého	pozemského	života	neutichající	  odkazu	sociálního	těla	jejich	otce.	Ferdinandovu                       tělesné	bolesti	a ztrátu	fyzických	sil,	dlouho	se	nechtěl	  klidnou	smrt	doprovázely	pocity	pokory,	usmíření                       smířit	s názorem	nejbližších	dvořanů,	jehož	ozvuky	  a vědomí	rodové	nepřetržitosti.	Obdobné	hodnoty                       pronikaly	ke	Svatému	stolci	a na	královské	dvory	  křesťanského	života	promlouvaly	v následujících                       v Evropě,	že	nastala	v jeho	životě	doba	zlomu,	kdy	  týdnech	z řeči	kondolencí	přicházejících	nejbližším                       musel	předat	vladařské	pravomoci	nejstaršímu	synovi.	  pozůstalým.                       Navzdory	prvotní	podrážděnosti	doprovázela	počátek	  V tomto	okamžiku	jsem	stál	před	velmi                       jeho	odcházení	následná	křesťanská	pokora,	lidská	  obtížným	interpretačním	úkolem.	Odpovídal                       smířlivost	a osobní	příprava	na	dobrou	smrt.	  komunikativní	obraz	Ferdinandovy	smrti	tomu,                          Zatímco	synové,	snacha,	blízcí	dvořané	a osobní	  co	se	skutečně	odehrávalo	na	lůžku	v jeho	ložnici,                       lékaři	mohli	u lůžka	pozorovat	patologické	projevy	  nebo	šlo	o popis	stereotypních	kroků	očekávaného                       nemoci	odcházejícího	biologického	těla	vládce	a jeho	  rituálu?	Zprostředkované	výpovědi	vyslanců                       bolestné	stavy,	šířil	se	bezprostředně	po	Ferdinandově	  jsem	konfrontoval	svědectvím	osob	sledujících                       smrti	z Vídně	ve	zprávách	vyslanců	a ve	smutečních	  panovníkovu	smrt	na	vlastní	oči	v přímém	přenosu.                       oznámeních	pozůstalých	do	evropských	metropolí	  Ačkoli	jsem	nemohl	ani	v těchto	případech	úplně                       zcela	jiný	obraz	nebožtíka.	Jelikož	jsem	se	snažil	  vyloučit	stereotypy	v jejich	výpovědích,	nenašel	jsem                       porozumět	jeho	poselství,	musel	jsem	nejprve	  jediný	důkaz	o tom,	že	by	se	Ferdinand	I.	choval	na                       pochopit	symbolický	význam	použitých	prostředků.	  smrtelném	lůžku	v rozporu	s rituálem	dobré	smrti                       Autoři	tohoto	obrazu	kladli	důraz	na	vylíčení	rituálu	  křesťana.	O tom,	že	takové	pochybnosti	historika	jsou                       dobré	smrti	Ferdinanda	I.	jako	přesvědčeného	  oprávněné,	svědčila	protikladná	svědectví	o smrti                       katolíka,	jenž	se	těsně	před	odchodem	z pozemského	  Maxmiliána	II.,	kdy	se	nejbližší	pozůstalí	vzájemně                       života	podle	očekávání	vyzpovídal	a následně	přijal	  přesvědčovali,	že	umírající	vladař	skutečně	vykonal                                                                                     Václav Bůžek: Odcházení Ferdinanda I.  35","his	death	bed	was	contrary	to	the	ritual	of	a good	  At	the	funeral	procession,	in	front	of	the	hearse               Christian	death.	The	historian,	though,	is	justified	in	  bearing	the	coffin,	Ferdinand’s political	power	was               having	such	doubts	as	can	be	seen	in	the	contradictory	  represented	by	his	Order	of	the	Golden	Fleece,	the               testimonies	surrounding	the	death	of	Maximilian	II,	  imperial	crown	on	a helmet,	a large	imperial	coat	of               when	those	closest	to	him	convinced	themselves	that	  arms,	and	armour	with	the	image	of	a two-headed               the	dying	ruler	had	indeed	performed	all	the	expected	  eagle.	One	head	wore	the	crown	of	the	Roman	king,               steps	of	the	ritual	of	a good	death	so	that	he	could	die	  the	second	the	crown	of	the	Roman	emperor.	The               a Catholic.	Misgivings	arose	here	due	to	his	lifelong	  imperial,	Czech	and	Hungarian	crown	jewels	were               leanings	towards	Lutheranism.                  specific	representations	of	his	rule.	Given	the	fact	that                  The	social	body	of	Ferdinand	I’s journey	to	  Ferdinand	I had	exercised	political	power	over	specific               eternal	salvation	was	guided	by	the	ancient	rituals	  territory,	its	size	had	to	be	included	in	the	display	of               of	public	ceremonies	connected	to	the	display	of	  the	deceased’s social	body.               the	body,	the	organization	of	the	funeral	and	the	  The	commemoration	of	the	dignity	of	imperial	and               coffin’s transferal	to	the	family	tomb.	The	image	of	the	  royal	power	consecrated	by	God	acquired	a symbolic               social	body	created	by	the	descendants	and	mourners	  form	in	other	sections	of	the	cortege.	The	parade               commemorated	his	Catholic	faith,	earthly	rule	and	  of	several	groups	of	three	men	in	dark	cloaks	and               the	sovereign	acts	of	an	immortal	Christian	knight	at	  ceremonial	hats	leading	horses	and	carrying	banners               two	of	the	most	important	funeral	ceremonies	held	in	  with	embroidered	emblems	of	different	territories               Vienna	on	6	and	7	August	1565,	and	two	weeks	later	in	  offered	a view	of	the	extent	of	the	territory	which               Prague.	While	the	ritual	of	the	good	death	portrayed	  had	been	ruled	by	the	sovereign.	In	order	to	verify               the	deceased	as	a devout	Catholic,	the	funeral	  the	informative	value	of	this	depiction	I decided	to               procession	accentuated	the	deceased’s place	in	society	  use	geographical	methodology	by	transferring	the               and	his	rule.                                  territorial	symbols	onto	a map.                  When	I compared	the	description	of	the	cortege	in	  This	communicative	image	of	territorial	power               the	illustrated	reports	with	the	testimonies	of	those	  offered	a view	of	the	states	over	which	Ferdinand               who	attended	the	funeral	ceremonies	I discovered	  had	ruled	(the	Roman-German	Empire,	Bohemia,               something	which	confirmed	my	working	hypothesis.	  Moravia,	Silesia,	Upper	and	Lower	Lusatia,	Hungary,               The	linear	order	of	the	funeral	procession	from	front	to	  the	Austrian	lands),	but	in	the	procession	there	were               back	mirrored	the	steps	of	the	hierarchical	pyramid	of	  also	emblems	of	other	territories	(Burgundy,	the               early	modern	society,	at	the	top	of	which	was	the	body	  states	of	the	Apennines	and	the	Iberian	Peninsula)	to               of	the	deceased	sovereign	placed	in	a coffin	on	a hearse.	  which	he	had	only	had	a theoretical	claim	arising	from               Those	nearest	to	his	body	belonged	to	the	very	top	of	  the	formal	title	of	Spanish	Infanta.	The	image	of	his               the	social	pyramid.	Those	mourners	who	were	furthest	  rule	was	also	created	in	the	funeral	procession	by	the               from	the	body	were	from	the	lowest	levels	of	society.  emblems	of	several	territories	which	were	part	of	the                 36    Václav Bůžek: The death of Ferdinand I","před	posledním	vydechnutím	všechny	očekávané	  orlice	nesla	korunu	římského	krále,	druhá	korunu                       kroky	rituálu	dobré	smrti,	aby	mohl	zemřít	jako	  římského	císaře.	Konkrétní	odkazy	na	vládu	souvisely                       katolík.	Nejistotu	vzbuzovaly	jeho	celoživotní	  s představením	říšských,	českých	a uherských                       sympatie	k luterství.                          korunovačních	klenotů.	S ohledem	na	skutečnost,                          Cestu	za	věčnou	spásou	sociálního	těla	Ferdinanda	  že	Ferdinand	I.	vykonával	politickou	moc	nad                       I.	řídily	starobylé	rituály	veřejných	obřadů	spjatých	  konkrétním	územím	své	vlády,	nemohl	jeho	rozsah                       s vystavením	jeho	tělesných	ostatků,	uspořádáním	  zmizet	z inscenace	sociálního	těla	nebožtíka.                       pohřbu	a uložením	rakve	do	rodinné	hrobky.	Obraz	  Oslava	důstojenství	Bohem	posvěcené	císařské                       sociálního	těla	vytvářeli	jeho	potomci	a smuteční	  a královské	moci	nad	územím	získávala	symbolickou                       hosté	oslavou	katolické	víry,	územní	vlády	    podobu	v další	části	konduktu.	Přehlídka	několika                       a vladařských	činů	nesmrtelného	křesťanského	rytíře	  trojic	mužů	v tmavých	pláštích	a ceremoniálních                       v dramaturgii	dvou	nejvýznamnějších	posledních	  kloboucích	na	hlavách,	kteří	vedli	koně	a nesli	prapor                       rozloučení,	konaných	ve	Vídni	6.	a 7.	srpna	1565	  s vyšitým	zemským	znakem	určitého	území,	nabízela                       a o dva	týdny	později	v Praze.	Jestliže	rituál	dobré	  pohled	na	územní	rozsah	vlády	zesnulého	panovníka.                       smrti	ukazoval	nebožtíka	jako	přesvědčeného	katolíka,	  Abych	ověřil	vypovídací	hodnotu	tohoto	znázornění,                       sloužil	pohřební	průvod	k inscenaci	místa	nebožtíka	  rozhodl	jsem	se	použít	geografickou	metodu	a přenesl                       ve	společnosti	a představení	jeho	vlády.       jsem	představované	symboly	území	do	mapy.                          Když	jsem	porovnal	vyobrazení	konduktu	ve	    Komunikativní	obraz	teritoriální	moci	nabízel                       výtvarných	reportážích	se	svědectvími	přímých	  pohled	na	státní	celky,	v nichž	Ferdinand	I.	skutečně                       účastníků	smuteční	slavnosti,	dospěl	jsem	ke	  vládl	(Římsko-německá	říše,	Čechy,	Morava,	Slezsko,                       zjištěním,	která	potvrdila	moje	pracovní	hypotézy.	  Horní	a Dolní	Lužice,	Uhry,	rakouské	země),	ale                       Lineární	řazení	pohřebního	průvodu	odpředu	dozadu	  v průvodu	byly	neseny	znaky	dalších	teritorií                       zrcadlilo	stupně	pomyslné	pyramidy	hierarchického	  (Burgundsko,	državy	na	Apeninském	a Pyrenejském                       uspořádání	raně	novověké	společnosti,	jejíž	vrchol	ve	  poloostrově),	k nimž	měl	pouze	teoretický	nárok                       středu	zaujímalo	tělo	zesnulého	panovníka	umístěné	  vyplývající	z formálního	titulu	španělského	infanta.                       v rakvi	na	márách.	Nejblíže	k jeho	ostatkům	kráčely	  Imaginární	obraz	jeho	vlády	tvořily	v pohřebním                       osoby	patřící	ke	špičkám	sociální	pyramidy.	V největší	  průvodu	znaky	některých	území,	která	byla	součástí                       vzdálenosti	od	mrtvého	těla	šli	účastníci	pohřbu	  Království	uherského,	ale	patřila	pod	svrchovanost                       náležející	k nejnižším	společenským	vrstvám.	  sultána.	Šlo	o chybu	v reportáži,	nebo	o záměr	ve                          Ferdinandovu	politickou	moc	znázorňovala	   scénáři	konduktu?                       v pohřebním	průvodu	před	márami	s rakví	jeho	    Jestliže	Ferdinand	I.	měl	při	posledním	rozloučení                       smuteční	výbava,	k níž	patřil	Řád	zlatého	rouna,	  vstupovat	do	paměti	pozůstalých	jako	spravedlivý                       císařská	koruna	na	helmu,	velký	císařský	erb	  a moudrý	vládce	nad	rozsáhlým	územím	ve	střední                       a brnění	s vyobrazením	dvouhlavé	orlice.	Jedna	hlava	  Evropě,	které	ohrožovaly	nájezdy	osmanských                                                                                     Václav Bůžek: Odcházení Ferdinanda I.  37","Kingdom	of	Hungary	but	which	were	now	under	the	  pyramid-shaped	cupola	on	the	castrum	doloris,	at	the               sovereignty	of	the	Sultan.	Was	this	an	error	or	was	it	  top	of	which	was	an	imperial	eagle	directed	towards               a deliberate	part	of	the	cortege	scene?        the	heavens.                  If	during	the	funeral	Ferdinand	I was	to	be	  The	symbol	of	the	sovereign’s Catholic	faith	and               remembered	by	the	mourners	as	a just	and	wise	ruler	  political	power	over	extensive	territory	was	created               over	extensive	territory	in	Central	Europe	which	was	  by	a clearly	visible	central	point	in	the	sacred	space,               threatened	by	incursions	from	the	Ottoman	Turks,	  which	the	deceased	sons	looked	towards	from	the               then	the	image	of	his	social	body	also	had	to	display	  closest	possible	distance.	I tried	to	find	out	how	the               the	values	of	Christian	chivalry,	to	which	he,	as	  language	of	these	symbols	was	related	to	the	passing               with	his	ancestors,	avowedly	committed	himself.	He	  of	Ferdinand	I.	Was	this	really	an	intended	part	of	the               presented	himself	as	the	defender	of	the	Christian	  funeral	ritual?	What	could	it	have	been	expressing?               faith	in	all	of	those	lands	which	were	part	of	the	  The	imaginary	visual	line	joining	the	coffin	with               Kingdom	of	Hungary	but	which	were	temporarily	  the	dead	body	of	Ferdinand	I,	the	illuminated	imperial               ruled	by	the	Sultan.	Therefore,	this	was	no	mistake	in	  eagle	on	the	cupola	of	the	castrum	doloris,	the	celestial               the	cortege	but	a symbolic	expression	of	the	Christian	  space	in	the	gothic	vault	of	the	cathedral	and	the               values	of	Ferdinand’s rule,	creating	the	core	of	his	  eyes	of	the	deceased	sons	determined	the	expected               social	body.	                                  direction	of	the	symbolic	journey	of	the	deceased                  With	its	symbolic	expressions,	the	staging	of	  ruler’s social	body.	In	other	words,	the	prayers	for               the	funeral	procession	legitimized	the	political	  the	salvation	and	eternal	glory	of	the	deceased’s soul               actions	of	the	deceased	which	historians	have	used	  were	accompanied	by	clear	gestures	demonstrating               to	establish	the	traditional	narrative	of	his	life.	The	  the	acceptance	of	responsibility	for	his	political	legacy.               sovereign’s biological	body	was	dead,	but	his	social	  This	obligation	was	taken	on	at	the	funeral	by	the               body	lived	on.	The	period	of	mourning	the	loss	of	  eldest	son,	Maximilian	II.               someone	close	was	quickly	transformed	into	the	  The	symbolic	behaviour	beside	the	castrum	doloris               expectation	of	salvation,	hope,	and	dynastic	and	  during	the	requiem	mass	was	not	coincidental	but               sovereign	succession,	as	can	be	observed	from	the	  conformed	to	the	provisions	of	Ferdinand	I’s testament               arrangement	of	the	social	hierarchy	in	the	sacred	  from	1554.	The	written	statement	of	this	charter               area	before	the	castrum	doloris	with	the	remains	  was	displayed	in	visual	form	at	the	church	ceremony.               of	the	deceased	during	the	requiem	mass	at	St	  The	message	was	understandable	to	the	gathered               Stephen’s Cathedral	in	Vienna	and	St	Vitus	Cathedral	  mourners	who	had	not	had	the	opportunity	to	read               in	Prague.	                                    the	will.	According	to	the	last	will,	following	his                  Only	Ferdinand’s sons,	who	were	nearest	to	their	  father’s death,	Maximilian	II	was	to	assume	control               father,	were	allowed	to	touch	the	castrum	doloris	  over	the	Roman-German	Empire,	the	Kingdom	of               with	his	remains.	The	candlelight	illuminated	the	  Bohemia,	the	Kingdom	of	Hungary,	Lower	and	Upper                 38    Václav Bůžek: The death of Ferdinand I","Turků,	patřily	do	obrazu	jeho	sociálního	těla	  Pomyslná	vizuální	osa	spojující	rakev	s mrtvým	tělem                       hodnoty	křesťanského	rytířství,	k nimž	se	obdobně	  Ferdinanda	I.,	nasvícenou	císařskou	orlicí	v kupoli                       jako	jeho	předkové	výslovně	hlásil.	V roli	ochránce	  castra	doloris,	nebeský	prostor	v gotické	klenbě                       křesťanské	víry	vystupoval	rovněž	nad	všemi	   chrámu	a oči	nebožtíkových	synů	určovala	očekávaný                       zeměmi	přivtělenými	ke	Království	uherskému,	  směr	symbolické	cesty	sociálního	těla	zesnulého                       dočasně	ovládanými	sultánem.	V reportáži	nešlo	  panovníka.	Jinými	slovy	řečeno,	modlitby	za	spásu                       o chybu,	nýbrž	o symbolické	vyjádření	křesťanských	  a věčnou	slávu	duše	zesnulého	vládce	doprovázela                       hodnot	Ferdinandovy	vlády	tvořících	páteř	jeho	  dobře	čitelná	gesta	demonstrující	převzetí                       sociálního těla.	                              odpovědnosti	za	uskutečňování	jeho	politického                          Dramaturgie	pohřebního	průvodu	symbolickými	  odkazu.	Tento	závazek	při	posledním	rozloučení                       prostředky	potvrzovala	legitimitu	mocenských	kroků	  s otcem	přebíral	nejstarší	syn	Maxmilián	II.                       nebožtíka,	z nichž	vycházeli	historičky	a historikové	  Symbolické	jednání	u castra	doloris	při	zádušní                       při	výstavbě	opěrných	pilířů	tradičního	narativu	  mši	nebylo	náhodné,	ale	odpovídalo	ustanovení                       o jeho	životních	osudech.	Biologické	tělo	vládce	  testamentu	Ferdinanda	I.	z roku	1554.	Písemná                       zemřelo,	ale	jeho	sociální	tělo	ožívalo.	Čas	smutku	ze	  výpověď	této	listiny	byla	při	církevním	obřadu                       ztráty	blízkého	člověka	se	rychle	proměnil	v očekávání	  inscenovaná	ve	vizuální	podobě.	Její	poselství	bylo                       spásy,	naděje,	dynastické	a vladařské	posloupnosti,	  srozumitelné	shromážděným	smutečním	hostům,                       jak	lze	pozorovat	ze	sociální	hierarchie	v uspořádání	  kteří	neměli	možnost	závěť	číst.	Podle	znění                       posvátného	prostoru	před	castrem	doloris	s ostatky	  nebožtíkovy	poslední	vůle	měl	Maxmilián	II.	po	otcově                       nebožtíka	během	zádušní	mše	v chrámu	svatého	  smrti	převzít	vládu	v Římsko-německé	říši,	Království                       Štěpána	ve	Vídni	a chrámu	svatého	Víta	v Praze.	  českém,	Království	uherském,	Dolních	a Horních                          Pouze	Ferdinandovi	synové	se	směli	svými	těly	  Rakousích,	druhorozený	arcikníže	Ferdinand                       dotýkat	castra	doloris	s ostatky	jejich	otce,	v jejichž	  v Tyrolsku	a Předních	Rakousích,	nejmladší	arcikníže                       nejtěsnější	blízkosti	měli	svá	místa.	Světlo	svící	  Karel	ve	Vnitřních	Rakousích.	Pouze	Maxmilián	II.	byl                       ozařovalo	na	castru	doloris	jeho	kupoli	ve	tvaru	  jako	nositel	odkazu	nesmrtelného	sociálního	těla	otce                       pyramidy,	na	jejímž	vrcholu	byla	umístěna	císařská	  v habsburské	dynastii	po	své	smrti	pochován	po	boku                       orlice	směřující	k nebesům.	Symbol	katolické	víry	  rodičů	Anny	Jagellonské	a Ferdinanda	I.	do hrobky                       a politické	moci	zesnulého	panovníka	nad	rozsáhlým	  v chóru	chrámu	svatého	Víta	v Praze.                       územím	tvořil	dobře	viditelný	středobod	posvátného	  Ferdinandovo	odcházení	neskončilo	smrtí                       prostoru,	k němuž	z největší	blízkosti	hleděli	synové	  a pohřbem	biologického	těla	nebožtíka.	Inscenací                       nebožtíka.	Pokoušel	jsem	se	dále	zjistit,	jak	řeč	těchto	  nesmrtelného	sociálního	těla	vládce	a převzetím	jeho                       symbolů	souvisela	s odcházením	Ferdinanda	I.	Šlo	  odkazu	při	zádušní	mši	v posvátném	prostoru	chrámu                       skutečně	o záměr	v rituálu	posledního	rozloučení?	  totiž	pokračovalo	v dalších	symbolických	obrazech                       O čem	mohl	vypovídat?                          o jeho	pozemském	životě,	vznikajících	na	objednávku                                                                                     Václav Bůžek: Odcházení Ferdinanda I.  39","Austria;	the	second	born,	Archduke	Ferdinand,	would	  try	to	describe	the	end	of	his	life	from	a different               rule	over	Tyrol	and	Outer	Austria;	and	the	youngest,	  perspective.	The	initial	choice	of	a historical-               Archduke	Charles,	would	rule	over	Inner	Austria.	  anthropological	viewpoint	allowed	me	to	look	at               After	his	death,	only	Maximilian	as	the	bearer	of	the	  a sick	man,	struggling	in	the	final	years	of	his	life	to               legacy	of	the	immortal	social	body	of	his	father	in	the	  maintain	political	power	while	losing	his	ability	to               Habsburg	dynasty	was	buried	alongside	his	parents	  govern.	However,	those	closest	to	him	did	not	only               Anna	Jagiellon	and	Ferdinand	in	a tomb	in	the	gallery	  follow	the	ailing	biological	body	of	a sick	person,               of	St	Vitus	Cathedral	in	Prague.	              instead	they	saw	the	passing	of	a sovereign	whose                  Ferdinand’s passing	did	not	end	with	the	death	and	  social	body	was	immortal	through	God’s will.	The               burial	of	his	biological	body.	The	ceremony	around	the	  image	of	such	a body	was	created	during	the	symbolic               immortal	social	body	of	the	ruler	and	the	assumption	  communication	between	the	bereaved	and	the               of	his	legacy	at	the	requiem	mass	in	the	sacred	space	  mourners	during	the	display	of	his	remains	and	the               of	the	cathedral	then	continued	in	other	symbolic	  different	aspects	of	the	funeral	ceremony.               images	relating	to	his	life	on	earth	commissioned	by	  During	these	rituals,	a visual	form	was	given	to               the	bereaved,	particularly	in	the	form	of	celebratory	  the	basic	categories	of	traditional	political	history;               poems.	Memories	of	the	ritual	connected	to	the	  for	example,	dynasty,	emperor,	king,	duke,	insignia,               passing	of	Ferdinand	I were	reawakened	during	  state,	society,	government,	war,	power	and	faith,               the	funeral	of	Maximilian	II	on	22	and	23	March	  which	according	to	the	sources	were	understandable               1577	in	Prague.	Its	symbolic	content	and	process	  to	those	present.	In	this	way	the	concept	of	symbolic               influenced	the	dynastic	memory	of	the	Habsburgs	so	  communication	opens	the	door	for	historians	to               much	that	it	served	as	a template	for	the	funerals	of	  the	mental	world	of	actors	who	find	themselves               Ferdinand’s son	Maximilian	II	and	grandson	Rudolph	  for	various	reasons	at	the	centre	of	their	research               II.	The	culture	of	memories	reawakened	the	dead	in	  interests.	I believe	that	this	approach,	together               the	minds	of	the	living.                       with	a historical-anthropological	basis,	provided                  A move	away	from	traditional	historical	narratives	  a broad	enough	methodological	grounding	for	my               that	presented	Ferdinand	I as	a great	Christian	  interpretation	of	the	passing	of	Ferdinand	I.	When               sovereign	who	forcibly	asserted	his	authority	  reflecting	on	this,	I was	reminded	of	the	well-known               and	Catholic	faith	through	political	and	religious	  axiom	from	the	opening	lecture	that	history	does	not               conflicts	in	the	lands	where	he	ruled	allowed	me	to	  begin	at	the	doors	to	the	archives.                         40    Václav Bůžek: The death of Ferdinand I","pozůstalých	zvláště	v oslavných	básních.	Vzpomínky	  odcházení	panovníka,	jehož	sociální	tělo	bylo	z boží                       na	rituály	spjaté	s odchodem	Ferdinanda	I.	znovu	  vůle	nesmrtelné.	Obraz	takového	těla	se	utvářel	při                       ožívaly	při	posledním	rozloučení	s Maxmiliánem II.	  symbolické	komunikaci	pozůstalých	a smutečních                       22.	a 23.	března	1577	v Praze.	Jejich	symbolický	  hostů	během	vystavení	jeho	ostatků	a jednotlivých                       obsah	a průběh	natolik	ovlivnily	dynastickou	paměť	  kroků	pohřební	slavnosti.                       Habsburků,	že	sloužily	jako	vzor	při	pohřbech	   Při	těchto	rituálech	získávaly	vizuální	podobu                       Ferdinandova	syna	Maxmiliána	II.	a vnuka	Rudolfa	II.	  základní	kategorie	tradičních	politických	dějin,                       Kultura	vzpomínek	oživovala	mrtvé	v paměti	živých.  například	dynastie,	císař,	král,	vévoda,	insignie,                          Odklon	od	tradičních	narativů	historické	   stát,	společnost,	vláda,	válka,	moc	či	víra,	které	byly                       vědy,	představujících	Ferdinanda	I.	jako	velkého	  podle	svědectví	pramenů	srozumitelné	přítomným                       křesťanského	panovníka	vyvolávajícího	násilným	  účastníkům.	Tímto	způsobem	otevírá	koncept                       prosazováním	své	mocenské	autority	a katolické	  symbolické	komunikace	historičkám	a historikům                       víry	politické	a náboženské	konflikty	v zemích,	kde	  dveře	do	myšlenkových	světů	aktérů,	kteří	se                       vládl,	mi	umožnil,	abych	se	pokusil	vylíčit	závěr	  ocitnou	z různých	důvodů	ve	středu	jejich	badatelské                       jeho	života	z jiného	úhlu	pohledu.	Prvotní	volba	  pozornosti.	V mých	úvahách	narýsoval	tento	přístup                       historicko-antropologického	úhlu	pohledu	mi	dovolila	  společně	s historicko-antropologickými	východisky                       spatřit	nemocného	člověka	zápasícího	v posledních	  dostatečně	široký	metodologický	prostor,	v němž                       letech	svého	pozemského	života	o udržení	politické	  jsem	ukotvil	svou	interpretaci	odcházení	Ferdinanda                       moci	a ztrácejícího	schopnost	vládnout.	Lidé	z jeho	  I.	Při	jeho	promýšlení	jsem	si	znovu	uvědomil	obsah                       nejbližšího	okolí	však	nesledovali	pouze	umírání	  známé	proseminární	poučky	o tom,	že	práce	historika                       biologického	těla	nemocného	člověka,	ale	viděli	  nezačíná	ve	dveřích	archivu.                                                                                                           Václav Bůžek: Odcházení Ferdinanda I.  41","","TOMÁŠ MALÝ                       „Antropologizovaná“ historie:                         Korunovace Madon v 18. století                         ‘Anthropologized’ history: the Madonna                         coronations of the 18th century                                                 Tomáš Malý (*1978) lectures	at	the	department	of	history	at	  Doc. Mgr. Tomáš Malý, Ph.D. (*1978) přednáší	na	Historickém                       Masaryk	University’s Faculty	of	Arts.	In	his	teaching	and	  ústavu	Filozofické	fakulty	Masarykovy	univerzity.	Ve	své                       academic	work	he	focuses	on	the	history	of	religion	and	culture	  pedagogické	i odborné	činnosti	se	věnuje	dějinám	náboženství                       in	early	modern	Central	Europe.	He	has	written	books	and	studies	  a kultury	ve	střední	Evropě	raného	novověku.	Je	autorem                       on	Baroque	piety,	religious	imagination	and	secularization.	  knih	a studií	o barokní	zbožnosti,	náboženské	imaginaci                       Some	of	the	monographs	he	has	had	published	include:	Images   a sekularizaci.	Vydal	mj.	monografie:	Obrazy a rituál: římské                       and Ritual: The Roman Coronations of Madonnas and the Concept   korunovace divotvorných Madon a koncept barokní kultury	(2019);                       of Baroque Culture	(in	Czech,	2019);	Images of Purgatory. Studies   Obrazy očistce. Studie o barokní imaginaci (s P.	Suchánkem	2013);                       on Baroque Imagination	(with	P.	Suchánek,	in	Czech,	2013);	The   Vnitřní krajina zmizelého města. Náboženská bratrstva barokního                       Internal Landscape of a Vanished Town. Religious Confraternities of   Brna	(s V. Maňasem	a Z.	Orlitou	2010).                       Baroque Brno (with	V. Maňas	and	Z.	Orlita,	in	Czech,	2010).                                                                                                                43","In	his	book	In Defence of History	from	1997,	Richard	  The	following	text	is	an	attempt	at	such	a reflection               J. Evans	looked	at	the	relationship	between	historical	  on	writing	a specific	analysis	on	a microlevel	with               reality	and	the	way	in	which	historians	write	about	  a historical-anthropological	and	historical-sociological               it	–	the	‘discourse	on	history’.	In	his	dispute	with	  focus.	Its	theme	is	the	early	modern	coronations	of               postmodern	ideas	–	i.e.	linguistic	and	literary-critical	  images	of	the	Madonna	that	were	considered	to	be               perspectives	–	he	stated	that	these	phenomena	could	  miraculous.3	These	coronations	had	a long	tradition,               not	be	combined;	i.e.	the	discourse	does	not	in	itself	  though	they	gained	a new	dynamism	after	the	Council               shape	the	past:	“the	most	that	it	is	possible	to	argue	  of	Trent	when	a new	ritual	was	created	and	guaranteed               is	that	it	constructs	our	attempts	to	represent	it”.1	  by	the	Chapter	of	St	Peter	in	Rome.	Throughout	the               Without	any	doubt	historical	discourse	primarily	  17th	century	these	coronations	were	held	exclusively               shapes	our	ideas	about	the	past	and	our	understanding	  in	Italy	and	above	all	in	Rome.	In	the	second	decade	of               of	the	past	in	relation	to	the	world	today.	And	in	an	  the	18th	century	the	ritual	was	adopted	by	territories               era	of	deep	social	and	scientific	scepticism,	this	has	  outside	of	Italy,	with	coronations	in	the	Dalmatian               also	understandably	led	to	doubts	concerning	the	  town	of	Tersatto	(Trsat-Rijeka,	Croatia)	in	1715,	at	Holy               certainty	of	an	objective	knowledge	of	the	past,	and	  Mountain	near	Gorica	(Slovenia)	and	in	Czestochowa	in               with	it	a discussion	ranging	between	two	extreme	  Poland	in	1717.	By	the	end	of	the	18th century	a further               positions	–	the	belief	on	the	one	hand	that	‘accurate’	  thirty	Roman	(Vatican)	coronations	were	held,	mainly               work	with	historical	sources	guarantees	a problem-  in	the	Polish-Lithuanian	Commonwealth	and	the               free,	objective	understanding	of	the	past,	while	on	the	  Habsburg	monarchy.	Three	of	these	events	were	to               other	is	the	assertion	that	history	is	conceivable	solely	  become	the	subject	of	my	research	–	the	coronation               as	texts	produced	by	historians.               of	a statuette	at	Holy	Mountain	(Svatá	Hora)	near                  Reflections	on	the	way	in	which	treatises	on	  Příbram	in	1732,	of	a relief	at	Holy	Hill	(Svatý	Kopeček)               history	are	created,	including	‘writing	history’	itself,	  near	Olomouc,	and	of	an	icon	in	the	Church	of	the               are	typical	in	historiography	and	are	amongst	its	  Augustinians	in	Brno	in	the	same	year	of	1736.               fundamental	components	and	tasks.	This	makes               historiography	a very	privileged	discipline	amongst	  2   When writing this essay, the following works were particularly               other	scientific	subjects,	which	–	no	matter	the	extent	  inspiring: Certeau, Michel de: L’Écriture de l’histoire. Paris 1975;                                                                Ginzburg, Carlo: Il filo e le tracce. Vero falso finto. Milano 2006;               to	which	historians	like	to	emphasize	the	decline	of	  Ginzburg, Carlo: Miti, emblemi, spie. Morfologia e storia. Torino               their	own	social	prestige	at	the	expense	of	social	and	  1986; Hartog, François: Croire en l’histoire. Paris 2013; Chartier,                                                                Roger: Au bord de la falaise. Paris 1998; Reinhard, Wolfgang:               natural	sciences	–	is	capable	of	a high	level	of	self-  Geschichte als Anthropologie. Ed. Peter Burschel, Marie von               refinement	and	constant	self-reflection,	which	is	seen	  Lüneburg. Köln – Weimar – Wien 2017; Veyne, Paul: Comment on                                                                écrit l’histoire, suivi Foucault révolutionne l’histoire. Paris 1996.               today	with	its	strong	interdisciplinary	perspective.2  3   Malý, Tomáš: Obrazy a rituál. Římské korunovace divotvorných                                                                Madon a koncept barokní kultury [Image and Ritual: The Roman                                                                Coronations of Madonnas and the Concept of Baroque Culture].               1    Evans, Richard J.: In Defence of History. London 2012, p. 100.  Praha 2019.                44    Tomáš Malý: ‘Anthropologized’ history: the Madonna coronations of the 18th century","V knize	In Defence of History	z roku	1997	se	historik	  Následující	text	je	pokusem	o takovou	reflexi                       Richard	J.	Evans	zamýšlí	nad	vztahem	mezi	     způsobu	psaní	na	mikroúrovni	jedné	konkrétní                       historickou	skutečností	a způsobem,	jakým	o ní	píší	  analýzy	historicko-antropologického	a historicko-                       historikové,	tzv.	diskursem	o dějinách.	V konfrontaci	  sociologického	zaměření.	Jejím	tématem	se                       s postmodernistickým	–	vpravdě	jazykovědným	   staly	raněnovověké	korunovace	obrazů	Madon,                       a literárněvědným	–	názorem	tvrdí,	že	uvedené	  považovaných	za	zázračné,	divotvorné.3	Tyto                       fenomény	nelze	slučovat,	resp.	že	diskurs	neutváří	  korunovace	měly	dlouhou	tradici,	nicméně	po                       minulost	samotnou:	„maximálně	by	snad	bylo	možné	  tridentském	koncilu	získaly	na	dynamice,	mj.                       tvrdit,	že	utváří	naše	pokusy	o její	reprezentaci“.1	  vytvořením	nového	rituálu,	za	nímž	stála	kapitula	sv.                       Je jisté,	že	historický	diskurs	utváří	především	naši	  Petra	v Římě.	V průběhu	17.	století	byly	korunovány                       představu	o minulosti,	porozumění	minulému	    výhradně	obrazy	v Itálii,	zejména	v Římě.	Ve	druhé                       ve	vztahu	ke	světu	současnému.	A doba	silného	  dekádě	18.	století	se	rituál	přenesl	i mimo	italské                       společenského	i vědeckého	pochybování	pochopitelně	  území,	když	proběhly	korunovace	v dalmatském                       přinesla	mj.	zpochybnění	jistoty	objektivního	  městě	Tersatto	(Trsat-Rijeka,	Chorvatsko)	v roce                       poznání	minulosti,	a tím	i diskusi	pohybující	se	mezi	  1715,	na	svaté	hoře	u města	Gorica	(Slovinsko)                       dvěma	extrémními	pozicemi,	tj.	přesvědčením,	že	  a v polské	Čenstochové	roku	1717.	Do	konce	18.	věku                       „poctivá“	práce	s historickými prameny	je	zárukou	  se	vně	Itálie	uskutečnily	další	tři	desítky	římských                       bezproblémového,	objektivního	porozumění	      (vatikánských)	korunovací,	a to	především	na                       minulosti	na	straně	jedné,	a tvrzením,	že	historie	je	  území	polsko-litevské	unie	a habsburské	monarchie.                       myslitelná	pouze	jako	texty,	jež	produkují	historikové	  A právě	tři	zdejší	události	představovaly	samotný                       na	straně	druhé.                               předmět	mého	výzkumu,	totiž	korunovace	sošky	na                          Reflexe	způsobu	vytváření	odborných	pojednání,	  Svaté	Hoře	u Příbrami	roku	1732,	reliéfu	na	Svatém                       včetně	samotné	praxe	„psaní	dějin“,	jsou	pro	  Kopečku	u Olomouce	v témže roce	a ikony	v kostele                       historickou	vědu	typické	a patří	k jejím zásadním	  augustiniánů	v Brně	roku	1736.                       součástem	a úkolům.	To	z historiografie	činí	mezi                       ostatními	vědními	obory	velice	privilegovanou                       disciplínu,	která,	jakkoli	historikové	rádi	zdůrazňují	  2   Následující esej byl inspirován zvláště těmito pracemi: Certeau,                       pokles	vlastní	společenské	prestiže	na	úkor	jiných,	  Michel de: Psaní dějin. Brno 2011; Ginzburg, Carlo: Il filo e le                       sociálních	a přírodních	věd,	je	schopna	vysoké	míry	  tracce. Vero falso finto. Milano 2006; Ginzburg, Carlo: Miti,                                                                        emblemi, spie. Morfologia e storia. Torino 1986; Hartog,                       vlastní	kultivace	a neustálé	sebereflexe,	a to	dnes	již	  François: Věřit v dějiny. Brno 2016; Chartier, Roger: Na okraji                       v silně	mezioborové	perspektivě.2                útesu. Červený Kostelec 2010; Reinhard, Wolfgang: Geschichte                                                                        als Anthropologie. Ed. Peter Burschel, Marie von Lüneburg. Köln                                                                        – Weimar – Wien 2017; Veyne, Paul: Jak se píšou dějiny. Červený                                                                        Kostelec 2010.                                                                     3   Malý, Tomáš: Obrazy a rituál. Římské korunovace divotvorných                       1   Evans, Richard J.: Na obranu historie. Praha 2019, s. 95.  Madon a koncept barokní kultury. Praha 2019.                                                              Tomáš Malý: „Antropologizovaná“ historie: Korunovace Madon v 18. století  45","The	early	modern	Marian	coronations	were	     ‘Gesamtkunstwerk’	was	adopted).	However,	as	will               ceremonial	events	which	usually	lasted	for	one	week.	  become	clear	from	this	text,	it	is	possible	to	look	at               At	the	heart	of	the	celebration	was	the	ritual	crowning	  this	theme	in	a slightly	different	way.               of	the	Madonna	(and	the	Infant	Jesus),	which	had	  When	considering	the	historiographical               been	prescribed	by	the	Vatican	Chapter	and	was	  understanding	of	causality,	the	aforementioned               accompanied	by	the	ceremonial	liturgy,	sermons,	  Richard	J.	Evans	pointed	out	that	it	was	essential               administering	the	sacrament,	processions	with	the	  to	“separate	out	the	still	inchoate	material	(…)	into               crowned	images,	fireworks	and	the	illumination	  a series	of	more	or	less	coherent	narrative	and               of	special	areas,	military	salvoes	and	music.	All	of	  structural	strands,”	which	subsequently	weave               this	took	place	in	areas	which	were	decorated	with	  into	a coherent	whole	(“the	interweaving	of	the               enormous	triumphal	arches,	backdrops,	emblems	  narrative	and	the	discussion	on	causality”).4	The               and	flowers.	The	sources	tell	us	that	there	was	  way	in	which	this	is	carried	out	has	a fundamental               a huge	number	of	visitors	(from	thousands	to	  influence	on	how	the	phenomenon	is	interpreted,               tens	of	thousands	of	people),	who	were	offered	  in	other	words	the	‘story’	which	is	offered	is	based               souvenirs,	engravings	and	small	prints,	while	larger	  on	the	classification	and	systematization	of	the               commemorative	prints	were	made	at	every	celebration	  sources.	If	the	historical	sources	as	clues	from	the               to	be	sent	to	Rome	as	proof	that	the	ceremony	had	  past	have	been	preserved	in	sufficient	diversity	and               been	carried	out.	These	events	were	organized	by	the	  quantity,	the	historian	can	then	ask	a whole	series               local	monastic	communities,	though	permission	from	  of	complex	questions	and	observe	different	types               Rome	had	to	be	arranged	by	the	local	bishop.   of	relationships	between	the	documents,	their                  Three	Bohemian-Moravian	coronations	were	   authors	and	historical	phenomena.	This	was	also               among	the	grandest	ceremonies	in	the	Czech	    the	case	with	the	Marian	coronations	of	the	18th               lands	during	the	Baroque	period.	It	is	therefore	  century,	which	can	be	analysed	on	the	basis	of	the               understandable	that	they	have	come	to	the	attention	  voluminous	commemorative	prints	containing               of	scholars	researching	local	culture,	art	and	piety	in	  treatises	on	the	history	of	the	coronations,	the               the	18th	century.	The	coronations	appeared	to	them	  local	monasteries	and	miraculous	images,	as	well               as	spectacular	religious	celebrations,	contrasting	  as	the	different	ceremonial	speeches	(panegyrics               with	the	secular	(court)	festivities	and	highlighting	  and	sermons),	illustrations	or	descriptions	of	the               the	power	of	the	‘victorious’	church.	As	they	were	  ceremonial	architecture	(triumphal	arches);	it	is	also               also	considered	to	be	a part	of	baroque	culture,	  possible	to	examine	the	annals	from	the	monasteries               whose	basis	was	thought	to	be	theatricality,	the	  that	took	part	in	or	even	organized	these	events,               literature	has	represented	the	Marian	coronations	  the	personal	as	well	as	official	correspondence	of               as	grand	religious	theatre,	comprising	a whole               range	of	artistic	and	cultural	expressions	(the	term	  4   Evans, Richard J.: In Defence of History. London 2012, p. 130.                 46    Tomáš Malý: ‘Anthropologized’ history: the Madonna coronations of the 18th century","Raněnovověké	mariánské	korunovace	byly	soubory	  Při	přemýšlení	o historiografickém	uchopení	fenoménu                       slavnostních	akcí,	odehrávajících	se	zpravidla	po	  kauzality	podotkl	již	zmiňovaný	Richard	J.	Evans,	že                       dobu	jednoho	týdne.	Samotné	jádro	oslav	tvořil	ritus	  je	mj.	nezbytné	„rozdělit	surový	materiál	(…)	do	řady                       korunování	Madony	(a Ježíška),	který	předepisovala	  více	méně	souvislých	narativních	a stavebních	vláken“,                       vatikánská	kapitula	a jenž	byl	doprovázen	slavnostní	  která	se	následně	splétají	do	souvislého	celku	(„splétání                       liturgií,	kázáními,	vysluhováním	svátostí,	průvody	  narativu	a diskuse	o příčinách“).4	Způsob,	jakým	se	tato                       s korunovanými	obrazy,	ohňostroji	a osvětlováním	  operace	provede,	má	ovšem	zásadní	vliv	na	interpretaci                       vybraných	prostor,	vojenskými	salvami	a hudebními	  zkoumaného	fenoménu,	jinými	slovy	nabízený	„příběh“                       produkcemi.	Vše	se	odehrávalo	v prostorách	    se	odvíjí	od	třídění,	systemizace	pramenů.	Pokud	jsou                       vyzdobených	monumentálními	slavobranami,	      pramenné	stopy	minulosti	dochovány	v dostatečné                       kulisami,	emblémy	i květinami.	Dle	dostupných	  různorodosti	a množství,	může	si	historik	dovolit                       pramenů	byla	návštěvnost	obrovská	(tisíce	až	  klást	celou	řadu	komplikovaných	otázek	a sledovat                       desetitisíce	osob),	rozdávaly	se	upomínkové	předměty,	  různé	typy	vztahů	mezi	písemnostmi,	jejich	autory                       rytiny	či	drobné	tisky	a u příležitosti	každé	slavnosti	  a historickými	fenomény.	To	byl	i případ	mariánských                       byly	vyhotoveny	také	obsáhlé	pamětní	tisky,	zasílané	  korunovací	18.	století,	jež	je	možno	analyzovat	na                       do	Říma	jako	důkaz	o provedení	obřadu.	Organizaci	  základě	slavnostních	tisků	zahrnujících	nejenom                       těchto	událostí	zajišťovaly	lokální	řádové	komunity,	  historická	pojednání	o dějinách	korunovací,	místních                       povolení	z Říma	však	musel	zařídit	místní	biskup.  klášterů	i zázračných	obrazů,	ale	také	různé	slavnostní                          Tři	českomoravské	korunovace	patřily	       promluvy	(panegyriky	a kázání)	nebo	vyobrazení                       k nejvelkolepějším	slavnostem	v českých	zemích	  a popisy	slavnostní	architektury	(slavobran);	dále                       tzv. doby	baroka.	Je	tedy	pochopitelné,	že	neunikly	  se	lze	opřít	o anály	klášterů,	jejichž	členové	se	akcí                       pozornosti	badatelů,	kteří	se	zabývali	zdejší	kulturou,	  účastnili,	nebo	je	dokonce	organizovali,	o osobní                       uměním	a zbožností	18.	století.	V jejich	podání	se	  i úřední	korespondenci	vybraných	osobností	a institucí                       korunovace	jeví	jako	monumentální	církevní	slavnosti,	  (biskupů,	opatů,	vatikánské	kapituly,	dvorských                       představující	kontrast	ke	slavnostem	světským	  a zemských	úřadů	i městských	rad)	a v neposlední                       (dvorským)	a ukazující	na	moc	tehdejší	„vítězné“	  řadě	o dochované	hmotné	artefakty	(obrazy,	liturgické                       církve.	Protože	byly	zároveň	považovány	za	příznak	  náčiní,	oltáře,	prostory	chrámů).	Již	po	letmém                       barokní	kultury,	jejíž	podstatou	měla	být	teatralita,	  přehlédnutí	tohoto	bohatého	a historiky	prozatím	jen                       reprezentují	mariánské	korunovace	v historických	  málo	využitého	spektra	pramenů	bylo	jasné,	že	bude                       pracích	velkolepé	náboženské	divadlo	zahrnující	celou	  možno	pokusit	se	o jiné	způsoby	interpretací,	než	jaké                       řadu	uměleckých	a kulturních	projevů	(ujal	se	termín	  se	vyskytovaly	v dosavadní	odborné	literatuře.                       „Gesamtkunstwerk“).	Jak	ale	bude	zřejmé	z dalšího                       textu,	na	téma	lze	nahlížet	i poněkud	odlišným                       způsobem.                                     4   Evans, Richard J.: Na obranu historie. Praha 2019, cit. s. 121.                                                               Tomáš Malý: „Antropologizovaná“ historie: Korunovace Madon v 18. století  47","individuals	and	institutions	(bishops,	abbots,	the	  The	historian	can	build	an	interpretation               Vatican	Chapter,	court	and	provincial	offices	as	well	  chronologically,	but	also	against	the	current	of	time,               as	city	councils),	and	–	not	least	–	also	artefacts	  or	in	clusters,	jumping	from	one	period	to	another	and               (images,	liturgical	utensils,	altars,	chapel	spaces).	  then	back	again.	The	use	of	anthropological	methods               It	was	clear	from	a cursory	inspection	of	this	rich	  often	leads	to	analyses	which	give	the	impression	of               and	largely	unexplored	variety	of	sources	that	it	  constancy,	of	time	not	passing;	for	example,	when	an               would	be	possible	to	attempt	different	methods	  analysis	is	looking	at	the	structures	of	everyday	life               of	interpretation	to	those	found	in	the	existing	  and	social	relationships.	There	were	two	theoretical               academic	literature.                           approaches	which	influenced	the	concept	of	the                  The	historical	interpretation	is	usually	carried	  book	on	coronations.	Firstly,	these	ceremonial	events               out	using	contextualization,	the	level	of	which	is	  were	not	analysed	primarily	as	demonstrations	of               largely	dictated	by	the	quality	of	the	sources	and	  the	power	of	the	state	or	the	church,	but	as	a stage               the	possibility	of	uncovering	as	many	factors	as	  for	social	interaction	between	individuals	or	groups               possible	which	influenced	what	happened	and	how	  of	individuals.	It	seemed	to	me	that	the	idea	of               it	happened.	In	our	case,	these	factors	included	  the	Madonna	coronations	as	a demonstration	of               regulations	from	the	authorities	–	the	formal	aspects	  ecclesiastical	(papal,	episcopal)	power	during	the               of	organizing	the	coronations,	the	Vatican	coronation	  period	of	the	‘victory	of	baroque	Catholicism’	would               rite	and	the	precise	instructions	for	the	process	of	  obscure	different	types	of	prestigious	symbolism               the	celebrations;	ecclesiastical	and	administrative	  for	which	this	type	of	public	event	provided	the               regulations	on	a local	level	(bishopric	agendas,	the	  appropriate	space.	Whether	we	describe	it	as	a ritual,               rules	of	religious	orders,	local	liturgical	customs);	  ceremony	or	celebration,	the	coronations	were	also               relationships	among	local	authorities:	the	bishop,	  social	opportunities	in	the	sense	of	planned	events               prelates,	town	councils,	town	corporations	(guilds,	  connected	to	a specific	place	and	time,	providing	the               religious	orders,	confraternities);	the	characteristics	  opportunity	to	‘structure	social	context’	through               of	the	social	structure	(for	example,	the	size	of	the	  interaction	taking	place	at	different	stages	and	levels               Jewish	population);	the	size	limitations	of	the	areas	  of	the	event.	On	a more	general	level	we	can	then               where	the	events	were	to	take	place	(town	streets,	  talk	about	rituals	in	the	sense	of	behaviour	whereby               pilgrimage	centres,	cathedrals);	the	character	of	the	  a society’s ideas	are	expressed	and	formed.	In	this	way               historical	memory	of	the	place	of	coronation,	etc.	All	  the	analysis	moved	away	from	the	dominant	historical               of	these	can	point	to	causes	and	effects:	why	was	an	  and	art-historical	interpretations	which	focused	on               event	held	in	a particular	place,	why	did	it	follow	  the	state-power	dimension	(Austrian	piety)	and	the               a particular	course,	how	do	the	historical	sources	  artistic-theatrical	elements	of	the	coronation.               present	it	to	us	and	what	was	the	significance	of	the	  The	second	conceptual	idea	uses	the	sociology               whole	event.                                   of	space,	which	does	not	consider	space	as	a fixed,                 48    Tomáš Malý: ‘Anthropologized’ history: the Madonna coronations of the 18th century","Samotný	výklad	analyzovaného	fenoménu	provádí	  církevní	moci,	ale	za	jeviště	pro	sociální	interakci                       historiografie	prostřednictvím	kontextualizace,	  mezi	zúčastněnými	osobami	nebo	skupinami	osob.                       jejíž	úroveň	se	zásadně	odvíjí	od	kvality	pramenné	  Zdálo	se	mi	totiž,	že	pojetím	korunovací	Madon                       základny	neboli	od	možnosti	odkrýt	pokud	možno	  coby	demonstrací	církevní	(papežské,	biskupské)                       co	nejvíce	faktorů,	jež	ovlivňovaly	to,	co	se	stalo	a jak	  moci	v době	„vítězného	barokního	katolicismu“	by                       se	to	stalo.	V našem	případě	by	to	byly	kupříkladu	  se	zastřely	odlišné	typy	reprezentací,	pro	něž	tento                       předpisy	autorit,	tj.	formální	náležitosti	uspořádání	  typ	veřejné	akce	poskytoval	vhodný	prostor.	Ať	už	je                       korunovací,	vatikánský	korunovační	řád	a přesně	  označíme	za	rituály,	ceremonie	nebo	slavnosti,	byly                       vymezený	postup	oslav;	církevní	a správní	předpisy	  korunovace	mj.	sociální	příležitostí	ve	významu                       na	lokální	úrovni	(biskupské	agendy,	řádové	regule,	  naplánované	události	spjaté	s konkrétním	místem                       místní	liturgické	zvyklosti);	vztahy	mezi	místními	  i časem	a poskytující	možnost	„strukturovat	sociální                       autoritami:	biskup,	preláti,	městské	rady,	městské	  kontext“	prostřednictvím	interakcí,	jež	se	odehrávají                       korporace	(cechy,	církevní	řády,	náboženská	   v různých	fázích	a úrovních	události.	V obecnější                       bratrstva);	specifika	sociální	struktury	(například	  rovině	pak	o nich	můžeme	hovořit	jako	o rituálech                       výskyt	židovského	obyvatelstva);	prostorové	   ve	smyslu	jednání,	v němž	se	vyjadřují	a také                       možnosti	míst,	kde	se	události	odehrály	(ulice	měst,	  utvářejí	myšlenkové	vzorce	příslušné	společnosti.                       poutní	centra,	chrámy);	charakter	historické	paměti	  Tím	se	analýza	odklonila	od	doposud	převažujících                       místa	korunovace	atd.	To	vše	může	ukazovat	na	  interpretací	historických	i uměleckohistorických,                       důvody	a výsledky:	proč	se	akce	odehrála	zrovna	  které	zdůrazňovaly	státně-mocenskou	dimenzi                       v konkrétním	místě,	proč	měla	zrovna	takový	průběh,	  (rakouská	zbožnost)	a umělecko-divadelní	prvky                       jak	nám	jej	podávají	historické	prameny	a jaký	byl	  korunovací.                       význam	celé	události.                            Druhé	konceptuální	východisko	zprostředkovala                          Historik	může	vystavět	svou	interpretaci	   sociologie	prostoru,	resp.	ta	její	část,	která	prostor                       chronologicky,	ale	také	naopak	proti	proudu	   nepovažuje	jen	za	pevně	danou,	rozměry	ohraničenou                       času,	popřípadě	ve	shlucích,	přeskakujících	   oblast,	ale	také	za	veličinu	pohyblivou,	proměnlivou,                       z jednoho	období	do	jiného	a poté	zase	zpět.	Využití	  utvářenou	představami	a konstrukcemi.	Takto                       antropologických	podnětů	pak	často	přináší	analýzy,	  relativisticky	formulované	pojetí	předpokládá,	že	se                       budící	dojem	stálosti,	neplynutí	času:	například	  prostor	–	v zásadě	jakýkoli,	ale	pro	historika	zejména                       pokud	se	rozbor	týká	struktur	každodenního	života	  veřejný	–	vytváří	mj.	na	základě	jednání	osob,	jež	se                       a sociálních	vztahů.	                          v něm	pohybují.	Dle	německé	socioložky	Martiny	Löw                          Koncepce	knihy	o korunovacích	byla	ovlivněna	  tak	můžeme	o prostoru	uvažovat	jako	o „souvztažném                       především	dvěma	teoretickými	východisky.	Zaprvé	  (us)pořádání	těl,	jež	jsou	v neustálém	pohybu,	čímž                       tím,	že	tyto	slavnostní	akce	nebyly	považovány	  stále	proměňují	i samotné	toto	(us)pořádání“.5	To                       primárně	za	prostředky	reprezentace	státní	nebo	  znamená,	že	prostor	se	utváří	také	v čase	a nelze	jej                                                               Tomáš Malý: „Antropologizovaná“ historie: Korunovace Madon v 18. století  49","dimensionally	delimited	area	but	also	as	a changeable	  phenomena	were	subsequently	analysed	individually.               variable	shaped	by	ideas	and	constructions.	Such	  One	chapter,	therefore,	examined	the	character	and               a relativistically	created	concept	assumes	that	  symbolism	of	the	space	where	the	coronations	were               space	–	any	space,	basically,	but	for	the	historian	  held.	The	written	and	iconographic	sources	made               the	public	space	is	the	most	important	–	is	created	  it	possible	to	reveal	the	purpose	and	significance               by	the	behaviour	of	the	people	who	move	within	it.	  of	the	holy	hills,	the	town	streets,	squares	and               According	to	the	German	sociologist	Martina	Löw,	we	  cathedrals,	not	only	based	on	historical	accounts               can	think	of	space	as	“the	correlative	arrangement	of	  or	other	written	testimonies,	but	also	by	following               bodies	which	are	in	constant	motion,	thus	constantly	  the	movements	of	people	in	these	places.	The               transforming	this	arrangement	itself”.5	This	means	  ceremonial	processions	were	particularly	revealing,               that	space	can	also	be	shaped	over	time	and	should	  which	–	for	example,	when	placed	within	the               not	be	thought	of	as	a rigid	‘container’	existing	  context	of	the	topography	and	social	structure	of	the               independently	of	social	and	material	relationships.	  town	–	highlighted	the	regional	social	relationships               The	historical	analyses	which	have	been	carried	out	  and	local	power	structures	(the	incorporated	and               from	this	perspective	have	thus	brought	a parallel	  ‘missing’	church	institutions,	the	owners	of	the               examination	of	the	physical	place/space	as	well	  houses	along	the	route).	The	movements	inside               as	its	construction	and	representation	on	the	part	  the	cathedral	had	their	own	social	level	(the	areas               of	the	recipients,	of	the	‘consumers	of	the	space’.	  where	some	people	were	allowed	to	enter)	and	the               Here	the	subject	of	research	becomes	the	place	as	  symbolism	linked	to	specific	places	(chapels,	altars               a physical	arrangement	of	space	in	which,	for	example,	  and	their	liturgical	use).	On	a more	general	level,	it               a coronation	takes	place,	as	well	as	the	meanings	  was	possible	to	decipher	the	symbolic	motif	of	the               which	were	ascribed	to	this	place	or	which	were	  route	as	one	of	the	most	important	elements	of	the               connected	to	it	in	terms	of	its	usual	purpose	and	  coronation	as	well	as	of	the	culture	of	the	time	as               operation.                                     a whole.	The	organization	of	the	public	space	during                  These	theoretical	concepts	significantly	   the	Marian	celebrations	and	its	practical	use	during               influenced	the	contexts	within	which	the	Marian	  the	processions	highlighted	the	theme	of	transition               coronations	were	set;	i.e.	whether	they	were	set	  and	the	beginning	of	a journey.	The	arches,	cathedral               within	these	and	not	any	other	(possible)	contexts.	  doors	and	fountains	were	linked	in	various	ways               The	first	part	of	the	book	looked	at	the	course	of	  (movements,	speeches)	to	the	issue	of	entrance:	into               the	whole	celebration,	compared	three	different	  the	town,	into	a sacred	space,	into	Christianity.	All               coronations,	and	attempted	to	define	the	structure	  of	these	barriers	in	the	form	of	places	and	buildings               of	the	events	and	their	essential	components.	These	  represented	a border	along	the	route	of	salvation,                                                              before	entering	into	the	proximity	of	the	sacred,               5   Löw, Martina: Raumsoziologie. Frankfurt am Main 2001, p. 131.  miraculous	object	of	the	cult.                50    Tomáš Malý: ‘Anthropologized’ history: the Madonna coronations of the 18th century","považovat	za	strnulý	„kontejner“,	existující	nezávisle	  domů	podél	trasy).	Pohyby	uvnitř	chrámů	měly                       na	sociálních	a materiálních	vztazích.	Historické	  svou	sociální	rovinu	(kam	smějí	které	osoby	vkročit)                       analýzy,	které	byly	doposud	pod	touto	optikou	  i symboliku	spojenou	s konkrétními	místy	(kaplemi,                       podniknuty,	přinášely	tedy	paralelní	zkoumání	  oltáři	a jejich	liturgickým	využitím).	V obecnější                       fyzického	místa/prostoru	i jeho	konstruování	  rovině	bylo	možné poodhalit	symbolický	motiv                       a reprezentování	ze	strany	recipientů,	„konzumentů	  cesty	jako	jeden	z podstatných	prvků	korunovací,                       prostoru“.	Předmětem	bádání	se	zde	stává	místo	coby	  ale	i tehdejší	kultury	vůbec.	Organizace	městského                       fyzické	prostorové	uspořádání,	v němž	se	například	  prostoru	během	mariánských	oslav	i jeho	praktické                       korunovace	odehrává,	stejně	jako	významy,	které	byly	  využití	při	průvodech	totiž	akcentovaly	téma                       tomuto	místu	připisovány	nebo	které	s ním	byly	spjaty	  přechodu,	počátku	cesty.	Brány,	dveře	chrámů	i kašny                       vzhledem	k obvyklému	účelu	a provozu.          se	v různých	projevech	(pohybech,	proslovech)                          Zmíněné	teoretické	koncepty	významně	       pojily	s otázkou	vstupu:	do	města,	do	sakrálního                       ovlivňovaly	to,	do	jakých	kontextů	byly	mariánské	  prostoru,	do	křesťanského	stavu.	Všechny	tyto	předěly                       korunovace	zasazovány;	resp.	to,	zda	byly	zasazeny	  v podobě	míst	a objektů	představovaly	hranici,	jíž	se                       právě	do	těchto	a nikoli	jiných	(možných)	kontextů.	  vstupovalo –	po	cestě	spásy –	do	blízkosti	posvátného,                       První	část	knihy	pojednávala	o průběhu	celé	   divotvorného	předmětu	kultu.                       slavnosti,	komparovaly	se	tři	vybrané	korunovace	  Další	část	knihy	přinášela	analýzu	toho,	do                       a vše	směřovalo	k definování	struktury	událostí	  jaké	míry	se	v korunovacích	zrcadlila	sociální                       a jejich	zásadních	součástí.	Tyto	jevy	pak	byly	dále	  hierarchie	nebo	dynamika	vztahů	uvnitř	městských                       jednotlivě	analyzovány.	Jedna	kapitola	tak	pojednala	  komunit.	Tyto	prestižní	a hojně	navštěvované                       o charakteru	a symbolice	prostorů,	kde	se	korunovace	  akce	samozřejmě	představovaly	dobrou	příležitost                       odehrávaly.	Dochované	písemné	i obrazové	prameny	  pro	reprezentaci	společenských	vrstev,	korporací                       umožňovaly	odhalovat	účel	i význam	svatých	hor,	  i jednotlivců.	Poté	byl	sledován	symbolický	význam                       městských	ulic,	náměstí	či	chrámů,	a to	nejenom	na	  korunovace	jako	rituálu,	a to	na	příkladu	tří	stěžejních                       základě	historických	pojednání	nebo	jiných	slovních	  rituálových	částí	události,	totiž	samotného	ritu                       vyjádření,	ale	i sledováním	pohybu	osob	v těchto	  korunování	obrazu,	biřmování	a zpovědí.	Za	pomoci                       místech.	Výmluvné	byly	zejména	slavnostní	průvody,	  studia	traktátů,	církevních	předpisů,	katechismů                       které	–	zasazeny	například	do	kontextu topografie	  a různých	typů	duchovní	literatury	bylo	možno                       a sociální	skladby	města	–	ukazovaly	na	regionální	  přemýšlet	o teologickém	rozměru	korunovací	–                       společenské	vztahy	i lokální	struktury	moci	   například	ve	vztahu	k závěrům	tridentského                       (začleněné	a „vynechané“	církevní	instituce,	majitelé	  koncilu	–	i o významech,	jež	byly	uvedeným	rituálům                                                                      připisovány	současníky.	Poslední	analytická	kapitola                                                                      knihy	se	týkala	divotvorných,	zázračných	obrazů.                       5   Löw, Martina: Raumsoziologie. Frankfurt am Main 2012,                          cit. s. 131.                                Zde	bylo	nicméně	nezbytné	promýšlet	konceptuální                                                              Tomáš Malý: „Antropologizovaná“ historie: Korunovace Madon v 18. století  51","Another	section	of	the	book	analysed	the	level	to	  specific	case	of	the	coronation	of	the	miraculous               which	the	coronations	reflected	the	social	hierarchy	  Madonnas	(icons),	the	time-specific	concept	of	the               or	dynamic	of	the	relationships	within	urban	  images	can	be	observed	and	how	they	were	used               communities.	These	distinguished,	well-attended	  in	the	context	of,	for	example,	re-Catholicization,               events	were	obviously	an	excellent	opportunity	  the	Counter-Reformation,	conversion,	or	forms	of               for	social	classes,	corporations	and	individuals	to	  worship;	and	subsequently	the	historical	memory	of               demonstrate	their	social	position.	Subsequently,	the	  the	images	,	including	legends	about	their	discovery               symbolic	importance	of	the	coronation	as	a ritual	  or	stories	about	their	miraculous	powers;	the	ways               was	examined,	based	on	three	key	ritual	points	of	  of	looking	at	an	image	based	on	theories	of	art	and               the	event	–	the	rite	of	crowning	the	image	itself,	the	  emotion	from	the	time;	or	how	the	Madonna	was               confirmation,	and	the	confession.	A study	of	the	  viewed	by	a specific	society.	All	of	these	aspects	were               treatises,	ecclesiastical	regulations,	catechisms	  part	of	an	imagination	which	could	have	also	shaped               and	various	types	of	spiritual	literature	allowed	  the	constructing	of	space	in	which	the	coronations               for	the	theological	dimension	of	the	coronation	  took	place,	and	which	could	have	been	–	together	with               to	be	considered	–	for	example,	in	relation	to	the	  ideas	about	space	or	social	structure	–	fundamentally               conclusions	of	the	Council	of	Trent	–	as	well	as	the	  important	for	influencing	the	emotions	and	motives	of               meanings	which	were	ascribed	to	these	rituals	by	  the	participants.               the	people	at	the	time.	The	final	analytical	chapter	  As	is	clear	from	the	previous	overview,	the               of	the	book	examined	the	miraculous	images.	Here,	  methodology	was	based	on	an	analysis	of	several               however,	it	was	necessary	to	continue	to	consider	  phenomena	which	were	examined	and	contextualized               conceptual	issues	beyond	the	border	of	the	definitions	  separately	and	formed	a kind	of	mosaic	of	partial               we	had	had	thus	far,	and	also	to	think	about	the	  explanations.	Usually	these	are	linked	into	one               imagination	connected	with	the	events	and	objects	in	  argument	or	a set	of	arguments	which	should	relate               space	rather	than	just	the	space	itself.	The	goal	was	to	  to	a more	general	phenomenon	that	goes	beyond	the               uncover	other	meanings	which	contemporaries	had	  event	itself.	In	the	case	of	the	Bohemian-Moravian               attributed	to	the	aforementioned	objects	of	veneration	  Madonna	coronations,	this	was	a definition	of	baroque               as	well	as	to	the	coronation.	If	we	think	of	early	  culture	as	a theme	relating	to	the	contemporary               modern	celebrations	as	rituals,	then	the	issue	of	the	  historiographical	narrative.	Czech	historians               imagination	will	constantly	emerge.	The	people	who	  presented	these	coronations	as	an	aspect	of	baroque               participated	in	these	events	had	their	own	ideas	about	  culture	characterized	by	several	basic	elements               the	world,	space	and	the	use	of	objects,	and	although	  such	as	a belief	in	miracles	and	a tendency	towards               these	ideas	cannot	be	denied	an	individual	dimension	  theatricality.	It	is historiography	that	provides	the               in	the	sense	of	a private	experience,	the	nature	of	the	  legitimacy	for	such	a generally	formulated	discussion,               event	gave	it	an	important	collective	dimension.	In the	  not	historical	reality	itself.	This	is	why	the	study	of	the                 52    Tomáš Malý: ‘Anthropologized’ history: the Madonna coronations of the 18th century","otázky	dále,	za	hranice	doposud	vymezených	    V případě	českomoravských	korunovací	Madon	šlo                       konceptů,	a uvažovat	také	o představách	spojených	  o definici	barokní	kultury,	tedy	o téma	vztahující                       s děním	a objekty	v prostoru,	nikoli	jen	s prostorem	  se	k současnému historiografickému	narativu.                       samotným.	Cílem	se	stalo	odkrytí	dalších	významů,	  Korunovace	byly českými	historiky	prezentovány	jako                       které	současníci	připisovali	jak	zmíněným	objektům	  fenomén	barokní	kultury,	která	se	vyznačuje	několika                       úcty,	tak	vlastním	korunovacím.	Uvažujeme-li	totiž	  základními	charakteristikami,	například	vírou                       o raněnovověkých	slavnostech	jako	o rituálech,	  v zázraky	a sklonem	k teatralizaci.	Legitimitu	takto                       problematika	imaginace	se	nutně	neustále	vynořuje.	  obecněji	formulované	diskusi	dává	historiografie,                       Lidé,	kteří	se	těchto	akcí	účastnili,	měli	své	představy	  nikoli	samotná	historická	skutečnost.	Proto	by                       o světě,	prostoru	i využitých	rekvizitách,	a jakkoli	  studium	stejného	fenoménu	v jiném	regionu	–                       těmto	představám	nelze	upřít	individuální	dimenzi	  například	v Itálii,	v zemích	bývalé	Rzeczypospolité                       ve	smyslu	privátní	zkušenosti,	povaha	akce	jim	  nebo	v Mexiku,	kde	se	korunovace	Madon	v 18.	století                       dávala	významný	kolektivní	rozměr.	V konkrétním	  odehrávaly	–	mohlo	vést	k jiné	závěrečné	diskusi,	jež                       případě	korunovací	divotvorných	Madon	(ikon)	tak	  by	akcentovala	specifická	historiografická	témata                       může	být	sledováno	dobově	specifické	pojetí	obrazů	  dané	země,	popřípadě	(při	volbě	komparativní                       a zacházení	s nimi,	například	v kontextu	rekatolizace,	  perspektivy)	témata	obecnějšího	rázu,	například                       protireformace,	konverze	nebo	podoby	uctívání;	dále	  metodologického.	Lišilo	by	se	zřejmě	i spektrum                       pak	historická	paměť	obrazů,	zahrnující	legendy	  dílčích	kontextů:	v Litvě	a na	Ukrajině	s jejich                       o jejich	nalezení	nebo	příběhy	o jejich	zázračných	  multikonfesijními	společnostmi	nebo	v Mexiku                       účincích;	způsoby	dívání	se	na	obraz	dle	dobové	teorie	  s kulturním	amalgámem	katolicismu	a původních                       umění	či	emocí;	anebo	místo	Madony	v myšlení dané	  zvyklostí	a představ	místního	obyvatelstva.                       společnosti.	Všechny	tyto	aspekty	byly	součástí	  Součástí	analýzy	byla	v podstatě	neustálá	reflexe                       imaginace,	která	mohla	utvářet	také	konstruování	  povahy	dochovaných	pramenů	a jejich	vztahu                       prostoru,	v němž	se	korunovační	slavnosti	odehrávaly,	  k nabízené	interpretaci.	Čtenář	je	tak	několikrát	nucen                       a která	měla	–	spolu	s představami	o prostoru	nebo	  vracet	se	kupříkladu	k tématu	rétoriky	barokních                       sociální	struktuře	–	podstatný	význam	pro	vyvolávání	  písemností,	k dobovému	pojetí	emocí,	k otázce	moci                       emocí	a motivací	účastníků.                    při	vytváření	stop	minulosti	nebo	k tomu,	jak	poznání                          Jak	je	z předchozího	přehledu	patrné,	postup	  zmíněných	aspektů	pozměňuje	výklad	historických                       práce	spočíval	v analýze	několika	fenoménů,	   fenoménů.	Takový	postup	samozřejmě	zatěžuje	text                       pojednaných	a kontextualizovaných	zvlášť	a tvořících	  odbočkami	a oslabuje	jeho	vyprávěcí	potenciál.	Jeden                       jakousi	mozaiku	dílčích	interpretací.	Ty	se	   z recenzentů	knihy	oprávněně	napsal,	že	to	není	příliš                       standardně	spojují	v jeden	argument,	resp.	soubor	  přívětivé	vůči	čtenáři.	Na	druhé	straně	každý	podobný                       argumentů,	jež	by	se	měl	vztahovat	k fenoménu	  pokus	může	přinášet	objevení	dalších	kontextů,	jež                       obecnějšímu,	přesahujícímu	samotnou	událost.	  mohou	být	podstatné	i pro	celkovou	interpretaci                                                               Tomáš Malý: „Antropologizovaná“ historie: Korunovace Madon v 18. století  53","same	phenomenon	in	a different	region	–	for	example,	  if	the	theory	of	emotions	and	their	theological               in	Italy,	the	Polish-Lithuanian	Commonwealth	or	in	  understanding	are	applied.	A constant	referral	to	the               Mexico,	where	Madonna	coronations	were	held	in	  sources	can	be	rewarding	also	for	other	reasons.	It               the	18th	century	–	could	lead	to	different	conclusions	  prevents	the	author	from	succumbing	to	the	rhetoric               which	would	emphasize	the	specific	historiographical	  of	the	documents	and	forces	them	to	carefully               themes	of	the	country	in	question,	or	(when	selecting	  consider	the	relationship	between	historical	reality               a comparative	perspective)	a more	general	theme	such	  and	the	original	authors	who	are	reporting	these	facts               as	a methodological	one.	Naturally,	the	spectrum	of	  to	us.	In	addition,	as	has	been	mentioned	above,	the               partial	contexts	would	differ;	in	Lithuania	or	Ukraine	  quantity	and	structure	of	the	sources	significantly               with	their	multidenominational	societies	or	in	Mexico	  influence	the	work’s methodological	limitations.               with	the	cultural	amalgamation	of	Catholicism	  The	aforementioned	Richard	J.	Evans	can	therefore               with	the	original	traditions	and	beliefs	of	the	local	  admit	in	his	book	about	the	Hamburg	epidemic	of               population.                                   1892	that	he	chose	an	interpretation	divided	into                  An	integral	part	of	the	analysis	was	basically	  various	phenomena	which	emerged	from	hypotheses               a continuous	reflection	on	the	nature	of	the	  and	statements	that	were	supported	by	the	source               sources	and	their	relationship	to	the	interpretation	  documentation.	Afterwards	it	was	clear	that	a purely               offered.	On	several	occasions,	therefore,	the	reader	  chronologically	based	interpretation	would	not	be	able               is	forced	to	return	to	the	theme	of	the	rhetoric	of	  to	satisfactorily	explain	the	causes	and	effects	of	the               baroque	documents,	the	concept	of	emotions,	the	  different	phenomena	and	processes	which	occurred               issue	of	power	when	creating	traces	of	the	past,	or	  concurrently	and	were	often	linked	by	intricate               how	an	interpretation	of	historical	phenomena	  relationships.6               can	be	changed	by	our	knowledge	of	these	aspects.	  On	the	other	hand,	it	is	necessary	to	be	aware	of               Naturally,	such	an	approach	burdens	the	text	with	  the	dangers	associated	with	the	above-mentioned               digressions	and	weakens	its	narrative	potential.	One	  approach.	Historical	papers	should	not	be	limited               reviewer	was	justified	in	writing	that	my	book	was	  to	a critical	analysis	of	the	sources	–	no	matter	how               not	particularly	reader-friendly.	On	the	other	hand,	  broadly	contextualized	–	which	is	often	the	case	with               such	an	attempt	might	lead	to	the	discovery	of	more	  interpretations	based	on	consistent	quantitative               contexts	which	could	be	of	great	importance	for	the	  research.	The	historian	also	has	to	take	responsibility               overall	interpretation	of	the	historical	phenomenon.	  for	the	fact	that	work	which	has	been	conceived	along               For	example,	in	the	case	of	the	baroque	celebrations,	  these	lines	is	characterized	by	the	specific	structure               historians	often	discussed	the	emotional	nature	  of	its	discourse:	the	historian	might	focus	on	the               of	various	aspects	of	life	at	that	time	as	being	of               fundamental	importance.	However,	these	aspects	do	  6   Evans, Richard J.: In Defence of History. London 2012,               not	appear	to	be	particularly	exaggerated	or	unique	  pp. 130–132.                 54    Tomáš Malý: ‘Anthropologized’ history: the Madonna coronations of the 18th century","studovaného	jevu.	V případě	barokních	slavností	se	tak	  a moci,	topice	a rétorice,	pojetí	času	a prostoru                       například	jako	zásadní,	historiky	často	pojednávaný	  nebo	nejrůznějším	dílčím	diskursům	(o ctnostech,                       fenomén	jevila	emocionalita	různých	projevů	   emocích,	obrazech	atd.).	To	je	jistě	nezbytné	pro                       tehdejšího	života.	Ta	se	však	v konfrontaci	s teorií	  historiografii,	nemusí	však	být	zcela	srozumitelné                       emocí	a jejich	teologickým	uchopením	nezdá	být	nijak	  pro	všechny	čtenáře.	Ostatně	využívané	analytické                       přemrštěnou	ani	specifickou.	Permanentní	reflexe	  kategorie	a argumenty	by	měly	být	voleny	tak,	aby                       pramenů	je	přínosná	také	z jiných	důvodů.	Udržuje	  odpovídaly	(aktuálnímu)	diskursu	historiografickému,                       autora	v dostatečné	bdělosti	vůči	podlehnutí	rétorice	  nikoli	antropologickému	nebo	sociologickému.                       písemností	a nutí	jej	důsledněji	uvažovat	o vztahu	mezi	  Jakkoli	je	třeba	považovat	mezioborovou	inspiraci                       historickou	skutečností	a původci	pramenů,	jež	nám	  v historiografii	za	nezbytnou	pro	další	rozvoj	oboru,                       o této	skutečnosti	referují.	Kromě	toho,	jak	už	bylo	výše	  je	dobré	se	vyvarovat	toho,	co	Michel	de	Certeau                       uvedeno,	množství	a struktura	dochovaných	pramenů	  pregnantně	popsal	jako	moment,	kdy	historiografie                       významně	ovlivňují	metodické	možnosti	práce.	Již	  pouze	„poskytuje	fakta,	která	je	možno	zasadit                       citovaný	Richard	J.	Evans	tak	může	přiznat,	že	ve	své	  do	přesných	souřadnic	podle	ekonomických,                       knize	o epidemii	v Hamburku	roku	1892	volil	výklad	  sociologických	či	psychoanalytických	teorií“,	což                       členěný	dle	různých	fenoménů,	jež	vyplynuly	mj.	z toho,	  může	vést	k tomu,	že	dějiny	budou	„ilustrovat	určitou                       jaké	hypotézy	a tvrzení	podporovaly	pramenné	doklady.	  jinde	definovanou	doktrínu“.7                       Poté	bylo	jasné,	že	čistě	chronologicky	vystavěná	  Ve	světle	uvedeného	se	domnívám,	že	knihu	lze                       interpretace	by	neposkytla	možnost	uspokojivě	vyložit	  považovat	–	podobně	jak	to	činil	Evans	–	za	„řadu                       příčiny	a následky	různých	fenoménů	a procesů,	jež	  kauzálních	vysvětlení“,	vystavěnou	na	dílčích                       probíhaly	zároveň	a byly	svázané	často	spletitými	  narativech.	V mém	případě	tyto	narativy	nejsou                       vztahy.6                                       příliš	„narativní“,	což	je	dáno	tím,	že	nejsou	založeny                          Na	druhé	straně	je	třeba	uvědomit	si	i nebezpečí	  na	přímém	vylíčení	příčin	a následků	jednotlivých                       vyplývající	z výše	uvedeného	postupu.	Historické	  aspektů	korunovací.	Pod	vlivem	antropologie                       pojednání	by	se	nemělo	omezit	na	kritickou	analýzu	  směřuje	výklad	spíše	k pochopení	těchto	událostí                       pramenů	–	jakkoli	široce	kontextualizovanou	–	  v kontextu	dobové	struktury	myšlení	(a jednání).	Zde                       k čemuž	výklad	vystavěný	například	na	důsledném	  se	pak	rodí	jedno	z kritických	úskalí	takové	analýzy                       kvantitativním	výzkumu	tenduje.	Historik	na	   a interpretace,	totiž	–	jak	podotkl	Giovanni	Levi	v úvaze                       sebe	také	musí	brát	zodpovědnost	za	fakt,	že	práce	  o mikrohistorických	studiích	–	že	nenabízí	jednoznačné                       koncipované	v tomto	duchu	se	vyznačují	specifickou	  a ucelené	syntetické	závěry	o určité	kultuře	nebo                       strukturou	diskursu:	mohou	se	věnovat	původcům	  koherentní	výklad	dějinné	skutečnosti,	ale	spíše                       historických	písemností	a jejich	sociální	pozici	  podněty	k dalšímu	promýšlení	historie,	včetně	nástrojů                         6   Evans, Richard J.: Na obranu historie. Praha 2019, s. 122–124.  7   Certeau, Michel de: Psaní dějin. Brno 2011, s. 119.                                                              Tomáš Malý: „Antropologizovaná“ historie: Korunovace Madon v 18. století  55","authors	of	the	historical	documents,	their	social	  conclusions	about	a specific	culture,	or	a coherent               position	and	power,	topic	and	rhetoric,	the	conception	  explanation	of	historical	fact.	Instead	it	offers               of	time	and	space,	or	a variety	of	partial	discourses	  stimuli	for	further	historical	research,	including	the               (on	virtues,	emotions,	images,	etc.).	This	is	certainly	  tools	required	for	its	analysis.8	Michel	de	Certeau               essential	for	historiography	but	it	might	not	be	  highlighted	this	when	he	wrote	that	as	a result	of               entirely	comprehensible	for	all	of	the	readers.	After	  using	the	methodological	instruments	of	other               all,	the	analytical	categories	and	arguments	should	be	  disciplines,	historians	“roam	around”	and	turn	to               chosen	to	be	in	line	with	historiographical	rather	than	  partial	issues,	and	in	their	analyses	they	no	longer               anthropological	or	sociological	discourses.	Although	  narrate	a story	of	what	happened	but	discuss	models               interdisciplinary	inspiration	should	be	considered	  (of	thinking,	behaviour)	without	them	capturing	an               necessary	for	the	development	of	the	discipline,	it	is	  overall	history	(in	the	sense	of	world	history).9	It               good	to	avoid	what	Michel	de	Certeau	aptly	described	  is	true	that	the	methodological	starting	points	and               as	the	point	where	historiography	merely	“provides	  methods	of	interpretation	presented	in	the	previous               facts	which	can	be	pigeonholed	according	to	economic,	  pages	do	not	guarantee	a synthetic	grasp	of	a whole               social	or	psychoanalytical	theories,”	that	could	lead	  culture.	Instead	they	could	supplement	or	amend               to	history	“illustrating	a certain	doctrine	defined	  a socio-historical	and	art-historical	interpretation.               elsewhere.” 7                                  It could	lead	to	symbols	being	revealed	which	are                  In	light	of	this	I would	say	that	my	book	–	like	  not	visible	from	other	perspectives:	for	example,               Evans’s –	is	a “series	of	causal	explanations”	built	on	  one	of	the	basic	motifs	of	the	Madonna	coronations               partial	narratives.	In	my	case	these	narratives	are	  is	the	path	motif,	i.e.	the	penitent	path	as	the	path               not	overly	‘narrativey’	because	they	are	not	based	  of	salvation	(via salutis),	which	demanded	an               on	a direct	description	of	the	causes	and	effects	of	  active	approach	from	the	person.	Or	there	could	be               individual	aspects	of	the	coronations.	Influenced	  a presentation	of	a society	which	was	constantly               by	anthropology,	the	interpretation	tends	more	  under	threat	(the	enemies	of	the	faith,	natural               towards	an	understanding	of	these	events	within	the	  disasters,	epidemics,	the	devil	and	sins),	though	there               context	of	the	structure	of	thinking	(and	behaving)	  was	basically	no	reason	for	this	from	a demographic               from	that	period.	However,	here	we	can	run	into	  perspective:	however,	this	was	the	origin	of	the	Virgin               one	of	the	critical	pitfalls	of	such	an	analysis	and	  Mary’s role	as	protector	and	guarantor	of	the	path               interpretation,	as	Giovanni	Levi	pointed	out	in	his	  to	salvation.	Finally,	it	is	also	possible	to	refine	an               work	on	microhistorical	studies	–	that	it	does	not	  interpretation	which	demonstrates	the	decisive	role               offer	unambiguous	and	comprehensive	synthetic                                                             8   Levi, Giovanni: On Microhistory. In: Burke, Peter (ed.): New               7   Certeau, Michel de: Psaní dějin [Czech tr. of L’Écriture de   Perspectives on Historical Writing. Cambridge 1991, pp. 93–113.                  l’histoire]. Brno 2011, p. 119.            9   Certeau, Michel de: Psaní dějin. Brno 2011, esp. pp. 85–96.                56    Tomáš Malý: ‘Anthropologized’ history: the Madonna coronations of the 18th century","používaných	k její	analýze.8	Na	tuto	věc	upozorňoval	  diskontinuitu	a otevřenost	výzkumu	i předmětu                       již	Michel	de	Certeau,	jenž	napsal,	že	v důsledku	  bádání	a dále	pak	příklon	k interpretacím	založeným                       využití	metodického	instrumentáře	jiných	disciplín	  na	rozboru	intencionálního	jednání	aktérů.	To	souvisí                       historikové	„těkají“	a odbočují	k dílčím	otázkám	a ve	  nejenom	s tzv.	objevením	subjektu	v dějinách,	ale	také                       svých	analýzách	již	nevyprávějí	příběh	o tom,	co	se	  se	ztrátou	důvěry	v kauzální	interpretace	vycházející                       stalo,	ale	diskutují	o modelech	(myšlení,	chování),	  z analýzy	anonymních	struktur	a nevědomých                       aniž	by	jim	šlo	o zachycení	celkových	dějin	(míněno	  procesů.	Co	se	týče	hermeneutického	přístupu,	jeho                       celosvětové	historie).9	Skutečně:	Metodologická	  zjevnou	slabinou	je,	že	pokud	se	koncentruje	pouze                       východiska	a způsoby	interpretace,	představené	na	  na	systém	symbolů,	resp.	významy	symbolů,	vede                       předchozích	stranách	nezaručují	syntetické	uchopení	  k nebezpečnému	redukcionismu	v poznávání	historické                       celé	kultury.	Mohou	spíše	doplnit	nebo	opravit	běžný	  skutečnosti.	Reinhard	upozorňuje	na	to,	že	v materiální                       sociálně-historický	a uměleckohistorický	výklad.	Může	  sféře	existují	artefakty,	jež	mají	v určitých	situacích                       dojít	k odhalení	symbolů,	jež	při	jiné	optice	nejsou	  výrazně	praktickou	funkci	–	například	pověstná                       patrné:	při	korunovacích	Madon	například	zásadního	  foucaultovská	(Magrittova)	dýmka	–	a nejsou	tedy	„ani                       motivu	cesty,	tj.	kajícné	cesty	jako	cesty	spásy	(via   diskursivním fenoménem, ani symbolem penisu“.10	Jakkoli                       salutis),	která	po	člověku	vyžadovala	aktivní	přístup.	  s Reinhardem	můžeme	polemizovat	v tom	smyslu,	že                       Anebo	prezentace	tehdejší	společnosti	jako	neustále	  dýmka	sice	nemusí	být	symbolem	penisu,	samotný                       ohrožované	(nepřáteli	víry,	živelními	pohromami,	  akt	kouření	dýmky	však	symbolickou	dimenzi	jistě                       epidemiemi,	ďáblem	a hříchy),	přestože	k tomu	  mít	může,	resp.	nemusí	být	například	jen	projevem                       z demografického	hlediska	v zásadě	nebyl	důvod:	odsud	  závislosti	na	tabáku,	problematičnost	redukování                       však	vyplývala	úloha	Panny	Marie	jako	ochranitelky	  světa	na	pouhé	texty	a z nich	vyvozované	symbolické                       a záruky	cesty	ke	spáse.	Konečně	doplnit	lze	i výklad,	  významy	není	radno	podceňovat.	Historická	fakta                       jenž	ukazuje	na	rozhodující	roli	aristokracie	a církve	  jistě	nemají	pouze	jazykovou	stránku,	a historickou                       při	utváření	tzv. barokní	kultury	ve	smyslu	produkce	  skutečnost	je	tedy	třeba	nahlížet	také	z perspektivy                       artefaktů	a recepce	idejí,	neboť	rozbor	korunovací	  praktického	zacházení	s historickými	artefakty	–                       umožňuje	poznat	složitější	spektrum	sociálních	  vyjádřeno	v metodologické	rovině	například	sloučit                       a kulturních	interakcí.                        přístupy	symbolické	antropologie	a teorie	praxe.	Tato                          Společně	s Wolfgangem	Reinhardem	můžeme	    otázka	je	již	dlouhou	dobu	součástí	historiografické                       shrnout,	že	mezi	charakteristické	znaky	prací	z oblasti	  reflexe	a neztrácí	nic	na	své	naléhavosti	ani	přitažlivosti.                       historické	antropologie	patří	orientace	na	nejednotnost,	  Zřejmě	je	s kulturními	dějinami	bytostně	spjata.                                                                       10  Reinhard, Wolfgang: Die Anthropologische Wende der                       8   Levi, Giovanni: On Microhistory. In: Burke, Peter (ed.): New   Geschichtswissenschaft. In: Týž: Geschichte als Anthropologie.                          Perspectives on Historical Writing. Cambridge 1991, s. 93–113.  Ed. Peter Burschel, Marie von Lüneburg. Köln – Weimar – Wien                       9   Certeau, Michel de: Psaní dějin. Brno 2011, zejm. s. 85–96.  2017, s. 169–192, cit. s. 176.                                                              Tomáš Malý: „Antropologizovaná“ historie: Korunovace Madon v 18. století  57","of	the	aristocracy	and	the	church	in	creating	baroque	  example,	Foucault’s (Magritte’s)	famous	pipe	–	and	are,               culture	in	the	sense	of	producing	artefacts	and	the	  therefore,	“neither a discursive phenomenon nor a phallic               reception	of	ideas,	due	to	the	fact	that	a study	of	the	  symbol”.10	Although	we	may	argue	that	the	pipe	doesn’t               coronations	allows	us	to	find	out	more	about	the	  need	to	be	a phallic	symbol,	though	the	act	of	smoking               complex	spectrum	of	social	and	cultural	interaction.  a pipe	may	have	a symbolic	dimension	–	i.e.	it	might                  Together	with	Wolfgang	Reinhard	we	can	     not	only	be	the	expression	of	an	addiction	to	tobacco               summarize	that	one	of	the	characteristic	signs	of	  –	the	problem	of	reducing	the	world	to	mere	texts	and               a historical-anthropological	work	is	a focus	on	the	  symbolic	meanings	should	not	be	underestimated.               disunity,	discontinuity	and	openness	of	the	research	  Historical	facts	certainly	do	not	only	have	a linguistic               and	the	subject	of	study,	and	then	the	tendency	  side,	while	historical	reality	also	has	to	be	looked               towards	interpretations	based	on	the	examination	of	  at	from	the	perspective	of	practically	dealing	with               the	actors’	intentional	behaviour.	This	not	only	relates	  historical	artefacts	–	in	methodological	terms	this               to	the	‘discovery	of	the	subject	in	history’,	but	also	to	  could	mean	combining	the	approaches	of	symbolic               the	loss	of	faith	in	causal	interpretations	based	on	an	  anthropology	and	the	theory	of	practice.	This	issue               analysis	of	anonymous	structures	and	unconscious	  has	long	been	part	of	historiographical	reflection	and               processes.	As	for	a hermeneutic	approach,	its	obvious	  has	lost	none	of	its	urgency	or	attraction.	Evidently	it               weakness	is	that	if	you	only	focus	on	a system	of	  is	intrinsically	linked	to	cultural	history.               symbols,	or	the	meaning	of	symbols,	this	leads	to               dangerous	reductionism	in	the	understanding	of	  10  Reinhard, Wolfgang: Die Anthropologische Wende               historical	reality.	Reinhard	stated	that	there	are	  der Geschichtswissenschaft. In: Idem: Geschichte als               artefacts	in	the	material	sphere	which	have	primarily	  Anthropologie. Ed. Peter Burschel, Marie von Lüneburg. Köln –                                                                Weimar – Wien 2017, pp. 169–192, cit. p. 176.               a practical	function	in	certain	situations	–	for                                     58    Tomáš Malý: ‘Anthropologized’ history: the Madonna coronations of the 18th century","DANIELA TINKOVÁ                        Trápení s Josefem Sebastianem aneb                         O knize, kterou jsem vůbec nechtěla psát                           The trouble with Josef Sebastian:                        A book I never wanted to write                                  Daniela Tinková (*1973) lectures	at	the	Institute	of	Czech	History	  Doc. Daniela Tinková, PhD. (*1973) přednáší	na	Ústavu	českých                       of	Charles	University’s Faculty	of	Arts	in	Prague.	Her	academic	  dějin	Filozofické	fakulty	Univerzity	Karlovy	v Praze.	Odborně                       work	focuses	mainly	on	the	social	and	cultural	history	of	the	  se	věnuje	především	sociálním	a kulturním	dějinám	českého                       Czech	and	European	Enlightenment.	In	her	research	and	teaching	  a evropského	osvícenství,	ve	své	badatelské	i pedagogické	práci                       work	she	also	takes	a broader	look	at	the	history	of	science	  se	zaměřuje	šířeji	také	na	dějiny	vědy	a medicíny	a moderní                       and	medicine	and	modern	European	historiography.	She	has	  evropskou	historiografii.	Je	autorkou	7	knih,	spoluautorkou                       written	7 books,	co-written	2	syntheses	and	2	series	including	  2 syntéz,	2	edic,	výběrově:	Hřích, zločin, šílenství v čase                       Sin, Crime and Madness in the Time of the Disenchantment of the   odkouzlování světa	(2004),	Revoluční Francie	(2009),	Tělo-věda-                       World (in	Czech,	2004),	Revolutionary France (in	Czech,	2009),	  stát (2010),	Jakobíni v sutaně	(2011),	Zákeřná Mefitis	(2012),	Bez                       Body, Science, State (in	Czech,	2010),	Jacobins in Cassocks	(in	Czech,	  zpěvu a bez zvonění.	Dekriminalizace sebevraždy mezi sekularizací                       2011),	The Insidious Mephitis	(in	Czech,	2012),	No Singing and No   a medikalizací (s T.	Liepoldovou	a T.	Malým,	v tisku,	2021),	podíl                       Ringing. The Decriminalization of Suicide between Secularization   na	syntéze	v rámci	Velkých dějin zemí Koruny české	(spoluautorka                       and Medicalization	(with	T.	Liepoldová	and	T.	Malý,	in	press,	in	  dílů	XIa,	b)	1792–1860).	Překlady	a edice:	Zrození občana. Antologie                       Czech,	2021).	She	contributed	to	a synthesis	as	part	of	the	Large   dokumentů z Francouzské revoluce (2015)	a Fakta a poznámky                       History of the Lands of the Bohemian Crown	(in	Czech,	co-author	  k mému budoucímu nekrologu. Paměti pražského lékaře J. T. Helda                       of	part	XIa,	b)	1792–1860).	Translations	and	series:	The Birth of   (2017).	Publikovala	množství	odborných	článků	v odborných                       the Citizen. An Anthology of Documents from the French Revolution	  periodicích	českých	i zahraničních.                       (in	Czech,	2015)	and	Facts and Notes for my Future Obituary.                       Memoirs of the Prague physician J. T. Held	(in	Czech,	2017).	She                       has	published	a large	number	of	specialist	articles	in	Czech                       and international journals.                                                                                                                59","I first	met	Josef	Sebastian	in	2008.          And	then	I was	sitting	in	the	Moravian	Archive	in                                                              Brno-Bohunice	beside	a large	window	with	the	rain               Actually,	that	wasn’t	the	very	first	meeting.	I had	  pounding	against	it,	staring	in	disbelief	at	the	pile	of               previously	been	drawn	to	a study	from	the	mid-20th	  papers	spread	out	in	front	of	me.               century	by	the	Brno	historian	Michael	Vaňáček               dedicated	to	admirers of the French Revolution among   “In	the	political	and	moral	world,	revolutions	are               the clergy in the Znojmo region.	It	is	rare	enough	to	  as	necessary	as	a storm	and	foul	weather	are	in               find	revolutionary	sympathisers	among	the	Catholic	  nature.”               clergy,	but	the	fact	that	this	story	was	also	set	in	my               native	region	meant	that	I couldn’t	ignore	it.	However,	  “If	Louis’s head	remains	in	place,	then	the	whole               I’d	never	wanted	to	get	involved	in	ecclesiastical	  Republic	is	merely	a house	of	cards...”               history	and	in	any	case	this	was	only	of	marginal               interest.	In	the	spring	of	2009,	my	friend	Jarda	  “A man’s midriff	could	burst	at	the	thought	that               from	the	Catholic	Theological	Faculty	and	I were	  someone	educated	by	Dobrovský	should	be	forcibly               organizing	the	biennial	for	the	Czech	Society	of	18th	  silenced	according	to	the	principles	of	the	Roman               Century	Studies,	which	we	decided	would	focus	on	  Curia!	As	long	as	one	can	masterfully	play	the	role               the	Catholic	Enlightenment.	We	were	working	with	  of	a Pharisee,	one	is	a respected	member	of	the               our	friend	Claire	on	a project	about	the	dissemination	  church…”               of	information	on	the	French	Revolution	and	so               it	occurred	to	me	that	I could	have	a closer	look	at	  “Whine	and	crawl	just	as	our	ecclesiastical               these	troublesome	south-Moravian	priests	and	thus	  superiors	want…”               connect	the	theme	of	the	biennial	with	that	of	my	own               research.	This	would	also	satisfy	the	curiosity	which	  What,	was	this	really	in	the	text?	Incredulous,               is	always	awoken	in	me	by	such	‘red	priests’.	There	  I reached	for	my	German	dictionary.	Whine,               was	no	doubting	though	that	it	would	be	in	the	form	  crawl,	that	was	right.	“Woe	unto	me	and	all	those               of	a brief	paper,	as	such	a marginal	issue	was	certainly	  unfortunates	like	me!”               not	allowed	to	divert	me	from	my	central	theme	of	the   That	was	a fatal	encounter.	It	was	love	from	that               dissemination of information on the French Revolution,   moment	on.	I could	see	vividly	in	front	of	me	three               propaganda	strategies	and	the	formation	of	public	  young	seminarians	listening	intently	to	their	teacher	–               opinion	which	I wanted	my	book	to	be	about!	Anyway,	  tall,	elegant,	with	piercing	blue	eyes	–	as	he	introduces               I said	to	myself,	his	‘ideas’	will	no	doubt	be	naïve	and	  them	to	the	philosophy	of	Immanuel	Kant.	He	is	just               predictable.	What	could	a village	priest	at	the	other	  over	thirty	and	his	name	is	Josef	Dobrovský.	And	the               end	of	the	world,	as	the	Znojmo	region	was	at	the	time,	  three	friends,	Jakob	Böhm,	Jakub	Čermák	and	Josef               know	about	the	French	Revolution!              Sebastian	Lang,	who	had	gathered	from	various                 60    Daniela Tinková: The trouble with Josef Sebastian: A book I never wanted to write","S Josefem	Sebastianem	jsem	se	seznámila	v roce	2008.  „Revoluce	jsou	v politickém	a morálním	světě	stejně                                                                        nezbytné	jako	bouře	a nečas	v přírodě.“                       Vlastně	to	nebylo	úplně	první	setkání.	Už	dříve	mne                       zaujala	jedna	studie	brněnského	historika	Michaela	  „Dokud	bude	Ludvíkova	hlava	stát	na	svém	místě,                       Vaňáčka	z poloviny	minulého	století	věnovaná	    je celá	Republika	jen	domeček	z karet…“                       obdivovatelům Francouzské revoluce mezi klérem                       na Znojemsku.	Sympatizanti	revoluce	v prostředí	  „Bránice	může	člověku	prasknout	při	myšlence	na                       katolických	kněží	je	rarita	sama	o sobě,	navíc	se	  to,	že	muži	vzdělávaní	Dobrovským	mají	podle                       příběh	odehrával	v mém	rodném	kraji,	nemohla	jsem	  principů	římské	kurie	násilím	umlknout!	Dokud                       ho	přehlédnout.	Ale	církevními	dějinami	jsem	se	  umí	člověk	pěkně	mistrovsky	hrát	roli	farizeje,	je                       nikdy	zaobírat	nechtěla	a vůbec,	stejně	to	je	prostě	  respektovaným	členem	církve…“                       taková	marginálie.	Na	jaro	2009	jsme	s kamarádem                       Jardou	z Katolické	teologické	fakulty	připravovali	  „Kňučet,	plazit	se	tak,	jak	to	chce	naše	církevní                       bienále	České	společnosti	pro	výzkum	18.	století,	které	  vrchnost…“                       jsme	hodlali	věnovat	katolickému	osvícenství.	Protože                       jsme	měly	tehdy	s kamarádkou	Claire	projekt	na	téma	  Cože,	tohle	je	opravdu	v textu?	Nevěřícně	běžím	do                       šíření	informací	o Francouzské	revoluci,	tak	mne	  příručky	pro	německý	slovník.	Kňučet,	plazit	se,	bude                       napadlo,	že	bych	se	na	ty	jihomoravské	zlobivé	faráře	  to	tak.	„Běda	mně	a všem	nešťastným,	jako	jsem	já!“                       mohla	podívat	trochu	blíž	a spojit	tím	téma	bienále	  To	setkání	bylo	fatální.	Od	toho	momentu	to	byla                       s tématem	vlastního	zkoumání.	A ukojit	tak	zvědavost,	  láska.	Úplně	živě	jsem	před	sebou	viděla	tři	mladé                       kterou	ve	mně	takoví	„rudí	kněží“	probouzeli.	Ale	  seminaristy,	jak	se	zaujetím	poslouchají	svého	učitele,                       samozřejmě	jen	formou	stručného	referátu,	taková	  vysokého,	elegantního,	s pronikavýma	modrýma                       marginálie	mne	rozhodně	nesmí	odvádět	od	      očima,	jak	je	zasvěcuje	do	filozofie	Immanuela                       kruciálního	tématu	šíření	informací	o Francouzské	  Kanta.	Je	mu	málo	přes	třicet	a jmenuje	se	Josef                       revoluci,	strategií	propagandy	a formování	veřejného	  Dobrovský.	A tři	přátelé,	Jakob	Böhm,	Jakub	Čermák                       mínění,	kterému	chceme	věnovat	knihu!	Stejně,	  a Josef	Sebastian	Lang,	kteří	se	sešli	z různých                       říkala	jsem	si,	budou	ty	jejich	„myšlenky“	naivní	  koutů	moravskoslezské	země	–	první	ze	slezského                       a předvídatelné.	Co	tak	asi	může	vědět	nějaký	  Bohumína,	druzí	dva	z jižní	Moravy	–	z Moravských                       venkovský	farář	na	kraji	světa,	jakým	Znojemsko	už	  Budějovic	a Pavlova,	sní	o povolání	osvícených	„učitelů                       tehdy	bylo,	o Francouzské	revoluci!            lidu“,	Volkslehrer.	A pak	je	čekají	jen	tři	venkovské                          A pak	jsem	seděla	v budově	Moravského	zemského	  fary	rozeseté	po	někdejším	Znojemském	kraji,	jedna                       archivu	v Brně-Bohunicích,	u vysokého	okna,	do	  na	svazích	Vysočiny,	druhá	u Dyje,	dnes	už	na	dně                       kterého	zběsile	bušil	déšť,	a nevěřícně	zírala	do	vějíře	  Vranovské	přehrady,	třetí	u samé	hranice	s Dolním                       papírů,	které	se	přede	mnou	vršily	na	stole.	  Rakouskem.	Většina	lidí	tu	žije	v baroku,	má	ráda                                                 Daniela Tinková: Trápení s Josefem Sebastianem aneb O knize, kterou jsem vůbec nechtěla psát  61","corners	of	Moravia-Silesia	–	the	first	from	Silesian	  margins.	Just	one	brief	paper	and	then	quickly	return               Bohumín,	the	other	two	from	Moravské	Budějovice	  to	the dissemination of information and	public hygiene!               and Pavlov	in	south	Moravia	–	dream	of	becoming	  The	biennial	was	held	in	the	empire	rooms	of               enlightened	‘teachers	of	the	people’	or	Volkslehrer.	  the	Kinský	Summer	Palace,	where	the	atmosphere               But	all	that	awaits	them	are	three	village	parishes	  was	convivial	as	always	and	my	troublesome	priests               scattered	across	the	local	Znojmo	region,	one	on	the	  were	entertaining.	My	friend	Tomáš	from	Brno,	who               slopes	of	the	Vysočina,	the	second	by	the	River	Thaya	  specializes	in	ecclesiastical	history,	told	me	it	would               (today	at	the	bottom	of	the	Vranov	Dam),	and	the	third	  be	worth	having	a look	at	the	collections	of	the	Brno               on	the	border	with	Lower	Austria.	Most	people	there	  episcopacy	and	the	Olomouc	archbishopric	as	I would               were	still	living	in	the	Baroque	era	with	their	magical	  definitely	find	lots	of	material	on	Lang	and	his	friends.               traditions	that	even	Tridentine	Catholicism	had	to	  And	it	would	make	for	a great	book	as	well.	Good               accept	with	the	greatest	of	misgivings.	And	what	did	  Lord,	a book	from	such	trivial	material,	and	I’d	have               the	pupils	of	Dobrovský	and	Kant	make	of	this?	“Of	  to	research	ecclesiastical	material	to	boot	–	there	was               course	I have	to	slog	a lot…	If	you	want	to,	you	can	  no	chance.	Now	I have	to	focus	on	the	dissemination of               at	least	experiment	with	the	oxen,	bulls	and	cattle	–	  information, propaganda strategies and the formation of               there’s no	shortage	of	them	here.”             public opinion!	Moreover,	I still	have	a grant	for	forming                  At	the	very	end	of	the	world,	in	Lukov	(previously	  public hygiene. All	serious	themes.	Just	one	or	two	more               the	German	village	of	Luggau),	which	I needed	a pass	  trips	to	Brno	to	complete	the	written	version	of	the               to	visit	during	my	childhood,	is	the	sober	and	simple	  paper	and	then	finito…               Church	of	St	Giles.	On	the	first	day	of	1803,	as	the	bells	  The	boxes	pile	up.	Brno,	Olomouc,	Rajhrad…	A-ha,               tolled,	contrary	to	all	the	long-standing	traditions	  so	the	‘Lukov	mass’	was	not	the	young	priest’s first               a young	priest	dressed	in	civilian	clothes	ascended	  controversial	act.	And	wouldn’t	you	know	it,	he	was               to	the	pulpit	to	announce	the	overthrowal	of	the	  already	a rebel	while	studying	in	Olomouc,	plus               manorial	nobility	–	the	Polish	prince	Mniszek	–	and	  there	were	subsequent	conflicts	during	the	pastoral               to	preach	to	his	flock	about	human	rights	and	the	  visitations.	And	a house	search	following	the	‘New               abolition	of	the	hated	serfdom.	It	is	Josef	Sebastian	  Year’s address’	turned	up	dozens,	perhaps	hundreds               Lang,	already	known	as	a ‘notorious	customer’	to	the	  of	letters	at	the	Lukov	parish.	About	the	church.               ecclesiastical	authorities	–	the	official	correspondence	  About	religion.	About	freedom.	About	the	French               describes	him	as	“that	restless	priest”.	He	is	  Revolution…	And	even	two	theological-philosophical               immediately	arrested	and	taken	to	Znojmo	and	then	to	  treatises	–	the	Rousseau-esque	Confessions of               Brno.	And	then	it	happens	in	quick	succession	–	Böhm	  a Moravian Vicar and	the	Kantian	On the Sixth               is	arrested	and	Čermák	is	arrested.	           Commandment.                  The	main	thing	is	not	to	be	overwhelmed	by	it	  Brno,	Olomouc,	Rajhrad,	but	also	Vienna,	the	files               all.	It’s easy	to	be	seduced	by	such	curiosities	on	the	  of	police	minister	Pergen,	destroyed	in	a fire	at	the                 62    Daniela Tinková: The trouble with Josef Sebastian: A book I never wanted to write","své	magické	zvyky,	které	i potridenský	katolicismus	  církevních	materiálů,	no	to	ani	náhodou.	Teď	musím                       musel	přijímat	jen	s největšími	rozpaky.	A co	na	to	  hlavně	pracovat	na šíření informací, strategiích                       žáci	Dobrovského,	žáci	Kantovi?	„Samozřejmě	dělám	  propagandy a formování veřejného mínění!	No	a to                       různé	štrapáce…	Když	člověk	chce,	může	tady	dělat	  mám	ještě	grant	na	formování veřejné hygieny.	Samá                       aspoň	pokusy	na	volech,	býcích	a krávách,	kterých	je	  vážná	témata.	Už	jen	jedna-dvě	cesty	do	Brna,	abych                       tu	spousta.“                                   dokončila	písemnou	verzi	referátu,	a šlus…                          Na	úplném	konci	světa,	v Lukově,	kdysi	německé	  Kartony	se	kupí.	Brno,	Olomouc,	Rajhrad…	Aha,                       obci	Luggau,	kam	se	v časech	mého	dětství	smělo	  ona	ta	„lukovská	mše“	není	první	exces	mladého	kněze.                       jen	na	propustku,	stojí	kostel	svatého	Jiljí,	střídmý	  Jako	rebel	se,	vida,	projevoval	už	za	olomouckých                       a prostý.	První	den	roku	1803	tam	při	dunění	zvonů	  studií	a konflikty	měl	později	i při	vizitacích.                       vystoupal	mladý	kněz,	proti	všem	zvyklostem	oděn	  A domovní	prohlídka	po	„novoročním	projevu“	pak                       v civilním,	na	kazatelnu,	aby	prohlásil	vrchnost	–	  odhalí	na	lukovské	faře	desítky,	možná	stovky	dopisů.                       polského	knížete	Mniszka	–	za	svrženou;	aby	svým	  O církvi.	O náboženství.	O svobodě.	O francouzské                       ovečkám	začal	kázat	o lidských	právech,	o zrušení	  revoluci…	A dokonce	dvě	teologicko-filozofická                       nenáviděné	roboty.	Je	to	Josef	Sebastian	Lang,	pro	  pojednání	–	rousseauovské	Vyznání moravského vikáře                       církevní	orgány	už	dávno	„známá	firma“,	úřední	  a kantovské	O šestém přikázání.                       korespondence	o něm	hovoří	jako	o „tom	neklidném	  Brno,	Olomouc,	Rajhrad,	ale	také	Vídeň,	akta                       knězi“.	Je	okamžitě	zatčen	a převezen	do	Znojma,	pak	  policejního	ministra	Pergena,	poničená	požárem                       do	Brna.	A pak	to	jde	rychle,	zatčení	Böhma,	zatčení	  justičního	paláce	v roce	1927.	Protože	se	tehdy	ještě                       Čermáka.                                       nesměl	v archivu	používat	fotoaparát	a já	marně                          Hlavně	se	tím	nenechat	zahltit.	Lákavým	    upozorňovala	pracovníky,	že	po	prolistování	kartonu                       marginálním	kuriozitám	člověk	propadne	snadno.	  jim	vrátím	jen	krabici	plnou	popela,	byla	jsem	nejen                       Prostě	jedna	stručná	studie	a pak	honem	zpátky	  první,	ale	také	poslední	čtenářkou	„langovské“	složky                       k Šíření informací	a Veřejné hygieně!          v policejní	agendě.                          Bienále	jsme	pořádali	v empírových	           Do	jedné	studie	se	najednou	nějak	všechno	nevešlo.                       prostorách	Letohrádku	Kinských,	atmosféra	byla	  Byla	dokončená,	odevzdaná,	jakžtakž	ucelená,	ale                       přátelská	a příjemná	jako	vždycky	a zlobiví	kněží	  trčelo	z ní	víc	neviditelných	otazníků	než	viditelných,                       pobavili.	Kamarád	Tomáš	z Brna,	který	se	zabývá	  uklidňujících	teček,	jimiž	jsem	uzavírala	vývody,                       církevními	dějinami	a zbožností,	mi	radil,	abych	  které	byly	spíš	otázkami	než	odpověďmi.	Do	kterých                       se	určitě	podívala	do	fondů	brněnského	biskupství	  kompetencí	–	církevních	či	světských	–	vlastně	náležel                       a olomouckého	arcibiskupství,	že	tam	jistě	k Langovi	  kněz	podezřelý	z „politického“	zločinu?	Jak	se	tehdy                       a jeho	přátelům	najdu	hodně	materiálů.	A vůbec,	že	  vůbec	měnil	vztah	mezi	církevní	a světskou	mocí?                       by	z toho	byla	pěkná	kniha.	–	Probůh,	kniha,	z takové	  Jak	to,	že	se	lukovští	poddaní	tak	ochotně	přidali	na                       marginálie,	a ještě	kvůli	tomu	muset	do	nějakých	  stranu	svého	vzbouřeného	faráře	a začali	odmítat                                                 Daniela Tinková: Trápení s Josefem Sebastianem aneb O knize, kterou jsem vůbec nechtěla psát  63","Palace	of	Justice	in	1927.	In	those	days	you	were	not	  In	relation	to	the	Lukov	serfs	it	would	be	worth               allowed	to	use	a camera	in	the	archives,	so	I vainly	  looking	at	the	material	from	the	Vranov	estate…	What               point	out	to	the	staff	that	having	gone	through	the	  actually	happened	there?	Well,	it	turned	out	that               files	I would	only	return	them	a box	full	of	ash.	And	  at	the	start	of	the	1790s,	an	enterprising	provincial               so	I was	both	the	first	and	last	person	to	see	the	‘Lang’	  lawyer,	Josef	Hilgartner,	purchased	the	indebted               police	files.                                 Althann	estate	and	began	to	cut	down	the	forests	and                  Suddenly	not	everything	would	fit	into	one	  establish	a new	village	and	ceramics	works.	This	led               study.	It	had	been	completed,	submitted,	it	was	fairly	  to	the	redemption	of	the	corvée	as	laid	out	by	the               coherent,	but	there	were	more	invisible	question	  old	‘Raab	System’	and	later	the	Josephine	Urbarial               marks	than	visible	ones,	the	full	stops	at	the	end	of	  Regulation:	for	Hilgartner,	money	and	paid	work               the	conclusions	led	to	more	questions	than	answers.	  were	more	valuable	than	soulless	compulsory	field               Into	whose	jurisdiction	–	ecclesiastical	or	secular	–	  labour.	However,	when	Hilgartner	sold	the	flourishing               did	a priest	suspected	of	a ‘political’	crime	actually	  estate	to	the	Polish	prince,	Mniszek,	an	aristocrat               fall?	How	did	the	relationship	change	between	the	  of	the	‘traditional’	mould,	the	corvée	was	returned               ecclesiastical	and	secular	authorities	at	that	time?	  along	with	other	hated	attributes	of	serf	dependency               Why	did	the	Lukov	serfs	so	willingly	take	the	side	of	  which	the	Vranov	subjects	had	not	experienced               their	rebellious	priest	and	begin	to	refuse	the	corvée?	  before.	Lang’s performance,	the	‘overthrowal’	of	Count               What	was	special	about	the	Vranov	estate	that	made	  Mniszek,	the	abolition	of	the	corvée,	as	well	as	the               them	so	dissatisfied?	What	were	the	channels	which	  resistance	of	the	people	of	Lukov	could	thus	be	seen               supplied	Lang	and	his	friends	with	information	which	  in	a completely	different	and	more	comprehensible               would	have	been	censored	at	the	time?	What	were	they	  light.	The	search	for	the	channels	of	information	also               reading	that	gave	them	such	an	impressively	broad	  revealed	previously	unknown	sources:	they	read	peer-               overview	of	global	(and	French)	events	as	well	as	of	  reviewed	journals	which	provided	comprehensive               contemporary	literature	–	including	books	which	  content	and	evaluations	of	philosophical	and	‘political’               were	not	even	officially	permitted	on	Habsburg	soil?  publications	which	were	otherwise	inaccessible,	and                  But	there	were	also	more	marginal	issues	here.	  books	were	also	smuggled	out	of	Vienna.               Where	and	when	was	Lang	actually	born	and	where	  The	pieces	of	the	mosaic	were	gradually	coming               and	when	did	he	die?	I lost	his	elusive	trail	in	the	cells	  together.	The	queue	of	‘enemies’	who	led	the               of	Mírov	Prison…	Such	a trivial	detail	which	anchors	  investigation	also	began	to	show	their	true	colours.               everyone	in	time,	and	meanwhile	‘my’	Lang	was	  What	kind	of	horrible	obscurantists	did	Lang	and	his               only	hazily	drifting	around	the	1790s	and	1800s.	This	  friends	actually	have	to	confront?	Undoubtedly	some               detective	work	led	me	to	the	registries	in	picturesque	  amalgamation	of	the	throne	and	altar,	exponents	of               Pavlov	and	Prostějov,	where	at	forty-four	a worn-out	  state	Franciscan	power,	definitely	staunch	aristocratic               Lang	was	to	die.                               anti-Josephinists	in	conjunction	with	high-placed                 64    Daniela Tinková: The trouble with Josef Sebastian: A book I never wanted to write","robotu?	Co	zvláštního	se	dělo	na	vranovském	panství,	  neznali.	Langovo	vystoupení,	„sesazení“	hraběte                       že	se	cítili	nespokojení?	Kudy	vlastně	putovaly	  Mniszka	a zrušení	roboty	i vzdor	lukovských	se                       informační	kanály,	které	Langovi	a jeho	přátelům	  tak	dostaly	do úplně	jiného,	pochopitelnějšího	úhlu                       umožňovaly	přístup	k informacím,	na	nichž	přece	  pohledu.	Také	pátrání	po	zdroji	vědomostí	odhalovalo                       tehdy	spočívaly	cenzurní	zákazy?	Co	vlastně	vůbec	  dosud	netušené	informační	kanály:	od	sledování                       četli,	odkud	čerpali	tak	neuvěřitelně	velký	přehled	  recenzních	časopisů,	které	přinášely	zevrubné                       nejen	o světových	(a francouzských)	událostech,	ale	  obsahy	a hodnocení	těžko	dostupných	filozofických                       i o soudobé	literatuře	–	včetně	té,	která	se	na	území	  i „politických“	titulů,	až	po	pašování	zakázaných	knih                       habsburské	monarchie	oficiálně	nesměla	vyskytovat?  z Vídně.                          Ale	byly	i tu	i marginálnější	otázky.	Kdy	a kde	se	  Kamínky	v mozaice	se	pomalu	skládaly.	Začala	se                       vlastně	Lang	narodil	a kdy	a kde	zemřel?	Jeho	těžce	  vybarvovat	i fronta	„nepřátel“,	kteří	vedli	vyšetřování.                       vyčenichané	stopy	se	mi	ztrácely	v celách	mírovské	  Co	za	hnusné	tmáře	to	vlastně	měli	Lang	a jeho	přátelé                       věznice...	Taková	drobnost,	která	ovšem	dává	  před	sebou?	Bezpochyby	nějaká	aglutinace	trůnu                       každému	určité	zakotvení	v čase,	a „můj“	Lang	zatím	  a oltáře,	exponenti	státní	františkovské	moci,	určitě                       jen	vágně	plul	v prostoru	devadesátých	a nultých	let	  přesvědčení	aristokratičtí	antijosefinisté,	v symbióze                       18.	a 19.	století.	Práce	takřka	detektivní	mne	zavedla	  s vysoce	postavenými	preláty	protijosefínského                       až	do	matrik	malebného	Pavlova	a také	do	Prostějova,	  zaměření,	v boji	proti	francouzskému	švindlu	svobody.                       kde	vyčerpaný	čtyřiačtyřicetiletý	Lang	svou	životní	  Nebo	ne?	–	Vždyť	ono	to	nakonec	vypadá,	že	ta                       pouť	dokonal.                                  tmářská	kavalerie	zdaleka	není	jednotná.	Prezident                          K situaci	lukovských	poddaných	by	bylo	dobré	  gubernia	je	bývalý	přesvědčený	josefinista	a osvícenec;                       podívat	se	do	materiálů	vranovského	velkostatku…	Co	  policejní	ředitel	–	bývalý	zednář,	nyní	pověřený                       se	tam	vlastně	dělo?	A opravdu,	ukázalo	se,	že	když	na	  dozorem	nad	zednáři.	Očividně	se	snaží	vyrvat	mladé                       počátku	devadesátých	let	18.	století	koupil	zadlužené	  kněze	ze	spárů	klerikální	moci,	aby	jí	ukázali,	že	stát                       althannské	panství	podnikavý	zemský	advokát	Josef	  má	navrch.	A biskup	a arcibiskup	dávají	světské	moci                       Hilgartner	a začal	zde	kácet	lesy,	zakládat	nové	obce	  najevo,	že	své	lidi	si	zkrátka	potrestají	dobře	sami.                       a například	keramickou	továrnu,	docházelo	k výkupu	  Možná	i proto,	že	je	vlastně	potrestat	nechtějí.	Určitě                       z roboty	v intencích	starších	raabizačních	tendencí	  nechtějí,	aby	byli	stíháni	jako	političtí	zločinci,	jak                       i pozdějšího	josefínského	urbariálního	patentu:	pro	  naznačuje	světská	moc	a jak	si	přeje	policejní	ministr                       Hilgartnera	byly	cennější	peníze	a placená	práce	  Pergen.	Nejde	o politické	delikty,	ale	o delikty	svědomí,                       než	bezduchá	polní	robota.	Když	však	Hilgartner	  které	se	–	s výjimkou	Langa	–	neprojevovaly	veřejně.                       prosperující	velkostatek	prodal	polskému	hraběti	  Stačí	napomenutí,	přesazení	na	jinou	faru.	Langa,                       Mniszkovi,	aristokratovi	„tradičního“	ražení,	  který	je	jistě	duševně	nemocný,	umístí	do	zařízení                       vrátila	se	robota	a s ní	i další	nenáviděné	atributy	  pro	pomatené	kněze.	To	je	linie,	kterou	vede	církevní                       poddanské	závislosti,	které	už	vranovští	poddaní	  představenstvo.	Takže	jak	to	je?	Stát	a církev	dost                                                 Daniela Tinková: Trápení s Josefem Sebastianem aneb O knize, kterou jsem vůbec nechtěla psát  65","prelates	of	a similar	anti-Josephine	disposition	in	the	  known how much of a Protestant sympathizer Dobrovský               struggle	against	fraudulent	French	freedom.    was and how he was inspired by Protestant biblical                  Or	perhaps	not?	For	in	fact	it	appears	that	this	  critiques? We even have here works by F. Barth which had               obscurantist	cavalry	was	very	far	from	united.	The	  much in common with deism.)	But	also…	Kant	and	the               president	of	the	province	was	a staunch	Josephinist	  lengthy	explanations	which	would	be	required	for	the               and	enlightener;	the	police	director	–	a former	  young	alumni.	And	then	Montesquieu	and	probably               mason	now	in	charge	of	supervising	the	masons.	  Rousseau	as	well.	But	then	the	young	priests	are               Evidently,	he	is	trying	to	snatch	young	priests	from	  confronted	with	the	completely	different	reality	of	the               the	clutches	of	clerical	power	to	show	that	the	state	  south	Moravian	countryside.	Long	debates	on	celibacy               has	the	upper	hand,	while	the	bishop	and	archbishop	  which	had	already	begun	at	the	seminary.	Although               are	demonstrating	to	the	secular	authorities	that	  Dobrovský’s seminar	for	the	Olomouc	students	on               they	are	capable	of	punishing	their	own	people	  Gamophile	and	Coelebs	is	more	sympathetic	towards               themselves.	Perhaps	that	is	why	they	don’t	actually	  Coelebs,	the	‘moral	score-line’	is	a draw.	What?               want	to	punish	them.	They	definitely	don’t	want	  They actually debated and discussed these things in               them	to	be	prosecuted	as	political	criminals,	as	the	  a Catholic seminary? Shut	off	within	schools	and	then               secular	authorities	indicate	and	as	the	police	minister	  in	seminaries	–	in	a male	–	boys’	environment.	And               Pergen	wishes.	These	are	not	political	offenses	but	  then	along	comes	the	Moravian	countryside	with               crimes	of	conscience,	which	–	with	the	exception	  its	real,	living	women.	And	it	is	obvious	that	some               of	Lang	–	were	not	publicized.	A reprimand	suffices	  of	them	enjoy	the	discomfiture	their	confessions               and	then	a transfer	to	another	parish.	Lang,	who	is	  cause	the	young	clergymen.	Jakub	Čermak	confides               clearly	mentally	ill,	is	placed	in	an	institution	for	  in	Josef	Lang	that	“Those	clucking	hens	are	laughing               mentally	disturbed	priests.	This	is	the	line	taken	  at	me.”	The	intimate	confession	of	men	struggling               by	the	ecclesiastical	executive.	So	what	happens	  with	wild	dreams	and	physical	torment.	Kapaunen               next?	It	is	highly	unlikely	that	the	state	and	church	  –	what	is	that?	Cockerel,	cockerels?	Cockerels	of	the               were	working	in	tandem	against	the	first	growths	of	  kingdom	–	Ah!	cockerels turned into capons for the sake               revolutionary	disease.	They	were	merely	sharpening	  of the kingdom of heaven!	–	And	who	is	this	Therese, Die               their	claws	against	each	other	over	these	growths.	At	  Therese who	Lang	refers	to	in	his	last	letters?	And	who               the	turn	of	the	19th	century	we	can	hear	an	almost	  is	“the	dearest	of	all	earthly	creatures”	he	apparently               imperceptible	sound	as	throne	and	altar	begin	to	grate	  left	on	her	death	bed	in	Lukov	at	the	end	of	1802,               against	one	another.                           shortly	before	his	performance	at	the	pulpit?	(I know                  Dobrovský’s seminar.	A reading	of	various	German	  more	now.	It	was	Therese	and	then	she	died	after	New               writers,	theologians	and	philosophers.	(I had to look   Year	in	1803,	though	not	in	Lukov,	so	I didn’t	find	her               up all of these authors – is it really possible that they   in	the	register	there…	But	I won’t	give	any	more	away.               were all Protestants? And is it surprising when it is well   I’ll	keep	it	to	myself.)                 66    Daniela Tinková: The trouble with Josef Sebastian: A book I never wanted to write","možná	nejdou	ruku	v ruce	proti	výhonkům	revoluční	  na	kazatelně,	zanechával	v Lukově	na	smrtelném                       nákazy.	Jen	si	obě	strany	o ty	výhonky	brousí	drápy	  lůžku?…	(Dnes	už	vím	víc.	Že	to	byla	Therese,	a že                       jedna	proti	druhé.	Aliance	trůnu	a oltáře	na	prahu	  pak	po	Novém	roce	1803	zemřela,	jenže	ne	v Lukově,                       19. století	sotva	slyšitelně,	ale	přeci,	skřípe.	  takže	jsem	ji	tehdy	nemohla	najít	v matrice…	Ale	víc                          Dobrovského	seminář.	Četba	různých	německých	  neprozradím	a nechám	si	to	pro	sebe.)                       autorů,	teologů,	filozofů.	(Všechny ty autory si   Mám	právo	vůbec	takové	dopisy	číst?	A ještě                       musím dohledat	– opravdu je možné, že to všechno   víc	–	zveřejňovat	je?	Kde	je	hranice	intimity	dávno                       byli protestanti? A překvapí to, když je známo, jaký   zemřelých	lidí,	kterým	už	nic	a nikdo	nemůže	ublížit?                       filoprotestant byl Dobrovský a jak se inspiroval právě   Jsou	jenom	studijním	materiálem,	který	nám	je                       v protestantské biblické kritice? – Dokonce tu figurují   k dispozici	v celé	své	nahotě	a bezbrannosti,	nebo                       i spisy F. Bartha, který stál na hranici deismu.)	Ale	také…	  lidskými	bytostmi,	které	si	i po	staletích	zaslouží                       Kanta,	do	kterého	je	zapotřebí	připravit	mladým	  respektování	intimity,	tajemství?	Je	zatajení	některých                       alumnům	rozsáhlý	výklad.	A také	Montesquieu	   skutečností	proviněním	proti	etice	historika,	protože                       a nejspíš	také	Rousseau.	Jenže	realita	jihomoravského	  zkresluje	naše	interpretační	možnosti?	A když	je	tam                       venkova,	kam	mladí	kněží	přicházejí,	je	zcela	jiná.	  dám,	nebude	to	provinění	proti	etice	vůbec?	–	Tak.                       Dlouhé	rozhovory	o celibátu,	které	začaly	již	za	studií.	  Do	knihy	je	nedám,	takové	věci	se	dají	ilustrovat                       Dobrovského	rozprava	mezi	Gamophilem	a Coelebsem	  na	několika	narážkách	a málo	vybraných	vtipných                       sepsaná	právě	pro	posluchače	olomouckého	      ukázkách,	ale	ostatní	nechme	mezi	třemi	přáteli.                       semináře	sice	dává	zapravdu	spíše	Coelebsovi,	ale	  Rozhodně	do	knihy	nedám	všechno,	co	vím…	Do	jaké                       „morální“	skóre	je	vyrovnané.	Cože? Tohle všechno   knihy	zase?	Já	o tom	přece	žádnou	knihu	psát	nechci!                       opravdu probírali a diskutovali v katolickém kněžském   Z dopisů	se	zvolna	vyloupávaly	i střípky	Langovy                       semináři?	Uzavření	ve	školách,	posléze	v semináři,	  fyzické	podoby.	Byl	štíhlý,	ba	hubený,	trpící	zažívacími                       v mužském	–	chlapeckém	prostředí.	A pak	přichází	  potížemi;	jedním	listem	se	mihne	i jeho	černý	cop                       moravský	venkov,	kde	se	pohybují	živé,	živoucí	ženy.	  jako	vzdor	tonzuře	a ostříhaným	vlasům.	Ale	hlavně                       A některé	se	očividně	baví	rozpaky,	které	v mladých	  ten	bohatý,	barvitý	vnitřní	svět	zabalený	do	vtipných                       duchovních	vyvolávají	jejich	zpovědi.	„Ta	ženská	  slovních	hříček	a nadsázek.	Jednou	rozverný,	podruhé                       drůbež	se	mi	směje,“	svěřuje	se	Jakub	Čermák	Josefu	  melancholický,	vždycky	ale	nějak	originální.	Jak	je                       Langovi.	Intimní	zpověď	mužů	bojujících	s divokými	  inteligentní,	jak	je	vzdělaný	–	a hlavně	jak	ironický!                       sny	a fyzickou	trýzní.	Kapaunen	–	co	to	je?	Kohout,	  Kolik	okouzlující	nadsázky	je	v jeho	textech!	Ó	jak                       kohouti?	Kohouti	království	–	Aha,	kapouni pro   já	mu	rozumím!	–	Rozumím?	Nebo	si	ho	prostě                       království nebeské!	–	A kdo	je	Therese?	Die Therese,	  přivlastňuji,	protože	si	myslím,	že	mu	rozumím?	A je                       o které	mluví	Lang	v posledních	dopisech?	A kdo	je	„ta	  opravdu	Langův	svérázný	projev	ironie	a nadsázka?                       nejbližší	ze	všech	pozemských	bytostí“,	kterou	prý	  Není	to	jen	tak,	že	my	sami	žijeme	v době	ironické                       na	konci	roku	1802,	těsně	před	svým	vystoupením	  a jako	ironii	čteme	slova	dvě	stě	let	stará,	navíc                                                 Daniela Tinková: Trápení s Josefem Sebastianem aneb O knize, kterou jsem vůbec nechtěla psát  67","Do	I even	have	the	right	to	read	these	letters?	And	  hundred	years	old,	and	to	compound	matters	are	in               then	to	publish	them?	Where	do	you	draw	the	line	  a foreign	language	within	a different	cultural	context               for	the	privacy	of	people	who	died	a long	time	ago,	  and	a different	semantic	field?	Are	the	expressions               who	cannot	be	hurt	by	anyone	or	anything?	Are	they	  which	Lang	uses	really	those	expressions	that	we	read               merely	study	materials	which	are	available	to	us	in	  into	them?	All	it	takes	is	the	imprecise	translation	of               all	of	their	nakedness	and	defencelessness,	or	are	  a sentence	or	to	choose	one	word	instead	of	another               they	human	beings	who	deserve	their	most	intimate	  from	a wide	semantic	field.	This	wouldn’t	be	the	result               secrets	to	be	respected	even	after	centuries?	Does	the	  of	deliberate	mystification	or	an	error	–	vocabulary               concealment	of	certain	facts	go	against	the	ethics	of	  that	is	two	hundred	years	old	creates	problems	even               the	historian	because	it	prevents	a more	complete	  for	native	speakers	today.	Isn’t	then	the	ironic	Lang,               understanding?	And	if	I do	include	them,	is	that	not	  who	I can	almost	hear	and	who	I feel	so	close	to	due               against	ethics	in	general?	–	So...I won’t	include	them	  to	his	sarcasm	and	razor-sharp	humour,	just	a kind               in	the	book.	It’s possible	anyway	to	illustrate	such	  of	Galatea	born	of	Pygmalion’s imagination?	There               things	with	a few	allusions	and	humorous	extracts,	  are	passages	which	I can	closely	relate	to	and	then               but	the	rest	we	will	leave	between	the	three	friends.	  passages	where	he	is	hopelessly	distant	from	me,               I’m	certainly	not	going	to	put	all	I know	into	the	book...	  when	I realize	that	he	really	is	a stranger,	a stranger               And	what	book	is	this?	I don’t	even	want	to	write	this	  twice	over	–	as	a German	who	speaks	late-baroque               book!                                          German,	and	as	someone	from	the	end	of	the	18th                  Fragments	relating	to	Lang’s physical	appearance	  century.	This	sense	of	‘closeness’	is	deceptive	as	we               begin	to	slowly	emerge	from	the	letters.	He	was	slim,	  then	have	the	tendency	to	appropriate	‘our’	hero,	to               skinny	even,	and	suffered	from	digestive	problems;	  believe	that	we	understand	them,	just	as	Voltaire               one	letter	also	mentions	his	long	black	hair	in	defiance	  appropriated	Rabelais	and	for	the	next	two	centuries               of	the	tonsure	and	short	style.	But	above	all	is	the	  made	him	out	to	be	a modern	cynical	sceptic	(which               rich,	colourful	inner	life	wrapped	in	humorous	word	  Voltaire	himself	was),	and	transformed	him	into               games	and	hyperbole.	At	one	point	mischievous,	  a ‘modern’	hero	who	could	be	understood	by	the               at	the	next	melancholic,	but	always	in	some	way	  ‘modern’	reader	of	the	19th	and	20th	centuries.	And               original.	How	intelligent,	how	educated	and	above	  then	Febvre	and	Bachtin	came	along	and	returned               all	how	ironic!	The	amount	of	charming	hyperbole	  him	to	the	16th	century	as	a medieval	person	once               there	is	in	his	texts!	Oh,	how	well	I understand	  more,	which	he	undoubtedly	is,	and	who	for	us	in	the               him!	–	Understand?	Or	am	I just	trying	to	appropriate	  modern	age	is	anything	but	a clearly	comprehensible               him	because	I think	that	I understand	him?	And	is	  author.	Am	I not	picking	and	choosing	from	Lang	what               Lang’s distinctive	expression	really	one	of	irony	and	  seems	to	make	him	a sceptical	and	ironic	21st	century               hyperbole?	Isn’t	it	just	that	we	are	living	in	an	age	of	  figure,	while	leaving	what	ties	him	to	the	18th	century               irony	and	we	read	irony	into	words	which	are	two	  shut	away	in	boxes?                 68    Daniela Tinková: The trouble with Josef Sebastian: A book I never wanted to write","napsaná	v cizím	jazyce	a pohybující	se	v jiném	  nesmlouvavější.	Ostatně	barokizace	mých	tělesných                       kulturním	kontextu	a jiném	sémantickém	poli?	Jsou	  forem	nenechávala	ani	brněnské	archiváře	na                       výrazy,	které	Lang	používá,	opravdu	těmi	výrazy,	  pochybách,	že	nejde	o rostoucí	opulenci	zaměstnanců                       které	v tom	vidím?	Stačí,	abychom	si	nějakou	větu	  Universitatis	Carolinae.	V bohunickém	archivu	se                       nepřesně	přeložili,	nebo	z širokého	sémantického	  mne	pak	opakovaně	dotazovali,	zda	jsem	si	nespletla                       pole	jednoho	slova	vybrali	spíše	ten	výraz	než	jiný.	  budovu,	jelikož	nemocnice	je	naproti.	„Jestli	přijedete                       A nejde	o záměrnou	mystifikaci	ani	chybu,	dvě	stě	let	  ještě	jednou,	dáme	už	přistavit	sanitku,“	sdělila	mi                       starý	slovník	dělá	potíže	i dnešním	rodilým	mluvčím.	  lakonicky	slečna	za	pultem,	když	mi	vydávala	nové                       Není	pak	Lang-ironik,	kterého	skoro	slyším	a který	je	  krabice.	Třicátého	dubna	jsem	byla	v Brně	naposledy.                       mi	tak	blízký	svým	sarkasmem	a břitkým	humorem,	  O dva	týdny	později	jsem	si	z porodnice	nesla	Betynku                       jenom	taková	Galateia,	zrozená	z Pygmalionovy	  a pětačtyřicet	stránek	úplně	nového	textu.	Jenže	co                       fantazie?	Jsou	pasáže,	kdy	je	mi	blízký,	a pasáže,	kdy	  s ním?	Žádnou	knihu	jsem	přece	psát	nechtěla.                       je	mi	nekonečně	vzdálený,	kdy	si	uvědomuju,	že	je	to	  V dalších	týdnech	si	takřka	veškerou	mou                       opravdu	cizinec,	dvojí	cizinec	–	cizinec	jako	Němec	  pozornost,	lásku	a energii	vzala	Betynka.	Exces                       mluvící	pozdně	barokní	němčinou,	cizinec	jako	člověk	  s Josefem	Sebastianem	jsem	chápala	jako	hormonální                       konce	18.	století.	Pocit	„blízkosti“	je	ošidný,	máme	  výkyv,	který	se	srovná.	Ale	Josef	Sebastian	byl	trpělivý.                       pak	tendenci	si	„své“	hrdiny	přivlastňovat,	myslet	si,	  Knížka	„se“	psala	sama.                       že	jim	rozumíme,	stejně,	jako	si	Voltaire	přivlastnil	  Takový	komorní	příběh	má	řadu	výhod.	Dějová                       Rabelaise	a pro	další	dvě	staletí	z něj	udělal	moderního	  linie	i postavy	jsou	tak	nějak	jasně	vymezené.                       cynického	skeptika,	kterým	byl	sám,	a učinil	z něj	tak	  Opravdu?	Vždyť	žádný	příběh	není	lineární,	má                       „moderního“	hrdinu	srozumitelného	pro	„moderního“	  odbočky	a příčiny	a následky,	které	se	někdy	dají                       čtenáře	19.	a 20.	století?	Do	té	doby,	než	jej	Febvre	  snadno	zaměnit	–	z následků	udělat	příčinu,	tu	„linii“,                       a Bachtin	vrátili	zpátky	do	16.	století	a učinili	z něj	  tu	příčinnost	mu	stejně	dává	ten,	kdo	jej	zaznamenává                       znovu	středověkého	člověka,	jímž	bezpochyby	byl,	  –	kdo	jej	tvoří.	Zejména	takový	příběh,	ze	kterého                       a který	je	pro	nás,	moderní	lidi,	vším,	jen	ne	plně	  se	nám	zachovaly	jen	fragmenty	materiálů.	Stačí,                       pochopitelným	a srozumitelným	autorem.	Nekradu	si	  abychom	je	seřadili	jinak…                       Langa	pro	to,	čím	se	mi	jeví	skeptickým	a ironickým	  Ale	to	je	koneckonců	jedno,	důležité	je,	aby                       člověkem	počátku	21.	století,	zatímco	to,	čím	zůstává	  příběh	byl.	Protože	v prvé	řadě	je	samozřejmě                       člověkem	18.	století,	nechávám	zavřené	v krabicích?	  vděčnější	čtenářsky.	Určitě	jsem	mohla	napsat                          Každopádně	si	Josef	Sebastian	Lang,	se	kterým	  knihu,	a bylo	by	mi	to	podobné,	Osvícenství a proces                       jsem	trávila	téměř	každý	den	a noc,	činil	na	můj	  sekularizace v procesu formování veřejného mínění                       život	a můj	čas	stále	větší	nároky.	A „můj	čas“	se	  v prostředí habsburské monarchie 18. století s důrazem na                       krátil.	Grantové	termíny	jsou	nepříjemné,	mně	  českomoravské prostředí v širším evropském kontextu.	Po                       však	již	nad	hlavou	visel	také	termín	další,	mnohem	  takovém	titulu	jistě	sáhne	každý.	Ale	příběh	mladých                                                 Daniela Tinková: Trápení s Josefem Sebastianem aneb O knize, kterou jsem vůbec nechtěla psát  69","Whatever	the	case,	Josef	Sebastian	Lang,	with	whom	  But	in	the	end	it	doesn’t	matter	–	what	is	important               I spent	almost	every	day	and	night,	was	making	ever	  is	for	there	to	be	a story.	Because	in	the	first	place,	of               increasing	demands	on	my	time	and	my	life.	And	‘my	  course,	it	makes	for	a more	satisfying	read.	I could               time’	was	getting	shorter.	Grant	deadlines	are	never	  definitely	have	written	a larger	book	and	it	would               nice	but	I also	had	another	deadline	hanging	over	me	  have	been	similar,	The Enlightenment and the process               which	was	much	more	pressing.	Not	even	the	Brno	  of secularization in the process of forming public opinion               archivists	imagined	that	the	increasingly	baroque	  in the Habsburg monarchy of the 18th century with an               curves	of	my	body	was	due	to	the	staff	at	Universitatis	  emphasis on Bohemia-Moravia within the wider European               Carolinae	suddenly	coming	into	money.	Time	and	time	  context. A book	with	such	a title	would	certainly               again	I was	asked	at	the	Bohunice	archive	whether	  have	flown	off	the	shelves.	But	the	story	of	young               I wasn’t	in	the	wrong	building	as	the	hospital	was	  priests	with	real	names	who	are	trying	to	deal	with               across	the	road.	“If	you	come	in	here	again,	we’ll	  specific	problems	relating	to	their	superiors,	celibacy,               have	an	ambulance	over,”	said	the	woman	behind	the	  themselves	and	their	choices	in	life,	getting	mixed               counter	laconically	as	she	handed	over	a new	box.	I was	  up	in	dangerous	games	with	“fraudulent	French               in	Brno	for	the	last	time	on	April	30.	Two	weeks	later	  freedom”…               I was	carrying	Betynka	from	the	maternity	hospital	  It’s also	easier	from	the	writer’s perspective	as	it               along	with	forty-five	pages	of	completely	new	text.	But	  is	more	comprehensible	and	concrete.	In	addition,	it               what	to	do	with	it?	I hadn’t	even	wanted	to	write	a book!  is	possible	to	graft	on	more	general	issues,	processes                  In	the	following	weeks	practically	all	of	my	  and	macrostructures	to	the	story	when	we	realize               attention,	love	and	energy	were	taken	up	by	Betynka.	  that	each	‘microhistory	of	conflict’	is	not	just	the               Being	so	caught	up	with	Josef	Sebastian	must	have	  conflict	of	specific	individuals	but	usually	also	of	some               been	down	to	hormonal	imbalances	which	had	now	  institutions	and	intellectual	trends.	Such	a story	can               straightened	out.	But	Josef	Sebastian	was	patient.	The	  then	help	to	avoid	a certain	open-endedness	which               short	book	‘wrote	itself’.                     more	general	issues	can	tend	towards.	Or	in	more                  There	are	lots	of	advantages	to	such	a small	story.	  succinct	terms	–	Jacobins in Cassocks is	my	slimmest               The	events	and	the	characters	are	more	or	less	clearly	  book!1	All	at	once	it	occurred	to	me	that	Lang,	my	dear               defined.	Really?	No	story	is	linear,	it	has	detours	  unhappy	Josef	Sebastian,	encapsulated	everything               and	causes	and	consequences	which	can	sometimes	  within	him	–	the	Enlightenment,	secularization,               be	easily	confused	–	a cause	is	formed	from	the	  revolution…               consequences,	this	‘line’,	this	causality	is	attributed	to               it	by	the	person	recording	it	–	creating	it.	This	applies               particularly	to	the	type	of	story	where	only	fragments	  1   Tinková, Daniela: Jakobíni v sutaně. Neklidní kněží, strach               of	material	have	been	preserved.	All	we	have	to	do	is	  z revoluce a konec osvícenství na Moravě [Jacobins in                                                                Cassocks. Restless priests, fear of revolution and the end               arrange	it	differently…                          of the Enlightenment in Moravia]. Praha 2011.                70    Daniela Tinková: The trouble with Josef Sebastian: A book I never wanted to write","kněží	s konkrétními	jmény,	kteří	řeší	konkrétní	  Vždyť	ne	každý	pisatel	takových	odvážných	listů                       problém	s nadřízenými,	celibátem,	sami	se	sebou	  měl	tu	smůlu,	že	si	je	nechal	zabavit	policejními                       a svou	životní	volbou,	až	se	zapletou	do	nebezpečné	  komisaři	ještě	za	svého	života.	Učinil	tak	bezpochyby                       hry	s „francouzským	švindlem	svobody“…	        i farář	a později	děkan	Karel	Killar	z Vysočiny,                          Je	to	také	nějak	snazší	autorsky,	uchopitelnější,	  který	také	patřil	k obdivovatelům	francouzského                       konkrétnější.	Navíc	spousta	obecných	problémů,	  osvícenství	a revoluce.	K jeho	smůle	a našemu	štěstí                       procesů,	makrostruktur,	se	na	„příběh“	dá	dobře	  si	však	všechny	jeho	dopisy	opisoval	jeho	hlavní                       naroubovat,	když	si	uvědomíme,	že	za	každou	   korespondent,	grafoman	J.	F.	Opiz,	kterému	nestačilo                       „mikrohistorií	konfliktu“	není	jen	konflikt	konkrétních	  zahltit	svou	bezbřehou	pozůstalost	vlastními                       osob,	ale	zpravidla	i nějakých	institucí,	myšlenkových	  plody	ducha.	A zrovna	Opiz	byl	bezpochyby	velice                       směrů.	Takový	příběh	pak	trochu	pomůže	zamezit	  nonkonformní	a rebelský	osvícenec,	kterého	také                       určité	bezbřehosti,	k níž	obecné	problémy	svádějí.	  považujeme	spíše	za	výjimku	než	za	pravidlo.	Jenže                       Dá	se	napsat	stručněji	–	ostatně	Jakobíni	v sutaně	jsou	  jeho	rebelství	zůstalo	uzavřeno	v jeho	písemnostech,                       moje	nejtenčí	kniha.1	Najednou	mi	přišlo,	že	Lang,	  které	si	očividně	dobře	střežil;	navenek	zůstal                       můj	drahý	nešťastný	Josef	Sebastian,	na	sebe	nějak	  až	do	konce	svého	dlouhého	života	v podstatě                       dokázal	nabalit	všechno.	Osvícenství,	sekularizaci,	  bezkonfliktním	úředníkem.	Na	rozdíl	od	Langa.                       revoluci…                                        Asi	bych	měla	takových	knížek,	co	se	dají                          Jenže	každý	podobný	komorní,	uzavřený	příběh	  číst,	napsat	víc,	už	z ohledů	ke	svým	redaktorům                       s konkrétními	hrdiny	v konkrétním	prostředí	   a čtenářům.	Jenže	kolik	Josefů	Sebastianů,	kteří	ve                       vyvolává	otázky	po	zobecnění.	Do	jaké	míry	je	takový	  mně	budou	budit	tolik	otázek,	kteří	budou	z rakví                       sociální	typ	„Lang“	a jeho	myšlení	a cítění	typické	pro	  svých	archivních	kartonů	tak	naléhavě	volat	jako                       jeho	prostředí,	pro	jeho	dobu?	Můžeme	jej	považovat	  revoluční	hrdinové	Micheletovi,	budu	mít	to	štěstí                       za	reprezentanta	určité	generace	či,	řekněme,	učinit	  ještě	potkat?                       na	jeho	základě	nějaký	socioprofesní	profil?	A dá	se	to                       zjistit,	když	podobných	pramenů	je	žalostně	málo?                          1   Tinková, Daniela: Jakobíni v sutaně. Neklidní kněží, strach                          z revoluce a konec osvícenství na Moravě. Praha 2011.                                                          Daniela Tinková: Trápení s Josefem Sebastianem aneb O knize, kterou jsem vůbec nechtěla psát  71","However,	similarly	intimate	delimited	stories	about	  graphomaniac	J.	F.	Opiz,	for	whom	it	was	not	enough               concrete	people	in	concrete	environments	raise	  to	overwhelm	his	legacy	with	the	fruits	of	his	own               questions	about	generalization.	To	what	extent	was	  intellect.	At	the	same	time,	Opiz	was	undoubtedly               the	social	type	of	‘Lang’	and	his	ideas	and	feelings	  a very	unconventional	and	rebellious	enlightener               typical	of	his	environment	and	his	age?	Can	we	see	  who	was	more	of	an	exception	to	the	rule.	However,               him	as	being	representative	of	a certain	generation	  his	rebelliousness	was	only	apparent	in	his	writings,               and	therefore	create	a socio-professional	profile	on	  which	he	obviously	guarded	well;	outwardly	he               that	basis?	And	is	that	even	possible	to	discover	when	  seemed	to	be	a conformist	official	until	the	end	of	his               there	are	so	few	similar	sources?              long	life.	Unlike	Lang.                  After	all,	not	everyone	who	wrote	such	courageous	  I should	probably	write	more	of	these	kinds	of               letters	was	as	unfortunate	to	have	them	confiscated	  books	that	are	readable	–	from	the	perspective	of	both               by	a police	commissioner	during	their	lifetime.	The	  my	editors	and	readers.	But	how	many	more	Josef               priest	and	later	dean	Karel	Killar	from	the	Vysočina,	  Sebastians	am	I likely	to	have	the	good	fortune	to	come               who	was	an	admirer	of	the	French	Enlightenment	  across	–	people	who	will	awaken	so	many	questions               and	Revolution,	undoubtedly	acted	this	way.	However,	  within	me,	who	will	call	so	urgently	from	the	coffins               his	misfortune	was	our	good	luck	when	all	of	his	  of	their	archival	boxes,	like	the	revolutionary	heroes               letters	were	copied	by	his	main	correspondent,	the	  did	to	Michelet?                                             72    Daniela Tinková: The trouble with Josef Sebastian: A book I never wanted to write","RADMILA ŠVAŘÍČKOVÁ SLABÁKOVÁ                        Jak se dělá historie: snění a psaní o šlechtě                           How history is made: dreaming and writing                         about the nobility                                              Radmila Švaříčková Slabáková lectures	at	the	Department	of	  Doc. Mgr. Radmila Švaříčková Slabáková, PhD.,	přednáší	na                       History	of	Palacký	University’s Faculty	of	Arts.	In	her	academic	  Katedře	historie	Filozofické	fakulty	Univerzity	Palackého.	Ve	své                       work	she	specializes	in	the	history	of	the	aristocracy	in	the	  vědecké	práci	se	specializuje	na	dějiny	šlechty	v moderní	době,	věnuje                       modern	age	and	also	focuses	on	oral	history,	memory	studies	  se	také	orální	historii,	paměťovým	studiím	a novým	historiografickým                       and	new	historiographic	trends.	She	is	the	author	or	co-author	  trendům.	Je	autorkou	či	spoluautorkou	čtyř	monografií	a více	než                       of	four	monographs	and	more	than	fifty	specialist	studies	  padesáti	odborných	studií	a knižních	kapitol,	publikovaných	mimo                       and	book	chapters,	including	for	the	journals	Gender Studies,   jiné	v časopisech	Gender Studies, Journal of Family History	a Revue                       Journal of Family History and Revue Des Études Slaves.	Her	latest	  Des Études Slaves.	Její	nejnovější	monografie	se	zabývají	rodinnou                       monograph	examines	family	memory:	The Family and its Memory   pamětí:	Rodina a její paměť v nás ve světle třígeneračních vyprávění                       within us Mirrored in Three-generational Narratives	(together	with	  (spolu	s I.	Sobotkovou,	2018)	a I rodina má svou paměť. Rodinná                       I. Sobotková,	in	Czech,	2018)	and	Even a Family Has its Memory.   paměť v interdisciplinárním kontextu	(hlavní	editorka,	2018).	Pro                       Family Memory in an Interdisciplinary Context	(main	editor,	in	  nakladatelství	Routledge	v Londýně aktuálně	připravuje	kolektivní                       Czech,	2018).	At present	she	is	preparing	a collective	monograph	  monografii	o rodinné	paměti	v globální	perspektivě.                       on	family	memory	from	a global	perspective	for	Routledge                       publishers	in London.                                                                                                                73","It	has	never	ceased	to	amaze	me	how	a historical	  or	some	kind	of	dreaming.	The	first	unwritten	law               text	comes	into	existence.	In	the	beginning,	there	is	  of	historical	science	tells	us	to	go	to	the	archive	and               nothing,	or	almost	nothing.	Only	a thought,	an	idea.	  study	the	relevant	material.	Naturally,	historians               We	might	even	call	this	a dream	or	a desire.	The	desire	  today	do	not	believe	that	the	documents	in	themselves               to	know	what	was	previously	unknown,	to	reveal	the	  somehow	reveal	what	happened	in	the	past.	Nor	do               undiscovered,	to	bring	to	light	what	had	previously	  they	think	that	they	provide	us	with	an	explanation               been	shrouded	in	darkness.	Georges	Duby,	the	famous	  for	why	these	events	happened	in	the	past.	In	his               French	historian	from	the	Annales	School,	had	good	  Historian’s Craft,	Marc	Bloch,	one	of	the	founders	of               reason	to	say	that	the	historian	had	to	dream	–	to	  the	Annales	School,	refuted	the	idea	that	the	historian               dream	seriously,	but	dream	nevertheless.	Because	  merely	recorded	data	from	the	sources	before               without	these	dreams,	without	fantasy,	imagination,	  arranging	it	in	chronological	order.               it would	be	difficult	to	conjure	up	an	original	historical	  The	first	stage	of	my	research	–	the	heuristic	phase               publication.                                   in	academic	jargon	–	was	fairly	feverish.	With	an                  My	dreaming	began	sometime	at	the	start	of	  intoxicating	immersion	I read	through	the	private               1996,	when	I discovered	a series	of	dusty	boxes	in	  correspondence	of	my	characters.	I delved	into	their               an	archive,	whose	disordered	contents	had	until	  diaries	and	I shared	their	joys	and	pains.	Reading               then	escaped	the	notice	of	historians.	At	that	time,	  dozens	and	dozens	of	letters	became	like	a drug	which               diaries	and	correspondence	–	what	historians	term	  I needed	every	day.	After	a certain	period,	also	thanks               sources	of	a personal	nature	–	were	not	an	obvious	  to	the	recollections	and	testimonies	of	others,	I knew               basis	for	historical	research.	This	applied	even	  enough	about	the	lives	of	my	characters	but	I still               more	so	to	the	Czech	Republic,	which	after	1989	  wasn’t	sure	how	to	compose	a homogenous	whole               only	slowly	began	to	adopt	the	trends	of	western	  from	this	fragmentary	information.	I still	had	no               historiography	from	previous	decades.	The	contents	  idea	how	to	put	together	information	on	the	places               of	these	semi-disintegrated	boxes	completely	changed	  where	the	family	settled	after	they	left	revolutionary               the	original	focus	of	my	PhD.	thesis	and	marked	  France,	the	political	careers	of	the	male	members               the	start	of	a fascinating	three-year	dream,	when	  of	the	family,	the	management	of	the	large	estates,               I travelled	almost	halfway	across	Europe	thanks	to	  Sophie’s homesickness	in	her	diaries,	and	how               my	aristocratic	characters,	Emanuel	and	Sophie	  Alexander,	Sophie’s son	and	the	Minister	of	Foreign               Mensdorff-Pouilly,	their	four	sons	and	a network	of	  Affairs	for	the	Habsburg	monarchy,	was	literally               relations,	including	the	Belgian	king,	Leopold	I,	and	  hunted	by	one	of	the	heiresses	to	the	enormous               the	British	queen,	Victoria.                   Dietrichstein	estate.                  Someone	might	argue	that	history	adheres	to	  Today	no-one	would	dispute	the	fact	that               the	documents	that	have	been	preserved	from	the	  a historical	text	is	above	all	the	result	of	the               past	and	that	there	is	no	room	for	the	imagination	  historian’s work	and	its	construction.	Historians                 74    Radmila Švaříčková Slabáková: How history is made: dreaming and writing about the nobility","Dosud	mě	nepřestává	fascinovat	způsob,	jakým	se	  vyjeví,	co	se	v minulosti	událo.	Nedomnívají	se	ani,	že                       rodí	historické	dílo.	Na	počátku	není	nic	nebo	skoro	  nám	poskytnou	vysvětlení,	proč	se	ty	které	události                       nic.	Jen	myšlenka,	představa.	Můžeme	tomu	říkat	  v minulosti	staly.	Už	Marc	Bloch,	jeden	ze	zakladatelů                       snění	nebo	touha.	Touha	poznat	dosud	neznámé,	  školy	Annales,	ve	své	Obraně historie	oponoval                       odhalit	neobjevené,	vynést	na	světlo	to,	co	bylo	dosud	  představě	historika	jako	pouhého	zapisovatele	údajů,                       zahaleno	tmou.	Ne	nadarmo	Georges	Duby,	slavný	  jež	mu	nabízejí	prameny	a které	jen	zbývá	uspořádat                       francouzský	historik	školy	Annales,	jednou	řekl,	že	  v chronologickém	sledu,	jak	se	udály.                       historik	musí	snít.	Vážně,	ale	snít.	Protože	bez	onoho	  První	etapa	mého	bádání,	odborným	žargonem                       snění,	bez	imaginace,	bez	představivosti	by	těžko	  fáze	heuristická,	byla	poměrně	horečnatá.	S opojným                       mohla	vzniknout	originální	historická	práce.   zaujetím	jsem	pročítala	osobní	korespondenci	svých                          Mé	snění	začalo	někdy	na	začátku	roku	1996,	kdy	  hrdinů,	nořila	se	do	jejich	deníků,	stýskala	si	s nimi                       jsem	v jednom	archivu	objevila	řadu	zaprášených	  i se	s nimi	radovala.	Číst	desítky	a stovky	dopisů	bylo                       krabic.	Jejich	neuspořádaný	obsah	žádného	historika	  jako	droga,	kterou	jsem	každý	den	potřebovala.	Po                       do	té	doby	nezajímal.	Deníky	a korespondence,	  jisté	době,	i za	pomoci	pamětí	a vzpomínek	jiných                       čemuž	historická	věda	říká	prameny	osobní	povahy,	  osobností,	jsem	už	ze	života	svých	hrdinů	dost	věděla,                       tehdy	nebyly	zdaleka	samozřejmým	základem	     ale	jak	z těchto	útržkovitých	informací	vytvořit	nějaký                       historického	bádání.	A už	vůbec	ne	v českém	   sourodý	celek,	to	mi	unikalo.	Stále	jsem	netušila,                       prostředí,	které	po	roce	1989	jen	pozvolna	začalo	  jak	dám	dohromady	informace	o místech,	na	nichž                       přijímat	trendy	a tendence	západní	historiografie	  se	rodina	po	svém	odchodu	z revoluční	Francie                       posledních	desetiletí.	Obsah	těchto	polorozpadlých	  usadila,	politické	kariéry	mužských	představitelů                       kartonů	zcela	změnil	původní	záměr	mé	disertační	  rodu,	hospodaření	na	velkostatcích,	Sophiiny                       práce	a byl	počátkem	fascinujícího,	tříletého	  stesky	v denících	i to,	jak	byl	Alexandr,	Sophiin	syn                       snění,	kdy	jsem	díky	svým	šlechtickým	hrdinům,	  a ministr	zahraničních	věcí	habsburské	monarchie,                       Emanuelovi	a Sophii	Mensdorff-Pouilly,	jejich	čtyřem	  doslova	uloven	jednou	z dědiček	ohromného                       synům	a rozvětvenému	příbuzenstvu	sahajícímu	  dietrichsteinského	panství.                       k belgickému	králi	Leopoldovi	I.	i anglické	královně	  Dnes	už	patrně	nikdo	nepopře,	že	historické	dílo                       Viktorii,	procestovala	téměř	půl	Evropy.	      je	především	výsledkem	historikovy	práce	a jeho                          Někdo	by	mohl	namítnout,	že	historie	se	drží	  konstrukce.	S archiváliemi,	v nichž	se	minulé	děje                       dokumentů,	které	se	nám	zachovaly	z minulosti,	a role	  zrcadlí	a odráží,	historikové	a historičky	komunikují,                       imaginace	či	nějakého	snění	je	prakticky	vyloučena.	  vybírají	si	z nich,	ptají	se	jich	a konfrontují	je                       Nepsaný	první	zákon	historické	vědy	samozřejmě	velí	  mezi	sebou.	Až	zpětně	si	vybavuji,	že	už	mé                       jít	do	archivu	a prostudovat	tam	příslušné	archiválie.	  čtení	předurčovalo,	jak	bude	výsledek	vypadat.                       Ovšem	v současnosti	si	už	historikové	a historičky	  Hospodaření	mě	moc	nezajímalo,	zato	vztahy	mezi                       nemyslí,	že	samotné	dokumenty	jaksi	samy	od	sebe	  členy	rodiny,	mezi	různými	generacemi	v rodině                                                               Radmila Švaříčková Slabáková: Jak se dělá historie: snění a psaní o šlechtě  75","communicate	with	the	archive	material	which	mirrors	  period.	History	calls	this	writing	about	a historical               and	reflects	past	events,	they	select	from	it,	ask	it	  issue.	I imagined	it	as	a structure,	a guiding	line               questions	and	juxtapose	it	against	other	material.	  from	which	the	fundamental	aspects	of	my	work               It	was	only	in	retrospect	that	I remembered	that	  would	develop.	Czech	historiography	offered	me               my	reading	of	the	archive	material	predetermined	  little	–	the	aristocracy	of	the	modern	age	was	not               what	the	result	of	my	work	would	be.	While	I wasn’t	  yet	an	established	subject	of	research	in	the	1990s.               particularly	interested	in	estate	management,	  It	was	only	slightly	better	in	the	West	–	the	liberal               I did	become	very	absorbed	in	the	relationships	  concept	of	the	world,	which	since	the	19th	century               between	the	family	members,	between	the	different	  had	determined	what	was	and	wasn’t	essential	to               generations	in	the	family,	and	between	the	Mensdorff-  research,	had	discarded	the	nobility	much	in	the               Pouillys	and	their	royal	relatives.	This	heuristic	phase	  same	way	as	Marxist	philosophy	had.               required	my	active	approach,	my	objectives	and	my	  Michel	de	Certeau	stated	that	making	history               dreaming.                                      is	not	purely	historical	science	but	is	influenced	by                  Initially	my	dreaming	was	very	imperfect,	as	was	  the	society	which	determines	how	academic	work               shown	afterwards	when	I submitted	my	first	draft	  is	assigned.	In	Germany	in	the	1970s	and	1980s	it               to	my	French	supervisor.	If	I remember	correctly,	  seemed	to	be	important	to	examine	the	reasons               it	looked	at	how	Baron	Albert-Louis	de	Pouilly	left	  for	the	rise	of	the	bourgeoisie,	thanks	to	which               France	during	the	French	Revolution.	Although	I had	  the	aristocracy	slowly	came	under	the	historical               described	the	reasons	why	the	baron	emigrated,	I had	  microscope.	How	did	it	react	to	the	challenges               focused	mainly	on	precisely	detailing	his	military	  presented	by	civic	society	in	the	19th	century?	What               career.	I was	proud	of	the	fact	that	I had	definitively	  tactics	and	strategies	did	it	have	to	develop	in	order               discovered	where	and	when	Baron	de	Pouilly	died.	  to	maintain	its	position	at	the	top,	where	it	had	been               Although	Jacques	Solé	praised	me,	he	also	gave	the	  for	hundreds	of	year?	What	values	did	it	hold	which               stinging	rebuke:	“Radka,	ne	soyez	pas	trop	érudite!”	  it	was	striving	to	maintain?	It	was	around	these               which	translates	loosely	as	“Don’t	get	bogged	down	in	  questions	that	I started	to	dream.               details.	Your	job	isn’t	to	correct	details	about	births	  Guy	Thuillier,	another	inspirational	French               and	deaths.”                                   historian	whose	works	I became	absorbed	in	when                  I would	often	recall	this	sentence.	I realized	  I was	studying	my	aristocratic	family,	stated	that               I wasn’t	a family	genealogist	or	a chronicler	of	family	  a book	has	to	be	first	dreamt	of,	after	which	it	is	more               history	for	whom	every	detail	of	ancestral	life	is	  or	less	ready.	He	considered	dreaming	as	part	of               important.	I wasn’t	supposed	to	write	a chronicle	  historical	work	alongside	searching	for	sources	and               and	line	up	the	facts	from	family	history	one	  the	actual	writing.	With	my	dreaming	I gradually               after	the	other.	I had	to	weigh	up	what	that	fact	  reached	point	zero,	when	I knew	what	I wanted	to               meant	within	the	context	of	the	events	of	that	  write	and	could	feel	it	almost	tangibly.	The	original                 76    Radmila Švaříčková Slabáková: How history is made: dreaming and writing about the nobility","a styky	Mensdorffů-Pouilly	s jejich	korunovanými	  Michel	de	Certeau	tvrdil,	že	dělání	historie	není                       příbuznými	velice.	Už	tato	fáze,	fáze	heuristiky,	se	  čistě	dějepisné,	ale	má	na	něj	vliv	společnost,	která                       neobešla	bez	mého	aktivního	přístupu,	bez	mých	  určuje	zadání	vědecké	produkce.	V sedmdesátých                       záměrů	a mého	snění.	                          a osmdesátých	letech	20.	století	se	v Německu	zdálo                          V počátcích	bylo	mé	snění	velmi	nedokonalé,	  důležité	pojednat	o příčinách	vzestupu	měšťanstva,                       jak	se	ukázalo	poté,	co	jsem	svému	francouzskému	  chceme-li	buržoazie,	a díky	ní	se	do	hledáčku                       vedoucímu	předložila	svůj	první	text.	Jestli	si	dobře	  historického	bádání	pomalu	dostala	i šlechta.	Jak                       vzpomínám,	pojednával	o tom,	jak	baron	Albert-Louis	  reagovala	na	výzvy,	které	s sebou	přinesla	občanská                       de	Pouilly	s rodinou	opustil	za	Velké	francouzské	  společnost	19.	století?	Jaké	taktiky	a strategie	musela                       revoluce	území	Francie.	Sice	jsem	popsala,	z jakých	  vyvinout,	aby	udržela	své	tisícileté	místo	na	vrcholu?                       důvodů	baron	emigroval,	ale	soustředila	jsem	se	  Jaké	byly	její	hodnoty,	co	vyznávala,	o co	usilovala?                       především	na	přesné	vytýčení	jeho	vojenské	kariéry.	  Kolem	těchto	otázek	jsem	začala	snít.                       Byla	jsem	hrdá	na	to,	že	jsem	s definitivní	platností	  Guy	Thuillier,	další	z inspirativních                       zjistila,	kdy	a kde	baron	de	Pouilly	zemřel.	Jacques	  francouzských	historiků,	jejichž	díla	jsem                       Solé	mě	pochválil,	ale	zároveň	pronesl	rozhodující	  vstřebávala	spolu	se	studiem	mé	šlechtické	rodiny,                       větu:	„Radka,	ne	soyez	pas	trop	érudite!“	Volně	  hlásal,	že	kniha	musí	být	nejdříve	vysněna	a tím                       přeloženo:	„Nebabrejte	se	v detailech,	váš	úkol	  je	prakticky	hotova.	Snění	považoval	za	součást                       nespočívá	v opravování	detailů	narození	a úmrtí.“  historické	práce,	vedle	vyhledávání	pramenů	nebo                          Tuto	větu	jsem	si	nadále	často	připomínala.	  vlastního	psaní.	Mezitím	jsem	se	postupně	dostala                       Pochopila	jsem,	že	nejsem	rodinný	genealog	ani	  až	do	bodu	nula,	kdy	jsem	už	věděla,	co	chci	napsat,                       sepisovatelka	rodinné	historie,	pro	něž	je	důležitý	  takřka	hmatatelně	jsem	to	cítila.	Původně	zamýšlená                       každý	detail	ze	života	předků.	Nemohu	psát	kroniku	  emigrace	se	posunula	z centra	bádání	na	jeho	okraj.                       a řetězit	fakta	z rodinné	historie	jedno	za	druhým.	  Důležitější	bylo	pojednat	o dalších	generacích,	o tom,                       Potřebuji	uvažovat,	co	tato	fakta	znamenají	v toku	dění	  jak	se	rodina	usadila	nejdříve	v Sasko-koburském                       dané	doby.	Historie	to	nazývá	psaním	o historickém	  vévodství	a poté	v českých	zemích.	Chtěla	jsem	psát                       problému.	Představovala	jsem	si	ho	jako	strukturu,	  o hodnotách	rodiny,	o tom,	jak	se	dostala	až	na	špici                       vodící	linku,	od	níž	se	bude	odvíjet	to,	co	bude	pro	  rakouské	šlechtické	společnosti,	o plnosti	jejího                       mou	práci	podstatné.	Česká	historiografie	mi	mnoho	  života.	Pociťovala	jsem	paradox.	Jsem	ve	Francii	se                       nenabídla,	šlechta	moderní	doby	v devadesátých	letech	  stipendiem	francouzské	vlády	a bádám	nad	děním                       20.	století	dosud	nepatřila	k etablovaným	předmětům	  v rakouské	monarchii,	na	základě	německy	psaných                       výzkumu.	Na	Západě	na	tom	byli	jen	o trochu	lépe;	  materiálů.	Tvorba	historického	díla	má	své	peripetie,                       liberální	koncepce	světa,	která	od	19.	století	určovala,	  není	jednoduchá	a přímočará,	jak	by	se	mohlo	zdát.                       co	je	a není	podstatné	zkoumat,	vyloučila	šlechtu	  Je	zajímavé,	že	budoucí	historikové	a historičky	se                       podobným	způsobem	jako	marxistická	filozofie.  poměrně	detailně	připravují	na	to,	jak	bádat	v archivu                                                               Radmila Švaříčková Slabáková: Jak se dělá historie: snění a psaní o šlechtě  77","idea	about	emigration	moved	from	the	centre	of	the	  remember	how,	wrapped	in	a blanket	in	an	under-               study	to	the	fringes.	It	became	more	important	to	  heated	room	in	a French	university	halls	of	residence,               examine	the	other	generations,	how	the	family	had	  I sat	wondering	how	to	construct	the	historical               settled	first	of	all	in	the	Duchy	of	Saxe-Coburg	and	  narrative.	After	a day	bashing	away	at	my	laptop,               then	in	the	Czech	lands.	I wanted	to	write	about	the	  just	before	drifting	off	to	sleep,	thoughts	would	go               ancestral	values,	how	the	family	rose	to	the	top	of	  round	my	head	about	which	ideas	to	pursue,	how	to               Austrian	aristocratic	society,	and	about	the	richness	  piece	them	together	with	the	knowledge	gained	from               of	their	lives.	I felt	a paradox.	I was	in	France	with	  historians	before	me,	and	what	I actually	wanted	to               a grant	from	the	French	government,	researching	  say	with	it	all.               events	in	the	Austrian	monarchy	using	German-    The	magical	thing	about	history	is	that	it	works               language	material.	Creating	a historical	text	involves	  with	a past	which	never	begins	and	never	ends.               twists	and	turns	and	is	not	as	straightforward	and	  However,	a historical	text	has	to	have	its	beginning               direct	as	it	might	appear.                     and	end	and	a structure,	thanks	to	which	we	can                  It	is	noteworthy	that	history	students	have	  make	sense	of	the	information,	or	facts	if	you	like,               a fairly	thorough	preparation	in	how	to	use	the	  gathered	during	the	previous	research.	It	was	clear               archives	and	how	to	critically	analyse	source	  that	I couldn’t	start	with	the	birth	and	career	of               material	from	the	past.	However,	practically	no	  Baron	de	Pouilly.	However,	the	foundation	of	my               attention	is	given	to	the	actual	writing.	I trust	I can	  text’s structure	remained	chronological,	as	it	tends               say	that	I dreamed	properly	and	with	due	care,	  to	be	with	most	historical	publications.	It	consisted               though	of	course	the	writing	phase	was	the	most	  of	individual	generations	of	the	Mensdorff-Pouilly               difficult.	Does	history	have	any	of	its	own	methods	  family,	from	the	first	which	emigrated	due	to	the               for	writing?	Or	are	its	approaches	no	different	  revolutionary	events	at	the	end	of	the	18th	century,               from	creating	works	of	literature?	These	and	other	  through	to	the	generations	which	settled	in	Bohemia               questions	touching	on	the	objectivity	and	truth	  and	Moravia	in	the	first	decades	of	the	20th	century.               of	history	sparked	lively	debates	at	the	start	of	  It	was	this	structure	which	led	my	French	thesis	to               the	1970s.	In	particular,	Paul	Veyne	in	France	and	  having	such	an	unusually	long,	cumbersome	title.	The               Hayden	White	in	America	demonstrated,	without	  reader	can	judge	for	themselves	and	thus	be	warned               even	knowing	about	each	other,	that	history	does	not	  against	similarly	badly	chosen	titles:	The fate of an               have	its	own	special	method	and	that	a historical	text	  émigré aristocratic family, originally from France, in               as	a linguistic	narrative	structure	is	determined	by	  the Habsburg empire and Czechoslovakia from the end               ethical,	aesthetic	and	rhetorical	criteria.    of the 18th century to the 1930s: the Mensdorff-Pouilly                  If	I had	kept	a researcher’s diary	as	Guy	Thuiller	  family. The	title	referred	too	clearly	to	the	genealogical               suggested,	I would	now	be	able	to	give	a better	  research	which	had	been	rejected,	and	in	no	way               description	of	how	my	writing	progressed.	I can	  reflected	the	entirely	different	content	I had	dreamed                 78    Radmila Švaříčková Slabáková: How history is made: dreaming and writing about the nobility","a jak	kriticky	analyzovat	pramenné	materiály	  událostí	na	konci	18.	století	emigrovala,	až	po                       z minulosti.	Prakticky	žádná	pozornost	však	není	  generaci	usazenou	v Čechách	a na	Moravě	v prvních                       věnována	vlastnímu	psaní.	Troufám	si	říct,	že	jsem	  desetiletích	20.	století.	Byla	to	patrně	tato	struktura,                       snila	pořádně	a nadmíru	pozorně,	ovšem	sepisování	  která	mě	vedla	k tomu,	abych	své	francouzské                       práce	bylo	fází	nejtěžší.	Má	historie	své	vlastní	  disertaci	dala	krkolomný	a nezvykle	dlouhý	název.                       praktiky	psaní?	Nebo	se	její	postupy	neliší	od	tvorby	  Laskavý	čtenář	i čtenářka	ať	posoudí	sami	a vyvarují                       literárních	děl?	Tyto	otázky	spolu	s dalšími,	sahajícími	  se	podobných	evidentně	nevhodně	zvolených	titulů:                       až	k objektivitě	historie	a její	pravdivosti,	rozproudily	  Osud jedné emigrantské šlechtické rodiny původem                       živé	historické	debaty	na	začátku sedmdesátých	let	  z Francie do habsburského císařství a Československa od                       20.	století.	Především	Paul	Veyne	ve	Francii	a Hayden	  konce 18. do třicátých let 20. století: Mensdorffové-Pouilly.                       White	na	americké	straně	dokazovali,	aniž	by	o sobě	  Název	až	příliš	reflektoval	spjatost	s odvrženými                       věděli,	že	historie	nemá	žádnou	zvláštní	metodu	a že	  genealogickými	bádáními	a vůbec	neodpovídal	obsahu,                       historické	dílo	jako	jazyková	narativní	struktura	je	  který	jsem	si	vysnila	úplně	jinak.	S názvem	Rodinné                       určeno	etickými,	estetickými	a rétorickými	kritérii.  strategie šlechty: Mensdorffové-Pouilly v 19. století                          Kdybych	si	vedla	badatelský	deník,	jak	k tomu	  pro	české	vydání	knihy	jsem	už	byla	mnohem                       vybízel	Guy	Thuillier,	mohla	bych	nyní	lépe	popsat,	  spokojenější.1                       jak	má	práce	vznikala.	Vzpomínám,	jak	jsem	      Je	známo,	že	ten	samý	fakt	může	hrát                       zabalená	v dece	v nedostatečně	vytopeném	pokojíku	  v historickém	narativu	různou	roli,	může	v něm                       francouzské	univerzitní	koleje	dumala,	jak	dále	  zaujímat	různou	pozici.	Svatba	Emanuela	Mensdorff-                       vystavět	historický	narativ.	Jak	mi	po	celodenním	  Pouilly	s dcerou	sasko-koburského	vévody	Sophií                       ťukání	do	notebooku	před	usnutím	běžely	hlavou	  v roce	1804	by	patrně	tvořila	konec	knihy,	kdybych                       myšlenky,	který	z mnoha	mých	výpisků	vybrat,	jak	ho	  zůstala	u původně	zamýšlené	emigrace,	jež	byla                       skloubit	s poznatky	zjištěnými	historiky	přede	mnou	  touto	událostí	úspěšně	dokonána.	Kdybych	psala                       a co	tím	vším	chci	vlastně	říct.               o Emanuelovi,	svatba	by	v historickém	narativu                          Kouzelné	na	historii	je,	že	pracuje	s minulostí,	  zaujala	pozici	někde	v první	třetině	a vytvořila	by                       která	nikde	nezačíná	a nikde	nekončí.	Historické	dílo	  odrazový	můstek	pro	popis	Emanuelovy	vojenské                       však	musí	mít	svůj	začátek	a konec	a svou	strukturu,	  kariéry	v rakouském	císařství.	Jestliže	jsem	však                       díky	níž	se	v informacích,	chceme-li	ve	faktech	  chtěla	pojednat	i o dalších	generacích	rodu,	svatba                       nashromážděných	předchozím	studiem,	vyznáme.	  musela	být	umístěna	na	začátek	mého	vyprávění                       Bylo	mi	jasné,	že	nemohu	začít	narozením	a kariérou	  a její	význam	se	podstatně	rozšířil.	Stala	se                       barona	de	Pouilly.	Základní	struktura	mé	práce	  rozhodujícím	bodem,	jenž	měl	vliv	na	postavení                       však	zůstala	chronologická,	jak	tomu	u historických                       publikací	bývá	většinou.	Tvořily	ji	jednotlivé	generace	  1  Švaříčková Slabáková, Radmila: Rodinné strategie šlechty:                       rodu	od	té	první,	která	na	základě	revolučních	  Mensdorffové-Pouilly v 19. století. Praha 2007.                                                               Radmila Švaříčková Slabáková: Jak se dělá historie: snění a psaní o šlechtě  79","of.	I was	much	happier	with	the	title	for	the	Czech	  Later	in	her	letters	she	wrote	how	much	the	couple               edition:	Family strategies of the nobility: the Mensdorff-  loved	and	supported	each	other,	and	how	they	lived               Pouilly family in the 19th century.1	          happily	and	contentedly	with	their	eight	children.	For                  It	is	well	known	that	the	same	fact	can	have	  the	historian	concentrating	on	the	political	careers               a different	role	in	a historical	narrative	and	acquire	  of	the	family	members,	her	memories	would	have               a different	position	within	it.	Emanuel	Mensdorff-  been	insignificant,	while	I viewed	them	as	incredibly               Pouilly’s marriage	to	the	daughter	of	the	Duke	of	Saxe-  important	for	my	whole	narrative.	The	values	which               Coburg,	Sophie	in	1804,	could	have	concluded	my	  the	family	professed,	the	feelings	which	were	shared               book	if	I had	stuck	to	the	original	idea	of	emigration,	  among	the	individual	members,	the	family	solidarity               the	success	of	which	would	have	been	demonstrated	  and	family	strategy	could	then	be	observed	over               by	this	event.	If	I had	written	about	Emanuel,	the	  several	generations.	Thanks	to	the	countess’s notes               wedding	in	the	historical	narrative	would	have	arrived	  I could	begin	to	think	about	the	changes	the	family               somewhere	in	the	first	third	and	would	have	been	  faced	under	the	influence	of	Enlightenment	ideals,               a springboard	for	a description	of	Emanuel's military	  about	the	new	intimacy	and	new	approaches	to               career	in	the	Austrian	empire.	However,	had	   children	in	the	emerging	bourgeois	society.               I wanted	to	look	at	other	ancestral	generations,	  If	a historical	narrative	is	a story,	then	in               then	the	wedding	would	have	been	near	the	start	  addition	to	a beginning	and	an	end	it	should	also               of	the	narrative	and	its	importance	would	have	  have	a climax.	For	me,	the	culmination	of	my	work               increased	significantly.	It	would	have	been	a decisive	  was	represented	by	three	different	strategies	which               moment	which	would	influence	the	family’s status	  Emanuel	and	Sophie’s sons	employed	when	faced               in	Habsburg	society.	It	was	the	start	of	their	ascent	  with	the	challenges	from	the	expanding	civic	society               which	culminated	in	the	successful	political	career	of	  which	increasingly	threatened	the	position	of	the               Emanuel’s son,	Alexander.	Historians	decide	the	role	  aristocracy.	The	family	ascended	to	the	top	through	the               which	a fact	or	event	will	have	in	their	narrative	and	  marriage	of	Alphons	Mensdorff-Pouilly	to	the	heiress               ascribe	its	significance	accordingly.	         to	Boskovice,	and	thanks	to	the	fact	that	his	brother                  My	narrative	about	the	Mensdorff-Pouilly	family	  Alexander,	who	had	married	into	the	Mikulov	estate,               starts	somewhere	around	the	middle	of	Baron	Albert-  also	managed	to	acquire	the	post	of	Austrian	Minister               Louis	de	Pouilly’s life,	when	Countess	de	Sabran	  of	Foreign	Affairs	from	1864–1866.	Alexander’s career               visited	him	and	his	wife	on	their	country	estate.	  in	particular	was	emphasized	in	the	book	as	being	the                                                              culmination	of	the	family’s endeavours	dating	back	to                                                              the	period	when	his	grandfather	crossed	the	French               1   Švaříčková Slabáková, Radmila: Rodinné strategie šlechty:   border.	The	final	part	of	the	work	is	merely	catharsis.                  Mensdorffové-Pouilly v 19. století [Family Strategies of the   The	successes	begin	to	fade,	the	family	cohesion                  Nobility: The Mensdorff-Pouilly Family in the 19th Century].                  Praha 2007.                                 disintegrates	and	the	third	generation	can	only	bask                80    Radmila Švaříčková Slabáková: How history is made: dreaming and writing about the nobility","rodiny	ve	společnosti	habsburské	monarchie.	Byla	  Rakouska	v letech	1864–1866.	Zvlášť	Alexandrova                       počátkem	jejího	vzestupu,	který	dovršil	svou	  kariéra	byla	v knize	zdůrazněna	jako	vrchol	veškerých                       úspěšnou	politickou	kariérou	syn	Emanuela,	Alexandr.	  rodinných	snah,	táhnoucích	se	od	té	doby,	co	jeho                       Historikové	a historičky	určují,	jakou	pozici	daný	fakt	  dědeček	překročil	hranice	Francie.	Poslední	část                       či	událost	v historickém	narativu	zaujme	a jakou	roli	  práce	je	už	jen	katarzí.	Úspěchy	se	vytrácí,	soudržnost                       v něm	bude	hrát.	                              rodiny	se	rozpadá,	třetí	generace	se	může	jen	slunit                          Vyprávění	o rodu	Mensdorff-Pouilly	začíná	někde	  v odrážené	slávě	generace	druhé.	I když	nešlo	o zcela                       uprostřed	života	barona	Alberta-Louise	de	Pouilly,	  vědomý	proces,	struktura	příběhu	z mého	nynějšího                       když	ho	spolu	s jeho	ženou	na	jejich	venkovském	  pohledu	odpovídá	výstavbě	antických	tragédií,                       statku	navštívila	hraběnka	de	Sabran.	Později	  v nichž	děj	spěje	k zápletce,	vyvrcholení	a katarzi,                       v dopisech	líčila,	jak	se	manželé	de	Pouilly	mají	rádi,	  jež	nastává	po	dramatickém	zážitku	boje	se	zlem                       jak	jsou	jeden	pro	druhého	oporou,	jak	žijí	šťastně	  nebo	ohrožením.	Tímto	bojem	by	mohl	být	pomyslný                       a spokojeně	se	svými	osmi	dětmi.	Pro	historika,	jenž	  zápas	šlechty	s měšťanstvem,	v němž	nakonec	šlechta                       by	se	soustředil	na	politické	kariéry	členů	rodu,	by	její	  musela	ustoupit	vpřed	se	deroucí	ambiciózní	vrstvě.                       vzpomínky	byly	bezvýznamné,	pro	mé	vyprávění	se	  I Mensdorffové-Pouilly	se	díky	tomu	museli	odklidit                       jevily	jako	nadmíru	důležité.	Hodnoty,	které	rodina	  z dění	vysoké	politiky	a uchýlit	se	do	své	„druhé                       vyznávala,	city,	jež	mezi	sebou	sdíleli	její	jednotliví	  reality“.                       členové,	rodinnou	soudržnost	a rodinné	strategie	  Bohužel	není	v mé	moci	vypovědět	podrobně,	jak                       jsem	posléze	sledovala	v průběhu	několika	generací.	  psaní	historické	práce	probíhá,	jaké	další	nevědomé                       Díky	hraběnčiným	postřehům	jsem	mohla	začít	   mechanismy	vstupují	do	hry.	To	nemohu	vyzkoumat                       uvažovat	o proměnách,	kterými	rodina	pod	vlivem	  pouhými	vzpomínkami.	Paul	Veyne	měl	za	to,	že	váhu                       osvícenských	ideálů	začala	procházet,	o nové	intimitě	  tomu	či	jinému	faktu,	tu	ekonomickým	příčinám,                       a nových	přístupech	k dětem	v rodící	se	měšťanské	  tu	náboženským	projevům,	připisuje	malá	osobní                       společnosti.	                                  filozofie	dějin	v hlavě	každého	historika.	Historická                          Je-li	historický	narativ	příběhem,	měl	by	mít	  metoda	pro	něj	byla	profesionální	zkušeností,	nic	míň,                       nejen	začátek	a konec,	ale	také	vyvrcholení.	Pomyslný	  nic	víc.	Vzniká	tak,	že	se	historik	postupně	seznamuje                       vrchol	mé	práce	představovaly	tři	rozdílné	strategie,	  s dokumenty	dané	epochy	a těží	ze	všeho,	co	ho                       které	synové	Emanuela	a Sophie	vyvinuli,	aby	čelili	  obklopuje,	včetně	prací,	které	kdy	přečetl.                       výzvám	rozvíjející	se	občanské	společnosti,	jež	stále	  Nemyslím,	že	by	tvorba	historického	díla	byla                       více	ohrožovala	pozice	šlechty.	Na	špici	se	rodina	  takto	nahodilá.	V knize	o rodu	Mensdorff-Pouilly                       dostala	sňatkem	Alphonse	Mensdorffa-Pouilly	   najdeme	samozřejmě	četná	„možná“	a „nejspíše“                       s dědičkou	Boskovic	a díky	tomu,	že	se	jeho	bratru	  a „kdybychom	věděli“.	Životy	členů	rodu	jsou                       Alexandrovi,	jenž	navíc	vyženil	mikulovské	panství,	  v publikaci	zachyceny	jen	částečně	a z určitého	úhlu                       podařilo	získat	post	ministra	zahraničních	věcí	  pohledu.	Přesto	věřím,	že	příběh	podaný	v knize                                                               Radmila Švaříčková Slabáková: Jak se dělá historie: snění a psaní o šlechtě  81","in	the	reflected	glory	of	the	second	generation.	Even	  with	hindsight	–	the	passages	on	the	lists	of	emigres               though	it	was	not	an	entirely	conscious	process,	when	  are	unnecessarily	long	and	unimportant,	while	the               I look	at	the	structure	of	the	story	now	it	is	similar	  section	on	estate	management	tells	us	very	little	about               to	the	construction	of	the	ancient	tragedies	in	which	  the	inner	life	of	the	family.               the	plot	leads	to	intrigue,	climax	and	the	catharsis	  Twenty	years	later	and	I realize	that	for	some               which	occurs	after	a dramatic	struggle	with	evil	or	  facts	I could	have	found	more	appropriate	space	in               danger.	This	could	be	seen	as	the	struggle	between	  my	story.	In	my	notebook,	I am	opening	a file	entitled               the	aristocracy	and	the	bourgeoisie	in	which	the	  Royal Archives England,	dated	7/12/1998,	into	which               nobility	had	to	retreat	before	this	rapidly	advancing	  I copied	some	extracts	that	year	during	my	research	in               ambitious	class.	Even	the	Mensdorff-Pouilly	family	had	  the	Royal	Archive	in	Windsor	more	than	twenty	years               to	leave	the	sphere	of	high	politics	and	take	refuge	in	  ago.	The	densely	covered	44	pages	contain	excerpts               their	‘own	reality’.	Unfortunately,	I am	unable	to	give	  from	the	journal	Queen	Victoria	began	to	write	when               a more	detailed	account	of	what	happens	when	writing	  she	was	still	unmarried.	For	several	months	in	the               a historical	text,	of	the	other	unconscious	mechanisms	  summer	of	1839,	Buckingham	Palace	paid	host	to	her               which	come	into	play.	I cannot	examine	this	purely	  cousins,	including	the	aforementioned	Alexander.               through	memories.	Paul	Veyne	believed	that	the	  She	was	very	enthusiastic	about	their	visit	and	loved               significance	of	one	fact	or	another,	of	economic	  Alexander	most	of	all.	She	admired	his	hair,	which	she               causes	or	religious	factors,	were	all	attributable	to	the	  believed	only	someone	with	French	blood	could	have,               personal	philosophy	of	history	in	the	mind	of	every	  as	well	as	his	eyes	and	eyebrows.	When	Alexander	had               historian.	According	to	him,	the	historical	method	was	  to	leave,	she	wrote	in	her	journal:	“I felt	I must	take               professional	experience,	nothing	more,	nothing	less.	  leave	of	the	dearest	Alexander	whom	I love	so	dearly,               It	was	based	on	historians	familiarizing	themselves	  so	very	dearly,	like	my	own	brother;	I pressed	his	hand,               with	the	documents	of	a given	period	and	employing	  as	he	did	mine,	which	he	kissed,	and	thanked	me	for               everything	which	surrounded	them,	including	all	of	  my	kindness;	I kissed	both	his	cheeks,	and	could	not               the	works	they	had	ever	read.                  speak	for	tears;	he	took	leave	of	Louise,	and	I then                  I don’t	believe	that	the	creation	of	my	historical	  squeezed	his	dear	hand	again,	as	if	I could	not	take               text	was	as	random	as	this.	Naturally,	in	my	book	  leave,	and	he	pressed	my	hand	to	his	forehead,	and               about	the	Mensdorff-Pouilly	family	we	can	find	  was	much	affected…	I do	not	remember	being	so	much               numerous	‘maybes’	and	‘probablies’	and	‘if	we	  overset	at	the	departure	of	a relation	for	some	time,	as               knew’,	and	the	lives	of	the	family	members	are	  I was	at	dear	Alexander’s.”	Today	I wouldn’t	consign               captured	only	partially	and	from	a certain	viewpoint.	  Victoria’s remarks	on	Alexander	to	the	footnotes	at               Nevertheless,	I believe	that	the	story	in	the	book	is	  the	end	of	the	book	in	connection	with	a completely               truthful	and	corresponds	to	what	happened	in	the	  different	figure	in	the	family	history.	I wouldn’t	omit               past.	The	undoubted	imperfections	only	came	to	light	  this	quote	–	instead,	it	would	be	centre	stage	in	my                 82    Radmila Švaříčková Slabáková: How history is made: dreaming and writing about the nobility","je	pravdivý	a odpovídá	minulé	realitě.	Snad	jen	  promluvit.	Rozloučil	se	s Louisou	a já	stiskla	jeho	ruku                       těch	nedokonalostí,	kdyby	nebylo,	ty	vyniknou	až	  znovu,	jako	bych	se	nemohla	odloučit	a on	si	položil                       s odstupem.	Pasáže	o seznamech	emigrantů	jsou	  mou	ruku	na	své	čelo	a byl	velmi	dojat…	Nepamatuji	si,                       zbytečně	zdlouhavé	a nepotřebné,	části	o hospodaření	  že	bych	byla	v poslední	době	tak	rozrušená	z odjezdu                       málo	vypovídající,	moc	nám	o vnitřním	prožívání	  nějakého	příbuzného,	jako	tomu	bylo	v případě                       rodiny	neřeknou.                               drahého	Alexandra.“                          Po	dvaceti	letech	pozoruji,	že	jsem	pro	některé	  Dnes	už	bych	o Viktoriiných	citech	k Alexandrovi                       skutečnosti	mohla	ve	svém	příběhu	najít	více	  nepsala	někde	v poznámce	na	konci	knihy                       odpovídající	umístění.	V notebooku	otvírám	soubor	  v souvislosti	s úplně	jinou	postavou	rodinné	historie.                       s názvem	Royal Archives Anglie	s datem	7.	12.	1998,	do	  Tento	citát	bych	nevynechala,	ale	postavila	ho	do                       něhož	jsem	si	v tom	roce	dělala	výpisky	při	studiu	  centra	svého	vyprávění	o rodinných	hodnotách                       v Královském	archivu	ve	Windsoru.	Hustě	popsaných	  a soudržnosti	rodiny,	o citech,	které	byly	projevovány,                       44	stran	obsahuje	výňatky	z deníků	královny	Viktorie,	  ač	o nich	mluvili	a psali	jen	někteří.	Z pohledu	dějin                       které	si	začala	psát	ještě	jako	svobodná.	V létě	1839	  emocí	a citů	by	mé	vyprávění	o rodině	Mensdorff-                       ji	na	několik	měsíců	navštívili	v Buckinghamském	  Pouilly	a jejím	aristokratickém	světě	dostalo	novou                       paláci	její	bratranci,	včetně	zmiňovaného	Alexandra.	  dimenzi.                       Z jejich	pobytu	byla	nadšená,	ovšem	Alexandra	   Souhlasím	s Haydenem	Whitem,	že	fakta	nemluví                       milovala	nejvíc.	Obdivovala	jeho	vlasy,	jež	mohl	mít	  sama	za	sebe	a že	z čistě	formálního	hlediska	jsou                       dle	ní	jen	někdo	s francouzskou	krví,	i jeho	oči	a obočí.	  historie	a román	od	sebe	nerozeznatelné.	Dnes	už                       Když	Alexandr	musel	odjet,	v deníku	se	rozepsala:	  se	v historické	vědě	nevedou	spory,	zda	historie                       „Cítila	jsem,	že	se	musím	rozloučit	s nejdražším	  rekonstruuje	„pravdu“	o tom,	co	se	stalo,	stejně	jako                       Alexandrem,	kterého	jsem	tak	hluboce,	hluboce	  už	vychladly	diskuse,	jež	dávaly	historickým	faktům                       milovala,	jako	svého	bratra.	Tiskla	jsem	jeho	ruku	  jen	lingvistickou	existenci.	Co	historik	dělá,	když                       a on	mou,	políbil	ji	a děkoval	mi	za	mou	laskavost.	  interpretuje	minulé	skutečnosti,	však	zůstává	pořád                       Políbila	jsem	ho	na	obě	tváře	a nemohla	jsem	pro	slzy	  jen	málo	zodpovězenou	otázkou.                                                                              Radmila Švaříčková Slabáková: Jak se dělá historie: snění a psaní o šlechtě  83","narrative	about	family	values	and	family	cohesion,	  indistinguishable	from	one	another.	Today	there	is	no               about	the	feelings	which	were	shown,	even	though	  longer	any	controversy	within	historical	science	as               only	some	people	spoke	and	wrote	about	them.	From	  to	whether	history	is	reconstructing	‘the	truth’	about               the	perspective	of	the	history	of	emotions	and	feelings,	  what	happened,	just	as	the	discussions	have	died	down               my	narrative	on	the	Mensdorff-Pouilly	family	and	  which	assigned	historical	facts	with	a purely	linguistic               their	aristocratic	world	would	gain	a new	dimension.  existence.	However,	what	historians	are	actually	doing                  I would	agree	with	Hayden	White	that	the	facts	  when	they	are	making	history	still	remains	a largely               do	not	speak	for	themselves	and	that	from	a purely	  unanswered	question.               formal	perspective,	history	and	the	novel	are                                                           84      Radmila Švaříčková Slabáková: How history is made: dreaming and writing about the nobility","MARKÉTA KŘÍŽOVÁ                         Rodina Sudkových mezi mexickou revolucí                         a Pražským jarem1                           The Sudek family between the Mexican                         Revolution and Prague Spring1                                         Markéta Křížová (*1974) is	based	at	the	Centre	for	Latin-American	  Prof. Mgr. Markéta Křížová, Ph.D. (*1974) působí	ve	Středisku                       Studies	at	Charles	University’s Faculty	of	Arts.	In	her	academic	  ibero-amerických	studií	Filozofické	fakulty	Univerzity	Karlovy.                       work	she	specializes	in	colonial	and	modern	history	of	the	  Ve své	vědecké	práci	se	specializuje	na	koloniální	a moderní                       Atlantic	region,	in	particular	the	history	of	the	American	  dějiny	atlantického	regionu,	především	dějiny	amerického                       continent	and	its	relationship	with	Europe.	She	focuses	on	the	  kontinentu	a jeho	vztahy	s Evropou.	Soustředí	se	na	dějiny                       history	of	migration	and	intellectual	history	and	has	written	or	  migrací	a intelektuální	dějiny.	Je	autorkou,	resp.	spoluautorkou                       co-written	ten	monographs	and	more	than	80	academic	studies	  deseti	monografií	a více	než	80	odborných	studií,	výběrově:                       including:	La ciudad ideal en el desierto (2004),	The strength   La ciudad ideal en el desierto	(2004,	česká	verze	Ideální město                       and sinews of this western world...	(2008),	Reyes, emprendedores,   v divočině,	2007),	The strength and sinews of this western world...                       misioneros	(2016),	Beyond the Great Pond	(in	Czech,	2017),	Alois   (2008),	Reyes, emprendedores, misioneros	(2016),	Za velkou louži                       Richard Nykl:	Present-Day Mexico	(with	D.	Winklerová,	2019).  (2017),	Alois Richard Nykl: Present-Day Mexico	(s D.	Winklerovou,                                                                     2019).                         1   This chapter is the result of support from Charles University   1   Příspěvek vznikl na Univerzitě Karlově za podpory programu                          and PROGRES Q09: History – The key to understanding the   PROGRES Q09: Historie – Klíč k pochopení                          globalized world.                             globalizovaného světa.                                                                                                                85","It	is	almost	bordering	on	the	banal	to	state	that	  political	turmoil,	the	reverberations	of	the	Mexican               historical	research	often	involves	a great	deal	of	  Revolution,	the	impact	of	the	economic	crisis	and	the               chance.	Of	course,	seldom	does	a document	turn	  student	strikes	of	the	1950s.               up	that	pushes	the	boundaries	of	a discipline,	as	  Sudek’s overseas	stay,	which	had	originally	meant               happened	to	Carlo	Ginzburg	in	the	Venice	archives,	  to	last	only	a few	years,	had	been	complicated	by	the               which	became	the	starting	point	for	his	study	  birth	of	his	son.	The	outbreak	of	the	revolutionary               of	the	‘benandanti’.	However,	sifting	through	  struggles,	the	sharp	devaluation	of	the	Mexican               collections	which	are	not	directly	related	to	the	  currency	and	the	world	war	then	forced	him	to               researcher’s current	project	might	bring	unexpected	  settle	permanently.	However,	during	a visit	to	his               stimuli.                                      homeland	in	1921,	the	Sudeks	left	behind	their                  My	journey	through	the	sources	which	gradually	  11-year-old	son	Bedřich.	They	also	started	to	deposit               brought	to	light	the	fates	of	three	generations	of	Czech	  their	earnings	in	Czechoslovak	banks.	They	wanted               migrants	to	Mexico	began	with	work	on	an	edition	  to	return	permanently	in	1938	when	Rudolf	turned               of	travel	writings	by	the	Czech	linguist,	journalist	  sixty.	Naturally,	they	were	deterred	then	by	the               and	traveller,	Alois	Richard	Nykl	(1885–1958).	His	  worsening	political	crisis	in	Central	Europe.	Not	even               extensive	unpublished	manuscript	on	Mexico	   the	end	of	the	Second	World	War	opened	the	door               waited	for	more	than	half	a century	in	the	archive	of	  for	the	emigrants	to	return;	the	currency	reform	in               Náprstek	Museum	in	Prague	along	with	the	rest	of	  1953	then	wiped	out	all	of	their	savings.	The	Sudeks               Nykl’s estate	–	extracts,	press	cuttings,	journals,	letters	  therefore	remained	in	Mexico.	Surprisingly,	unlike               and	photographs.	One	of	the	many	boxes	contains	the	  many	other	Mexican	industrial	companies	‘their’               correspondence	between	Nykl	and	a Czech	emigrant	  factory	not	only	weathered	the	turbulent	years	of	the               to	Mexico,	Rudolf	Sudek	(1875	–	c.1968),	who	was	born	  revolution,	the	economic	crisis,	the	world	war	and	the               in	Brno	and	was	an	engraver	of	cylinders	for	textile	  postwar	economic	and	political	transformations,	but               factories	before	moving	to	Mexico	in	1905.    it	remained	basically	unchanged	and	unmodernized.                  The	fact	is	I had	only	wanted	to	check	    Rudolf	Sudek	could	continue	in	his	profession	and               Nykl’s itinerary.	Sudek	had	been	his	host	during	  enjoy	his	position	as	a unique	expert,	guaranteeing               Nykl’s visits	to	central	Mexico	in	1925–1926	and	  success	in	the	complicated	process	of	textile               then	in	1952.	They	subsequently	corresponded	  production.               regularly	until	Nykl’s death.	But	it	was	impossible	  All	of	this	and	more	was	revealed	in	his	letters               not	to	become	immersed.	Sudek’s letters,	written	in	  to	Nykl,	which	almost	literally	represented	an	ideal               a slightly	affected	manner	with	Spanish	and	German	  historical	source	for	studying	the	history	of	everyday               phrases	interspersed	throughout	the	Czech,	comment	  life	–	detailed,	regular	coverage	of	recurring	events,               on	the	everyday	events	in	a remote	village	which	  occasional	reminiscences	about	the	past	and	detailed               is	constantly	being	dragged	into	the	whirlwind	of	  explanations	about	the	current	political	crises	for	the                 86    Markéta Křížová: The Sudek family between the Mexican Revolution and Prague Spring","Je	až	banální	začít	tuto	úvahu	konstatováním,	  Pobyt	v zámoří,	původně	plánovaný	jen	na	několik                       že	v historickém	bádání	často	hraje	klíčovou	  let,	Sudkovým	zkomplikovalo	nejprve	narození	syna.                       roli	náhoda.	Jistě,	jen	málokdy	posune	hranice	  Propuknutí	revolučních	bojů,	prudká	devalvace                       disciplíny	tak	jako	dokument,	který	padl	do	ruky	  mexické	měny	a následně	světová	válka	je	donutily                       Carlo	Ginsburgovi	v benátském	archivu	a stal	se	  zůstat	trvale.	Při	krátké	návštěvě	ve	vlasti	v roce	1921                       východiskem	pro	studii	o „benandantech“.	Nicméně	  zde	ale	Sudkovi	zanechali	jedenáctiletého	Bedřicha.                       listování	fondy,	které	přímo	nesouvisí	s aktuálně	  I své	výdělky	nadále	ukládali	do	československých                       řešeným	projektem,	může	badatele	postavit	před	  bank.	Definitivně	se	chtěli	vrátit	v roce	1938,	kdy                       výzvy	zcela	nečekané.	                        měl	Rudolf	překročit	šedesátku.	Odradila	je	ovšem                          Mé	putování	po	pramenných	stopách,	které	  eskalující	politická	krize	ve	střední	Evropě.	A ani                       postupně	vynesly	na	světlo	osudy	tří	generací	  konec	druhé	světové	války	emigrantům	dveře                       českých	migrantů	do	Mexika,	začalo	prací	na	edici	  k návratu	neotevřel;	měnová	reforma	v roce	1953                       cestopisu	českého	lingvisty,	novináře	a cestovatele	  pak	zcela	vymazala	bankovní	úspory.	Sudkovi	tedy                       Aloise	Richarda	Nykla	(1885–1958).	Nikdy	nevydaný	  zůstali	v Mexiku.	Překvapivě	„jejich“	továrna,	na                       obsáhlý	rukopis	věnovaný	Mexiku	více	než	půl	století	  rozdíl	od	mnoha	jiných	mexických	průmyslových                       čekal	v archivu	Náprstkova	muzea	v Praze	spolu	se	  podniků,	nejen	přečkala	jak	bouřlivá	léta	revoluce,                       zbytkem	Nyklovy	pozůstalosti	–	výpisky,	výstřižky,	  hospodářské	krize,	světové	války	a poválečné                       deníky,	dopisy,	fotografiemi.	A v jedné	z mnoha	krabic	  ekonomické	a politické	transformace,	ale	zůstala                       je	uložena	korespondence	mezi	Nyklem	a českým	  v podstatě	nezměněna	a nemodernizována.	Rudolf                       vystěhovalcem	do	Mexika	Rudolfem	Sudkem	(1875	–	  Sudek	tak	mohl	dál	vykonávat	své	povolání	a těšit                       kolem	1968).	Rodák	z Brna,	rytec	potiskovacích	válců	  se	z pozice	nezastupitelného	experta,	zaručujícího                       pro textilní	továrny,	se	do	Mexika	přestěhoval	už	  úspěch komplikovaného	procesu	textilní	produkce.                       v roce	1905.	                                    Toto	vše	a mnohem	více	o sobě	prozradil                          Chtěla	jsem	si	vlastně	jen	ověřit	Nyklův	itinerář.	  v dopisech	Nyklovi,	téměř	doslova	naplňujících                       Právě	Sudek	byl	totiž	jeho	hostitelem	při	zastávkách	ve	  ideál	historického	pramene	pro	studium	dějin                       středním	Mexiku	v letech	1925–1926	a 1952.	Pravidelně	  každodennosti	–	podrobné,	pravidelné	zpravodajství                       si	pak	dopisovali	až	do	Nyklovy	smrti.	Nebylo	ale	  o všedním	dění,	zároveň	ale	čas	od	času	vytahující	na                       možné	se	nezačíst.	Sudkovy	dopisy,	psané	trochu	  povrch	vzpomínky	na	minulé	doby	nebo	podrobně                       šroubovanou,	španělskými	a německými	výrazy	  vysvětlující	nepřítomnému	adresátovi	okolnosti                       propletenou	češtinou,	komentují	všední	události	  aktuální	politické	krize.	Sudek	sám	přesně	naplňoval                       v zapadlé	vesničce,	znovu	a znovu	strhávané	do	víru	  představu	marginálního	historického	aktéra,	skrze                       politických	zmatků,	dozvuky	mexické	revoluce,	  archivní	fond	a badatelskou	práci	„znovuzrozeného“                       dopady	hospodářské	krize,	studentské	stávky	  k nové	fázi	existence.	Zároveň	se	stával	mluvčím                       padesátých	let.                               stovek	dalších,	bezejmenných	nebo	přinejmenším                                                            Markéta Křížová: Rodina Sudkových mezi mexickou revolucí a Pražským jarem  87","absent	correspondent.	Sudek	would	therefore	appear	  Archive	not	only	contains	a list	of	the	founding               to	be	the	ideal	match	for	a marginal	historical	actor	  members	of	the	“Czechoslovak-Mexican	Association”               ‘reborn’	into	a new	phase	of	existence	through	an	  from	1928,	but	also	other	volumes	containing               archive	collection	and	the	work	of	a researcher.	At	the	  Sudek’s correspondence	–	letters	which	in	the	1950s               same	time,	he	became	the	spokesperson	for	hundreds	  and	1960s	he	addressed	to	employees	of	the	institute,               of	other	nameless,	or	at	least	much	less	historically	  and	carbon	copies	of	their	replies.               well-known	migrants	from	the	Czech	lands,	who	   In	terms	of	their	style	and	content,               discovered	a new	life	overseas,	did	not	forget	their	  these	documents	are	very	different	from	his               roots	but	who	nevertheless	identified	with	the	new	  correspondence	with	Nykl,	and	in	order	to               environment	in	which	they	had	now	established	  interpret	them	it	was	necessary	to	go	beyond               themselves.                                   the	aforementioned	approaches	of	the	history	of                  My	paper	for	a Mexican	journal	was	almost	  migrations.	From	originally	being	an	independent               finished.	The	image	of	Sudek’s life,	his	thoughts	on	  organization,	albeit	financed	by	the	Czechoslovak               great	historical	events	and	his	connection	to	the	  government,	after	1948	CFI	became	a propaganda               village	microworld	was	quite	straightforward	and	  tool	of	the	communist	regime	as	it	tried	to	exert	its               complete.	Methodologically,	it	followed	on	from	  influence	over	Czechoslovak	migrants	in	western               studies	by	historians	examining	the	everyday	life	  countries	–	and	in	some	cases	it	was	even	a tool	of	the               of	migrants	of	different	nationalities.	The	study	of	  Czechoslovak	intelligence	service.               Atlantic	migration	is	a dynamic	and	attractive	branch	  Naturally,	Sudek	had	no	idea	about	this.	However,               of	historical	science,	and	inspiration	was	also	drawn	  in	his	relationship	with	the	anonymous	staff	(who               from	the	work	of	researchers	examining	the	image	of	  would	sign	off	with	an	illegible	cipher,	whereas	Sudek               Mexico	in	travel	writing	and	the	journals	of	travellers,	  always	addressed	them	“dear	countrymen”),	it	was	as               politicians	and	scientists	who	were	fascinated	by	its	  though	he	was	playing	a different	role	than	with	Nykl.               exotic	otherness.	Rudolf’s passion	for	photography	  He	presented	himself	authoritatively,	he	commented               added	another	welcome	dimension	in	the	form	of	  on	the	political	situation	in	Mexico,	on	events	in               visual	documentation	of	his	view	of	the	Mexican	  Hungary	in	1956	and	the	Czechoslovak	involvement               landscape	and	society;	there	also	exist	numerous	  in	the	Cuban	Missile	Crisis,	as	well	as	on	other	reports               methodological	precedents	for	its	analysis.	  which	he	read	in	the	Mexican	press.	At	the	same	time,                  However,	all	of	this	became	significantly	  he	made	a show	of	his	continued	identification	with               complicated	by	more	archival	research,	again	  the	Czech	nation,	though	with	Nykl	he	adopted	a far               meant	to	be	only	formal,	which	was	to	examine	  more	cosmopolitan	approach,	firmly	rooted	in	the	New               Sudek’s activities	within	the	expatriate	community	  World.	In	return	for	these	expressions	of	patriotism,               in	Mexico.	The	relevant	file	in	the	collection	of	the	  CFI	sent	him	ideological,	though	personalized	replies,               Czechoslovak	Foreign	Institute	(CFI)	in	the	National	  with	which	he	polemicized	by	referring	to	his	own                 88    Markéta Křížová: The Sudek family between the Mexican Revolution and Prague Spring","mnohem	méně	historicky	podchycených	migrantů	  československou	vládou	financované	organizace	se                       z českých	zemí,	kteří	našli	novou	existenci	v zámoří,	  ČÚZ	po	roce	1948	stal	propagandistickým	nástrojem                       nezapomněli	na	své	kořeny,	nicméně	se	identifikovali	  komunistického	režimu,	usilujícího	o ovlivňování                       s novým	prostředím	a prosadili	se	v něm.	     československých	migrantů	v západních	zemích                          Studii	pro	mexický	časopis	jsem	měla	téměř	  –	a v některých	případech	dokonce	nástrojem                       hotovou.	Obraz	Sudkova	života,	jeho	reflexe	  československé	rozvědky.                       velkých	historických	událostí,	jeho	zapojení	    To	vše	samozřejmě	Sudek	nemohl	tušit.                       do vesnického	mikrosvěta	byl	neproblematický	  Vůči	anonymním	zaměstnancům	(kteří	se	nikdy                       a úplný.	Metodologicky	stačilo	nechat	se	vést	studiemi	  nepodepisovali	jinak	než	nečitelnou	šifrou,	zatímco                       historiků	věnujících	se	každodennosti	migrantů	  Sudek	je	důsledně	oslovoval	„vážení	krajané“)	ale                       různých	národností.	Studium	migrací	v atlantickém	  jako	by	hrál	jinou	roli	než	vůči	Nyklovi.	Vystupoval                       prostoru	patří	k dynamickým,	atraktivním	odvětvím	  autoritativně,	komentoval	politickou	situaci	v Mexiku,                       historické	vědy	a inspiraci	nabízí	i práce	badatelů	  ale	také	události	v Maďarsku	v roce	1956	nebo                       zkoumajících	obraz	Mexika	v cestopisech	a denících	  československé	angažmá	v kubánské	raketové	krizi                       cestovatelů,	politiků	a vědců	fascinovaných	jeho	  i další	zprávy,	o nichž	četl	v mexických	novinách.                       exotickou	jinakostí.	Rudolfova	vášeň	pro	fotografování	  Zároveň	stavěl	na	odiv	přetrvávající	identifikaci                       dodala	další	vítaný	doplněk	v podobě	obrazové	  s českým	národem	–	vůči	Nyklovi	zaujímal	mnohem                       dokumentace	jeho	pohledu	na	mexickou	krajinu	  výrazněji	pozici	kosmopolity,	pevně	zakořeněného                       a společnost;	také	pro	její	analýzu	je	k dispozici	řada	  v Novém	světě.	Za	tyto	projevy	vlastenectví	se	mu	ze                       metodologických	precedentů.                   strany	ČÚZ	dostávalo	výrazně	ideologických,	přesto                          Vše	ale	výrazně	zkomplikovala	další	archivní	  ale	personalizovaných	odpovědí,	s nimiž	ovšem                       sonda,	opět	vlastně	jen	formální,	která	měla	ověřit	  polemizoval,	odkazoval	na	své	životní	zkušenosti	i na                       Sudkovy	aktivity	v rámci	krajanské	komunity	  korespondenci	s příbuznými	a přáteli	v socialistickém                       v Mexiku.	Příslušná	složka	ve fondu	Československého	  Československu.                       ústavu	zahraničního	v Národním	archivu	ovšem	    Sudkův	životní	příběh	tak	najednou	dostal	další                       obsahuje	nejen	seznam	zakládajících	členů	    rozměr.	Stále	byl	marginalizovaným	historickým                       „Československo-mexické	asociace“	z roku	1928,	ale	  aktérem,	mnohem	výrazněji	ale	bral	svůj	život	do                       také	další	svazek	Sudkovy	korespondence	–	dopisy,	  svých	rukou.	Jeho	osobní	příběh,	s konkrétními                       které	v padesátých	a šedesátých	letech	adresoval	  a specifickými	rysy,	se	navíc	propletl	nejen                       zaměstnancům	ústavu,	a průklepy	jejich	odpovědí.	  s migračními	procesy	první	poloviny	20.	století,	ale                          Tyto	dokumenty	se	obsahem	i dikcí	výrazně	liší	  také	s politickým	a ekonomickým	soupeřením	studené                       od	korespondence	s Nyklem	a pro	jejich	interpretaci	  války.	Zároveň	jsem	měla	pocit,	jako	by	zpochybnění                       bylo	třeba	obrátit	se	mimo	zavedené	postupy	pro	  předchozího,	tak	jasného	a jednoznačného	obrazu                       studium	dějin	migrací.	Z původně	nezávislé,	byť	  zasadilo	ránu	mé	ambici	proniknout	skrze	zachovanou                                                            Markéta Křížová: Rodina Sudkových mezi mexickou revolucí a Pražským jarem  89","experiences	in	life	and	his	correspondence	with	  inspiration	from	publications	by	acclaimed	authors.               relatives	and	friends	in	communist	Czechoslovakia.  Their	approaches	and	circle	of	potential	readers	differ                  Sudek’s life	story	therefore	suddenly	took	  significantly	from	those	interested	in	the	history	of               on	another	dimension.	Although	he	was	still	  migration	and	linking	the	two	stories	would	be	very               a marginalized	historical	actor,	he	had	begun	to	take	  difficult.               his	life	into	his	own	hands	much	more	vividly.	His	own	  Thanks	to	Sudek’s correspondence	with	CFI,               personal	story	with	its	specific	features	intertwined	  his	wife	Rosálie	also	became	part	of	the	story.	The               not	only	with	the	migratory	processes	in	the	first	half	  daughter	of	a French	father	and	Czech	mother,	before               of	the	20th	century,	but	also	with	the	political	and	  marrying	Sudek	she	was	a governess	for	a family	of               economic	rivalry	of	the	Cold	War.	Simultaneously,	  Jewish	industrialists,	the	Porges-Portheims,	travelling               however,	it	seemed	to	me	that	the	doubting	of	the	  with	them	across	the	whole	of	Europe	in	the	first               previously	clear	and	unambiguous	image	would	  years	of	the	20th	century.	However,	none	of	the               deal	a blow	to	the	ambition	of	historical	science	to	  surviving	documents	contain	anything	she	wrote               penetrate	through	the	preserved	documentation	to	  while	Sudek’s personality	took	on	more	definite               reveal	the	personalities	of	historical	actors,	their	  contours	as	the	research	progressed.	Nevertheless,               behaviour	and	their	motives.	Which	Sudek	was	the	  Rosálie’s appearance	on	the	scene	prevented	the	focus               ‘real	one’?	And	above	all,	what	would	be	the	next	facet	  from	being	entirely	on	a Czech	engraver	in	Mexico               to	be	revealed	by	the	remaining	correspondence	Sudek	  with	those	around	him	placed	into	subsidiary	roles.               had	apparently	kept	with	his	relatives,	acquaintances	  And	the	situation	became	even	more	complicated.               and	other	authorities,	and	which	had	either	not	  In	his	letters	to	CFI,	Rudolf	Sudek	repeatedly               survived	or	were	still	lying	somewhere	in	a dusty	  mentioned	his	son.	In	1956	Bedřich	Sudek	petitioned               archival	box?                                 the	Czechoslovak	authorities	so	that	he	could	briefly                  My	efforts	to	combine	these	two	source	collections	  visit	his	parents	who	he	hadn’t	seen	for	more	than               were	also	complicated	by	the	compartmentalization	  three	decades.	After	long	delays	he	actually	did               of	modern	historical	research.	Sudek’s long	life	  travel	to	Mexico	–	from	where	he	refused	to	leave.               connected	several	historical	periods	as	well	as	several	  On	a sudden	impulse	I entered	Sudek’s name	into	the               themes	through	his	correspondence,	which	are	  electronic	database	of	the	Security	Services	Archive.               examined	by	different	groups	of	historians	equipped	  What	I got	was	a copious	amount	of	material	which               with	different	methodologies.	Naturally,	for	an	  the	State	Security	had	on	Bedřich	Sudek	and	his               interpretation	of	the	propaganda	activities	of	the	CFI	  family	–	the	result	of	attempts	by	the	Czechoslovak               employees	in	relation	to	Sudek	and	his	reactions	to	  intelligence	in	Mexico	to	recruit	him	to	infiltrate               them,	and	for	a study	of	Sudek’s role	in	an	expatriate	  the	expatriate	community	in	Mexico	and	to	commit               community	which	had	been	divided	in	its	attitude	  industrial	espionage	in	American	companies.	There               towards	the	events	of	1948,	it	is	possible	to	draw	  was	also	documentation	from	a trial	in	which	Bedřich                 90    Markéta Křížová: The Sudek family between the Mexican Revolution and Prague Spring","dokumentaci	k osobnosti	historických	aktérů,	jejich	  A situace	se	dál	komplikovala.	V dopisech                       jednání	i motivacím.	Který	Sudek	byl	„skutečný“?	  adresovaných	ČÚZ	Rudolf	Sudek	opakovaně	zmiňoval                       A především,	jakou	jeho	další	fasetu	by	prozradila	  svého	syna.	Bedřich	Sudek	v roce	1956	požádal                       zbývající	korespondence	–	ta,	kterou	Sudek	zjevně	  československé	úřady	o možnost	krátce	navštívit                       udržoval	s rodinnými	příslušníky,	známými,	dalšími	  rodiče,	které	neviděl	více	než	tři	desetiletí.	Po                       úřady,	a která	se	buď	nedochovala,	nebo	stále	leží	  dlouhých	průtazích	se	do	Mexika	skutečně	vydal	–                       někde	v zaprášené	archivní	krabici?	          a odmítl	se	vrátit.	V okamžitém	impulzu	jsem	zadala                          Mou	snahu	zkombinovat	oba	pramenné	fondy	  Sudkovo	jméno	do	elektronické	databáze	Archivu                       mimo	to	ztížila	kompartmelizace	aktuálního	   bezpečnostních	složek.	Výsledkem	byl	objemný                       historického	bádání.	Sudek	svým	dlouhým	životem	  materiál,	vedený	státní	bezpečností	na	Bedřicha                       propojil	několik	historických	období	a svými	  Sudka	a jeho	rodiče,	výsledek	snah	československé                       korespondenčními	aktivitami	zase	několik	témat,	  rezidentury	v Mexiku	získat	jej	pro	spolupráci                       jimž	se	věnují	odlišné	skupiny	historiků,	vybavených	  při	infiltrování	mexické	krajanské	komunity                       specifickými	metodologiemi.	Samozřejmě	také	pro	  a průmyslové	špionáži	v amerických	podnicích.	Vedle                       interpretaci	propagandistických	snah	pracovníků	ČÚZ	  toho	svazek	obsahoval	dokumentaci	ze	soudního                       vůči	Sudkovi	a jeho	reakcí	na	ně,	pro	studium	Sudkovy	  procesu,	v němž	byl	Bedřich	Sudek	v nepřítomnosti                       role	v krajanské	komunitě	rozpolcené	v postoji	  odsouzen	k trestu	vězení	a propadnutí	majetku                       k událostem	roku	1948	se	lze	inspirovat	v publikacích	  za	trestný	čin	neoprávněného	opuštění	republiky.                       uznávaných	autorů.	Jejich	přístupy	a také	okruh	  A především	jsem	se	dostala	k ještě	objemnější	složce                       potenciálních	čtenářů	se	ale	výrazně	liší	od	zájemců	  manželky	Heleny.	Příběh	rodiny	Sudkovy	se	začal	až                       o dějiny	migrací	a ukazuje	se,	že	propojit	oba	příběhy	  nepříjemně	větvit.                       bude	velmi	obtížné.	                             Helena	Sudková,	narozená	v Užhorodě,	strávila                          Díky	korespondenci	s ČÚZ	navíc	do	Sudkova	  dětství	na	Kubě	a v USA.	Propuknutí	druhé	světové                       příběhu	vstoupila	jeho	manželka	Rosálie.	Dcera	  války	jí	znemožnilo	vycestovat	z Československa,                       francouzského	otce	a české	matky	před	svatbou	  kam	se	vrátila	jen	krátce	před	rokem	1938.                       pracovala	jako	vychovatelka	a domácí	společnice	  Následoval	sňatek	s Bedřichem	Sudkem,	narození                       v rodině	židovských	průmyslníků	Porges-Portheimů,	  syna,	série	dočasných	zaměstnání.	Její	jazykové                       s nimiž	v prvních	letech	20.	století	procestovala	celou	  schopnosti	ji	od	konce	padesátých	let	přiváděly                       Evropu.	V žádném	z dochovaných	dokumentů	nemluví	  do	kontaktu	s Latinoameričany	navštěvujícími                       vlastním	hlasem,	zatímco	Sudkova	osobnost	nabývala	  spřátelenou	socialistickou	zemi	–	mexickými                       s postupujícím	výzkumem	určitějších	obrysů.	Přesto	  novináři,	kubánskými	dělníky	–	a následně	do                       Rosáliin	vstup	na	scénu	znemožnil	původní	výlučné	  hledáčku	státní	bezpečnosti.	Helena	Sudková                       soustředění	na	českého	rytce	v Mexiku,	vytlačující	ty,	  nakonec	v září	1968	emigrovala.	Nikoli	do	Mexika,                       kdo	ho	obklopovali,	jen	do	doplňkových	rolí.  kde	žil	její	manžel	(s nímž	se	ovšem	nechala	několik                                                            Markéta Křížová: Rodina Sudkových mezi mexickou revolucí a Pražským jarem  91","Sudek	was	sentenced	in	absentia	to	imprisonment	  the	family	from	the	perspective	of	communist               and	had	his	property	confiscated	for	illegally	leaving	  Czechoslovakia.	They	present	an	entirely	new	angle               the	republic.	And	most	importantly	there	was	an	even	  to	the	relationship	between	individuals	and	power,               larger	file	on	his	wife	Helena.	The	story	of	the	Sudek	  between	‘great’	and	‘small’	history	across	the	Atlantic.               family	was	becoming	somewhat	unwieldy.        And	they	also	contribute	towards	an	innovative	study                  Helena	Sudková	was	born	in	Uzhgorod	and	spent	  of	everyday	life	under	communism	on	a local	level.               her	childhood	in	Cuba	and	the	USA.	The	outbreak	  The	reports	from	the	Mexican	operatives’	meetings               of	the	First	World	War	prevented	her	family	from	  with	Bedřich	reveal	how	this	‘native	Mexican’	viewed               returning	to	Czechoslovakia.	Helena	only	came	back	  the	country	which	he	had	left	as	a boy.	The	files	also               shortly	before	1938.	She	then	married	Bedřich	Sudek,	  contain	pictorial	documentation,	allowing	us	to	see               had	a son	and	a series	of	temporary	jobs.	From	the	  the	faces	of	those	members	of	the	Sudek	family	which               end	of	the	1950s	her	language	skills	brought	her	into	  Rudolf’s camera	could	not	capture.               contact	with	Latin	American	visitors	from	allied	  However,	the	Security	Service	documentation	is	an               socialist	countries	–	Mexican	journalists,	Cuban	  incredibly	problematic	source.	In	general,	historians               workers	–	and,	as	a result,	to	the	attention	of	the	  regard	correspondence	as	a very	unreliable	source	type               State	Security.	Helena	Sudková	finally	emigrated	in	  due	to	its	subjectivity	and	relation	to	current	events,               September	1968.	However,	she	didn’t	travel	to	Mexico	  and	the	fact	that	it	is	written	in	the	knowledge	that	it	is               where	her	husband	lived	(they	had	divorced	several	  to	be	read	by	at	least	one	other	pair	of	eyes.	Thus	extra               years	earlier),	but	to	the	USA.	In	the	same	year,	  care	is	required	when	reading	interrogation	reports	and               however,	her	son	Rudolf	went	to	Mexico.       records	from	intelligence	meetings.                  Naturally,	the	members	of	the	second	and	     Even	if	we	leave	aside	the	moral	dilemma	of	using               third	generations	saw	the	world	in	a different	way	  them	with	regards	to	the	protection	of	personal	and               than	Rudolf	Sudek.	They	constructed	their	Czech/  sensitive	data	of	people	who	are	perhaps	still	alive,	as               Czechoslovak	identity	differently	and	also	had	  well	as	the	character	of	the	regime	which	produced               different	approaches	to	the	New	World.	But	they	  them,	it	is	necessary	to	remember	that	the	volumes	are               shared	with	Rudolf	a cosmopolitan	outlook	on	life	  incomplete.	It	is	very	likely	that	they	only	represent               and	work,	the	ability	to	cross	borders	and	adapt	to	  a fraction	of	what	was	actually	said	and	done.	It               unfamiliar	environments.                      also	has	to	be	borne	in	mind	that	some	of	the	events                  The	intelligence	documents	looked	voyeuristically	  described	may	never	have	taken	place.	The	Sudeks	are               behind	the	curtains	of	Bedřich	and	Helena	    only	mentioned	indirectly,	sometimes	by	people	with               Sudeks’	domestic	life,	bringing	to	the	surface	their	  signatures,	at	other	times	by	unnamed	commanding               marital	disagreements,	neighbourhood	gossip	  officers.	In	addition,	it	is	essential	to	study	the               and	misdemeanours	in	life,	but	they	also	provide	  regularly	changing	organizational	structure	of	the               an	invaluable	picture	of	the	‘Mexican’	branch	of	  Czechoslovak	intelligence	service	and	their	methods.                 92    Markéta Křížová: The Sudek family between the Mexican Revolution and Prague Spring","let	předtím	na	dálku	rozvést),	ale	do	USA.	Do	Mexika	  I pokud	necháme	stranou	morální	dilema	jejich                       se	ovšem	ve	stejném	roce	vydal	její	syn,	Rudolfův	  využívání,	s ohledem	na	ochranu	osobních	a citlivých                       stejnojmenný vnuk.	                           údajů	možná	stále	žijících	osob	i povahu	režimu,	který                          Příslušníci	druhé	a třetí	generace	samozřejmě	  je	vyprodukoval,	je	třeba	mít	na	paměti,	že	svazky                       pohlíželi	na	svět	jinak	než	Rudolf	Sudek.	Odlišně	  jsou	neúplné.	S velkou	pravděpodobností	obsahují                       vnímali	svou	českou/československou	identitu,	  jen	zlomek	toho,	co	bylo	skutečně	řečeno	a vykonáno.                       jinak	se	vztahovali	k Novému	světu.	Společné	s ním	  Zároveň	je	možné,	že	se	některé	popisované	události                       ale	měli	v zásadě	kosmopolitní	přístup	k životu	  vůbec	nestaly.	Sudkovi	opět	hovoří	a konají	jen                       a práci,	schopnost	překračovat	hranice	a adaptovat	se	  nepřímo,	ústy	někdy	jmenovitě	podepsaných,	jindy                       v neznámém	prostředí.                         nejmenovaných	zaměstnanců	bezpečnosti.	Navíc                          Zpravodajské	dokumenty	voyeursky	nahlížejí	za	  je	nezbytné	nastudovat	často	se	měnící	organizační                       záclony	domácnosti	Bedřicha	a Heleny	Sudkových,	  strukturu	československé	rozvědky	a její	pracovní                       vynášejí	na	povrch	jejich	manželské	neshody,	  metody.                       sousedské	klepy	a životní	klopýtnutí,	ale	také	  A opomenout	nelze	také	složitý	kontext                       poskytují	neocenitelný	pohled	na	„mexickou“	část	  československo-kubánských	vztahů	po	roce	1959,                       rodiny	z perspektivy	socialistického	Československa.	  kdy	se	do	střední	Evropy	vydávali	kubánští	studenti                       Ukazují	ze	zcela	nového	úhlu	vztahy	jedince	a moci,	  a dělníci	(dva	z nich	udali	tlumočnici	Helenu                       „velkých“	a „malých“	dějin	napříč	atlantickým	  Sudkovou	za	její	nelichotivé	výroky	o socialistickém                       prostorem.	Ale	přispívají	také	k inovativnímu	studiu	  zřízení)	a do	Mexika	českoslovenští	„agitátoři“,                       socialistické	každodennosti	v místním	měřítku.	  o nichž	Rudolf	Sudek	s nelibostí	četl	v místním	tisku.                       Záznamy	schůzek	mexických	operativců	s Bedřichem	  Metodologicky	a konceptuálně	je	třeba	zohlednit                       zase	ukazují,	jak	tento	„rodilý	Mexičan“	vnímal	zemi,	  nové	přístupy	k dějinám	studené	války,	nahrazující                       kterou	opustil	jako	dospívající	chlapec.	Zároveň	spisy	  obraz	planetárního	střetu	dvou	velmocí	mozaikou                       obsahují	obrazovou	dokumentaci,	umožňující	tak	  partikulárních	zájmů	a dílčích	soupeření	v různých                       pohlédnout	do	tváře	i těm	členům	Sudkovy	rodiny,	  částech	světa.                       které	nemohl	zachytit	Rudolfův	fotoaparát.       Článek	pro	mexický	časopis	tak	stále	není	a dlouho                          Svazky	StB	ovšem	vyzývají	k opatrnosti.	Jestliže	  nebude	hotový	–	a nejen	proto,	že	také	musím	ověřit                       korespondence	představuje,	vzhledem	ke	své	   řadu	informací	v mexických	archivech.	Příběh	tří                       subjektivnosti,	vztažení	k momentálnímu	dění,	  generací	Sudkových	se	soustavně	rozrůstá	a zahušťuje.                       k vědomí	pisatele,	že	jeho	text	budou	číst	nejméně	  Nabalují	se	další	prameny,	jako	třeba	útržky	z dopisů                       jedny	cizí	oči,	velmi	problematický	typ	pramene,	tím	  v archivu	krajanských	spolků	v Chicagu,	od	nichž                       spíše	je	třeba	mít	se	na	pozoru	při	četbě	výslechových	  Sudek	nakupoval	českojazyčné	tiskoviny	a kterým                       protokolů	a záznamů	o schůzkách	agentů	s řídícími	  posílal	během	druhé	světové	války	finanční	příspěvky.                       orgány.                                       A proti	těmto	svědectvím	stojí	velmi	nelichotivá                                                            Markéta Křížová: Rodina Sudkových mezi mexickou revolucí a Pražským jarem  93","The	complex	background	to	Czechoslovak-Cuban	  about	the	vast	majority	of	their	contemporaries	in               relations	after	1959	cannot	be	overlooked	either,	when	  Mexico,	Czechoslovakia	or	Cuba.	However,	even               Cuban	students	and	workers	came	over	to	Central	  more	remains	hidden	–	including	the	date	of	Rudolf               Europe	(two	of	whom	reported	their	interpreter,	  Sudek’s death.	The	documents	contradict	each	other,               Helena	Sudková,	for	her	unflattering	statements	  each	new	discovery	points	to	gaps	in	the	existing               about	the	Communist	government).	From	the	opposite	  sources	and	raises	questions	which	will	probably               direction,	Rudolf	Sudek	was	displeased	to	read	in	the	  never	be	answered.	How	to	find	a balance	in	all	of               local	press	about	Czechoslovak	‘agitators’	travelling	  this?	And	most	importantly,	how	to	maintain	the	basic               to	Mexico.	In	conceptual	and	methodological	terms	  advantages	of	microhistorical	studies	and	historical               it	is	necessary	to	focus	on	new	approaches	towards	  biographies	of	‘subaltern’	figures,	i.e.	how	to	intersect               the	history	of	the	Cold	War,	replacing	the	image	of	  one	moment	of	intimacy	on	a normal	day	with	global               a planetary	conflict	between	two	superpowers	with	  historical	processes	without	the	study	splintering	into               a mosaic	of	particular	interests	and	smaller	rivalries	  a mosaic	of	individual	stories,	fascinating	in	their	own               in	various	parts	of	the	world.                right,	but	which	together	form	a motley	patchwork?                  At	this	moment,	my	article	for	the	Mexican	journal	  A possible	way	to	unify	all	of	these	personal	stories               is	still	not	ready	and	nor	will	it	be	for	a while	–	and	  would	be	an	emphasis	on	their	interconnectedness               not	only	because	a great	deal	of	information	has	to	  across	the	Atlantic.	The	principal	and	secondary               be	explored	in	the	Mexican	archives.	The	story	of	the	  actors	of	this	story	–	the	members	of	the	Sudek	family,               three	generations	of	Sudeks	continues	to	expand	and	  Helena	and	her	family,	the	WWII	political	exiles,               develop.	Other	sources	appear,	such	as	extracts	from	  Cuban	workers	in	a screw-making	factory	in	Libčice,               letters	in	the	archive	of	expatriate	associations	in	  the	staff	at	the	Czechoslovak	embassy	in	Ciudad	de               Chicago,	from	which	Sudek	purchased	Czech-language	  México	(whether	or	not	they	were	involed	in	the               publications	and	which	he	supported	financially	  gathering	of	intelligence)	–	moved	between	the	Old               during	the	Second	World	War.	And	against	all	of	  World	and	the	New.	They	profited	from	the	economic               these	testimonies	we	find	a very	unflattering	mention	  boom	or	allowed	themselves	to	be	carried	away	by               of	him	in	the	autobiography	of	the	Czech-German	  political	events	which	they	may	or	may	not	have               author	Lenka	Reiner.	In	a memoir	of	her	political	  understood.               exile	in	Mexico	there	is	a micro-portrait	of	Sudek	as	  The	common	denominator	of	their	lives	was               “a textile	factory	owner	from	Puebla”	who	is	an	egotist	  mobility,	the	crossing	of	geographical,	political	and               unconcerned	about	the	fate	of	the	Czechoslovak	  cultural	boundaries	during	a time	which	is	today               nation	under	German	occupation.               seen	through	the	metaphor	of	the	insurmountable                  At	the	moment,	therefore,	we	know	a great	deal	  Iron	Curtain.	Even	if	the	discovery	of	each	volume               about	Sudek,	the	other	members	of	his	family,	their	  of	documents	on	the	Sudek	family	was	more	or	less               outlooks	and	their	roles	in	events	–	much	more	than	  by	chance,	in	reality	there	is	a logical	reason	for                 94    Markéta Křížová: The Sudek family between the Mexican Revolution and Prague Spring","zmínka	v autobiografii	českoněmecké	autorky	Lenky	  Helena	a její	rodiče,	političtí	exulanti	za	druhé	světové                       Reinerové.	Ve	vzpomínkách	na	dobu	politického	exilu	  války,	kubánští	dělníci	ve	šroubárně	v Libčicích,                       v Mexiku	vykreslila	mikroportrét	Sudka,	„textilního	  zaměstnanci	československého	velvyslanectví                       továrníka	z Puebly“,	egoisty	bez	zájmu	o osud	  v Ciudad	de	México,	ať	již	byli	nebo	nebyli	příslušníky                       československého	národa,	sužovaného	německou	  místní	rezidentury	–	se	pohybovali	mezi	Starým                       okupací.                                      a Novým	světem,	využívali	momentální	hospodářské                          O Sudkovi,	ale	i o dalších	členech	jeho	rodiny,	jejich	  konjunktury,	nebo	se	nechávali	strhávat	politickým                       postojích,	jejich	roli	v událostech	tedy	v tuto	chvíli	  děním,	kterému	mohli,	ale	také	nemuseli	rozumět.                       víme	velmi	mnoho,	násobně	víc	než	o převážné	většině	  Společným	jmenovatelem	jejich	životů	byla                       jejich	současníků,	ať	už	v Mexiku,	v Československu	  mobilita,	překračování	hranic	geografických,                       nebo	třeba	na	Kubě.	Ještě	víc	ale	zůstává	utajeno	–	  politických	a kulturních	i v době,	která	je	dodnes                       mimo	jiné	i datum	smrti	Rudolfa	Sudka.	Dokumenty	  charakterizována	spíše	metaforou	nepřekročitelné                       si	navzájem	odporují,	každý	nově	objevený	poukazuje	  železné	opony.	Jestliže	objevení	každého	dalšího                       na	mezery	v dochovaných	pramenech	a otevírá	otázky,	  svazku	dokumentů	k dějinám	rodiny	Sudkovy                       které	patrně	nebudou	nikdy	zodpovězeny.	Jak	v tom	  bylo	do	jisté	míry	dílem	náhody,	ve	skutečnosti                       všem	najít	rovnováhu?	A především,	jak	zachovat	  mají	tyto	„objevy“	logickou	příčinu:	komunita                       základní	přínos	mikrohistorických	sond	a historické	  transnacionálních	migrantů	s kořeny	ve	střední                       biografie	„subalterních“	hrdinů,	tedy	protnout	  Evropě	byla	mnohem	početnější	a rozmanitější,                       v jednom	okamžiku	intimitu	všedního	dne	a globální	  než	si	historici	donedávna	byli	ochotni	připustit.                       historické	procesy,	aby	se	studie	zároveň	nerozpadla	  Její	příslušníci	výrazně	aktivněji,	než	naznačují                       na	mozaiku	jednotlivých	příběhů,	samostatně	  standardní	modely	migračních	procesů                       fascinujících,	dohromady	ale	tvořících	nesourodý	  a historiografie	studené	války,	brali	svůj	osud                       slepenec?	                                    do	vlastních	rukou.	Jejich	životní	osudy	navíc                          Možný	klíč,	jednotící	téma	všech	partikulárních	  zpochybňují	tradiční,	až	příliš	jednoznačné	etapy                       příběhů	je	právě	důraz	na	jejich	provázanost	napříč	  a problémové	okruhy	moderních	světových	dějin,	nutí                       atlantickým	prostorem.	Hlavní	i vedlejší	aktéři	tohoto	  badatele	opouštět	vyšlapané	cestičky.	Krátce	řečeno,                       konkrétního	příběhu	–	členové	Sudkovy	rodiny,	  činí	historické	bádání	zajímavějším	a dynamičtějším.                                                                       Markéta Křížová: Rodina Sudkových mezi mexickou revolucí a Pražským jarem  95","these	‘discoveries’:	the	community	of	transnational	  historiography	of	the	Cold	War	would	indicate.	Above               migrants	with	roots	in	Central	Europe	was	much	  all,	the	stories	of	their	lives	call	into	question	the               larger	and	more	diverse	than	historians	were,	until	  traditional,	overly	rigid	view	of	the	stages	and	issues               recently,	prepared	to	admit.	These	people	took	their	  in	modern	history,	forcing	the	scholar	to	turn	off	the               fates	into	their	own	hands	much	more	actively	than	  beaten	track.	In	short,	this	makes	historical	research               the	standard	models	of	migration	processes	and	the	  much	more	interesting	and	dynamic.                                                                96    Markéta Křížová: The Sudek family between the Mexican Revolution and Prague Spring","STANISLAV BALÍK                         Severomoravská mikrohistorie – splétání                         narativů při analýze vývoje sídelního prostoru                          A North Moravian microhistory – the merging                         of narratives in an analysis of the development                         of a settlement area                                         Stanislav Balík (*1978) lectures	at	Masaryk	University’s Faculty	  Prof. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D. (*1978) přednáší	na	Fakultě                       of	Social	Studies.	His	academic	interests	focus	on	modern	Czech	  sociálních	studií	Masarykovy	univerzity.	Odborně	se	věnuje                       politics	and	the	relationship	between	the	state	and	church	and	  především	moderní	české	politice,	vztahu	státu	a církví                       local	politics.	He	has	written	or	co-written	26	books	and	more	  a komunální	politice.	Je	autorem	a spoluautorem	26	knih	a více                       than	one	hundred	academic	studies.	Among	his	main	publications	  než	stovky	odborných	studí.	Mezi	jeho	hlavní	publikace	patří:                       are:	Czech Politics: From West to East and Back Again; Der tschechische   Czech Politics: From West to East and Back Again; Der tschechische                       Antiklerikalismus. Quellen, Themen und Gestalt des tschechischen   Antiklerikalismus. Quellen, Themen und Gestalt des tschechischen                       Antiklerikalismus in den Jahren 1848–1938; Undemokratische Regime:   Antiklerikalismus in den Jahren 1848–1938; Undemokratische Regime:                       Theoretische Verortung und Fallbeispiele; Das Zweite Vatikanische   Theoretische Verortung und Fallbeispiele; Das Zweite Vatikanische                       Konzil und die böhmischen Länder; Local Politics. Communities, actors   Konzil und die böhmischen Länder; Komunální politika. Obce, aktéři                       and the objectives of local politics (in	Czech); The Catholic Church in   a cíle místní politiky; Katolická církev v Československu 1945–1989;                       Czechoslovakia 1945–1989 (in	Czech); Undemocratic Post-Communist   Postkomunistické nedemokratické režimy; Miloval jsem okrasu domu                       Regimes (in	Czech); I Loved the Ornamentation of Your Home. The   Tvého. Bludovský monstrproces v letech 1950–1952.                       Bludov Show Trial 1950–1952 (in	Czech).                                                                                                                97","At	the	beginning	there	wasn’t	supposed	to	be	a book	  Mountain. An Atlas of Historical Bludov Maps.1	Here               or	any	historical	research.	After	I had	managed	to	  I linked	all	of	my	ideas	about	Bludov’s historical               revive	the	activities	of	the	Karel	the	Elder	of	Žerotín	  secrets	which	had	been	running	through	my	head               Foundation	at	the	end	of	2015,	its	former	chair	and	  since	I was	a teenager,	with	an	attempt	to	present               current	member	reiterated	at	several	board	meetings	  a coherent	explanation	for	the	causes	of	the	different               that	the	Foundation	would	be	able	to	publish	a reprint	  aspects	of	settlement	development.               of	the	oldest	map	of	Bludov,	the	rare	Glaubitz	map               from	1741,	the	original	of	which	is	kept	in	the	Olomouc	  A story entering the realm of dreams               section	of	the	Provincial	Archive	in	Opava.	He	had               already	had	this	dream	back	in	the	1990s.	I had	  When	writing	the	book	something	occurred	to	me               overheard	this	twice	and	just	thought	–	what	was	the	  which	occasionally	happens	with	some	themes	and               point	of	it	all?	Something	for	a few	anoraks…	It	came	  books.	What	is	happening?	I have	dreams	while	I am               up	again	at	another	meeting	at	the	start	of	2018,	which	  working	on	a theme,	or	the	solution	to	a problem               was	when	I thought	about	making	it	much	wider	by	  might	occur	first	thing	in	the	morning	in	those               publishing	a whole	atlas	of	historical	maps	depicting	  moments	between	sleep	and	wakefulness.	Today               Bludov	(the	aforementioned	Glaubitz	map,	the	first	  I understand	these	signs	and	welcome	them	as	it               and	second	military	mappings	/1764–1768,	1837–1838/,	  means	I am	truly	submerged	in	my	work.               a map	of	the	Stable	Cadastre	and	an	indication	sketch	  And	so	in	this	case	I found	myself	on	several               of	the	Stable	Cadastre	/1834/	and	a map	of	the	local	  occasions	in	a dream,	wandering	around	Bludov               nomenclature)	and	adding	a legend.	I already	knew	  with	all	of	its	old	cottages,	searching	for	those	which               those	maps	–	I had	spent	several	hours	studying	them	  I hadn’t	been	able	to	identify	on	the	old	maps	and               and	I realized	there	would	be	little	point	in	publishing	  connect	them	to	places	today.	It	was	a strange	sort	of               them	without	a commentary.                     daydreaming	where	I walked	across	maps	with	red                  When	I asked	the	Region	of	Olomouc	for	financial	  and	yellow	rectangles	(this	was	how	brick	and	wooden               support	for	the	project,	my	idea	at	the	time	was	  buildings	were	identified	on	the	maps	of	the	Stable               much	more	modest	than	the	result.	I certainly	  Cadastre	from	1834).               hadn‘t	expected	that	(if	I didn‘t	want	to	be	ashamed	  I had	first	been	in	such	a dream	twenty	years	earlier               of	the	finished	product)	this	would	actually	entail	  when	I was	visited	by	different	figures	from	a local               a systematic	examination	of	the	development	of	  political	show	trial	from	the	1950s.	I was	writing	my               the	entire	Bludov	settlement	area	–	developed	and	  diploma	thesis	at	the	history	department	in	Brno	and               undeveloped.	And	so	in	spite	of	this	(or	because	of               this?),	I embarked	on	this	project	with	an	appetite	and               enthusiasm	I had	rarely	felt	before,	the	title	of	which	  1   Balík, Stanislav: Od Markrabiny na Prostřední hora. Atlas                                                                historických bludovských map [From Markrabina to Prostřední               refers	to	local	areas:	From Markrabina to Prostřední   hora. An Atlas of Historical Bludov Maps]. Brno 2018.                98    Stanislav Balík: A North Moravian microhistory – the merging of narratives in an analysis of the development of a settlement area","Na	začátku	to	vlastně	ani	neměla	být	kniha	či	historický	  o tajemstvích	bludovské	historie,	které	mi	běhají	hlavou                       výzkum.	Poté,	co	se	mi	podařilo	na	konci	roku	2015	  od	dob	dospívání,	s pokusem	předložit	koherentní                       oživit	činnost	Nadace	Karla	staršího	ze	Žerotína,	  výklad	příčin	různých	aspektů	sídelního	vývoje.                       zopakoval	na	několika	schůzích	správní	rady	její                       někdejší	předseda	a nynější	člen	námět,	že	by	nadace	  Příběh vstupující do snů                       mohla	vydat	reprint	nejstarší	mapy	Bludova,	vzácné                       Glaubitzovy	mapy	z roku	1741,	jejíž	originál	je	uložen	  Při	psaní	knihy	se	mi	přihodilo	to,	co	se	mi	stává	–	ale                       v olomoucké	pobočce	Zemského	archivu	v Opavě.	Měl	  jen	občas,	u některých	témat,	u některých	knih.	Oč                       tento	sen	už	kdysi	v devadesátých	letech.	Dvakrát	  jde?	Že	se	mi	v průběhu	práce	o tématu	zdají	sny	či	že                       jsem	to	jen	vyslechl	a říkal	si	–	k čemu	to?	Akce	pro	pár	  mě	řešení	některých	nejasností	napadají	nad	ránem,                       fajnšmekrů...	Až	na	začátku	roku	2018	při	další	schůzi,	  na	rozhraní	spánku	a bdění.	Dnes	už	těmto	znamením                       kdy	to	znovu	zaznělo,	mě	napadlo	pojmout	to	mnohem	  rozumím	a vítám	je,	protože	mi	jsou	signálem,	že	jsem                       šířeji	a vydat	celý	atlas	historických	map	zachycujících	  do	tématu	skutečně	ponořen.                       Bludov	(zmíněná	nejstarší	Glaubitzova	mapa,	první	  A tak	jsem	se	v tomto	případě	několikrát	ve                       a druhé	vojenské	mapování	/1764–1768,	1837–1838/,	  snu	procházel	Bludovem	plným	starých	chaloupek                       mapa	Stabilního	katastru	a indikační	skica	Stabilního	  a hledal	ty,	které	jsem	nedokázal	na	starých	mapách                       katastru	/1834/	a mapa	místního	názvosloví)	a doplnit	  identifikovat	a spojit	s dnešními	místy.	Byla	to                       je	vysvětlivkami.	Už	jsem	je	znal,	při	jejich	studiu	jsem	  zvláštní	blouznění,	kdy	jsem	se	procházel	po	mapách                       strávil	hodiny	a věděl	jsem,	že	bez	komentáře	by	byl	  s červenými	a žlutými	obdélníčky	(tak	byla	na	mapách                       účinek	jejich	vydání	jen	malý.                 stabilního	katastru	z roku	1834	odlišena	zděná                          Má	představa	ve	chvíli,	kdy	jsem	žádal	Olomoucký	  a dřevěná	stavení).                       kraj	o finanční	podporu	pro	celý	projekt,	tak	byla	  Poprvé	mě	takto	ve	snu	před	dvaceti	lety                       mnohem	skromnější	než	výsledek.	Rozhodně	jsem	  navštěvovaly	různé	postavy	z místního	politického                       nečekal,	že	mě	vlastně	čeká,	nemám-li	se	za	výsledek	  monstrprocesu	z padesátých	let,	který	jsem	zpracovával                       stydět,	systematický	výklad	vývoje	celého	bludovského	  jako	svou	diplomovou	práci	na	brněnské	historii	a již                       sídelního	prostoru	–	intravilánu	i extravilánu.	Stalo	  jsem	posléze	v upravené	podobě	vydal	jako	svou	první                       se,	přesto	(nebo	právě	proto?)	ale	vím,	že	už	dlouho	  monografii	pod	názvem	Miloval jsem okrasu domu Tvého.                       jsem	nějakou	knížku	či	delší	text	nepsal	s takovou	chutí	  Bludovský monstrproces 1950–1952.2	Ta	je	koneckonců                       a nadšením,	jako	tu,	kterou	jsem	podle	místních	názvů	  výbornou	ukázkou	splétání	narativů	a diskuse                       pojmenoval	Od Markrabiny na Prostřední hora. Atlas   o příčinách.	Předložil	jsem	tehdy,	jako	dvaadvacetiletý                       historických bludovských map.1	Spojují	se	v ní	mé	úvahy	  vysokoškolák,	narativ	protikomunistického	odporu                         1    Balík, Stanislav: Od Markrabiny na Prostřední hora. Atlas   2    Balík, Stanislav: Miloval jsem okrasu domu Tvého. Bludovský                          historických bludovských map. Brno 2018.      monstrproces 1950–1952. Brno 2000.                                             Stanislav Balík: Severomoravská mikrohistorie – splétání narativů při analýze vývoje sídelního prostoru  99","I later	published	an	adapted	version	of	it	as	my	first	  parents	had	introduced	to	me	as	a child	through	their               monograph	entitled	I Loved the Ornamentation of Your   own	memories	and	those	of	their	ancestors).               Home. The Bludov Show Trial 1950–1952.2	This	turned	out	  To	begin	with	I had	to	decide	how	to	write	the	book.               to	be	an	excellent	example	of	the	merger	of	narratives	  As	I wanted	it	to	be	for	the	local	community,	I didn’t               and	discussions	on	causes.	As	a twenty-two-year-old	  want	to	use	specialist	academic	terms	which	people               university	student,	I presented	a narrative	of	the	  without	a university	education	in	the	humanities               anti-communist	resistance	during	the	latter	part	of	  wouldn’t	have	understood.	However,	this	was	not	the               the	1940s	and	the	first	half	of	the	1950s	in	Bludov.	  main	dilemma;	it	was	more	important	to	decide	how	to               Fifty	years	after	the	event	this	theme	was	still	so	  write	about	the	local	circumstances	of	an	area	for	the               controversial	and	explosive	that	a few	weeks	before	  outsider.	I came	to	the	conclusion	that	I would	have               the	book	was	published,	the	then	main	representative	  to	use	local	names	and	designations	for	the	owners               of	the	Communist	Party,	now	deceased,	asked	the	local	  of	orchards,	fields	and	houses.	Although	this	might               council	for	the	sale	of	the	book	to	be	banned	otherwise	  be	confusing	for	readers	without	a relatively	good               there	would	be	“a difficult	situation	to	control”	within	  knowledge	of	the	local	conditions,	I’m	still	convinced               the	community.                                 that	there	was	no	other	stylistic	choice.                    How to write the book?                        The stability narrative                But	to	return	to	working	on	the	book	on	the	   I chose	two	intertwining	narratives	for	the               development	of	the	settlement	area.	With	hindsight	  development	of	the	village’s settlement	area.	The               I am	myself	surprised	by	all	of	the	things	I had	to	  central	one	was	the	development	of	farmsteads               resolve	and	the	questions	which	my	work	with	  and	the	peasant	state,	while	the	second	was	the               historical	maps	forced	me	to	ask.	There	is	the	  development	of	cottages	and	the	small-holder               possible	analogy	here	of	not	being	able	to	see	the	  ‘element’.	The	first	one	in	particular	led	me	to	present               wood	for	the	trees	and	the	advantages	of	a physical	  possible	solutions	to	mysteries	which	I had	no	idea               overview.	This	is	because	there	are	many	things	  existed	up	until	then.	It	led	me	to	ask	questions	which               which	we	only	realize	when	we	see	them	as	a whole,	  no-one	had	asked	before	(at	least	not	in	writing).	For               from	above	(it	turned	out	to	be	essential	to	have	  example,	the	memory	of	Jiří	Tunkl	of Brníček,	the               a detailed	knowledge	of	the	area,	including	details	  owner	of	the	Bludov	estate	in	the	15th	century	and               surrounding	past	and	present	owners,	which	my	  initiator	of	extensive	pond	systems,	still	lives	on                                                              in	the	local	nomenclature	and	local	legend.	One	of                                                              these	ponds,	covering	more	than	140	hectares,	was               2   Balík, Stanislav: Miloval jsem okrasu domu Tvého. Bludovský   also	created	by	him	in	Bludov.	It	covered	the	land                  monstrproces 1950–1952 [I Loved the Ornamentation of Your                  Home. The Bludov Show Trial 1950–1952]. Brno 2000.  of	a large	number	of	peasants,	only	one	of	whom                100   Stanislav Balík: A North Moravian microhistory – the merging of narratives in an analysis of the development of a settlement area","druhé	poloviny	čtyřicátých	a první	poloviny	padesátých	  Narativ stability                       let	v Bludově.	Ten	byl	i po	padesáti	letech	natolik                       nesamozřejmý	a výbušný,	že	několik	týdnů	před	  Pro	vývoj	vlastního	sídelního	prostoru	obce	jsem                       vydáním	knihy	a zahájením	prodeje	žádal	tehdejší,	  zvolil	propletení	dvou	narativů.	Tím	hlavním	byl                       dnes	již	zesnulý,	hlavní	představitel	KSČM	v obci	  vývoj	statků	a selského	stavu,	druhým	vývoj	chalup                       obecní	radu,	aby	prodej	knihy	zakázala,	neboť	způsobí	  a chalupnického	„živlu“.	Zvlášť	ten	první	mě	přiměl                       v obci	„těžko	zvládnutelnou	situaci“.          předestřít	možná	řešení	záhad,	o jejichž	většině	jsem                                                                      do	té	doby	netušil,	že	existují.	Přiměl	mě	položit                          Jak knihu psát?                             si	otázky,	které	si	nikdo	(alespoň	písemně)	dosud                                                                      nekladl.	Tak	kupříkladu	v místním	názvosloví                       Ale	zpět	k práci	na	knize	o vývoji	sídelního	prostoru.	  i v místních	pověstech	stále	žije	vzpomínka	na                       Zpětně	viděno	mě	samotného	překvapuje,	co	vše	jsem	  Jiřího	Tunkla	z Brníčka,	majitele	bludovského                       byl	nucen	řešit	a jaké	otázky	mně	práce	s historickými	  panství	v druhé	polovině	15.	století	a iniciátora                       mapami	přinutila	si	položit.	Snad	je	zde	skutečně	  rozsáhlých	rybničních	soustav.	Jedna	z nich,	zabírající                       namístě	paralela	o stromech,	pro	něž	člověk	běžně	  přes	140 hektarů	plochy,	byla	za	něj	vybudována                       nevidí	les,	či	o výhodách	fyzického	nadhledu.	Mnohé	  i v Bludově.	Zabíral	pole	řadě	sedláků,	z nichž                       věci	si	totiž	člověk	uvědomí	až	při	pohledu	na	celek,	  se	mu	kromě	jediného	(jehož	nesouhlas	násilně                       shora	(k tomu	se	ale	ukázalo	být	nezbytným	detailní	  zlomil)	žádný	nepostavil	na	odpor.	Tento	místně                       obeznámení	s prostorem,	včetně	jeho	nedávných	  poměrně	známý	příběh	(který	se	propsal	i do                       i aktuálních	vlastnických	vztahů,	k čemuž	mě	od	  názvu	ulice,	v níž	statek	odpůrce	Jury	Špalka	stál	–                       dětství	skrze	vzpomínky	vlastní	i svých	předků	  ulice	byla	v šedesátých	letech	za	komunistického                       uváděli	mí	rodiče).                            režimu	pojmenována	jako	Špalkova)	má	několik                          Na	začátku	bylo	zapotřebí	rozhodnout,	jak	knihu	  nevyřčených	předpokladů.	Tím	hlavním	je	přenos                       psát.	Jelikož	jsem	chtěl,	aby	sloužila	místní	komunitě,	  konceptu	konfiskace,	jak	jej	obec	prožila	v době                       věděl	jsem,	že	musím	používat	jazyk	a výrazy,	  nacismu	i komunismu	(a vlastně	i první	pozemkové                       kterým	rozumí	i lidé	bez	humanitního	univerzitního	  reformy),	pro	realitu	15.	století,	tedy	do	doby	zcela                       vzdělání.	To	ale	nebylo	hlavní	dilema,	důležitější	  jiných	právních	poměrů,	do	doby,	kdy	měla	obec                       bylo	rozhodnout,	jak	psát	o místních	souvislostech	  ještě	půl	druhého	století	čekat	na	to,	aby	se	vrchnost                       krajiny	pro	neznalé.	To	se	mi	nepodařilo	vyřešit	  zřekla	práva	odúmrti.	Nevíme	vlastně	nic	o tom,	jak                       jinak	než	rozhodnutím,	že	budu	používat	místní	  konkrétně	tehdy	vrchnost	mohla	získat	pole,	které                       názvy,	označení	majitelů	sadů,	polí	a domů.	Čtenář	  potřebovala	pro	svůj	„podnikatelský“	záměr.	Nicméně                       bez	relativně	dobré	znalosti	místních	reálií	se	v ní	  podrobné	čtení	map	v souvislostech	nečekaně	nabídlo                       může	občas	ztrácet,	stále	jsem	ale	přesvědčen,	že	jiná	  odpověď,	jak	to	možná	tehdy	proběhlo	v Bludově.                       stylisticky	únosná	varianta	možná	nebyla.                                              Stanislav Balík: Severomoravská mikrohistorie – splétání narativů při analýze vývoje sídelního prostoru  101","raised	any	objections	(his	refusal	was	met	with	  must	have	been	part	of	the	property	of	the	owners               violence).	This	relatively	well-known	local	story	  of	the	estate.	In	fact,	the	area	of	forest	on	the	slope               (which	even	influenced	the	name	of	the	street	where	  (now	an	important	landscape	element	of	the	Bludov               the	dissenter,	Jura	Špalek,	had	his	farm	–	in	the	1960s	  hillside)	remained	within	the	ownership	of	the	estate               the	Communists	renamed	the	street	Špalkova)	has	  (large-estate)	owners	until	the	20th	century	(from               several	unspoken	assumptions.	The	most	important	  restitution	until	now),	although	in	other	parts	of	the               of	these	is	the	transfer	of	the	concept	of	confiscation	  cadastre	the	forests	were	divided	and	connected	to               as	was	experienced	by	the	village	under	Nazism	and	  the	ownership	of	the	adjacent	fields.	This	wasn’t	the               Communism	(and	also	during	the	first	land	reforms),	  case	here	–	the	forest	was	the	lord’s;	the	adjacent	fields               to	the	reality	of	the	15th	century,	i.e.	to	a period	with	  were	the	peasants’.	It	would	appear	that	in	the	15th               completely	different	legal	conditions,	to	a period	  century	when	‘compensation’	was	given,	Brusná	was               when	the	village	had	to	wait	another	fifty	years	for	  covered	in	trees	which	had	to	be	cut	down.               the	nobility	to	renounce	the	right	of	escheat.	We	  Other	issues	which	hadn’t	been	solved	either               are	still	none	the	wiser	as	to	how	the	lord	acquired	  prior	to	the	book	being	written	or	afterwards	arose	in               the	fields	which	he	required	for	his	‘entrepreneurial’	  connection	with	the	significantly	different	farm	sizes.               activities.	Nevertheless,	a detailed	reading	of	the	maps	  Given	that	at	least	from	the	end	of	the	16th	century	to               unexpectedly	offered	an	answer	as	to	what	might	have	  the	second	half	of	the	19th	century	their	number	(cca               happened	in	Bludov.                            60)	and	size	had	basically	not	changed,	it	was	unclear                  In	the	19th	century	all	of	the	farms	still	had	  whether	the	relatively	large	differences	between	them               the	main	part	of	their	fields	in	the	area	behind	the	  (in	1741	the	smallest	farm	was	just	over	4	hectares               settlement	(recorded	in	the	aforementioned	indication	  while	the	largest	was	46	hectares,	but	if	we	discount               sketch).	The	exceptions	were	the	farms	near	to	the	  the	extremes,	the	village	farms	were	ten-hectare               pond	system.	Nevertheless,	these	were	amongst	the	  and	twenty-hectare)	can	be	explained	by	what	was               largest	in	the	village	(as	recorded	in	a map	from	  originally	intended	when	the	village	was	‘planted’	in               1741).	Farmers	whose	farms	were	affected	by	the	  the	12th	or	13th	century,	or	whether	it	was	the	result               construction	of	the	ponds	appear	to	have	received	  of	developments	in	the	15th	and	16th	centuries.	My               compensation	from	the	lord	in	the	form	of	plots	of	  book	offers	arguments	for	both	possibilities.	However,               land	on	the	nearby	Brusná	hill	(and	its	surroundings),	  they	have	completely	different	political-ideological               which	is	situated	beyond	the	originally	inhabited	area	  contexts	and	consequences.	If	we	accept	the	thesis               and	had	an	extremely	high	concentration	of	fields	  that	there	were	fewer	farms	to	begin	with	which	were               belonging	to	those	farms,	even	though	they	were	  larger	and	comparable	in	size,	then	we	can	assume               located	some	distance	away.	For	most	of	them	this	was	  some	idea	of	equality	predominated	when	‘planting’               the	main	part	of	their	fields.	For	such	an	exchange	  the	village,	while	any	subsequent	growth	in	inequality               to	have	taken	place,	Brusná	and	its	surroundings	  would	have	been	a kind	of	deviation.	However,	if                 102   Stanislav Balík: A North Moravian microhistory – the merging of narratives in an analysis of the development of a settlement area","Všechny	statky	měly	hlavní	díl	svých	polností	  záměrem	při	samotném	„vysazování“	vesnice	ve                       ještě	v 19.	století	(doloženo	zmíněnou	indikační	  12.	či	13.	století,	nebo	zda	je	výsledek	naopak	spíše                       skicou)	v páse	za	stavením.	Výjimkou	byly	právě	  produktem	vývoje	v 15.	až	16.	století.	Pro	obě	možnosti                       statky	v blízkosti	rybniční	soustavy.	Ty	ale	přesto	  nabízí	kniha	argumenty.	Jen	mají	obě	úplně	jiná                       patřily	(doloženo	mapou	z roku	1741)	k větším	v obci.	  politicko-ideová	zázemí	a konsekvence.	Přijmeme-li                       Sedláci	ze	statků	postižených	budováním	rybníků	  tezi	o tom,	že	původně	bylo	statků	méně,	byly	větší                       byli	zřejmě	vrchností	odškodněni	–	polnostmi	  a vzájemně	rozlohou	srovnatelnější,	předpokládáme                       na	místním	kopci	Brusná	(a jeho	okolí),	který	se	  převahu	hodnoty	rovnosti	při	„vysazování“	obce,                       nachází	za	původně	osídleným	územím	a kde	     přičemž	pozdější	nárůst	nerovnosti	by	tak	byl	jen                       se	extrémně	koncentrovala	pole	oněch	statků,	  jakousi	deviací.	Naopak,	vyjdeme-li	z toho,	že	od                       jakkoli	s ním	nesousedily.	Pro	většinu	z nich	to	  počátku	byly	statky	větší	a menší,	počítáme	s tím,                       byla	hlavní	část	jejich	polností.	Aby	mohla	taková	  že	nerovnost	byla	natolik	přirozenou	součástí                       výměna	proběhnout,	musela	by	být	Brusná	a její	  společnosti,	že	se	propsala	i do	sídelní	struktury	nově                       okolí	v majetku	majitelů	panství.	Koneckonců	  zakládaného	sídelního	celku.                       pás	lesa	na	jeho	úbočí	(dnes	významný	krajinný	  Celá	situace	se	ještě	zkomplikovala	v okamžiku,                       prvek	Bludovská	stráň)	zůstal	ve	vlastnictví	  když	z analýzy	map	a rozložení	statků	vyplynulo,	že                       majitelů	panství	(velkostatku)	až	do	20.	století	  v nížině	(střed	obce	a tzv.	dolní	konec)	byly	umístěny                       (resp.	skrze	restituce	až	doposud),	ačkoli	na	jiných	  spíše	půllány	a výrazně	méně	čtvrtlánů,	zatímco	na                       místech	katastru	byly	lesy	rozděleny	a navazovaly	  hornatějším	horním	konci	to	byly	spíše	čtvrtlány	a tzv.                       vlastnictvím	na	přilehlá	pole.	Zde	ne	–	les	byl	panský,	  zahrady.	Byla	to	náhoda,	nebo	záměr	už	v samotných                       k němu	přiléhající	pole	selská.	Zdá	se	rovněž,	že	  začátcích?                       v onom	15.	století,	kdy	zřejmě	došlo	k onomu	    A jak	interpretovat	situaci	statku	čp.	139,	který                       „odškodnění“,	byla	Brusná	pokryta	lesem,	který	se	  je	výjimečný	umístěním	(ve	středu	obce	vedle	fary)                       musel	teprve	vyklučit.                         a především	rozlohou	ještě	před	rozdělením	na	dva                          Jiné,	až	do	doby	přípravy	knihy	neřešené,	ale	ani	  v závěru	18.	století	(o více	než	osm	hektarů	více	než                       po	ní	nerozřešené,	problémy	vyvstaly	v souvislosti	  rychta	–	která	sousedila	s farou	z druhé	strany)?                       s výrazně	rozdílnou	velikostí	statků.	Vzhledem	  A to	se	ještě	při	pohledu	na	mapu	z roku	1741	zdá,                       k tomu,	že	přinejmenším	od	konce	16.	do	druhé	  že	k němu	v dávnější	minulosti	patřila	ještě	další                       poloviny	19.	století	byl	jejich	počet	(cca	60)	a rozlohy	  pole.	Co	to	bylo	za	mimořádný	statek?	Jakou	roli                       až	na	nepatrné	výjimky	neměnné,	nebylo	jasné,	zda	  hrál	v minulosti	tak	dávné,	že	k ní	nemáme	žádné                       poměrně	velké	rozdíly	mezi	nimi	(v roce	1741	měl	  prameny?	Jedna	z možných	hypotéz,	kterou	nabízím,                       nejmenší	statek	jen	něco	přes	4	ha,	zatímco	největší	  pracuje	s tím,	že	mohlo	jít	o původní	dvorec	majitelů                       46	ha;	pokud	odstřihneme	extrémy,	byly	v obci	statky	  panství,	a to	do	doby,	než	si	vybudovali	hrad	Bludov                       desetihektarové	i dvacetihektarové)	lze	vysvětlit	  a pod	ním	tzv.	Horní	dvůr	(Forberk)	–	poté	z něj                                              Stanislav Balík: Severomoravská mikrohistorie – splétání narativů při analýze vývoje sídelního prostoru  103","the	farms	were	larger	and	smaller	from	the	very	  mobility.	These	were	complicated	by	the	fact	that               outset,	then	we	might	imagine	that	inequality	was	so	  until	1868	in	Moravia	it	had	been	impossible	to	divide               ingrained	within	society	that	it	was	a fundamental	  farmland	without	official	permission.	The	subsequent               part	of	the	structure	for	the	new	settlement.  liberalization	meant	the	relatively	rapid	demise	of                  The	whole	situation	is	made	even	more	      around	a quarter	of	the	farms	and	the	transition	of               complicated	when	an	analysis	of	the	maps	and	the	  a number	of	peasant	families	to	those	without	landed               location	of	the	farmsteads	reveals	that	more	půllány	  property	or	even	immovable	property.	The	fact	that               (medium-sized	tracts	of	land)	and	significantly	fewer	  this	was	not	possible	until	then	could	have	led	to               čtvrtlány (smaller	tracts	of	land)	were	to	be	found	in	  the	impression	of	a rigid	rural	society	without	the               the	lowland	(the	middle	of	the	village	and	the	‘lower	  possibility	of	rising	or	falling.	Using	the	example	of               end’),	while	more	čtvrtlány	and	so-called	gardens	  two	of	my	ancestral	families	(from	my	father’s and               were	to	be	found	in	the	hillier	‘upper	end’.	Was	this	  mother’s sides),	I showed	how	in	the	1840s	a medium-               coincidental	or	planned	from	the	very	start?   large	farmer	became	a farm	labourer;	and	conversely,                  And	what	explanation	is	there	for	farm	no. 139,	  how	a small-holder	who	traded	in	grain	became	the               which	stands	out	due	to	its	location	(in	the	middle	of	  owner	of	another	farm	during	the	same	period.	Both               the	village	beside	the	parish)	and	especially	for	the	  of	these	examples	showed	the	way	in	which	social               area	of	land	before	it	was	divided	into	two	at	the	end	  change	took	place	–	while	maintaining	the	integrity               of	the	18th	century	(more	than	eight	hectares	larger	  of the	farms.               than	the	rychta [mayor’s house]	–	which	was	next	to               the	parish	on	the	opposite	side)?	Moreover,	a look	at	  The dynamic narrative               the	1741	map	reveals	that	another	field	had	been	part               of	it	in	the	distant	past.	What	was	this	extraordinary	  The	second	interweaving	narrative	is	based	on	the               farm?	What	role	did	it	play	so	long	ago	that	we	no	  theory	that	the	original	element	of	the	community               longer	have	sources	relating	to	it?	One	of	the	possible	  was	the	farmers	and	their	families,	and	that	there               hypotheses	which	I offered	is	that	it	might	have	been	  was	no	room	for	others.	It	was	only	with	the	passing               the	original	court	of	the	estate	owners	until	Bludov	  of	time	that	parish	(and	even	later	seignorial)               Castle	was	built,	with	the	‘Upper	Court’	(Forberk)	  cottages	and	small	holders	appeared.	Until	the	end               beneath	it	–	afterwards,	it	became	a normal	farm,	  of	the	19th	century,	new	homes	for	the	growing               albeit	the	largest…	But	what	does	such	a narrative	tell	  population	could	only	be	built	within	the	existing               us?	It	is	peculiar	when	we	assume	the	rychta	should	be	  community,	providing	that	they	did	not	take	over               the	largest	estate	and	it	proves	not	to	be.	Is	this	really	  valuable	agricultural	land	beyond	the	village.	This               the	case?                                      principle	was	only	broken	twice	(in	the	17th	and	18th                  I also	examined	the	narrative	of	equality	and	  centuries)	by	the	noblemen	themselves	when	they               inequality	in	two	specific	examples	of	peasant	social	  allowed	cottages	to	be	built	on	two	purchased	farms.                 104   Stanislav Balík: A North Moravian microhistory – the merging of narratives in an analysis of the development of a settlement area","udělali	běžný,	byť	největší	statek…	Co	se	ale	odráží	  rozvoje	chalup	je	tak	vlastně	narativem	rozvoje	obce	–                       v takovém	narativu?	Předpoklad,	že	rychta	by	měla	být	  je	to	narativ	dynamický	oproti	statickému	narativu                       největší	a že	když	není,	je	to	divné.	Je	to	tak	skutečně?  selského	stavu.                          Narativ	rovnosti	a nerovnosti	jsem	řešil	i na	dvou	  Je	nyní	vedlejší,	jak	přesně	se	měnil	počet	chalup                       konkrétních	příkladech	selských	sociálních	mobilit.	  od	16.	do	19.	století.	Důležitá	pro	narativ	„autentické“                       Ty	byly	komplikované	skutečností,	že	až	do	roku	1868	  vesnice	byla	až	poslední	čtvrtina	18.	a první	desetiletí                       nebylo	na	Moravě	možno	zcela	a volně	bez	úředního	  19.	století.	Za	sedmdesát	let	(1771–1840)	se	počet                       svolení	dělit	selská	hospodářství.	Liberalizace	  domů	(při	zachování	počtu	statků)	zvýšil	o více	než                       v následující	době	přinesla	relativně	rychlý	zánik	  sto	dvacet	ze	194	na	319.	Zajímavým	kontrastem	pak                       až	čtvrtiny	statků	a přechod	řady	selských	rodů	  bylo	následujících	třicet	let	(1842–1873),	kdy	byly                       mezi	chalupnické	či	dokonce	nádenické.	To,	že	to	  postaveny	jen	čtyři	domy.	Zřejmě	to	bylo	proto,	že	už                       do	té	doby	možné	nebylo,	mohlo	svádět	k představě	  uvnitř	obce	nebylo	kde	stavět	a že	se	nevědomě	čekalo                       zabetonované	venkovské	společnosti	bez	možnosti	  na	„vylití	Bludova	z břehů“	na	louky	a pole.	Znamená                       vzestupu	či	pádu.	Na	příkladu	dvou	rodin	svých	  to	ale,	že	vnitřní	tvář	obce,	kterou	si	dnes	zpětně                       předků	(z otcovy	a z matčiny	strany)	jsem	ukázal,	  často	idealizujeme	–	úzké	uličky,	malé,	často	na	sebe                       jak	se	ve	stejné	době	ze	středně	velkého	sedláka	stal	  natlačené	domky	apod.,	vůbec	není	původní	tváří,                       během	čtyřicátých	let	19.	století	podruh;	a naopak	jak	  ale	že	byla	dotvořena	až	kolem	roku	1842.	A byla	to                       se	z chalupníka,	který	obchodoval	s obilím,	stal	ve	  v dlouhých	dějinách	obce	vlastně	jen	tvář	přechodná                       stejné	době	majitel	jiného	statku.	Oba	příběhy	ukázaly,	  trvající	nejvýš	150	let	–	někdy	od	začátku	19.	do                       jakým	způsobem	probíhala	sociální	výměna	–	při	  poloviny	20.	století,	kdy	se	po	roce	1950	začaly	staré                       zachování	celistvosti	statků.                  a malé	domky	bourat	či	přestavovat.                                                                        Zajímavým	narativem	spojeným	s modernizací,                          Narativ dynamiky                            je	stavební	rozvoj	obce	od	počátku	20.	století,	zvláště                                                                      pak	po	roce	1918.	Klíčovým	impulzem	bylo	částečné                       Druhý	splétaný	narativ	vychází	z teze,	že	původním	  rozparcelování	žerotínského	velkostatku,	jež                       živlem	v obci	byli	sedláci	a jejich	rodiny	a že	pro	další	  vedlo	ke	vzniku	celých	čtvrtí	–	za	první	republiky                       zde	nebylo	místo.	Teprve	postupem	času	se	objevují	  i po	roce	1945.	K tomu	se	pak	přidala	výstavba                       obecní	(a ještě	později	panské)	chalupy	a chalupníci.	  umožněná	vyvlastněním	selských	a farních	pozemků.                       Až	do	závěru	19.	století	platilo,	že	se	nové	domky	pro	  V sedmdesátých	a osmdesátých	letech	už	se	přitom                       narůstající	populaci	mohly	stavět	pouze	uvnitř	již	  nevyvlastňovalo	pouze	sedlákům,	ale	i dělníkům                       existující	obce,	že	neobsazovaly	vzácnou	zemědělskou	  a kovozemědělcům.	Rozvoj	po	roce	1989	pak	byl                       půdu	za	obcí.	Tuto	zásadu	porušila	pouze	dvakrát	  z důvodu	naprostého	zdiskreditování	konceptu                       (v 17.	a v 18.	století)	sama	vrchnost,	když	na	místě	dvou	  vyvlastňování	oproti	předchozímu	boomu	již	jen                       koupených	statků	nechala	vystavět	chalupy.	Narativ	  velmi	pozvolný	a pomalý.	Nové	domy	vznikaly                                              Stanislav Balík: Severomoravská mikrohistorie – splétání narativů při analýze vývoje sídelního prostoru  105","Therefore,	the	narrative	for	the	development	of	the	  and	the	parish.	Subsequently,	in	the	1970s,	workers               cottages	is	also	the	narrative	for	the	development	of	  and	part-time	farmers	were	also	expropriated               the	community	–	it	is	a dynamic	narrative,	unlike	the	  in	addition	to	farmers.	Due	to	the	concept	of               static	peasant	narrative.                      expropriation	being	completely	discredited	after	1989,                  It	is	now	of	secondary	importance	as	to	how	the	  development	was	very	slow	in	comparison	with	the               number	of	cottages	changed	exactly	from	the	16th	to	  boom	period	before.	With	one	large	exception,	new               the	19th	centuries.	What	is	important	for	the	narrative	  houses	were	built	on	plots	that	were	already	owned               of	an	‘authentic’	village	was	the	last	quarter	of	the	  or	duly	sold,	so	they	merely	built	on	‘vacant	lots’.	The               18th	century	and	the	first	decades	of	the	19th	century.	  building	work	in	the	village	(which	more	than	doubled               Over	a period	of	70	years	(1771–1840)	the	number	  the	number	of	houses)	between	1918	and	1989	was               of	houses	(while	maintaining	the	number	of	farms)	  only	possible	thanks	to	involuntary	expropriation	–	of               increased	by	more	than	120,	from	194	to	319.	The	  the	Žerotíns,	the	farmers	and	the	church.	Otherwise               subsequent	30	years	were	interesting	(1842–1873)	  there	would	have	be	no	construction	work	–	or	if	there               as	only	four	houses	were	built.	This	was	evidently	  had	been	–	it	would	have	been	far	less	intensive.	If               because	there	was	no	space	left	within	the	village	to	  we	also	take	into	account	the	parallel	decline	of	the               build	on	and	that	they	were	unknowingly	waiting	  peasantry,	ending	with	their	actual	demise,	then	these               for	‘Bludov’s outflow	from	its	banks’	to	the	meadows	  two	narratives	intertwine	almost	as	a spiral.               and	fields.	However,	this	means	that	our	image	of	the               village,	which	is	often	idealized	in	retrospect	–	the	  The landscape narrative               narrow	alleys,	small	houses	that	were	often	crammed               together,	etc.	–	was	not	the	way	it	originally	looked	  A more	marginal	aspect	of	the	research	examined	the               and	was	created	around	1842.	And	in	the	long	history	  form	of	the	landscape	and	important	elements	within               of	the	community	this	was	only	a transitory	form	  it.	The	fact	that	the	map	from	1741	does	not	show	the               lasting	150	years	at	most	–	from	the	start	of	the	19th	  ruins	of	Bludov	Castle,	despite	the	fact	that	the	ruins               to	the	middle	of	the	20th	century,	when	the	old,	small	  of	Nový	hrad	near	Bohdíkov	(which	belonged	to	the               houses	began	to	be	knocked	down	or	rebuilt	after	1950.  same	owners	–	the	Žerotíns)	are	precisely	captured                  An	interesting	narrative	linked	with	       in	the	map	from	the	same	year,	means	that	doubt	is               modernization	was	the	building	work	in	the	village	  cast	over	the	traditional	assumption	that	the	stone               from	the	start	of	the	20th	century,	especially	after	  remains	of	Bludov	Castle	were	removed	during	the               1918.	One	driving	force	was	the	partial	subdivision	  Josephine	age	of	modernization,	or	at	the	start	of	the               of	the	Žerotín	estate,	which	led	to	the	establishment	  19th	century	at	the	latest	when	they	were	supposedly               of	entire	districts	–	during	the	First	Republic	and	  used	to	pave	the	road	to	Šumperk	and	to	repair	the               after	1945.	Further	construction	work	was	also	made	  seignorial	court	or	the	serfs’	buildings.	However,	they               possible	by	the	expropriation	of	land	from	farmers	  were	no	longer	there	at	the	start	of	the	Theresian                 106   Stanislav Balík: A North Moravian microhistory – the merging of narratives in an analysis of the development of a settlement area","(s jednou	větší	výjimkou)	již	jen	na	vlastních	či	  spojena	až	s tereziánskou	a především	josefinskou                       řádně	prodaných	parcelách,	takže	už	se	spíše	jen	  dobou	a jejími	dozvuky.	Zde	máme	možná	jeden                       zastavovaly	„proluky“.	Stavební	rozvoj	obce	(více	  z mikrodůkazů,	že	se	mohla	projevovat	o celé	století                       než	zdvojnásobení	počtu	domů)	mezi	lety	1918	a 1989	  dříve.                       byl	umožněn	v zásadě	jen	díky	nedobrovolnému	    A abychom	neřešili	jen	lidská	díla	–	byť	na                       vyvlastňování	–	Žerotínům,	sedlákům,	církvi.	Bez	  zalesněných	kopcích,	kniha	řešila	i přírodu,                       něj	by	se	nestavělo,	resp.	možná	ano,	ale	mnohem	  konkrétně	lesopark	Gryngle	za	dnešním	žerotínským                       méně	intenzivně.	Přidáme-li	k tomu	takřka	souběžně	  zámkem.	Už	sám	termín	lesopark	naznačuje                       probíhající	úpadek	selské	slávy	končící	faktickou	  narativ	něčeho	poloumělého.	Úvaha	kombinující                       likvidací	selského	stavu,	proplétají	se	nám	oba	  mapové	záznamy,	reliéf	krajiny	(údolíčko	tvořené                       narativy	takřka	spirálovitě.                   zahloubeným	potokem,	které	nemohlo	být	zemědělsky                                                                      využíváno)	a botanické	údaje	o druzích	(nejsou                          Narativ krajiny                             přítomny	jehličnany,	jeden	z nedávno	skácených                                                                      dubů	byl	vysazen	v letech	1660–1665)	umožnila	přijít                       Okrajový	narativ	výzkumu	řešil	podobu	krajiny	  s jinou	hypotézou	–	že	jde	o zcela	původní,	kontinuální                       a jejích	významných	prvků.	Tak	ze	skutečnosti,	že	  porost	přinejmenším	od	dob	založení	obce.	Jinými                       už	ani	mapa	z roku	1741	nezachycuje	rozvaliny	  slovy	–	dnešní	lesopark	dost	možná	ukazuje	původní,                       hradu	Bludova,	ačkoli	např.	zřícenina	Nového	hradu	  neporušenou	přírodu	jesenického	podhůří.                       u Bohdíkova	(jež	patřila	týmž	majitelům	–	Žerotínům)                       je	na	mapě	z téhož	roku	dokonale	zachycena,	lze	  Zájem místní komunity                       zpochybnit	dosavadní	tradovaný	předpoklad,	že                       kamenné	zbytky	bludovského	hradu	byly	zlikvidovány	  Jak	už	jsem	zmínil	v úvodu,	psaní	této	knihy                       v době	modernizačních	josefinských	reforem	či	  a „splétání	jejích	narativů“	mě	nesmírně	těšilo.	A těšil                       nejpozději	na	začátku	19.	století,	kdy	měly	být	  –	a stále	těší	–	mě	zájem	místní	komunity,	která	knihu                       použity	na	vydláždění	cesty	do	Šumperka,	na	opravu	  přijímá	a,	zdá	se,	oceňuje.	Zřejmě	na	žádnou	jinou                       panského	dvora	či	jednotlivých	poddanských	stavení.	  svou	publikaci	jsem	dosud	nezaznamenal	tak	silnou                       Nicméně	ony	už	tam	nebyly	na	začátku	tereziánské	  pozitivní	zpětnou	vazbu	(kolik	nového,	překvapivého                       éry,	před	tím,	než	panský	dvůr	vyhořel	a musel	být	  a zajímavého	se	při	četbě	dozvěděli,	že	ji	čtou                       znovu	budován.	Že	by	byly	použity	na	konci	17.	století	  opakovaně	apod.).                       na	vybudování	vrchnostenských	i obecních	chalup?	  Dosavadním	vrcholem	pak	byl	nečekaný	zážitek                       Opět	se	zde	setkáváme	se	stereotypním	narativem	  z tábora	bludovských	skautek	a skautů	v létě	2020,                       předpokládajícím,	že	racionalizace	a modernizace	  kdy	si	tuto	knihu	vybral	šestnáctiletý	skaut	jako                       netrpící	sentimentem	k rozvalinám	Korvínovými	  podklad	pro	každodenní	program	historie,	kdy	byly                       vojsky	pobořeného	hradu	je	přece	přirozeně	    její	části	předčítány	a pak	formou	hry	ověřovány.                                              Stanislav Balík: Severomoravská mikrohistorie – splétání narativů při analýze vývoje sídelního prostoru  107","era	–	before	the	manor	burned	down	and	had	to	be	  Local community interest               rebuilt.	Would	it	have	been	possible	for	the	stones	to               have	been	used	at	the	end	of	the	17th	century	to	build	  As	I already	mentioned	in	the	introduction,               cottages	for	the	nobility	and	the	village?	Again	we	  I thoroughly	enjoyed	writing	this	book	and	the               encounter	the	traditional	narrative	which	assumes	  “interweaving	of	its	narratives”	and	I have	been	very               that	the	rationalization	and	modernization	which	  pleased	by	the	interest	of	the	local	community,	who               were	immune	to	the	sentimentality	associated	with	  have	accepted	the	book	and	also	seem	to	value	it.	I’ve               the	ruins	of	the	castle	destroyed	by	Corvinus’s troops,	  never	had	such	positive	feedback	from	any	other               are	naturally	connected	to	the	Theresian	and,	in	  publication	(they	discovered	so	much	that	was	new,               particular,	Josephine	era	and	its	repercussions.	Here	  surprising	and	interesting	that	they	had	to	re-read	it,               we	might	have	some	micro-evidence	to	indicate	that	it	  etc.).               could	have	happened	a century	earlier.	          The	high	point	so	far	was	its	unexpected                  And	in	addition	to	human	intervention,	the	book	  appearance	at	a camp	for	Bludov’s Girl	and	Boy	Scouts               also	examined	the	environment	and	the	forest-park	  in	the	summer	of	2020,	when	this	book	was	chosen               of	Gryngle,	which	is	today	located	behind	Žerotín	  by	a sixteen-year-old	Scout	as	the	basis	for	a daily               Chateau.	The	name	forest-park	itself	indicates	  history	programme,	where	parts	of	it	were	read	and               something	semi-artificial.	A combination	of	map	  then	checked	using	a type	of	game.	I listened	from               records,	the	landscape	relief	(a small	valley	formed	  the	camp	stoves	where	I was	preparing	lunch,	though               by	a sunken	stream	which	couldn’t	have	been	   I wasn’t	entirely	at	ease.	Alongside	the	pleasant	feeling               used	agriculturally)	and	botanical	data	on	species	  that	my	work	had	some	meaning,	I was	also	burdened               (there	are	no	conifers	present,	one	oak	which	was	  by	the	awareness	that	my	interpretation	will	evidently               recently	cut	down	was	planted	around	1660–1665)	  influence	how	the	next	generation	thinks	about	our               suggests	another	hypothesis	–	that	this	is	the	original,	  village,	its	landscape	and	evolution.	On	the	one	hand,               continuous	growth	from	at	least	the	time	of	the	  what	more	could	a historian	want,	on	the	other	–	are               village’s foundation.	In	other	words,	today’s forest-  we	aware	of	this	while	we	are	working?               park	is	very	probably	part	of	the	original,	undisturbed               landscape	of	the	Jesenik	foothills.                            108   Stanislav Balík: A North Moravian microhistory – the merging of narratives in an analysis of the development of a settlement area","Poslouchal	jsem	to	od	táborových	kamen,	kde	jsem	  ovlivňují	přemýšlení	další	generace	o naší	obci,	její                       připravoval	oběd,	a nebylo	mi	zcela	lehko.	Vedle	  tváři	a vývoji.	Na	jednu	stranu,	co	víc	si	historik                       přece	jen	libého	pocitu	smysluplnosti	mé	práce	na	  může	přát,	na	druhou	stranu	–	uvědomujeme	si	to                       mě	doléhala	tíha	vědomí,	že	mé	interpretace	zřejmě	  při své práci?                                                                                                Stanislav Balík: Severomoravská mikrohistorie – splétání narativů při analýze vývoje sídelního prostoru  109","","LUKÁŠ FASORA                         Případ Hybeš                           The case of Hybeš                                      Lukáš Fasora (*1972) lectures	at	Masaryk	University	in	Brno	and	  Prof. Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D. (*1972) působí	na	Masarykově                       at	Adam	Mickiewicz	University	in Poznan.	In	his	academic	work	  univerzitě	v Brně	a Univerzitě	Adama	Mickiewicze	v Poznani.	Ve                       he	specializes	in	the	history	of	urban	society	in	the	18th–20th	  své	vědecké	práci	se	specializuje	na	dějiny	městské	společnosti                       centuries,	specifically	in	the	process	of	creating	social	elites,	the	  18.–20.	století,	konkrétně	na	proces	generování	společenských                       relationship	between	different	social	classes	and	groups,	and	  elit,	vztahy	mezi	různými	společenskými	vrstvami	a skupinami,                       the	history	of	secularization,	education	and	science.	He	is	the	  na	dějiny	sekularizace,	vzdělávání	a vědy.	Je	autorem                       author	and	co-author	of	14	books	and	more	than	150	academic	  i spoluautorem	14	knih	a více	než	sto	padesáti	odborných                       studies	including:	The Worker and Burgher. The development of their   studií,	výběrově:	Dělník a měšťan. Vývoj jejich vzájemných                       relationship based on the example of six Moravian towns 1870–1914	(in	  vztahů na příkladu šesti moravských měst 1870–1914	(2010),	Český                       Czech,	2010),	Czech Anti-Clericalism. Sources, themes and the nature   antiklerikalismus. Zdroje, témata a podoba českého antiklerikalismu                       of Czech anti-clericalism from 1848–1938 (in	Czech,	with	S.	Balík,	  v letech 1848–1938	(s S.	Balíkem,	J.	Hanušem	a M.	Vlhou,	2015),                       J. Hanuš	and	M.	Vlha,	2015), Josef Hybeš	(1850–1921).	Life, work and   Josef Hybeš	(1850–1921).	Život, dílo a mýtus	(2017),	Mýty a tradice                       myth	(2017),	Myths and Traditions of Central European University   středoevropské univerzitní kultury	(s J.	Hanušem,	2019),	Priestly                       Culture (with	J.	Hanuš,	2019),	Priestly Identity in the Czech Lands in   Identity in the Czech Lands in 1820–1938 as a Research Topic. Project                       1820–1938 as a Research Topic. Project Evaluation. Prace historyczne   Evaluation. Prace historyczne	(s J.	Hanušem	a T.	Pavlíčkem,                       (with	J.	Hanuš	and	T.	Pavlíček,	2018),	University	History	in	the	  2018),	University	History	in	the	Czech	Republic	=	Historia	de                       Czech	Republic	=	Historia	de	la	Universidad	en	la	República	  la	Universidad	en	la	República	Checa.	CIAN-Revista de Historia                       Checa.	CIAN-Revista de Historia de las Universidades	(with	J.	Hanuš,	  de las Universidades	(s J.	Hanušem,	2017),	Gemeindeverwaltung                       2017),	Gemeindeverwaltung	und	lokale	Eliten	in	den	böhmischen	  und	lokale	Eliten	in	den	böhmischen	Ländern	1850–1914,                       Ländern	1850–1914,	Teilergebnisse	der	Forschung	in	der	  Teilergebnisse	der	Forschung	in	der	Tschechischen	Republik.                       Tschechischen	Republik.	East Central Europe – L’Europe du Centre-  East Central Europe – L’Europe du Centre-Est. Eine wissenschaftliche                       Est. Eine wissenschaftliche Zeitschrift (with P.	Kladiwa,	2006).	  Zeitschrift (s P.	Kladiwa,	2006).                                                                                                               111","If	I look	at	my	own	motives	for	something	which	the	  this.	If	a source	leads	to	a dead	end,	although	it	might               editors	of	this	collection	have	called	the	Adventure	of	  annoy	me,	I then	recall	Wittgenstein’s “Whereof	one               Historical	Interpretation,	then	I can	find	four	sources	  cannot	speak,	thereof	one	must	be	silent”	and	my               of	inspiration.	The	first	is	the	increasing	tendency	  sullenness	disappears.	The	fourth	and	final	impulse               to	create	works	which	are,	according	to	the	current	  is	inspiration	drawn	from	works	by	international               Czech	methodology	for	evaluating	science,	‘socially	  colleagues.	When	I look	back	on	my	work,	I was	never               relevant’.	In	other	words,	works	which	meet	the	social	  courageous	or	innovative	enough	to	stray	off	the               demands	that	exist	today.	Although	the	methodology	  beaten	track.	I would	always	humbly	accept	the	fact               defines	these	demands	as	coming	mainly	from	the	  that	I wasn’t	going	to	be	the	first	to	build	on	virginal               commercial	sector	or	public	institutions,	I see	them	  territory.	I looked	for	work	by	authors	which	more               as	a link	to	the	current	discourse	reflected	in,	for	  or	less	overlapped	with	my	themes	and	tried	to	learn               example,	films	and	political	debate.	I would	never	  from	them.	At	first	I drew	inspiration	mainly	from               intentionally	write	a book	that	no-one	would	be	  publications	from	the	German-Austrian	school	of               interested	in	and	which	I would	defend	on	academic	  history,	while	at	present	I have	been	looking	more               grounds	as	being	basic	research,	while	simultaneously	  towards	approaches	by	American	researchers	whose               being	well	aware	of	the	limits	of	its	impact.	The	second	  work	with	sources	I had,	embarrassingly,	previously               impulse	comes	from	the	tradition	of	historiography	  overlooked,	and	I also	expanded	my	horizons	through               and	the	simple	need	to	tell	a story	–	in	my	case,	  works	by	academics	from	smaller	countries	and               mainly	about	people,	institutions	and	relationships.	  outside	the	narrow	definition	of	historical	science	–               I believe	that	such	an	approach	is	expected	from	  one	important	source	for	the	book	analysed	below	was               historians,	it	is	rewarding	to	meet	this	expectation	  the	work	by	a Serbian	historicizing	sociologist.               as	it	is	a reader-friendly	approach,	it	gives	the	work	  However,	the	devil	is	in	the	detail.	While               order	and	I also	happen	to	enjoy	it.	It	is	exciting	to	  experiencing	the	adventure	of	interpretation,	I was               follow	the	twists	and	turns	of	the	story’s journey	in	  aware	of	the	situation	which	the	editors	of	this               the	detective-like	investigation	of	the	sources.	And	  collection	obviously	had	in	mind.	This	is	characterized               then	the	third	impulse:	it	already	feels	like	a slightly	  by	a tension	in	the	issues	linked	to	the	role	of	the	story               conservative	attitude	but	the	informative	value	of	  and	the	basic	chronological	axis	which	it	is	usually               the	source	is	of	great	importance	to	me.	The	source	  based	on.	I didn’t	want	to	let	the	historical	story	grow               has	the	right	of	veto.	If	the	sources	are	unable	to	give	  out	of	control.	As	I discovered	in	my	biographical               a reliable	interpretation,	then	either	I do	not	follow	  works	and	in	the	deconstruction	of	analyses	of	‘great               them	or	I openly	admit	in	the	text	that	a gap	in	our	  institutional	stories’,	the	stubborn	attachment	to               knowledge	exists.	History	is	a science.	Since	the	time	  a story	can	lead	to	a certain	blindness	and	a narration               of	Ranke	there	has	been	a clear	difference	between	  which	is	too	detailed,	self-confident	and	uncritical,               history	and	creative	writing	and	I fully	acknowledge	  and	therefore	fundamentally	flawed	from	the                 112   Lukáš Fasora: The case of Hybeš","Když	ohledávám	vlastní	pohnutky	pro	aktivitu,	  není	možno	mluvit,	o tom	se	musí	mlčet“	a mrzutost                       kterou	editoři	sborníku	nazývají	dobrodružstvím	  přejde.	Posledním,	čtvrtým	podnětem	je	inspirace                       historické	interpretace,	vidím	čtyři	zdroje	podnětů.	  dílem	zahraničních	kolegů.	Když	retrospektivně                       Prvním	je	stále	sílící	tendence	vytvářet	dílo,	které	  pohlížím	na	své	dílo,	nebyl	jsem	vlastně	nikdy	tak                       bude	„společensky	relevantní“,	jak	tuto	kategorii	  prudce	odvážný	a inovativní,	že	bych	se	vydal	zcela                       popisuje	aktuálně	platná	česká	metodika	hodnocení	  solitérní	a zcela	neprošlapanou	cestou.	Vždy	jsem                       vědy.	Tedy	dílo,	které	odpoví	na	reálně	existující	  pokorně	přijal	skutečnost,	že	téma	není	zelenou                       společenskou	poptávku.	Metodika	ji	sice	vymezuje	  loukou,	na	které	budu	stavět	jako	první.	Hledal	jsem                       jako	poptávku	hlavně	komerčního	sektoru,	resp.	  práce	autorů,	které	se	tématu	více	či	méně	dotknuly                       institucí	veřejné	sféry,	ale	za	svou	osobu	ji	vidím	  a snažil	se	z nich	vzít	ponaučení.	Nejprve	jsem                       prostě	jako	vazbu	na	aktuálně	živý	diskurs	vyvolaný	  shledával	jako	velmi	inspirativní	hlavně	produkci                       např.	filmem,	politickou	debatou	nebo	podobně.	  německo-rakouské	historické	školy,	v současnosti                       Nechci	se	prostě	spokojit	se	psaním	prací,	které	  jsem	více	přijal	přístupy	amerických	autorů,	u nichž                       vlastně	nikdy	nikoho	nezajímaly	a které	sice	na	  jsem	dříve	s rozpaky	pohlížel	na	práci	s pramenem,                       akademické	půdě	obhájím	jako	základní	výzkum,	ale	  a rozšířil	své	spektrum	i o díla	autorů	z menších                       přitom	si	budu	limitů	dopadů	díla	sám	dobře	vědom.	  národů	a mimo	úzce	vymezenou	historickou	vědu	–                       Druhý	podnět	pochází	z tradice	historické	vědy	a jde	  pro	knihu	detailněji	analyzovanou	níže	byla	důležitým                       o prostou	potřebu	vyprávět	příběhy.	V mém	případě	  zdrojem	práce	srbského	historizujícího	sociologa.                       hlavně	lidí,	institucí	a vztahů.	Myslím,	že	se	tento	  Čert	se	ale	skrývá	v detailu.	Při	prožívání                       přístup	od	historika	očekává,	rád	očekávání	vycházím	  dobrodružství	interpretace	si	uvědomuji	skutečnost,                       vstříc,	neboť	je	to	čtenářsky	přívětivý	přístup,	dává	  kterou	měli	editoři	sborníku	patrně	na	mysli	a která	se                       dílu	řád	a současně	mě	baví.	Je	totiž	poutavé	sledovat	  vyznačuje	napětím	v otázkách	spojených	hlavně	s rolí                       zákruty	a bloudění	na	cestě	tohoto	příběhu,	které	  příběhu	a základní	chronologické	osy,	podle	které	je                       vytváří	detektivní	dohledávání	pramenů.	Tím	se	  obvykle	vyprávěn.	Nechci	si	totiž	nechat	historický                       dostáváme	ke	třetímu	podnětu:	cítím	to	už	jako	dost	  příběh	přerůst	přes	hlavu.	Jak	jsem	si	vyzkoušel                       konzervativní	postoj,	ale	výpovědní	hodnota	pramene	  na	svých	dílech	biografického	zaměření	nebo                       má	pro	mě	zásadní	význam.	Pramen	má	právo	veta.	  k dekonstrukci	tíhnoucí	analýze	institucionálních                       Co	prameny	neumožňují	interpretovat	s jistotou,	do	  „velkopříběhů“,	urputné	lpění	na	příběhu	přináší                       toho	se	nepouštím	nebo	to	v textu	otevřeně	přiznám	  určitou	slepotu	a snahu	příběh	odvyprávět	příliš                       jako	svého	druhu	mezeru	v poznání.	Historie	je	  detailně,	sebevědomě,	nekriticky	a tedy	z hlediska                       věda,	mezi	ní	a tvůrčím	psaním	existuje	jasný	rozdíl	  historie	jako	interpretační	vědy	opřené	o kritiku                       od	Rankeových	časů	a já	to	plně	uznávám.	Když	mě	  pramene	fundamentálně	vadně.	Je	produktivní                       pramen	zastaví	takříkajíc	v rozletu,	třeba	mě	to	  příběh	dekonstruovat,	rozplést	a znovu	splést,	ukázat                       i zamrzí,	ale	vzpomenu	si	na	Wittgensteinovo	„O čem	  pluralitu	výkladu	historické	skutečnosti	a pohnutky                                                                                           Lukáš Fasora: Případ Hybeš  113","perspective	of	history	as	an	interpretive	science	  Josef	Hybeš	seemed	to	offer	interesting	material	for               based	on	a critique	of	the	sources.	It	is	useful	to	  reflection	as	well	as	evidence	that	the	historical	aspect               deconstruct	the	story,	pull	it	apart	and	put	it	together	  had	an	important	part	to	play	in	a debate	dominated               again,	demonstrate	the	plurality	of	interpretations	  mainly	by	political	science	and	sociology.	I wanted	to               of	historical	reality	and	the	motives	of	historical	as	  tell	Hybeš’s story	even	though	it	had	been	told	many               well	as	contemporary	actors	in	order	to	develop	this	  times	before	with	obvious	political	or	power	motives               kind	of	story.	An	important	detail	is	capable	of	saying	  –	i.e.	with	an	attempt	to	appropriate	the	legacy	of	the               a great	deal	in	this	deconstruction,	while	another	  great	man	for	political	ends.	It	was	therefore	clear	to	me               important	detail	could	fall	by	the	wayside	when	trying	  that	a new	account	of	Hybeš’s great	story	could	lead	me               to	maintain	an	overly	homogenous	and	valid	time	  to	the	dead	end	of	counter-interpretation,	which	from               frame	and	‘great	story’.	I mainly	see	the	adventure	in	  the	perspective	of	the	readers	–	some	of	whom	in	the               the	thoroughness	with	which	the	story	is	unwoven	  region	would	still	feel	the	need	to	pass	judgment	on	the               and	then	woven	once	more;	figuratively	speaking	–	  Hybeš	story	or	perhaps	even	felt	a certain	link	to	the               how	strong	will	the	braid	be	in	the	new	hairstyle,	will	  long-dead	leader	as	a kind	of	moral	role	model	–	would               it	be	one	braid	or	part	of	a system,	and	how	many	  be	misunderstood	as	merely	standing	history	on	its               hairs	(i.e.	microstories)	will	not	be	part	of	the	braid	  head.	This	was	why	I chose	the	more	reliable	path	of               due	to	the	lack	of	sources	or	inventiveness	on	the	part	  deconstruction	–	i.e.	the	division	of	the	‘great	story’	into               of	the	author,	or	for	some	other	reason.       four	stories	(weaver,	philanthropist,	internationalist                  If	I am	to	try	and	stick	to	at	least	the	framework	  and	revolutionary),	which	–	I hope	–	allowed	me	to               of	Evans’s inspirational	model,	then	there	is	one	  show	the	ambiguity	of	Hybeš’s life	and	work,	the               piece	of	recent	research	work	which	might	be	able	to	  situational	nature	of	his	identity,	as	well	as	the	motives               demonstrate	the	above-mentioned	general	postulates.	  behind	his	behaviour	and	the	motives	behind	those               The	most	suitable	work	is	probably	from	2017	entitled	  who	spread	his	myth.               Josef Hybeš (1850–1921). Life, Work and Myth.1	The	motives	  Why	these	four	stories	in	particular?	After               mentioned	above	could	be	repeated	here.	I felt	it	  comparing	the	older	narratives	on	Hybeš	and	the	state               would	be	interesting	to	contribute	to	the	debate	on	  of	the	source	base,	I came	to	the	conclusion	that	these               the	transformation	of	the	political	Left	and	left-wing	  four	stories	most	often	represented	the	roles	in	which               attitudes	in	today’s society,	to	the	debate	on	the	future	  Hybeš	appeared	publicly,	a kind	of	axis	of	his	self-               of	traditional	left-wing	parties	and	to	the	polemic	on	  stylization,	which	would	naturally	change	in	relation               the	profile	of	a leader	of	such	a party	and	the	link	to	  to	the	urgency	of	the	situational	context.	Hybeš               the	voters.	The	story	of	the	charismatic	workers’	leader	  could	undoubtedly	have	been	presented	as	a private                                                              individual,	for	example,	in	the	role	of	husband,	but                                                              here	the	sources	revealed	precious	little	about	his               1   Fasora, Lukáš: Josef Hybeš (1850–1921). Život, dílo a mýtus                  [Life, Work and Myth]. Praha 2017.          private	life.	There	were	no	children	from	his	marriage,                114   Lukáš Fasora: The case of Hybeš","historických	i současných	aktérů	k pěstování	právě	  mocenskými	pohnutkami,	tj.	se	snahou	přivlastnit                       tohoto	druhu	příběhu.	Právě	důležitý	detail	dokáže	  si	odkaz	velikána	a použít	jej	pro	vlastní	politické                       v této	dekonstrukci	povědět	mnohé	a právě	důležitý	  cíle.	Bylo	mi	proto	jasné,	že	nové	vyprávění	Hybešova                       detail	by	mohl	při	snaze	o udržení	příliš	homogenní	  velkopříběhu	mě	povede	do	slepé	uličky	kontra-                       a příliš	absolutně	platné	časové	osy	a „velkopříběhu“	  interpretace,	která	bude	z hlediska	čtenářů	–	z nichž                       z jeviště	vypadnout.	Dobrodružství	vidím	hlavně	  někteří	v regionu	stále	pociťují	k Hybešovu	příběhu                       v důslednosti,	s jakou	je	příběh	rozplétán	a znovu	  potřebu	se	vyslovit	a snad	dokonce	cítí	k dávno                       splétán,	obrazně	řečeno	v tom,	jak	pevné	budou	copy	  mrtvému	vůdci	určitou	citovou	vazbu	jako	svého                       nového	účesu	a zda	zůstanou	z hlavy	viset	solitérně	  druhu	morálnímu	vzoru	–	přijata	s nepochopením                       nebo	v nějakém	systému	a kolik	vlasů	(rozuměj	  jako	pouhé	obracení	historie	naruby.	Proto	jsem	zvolil                       mikropříběhů)	nebude	do	copu	vůbec	vpleteno,	ať	už	  věrohodnější	cestu	dekonstrukce,	tedy	rozdělení                       pro	nedostatek	pramenů,	invence	autora	nebo	z jiného	  velkopříběhu	na	čtyři	příběhy	(tkalce,	lidumila,                       důvodu.	                                       internacionalisty	a revolucionáře),	což	mi	–	doufám                          Pokud	se	mám	přidržet	aspoň	rámcově	Evansova	  –	umožnilo	lépe	ukázat	nejednoznačnost	Hybešova                       inspirativního	vzoru,	hledám	mezi	svými	výzkumy	  životního	příběhu	a díla,	situační	ráz	jeho	identity                       z poslední	doby	jeden,	na	kterém	by	bylo	možné	výše	  a také	pohnutky	jeho	jednání	i pohnutky	vypravěčů                       obecně	zmíněné	postuláty	lépe	ukázat.	Nejlépe	snad	  jeho	mýtu.                       u mé	práce	z roku	2017	Josef Hybeš (1850–1921). Život,   Proč	právě	tyto	čtyři	příběhy?	Po	srovnání	starších                       dílo a mýtus.1	Pohnutky	zmíněné	výše	tu	lze	zopakovat.	  narativů	o Hybešovi	a stavu	pramenné	základny                       Považoval	jsem	za	přitažlivé	vyslovit	se	k debatě	  jsem	dospěl	k názoru,	že	právě	tyto	čtyři	představují                       o proměně	politické	levice	a levicových	postojů	  nejčastější	role,	ve	kterých	Hybeš	veřejně	vystupoval,                       v současné	společnosti,	k debatě	o budoucnosti	  vlastně	jakési	osy	jeho	sebestylizace,	které	se	ovšem                       levicových	stran	považovaných	za	tradiční,	k polemice	  co	do	naléhavosti	poněkud	proměňovaly	s ohledem	na                       o charakterovém	profilu	vůdce	takovéto	strany	  situační	kontexty.	Jistě,	Hybeš	mohl	být	představen                       a jeho	poutu	s voliči.	Právě	příběh	charismatického	  více	jako	soukromá	osoba,	tedy	např.	v roli	manželské,                       dělnického	vůdce	Josefa	Hybeše	tu	nabízel	zajímavou	  ale	tady	mě	prameny	vedly	do	úzkých:	o jeho                       látku	k přemýšlení	a důkaz,	že	historický	aspekt	má	  soukromém	životě	se	mnoho	informací	nedochovalo.                       v debatě	ovládané	povětšinou	politology	a sociology	  Manželství	bylo	bezdětné,	nepříliš	šťastné	a jak	bylo                       své	důležité	místo.	Chtěl	jsem	vyprávět	Hybešův	  u socialistických	předáků	obvyklé,	také	Hybeš	své                       příběh,	ovšem	v situaci,	kdy	tento	již	mnohokrát	  soukromí	nevystavoval	na	odiv,	neboť	se	vnímal	jako                       vyprávěn	byl	a to	s evidentně	politickými	nebo	  člověk	zápasící	o dobro	celé	společnosti.	Soukromé                                                                      problémy	musely	jít	stranou	a taky	v případě	Hybeše                                                                      šly,	až	do	hořké	rozluky	s manželkou	Mínou.	V tomto                       1    Fasora, Lukáš: Josef Hybeš (1850–1921). Život, dílo a mýtus.                          Praha 2017.                                 smyslu	lze	tušit,	že	v minulosti	proběhla	také	určitá                                                                                          Lukáš Fasora: Případ Hybeš  115","which	was	not	a particularly	happy	one	(as	was	the	  precisely	describe	the	relationship	between	Hybeš	the               case	for	most	socialist	leaders),	while	Hybeš	never	  weaver	and	Hybeš	the	internationalist	revolutionary.               made	an	issue	of	his	private	life	as	he	saw	himself	  Hybeš	undoubtedly	was	a revolutionary	in	the	sense               as	someone	who	was	fighting	for	a better	society.	  of	calling	for	a radical	movement	towards	a humane               Private	problems	had	to	take	a back	seat,	which	in	  society	striving	for	Good,	i.e.	shorn	of	capitalism	and               Hybeš’s case	led	to	the	bitter	break-up	with	his	wife	  its	allegedly	concomitant	feature	of	exploitation.	In               Mína.	In	this	respect	it	is	probable	that	in	the	past	  this	sense,	I deconstructed	the	Marxist-Leninist               the	sources	were	chosen	selectively	to	prevent	his	  narrative	on	Hybeš	and	put	forward	the	view	that	it               failed	relationships	from	tarnishing	the	work	of	the	  was	impossible	to	deny	Hybeš’s revolutionary	way	of               great	man.	The	fact	that	the	narrative	about	Hybeš	  thinking,	but	it	was	doubtful	whether	it	was	possible               as	a private	individual	was	underdeveloped	simply	  to	unequivocally	state	that	these	somewhat	messianic,               reflected	the	limits	of	the	research	–	while	some	might	  naïve	but	undoubtedly	heart-felt	endeavours	were               appreciate	the	right-wing	nature	of	the	account	and	  Marxist	or	even	Leninist,	as	some	authors	have	tried	to               the	respect	for	the	sources,	which	did	not	support	  do	before	me.	Instead	I was	rather	taken	by	a comment               a greater	focus	on	this	aspect,	others	would	see	this	  which	appeared	in	one	of	Hybeš’s obituaries	comparing               as	a flaw	and	a deficiency	and	would	advise	against	  his	life	and	work	to	the	group	of	Tolstoyian	figures	who               taking	such	a rigid	approach	to	the	sources.   were	slightly	odd	and	quirky	but	very	charismatic.	One                  So	throughout	Hybeš	remained	more	or	less	  convincing	argument	was	Hybeš’s rejection	of	violence,               a public	persona.	First	of	all	there	was	Hybeš	the	  which	elsewhere	in	the	socialist	camp	was	often	seen               weaver.	This	proved	to	be	useful	against	his	adversaries	  as	a necessary	evil	in	revolutionary	change.	I also	admit               (the	bourgeoisie)	and	opponents	within	the	mass	  that	I was	convinced	by	several	spontaneous	statements               social-democratic	movement,	as	well	as	in	front	of	  from	people	who	attended	Hybeš’s meetings,	whose               factory	workers,	when	there	was	almost	a celebration	  main	impression	from	the	speaker	was	that	he	was               of	his	experience	of	hard	work,	physical	labour	and	  a good	man.	It	is	interesting	that	these	statements	were               the	risks	it	entailed.	I gradually	began	to	see	this	  not	erased	from	the	Hybeš	story	by	the	communist               as	the	most	important	aspect	in	his	thinking,	even	  censors,	albeit	they	were	tucked	away	within	the               though	the	older	Marxist-Leninist	interpretations	  archives.               saw	his	working-class	habitus	as	merely	the	basis	of	  However,	the	key	point	in	the	deconstruction               a personality	which	then	consciously	moved	towards	  concerned	the	narrative	on	philanthropism.	Here               Marxist	political	activities	–	i.e.	a revolutionary	and	  I was	helped	in	the	division	of	the	story	by	the               partially	internationalist	habitus.	In	the	case	of	these	  experience	of	ethnologists	with	the	‘metropolitan               last	two	aspects	of	Hybeš’s works,	I did	not	want	to	  narrative’	and	the	relative	abundance	of	publications               revise	older	interpretations	and	I was	very	careful	  concerning	myths	of	the	modern	era,	including	works               to	avoid	simplification	as	I felt	it	was	necessary	to	  from	social	psychology.	Here	the	researcher	realizes                 116   Lukáš Fasora: The case of Hybeš","selekce	pramenů,	neboť	poněkud	nezvládnuté	    a vyslovil	názor,	že	nelze	revoluční	způsob	myšlení                       soukromé	partnerské	vztahy	mohly	pošpinit	dílo	  Hybešovi	upřít,	ale	je	pochybné,	zda	tyto	poněkud                       velikána.	Nedostatečné	rozvinutí	narativu	o Hybešovi	  mesianistické,	naivní,	ale	jistě	upřímné	snahy	lze                       jako	soukromé	osobě	prostě	zůstalo	limitem	výzkumu	  bezvýhradně	nazvat	marxistickými	nebo	dokonce                       –	jeden	by	tu	ocenil	pravicovost	výpovědi	a cit	  leninskými,	jak	činili	někteří	autoři	přede	mnou.                       k pramenům,	které	větší	přiblížení	tohoto	aspektu	  Spíše	mne	oslovila	poznámka	v jednom	z Hybešových                       nedovolily,	druhý	by	to	chápal	jako	vadu	a deficit	  nekrologů,	která	řadila	život	a dílo	zesnulého	do                       a radil	by	vazbu	k prameni	nechápat	tak	rigidně.  skupiny	osobností	tolstojovského	typu,	jistě	poněkud                          Víceméně	mi	tedy	zůstal	Hybeš	jako	veřejná	  podivínských,	svérázných,	ale	velmi	charismatických.                       osoba.	V prvé	řadě	tedy	Hybeš-tkadlec.	Ve	vztahu	  Jako	přesvědčivý	argument	na	mne	působil	hlavně                       k protivníkům	(měšťákům,	buržoazii)	a také	před	  Hybešův	odmítavý	vztah	k násilí,	které	jinak	bylo                       továrním	dělnickým	publikem	a v neposlední	    v socialistickém	prostředí	chápáno	často	jako	nutný                       řadě	vůči	konkurentům	v rámci	masové	sociální	  vedlejší	projev	revoluční	změny.	A nebudu	zastírat,	že                       demokracie	přicházela	k užitku	(sebe-)	prezentace	či	  mne	také	přesvědčilo	několik	spontánních	vyjádření                       dokonce	oslava	vztahu	k fyzické	práci	a prožitek	dřiny	  účastníků	Hybešových	lidových	shromáždění,                       a rizik	s tím	spojených.	To	jsem	na	Hybešovi	postupně	  které	hovořily	o hlavním	dojmu	z řečníka:	že	je                       vnímal	jako	nejdůležitější	aspekt	jeho	uvažování,	  hodný.	Tedy	ne	politicky	uvědomělý,	ne	odhodlaný                       i když	starší	marxisticko-leninské	interpretace	  revolucionář,	ne	zvěstovatel	nového	světa,	ale	prostě                       jeho	díla	s oblibou	vykládaly	dělnický	habitus	  je	to	hodný	člověk.	Zajímavé	je,	že	tato	vyjádření                       Hybeše	jako	pouhý	základ	jeho	osobnosti,	který	  cenzura	komunistického	režimu	z Hybešova	příběhu                       ale	byl	rozvinut	směrem	k marxisticky	uvědomělé	  nevymazala,	byť	je	nechala	uložené	dost	hluboko                       politické	činnosti,	tj.	směrem	k habitu	revolucionáře	  v archivu.                       a částečně	také	internacionalisty.	V případě	těchto	  Klíčový	bod	dekonstrukce	se	ale	týkal	narativu                       dvou	zmíněných	aspektů	Hybešova	díla	jsem	     o lidumilovi.	Zde	mi	pomohly	k vydělení	tohoto                       nechtěl	působit	jako	revizor	starších	interpretací	  příběhu	zkušenosti	etnologů	s tzv.	velkoměstským                       a dával	jsem	si	velký	pozor	na	zjednodušení.	Bylo	  vyprávěním	a již	poměrně	bohatá	biografická                       totiž	třeba	přesně	pojmenovat	vztah	tkalce	Hybeše	  produkce	zabývající	se	mýty	moderní	éry	včetně                       k internacionalistickému	revolucionáři	Hybešovi.	  prací	z oblasti	sociální	psychologie.	Zde	si	totiž                       Hybeš	totiž	revolucionář	byl,	ve	smyslu	volání	po	  badatel	uvědomí,	že	Hybeš	byl	již	za	svého	života                       radikálním	obratu	směrem	k humánní	společnosti	  mytickou	postavou,	o níž	se	povídaly	příběhy	ne                       realizující	Dobro,	tedy	v jeho	pojetí	prosté	kapitalismu	  nepodobné	vyprávění	o svatém	Františku.	Ne                       a z něj	prý	nutně	pocházejícího	vykořisťování.	  nadarmo	nekrolog	v socialistickém	listu	Rovnost	nesl                       V tomto	smyslu	jsem	provedl	dekonstrukci	      titulek:	Rudý světec.	Právě	podobné	výjevy	z Hybešova                       marxisticko-leninského	narativu	o Hybešovi	    života	mne	na	počátku	k příběhu	dělnického	vůdce                                                                                           Lukáš Fasora: Případ Hybeš  117","that	Hybeš	was	already	seen	as	a mythical	figure	  propagandists	and	historians	at	the	Museum	of	the               during	his	lifetime	and	stories	were	told	about	him	  Workers’	Movement	in	Brno	were	never	able	to	come               that	were	not	dissimilar	to	those	about	St Francis.	It	  to	terms	with.	This	was	the	contradiction	between               was	not	coincidental	that	an	obituary	in	the	socialist	  Hybeš	the	philanthropist	and	Hybeš	the	revolutionary/               newspaper	Rovnost had	the	title	A Red Saint. It	was	  communist.	Those	who	knew	Hybeš	personally,	or               scenes	similar	to	these	from	Hybeš’s life	which	  where	the	‘collective	memory’	was	strong	within               had	initially	drawn	me	to	the	story	of	the	workers’	  a family,	told	me	of	this	discrepancy	during	one	of	my               leader.	The	most	legendary	scene	is	when	a gravely	  lectures	at	the	start	of	my	research	into	Hybeš.	When               ill	Hybeš	gives	a worker	his	only	pair	of	shoes	so	  I mentioned	the	philanthropist	Hybeš’s membership               that	he	can	apply	for	a job.	Another	intriguing	tale	  of	the	Czechoslovak	Communist	Part,	one	elderly	lady               from	Brno	was	that	if	you	wrote	a letter	lamenting	  said	spontaneously	and	very	convincingly:	“But	he’d               about	a hard	life	and	injustice,	all	you	had	to	do	  never	have	lasted	there	very	long…”	Such	things	also               was	write	on	the	envelope	‘Hybeš,	protector	of	  give	rise	to	adventures	in	historical	interpretation.               the	poor’	and	the	postal	workers	would	deliver	  However,	I understood	the	deconstruction	as               it,	even	if	there	was	no	address	or	stamp.	It	was	  the	precondition	for	construction	–	I felt	it	was               fairly	easy	to	carry	out	a deconstruction	because	  necessary	to	then	join	all	of	the	interpretations	into               Hybeš’s philanthropic	gestures	were	picked	up	on	  one	and	add	an	analysis	of	some	of	the	important               by	the	public	outside	of	the	socialist	milieu,	so	there	  actors	in	the	whole	matter.	And	with	regard	to	the               was	an	abundance	of	sources	which	had	emerged	  readership	basis,	I didn’t	dare	to	omit	a chronological               relatively	unscathed	from	Marxist	censorship.	Due	  examination	of	Hybeš’s life	at	the	beginning	of               to	the	bizarre	nature	of	Hybeš’s actions	there	was	  the	work,	which	would	provide	the	reader	with               no	shortage	of	controversy	–	music	to	the	ears	of	  the	basic	knowledge	required	to	take	part	in	the               the	historian.	I hope	that	I managed	to	demonstrate	  interpretive	games	into	what	kind	of	person	Hybeš               that	Hybeš’s philanthropy	was	an	extension	of	the	  was.	So	there	was	no	complete	detachment	from	the               workers’	leader’s understanding	of	life	as	a struggle	  chronological	aspect,	even	though	some	inspirational               for	goodness	and	justice,	as	a moral	battle.	However,	  international	works	tended	in	this	direction,	such               in	my	deconstruction	I cast	doubt	over	the	historical	  as	Ernst	Hanisch’s book	on	the	life	and	work	of	Otto               link	of	this	struggle	to	those	of	social	democracy	and	  Bauer	and	Todor	Kuljić’s examination	of	the	myth               later	of	the	Czechoslovak	Communist	Party	–	though	  of	Josip	Broz	Tito.2	In	terms	of	sources,	when	I was               I was	certainly	not	the	first	to	do	so	as	this	had	  working	on	the	Hybeš	book	I came	to	the	limit	of               already	appeared	in	two	of	Hybeš’s obituaries	from               1921.	I also	highlighted	the	existence	of	an	alternative               life	of	the	Hybeš	legend	in	Rosicko-Oslavansko	  2   Hanisch, Ernst: Der große Illusionist. Otto Bauer (1881–1938).                                                                Wirn – Köln – Weimar 2001; Kuljić, Todor: Sećanje na titoizam.               and	to	an	extent	in	Brno,	which	the	communist	   Belgrade 2001.                118   Lukáš Fasora: The case of Hybeš","přitáhly.	Nejvíce	asi	legendární	scéna,	kdy	těžce	  spontánně	a velmi	přesvědčivě:	„Šak	by	u nich	dlóho                       nemocný	Hybeš	daruje	chudému	dělníkovi	své	jediné	  nevydržel…“	I tak	vzniká	dobrodružství	historické                       boty,	aby	mu	umožnil	ucházet	se	o práci.	Poutavá	  interpretace.                       je	taky	třeba	pověst	o tom,	že	v Brně	stačí	na	dopis	  Dekonstrukci	jsem	ale	chápal	jako	předpoklad                       s nějakou	lamentací	na	těžký	život	a nespravedlnost	  konstrukce,	tedy	za	nutné	jsem	považoval	následné                       jen	napsat	„Hybeš,	chudoby	zastavatel“	a poštáci	jej	  spojení	všech	interpretací	do	jedné,	doplněné                       již	doručí,	i kdyby	chyběla	adresa	a dopis	by	nebyl	  o analýzu	některých	důležitých	aktérů	celé	věci.                       vyplacen.	Dekonstrukce	se	tu	prováděla	poměrně	  A neodvážil	jsem	se,	s ohledem	na	základní	čtenářovu                       snadno,	neboť	Hybešovy	lidumilné	kousky	neunikly	  orientaci,	na	začátek	práce	nezařadit	chronologicky                       pozornosti	publika	i mimo	socialistické	prostředí,	  pojatý	exkurz	o Hybešově	životě,	který	měl	čtenáři                       prameny	tak	byly	hojné	a marxistickou	cenzurou	  poskytnout	základní	sumu	znalostí	nutných	k tomu,                       poměrně	málo	dotčené.	Vzhledem	k podivínskému	  aby	se	mohl	zúčastnit	hry	s interpretacemi	o to,	co                       rázu	Hybešových	činů	tu	o kontroverze	nebyla	  byl	Hybeš	vlastně	zač.	Rozvolnění	chronologické                       nouze	–	tedy	radostná	práce	pro	historika.	Na	  osy	se	tak	vlastně	úplně	nekonalo,	nebo	jistě                       lidumilu	Hybešovi	se	mi,	doufám,	podařilo	ukázat,	že	  nebylo	absolutní,	i když	k tomu	některá	zahraniční                       dělnický	vůdce	chápal	svůj	život	jako	zápas	o dobro	  inspirativní	díla	směřovala,	zmiňuji	hlavně	práce                       a spravedlnost,	jako	morální	bitvu.	Dobovou	vazbu	  E.	Hanische	o životě	a díle	Otto	Bauera	a T.	Kuljiće                       tohoto	boje	na	zápasy	sociální	demokracie	a později	  o mýtu	Josipa	Broze	Tita.2	V případě	pramenů	jsem                       Komunistické	strany	Československa	jsem	ovšem	  se	při	práci	na	knize	o Hybešovi	dostal	pro	sebe	na                       touto	dekonstrukcí	zpochybnil,	což	se	nakonec	stalo	  hranici	možného	–	stav	pramenů	byl	takový,	že	místy                       již	ve	dvou	Hybešových	nekrolozích	z roku	1921,	takže	  fundamentálně	ohrožoval	základní	homogenitu                       jsem	určitě	nebyl	první.	A upozornil	jsem	na	existenci	  a srozumitelnost	příběhu.	Detektivní	pátrání	po                       alternativního	života	Hybešovy	legendy,	která	se	  pramenech,	které	jinak	na	práci	historika	miluji,	se                       udržela	na	Rosicku-Oslavansku	a částečně	v Brně,	  tu	dostalo	do	stavu,	který	jsem	dříve	neznal:	měl                       se	kterou	komunističtí	propagandisté	a historici	  jsem	jednou	či	dvakrát	vážné	pochybnosti	o možnosti                       v Muzeu	dělnického	hnutí	Brněnska	vedli	boj	a se	  dílo	dokončit.	Problém	nebyl	jen	s nedostupností                       kterou	si	nakonec	nedokázali	poradit.	Tedy	na	  pramenů,	ale	také	s vysokou	mírou	jejich	selekce,                       kontrapozici	Hybeše-lidumila	a Hybeše-revolucionáře,	  dezinterpretace	a snad	i likvidace	provedené                       resp.	komunisty.	Lidé,	kteří	Hybeše	osobně	znali,	  v minulosti	vypravěči	Hybešova	příběhu	a za	nimi                       nebo	kde	se	v rodinách	na	něj	udržela	tzv.	kolektivní	  stojícími	mocenskými	strukturami.	Stačí	připomenout                       paměť,	mne	na	tento	rozpor	upozornili	během	jedné                       z přednášek	v době,	kdy	jsem	se	k tématu	Hybeš                       teprve	postupně	přibližoval.	Jedna	starší	dáma	na	moji	  2    Hanisch, Ernst: Der große Illusionist. Otto Bauer (1881–1938).                                                                         Wirn – Köln – Weimar 2001; Kuljić, Todor: Sećanje na titoizam.                       poznámku	o členství	lidumila	Hybeše	v KSČ	reagovala	  Beograd 2001.                                                                                          Lukáš Fasora: Případ Hybeš  119","what	was	possible	–	the	state	of	the	sources	was	such	  parties	when	faced	with	dramatic	transformations	in               that	in	places	it	fundamentally	threatened	the	basic	  the	political	scene.	Naturally,	I was	slightly	nervous               homogeneity	and	comprehensibility	of	the	story.	The	  about	this	path	–	updating	a historical	story	–	but               detective-like	search	for	sources,	which	I otherwise	  I reckoned	that	this	was	necessary	in	order	to               love	about	the	work	of	a historian,	had	reached	a stage	  express	historiography	as	a living	science,	and	it               I had	never	known	before;	on	one	or	two	occasions	  was	impossible	to	do	otherwise.	I proceeded	with               I had	serious	doubts	as	to	whether	I would	finish	the	  restraint	and	the	sources	helped	me	in	this	as	they               book.	The	problem	wasn’t	just	the	lack	of	sources	but	  prevented	me	from	making	harsh	judgments	and	from               also,	to	a large	extent,	how	they	had	been	selected,	  the	historical	interpretation	spilling	over	into	other               disinterpreted	and	even	liquidated	by	previous	  related	scientific	disciplines	or	into	contemporary               narrators	of	Hybeš’s story	and	the	power	structures	  politics.	As	is	common	with	biographical	historical               which	stood	behind	them.	All	we	need	mention	is	  works	I struggled	a little	with	my	own	emotional               the	fact	that	from	the	1960s	all	material	connected	to	  attachment	to	Hybeš,	but	perhaps	I managed	to	keep               Hybeš	was	systematically	collected	by	the	Museum	of	  this	to	an	acceptable	level.	The	reader	will	be	the	judge.               the	Workers’	Movement	in	Brno,	and	its	researchers’	  Therefore,	some	of	the	theme	had	to	be	left	out.               hands	were	tied	ideologically	and	methodologically	in	  Sometimes	it	was	because	I wasn’t	a good	enough               their	selection	of	material.                   detective,	elsewhere	I was	not	inventive	enough	in	my                  I thought	it	was	relatively	straightforward	to	  interpretation.	That’s how	it	is.	The	reviewers	either               re-weave	the	historical	interpretations	of	Hybeš’s life	  did	not	notice	this	deficiency	or	they	were	generous               and	work	into	one	story.	Perhaps	this	was	because	the	  in	their	reviews	and	never	mentioned	it,	in	any	case,               deconstruction	had	been	quite	successful,	or	perhaps	  the	formal	evaluation	of	the	book	couldn’t	have	been               it	was	because	I had	carefully	linked	Hybeš’s story	  better.	Nevertheless,	I did	register	a comment	made	by               to	the	debate	about	the	moral	profile	of	(left-wing)	  one	of	my	colleagues	during	a tête-à-tête	–	I respect	it               politics	and	the	future	of	traditional	(left-wing)	  and	understand	it	humbly	as	an	educational	one.                                 120   Lukáš Fasora: The case of Hybeš","skutečnost,	že	od	šedesátých	let	veškeré	materiály	  to	usnadnily,	umožnily	zdržet	se	příkrých	soudů                       spojené	s Hybešem	systematicky	shromažďovalo	  a přílišných	přesahů	historické	interpretace	jak	do                       Muzeum	dělnického	hnutí	Brněnska	a zachované	  příbuzných	vědních	oborů,	tak	do	aktuální	politiky.                       ideově-metodické	materiály	jeho	pracovníky	přímo	  Jak	už	to	u biograficky	orientovaných	historických                       k selekci	zavazovaly.                          prací	bývá,	trochu	jsem	zápasil	s vlastní	emoční                          Znovuspletení	historických	interpretací	Hybešova	  vazbou	k Hybešovi,	ale	snad	se	ji	podařilo	udržet                       života	a díla	v jeden	příběh	jsem	považoval	za	  v přijatelné	normě.	To	nechť	posoudí	čtenář.                       poměrně	snadné.	Snad	to	bylo	tím,	že	se	vcelku	zdařila	  Část	témat	proto	zůstala	stranou.	Někdy	jsem                       dekonstrukce,	snad	to	bylo	tím,	že	jsem	tehdy	pozorně	  nebyl	dostatečně	schopným	detektivem,	jindy                       zapojil	Hybešův	příběh	i do	debaty	o morálním	profilu	  jsem	nebyl	dost	invenční	v interpretaci.	Tak	to	je.                       (levicového)	politika	a o budoucnosti	tradičních	  Recenzenti	si	nedostatku	buď	nevšimli,	nebo	byli                       (levicových)	stran	stojících	tváří	v tvář	dramatickým	  milosrdní	a v recenzi	jej	nepojmenovali,	formálními                       proměnám	politické	scény.	Byl	jsem	samozřejmě	  hodnoceními	prošla	kniha	s výborným	hodnocením.                       trochu	na	rozpacích	z nastoupené	cesty,	tedy	  Ale	přesto	poznámku	na	toto	téma	z úst	jednoho                       z aktualizace	historického	příběhu,	ale	vzal	jsem	to	  kolegy	pronesenou	tête-à-tête	registruji,	vážím	si	jí                       tak,	že	jde	o nutný	projev	živé	historické	vědy	a že	  a chápu	ji	s pokorou	jako	výchovnou.                       to	jinak	nejde.	Uložil	jsem	si	střídmost,	prameny	mi                                                                                                                       Lukáš Fasora: Případ Hybeš  121","","TOMÁŠ PETRÁČEK                         Hledání klíče                         Příběh biografie Vincenta Zapletala                           The search for keys                         The story of the biography of Vincent Zapletal                                         Tomáš Petráček (*1972) is	the	head	of	the	Department	of	  Prof. PhDr. Tomáš Petráček, Ph.D., Th.D. (*1972) působí	jako                       Cultural	and	Religious	Studies	at	the	Faculty	of	Education	of	  vedoucí	katedry	kulturních	a náboženských	studií	Pedagogické                       the	University	of	Hradec	Králové	and	he	also	lectures	at	Charles	  fakulty	Univerzity	Hradec	Králové	a přednáší	také	na	Katolické                       University’s Catholic	Theological	Faculty	in	Prague.	In	his	  teologické	fakultě	UK	Praha.	Ve	své	vědecké	práci	se	specializuje                       academic	work	he	specializes	in	modern	social	and	ecclesiastical	  na	moderní	sociální	a církevní	dějiny,	fenomén	sekularizace                       history,	secularization	and	the	history	of	Catholic	Bible	Studies.	  a na	dějiny	katolické	biblické	vědy.	Je	autorem	devíti	českých                       He	has	written	nine	Czech	and	five	international	monographs	  a pěti	zahraničních	monografií	a více	než	stovky	studií	a článků                       and	more	than	100	studies	and	articles	in	specialist	journals	and	  v odborných	časopisech	a kapitol	v kolektivních	monografiích,                       chapters	in	collective	monographs,	in	Czech	as	well	as	in	German,	  kromě	češtiny	v němčině,	angličtině,	polštině	a francouzštině.                       English,	Polish	and	French.	Amongst	his	main	publications	are	  Mezi	jeho	hlavní	publikace	patří	Bible a moderní kritika. Česká                       The Bible and Modern Criticism. Progressive Czech and Global Exegesis   a světová progresivní exegeze ve víru (anti-)modernistické krize                       in the Whirlwind of the (Anti-)Modernist Crisis (in	Czech,	2011);	  (2011);	Nevolníci a svobodní, kníže a velkostatek. Fenomén darovaných                       Serfs and Freemen, Dukes and Manorial Estates. The Phenomenon   lidí přemyslovských Čech	(2012)	či	Západ a jeho víra. 9,5 teze                       of Donated People in Premyslid Bohemia (in	Czech,	2012)	and	The   k dopadům Lutherovy reformy	(2017).                       West and its Faith. 9.5 Theses on the Impact of Luther’s Reformation                       (in Czech,	2017).                                                                                                               123","In	order	to	reflect	on	the	creative	process	of	writing	  I studied	theology	because	I wanted	to	become               a work	of	history	I have	chosen	my	second	monograph,	  a Catholic	priest,	which	had	a crucial	influence	on               which	is	a critical	biography	of	the	Moravian	  my	choice	of	topic.	No	doubt	as	with	everyone	in               Dominican	Vincent	Zapletal	(1867–1938)	published	in	  Europe	who	is	drawn	to	this	profession	I was	forced               Czech	in	2006	and	in	an	abridged	version	in	French	  to	consider	the	current	situation	of	the	church               the	following	year.                            and	faith	in	society	(and	not	only	in	comparison                                                              with	its	celebrated	past),	and	the	phenomenon	of                  The search for a theme                      secularization.	One	fundamental	theme	whose                                                              historical	material	I had	already	studied	and	also               Almost	twenty	years	ago	I completed	my	doctoral	  personally	experienced	was	the	way	in	which	the               studies	in	social	and	economic	history	at	Charles	  church	develops,	changes	or	reforms,	and	the	various               University,	which	focused	on	donated	people	in	sources	  forms	that	the	interaction	between	the	religious               from	the	11th	and	12th	centuries.	The	thesis	had	very	  community	and	society	can	take,	which	in	modern-               good	reviews	and	so	I welcomed	its	almost	literally	  day	Europe	has	been	characterized	by	polarization	and               ‘samizdat’	publication	by	the	Faculty	of	Arts’	Desktop	  conflict.	I was	able	to	observe	such	a dispute	first-               Publishing.	From	an	aesthetic	viewpoint,	this	‘dog-  hand	at	Prague’s Catholic	Theological	Faculty	between               eared	book’,	as	Professor	Jiří	Sláma	described	it,	adding,	  Professor	Václav	Volf	on	the	one	side,	and	Cardinal               “I will	never	lend	anyone	your	book	because	it	will	  Miloslav	Vlk	and	Bishop	Dominik	Duka	on	the	other.               never	be	returned	with	the	same	number	of	pages,”	did	  During	my	basic	theological	studies	in	Prague               not	turn	out	particularly	well	due	to	the	poor-quality	  I noticed	another	paradox.	This	was	a time	when	the               binding,	but	the	publication	served	its	purpose.	At	  historical-critical	method	was	widely	used	in	the	study               this	point	I already	knew	I was	going	to	finish	my	  of	the	Bible,	in	particular	for	uncovering	the	richness               studies	in	theology	abroad	and	that	I would	have	to	  of	Biblical	text.	However,	from	the	start	of	the	20th               leave	the	theme	for	at	least	several	years,	nevertheless	  century	up	until	the	1940s	this	had	been	repressed	and               a comprehensive	study	had	been	left	behind.    banned	by	the	Catholic	church	under	the	full	weight                  At	the	Theological	Faculty	of	Fribourg	University	  of	doctrinal	pressure,	with	a number	of	regressive               in	Switzerland	I began	to	look	for	a theme	for	my	  measures	against	the	protagonists,	regardless	of	their               qualification	work	in	theology.	After	some	thought,	  competence	and	previous	merits.	Why	did	this	happen?               when	I was	considering	patrology	and	Biblical	  What	were	the	people	afraid	of	who	repressed	this               theology,	I finally	opted	for	ecclesiastical	history.	At	  method	of	studying	and	interpreting	the	Bible?	What               this	bilingual	university	I attended	lectures	and	  were	their	motives?	And	perhaps	even	more	urgently               seminars	given	by	Mariano	Delgado	for	the	German	  arose	the	questions:	How	did	those	who	understood	its               section,	and	teaching	offered	to	the	French	section	by	  advantages	and	importance	proceed?	What	did	they               the	Dominican	professor	Guy	Bedouelle.         base	their	hopes	on	that	one	day	they	would	succeed?                 124   Tomáš Petráček: The search for keys. The story of the biography of Vincent Zapletal","K reflexi	procesu	vzniku	vlastní	historické	práce	jsem	  Teologii	jsem	studoval	proto,	že	jsem	se	chtěl	stát                       si	vybral	svou	druhou	monografii,	kterou	je	kritická	  katolickým	knězem,	což	mělo	zásadní	vliv	i na                       biografie	moravského	dominikána	Vincenta	Zapletala	  volbu	mého	tématu.	Asi	jako	každý,	kdo	v Evropě                       (1867–1938),	jež	vyšla	česky	v roce	2006	a ve	zkrácené	  směřuje	k této	službě,	jsem	nemohl	nepřemýšlet                       francouzské	verzi	o rok	později.               o současném	postavení	víry	a církve	ve	společnosti,                                                                      nejen	v porovnání	se	slavnou	minulostí,	a o fenoménu                          Hledání tématu                              sekularizace.	Proto	jsem	se	chtěl	tematicky	posunout                                                                      blíže	církevní	současnosti	a opustit	na	čas	raný                       Před	skoro	dvaceti	lety	jsem	měl	za	sebou	ukončené	  středověk.	Základní	téma,	které	jsem	prožíval                       doktorské	studium	hospodářských	a sociálních	  a současně	studoval	na	historickém	materiálu,                       dějin	na	FF	UK	s prací,	která	se	zabývala	rozborem	  bylo,	jakým	způsobem	se	církev	vyvíjí,	mění,                       fenoménu	darovaných	osob	v pramenech	11.	až	   chcete-li,	reformuje	a jakou	různou	podobu	mohou                       12. století.	Disertace	měla	velmi	dobré	posudky,	takže	  mít	interakce	mezi	náboženským	společenstvím                       jsem	uvítal	její	skoro	doslova	„samizdatové“	vydání	  a společností,	jež	mají	v evropské	moderně	tak	často                       v Desktop	Publishing	Filozofické	fakulty.	Z hlediska	  charakter	vzájemného	vymezování	a konfliktu.                       estetického	se	„kniha	salát“,	jak	ji	označil	profesor	  Ještě	na	pražské	Katolické	teologické	fakultě	jsem                       Jiří	Sláma	s dodatkem,	že	„vaši	knihu	nikdy	nikomu	  mohl	jeden	spor	takového	charakteru,	totiž	spor                       nepůjčuji,	protože	by	se	mi	nikdy	nevrátila	se	stejným	  mezi	profesorem	Václavem	Volfem	na	jedné	straně                       počtem	stránek“,	sice	kvůli	chatrné	vazbě	moc	  a kardinálem	Miloslavem	Vlkem	a biskupem                       nepovedla,	ale	vydání	splnilo	svůj	účel.	V té	době	  Dominikem	Dukou	na	straně	druhé,	sledovat	zblízka                       jsem	už	věděl,	že	budu	odcházet	na	dokončení	studií	  na	vlastní	oči.                       teologie	do	zahraničí	a přinejmenším	několik	příštích	  Při	základním	studiu	teologie	ještě	v Praze	jsem                       let	se	tématu	nebudu	moci	věnovat,	nicméně	že	po	  si	všiml	dalšího	paradoxu.	V době	mého	teologického                       mně	zůstala	ucelená	práce.                     studia	byla	historicko-kritická	metoda	při	studiu                          Na	Teologické	fakultě	univerzity	ve	švýcarském	  Bible	samozřejmá	a především	přínosná	v odkrývání                       Fribourgu	jsem	začal	hledat	téma	na	pro	své	budoucí	  bohatství	biblického	textu.	Přitom	na	začátku                       kvalifikační	práce	v oboru	teologie.	Po	jistém	  20. století,	přesněji	až	do	čtyřicátých	let,	byla	v katolické                       přemítání,	kdy	jsem	zvažoval	patrologii	a biblickou	  církvi	plnou	vahou	mocenského	a doktrinálního                       teologii,	padla	konečná	volba	na	církevní	dějiny.	Na	  tlaku	potlačovaná	a zakázaná,	s řadou	represivních                       kompletně	dvojjazyčné	univerzitě	jsem	docházel	na	  kroků	proti	jejím	protagonistům	bez	ohledu	na	jejich                       přednášky	a semináře,	které	dával	profesor	Mariano	  kompetenci	a předchozí	zásluhy.	Proč	k tomu	došlo?                       Delgado	na	německé	sekci,	i na	výuku,	kterou	na	  Čeho	se	báli	ti,	kdo	novou	metodu	studia	a výkladu                       francouzské	sekci	nabízel	profesor	a dominikán	  Bible	mocensky	potlačovali?	Jaké	byly	jejich	motivace?                       Guy Bedouelle.	                               A možná	ještě	naléhavěji	se	vnucovaly	otázky:	Jak                                                                   Tomáš Petráček: Hledání klíče. Příběh biografie Vincenta Zapletala  125","When	I was	in	Fribourg	I had	the	privilege	of	staying	  However,	the	main	reason	I began	to	focus	on	Zapletal               at	the	Albertinum	Dominican	Convent	in	a community	  was	due	to	the	search	for	his	personal	archives	which               with	professors	and	doctoral	students	from	the	  should	have	been	kept	at	the	Dominican	convent               theological	faculty,	where	the	prior	was	the	history	  in	Hacking	(which	is	today	part	of	Vienna),	where               professor	of	the	French	section,	Guy	Bedouelle.	  Zapletal	spent	the	final	years	of	his	life.	It	transpired,               Therefore,	the	first	topic	we	provisionally	discussed	  however,	that	it	had	been	transferred	several	years               was	the	position	and	thematization	of	Christianity	  before	to	the	archive	of	the	Albertinum	library,	where               during	the	revolutions	of	1848	as	examined	through	  it	was	lying	in	the	loft	in	several	boxes,	disorganized               a comparative	study.	However,	in	the	meantime	we	  and	never	previously	studied.	The	first	hours	I spent               had	reached	the	theme	of	the	crisis	of	modernism	  going	through	the	material	in	German,	Latin,	French,               in	our	lectures	on	ecclesiastical	history,	which	  Italian	and	Czech	were	enough	to	convince	me	that               the	university	in	Fribourg	had	in	fact	had	its	own	  I had	found	my	theme	–	I was	the	first	person	to	sift               turbulent	experience	of.	It	transpired	that	one	of	the	  through	this	extraordinary	primary	source.               protagonists	was	a professor	of	the	Old	Testament               at	the	Theological	Faculty,	the	Austrian	Vincent	  The issue of form               Zapletal.	In	relation	to	this,	there	even	surfaced	the               odd	etymology	of	his	surname	in	connection	with	  The	choice	of	theme	more	or	less	settled	the	issue	of               the	Zappel	valley,	which	I found	most	amusing	at	the	  the	form	it	would	take.	The	structure	was	in	the	form               time.	I had	already	heard	of	Vincent	Zapletal	through	  of	a critical	biography,	which	is	particularly	suitable               Bishop	Duka,	who	spoke	of	him	as	an	exemplary	  for	a qualification	work	because	it	usually	consists               professor	of	the	Old	Testament	and	an	important	  of	a clearly	defined	theme.	Two	issues	were	left	to	be               figure	at	the	university,	of	which	he	was	also	rector.  resolved	–	how	much	of	the	historical	context	should                  At	the	convent	I became	friends	with	a professor	  feature	when	the	author	is	caught	between	the	Scylla               of	the	New	Testament,	Benedict	Thomas	Viviano,	  of	a sufficient	understanding	of	the	trials	in	life	and               who	as	a former	professor	at	the	École	pratique	  the	significance	of	the	work,	and	the	Charbydis	of               d’études	bibliques	in	Jerusalem	infected	me	with	  an	endless	connection	of	more	and	more	contexts               his	enthusiasm	for	the	French	Dominican	Marie-  leading	away	from	the	central	theme;	and	whether	to               Joseph	Lagrange	and	his	heroic	role	in	fighting	for	  look	at	the	other	life	of	the	character	chosen,	and	if               progressive	exegeses	in	the	Catholic	church.	He	  so,	to	what	extent.	As	this	concerned	a scholar	whose               himself	obviously	considered	Zapletal	to	be	a figure	  thought	and	work	were	the	subject	of	controversy,	it               who	sought	compromise.	Viviano	influenced	me	so	  was	necessary	to	thoroughly	examine	his	work	and               much	that	I translated	some	of	Lagrange’s texts	from	  how	it	was	received.	A chronological	division	of	his               French	and	procured	them	for	the	Prague	publishers	  life	appeared	logical	and	there	was	no	reason	to	devise               Krystal	with	a one-hundred-page	introduction.	  any	other	structure.	In	fact,	in	order	to	understand	the                 126   Tomáš Petráček: The search for keys. The story of the biography of Vincent Zapletal","postupovali	ti,	kdo	chápali	její	přínos	i nezbytnost?	O co	  věnovat	Zapletalovi,	ale	přineslo	hledání,	kde	se                       opírali	svoji	naději,	že	se	nakonec	prosadí?	  nachází	jeho	pozůstalost,	jež	měla	být	uložena                          Měl	jsem	to	privilegium,	že	jsem	ve	Fribourgu	  v klášteře	dominikánek	v Hackingu,	dnes	součást                       bydlel	v dominikánském	klášteře	Albertinum	    Vídně,	kde	Zapletal	prožil	posledních	deset	let	svého                       v komunitě	s profesory	a doktorandy	teologické	  života.	Zjistilo	se	však,	že	byla	před	několika	lety                       fakulty,	kde	převorem	byl	právě	profesor	historie	  přenesena	do	archivu	kláštera	Albertinum,	kde	leží                       na	francouzské	sekci	Guy	Bedouelle.	První	téma,	  na	půdě	v několika	krabicích,	neuspořádaná	a nikdy                       na	kterém	jsme	se	proto	předběžně	domluvili,	byla	  nikým	nestudovaná.	Už	první	hodiny	prohlížení                       pozice	a tematizace	křesťanství	v revolucích	1848,	  materiálů	v němčině,	latině,	francouzštině,                       zpracovaná	jako	komparativní	studie.	Jenže	jsme	se	  italštině	a češtině	rozhodly,	že	hledání	tématu	mé                       mezitím	při	přednáškách	z církevních	dějin	dostali	  práce	skončilo	–	dostal	jsem	se	totiž	jako	první                       k tématu	modernistické	krize,	která	měla	právě	na	  k mimořádnému	pramennému	zdroji.                       univerzitě	ve	Fribourgu	bouřlivý	průběh.	Zaznělo                       přitom,	že	jedním	z protagonistů	byl	profesor	   Otázka formy                       teologické	fakulty	pro	Starý	zákon,	Rakušan	Vincent                       Zapletal.	Dokonce	se	v rámci	toho	objevila	jakási	  Volba	tématu	dávala	do	značné	míry	odpověď	na                       zvláštní	etymologie	jeho	příjmení	v souvislosti	  otázku	zpracování.	Struktura	byla	dána	formou                       s údolím	Zappel,	což	mě	tehdy	dosti	pobavilo.	  kritické	biografie,	což	je	ostatně	zvláště	výhodné                       O osobě	Vincenta	Zapletala	jsem	už	předtím	slyšel	od	  pro	práci	kvalifikačního	typu,	protože	se	zpravidla                       biskupa	Duky,	který	o něm	mluvil	jako	o svém	vzoru	  jedná	o jasně	ohraničené	téma.	Zbývalo	vyřešit	dvě                       coby	profesora	Starého	zákona	a jako	o významné	  otázky,	totiž	jak	moc	historického	kontextu	do	práce                       osobnosti	tamní	univerzity,	kde	byl	dokonce	rektorem.	  zanést,	kdy	se	autor	pohybuje	mezi	Skyllou	dostatečné                          V klášteře	jsem	se	spřátelil	s profesorem	Nového	  srozumitelnosti	životních	zápasů	a významu	díla                       zákona	Benedictem	Thomasem	Vivianem,	který	    a Charybdou	nekonečného	zapojování	dalších                       mě	jako	bývalý	profesor	École	pratique	d’études	  a dalších	kontextů	odvádějících	od	hlavní	linie;                       bibliques	v Jeruzalémě	nakazil	zájmem	o postavu	  a případně	zda	a jak	intenzivně	se	věnovat	druhému                       francouzského	dominikána	Marie-Josepha	Lagrange	  životu	zvolené	postavy.	Protože	se	jednalo	o učence,                       a o jeho	heroickou	roli	při	probojování	progresivní	  jehož	myšlení	a dílo	byly	předmětem	sporů,	bylo                       exegeze	v katolické	církvi.	Zapletala	ovšem	   nutné	zabývat	se	důkladně	rozborem	jeho	prací                       považoval	on	sám	za	kompromisní	postavu.	Viviano	  a jejich	recepcí.	Chronologické	členění	jeho	životního                       mě	ovlivnil	natolik,	že	jsem	přeložil	z francouzštiny	  příběhu	se	zdálo	logické	a nebyl	důvod	vymýšlet                       vybrané	Lagrangeovy	texty	a opatřil	je	pro	pražské	  nějakou	jinou	strukturu.	Naopak	pro	pochopení                       nakladatelství	Krystal	obsáhlým	stostránkovým	  fenoménu,	jenž	byl	v centru	dění,	byl	výklad	sledující                       úvodem.	Definitivní	impulz	pro	to,	abych	se	začal	  chronologii	událostí	nutný	a potřebný.                                                                   Tomáš Petráček: Hledání klíče. Příběh biografie Vincenta Zapletala  127","phenomena	which	were	at	the	centre	of	the	events,	it	  (France	vs.	Germany,	Austria-Hungary)	were	in               was	necessary	to	follow	them	chronologically.  conflict	while	the	Dominicans	were	living	together                  In	this	case	there	was	also	another	dilemma	to	  in	neutral	Switzerland;	the	organisation	of	monastic               deal	with.	A suitably	chosen	figure	with	a sufficient	  life	within	the	anti-clerical	atmosphere	of	the	Swiss               source	background	can	allow	for	a whole	range	of	  confederation,	where	ecclesiastical	orders	were	not               historical	phenomena	to	be	studied,	described	and	  officially	permitted	to	own	anything	and	were	subject               analysed	which	the	protagonist	was	either	central	to	  to	many	other	restrictions;	a whole	series	of	Czech-               or	had	been	affected	by.	There	are	numerous	possible	  German	themes	which	Zapletal	had	to	deal	with	as               themes	linked	to	Vincent	Zapletal,	a Czech-speaking	  a native	Czech	who	took	on	Czechoslovak	citizenship               friar	from	a peasant	family	in	Moravia,	who	became	  after	1918,	even	though	he	could	have	had	either               a professor,	dean	and	rector	at	the	first	Catholic	  Austrian	or	Swiss	(he	always	spent	the	summer	in	the               university	in	Fribourg,	and	who	as	the	most	famous	  Dominican	monastery	in	Hacking	in	Austria,	his	first               German-writing	progressive	Catholic	Biblical	scholar	  academic	works	were	mainly	in	German	and	he	later               became	one	of	the	key	figures	in	the	modernist	  wrote	and	published	large	biblical	novels	in	German);               crisis	surrounding	Biblical	studies.	When	writing	  his	novels	in	itself	would	be	an	interesting	subject;               the	final	monograph	it	became	necessary	to	focus	  or	his	role	in	the	development	of	the	Czech	Catholic               on	one	central	strand	from	the	most	intensive	and	  exegesis	when	their	grand	plan	to	establish	a biblical               historically	most	important	period	of	his	life,	when	  journal	and	modern	Bible	commentary	series	was               he	happened	to	be	at	the	height	of	his	powers,	and	  thwarted	by	the	anti-modernist	restriction	of	free               which	gave	an	insight	into	the	historical	phenomenon	  academic	space.               which	I considered	to	be	the	fundamental	theme	  On	the	other	hand,	I was	surprised	by	the	number               for	understanding	the	development	of	the	Catholic	  of	themes	surrounding	Zapletal	which	were	missing               church	and	its	relationship	to	society	in	the	modern	  –	for	example,	the	traces	of	any	doubts	about	his               age.	As	a result,	the	focal	point	of	the	work	is	  faith	which	we	find	amongst	other	Bible	scholars	as               Zapletal’s life	as	part	of	the	story	of	progressive	  a consequence	of	their	critical	examination	of	the               Catholic	exegeses	within	the	framework	of	the	  Bible,	or	an	indication	of	wishing	to	leave	the	church               modernist	crisis.                              during	a period	when	he	was	unacknowledged	and                  Therefore,	numerous	other	strands	are	only	  attacked	by	church	representatives.	There	were	also               outlined.	Although	it	is	the	story	of	a friar	who	  interesting	ego	documents	available	in	the	form	of               dedicated	his	whole	life	to	academic	work	in	  a collection	of	papers	with	notes	for	the	large	part               one	convent	and	one	university,	there	are	other	  in	Czech,	which	would	have	been	like	a secret	code               fundamental	themes	which	appear,	such	as	the	life	  in	an	international	ecclesiastical	community,	and               of	an	international	community	during	a period	of	  in	which	he	was	very	open.	However,	there	are	no               heightened	nationalism	when	their	native	countries	  indications	of	great	personal	dramas	or	inner	conflicts,                 128   Tomáš Petráček: The search for keys. The story of the biography of Vincent Zapletal","Vlastně	bylo	v tomto	případě	nutné	vyřešit	ještě	  omezení;	celá	sada	česko-německých	témat,	jež                       jedno	dilema.	Vhodně	zvolená	postava	s dostatečným	  Zapletal	řešil	jako	rodilý	Čech,	který	po	roce	1918                       pramenným	zajištěním	umožňuje	zkoumat,	popsat,	  přijal	československé	občanství,	ačkoli	mohl	mít                       analyzovat	a prezentovat	celé	spektrum	historických	  i rakouské	nebo	švýcarské	(přitom	ale	pravidelně                       fenoménů,	jichž	byla	protagonistou	či	objektem.	  trávil	léto	v klášteře	dominikánek	v rakouském                       U Vincenta	Zapletala,	česky	mluvícího	řeholníka	  Hackingu,	psal	své	odborné	práce	nejprve	německy,                       z rolnické	rodiny	na	Moravě,	který	se	stal	profesorem,	  a později	dokonce	německy	psal	a vydával	rozsáhlé                       děkanem	a rektorem	na	první	švýcarské	katolické	  biblické	romány);	i psaní	beletrie	by	bylo	samo	o sobě                       univerzitě	ve	Fribourgu	a jenž	se	jako	nejznámější	  zajímavým	tématem;	nebo	například	jeho	role	ve                       německy	píšící	progresivní	katolický	biblista	stal	  vývoji	české	katolické	exegeze,	kdy	velké	plány	na                       jednou	z klíčových	postav	modernistické	krize	  založení	biblického	časopisu	a moderní	komentářové                       v oblasti	biblické	vědy,	se	možných	témat	nabízelo	  řady	zhatil	postup	antimodernistického	zužování                       několik.	Při	psaní	finální	monografie	bylo	nutné	  svobodného	vědeckého	prostoru.                       vybrat	jednu	hlavní	linii,	jejíž	volba vyplývala	  Překvapilo	mě,	že	některá	témata	u Zapletala                       z nejintenzivnějšího	a historicky	nejvýznamnějšího	  naopak	chybí	–	například	stopy	po	nějakých                       momentu	jeho	života,	kdy	byl	shodou	okolností	i na	  pochybnostech	o víře,	které	v důsledku	kritického                       vrcholu	svých	životních	sil,	a jež	dávala	nahlédnout	  studia	Bible	najdeme	u jiných	biblistů,	anebo	náznak                       do	historického	fenoménu,	který	jsem	pokládal	  vůle	odejít	z církve	v době	zneuznání	a útoků	ze	strany                       za	zásadní	a nosné	téma	pro	porozumění	vývoje	  představitelů	církve.	Přitom	byly	k dispozici	zajímavé                       katolické	církve	a jejího	vztahu	ke	společnosti	  ego	dokumenty	v podobě	souboru	lístečků	s převážně                       v moderní	době.	Proto	je	těžištěm	práce	Zapletalův	  českými	zápisky,	což	byl	v zahraničním	klášteře	jakýsi                       osud	jako	součást	příběhu	progresivní	katolické	  jeho	tajný	kód,	v němž	byl	velmi	otevřený.	Přesto	zde                       exegeze	v rámci	modernistické	krize.           nebyla	zachycena	osobní	dramata,	rozervanost,	objeví                          Mnoho	dalších	linií	je	tedy	jen	naznačeno.	  se	jen	zklamání	a únava,	ale	alespoň	do	poloviny                       Přestože	jde	o příběh	řeholníka,	který	se	celý	  20. let	rozhodně	ne	rezignace.	Naopak	všude	bylo                       život	věnoval	akademické	práci	v jednom	klášteře	  patrné	odhodlání	prosazovat	věc	progresivní	exegeze                       a na	jedné	univerzitě,	objevují	se	zde	další	  v církvi	a hledání	vhodné	strategie	a postupu.                       nosná	témata,	jako	například	život	mezinárodní	  Hlavním	rizikem,	obligátním	při	kritické                       komunity	v době	vypjatého	nacionalismu,	kdy	   biografii	takové	osobnosti,	je	přilnutí	k hlavnímu                       proti	sobě	válčí	mateřské	země,	ale	dominikáni	  hrdinovi,	zvláště	takovému,	jemuž	bylo	křivděno,                       žijí	společně	v neutrálním	Švýcarsku;	organizace	  ubližováno,	a který	byl	navíc	protagonistou	proudu,                       klášterního	života	v podmínkách	antiklerikálně	  kterému	dějiny	daly	za	pravdu	a jenž	se	stal	tvůrcem                       laděné	švýcarské	konfederace,	kde	církevní	řády	  důležitého	díla.	Stejně	tak	hrozí	nebezpečí	nechat	na                       nesmějí	nic	oficiálně	vlastnit	a mají	spoustu	dalších	  sebe	působit	negativní	emoce	vůči	jeho	soupeřům                                                                   Tomáš Petráček: Hledání klíče. Příběh biografie Vincenta Zapletala  129","only	disappointment	and	fatigue,	and	certainly	no	  the	issue,	which	I completed	five	years	later	in	the               sense	of	despondency	until	at	least	the	mid-1920s.	  book	The Bible and Modern Criticism. Czech and Global               Instead	there	is	a ubiquitous	resolve	to	promote	  Progressive Exegeses in the Whirlwind of the (Anti-)               progressive	exegeses	within	the	church	and	a search	  Modernist Crisis.1               for	appropriate	strategies	and	improvement.      I used	similar	phrasing	in	the	title	of                  The	central	and	unavoidable	risk	when	writing	  Zapletal’s biography:	An Interpretation of the Bible               a critical	biography	of	such	an	individual	is	to	form	  During the (Anti-)Modernist Crisis.2	I deliberated               an	attachment	to	the	main	character,	particularly	  over	how	to	express	the	finding	which	had	been               one	who	has	been	denigrated	in	such	a way,	who	  formulated	by	the	historiography	of	the	history	of               wrote	important	works	and	was	on	the	right	side	of	  the	Catholic	church	from	the	1960s,	i.e.	that	anti-               history.	There	is	also	a danger	of	being	overly	negative	  modernist	repression	and	measures,	the	atmosphere               toward	his	opponents	and	enemies.	The	more	time	  of	denouncement,	censorship	and	self-censorship               the	researcher	spends	with	such	figures,	the	greater	  had	been	more	inhibiting	for	the	development	of               the	danger	that	he	takes	on	board	their	perspectives	  the	church	than	modernism	itself.	The	ambivalence               and	thus	loses	an	overview	of	the	whole	framework.	  in	the	perception	of	new	and	old	concepts	is	in	fact               In	my	case	I was	able	to	avoid	an	uncritical	  reflected	in	the	(anti-)	modernist	crisis.	According	to               attachment	through	a researcher’s vigilance	and	self-  the	experts	at	the	publishing	house,	it	went	against               questioning,	but	also	thanks	to	the	fact	that	alongside	  all	the	rules	for	success	in	the	book	market	to	have               all	of	his	admirable	personal	qualities,	including	  a title	with	parenthesis	and	a hyphen,	not	to	mention               industriousness	and	a fighting	spirit,	Zapletal	also	  the	foreign	words.	Occasionally,	however,	it	is	worth               had	less	commendable	features	such	as	nervousness,	  taking	the	risk,	and	in	this	case	it	seems	to	have               irritability	and	a tendency	to	emphasize	his	own	  benefited	rather	than	harmed	the	book.	Few	historical               importance.	It	was	a relief	when	the	publishing	editor	  phenomena	have	from	the	outset	such	a diametrically               said	that	she	had	inferred	from	her	reading	that	  established	narrative	as	the	clash	between	progressive,               Zapletal	must	have	been	a very	difficult	person	to	be	  modernizing	and	modernist	theologians	and	thinkers               around.	For	me	this	was	confirmation	that	my	efforts	  on	the	one	hand,	and	their	conservative,	integral	and               to	proceed	as	impartially	as	possible	had	not	been               entirely	in	vain.                  Due	to	the	amount	of	material	that	related	directly	  1   Petráček, Tomáš: Bible a moderní kritika. Česká a světová               to	Zapletal’s story,	for	the	final	form	of	the	book	  progresivní exegeze ve víru (anti-)modernistické krize [The Bible                                                                and Modern Criticism. Progressive Czech and Global Exegesis               I decided	to	include	only	the	most	essential	contextual	  in the Whirlwind of the (Anti-)Modernist Crisis]. Praha 2011.               explanation	–	nevertheless,	the	manuscript	was	  2   Petráček, Tomáš: Výklad Bible v době (anti-)modernistické krize.               some	500	pages	long.	I saw	it	as	the	solid	foundation	  Život a dílo Vincenta Zapletala [An Interpretation of the Bible                                                                During the (anti-)Modernist Crisis. The Life and Work of Vincent               for	a future,	more	comprehensive	examination	of	  Zapletal]. Praha 2006.                130   Tomáš Petráček: The search for keys. The story of the biography of Vincent Zapletal","a nepřátelům.	Čím	více	času	tráví	badatel	s takovou	  antimodernistické	represe	a opatření,	nastolení                       osobností,	tím	větším	nebezpečím	je,	že	přijme	jeho	  atmosféry	udávání,	cenzury	a autocenzury	byly	pro                       perspektivu	a ztratí	přehled	o celkovém	rámci.	V mém	  rozvoj	církve	výrazně	problematičtější	než	samotný                       případě	odpomohla	od	nekritického	přilnutí	nejen	  modernismus.	Ambivalenci	vnímání	starého	a nového                       badatelská	ostražitost	a sebezpyt,	ale	i skutečnost,	že	  pojetí	vystihuje	právě	(anti-)modernistická	krize.                       vedle	skvělých	osobních	vlastností,	k nimž	patřila	  Podle	odborníků	v nakladatelství	bylo	proti	všem                       pracovitost	a bojovnost,	měl	Zapletal	i rozvinuté	  zásadám	úspěchu	na	knižním	trhu	dát	do	názvu                       problematické	rysy,	jako	byly	nervnost,	popudlivost	  závorku	a pomlčku,	a použít	navíc	skoro	samá	cizí                       a zdůrazňování	vlastního	významu.	Bylo	úlevou,	když	  slova.	Ale	někdy	se	odvaha	riskovat	vyplatí	a zdá	se,                       redaktorka	nakladatelství,	ve	kterém	kniha	později	  že	to	knize	spíše	prospělo,	než	ublížilo.	Málokterý                       vyšla,	konstatovala,	že	z četby	pochopila,	že	Zapletal	  historický	fenomén	má	od	počátku	tak	diametrálně                       musel	být	lidsky	dosti	problematická	osobnost.	Chápal	  nastavené	narativy	jako	právě	střet	progresivních,                       jsem	to	jako	potvrzení,	že	má	snaha	postupovat	  modernizujících	a modernistických	teologů                       nanejvýš	nezaujatě	nepřišla	zcela	vniveč.	     a myslitelů	a jejich	konzervativních,	integrálních	či                          Ve	finální	podobě	knihy	jsem	nakonec	zvolil	  ultramontánních	protivníků,	jejichž	verze	výkladu                       vzhledem	k množství	materiálu,	který	se	přímo	  dějů	byla	v katolické	církvi	po	dalších	šedesát	let                       vztahoval	k Zapletalově	příběhu,	jen	nezbytný	  jediná	možná	a oficiální.	Název	byl	pozváním	k četbě                       kontextový	výklad,	ale	i tak	měl	rukopis	500	  o prameny	opřené	biografie	jedné	z dobových                       normostran.	Chápal	jsem	to	jako	možnost	položit	  postav,	která	sama	nebyla	nikdy	oficiálně	odsouzena,                       solidní	základ	pro	budoucí	kompletnější	zpracování	  postižena,	dokonce	ani	obviněna,	aby	si	každý	mohl                       celé	problematiky,	které	se	podařilo	o pět	let	později	  udělat	svůj	vlastní	názor.                       v knize	Bible a moderní kritika. Česká a světová                       progresivní exegeze ve víru (anti-)modernistické krize.1	  Jiný příběh?                          Podobný	obrat	jsem	použil	i v názvu	Zapletalovy                       biografie:	Výklad Bible v době (anti-)modernistické   Mohl	být	Zapletalův	příběh	napsán	zásadně                       krize.2	Přemýšlel	jsem,	jak	vyjádřit	zjištění,	ke	  jinak?	Určitě	by	šel	napsat	z pohledu	katolického                       kterému	se	propracovala	historiografie	dějin	  konzervativce,	který	dodnes	pokládá	historicko-                       katolické	církve	od	šedesátých	let	20.	století,	že	totiž	  kritickou	metodu	a její	aplikaci	na	studium	Bible	za                                                                      heretický	prvek,	projev	modernismu	a liberalismu,                                                                      jenž	svým	relativismem	podvrátil	věrohodnost	zdroje                       1   Petráček, Tomáš: Bible a moderní kritika. Česká a světová   Zjevení,	a tedy	základy	církve	a její	víry.	Pro	historiky                          progresivní exegeze ve víru (anti-)modernistické krize.   bez	osobní	vazby	ke	křesťanství	a církvi	by	se	asi                          Praha 2011.                                                                      jednalo	o nezajímavý	spor	uvnitř	instituce,	která	již                       2   Petráček, Tomáš: Výklad Bible v době (anti-)modernistické krize.                          Život a dílo Vincenta Zapletala. Praha 2006.   tehdy	masivně	ztrácela	vliv,	mimo	jiné	právě	kvůli                                                                  Tomáš Petráček: Hledání klíče. Příběh biografie Vincenta Zapletala  131","ultramontane	adversaries,	whose	version	of	events	  French-	and	German-speaking	Dominicans	at	a time               would	be	the	official	and	only	one	possible	within	the	  of	heightening	tension	between	his	native	countries               Catholic	church	for	the	next	sixty	years.	The	title	was	  and	then	during	the	First	World	War.	Or	emphasis               an	invitation	to	a reading	of	the	sources	surrounding	  could	be	placed	on	his	career	in	the	order,	on	the               the	biography	of	one	of	the	historical	figures	who	  fact	that	he	led	the	Albertinum	for	an	unusually	long               himself	was	never	officially	condemned,	persecuted	or	  12 years,	a house	which	was	directly	subordinate	to               even	accused,	so	that	everyone	might	form	their	own	  the	master	of	the	entire	order,	and	that	he	had	a very               opinion.                                       special	personal	relationship	with	the	master	of	the                                                              order,	Hyacinth	Cormier,	who	protected	him	against                  Another story?                              anti-modernist	attacks	with	more	resolve	than	his                                                              compatriot	Marie-Joseph	Lagrange,	and	who	even               Could	Zapletal’s story	have	been	written	in	a different	  during	the	war	years	was	able	to	organize	the	general               way?	It	could	certainly	have	been	written	from	the	  chapter	of	the	order	in	Fribourg	in	1916.               perspective	of	a conservative	Catholic	who	still	views	  The	objective	of	my	research	was	to	prepare               the	historical-critical	method	and	its	application	to	the	  a complete	critical	biography	of	Vincent               study	of	the	Bible	as	a heretical	element,	an	expression	  Zapletal,	which	would	also	be	a representative               of	modernism	and	liberalism,	the	relativism	of	which	  and	comprehensive	study	of	modernist	and	anti-               undermined	the	credibility	of	the	source	of	the	  modernist	tension	within	the	Catholic	church	at	the               Revelation	and	by	extension	the	foundation	of	the	  start	of	the	20th	century.	Zapletal	did	not	create               church	and	its	faith.	For	the	historian	without	any	  a school	as	Lagrange	had	done	with	the	establishment               ties	to	Christianity	or	the	church,	this	would	probably	  of	École	pratique	d’études	bibliques,	and	neither               appear	as	a rather	dull	conflict	within	an	institute	  was	he	a figure	who	was	surrounded	by	an	informal               which	at	this	point	was	massively	losing	its	influence	  group	of	scholars,	but	he	was	greatly	influential	in               –	one	of	the	reasons	being	due	to	exhaustion	from	  maintaining	the	ideas	of	the	progressive	Catholic               similar	internal	and	external	conflicts.	However,	the	  exegesis	over	the	forthcoming	decades	up	to	the               theme	could	also	be	portrayed	differently	–	positively	  publication	of	the	pivotal	encyclical	Divino afflante               and	impartially.	For	example,	as	a typically	Czech	  Spiritu	in	1943,	though	which,	like	the	majority	of               story	of	a boy	from	a Moravian	village	whose	talent	  those	who	shared	his	principles	and	goals,	he	never               and	hard	work	led	him	to	become	the	rector	of	  lived	to	see.	And	it	was	surprising	to	uncover	that               a famous	university,	and	who	in	his	day	was	seen	as	  at	that	period	Czech	Catholic	Biblical	Studies	had               the	best	progressive	Catholic	Bible	scholar	writing	  representatives	at	the	very	highest	international	level.               in	German.	Or	as	the	story	of	a man	who	thanks	to	  But	that	is	a story	for	another	historical	work.               his	experience,	background	and	linguistic	skills	was               able	to	lead	an	international	community	composed	of                 132   Tomáš Petráček: The search for keys. The story of the biography of Vincent Zapletal","vyčerpávání	se	podobnými	vnitřními	a vnějšími	  i ve	válečných	letech	uspořádat	generální	kapitulu                       konflikty.	Téma	by	ale	šlo	uchopit	i jinak,	pozitivně	  řádu	ve	Fribourgu	v roce	1916.                       a nezaujatě.	Například	jako	typicky	český	příběh	  Cílem	mého	výzkumu	byla	příprava	kompletní                       chlapce	z moravské	chaloupky,	který	se	svým	talentem	  kritické	biografie	Vincenta	Zapletala,	která	by                       a pílí	vyšvihne	na	post	rektora	slavné	švýcarské	  zároveň	byla	reprezentativní	a dostatečně	komplexně                       univerzity	a je	ve	své	době	vnímán	jako	nejlepší	  vypovídající	sondou	do	problematiky	modernistických                       katolický	progresivní	biblista	v německém	jazykovém	  a antimodernistických	napětí	v katolické	církvi                       prostoru.	Nebo	jako	příběh	muže,	který	díky	své	  počátku	20.	století.	Zapletal	nevytvořil	školu	jako                       zkušenosti,	původu	a jazykovým	schopnostem	    Lagrange,	který	založil	École	pratique	d’études                       dokázal	řídit	mezinárodní	komunitu	složenou	hlavně	  bibliques,	ani	nebyl	postavou,	okolo	které	by	se                       z německy	a francouzsky	mluvících	dominikánů	  vytvořila	neformální	skupina	učenců,	ale	měl	velký                       v době	vyostřeného	napětí	mezi	mateřskými	státy,	  vliv	na	udržení	myšlenky	progresivní	katolické                       dokonce	v době	první	světové	války.	Nebo	položit	  exegeze	v dalších	desetiletích	do	vydání	průlomové                       důraz	na	jeho	řádovou	kariéru,	skutečnost,	že	vedl	  encykliky	Divino afflante Spiritu	v roce	1943,	kterého                       neobvykle	dlouhých	12	let	Albertinum,	dům,	který	  se	ovšem	jako	většina	těch,	kdo	sdíleli	jeho	principy                       byl	podřízen	přímo	magistru	celého	řádu,	měl	  a cíle,	nedožil.	A nečekaně	se	podařilo	odkrýt,	že	česká                       zcela	výjimečný	osobní	vztah	právě	s magistrem	  katolická	biblistika	tehdy	měla	špičkové	představitele                       řádu	Hyacinthem	Cormierem,	jenž	ho	chránil	proti	  na	nejvyšší	světové	úrovni.	Ale	to	už	je	příběh	další                       antimodernistickým	atakům	odhodlaněji	než	svého	  historické	práce.                       krajana	Marie-Josepha	Lagrange,	a dokázal	dokonce                                                                                          Tomáš Petráček: Hledání klíče. Příběh biografie Vincenta Zapletala  133","","JIŘÍ LACH                         Cesta za Josefem Borovičkou                           In search of Josef Borovička                                                 Jiří Lach (*1971) lectures	on	the	development	of	international	  Prof. PhDr. Mgr. Jiří Lach, Ph.D., M.A. (*1971) přednáší                       relations	and	political	systems	in	Europe	at	the	Department	of	  problematiku	vývoje	mezinárodních	vztahů	a politických                       Politics	and	European	Studies	at	Palacký	University’s Faculty	  systémů	v Evropě	na	Katedře	politologie	a evropských	studií                       of	Arts	in	Olomouc.	In	addition	to	politics	he	also	focuses	his	  Filozofické	fakulty	Univerzity	Palackého	v Olomouci.	Badatelsky                       research	on	the	history	of	Czech	historiography,	for	example,	on	  se	mimo	politologických	disciplín	věnuje	dějinám	české                       the	life	and	work	of	the	historians	Josef	Šusta	and	Josef	Borovička	  historiografie,	například	životu	a dílu	historiků	Josefa	Šusty                       in	the	publications	Josef Šusta and a History of Mankind	(in	Czech,	  či	Josefa	Borovičky,	o nichž	vydal	publikace	Josef Šusta a Dějiny                       2001),	Josef Šusta 1874–1945: A History of a Life – A Life in History   lidstva	(2001),	Josef Šusta 1874–1945: A History of a Life – A Life in                       (2003)	and	Josef Borovička. The life of a Czech historian in the 20th   History	(2003)	a Josef Borovička. Osudy českého historika ve 20. století                       century	(in	Czech,	2009).	He	has	recently	been	editing	a large	  (2009).	V poslední	době	edičně	připravil	obsáhlé	dvousvazkové                       two-volume	biography	of	František	Laichter	Silencing a Cultural   paměti	Františka	Laichtera	O umlčené kulturní epoše: Kus                       Epoch: A piece of publishing history	(in	Czech,	2021);	he	edited	  nakladatelské historie	(2021),	s T.	Knozem	a T.	Borovským	se                       and	contributed	to	the	collective	monograph	Culture in Central   edičně	a autorsky	podílel	na	kolektivní	monografii	Kultura ve                       European History	(in	Czech,	2020)	together	with T.	Knoz	and	  středoevropských dějinách	(2020).                       T. Borovský.                                                                                                               135","After	1989,	historiographical	research	focused	  processed	or	are	inaccessible.	Often	it	is	just	luck               on	the	most	important	figures	in	modern	Czech	  which	leads	us	to	finding	out	more	about	their	lives               historical	science.	The	choice	of	historians	often	  and	research.               followed	the	path	established	by	František	Kutnar	  Borovička’s life	appeared	to	be	a suitable	starting               in	his	Overview of History from	the	1970s.	The	fifty-  point	for	several	stories:	the	development	of	Czech               year	hiatus	in	historical	research	during	the	Nazi	  historiography	both	inside	and	outside	of	the               occupation	and	under	the	Soviet-sponsored	regime	  humanities,	but	also	of	power	networks	and	the               called	for	numerous	wrongs	to	be	atoned	for	and	for	  development	of	archival	studies,	where	it	transpired               works	which	had	been	written	decades	before	to	be	  he	played	a very	important	role.	Another	dimension               published.	Marek’s Jaroslav Goll and	Kalista’s study	  is	the	impact	of	radical	political	changes	on	a man               of	Pekař	rehabilitated	both	the	authors	and	the	  who	became	a political	prisoner	at	the	start	of	the               subjects	of	their	biographical	interest.	In	particular,	  communist	regime.               Jaroslav	Goll	is	associated	with	the	development	of	  Borovička’s work	as	an	archivist	and	historian               Czech	historical	sciences,	while	the	foundation	of	  clearly	stands	out	in	his	career	path.	It	was	not               the	independent	state	dramatically	increased	the	  coincidental	that	his	work	as	an	archivist	held	more               diversity	of	the	discipline	and	strengthened	and	  importance	–	and	not	just	because	the	archives	were               enlarged	its	institutional	structure,	which	in	turn	  the	most	natural	source	of	income	for	a history               increased	the	number	of	historians.	After	1948,	  graduate.	For	this	native	of	Německý	Brod,	archival               the	life	and	work	of	many	of	these	historians	had	  work	was	not	a mere	routine	commitment	as	dating               become	taboo	as	they	were	not	part	of	the	canon	of	  back	to	his	student	days	he	had	thought	a great	deal               communist	science.                             about	the	importance	of	and	need	for	archives	as                  In	the	first	years	after	1989,	the	university	lectures	  memory	and	scientific	institutions.	In	the	second	year               on	the	development	of	Czech	historiography	seldom	  of	the	Great	War,	at	the	age	of	thirty,	he	published               looked	at	figures	such	as	Josef	Borovička	(1885–1971).1	  a ground-breaking	work	on	the	development	of	the               He	was	one	of	many	historians	who	was	registered	  Land	archive.2	With	this	he	was	already	moving               as	having	been	part	of	the	academic	community	but	  towards	the	idea	of	creating	a central	national	archive,               who	wasn’t	viewed	as	attractive	subject	matter.	Many	  which	he	would	pursue	with	varying	degrees	of               of	their	documents	have	not	been	preserved,	and	  intensity	throughout	his	life.               in	those	cases	where	they	have,	they	haven’t	been	  The	road	in	search	of	Borovička	involved	a detour.                                                             As	with	a long	line	of	Czech	scholars	in	the	fields	of                 1   This text looks at the origin of my book which was published by                  Academia: Lach, Jiří: Josef Borovička. Osudy českého historika   2   Královský český zemský archiv 1862–1912 [The Archive of the                  ve 20. století [Josef Borovička. The life of a Czech historian in   Bohemian Crown 1862–1912].  In: Zprávy Českého zemského                  the 20th century]. Praha 2009.                archivu, 4, 1915, pp. 1–147.                136   Jiří Lach: In search of Josef Borovička","Po	roce	1989	zacílil	historiografický	výzkum	na	  dějepisectví,	a to	nejen	jako	humanitního	oboru,	ale                       nejvýznamnější	postavy	moderní	české	historické	  rovněž	mocenské	sítě,	k vývoji	archivnictví,	v němž,                       vědy.	Výběr	osobností	často	sledoval	tón,	který	  jak	se	ukázalo,	hrál	velice	významnou	roli.	Další                       nastavil	František	Kutnar	ve	svých	Přehledných   dimenzí	je	dopad	radikálních	politických	změn	na                       dějinách v sedmdesátých	letech. Padesátileté	  muže,	který	se	na	počátku	komunistického	režimu                       omezování	historického	výzkumu	za	okupace	     stal	dokonce	politickým	vězněm.                       a režimu	sovětského	střihu	vyvolalo	nutnou	potřebu	  V Borovičkově	profesní	orientaci	zřetelně                       odčinit	mnohé	křivdy	a vydání	se	dočkaly	práce	  vystupují	rozměry	archiváře	a historika.	Archivář                       sepsané	před	desetiletími.	Markův	Jaroslav Goll   nestojí	na	prvním	místě	náhodou,	a to	nikoliv	jen                       nebo	Kalistova	pekařovská	skica	rehabilitovaly	  proto,	že	archiv	byl	jedním	z nejpřirozenějších                       své	autory	i objekty	jejich	biografického	zájmu.	  uplatnění	a zdrojem	obživy	pro	absolventa                       Právě	s Jaroslavem	Gollem	spojený	rozvoj	českých	  historického	studia.	Archivnictví	se	rodákovi                       historických	věd	a pozdější	vznik	samostatného	  z Německého	Brodu	nestalo	rutinním	pracovním                       státu	radikálně	rozšířil	oborovou	pestrost,	zpevnil	  závazkem,	ale	již	od	studií	hloubal	nad	významem                       a rozhojnil	její	institucionální	strukturu	a logicky	  archivů	jako	paměťových	i vědeckých	institucí	a jejich                       navýšil	počet	historiků.	Dílo	a život	mnohých	  potřebách.	Ve druhém	roce	Velké	války,	ve	svých                       z nich	přikryl	po	roce	1948	ortel	tabuizace	nebo	  třiceti	letech,	publikoval	přelomový	spis	k vývoji                       pouhé	mlčení,	protože	netvořili	součást	kánonu	  zemského	archivu.2	Již	tím	nakročil	k realizaci                       komunistické	vědy.                             myšlenky	vytvoření	centrálního	národního	archivu,                          V univerzitních	přednáškách	vývoje	českého	  která	jej s různou	intenzitou	doprovázela	do	konce                       dějepisectví	v prvních	letech	po	listopadu	zaujímaly	  života.                       osobnosti,	jako	byl	Josef	Borovička	(1885–1971)	  K Borovičkovým	osudům	jsem	doputoval	oklikou.                       okrajovou	nebo	žádnou	pozornost.1	Patřil	k mnoha	  A jako	u dlouhé	řady	českých	badatelů	na	poli	dějin,                       historikům,	kteří	byli	v odborné	obci	sice	evidováni,	  literární	historie	a dalších	oborů	ovlivnila	mou                       ale	nezdáli	se	být	atraktivním	tématem.	U řady	  vědeckou	cestu	návštěva	pobočky	Literárního	archivu                       z nich	se	nedochovala	pozůstalost,	popřípadě	nebyla	  Památníku	národního	písemnictví	ve	Starých	Hradech                       zpracována	či	dostupná.	K postupnému	přiblížení	  u Libáně.	V zamlžující	se	paměti	stále	zůstává	prvotní                       jejich	života	a bádání	mnohdy	přispěla	náhoda.  nechuť	před	cestou	z Olomouce	do	vzdálené	vsi	na                          Borovičkovy	osudy	se	ukázaly	jako	vhodné	   okraji	Českého	ráje	a vnitřně	šeptaná	výčitka:	„Proč ten                       východisko	k několika	příběhům:	vývoji	českého	  archiv není alespoň v Praze?“,	stejně	jako	rychlý	obrat                                                                      v náhledu	na	tuto	instituci	a lidi	kolem	ní.	A tak	jsem                        1   Následující text pojednává o vzniku mé knihy, která vyšla                          v nakladatelství Academia: Lach, Jiří: Josef Borovička.   2   Královský český zemský archiv 1862–1912. In: Zprávy Českého                          Osudy českého historika ve 20. století. Praha 2009.  zemského archivu, 4, 1915, s. 1–147.                                                                                    Jiří Lach: Cesta za Josefem Borovičkou  137","history,	literary	history	and	other	disciplines,	my	  The	Literary	Archive	mainly	contains	the	personal               academic	journey	was	influenced	by	a visit	to	the	  files	of	people	associated	with	Czech	literature	and               Staré	Hrady	section	of	the	Monument	of	National	  culture	in	general.	The	movement	of	the	estates               Literature’s Literary	Archive	(MNL	LA).	I can	still	recall	  between	the	depository	in	Staré	Hrady	(today	in               the	initial	frustration	at	having	to	travel	from	Olomouc	  Litoměřice)	and	Strahov	in	Prague	reflects	researchers’               to	a remote	village	on	the	edge	of	Český	Ráj,	“Why	  changing	interests	and	trends,	and	the	lending	lists               couldn’t	the	archive	at	least	have	been	in	Prague?!”	and	  would	undoubtedly	represent	an	important	source               then	just	as	quickly	my	view	of	this	institution	and	the	  for	anyone	wanting	to	chart	the	change	in	scholars’               people	there	changed.	And	so	after	meeting	Karol	Bílek	  preferences.	The	basis	of	many	of	the	collections	in               and Eva	Bílková	in	the	summer	of	1999,	I phoned	home	  the	MNL	LA	is	made	up	of	correspondence,	which               several	times,	postponing	my	return.	If	there	was	ever	  was	to	become	an	important	guide	for	me.	Karol	Bílek               a time	when	I enjoyed	the	wonderful	feeling	of	research	  opened	up	my	horizons	with	recommendations	for               for	research’s sake,	then	it	was	at	Staré	Hrady.	I became	  particular	sets	of	correspondence	or	entire	collections.               another	of	those	scholars	who	searched	desperately	  In	connection	with	my	work	on	The History of Mankind               for	new	themes	just	so	that	they	could	justify	another	  I realized	that	during	the	same	period	its	principal               research	trip	to	Staré	Hrady	Castle.           editor	also	agreed	to	work	on	Laichter’s Czech                  The	first	journey	was	motivated	by	research	into	  History. The	personal	estate	of	Jan	Laichter	and	his               some	fragments	from	the	Melantrich	publishing-  successor,	his	son	František,	was	also	to	be	found               house	archive.	In	the	1930s,	the	Melantrich	publishing	  in	this	castle	and	is	still	to	be	found	under	the               house	was	headed	by	Bedřich	Fučík	and	they	began	to	  category	‘unprocessed’	and	is	also,	unfortunately,	only               bring	out	handsome	editions	of	A History of Mankind   fragmentary.	When	I later	investigated	the	Laichters,               from Prehistoric Times to the Present edited	by	Josef	  it	completed	the	bleak	picture	of	the	communist               Šusta,	which	was	my	dissertation	topic.	This	was	  liquidation	of	private	publishers,	whose	miserable               the	first	time	–	and	by	no	means	the	last	–	when	  post-1948	existence	suffered	a final	blow	in	March               I first	came	across	the	seemingly	banal	truth	of	how	  1949	with	the	law	on	publishing	and	distributing               dependent	the	researcher	is	on	archivists	–	on	their	  books.	At	the	turn	of	the	millennium	I came	to	realize               readiness	to	help	and	their	knowledge.	Karol	Bílek	and	  from	the	Melantrich	case	alone	how	devastating               his	second	wife	Eva	knew	the	Staré	Hrady	collection	  a setback	the	horrendous	decade	from	1938	was	for	all               inside	out.	This	fact,	along	with	the	opportunity	to	  of	Czech	culture.               stay	at	the	castle,	meet	far	more	experienced	and	  Context	is	needed	in	order	to	understand               educated	scholars	and	other	remarkable	figures,	  a historian’s life	and	work.	It	might	be	a trivial	issue	but               visit	the	cultural	landscape	of	the	Jičín	region	and	  it	opens	up	several	ways	to	grasp	a subject	and	prevents               experience	the	exceptional	kindness	of	the	Bíleks	–	  researchers	from	getting	too	far	ahead	of	themselves	in               all of	this	was	a researcher’s dream.          several	stages	of	the	creative	process.	In the	heuristic                 138   Jiří Lach: In search of Josef Borovička","po	setkání	s manželi	Karolem	a Evou	Bílkovými	v létě	  obzory	s doporučením	na	tu	či	o nu	korespondenci                       1999	několikrát	volal	domů	a odkládal	svůj	návrat.	  i celé	fondy.	V souvislosti	s prací	na	historii	Dějin                       Pokud	jsem	někdy	zažíval	slastný	pocit	z bádání	  lidstva jsem	si	uvědomil,	že	ve	stejném	období	se                       pro	bádání,	tak	to	bylo	ve	Starých	Hradech.	Přiřadil	  jejich	hlavní	redaktor	uvolil	rovněž	ke	spolupráci	na                       jsem	se	k těm	studujícím,	kteří	usilovně	hledali	další	  Laichterových	Českých dějinách.	Osobní	pozůstalosti                       témata,	jen	aby	povstal	důvod	pro	další	badatelské	  Jana	Laichtera	i jeho	pokračovatele	syna	Františka                       výpravy	na	starohradský	zámek.                 odpočívaly	tehdy	rovněž	v někdejším	zámku	a opět                          První	cestu	motivovalo	studium	torza	       náležely	a dosud	náleží	do	kategorie	„nezpracované“                       nakladatelského	archivu	Melantricha.	Melantrišské	  a bohužel	i torzovité.	Když	jsem	se	později	Laichterům                       nakladatelství	vedl	ve	třicátých	letech	Bedřich	Fučík	  věnoval,	doplnil	se	mi	temný	obraz	komunistické                       a v úhledném	provedení	tehdy	začaly	vycházet	  likvidace	soukromých	nakladatelů,	jejichž	poúnorové                       Josefem	Šustou	redigované	Dějiny lidstva od pravěku   živoření	dovršil	poslední	ranou	v březnu	1949                       k dnešku,	téma	mé	disertace.	Tehdy	jsem	se	poprvé	–	  zákon	o vydávání	a rozšiřování	knih.	Už	na	případu                       a zdaleka	ne	naposledy	–	seznámil	s jen	zdánlivě	  Melantricha	jsem	na	přelomu	tisíciletí	poznával,	jakou                       banálně	znějící	pravdou,	jak	hluboce	je	badatel	závislý	  devastující	setbu	pro	celou	kulturu	českých	zemí                       na	archivářích,	na	jejich	ochotě	a znalostech.	Karol	  znamenala	hrůzná	dekáda	od	roku	1938.                       Bílek	i jeho	druhá	paní	Eva	znali	starohradecké	  Pro	pochopení	historikova	života	a díla	je	nutný                       sbírky	do mimořádného	detailu.	Tento	fakt,	nadto	  kontext.	Triviální	otázka,	ale	otevírající	mnoho                       doprovázený	možností	pobývat	přímo	na	zámku,	  možností,	jak	téma	uchopit,	a stavějící	před	badatele                       potkávat	mnohem	zkušenější	a vzdělanější	badatele	  riziko	přílišného	rozběhu	hned	v několika	stupních                       i další	pozoruhodné	osobnosti,	kulturní	krajina	  tvůrčího	procesu.	V heuristické	fázi	lze	snadno	ulpět                       Jičínska	a mimořádná	laskavost	Bílkových,	to	vše	  ve	vršícím	se	materiálu.	Historik	neustále	pracuje                       vábilo	ke	studiu.                              v obavách,	že	vynechá	zásadní	pramen.	Zde	leží	jedna                          Literární	archiv	shromažďuje	zejména	       z největších	pastí	našeho	digitálního	věku.	Pořizování                       pozůstalosti	osob	spojených	s českou	literaturou	  kopií	pramenů	se	v posledních	dvou	desetiletích                       a kulturou	obecně.	Pohyb	pozůstalostí	mezi	    zjednodušilo	natolik,	že	se	počítače	vědců	mění	v jakási                       depozitářem	ve	Starých	Hradech	(dnes	v Litoměřicích)	  digitální	zrcadla	archivů	a dilema	mezi	zájmem                       a pražským	Strahovem	ukazuje	měnící	se	badatelské	  pořídit	hned	v archivní	studovně	maximum	materiálu                       zájmy	a módní	trendy	a bezesporu	by	zápůjční	  a snahou	o primární	třídění	pramenů	v současnosti                       seznamy	jednou	mohly	pro	zaujatého	výzkumníka	  patří	k nejbolestivějším	momentům	historikovy                       představovat	důležitý	pramen	k poznání	proměn	  práce.	Zásadně	se	komplikují	další	fáze	tvorby,	včetně                       badatelských	preferencí.	Základem	mnoha	fondů	  samotného	psaní	textu,	kde	autor	musí,	pod	vlivem                       v LA	PNP	je	korespondence	a ta	se	stala	důležitým	  vršícího	se	materiálu,	dbát	na	to,	aby	rozběhem	k dílčím                       vodítkem	i pro	mě.	Karol	Bílek	mi	otevíral	další	a další	  problémům	nerozostřil	hlavní	téma.                                                                                     Jiří Lach: Cesta za Josefem Borovičkou  139","phase	it	can	be	easy	to	become	bogged	down	in	the	ever-  text	for	the	seventh	volume	of	an	unfinished               increasing	amount	of	material.	The	constant	worry	of	  synthesis	of	world	history	–	still	unparalleled	in	Czech               the	historian	is	that	they	will	fail	to	spot	an	essential	  historiography	–	is	a reflection	of	the	still	dominant               source.	Herein	lies	one	of	the	greatest	traps	of	our	  positivist	historiography.	Josef	Borovička	was	familiar               digital	age.	In	the	past	two	decades,	obtaining	sources	  with	French	historiography	about	the	turn	of	the               has	become	so	easy	that	academics’	computers	have	  18th	and	19th	centuries	but	he	stuck	to	an	ordinary               become	a kind	of	digital	mirror	of	the	archives,	and	the	  description	of	political	events.	Despite	my	growing               dilemma	between	immediately	acquiring	the	maximum	  sympathy	for	the	author,	I soon	had	to	admit	that	it               amount	of	material	in	the	archive	study	room	and	  wasn’t	the	stand-out	chapter	from	Šusta’s synthesis	of               attempting	a primary	classification	of	the	sources	is	  world	history.               today	one	of	the	most	painful	parts	of	a historian’s work.	  However,	the	seventh	volume	provided	the	spark               It	fundamentally	complicates	other	phases	of	the	  to	find	out	more	about	Borovička.	I therefore	started               work,	including	writing	the	text	itself	when,	under	the	  researching	his	collection	and	it	soon	transpired	that               pressure	of	the	ever-mounting	material,	the	author	has	  he	could	serve	as	a representative	figure	for	the	lives               to	consider	whether	rushing	to	look	at	partial	issues	  of	several	Czech	historians	from	the	end	of	the	19th               might	not	blur	the	main	theme.                 century	through	to	Normalization.	As	a member	of                  All	of	this	had	to	be	remembered	when	visiting	  an	almost	lost	generation	of	historians	who	were               Staré	Hrady	in	the	period	after	completing	my	doctoral	  born	in	the	1880s,	he	was	denied	the	comfort	of	being               thesis,	when	I soon	realized	that	at	Hrady	I would	  able	to	concentrate	on	a career	due	to	the	political               have	to	focus	on	the	unpublished	seventh	volume	of	  changes	in	Central	Europe,	which	even	threatened	his               History of Mankind which	Šusta	had	entrusted	to	Josef	  livelihood	and	his	life.	Although	two	wars,	a communist               Borovička.	For	me,	he	was	one	of	many	superficially	  coup	and	their	long-term	effects	cannot	be	placed	in               mentioned	historians	that	I remembered	from	the	  absolute	terms,	just	as	we	should	not	place	the	First               preparations	for	the	exam	on	the	history	of	Czech	  Republic	or	the	late	Habsburg	monarchy	on	a pedestal,               historiography	with	Senior	Lecturer	Jiřina	Holinková	  it	is	nevertheless	remarkable	the	massive	impact               in	the	mid-1990s.	In	the	library	I instinctively	reached	  that	these	processes	had,	which	can	be	illustrated               for	the	first	post-1989	edition	of	Kutnar’s (and	then	  using	the	examples	of	a large	number	of	historians               already	Marek’s too)	Overview, though	the	introduction	  such	as	Karel	Stloukal,	Václav	Chaloupecký,	Jaroslav               produced	nothing	out	of	the	ordinary.3	The	preserved	  Werstadt	and	of	course	Borovička.	An	examination                                                              of	a historian’s life	helps	to	provide	a clearer	picture                                                              of	the	impact	of	general	history	and	statistical	data.               3   “…Josef Borovička, a scholar of economical verbal expression                  and stylistic diction…” Kutnar, František – Marek, Jaroslav:   This	is	why	biographies	of	historians	or	scientists	in                  Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví   general	are	so	alluring,	even	though	it	is	a very	complex                  [An Overview History of Czech and Slovak Historiography].                  Praha 1997, p. 728.                         genre.	One	of	the	pitfalls	is	that	several	stories	or	even                140   Jiří Lach: In search of Josef Borovička","Na	to	vše	bylo	třeba	pamatovat	při	všech	návštěvách	  existenčně	a fyzicky.	Dvě	války,	komunistický	puč                       Starých	Hradů	od	dob	dokončování	doktorské	práce,	  a jeho	dlouhodobé	důsledky	sice	nelze	absolutizovat,                       když	jsem	brzy	přišel	na	to,	že	v Hradech	musím	  stejně	jako	nelze	idealizovat	první	republiku	nebo                       vytěžit	zejména	nikdy	nepublikovaný	sedmý	svazek	  pozdní	habsburskou	monarchii,	ale	je	pozoruhodné,	jak                       Dějin lidstva	Šustou	svěřený	Josefu	Borovičkovi.	Ten	  masivní	dopady	tyto	procesy	měly,	což	lze	ilustrovat                       pro	mě	byl	jedním	z mnoha	v paměti	povrchně	   na	příkladech	mnoha	dějepisců	jako	byl	Karel	Stloukal,                       registrovaných	historiků	od	příprav	na	zkoušku	z dějin	  Václav	Chaloupecký,	Jaroslav	Werstadt	a samozřejmě                       českého	dějepisectví	u paní	docentky	Jiřiny	Holinkové	  Borovička.	Konkrétní	osud	historika	zostřuje	obraz                       v polovině	devadesátých	let.	Instinktivně	jsem	  dopadů	obecných	dějin	či	statistických	dat.	Proto                       v knihovně	sáhnul	po	prvním	polistopadovém	vydání	  je	biografie	historiků	a vědců	obecně	tak	lákavým                       Kutnarova	(a tehdy	již	i Markova)	Přehledu a úvodní	  žánrem,	byť	zároveň	velmi	složitým.	Jednu	z nástrah                       sdělení	nepřinášelo	velká	očekávání.3	Uchovaný	text	  totiž	představuje	fakt,	že	se	v osobě	vybrané	postavy                       pro	sedmý	svazek	nedokončené	syntézy	světových	  pojí	hned	několik	příběhů,	ba	struktur.	Jak	upozorňuje                       dějin	–	dodnes	v české	historiografii	rozsahem	  Richard	Evans	je	„historický	narativ	[…]	jen	málokdy                       neopakované	–	je	výrazem	i tehdy	stále	dominujícího	  tvořen	jediným	časovým	vláknem“4,	což	u biografie                       pozitivistického	dějepisectví.	Josef	Borovička	znal	  dějepisce	snad	nejlépe	dokládá	ne/souběh	díla                       tehdejší	francouzskou	historiografii	k přelomu	18.	a 19.	  a životních	osudů	v tom	smyslu,	že	publikovaný	vrchol                       století,	ale	držel	se	obvyklého	líčení	politických	dějů.	  vědeckého	úsilí	a například	společenské	postavení                       Přes	postupně	nabývanou	sympatii	k autorovi	jsem	  nebo	mocenská	pozice	v rámci	oboru	velice	často                       musel	brzy	uznat,	že	se	nejedná	o nejpřednější	z kapitol	  nepřicházejí	ve	stejnou	dobu.	Ilustrativní	příklad	může                       Šustovy	syntézy	světových	dějin.               představovat	Josef	Pekař.	Knihu o Kosti,	nejpřednější                          Od	sedmého	svazku	ovšem	přeskočila	jiskra	ke	  položku	své	autorské	bilance,	poprvé	publikoval	v letech                       snaze	zvědět	o Borovičkovi	více.	Zahájil	jsem	proto	  1909	a 1911,	na	přelomu	čtvrtého	a pátého	desetiletí                       průzkum	jeho	fondu	a brzy	se	ukázalo,	že	může	  svého	života.	Největšího	vlivu	ve	společenském,                       posloužit	jako	profilová	figura	osudů	řady	českých	  politickém	i oborovém	rozměru	dosáhnul	až	ve                       historiků	od	konce	19.	století	po	normalizaci.	Jako	  dvacátých	a třicátých	letech.	Přesto	Josef	Pekař,	Jaroslav                       příslušník	do	jisté	míry	ztracené	generace	historiků	  Bidlo,	Václav	Novotný	nebo	o několik	let	mladší	Josef                       narozených	v osmdesátých	letech	19.	století,	kterým	  Šusta,	prošli	velmi	odlišné	životní	a profesní	dráhy	než                       politický	vývoj	střední	Evropy	hned	několikrát	upřel	  generace	osmdesátých	let,	a to	bez	ohledu	na	odlišné                       komfort	kariérního	soustředění,	a dokonce	je	ohrožoval	  pozice	v mocenské	pyramidě	českého	dějepisectví                                                                      zahájené	organizačním	úsilím	Jaroslava	Golla.                        3    „…badatel úspornějšího slovního výrazu a stylistické dikce Josef                          Borovička…“ Kutnar, František – Marek, Jaroslav: Přehledné                          dějiny českého a slovenského dějepisectví. Praha 1997, s. 728.   4   Evans, Richard J.: Na obranu historie. Praha 2019, s. 122.                                                                                    Jiří Lach: Cesta za Josefem Borovičkou  141","structures	are	contained	within	a single	individual.	  I noticed	that	during	the	First	Republic	the               As	Richard	Evans	points	out,	“historical	narrative	[…]	  opportunities	opened	up	for	Borovička’s generation               seldom	simply	consists	of	a single	linear	temporal	  of	historians	thanks	to	the	expanding	network	of               strand,”4	which	is	best	shown	in	the	biography	of	  archives,	universities	and	professional	opportunities               historians	by	the	fact	that	seldom	did	the	pinnacle	of	  at	an	official	and	diplomatic	level	for	the	new	state.               their	academic	publication	achievements	coincide	with	  Naturally,	when	studying	the	life	of	Borovička	and               their	social	standing	or	position	of	power	within	the	  others	during	the	First	Republic	I was	struck	by               discipline.	An	illustrative	example	here	is	Josef	Pekař.	  parallels	with	the	later	transformation	to	democracy,               His Book on Kost,	the	author’s outstanding	work,	was	  when,	in	a sense,	that	transition	had	to	be	paid	for	in               first	published	in	1909	and	1911	when	he	was	turning	  the	1990s.	The	sudden	influx	of	new	opportunities               forty,	but	it	wasn’t	until	the	1920s	and	1930s	that	he	was	  could	also	be	a trap	for	many	people	due	to	the               at	his	most	influential	in	social,	political	and	academic	  distraction	they	caused.	However,	I soon	had	to	stop               terms.	Nevertheless,	Josef	Pekař,	Jaroslav	Bidlo,	Václav	  thinking	about	the	diversions	faced	by	Borovička	and               Novotný	and	the	considerably	younger	Josef	Šusta	had	  others.	He	continued	to	make	a name	for	himself	in               very	different	private	and	professional	lives	than	the	  archival	studies,	where	he	soon	became	the	provincial               generation	of	the	1880s,	regardless	of	the	different	  archive	advisor,	and	after	taking	over	the	editing               position	on	the	power	pyramid	of	Czech	historiography	  of	Czech Diets from	Kamil	Krofta,	he	began	helping               initiated	by	the	organizational	efforts	of	Jaroslav	Goll.  T.	G.	Masaryk	in	his	preparations	for	writing	World                  When	studying	the	material	on	Borovička,	coupled	  Revolution. Again	I was	struck	by	a parallel	with	the               with	a knowledge	of	the	turbulent	lives	of	Jaroslav	  democratic	transition	after	the	fall	of	the	communist               Werstadt	and	Karel	Stloukal,	the	sharpness	in	the	  regime.	Which	young	academic	or	archivist	could	have               differences	between	the	first	generation	of	Goll’s pupils	  resisted	the	chance	to	follow	the	thought	processes               and	the	historians	born	between	1880	and	1890	became	  of	Václav	Havel	and	contribute	to	his	interpretation               even	clearer.	While	the	events	of	the	First	World	War	  of	the	past,	as	was	the	good	fortune	of	Borovička	and               did	not	unduly	disturb	the	first	group,	those	from	the	  Werstadt?               1880s	were	faced	with	military	call-up,	which	Werstadt	  However,	the	ultimate	goal	was	a career	as               and	Borovička	avoided	on	health	grounds,	but	it	  a university	professor,	which	opened	up	for	Borovička               deprived	many	of	their	contemporaries	several	years	of	  due	again	to	chance	–	the	premature	death	of	Jan               their	professional	lives,	they	were	faced	with	hardship	  Heidler,	an	expert	on	19th	century	Czech	politics	–               (Bedřich	Jenšovský)	and	some	even	perished	in	the	  and	something	which	I call	the	‘power	network	of               nightmare	of	the	First	World	War	(Miloš	Vystyd).  Czech	historiography’.	Ministerial	material,	private                                                              correspondence	and	memoirs,	as	well	as	a number	of                                                              other	sources	have	shown	how	climbing	the	university               4   Evans, Richard J.: In Defense of History. New York – London 1998,                  p. 116.                                     hierarchy	was	entirely	dependent	on	personal                142   Jiří Lach: In search of Josef Borovička","Při	studiu	Borovičkových	materiálů,	ale	také	určité	  Václava	Havla	a podílet	se	na	jeho	interpretaci                       znalosti	pohnutého	života	Jaroslava	Werstadta	  minulosti,	jako	se	to	poštěstilo	Borovičkovi	nebo                       nebo	Karla	Stloukala,	se	ostrost	rozdílů	mezi	první	  Werstadtovi?                       generací	Gollových	žáků	a historiky	narozenými	  Největší	metu	ovšem	představovala	dráha                       mezi	lety	1880	a 1890	ukázala	ještě	zřetelněji.	  univerzitního	profesora,	kterou	Borovičkovi	otevřela                       Zatímco	první	skupina	i v časech	první	světové	války	  již	zmiňovaná	náhoda,	předčasná	smrt	znalce	české                       mimořádnější	výkyvy	neprožila,	„osmdesátníkům“	  politiky	19.	století	Jana	Heidlera,	a něco,	co	nazývám                       hrozil	vojenský	stejnokroj,	od	něhož	Werstadta	nebo	  „mocenskou	sítí	české	historiografie“.	Ministerské                       Borovičku	uchránila	zdravotní	výjimka,	ale	mnoha	  materiály,	soukromá	korespondence,	paměti                       jejich	souvěkovcům	ubrala	několik	let	profesního	  a řada	dalších	zdrojů	ukazují,	nakolik	byl	vzestup                       života,	vystavila	je	strádání	(Bedřich	Jenšovský)	  v univerzitní	hierarchii	zcela	závislý	na	osobních                       a někteří	v hrůzách	první	světové	války	přišli	o život	  vazbách	a zásazích	mocných.	V tomto	momentu                       (Miloš Vystyd).                                panovala	pozoruhodná	kontinuita	s érou	před	rokem                          Na	první	republice	jsem	poznal,	jak	výrazně	  1918.	Několik	řádných	profesorů	historie	v Praze,	na                       se	otevíraly	možnosti	pro	Borovičkovu	generaci	  prvním	místě	Josef	Pekař	a Josef	Šusta,	k nimž	se                       historiků,	jak	v expandující	archivní	struktuře,	  přidával	Jaroslav	Bidlo	nebo	mladší,	ale	díky	napojení                       v univerzitním	prostředí,	tak	v neposlední	řadě	  na	Hrad	vlivný	Kamil	Krofta,	výrazně	ingerovalo	do                       ve	službě	novému	státu	na	úrovni	úřednické	či	  habilitačních	a profesorských	jmenování	od	hlavního                       diplomatické.	Ovšem	při	studiu	nejen	Borovičkových	  města,	přes	Brno	po	Bratislavu.	Až	služební	nebo                       osudů	za	první	republiky	mě	napadla	paralela	  dokonce	fyzický	odchod	(jako	u Pekaře	a Bidla)                       s pozdější	demokratickou	transformací,	kdy	také	  těchto	koryfejů	umožnil	dosažení	řádné	profesorské                       v devadesátých	letech	přišla	jakási	daň	z tranzice.	  stolice	dlouholetým	čekatelům.	Ta	doba	však	přišla                       Náhlý	příval	nových	možností	představoval	     až	na samotném	konci	třicátých	let,	ale	s ní	také                       pro	mnohé	jistou	past	rozptýlení	příliš	mnoha	  dlouhá	řada	politických	přeryvů,	v jejichž	důsledku                       příležitostmi.	Borovičkově	–	a nejen	jeho	–	   nastala	mezi	lety	1938	a 1948	míra	diskontinuit	na                       rozptýlenosti	jsem	se	však	brzy	musel	přestat	divit.	  makro-	i mikro-historické	úrovni,	která	neměla                       K vzestupu	v archivnictví,	kde	se	brzy	stal	zemským	  a nemá	obdoby.	Ostrost	dopadů	let	1938,	1939,                       archivním	radou	a po	stránce	vědecké	přebral	edici	  1945	a 1948	je	ovšem	potřeba	nahlížet	obezřetně                       Sněmů českých po	Kamilu	Kroftovi,	se	přidružila	  a s vědomím	hranic	každého	zobecnění.	Trauma                       práce	pro	T.	G.	Masaryka.	Borovička	mu	asistoval	  Mnichova	bylo	neoddiskutovatelné	jednak	pro	pád                       s přípravou	Světové revoluce.	Opět	mě	napadla	paralela	  dvacet	let	vytvářeného	masarykovsko-benešovského                       s demokratickým	přechodem	po	pádu	komunistického	  étosu,	ale	pro	mnohé	i existenčně,	což	opět	platilo                       režimu.	Který	mladý	akademik	nebo	archivář	by	  i pro	Borovičku,	který	v důsledku	rychlé	a hluboké                       odolal	možnosti	dlouhodobě	vhlížet	do	myšlení	  slovakizace	Univerzity	Komenského	musel	s dalšími                                                                                     Jiří Lach: Cesta za Josefem Borovičkou  143","relationships	and	intervention	by	the	powerful.	In	  World	War,	I recalled	the	naive	question	I put	to               this	regard	there	was	noticeable	continuity	with	  Professor	Polišenský	in	1996	about	whether	Josef               the	period	before	1918.	Several	history	professors	in	  Šusta	had	kept	a personal	diary	during	the	war.	In               Prague	significantly	interfered	in	the	appointment	  a slightly	patronizing	way,	the	professor	replied	that               of	professorships	in	the	capital,	through	Brno	to	  during	a time	of	grave	threat	from	the	Gestapo,	no               Bratislava	–	first	and	foremost	Josef	Pekař	and	Josef	  normal	person	would	have	undertaken	such	a risk.               Šusta,	who	were	joined	by	Jaroslav	Bidlo	and	the	  As	with	many	others,	the	central	figure	of	my               younger	though	influential	Kamil	Krofta	due	to	his	  biography	also	had	to	decide	how	to	act	under	the               connections	at	the	Castle.	Only	the	retirement	or	death	  new	regime,	though	the	intense	years	of	1938–1939               (as	with	Pekař	and	Bidlo)	of	these	luminaries	freed	up	  left	little	room	for	manoeuvre.	It	was	a period	when               a professorial	seat	for	those	who	had	been	waiting	in	  great	history	‘rolled	over	the	individual’;	for	example,               line.	However,	that	era	only	arrived	at	the	end	of	the	  through	the	closure	of	the	universities.	Another,               1930s,	when	the	numerous	political	upheavals	resulted	  though	no	less	significant	change,	occurred	in	May               in	a hitherto	unprecedented	level	of	discontinuity	at	  1945.	Borovička’s case	also	shows	the	discontinuity               a micro-	and	macro-historical	level	between	1938	and	  that	this	year	caused.	The	idea	of	a return	to	the	First               1948.	Naturally,	the	intensity	of	the	impact	of	1938,	  Republic	was	illusory	and	it	is	clear	that	the	great               1939,	1945	and	1948	has	to	be	viewed	with	caution	  majority	of	his	contemporaries	neither	expected               and	an	awareness	of	the	limits	of	generalization.	The	  nor	wanted	this.	As	with	many	others,	Borovička               trauma	of	Munich	was	indisputable	–	both	due	to	  also	saw	the	revolutionary	potential	of	May	1945               the	collapse	of	the	Masaryk-Beneš	ethos,	which	had	  (to	put	forward	his	idea	of	a national	archive	and               been	built	up	over	twenty	years,	but	also	in	terms	  the	‘cleansing’	of	the	Archive	of	the	Ministry	of	the               of	many	people’s livelihoods,	including	Borovička’s,	  Interior	in	the	role	of	administrator),	which	naturally               who	along	with	other	Czech	teachers	was	forced	  also	required	adaptation.	This	would	explain,	for               to	make	a hasty	exit	from	Comenius	University	in	  example,	the	extra	attention	given	to	Russian	and               the	autumn	of	1938	due	to	the	rapid	‘Slovakization’	  Soviet	themes	in	Borovička’s post-war	lectures,	firstly               of	tertiary	education.	This	turning	point	requires	  in	Brno	and	then	at	the	newly	established	Political	and               a sensitive	approach,	where	the	authors	has	to	be	  Social	University.               wary	of	speculation	when	using	their	imagination	  To	a significant	degree,	turning	points	in	history               to	help	develop	a narrative	where	sources	are	scarce.	  represent	didactic	tools	and	are	part	of	the	myths               During	the	period	of	totalitarianism	there	not	only	  which	create	a shadow	in	the	lives	of	individuals	after               operated	censorship	but	also	self-censorship,	and	  various	lengths	of	time,	which	are	dependent	on	the               those	who	witnessed	momentous	events	often	held	  perspective	of	the	new	power	elite.	For	example,	while               back	on	their	judgements	until	a later	period.	When	  Zdeněk	Kalista	had	to	resign	from	university	a few               reconstructing	Borovička’s life	during	the	Second	  days	after	the	February	Coup,	in	Borovička’s case	the                 144   Jiří Lach: In search of Josef Borovička","českými	profesory	Bratislavu	kvapem	opustit	na	  přednáškách	nejprve	v Brně	a pak	na	nově	vytvořené                       podzim	1938.	Zlomová	epocha	vyžaduje	citlivé	měření	  Vysoké	škole	politické	a sociální.                       mezi	autorskou	imaginací	pomáhající	rozvíjet	narativ	  Zlomové	okamžiky	dějin	představují	do	značné                       tam,	kde	je	pramenů	málo,	a spekulací.	V totalitních	  míry	didaktické	nástroje	a součást	mýtů,	které                       epochách	nepůsobí	jen	cenzura,	ale	také	autocenzura	  v osudech	jednotlivců	vytvoří	stín	až	po	určité,                       a svědci	závažných	událostí	mnohdy	odkládají	  různě	dlouhé	době,	závislé	na	optice	nové	mocenské                       hodnocení	na	pozdější	dobu.	Při	rekonstrukci	  garnitury.	Zatímco	například	Zdeněk	Kalista	se	musel                       Borovičkových	osudů	za	druhé	světové	války	jsem	si	  z univerzity	poroučet	během	několika	dní	po	únoru,                       vzpomněl	na	začátečnický	dotaz,	který	jsem	v roce	  v Borovičkově	případě	prameny	neodhalují	výraznou                       1996	položil	profesoru	Polišenskému,	zda	si	Josef	  změnu	do	prosince	1949,	kdy	byl	náhle	zatčen	za                       Šusta	vedl	za	války	deník.	Pan	profesor	mi	tehdy	  protistátní	činnost,	která	mu	vynesla	osmiletý	trest,                       shovívavě	odvětil,	že	normální	člověk	v čase	trvalé	  přerušený	až	amnestií	v roce	1954.	Osudy	mnoha                       hrozby	ze	strany	gestapa	takový	hazard	neprovozoval.  historiků	po	roce	1948	ukázaly,	jak	komunistický                          Jako	mnozí	jiní	činila	i ústřední	postava	mé	  systém	roztavil	dřívější	rivalitu	a koncepční	spory                       biografie	rozhodnutí,	jak	se	zachovat	v nových	  mnoha	z nich	do	jedné	skupiny	proskribovaných.                       podmínkách.	Dynamika	let	1938–1939	velký	prostor	  Autor	vědecké	biografie	nesmí	podlehnout                       k rozvaze	neposkytovala.	Byl	to	moment,	kdy	velké	  půvabu	tématu	a vciťování	do	osudů	postavy	nesmí                       dějiny	„válcují	jedince“,	například	uzavřením	  přesáhnout	mez	kritického	odstupu.	Přesto	jsem	si                       vysokých	škol.	Jinou,	ale	neméně	významnou	změnu	  po	sepsání	životopisu	Josefa	Borovičky	uvědomil,	jak                       přinesl	květen	1945.	I Borovičkův	případ	ukázal,	jak	  poznávání	křižovatek	české	historiografie	20.	století                       diskontinuitně	tento	rok	působil.	Představa	návratu	  ukazuje,	kolik	talentů	a příležitostí	bylo	zmařeno                       k první	republice	byla	naprosto	iluzorní	a je	patrné,	  v důsledku	prudkých	sociopolitických	změn,	a jak                       že	drtivá	většina	současníků	to	neočekávala	a také	  lákavé	je	uvažovat	o dějinách	v kontrafaktuálním                       nechtěla.	Jako	mnozí	další	viděl	i Borovička	v květnu	  módu,	tedy	„žánru“,	kterému	se	věnuje	také	Richard                       1945	revoluční	příležitost	(prosadit	ideu	národního	  Evans.5                       archivu	i „očistu“	Archivu	Ministerstva	vnitra	v roli                       správce),	která	ovšem	vyžaduje	rovněž	přizpůsobení.                       To	dokládala	kupříkladu	zbytnělá	pozice	ruské	  5   Evans, Richard J.: Altered Pasts: Counterfactuals in History.                       a sovětské	tematiky	v Borovičkových	poválečných	  Waltham 2013.                                                                                             Jiří Lach: Cesta za Josefem Borovičkou  145","sources	do	not	mention	any	significant	change	until	  writing	Josef	Borovička’s biography	that	knowing               December	1949,	when	he	was	suddenly	arrested	for	  the	fate	of	Czech	historiography	in	the	20th	century               anti-state	activities,	resulting	in	an	8-year	sentence,	  reveals	how	much	talent	and	how	many	opportunities               though	he	was	amnestied	in	1954.	The	lives	of	many	  were	wasted	due	to	the	harsh	socio-political	changes,               historians	after	1948	show	how	the	communist	system	  and	how	alluring	it	would	be	to	consider	history	in               funnelled	the	previous	rivalries	and	conceptual	  a counterfactual	mode	–	a genre	which	Richard	Evans               disagreements	into	one	proscribed	group.       has	also	turned	to.5                  The	author	of	an	academic	biography	has	to               avoid	succumbing	to	the	charm	of	the	subject,	while               a personal	empathy	should	not	get	in	the	way	of	  5   Evans, Richard J.: Altered Pasts: Counterfactuals in History.               critical	perspective.	Nevertheless,	I realized	when	  Waltham 2013.                                                        146   Jiří Lach: In search of Josef Borovička","PETR HUSÁK                         Cesta do skrytých komnat kněžské „duše“                          A journey to the hidden chambers                         of the priestly ‘soul’                                                     Petr Husák (*1987) is	a historian	who	focuses	on	modern	  Mgr. Petr Husák, Ph.D. (*1987) je	historik.	Zabývá	se	moderními                       ecclesiastical	history.	He	specializes	in	particular	in	the	  církevními	dějinami.	Specializuje	se	zejména	na	otázku	proměn                       transformation	of	priestly	identity	in	the	19th	and	20th	centuries.	  identity	katolických	kněží	v 19.	a 20.	století.	Je	autorem	řady                       He	has	written	a large	number	of	academic	studies	and	articles.	  odborných	studií	a článků.	V roce	2012	publikoval	biografickou                       In	2012	he	published	the	biographical	study	Dominik Pecka. The   studii	Osobnost Dominika Pecky. Vývoj pojetí kněžství v prostředí                       development of the priesthood in 20th century Czech Catholicism   českého katolicismu ve 20. století.	Monografie	Když rozpínají ruce,                       (in	Czech).	The	monograph	When they spread their arms, they   dotýkají se temnot. Proměny kněžské identity v prostředí českého                       touch the darkness. Transformations in priestly identity within   katolicismu v 19. a 20. století	vyjde v Nakladatelství	Munipress                       Czech Catholicism in the 19th and 20th centuries (in	Czech)	will	  Masarykovy	univerzity	v roce	2021.                       be published	by	Masaryk	University	Press	in 2021.                                                                                                               147","I have	to	admit	that	I have	always	been	attracted	to	  before	this	paradigmatic	shift.	For	this	reason	I was               themes	connected	to	the	changing	lives	of	Catholic	  attracted	by	the	stories	of	the	priests	and	ordinary               priests	in	the	19th	and	20th	centuries,	transformations	  believers	who	spent	most	of	their	active	lives	in	the               to	their	identity,	to	their	role	in	society	and	their	  first	half	of	the	20th	century.	I longed	to	step	back               pastoral	preferences.	I have	also	been	interested	in	  into	a world	where	you	could	encounter	a horse-               how	the	development	of	modernity	impacted	on	the	  drawn	carriage	along	a country	lane	or	a priest	in               religious	needs	of	people	from	village	communities	  a dark	cassock	and	wide-brimmed	hat	on	his	way	to               and	the	dynamically	expanding	towns,	and	the	extent	  the	neighbouring	village	to	teach	religion.	A time               to	which	priests	and	the	religious	elites	were	able	to	  when	in	remote	presbyteries	priests	were	writing               respond	to	these	changes.	A great	deal	of	scholarly	  novels	or	fascinating	correspondence	by	the	dim	glow               attention	has	also	been	focused	on	issues	linked	to	  of	a kerosene	lamp	or	the	faint	glimmer	of	the	first               the	mobilizing	potential	of	the	priest	and	the	cultural	  light	bulbs,	which	future	generations	of	historians               struggle	at	the	end	of	the	19th	century.	How	were	the	  researching	the	reality	at	the	start	of	the	21st	century               youth	educated	in	such	an	atmosphere	and	to	what	  would	only	be	able	to	dream	about.	However,	I wanted               extent	were	priests	and	the	faithful	aware	of	being	at	  to	go	even	further	and	open	the	doors	to	the	hidden               the	centre	of	a merciless	struggle	between	ideas	and	  chambers	of	the	priests’	‘souls’,	if	I am	allowed	to	use               even	ideologies?                               that	religious-poetic	term,	and	at	least	for	a short                  In	short,	I was	interested	in	the	processes	which	  while	be	part	of	the	priests’	crises,	conflicts,	desires,               preceded	the	powerful	paradigmatic	break	in	political,	  dreams,	visions	and	ideals.	I longed	to	feel	the	pulse               social,	cultural	and	religious	spheres	in	the	1950s	  of	the	everyday	and	festive	life	as	much	as	the	sources               and	1960s,	when	traditional	relationships,	roles	and	  would	allow.	I admit	that	my	wish	had	been	idealized               forms	of	religious	life	came	apart	under	the	pressure	  in	many	aspects,	but	that	was	perhaps	taken	into               of	communist	totalitarianism.	The	changes	affected	  account.               all	regions	and	structures	but	were	probably	most	  I first	looked	more	closely	at	these	issues	in	my               pronounced	in	rural	areas.	The	identity	of	priests	and	  dissertation	and	then	in	the	short	book	Dominik               the	faithful	as	well	as	their	spirituality	and	pastoral	  Pecka.1	Here,	of	course,	the	main	story	was	centred               needs	changed	radically	under	the	pressure	of	this	  on	the	figure	of	Dominik	Pecka.	Although	I touched               new	reality	and	the	experiences	of	imprisonment,	  on	more	general	contexts	relating	to	transformations               persecution,	as	well	as	the	impact	of	the	new	pastoral	  in	priestly	identity	and	the	other	issues	which               influences	that	made	their	way	to	the	Czech	lands               from	the	Second	Vatican	Council.	The	desire	to               understand	this	turning	point	became	stronger,	as	did	  1   Husák, Petr: Osobnost Dominika Pecky. Vývoj pojetí kněžství                                                                v prostředí českého katolicismu ve 20. století [Dominik Pecka.               the	conviction	that	in	order	to	understand	it	I would	  The development of the priesthood in 20th century Czech               first	of	all	need	to	examine	the	period	which	came	  Catholicism]. Brno 2012.                148   Petr Husák: A journey to the hidden chambers of the priestly ‘soul’","Musím	přiznat,	že	témata	spojená	s proměnami	života	  předcházelo.	Z tohoto	důvodu	mě	přitahovaly	osudy                       katolických	kněží	v 19.	a 20.	století,	s proměnami	  kněží	i obecně	věřících,	kteří	většinu	svého	aktivního                       jejich	identity,	role	ve	společnosti	či	pastoračních	  života	prožili	v první	polovině	20.	století.	Toužil	jsem                       preferencí	mě	vždy	přitahovala.	Stejně	tak	se	mi	  vstupovat	do	světa,	kdy	na	polních	cestách	bylo	možné                       zdálo	lákavé	zabývat	se	i tím,	jak	se	v souvislosti	  potkávat	nejen	koňský	povoz,	ale	i kněze	v tmavé                       s rozvojem	moderny	měnily	náboženské	potřeby	  klerice	a širokém	klobouku	putujícího	do	vedlejší                       obyvatel	venkovských	obcí	či	dynamicky	rostoucích	  vsi	vyučovat	náboženství.	Kdy	na	zapadlých	farách                       měst	a nakolik	na	ně	kněží	a náboženské	elity	dovedli	  v slabé	záři	petrolejové	lampy	či	nesměle	svítící	první                       reagovat.	V neposlední	řadě	značnou	badatelskou	  žárovky	světlo	světa	spatřovaly	kněžské	romány	či                       atraktivitou	z mého	pohledu	disponovaly	i otázky	  korespondenční	skvosty,	o nichž	si	budoucí	generace                       spojené	s mobilizačním	potenciálem,	který	se	  historiků	zkoumající	realitu	života	počátku	21.	století                       kolem	postavy	kněze	soustřeďoval	v souvislosti	  bude	muset	nechat	jen	zdát.	Chtěl	jsem	ale	sestoupit                       s kulturními	boji	od	konce	19.	století.	Jak	se	v takovém	  ještě	hlouběji	a pootevřít	dveře	do	skrytých	komnat                       ovzduší	dařilo	realizovat	výchovu	mládeže,	nakolik	  kněžské	„duše“,	pokud	mohu	užít	tohoto	nábožensko-                       si	kněží	i věřící	skutečně	uvědomovali,	že	se	ocitají	  poetického	termínu,	a alespoň	na	chvíli	vstupovat	do                       v nemilosrdné	soutěži	idejí	či	přímo	ideologií?  kněžských	krizí,	konfliktů,	tužeb,	snů,	vizí	a ideálů.                          Stručně	řečeno	mě	zajímaly	procesy,	které	  Toužil	jsem	nahmatat	tep	někdejší	všední	i sváteční                       předcházely	nebývale	razantnímu	paradigmatickému	  reality	natolik,	nakolik	by	mi	to	prameny	jen	dovolily.                       zlomu	v oblasti	politické,	společenské,	kulturní	  Přiznávám,	že	moje	touha	byla	v mnoha	ohledech                       i náboženské	v padesátých	a šedesátých	letech	  idealizovaná,	ale	s tím	se	snad	počítá.                       20. století,	kdy	se	pod	tlakem	komunistické	totality	  Poprvé	jsem	se	uvedeným	otázkám	přiblížil	ve                       rozpadly	tradiční	vztahy,	role	a formy	náboženského	  své	diplomové	práci	a následně	knížce	Osobnost                       života.	Změny	se	dotkly	všech	regionů	a struktur,	  Dominika Pecky.1	Zde	ovšem	na	sebe	hlavní	pozornost                       ale	snad	nejdrtivěji	se	projevovaly	ve	venkovských	  strhl	především	životní	příběh	samotného	Dominika                       oblastech.	Pod	tíhou	této	nové	reality,	následkem	  Pecky.	Obecnější	kontexty	týkající	se	proměn                       vězeňské	zkušenosti	a zážitku	pronásledování	i pod	  kněžské	identity	a dalších	otázek,	které	jsem	před                       vlivem	nových	pastoračních	impulzů,	které	i do	  chvíli	zmínil,	sice	nezapadly,	ale	přece	jen	volaly	po                       českých	zemí	doputovaly	díky	II.	vatikánskému	  mnohem	systematičtějším	uchopení.	A zde	se	rodil                       koncilu,	se	radikálně	proměňovala	identita	kněží	  můj	problém	spočívající	v hledání	odpovědi	na	otázku,                       i věřících,	jejich	spiritualita,	pastorační	potřeby	  jak	se	přes	houštinu	metodologických	možností                       a podobně.	Touha	porozumět	tomuto	zlomu	u mě	  a pramenného	materiálu	prosekat	k přístupu,	který	by                       sílila,	ale	spolu	s ní	zesilovalo	i přesvědčení,	že                       předpokladem	tohoto	porozumění	je	připravenost	  1    Husák, Petr: Osobnost Dominika Pecky. Vývoj pojetí kněžství                       zkoumat	období,	které	popsané	proměně	paradigmat	  v prostředí českého katolicismu ve 20. století. Brno 2012.                                                                           Petr Husák: Cesta do skrytých komnat kněžské „duše“  149","I have	mentioned,	it	nevertheless	called	for	a more	  generation	of	priests,	their	formation,	disciplining,               systematic	understanding.	And	it	was	precisely	here	  everyday	life	(Lebens- und	Alltagskultur)	and,	naturally,               that	I came	up	against	the	problem	of	searching	for	  the	situation	at	the	time	of	the	First	World	War               an	answer	to	the	question	of	how	to	cut	through	the	  and	the	Nazi	dictatorship.	The	author	used	archive               jungle	of	methodological	possibilities	and	source	  material	from	the	ordinariates,	personnel	files,               material	to	an	approach	which	would	make	sense	to	  a partial	unsystematic	examination	of	the	clerical               me	and	would	give	me	the	time	and	material	that	an	  press,	pastoral	reports,	etc.	Although	this	source               ordinary	mortal	requires	to	write	a dissertation.  basis	allowed	him	to	generalize	a whole	series	of                  	I carried	out	literature	search	after	literature	  conclusions,	some	themes	(the	process	of	choosing               search,	cursorily	going	through	the	biographies	of	  the	profession,	the	importance	of	priestly	role	models               numerous	figures	and	leafing	through	textbooks.	  or	images	and	their	creation,	tradition	and	application               I also	discovered	an	inordinate	number	of	ascetic-  in	practice,	the	conscious	reflection	on	the	role	of               spiritual	texts	about	the	priestly	vocation,	the	  the	priest	in	modern	society)	would	require	a more               duties	of	the	position,	celibacy,	etc.,	but	no	specific	  thorough	evaluation	through	a deeper	understanding               methodology	was	forthcoming.	Nor	was	I able	to	  of	the	biographies	of	concrete	individuals.               draw	any	inspiration	from	the	Czech	or	international	  Although	I greatly	admired	Forstner’s work,               literature.	Although	2014	saw	the	publication	of	  I didn’t	want	to	follow	his	methodological	approach.               Thomas	Forstner’s interesting	monograph	Priester   I was	worried	that	I would	drown	in	a flood	of	official               in Zeiten des Umbruchs. Identität und Lebenswelt des   documents,	correspondence,	programmatic	texts	and               katholischen Pfarrklerus in Oberbayern 1918 bis 1945,2	  textbooks,	confronted	by	banal	findings	instead	of               not	even	his	methodological	approach	fitted	in	with	  finding	out	more	about	rich	unique	human	stories.               my	ideas.	In	his	book,	Forstner	examined	the	life	  After	further	ruminations,	patiently	accompanied	by               (Lebenswelt,	Lebenskultur	and	Existenzbedingungen)	of	  my	supervisor,	Professor	Jiří	Hanuš,	I finally	came               the	secular	clergy	from	the	archdioceses	of	Munich	  to	a decision.	I was	so	attracted	by	the	biographies               and	Freising.	Therefore,	the	focal	point	of	his	  of	specific	priests	that	I opted	for	a biographical               monograph	was	not	a study	of	the	history	of	ideas	  approach	for	the	methodological	basis	of	my               or	the	contemporary	theological	discourse,	nor	was	  dissertation.	Naturally,	writing	a biography	is	very               it	even	a study	of	the	history	of	practical	pastoral	  time	consuming,	which	is	why	I focused	in	detail	on               duties	or	specific	forms	of	priestly	piety.	He	focused	  three	individuals	from	a large	group	of	people.	I began               mainly	on	the	structures	for	recruiting	the	new	  looking	at	the	transformations	to	priestly	identity                                                              through	the	eyes	of	three	diocesan	priests:	Emanuel                                                              Masák	(1883–1964),	Antonín	Ludvík	Stříž	(1888–1960)               2   Forstner, Thomas: Priester in Zeiten des Umbruchs. Identität   and	Dominik	Pecka	(1895–1981).	For	the	latter	I was                  und Lebenswelt des katholischen Pfarrklerus in Oberbayern                  1918 bis 1945. Göttingen 2014.              able	to	expand	on	my	previous	research.                150   Petr Husák: A journey to the hidden chambers of the priestly ‘soul’","mi	dával	smysl	a byl	časově	i obsahově	skladovatelný	  atd.	Takto	strukturovaná	pramenná	základna	mu                       do	prostoru,	který	je	běžnému	smrtelníku	vyhrazen	  sice	umožnila	celou	řadu	závěrů	generalizovat,	na                       pro	sepsání	disertační	práce.	Začal	jsem	provádět	další	  druhou	stranu	některá	témata	(proces	volby	povolání,                       a další	rešerše,	zběžně	procházel	biografie	celé	řady	  význam	kněžských	vzorů	či	obrazů	a jejich	vytváření,                       osobností,	listoval	učebnicemi,	s nimiž	se	pracovalo	  tradování	a aplikace	v praxi	či	vědomé	promýšlení                       v bohosloveckých	alumnátech	a na	teologických	  role	kněze	v moderní	společnosti)	by	vyžadovala                       ústavech	a fakultách,	objevoval	nepřeberné	množství	  důkladnější	zhodnocení	skrze	hlubší	poznání	biografií                       asketicko-spirituálních	textů	o kněžském	povolání,	  konkrétních	jedinců.                       o povinnostech	stavu,	celibátu	atd.,	ale	žádné	  Ačkoli	jsem	považoval	Forstnerovu	práci	za	velmi                       metodologické	rozuzlení	nepřicházelo.	Příliš	mi	  zdařilou,	metodologicky	jsem	se	po	jejích	stopách                       nepomohly	ani	případné	inspirace	v dosavadní	české	  vydat	nechtěl.	Obával	jsem	se,	že	se	utopím	v záplavě                       či	zahraniční	literatuře.	V roce	2014	sice	vyšla	velice	  úředních	akt,	korespondencí,	programových	textů                       zajímavá	monografie	Thomase	Forstnera	Priester   a učebnic,	že	zůstanu	na	povrchu	banálních	zjištění                       in Zeiten des Umbruchs. Identität und Lebenswelt des   bez	možnosti	dotknout	se	bohatství	jedinečných                       katholischen Pfarrklerus in Oberbayern 1918 bis 1945,2	  lidských	příběhů.	Po	období	dalších	úvah,	během                       ale	ani	jeho	metodologický	postup	nezapadl	do	mých	  nichž	mě	trpělivě	provázel	můj	školitel	prof.	Jiří                       představ.	Forstner	se	v ní	soustředil	na	téma	života	  Hanuš,	nakonec	padlo	rozhodnutí.	Biografie                       (Lebenswelt,	Lebenskultur	a Existenzbedingungen)	  jednotlivých	kněží	mě	přitahovaly	natolik,	že	jsem                       světských	kněží	arcidiecéze	Mnichov	a Freising.	  se	rozhodl	za	metodologický	základ	disertace	zvolit                       Těžiště	jeho	monografie	tedy	nespočívalo	ve	studiu	  právě	biografický	přístup.	Sepsání	biografie	ovšem                       dějin	idejí	či	dobového	teologického	diskursu,	dokonce	  představuje	časově	náročný	úkol,	proto	jsem	sice                       ani	ve	studiu	dějin	praktické	pastorace	či	specifických	  sledoval	celou	řadu	osobností,	ale	detailně	jsem                       forem	kněžské	zbožnosti.	Ve	středu	pozornosti	jeho	  zaostřil	svou	pozornost	právě	na	tři.	Na	problematiku                       práce	byla	zejména	struktura	rekrutování	nových	  proměn	kněžské	identity	jsem	se	nutně	musel	začít                       kněžských	generací,	jejich	formace,	disciplinace,	  dívat	primárně	očima	tří	konkrétních	diecézních                       každodenní	život	(Lebens- und	Alltagskultur)	  kněží:	Emanuela	Masáka	(1883–1964),	Antonína                       a pochopitelně	situace	kolem	první	světové	války	  Ludvíka	Stříže	(1888–1960)	a Dominika	Pecky                       a nacistické	diktatury.	K tomu	autor	využil	archivní	  (1895–1981).	U posledního	jsem	navíc	mohl	navázat	na                       materiály	ordinariátu,	personální	akta,	částečně	  své	předchozí	bádání.                       a nikoli	systematicky	kněžský	tisk,	pastorační	zprávy	  Výběr	těchto	tří	osobností	ovšem	rovněž	nebyl                                                                      nijak	jednoduchý	a přímočarý.	Všechny	tři	biografie                                                                      musely	být	v základních	ohledech	srovnatelné,                       2   Forstner, Thomas: Priester in Zeiten des Umbruchs. Identität   relevantní,	pramenně	dobře	podložené	a zároveň                          und Lebenswelt des katholischen Pfarrklerus in Oberbayern                          1918 bis 1945. Göttingen 2014.              mi	měly	nabídnout	cestu	k poznání	rozdílných                                                                          Petr Husák: Cesta do skrytých komnat kněžské „duše“  151","Naturally,	the	selection	of	these	three	priests	was	  those	clerics	who	had	adopted	a conservative               not	in	any	way	simple	and	straightforward.	All	  position	towards	modernization	and	employed	many               three	biographies	had	to	be	more	or	less	comparable,	  aspects	of	ultramontane	piety,	strongly	influenced               relevant,	substantiated	in	the	sources	and	at	the	  by	the	Marian	cult	and	veneration	of	the	papacy.	To               same	time	offer	me	a way	in	which	to	understand	the	  these	two	perspectives	Dominik	Pecka	added	sober               different	methods	of	delving	deeper	into	the	clerical	  conservative	thinking	with	a readiness	to	rethink	the               profession.	Other	priests	might	equally	have	been	  potential	held	by	laymen	in	the	church	and	the	use               chosen,	however	all	three	met	the	basic	requirements	  of	modern	pastoral	methods,	which	led	him	to	the               for	comparability.	They	came	from	one	diocese,	they	  role	of	charismatic	leader	of	the	youth,	a promoter	of               shared	the	experience	of	secondary	school	before	  youth	and	liturgical	movements	and	a sought-after               the	First	World	War,	the	pastoral	activities	for	all	  popularizer	of	Christian	teachings	as	well	as	scientific               three	were	mainly	during	the	interwar	period	and	all	  knowledge.               three	of	them	left	behind	a significant	trail	in	terms	  Therefore,	they	each	represented	different	ideas               of	sources,	journalism	and	correspondence.	All	three	  about	the	renewal	of	the	church	and	the	priesthood,               were	prominent	literary	figures	who	influenced	their	  different	pastoral	preferences,	and	to	a large	extent               surroundings	and	who	had	ambitions	to	go	beyond	  different	clerical	environments,	though	which	partly               the	standard	pastoral	duties	which	were	part	of	their	  overlapped.	For	these	reasons,	my	heuristic	work	and               spiritual	office	(chaplain,	catechist,	spiritual	adviser	  subsequent	analyses	and	writing	involved	a large               of	the	seminary,	etc.).	All	three	shared	a desire	to	  number	of	priests,	committed	laymen	and	other               renew	the	church	and	the	priesthood,	and	attempted	  actors,	as	well	as	themes	and	contexts.	For	me	they               in	some	way	to	achieve	this.	On	the	other	hand,	  represented	a link	to	more	general	issues	and	a lifeline               I also	looked	for	priests	who	were	different	in	other	  to	prevent	me	drowning	in	details.	However,	I began               respects	so	that	I could	have	as	wide	as	possible	an	  to	realize	that	the	main	advantage	of	this	approach               overview	of	the	world	of	Czech	Catholic	priests	from	  would	probably	not	lie	in	trying	to	generalize	the               the	turn	of	the	20th	century	to	the	1960s,	as	had	  findings	at	all	costs,	even	though	this	was	in	many               been	my	intention	from	the	start.	It	was	therefore	  respects	possible	(with	care),	but	above	all	that	it               an	advantage	that	Emanuel	Masák	was	one	of	those	  provided	the	opportunity	to	capture,	observe	and               priests	who	had	been	influenced	by	the	ideals	of	  analyse	elements	from	more	general	contexts	within               modernism	and	searched	for	new	ways	into	the	  a specific	and	unique	one.               mentality	of	modern	people	as	well	as	to	reform	the	  As	I delved	more	deeply	into	the	individual               church,	who	did	not	leave	the	church	after	1918,	and	  biographies,	more	and	more	questions	arose.	I started               managed	to	come	to	terms	in	various	ways	with	the	  to	ask	which	environment	at	the	turn	of	the	20th               fact	that	reformist	ideas	were	being	suppressed.	  century	was	the	most	conducive	for	the	priestly               Antonín	Ludvík	Stříž,	on	the	other	hand,	represented	  vocation.	What	role	did	secondary-school	education,                 152   Petr Husák: A journey to the hidden chambers of the priestly ‘soul’","způsobů	uchopení	kněžského	povolání.	Jistě	by	  nově	promýšlet	potenciál	laiků	v církvi	i možnosti                       se	daly	vybrat	i jiné	osobnosti.	Na	druhou	stranu	  moderních	pastoračních	metod,	což	ho	přivedlo	k roli                       ale	všichni	tři	odpovídali	základnímu	požadavku	  charismatického	průvodce	mladých,	propagátora                       komparovatelnosti.	Vzešli	z jedné	diecéze,	sdíleli	  mládežnického	a liturgického	hnutí	a vyhledávaného                       prožitek	středoškolského	studia	před	první	světovou	  popularizátora	křesťanské	nauky	i vědeckého	poznání.                       válkou,	těžiště	pastoračního	působení	u všech	tří	  Každý	z nich	tedy	reprezentoval	jinou	představu                       leželo	v meziválečném	období,	všichni	tři	zanechali	  o obnově	církve	a kněžského	povolání,	odlišné                       dostatečnou	pramennou,	publicistickou	či	třeba	  pastorační	preference	a do	značné	míry	i jiná	kněžská                       korespondenční	stopu.	U všech	tří	se	jednalo	  prostředí,	jež	se	ovšem	částečně	prolínala.	Z tohoto                       o výraznější,	literárně	činné	osobnosti	s vlivem	na	  důvodu	jsem	do	heuristické	práce	i do	následných                       své	okolí,	které	měly	ambici	překračovat	standardní	  analýz	a psaní	vtahoval	celou	řadu	dalších	kněží,                       pastorační	rádius	daný	vykonávaným	duchovním	  angažovaných	laiků	či	jiných	aktérů	a dokonce                       úřadem	(kaplan,	katecheta,	spirituál	semináře	atd.).	  i témat	a kontextů.	Představovaly	pro	mě	spojnici                       Všichni	tři	sdíleli	touhu	po	obnově	církve	a kněžského	  k obecným	otázkám	a záchranné	lano	před	utonutím                       povolání	a snažili	se	ji	nějakým	způsobem	realizovat.	  v detailu.	Přesto	jsem	si	začal	uvědomovat,	že	největší                       Na	druhé	straně	jsem	ovšem	hledal	takové	kněžské	  hodnota	zvoleného	přístupu	pravděpodobně	nebude                       typy,	které	se	měly	v ostatních	ohledech	od	sebe	  spočívat	ve	snaze	získané	poznatky	za	každou	cenu                       naopak	odlišovat,	a to	z toho	důvodu,	abych	mohl	  generalizovat,	byť	i to	bylo	v řadě	ohledů	s opatrností                       představit	co	nejširší	obzor	světa	českých	katolických	  možné,	ale	především	v možnosti	zachycovat,	sledovat                       kněží	od	přelomu	19.	a 20.	století	až	zhruba	po	  a zkoumat	stopy	obecnějších	kontextů	v konkrétním,                       šedesátá	léta	20.	století,	jak	jsem	si	od	začátku	  jedinečném.                       předsevzal.	Proto	se	mi	hodilo,	že	Emanuel	Masák	  Současně	s pronikáním	do	jednotlivých	biografií                       náležel	k těm	kněžím,	kteří	se	nechali	oslovit	ideály	  se	rodily	nové	a nové	otázky.	Začal	jsem	se	ptát,	jaké                       modernismu	a hledali	nové	cesty	nejen	k mentalitě	  prostředí	na	přelomu	19.	a 20.	století	vykazovalo                       moderního	člověka,	ale	i k reformě	církve,	přičemž	  nejpozitivnější	klima	vzhledem	ke	kněžské	vokaci?                       po	roce	1918	z církve	neodešli	a různými	způsoby	se	  Jak	rodinné	a obecněji	sociální	zázemí	a parametry                       vyrovnávali	s tím,	že	reformní	ideály	byly	potlačeny.	  středoškolského	vzdělávání	a náboženské	výchovy                       Antonín	Ludvík	Stříž	naopak	reprezentoval	část	  působily	v procesu	volby	duchovního	povolání?                       kléru,	která	ke	skutečnosti	modernizace	zaujala	  Jakým	způsobem	v dané	době	probíhal	proces                       konzervativní	postoj	a přitom	využila	mnohé	   přijetí	katolické	víry	u mladého	jedince?	Zůstala                       z podnětů	ultramontánní	zbožnosti,	silně	ovlivněné	  samozřejmou	daností,	nebo	si	naopak	musela	projít                       mariánským	kultem	a úctou	k papežství.	Dominik	  obdobím	tápání,	relativizace	a hledání	založeného	na                       Pecka	obě	uvedené	perspektivy	doplňoval	střízlivě	  osobní,	případně	alternativní	volbě?	Jaké	motivace                       konzervativním	smýšlením	za	současné	připravenosti	  provázely	rozhodnutí	pro	kněžství	a vstup	do                                                                           Petr Husák: Cesta do skrytých komnat kněžské „duše“  153","religious	upbringing,	the	family	and	general	  Finally,	it	seemed	to	me	to	be	crucial	to	follow	specific               background	have	on	the	decision	to	join	the	priesthood?	  examples	of	grasping	or	‘realizing’	the	priestly               During	this	period,	what	was	the	process	which	led	  profession,	i.e.	forms	for	searching	for	one’s own	role               a young	individual	to	accept	the	Catholic	faith?	Did	this	  in	society,	for	fulfilling	the	priest’s role	in	the	church               remain	a certainty	or,	conversely,	was	there	a period	  and	forms	for	achieving	concrete	pastoral	tasks	and               of	uncertainty,	relativization	and	searching	based	  objectives.	In	this	context	I began	to	think	about	how               on	a personal	or	alternative	choice?	What	motives	  the	‘realization’	of	the	priestly	profession	created               accompanied	the	decision	to	join	the	priesthood	and	  a confrontation	between	‘priestly	imagination’	and               enter	the	seminary?	How	did	the	shared	experience	of	  ‘priestly	reality’;	i.e.	how	the	various	ideals,	plans,               seminary	regulations,	official	priestly	role	models	and	  dreams,	evangelizing	programmes,	the	content	of               the	personalities	of	teachers	shape	priestly	identity?	  official	seminary	spiritual	training	and	specific	forms               What	role	did	priests	have	to	take	on	within	the	reality	  of	piety,	newly	created	and	adopted	priestly	templates               of	pastoral	work	in	the	countryside,	small	towns	or	in	  and	images	manifested	themselves	in	the	pastoral               city	peripheries,	and	how	did	the	level	of	acceptance	  reality,	how	they	became	part	of	specific	activities	and               of	clerical	authority	change	in	these	environments	  pastoral	methods,	in	what	way	priestly	imagination               within	and	outside	the	community	of	believers?	How	  influenced	concrete	pastoral	preferences,	action,               did	the	relationships	between	the	clergy	develop	  behaviour	and	the	decision-making	of	individual               within	these	environments	–	i.e.	between	the	pastor	  actors.               and	the	chaplain?	What	effect	did	the	daily	routine	of	  Of	course	there	were	times	when	I had	serious               ecclesiastical	administration	and	work	in	the	parish	  doubts	as	to	whether	I wasn’t	just	going	to	serve               office	have	on	the	ideals	from	the	seminary?	In	what	  up	three	biographies	which	had	little	in	common               way	was	priestly	identity	affected	by	the	need	to	  with	one	another.	There	was	also	the	Foucault-like               understand	the	transformations	to	modern	society,	  fear	that	the	actual	selection	of	these	figures	was               the	development	of	the	Czech	national	movement,	the	  an	improper	construct,	the	result	of	which	would               experience	of	the	First	World	War,	the	establishment	of	  be	a fiction	motivated	by	my	aim	to	present	various               an	independent	state	and	the	clerical	reform	movement	  clerical	environments,	pastoral	projects	and	clerical               after	1918?	How	did	the	relationship	change	between	  role	models.	For	example,	I kept	wondering	whether               the	clergy	and	lay	believers	during	the	first	half	of	  I had	rather	deliberately	and	forcibly	made	Emanuel               the	20th	century?	How	was	the	identity	of	the	clergy	  Masák	into	a ‘moderate	modernist’,	and	I was	worried               affected	by	communist	totalitarianism	in	the	1950s	and	  that	this	characteristic	didn’t	match	the	reality.	But               1960s?	How	did	a community	of	believers	cope	with	  how	else	was	I to	understand	the	specific	historical               the	death	of	a priest?	What	remained	from	the	story	of	  phenomena	and	processes	arising	in	front	of	me               his	life	as	part	of	the	collective	memory	in	the	form	of	  without	similar	attempts	to	understand	different               handed-down	myths?                             identities	and	priestly	types?	I was	also	troubled	by                 154   Petr Husák: A journey to the hidden chambers of the priestly ‘soul’","semináře?	Jak	kněžskou	stavovskou	identitu	formoval	  zbožnosti,	přejaté	i nově	vytvářené	kněžské	vzory                       zážitek	společné	formace,	seminární	řád,	oficiální	  a obrazy	projevovaly	v prostředí	pastorační	reality,	jak                       kněžské	vzory	či	osobnosti	vyučujících?	Jaké	role	na	  se	promítaly	do	konkrétních	aktivit	a pastoračních                       sebe	museli	kněží	přijímat	v realitě	farní	pastorace	  metod,	jakým	způsobem	kněžská	imaginace                       na	venkově,	maloměstě	či	v prostředí	velkoměstské	  ovlivňovala	konkrétní	pastorační	preference,	jednání,                       periferie	a jak	se	proměňovala	míra	akceptace	kněžské	  chování	a rozhodování	jednotlivých	aktérů.                       autority	v těchto	prostředích	uvnitř	komunity	   Samozřejmě	se	čas	od	času	ozývaly	závažné                       věřících	i mimo	ni?	Jak	se	v těchto	prostředích	  pochybnosti	o tom,	zda	se	mi	nakonec	podaří	všechny                       vyvíjely	vztahy	mezi	samotnými	kněžími,	případně	  tři	příběhy	pojednat	tak,	abych	čtenáři	pouze                       mezi	farářem	a kaplany?	Co	se	seminárními	ideály	  nenaservíroval	tři	biografie,	které	by	vlastně	neměly                       učinila	každodenní	rutina	duchovní	správy	a práce	ve	  nic	moc	společného.	Podobně	se	ke	slovu	přihlásila                       farní	kanceláři?	Jakým	způsobem	kněžskou	identitu	  foucaultovsky	zabarvená	obava,	zda	jsem	se	již                       formovala	nutnost	hledání	vztahu	k proměnám	   samotným	výběrem	daných	osobností	nedopustil                       moderní	společnosti,	kontext vývoje	českého	   nepřípustné	konstrukce,	jejímž	následkem	by	byla                       národního	hnutí,	zkušenost	první	světové	války,	vznik	  spíše	fikce	motivovaná	mým	záměrem	představit                       samostatného	státu	a kněžské	reformní	hnutí	po	  různá	kněžská	prostředí,	různě	zaměřené	pastorační                       roce	1918?	Jak	se	v průběhu	první	poloviny	20.	století	  projekty	a kněžské	vzory.	Opakovaně	jsem	se                       proměňoval	vztah	kněží	a věřících	laiků?	Jak	identitu	  kupříkladu	ptal,	zda	jsem	z Emanuela	Masáka                       kněží	ovlivňovala	konfrontace	s komunistickou	  neudělal	„umírněného	modernistu“	přece	jen	příliš                       totalitou	v padesátých	a šedesátých	letech?	Jakým	  účelově,	násilně,	a obával	jsem	se,	že	vlastně	tato                       způsobem	komunita	věřících	prožívala	smrt	kněze?	  charakteristika	neodpovídá	skutečnosti.	Jak	ale	bez                       Co	z jeho	životního	příběhu	zůstalo	součástí	kolektivní	  podobných	pokusů	uchopování	rozličných	identit                       paměti	v podobě	tradovaných	mýtů?              a kněžských	typů	porozumět	konkrétním	dějinným                          V neposlední	řadě	se	mi	jako	naprosto	zásadní	  jevům	a procesům,	které	se	přede	mnou	vynořovaly?                       jevila	výzva	sledovat	konkrétní	příklady	uchopení	  Stejně	tak	mě	trápil	problém,	že	takřka	okamžitě,	když                       či	„realizace“	kněžského	povolání,	tedy	formy	hledání	  se	mi	zdálo,	že	se	mi	podařilo	pochopit	a vykreslit                       vlastní	role	ve	společnosti,	naplňování	role	kněze	  konkrétní	způsob	realizace	kněžského	povolání,	jenž                       v církvi,	případně	i formy	realizace	konkrétních	  prozrazoval	specifickou	identitu	daného	kněze,	narazil                       pastoračních	úkolů	a cílů.	V této	souvislosti	jsem	  jsem	na	novou	roli,	čin	či	rozhodnutí,	které	na	první                       začal	přemýšlet	nad	tím,	jak	„realizaci“	kněžského	  pohled	dosavadní	porozumění	zásadně	zpochybnilo.                       povolání	utvářela	konfrontace	„kněžské	imaginace“	  Vedlo	mě	to	nakonec	k závěru,	že	s některými	pojmy	je                       s „kněžskou	realitou“,	tedy	jak	se	různé	ideály,	  třeba	zacházet	opravdu	s nadhledem	a nikoli	absolutně,                       plány,	sny,	evangelizační	programy,	obsahy	oficiální	  že	lidský	život	se	do	metodologických	škatulek                       seminární	spirituální	výchovy	či	specifické	formy	  vměstnat	nedá.                                                                           Petr Husák: Cesta do skrytých komnat kněžské „duše“  155","a problem	which	almost	immediately	arose	when	  to	realize	that	perhaps	such	trajectories	in	life	did	not               it	seemed	to	me	that	I had	managed	to	understand	  fit	in	with	superficially	defined	identities	or	clerical               and	describe	a specific	way	of	realizing	the	priestly	  types	(often	attractive	to	the	media),	but	told	us	much               profession,	which	revealed	the	specific	identity	of	  more	about	real	life	than	many	extreme	cases...               the	priest,	and	I came	up	against	a new	role,	action	  In	any	case,	other	intellectual	experiences	soon               or	decision	which	at	first	glance	fundamentally	  apepared	on	the	horizon.	Reports	from	youth	events,               undermined	my	previous	understanding.	It	finally	led	  which	referred	to	the	inspirational	priest	Dominik               me	to	the	conclusion	that	some	concepts	have	to	be	  Pecka,	indicated	a completely	innovative	concept	of               treated	with	a detached	view	rather	than	absolutely,	  the	priesthood	at	the	time,	which	almost	mysteriously               that	human	life	cannot	be	fitted	into	methodological	  culminated	in	spiritually	accompanying	people	in               pigeonholes.                                   communist	jails.	The	research	into	the	biography	of                  However,	this	did	not	mean	that	I had	given	up	on	  Antonín	Ludvík	Stříž	took	me	almost	immediately	to               producing	a basic	typology.	Having	already	mentioned	  the	Stará	Říše	cottage	of	the	publisher	Josef	Florian               the	‘moderate	modernist’	Emanuel	Masák,	I would	  and	gave	me	the	opportunity	to	become	acquainted               add	that	in	his	case	I was	pleased	to	come	across	an	  with	the	unusual	spiritual	accompaniment	carried	out               incredibly	interesting	body	of	correspondence	and	  by	Jakub	Deml.	With	Antonín	Stříž	I experienced	the               journal	entries,	not	only	because	they	confirmed	  transformation	of	a child’s faith	into	that	of	a man’s,               his	committment	to	Catholic	modernism	and	the	  soon	followed	by	the	painful	search	for	a priestly               reform	movement	in	the	Catholic	Church	in	its	more	  vocation,	which	finally	led	to	his	departure	from               moderate	form,	but	above	all	they	allowed	me	to	look	  Stará	Říše.	In	addition,	Stříž’s clerical	work	opened               at	the	struggles	to	reform	the	church	at	the	start	of	  the	door	to	understanding	several	intimate	layers	of               the	20th	century	and	then	again	after	1918.	Thanks	to	  clerical	spirituality	and	witness	the	merciless	struggle               them	I encountered	numerous	other	activists,	writers,	  with	the	powers	of	darkness	over	human	souls.	It               engaged	laymen	and	the	superiors	from	the	seminars	  was	through	Stříž	that	I realized	that	if	a researcher               and	the	Brno	bishopric.	I witnessed	the	censorship	  does	not	take	into	consideration	such	aspects	of	the               of	modernist	periodicals,	meetings	of	the	reformist	  priestly	identity	which	are	steeped	in	mysticism	and               clergy,	the	subsequent	schism	and	the	need	to	come	  the	real-life	spiritual	struggle	with	evil,	then	their               to	terms	with	the	prohibitions	of	the	priesthood	  understanding	of	the	historical	form	of	the	priesthood               assembly.	Emanuel	Masák,	his	journal	and	his	clerical	  will	merely	be	a superficial	description	of	pastoral               work	in	general	became	an	invaluable	guide	in	my	  activities	or	analyses	of	the	priests’	literary	creations.               search	for	answers	to	the	question	of	where	the	  It	is	doubtful	that	I would	have	seen	such	aspects               reform	ideals	split	in	the	1920s	and	1930s	and	why	  of	a priest’s identity	so	intimately	had	it	not	been	for               there	were	priests	who	had	been	enthusiastic	about	  the	biographical	approach.	On	the	other	hand,	for               them	but	did	not	leave	the	church	after	1920.	I began	  a number	of	smaller	issues	concerning	the	everyday                 156   Petr Husák: A journey to the hidden chambers of the priestly ‘soul’","To	ovšem	neznamenalo,	že	bych	na	základní	     v komunistických	žalářích.	Studium	biografie                       typologizování	rezignoval.	Když	už	jsem	zmínil	  Antonína	Ludvíka	Stříže	mě	zase	takřka                       „umírněného	modernistu“	Emanuela	Masáka,	doplnil	  bezprostředně	uvádělo	do	staroříšské	chalupy                       bych,	že	právě	v jeho	případě	se	mi	do	rukou	  vydavatele	Josefa	Floriana	a dávalo	mi	kupříkladu                       dostal	nesmírně	zajímavý	korpus	korespondencí	  možnost	poznávat	nestandardní	duchovní                       a deníkových	záznamů,	jež	mě	potěšily	nejen	tím,	  doprovázení	v podání	Jakuba	Demla.	S Antonínem                       že	potvrzovaly	jeho	zaujetí	Katolickou	modernou	  Střížem	jsem	prožíval	přerod	dětské	víry	ve	víru                       a reformním	hnutím	v katolické	církvi	v jeho	  dospělého	muže	a brzy	i bolestné	hledání	kněžského                       umírněné	podobě,	ale	navíc	mi	dovolily	vstupovat	do	  povolání,	které	nakonec	vyústilo	v odchod	ze                       zápasů	o reformu	církve	na	počátku	20.	století	a pak	  Staré	Říše.	Střížovo	kněžské	působení	mně	navíc                       znovu	po	roce	1918.	Díky	nim	jsem	se	setkával	s celou	  umožnilo	otevřít	bránu	k poznávání	mnoha                       řadou	dalších	aktivistů,	spisovatelů,	angažovaných	  intimních	vrstev	kněžské	spirituality	a vstoupit	do                       laiků,	s představenými	semináře	i brněnského	  prostoru	nemilosrdného	zápasu	s mocnostmi	temnot                       biskupství.	Prožíval	jsem	cenzorské	zásahy	do	  o svěřené	lidské	duše.	Díky	Střížovi	jsem	pochopil,	že                       modernistických	periodik,	schůze	reformního	   pokud	jako	badatel	nevezmu	v úvahu	i takové	obsahy                       kněžstva,	následný	rozkol	i nutnost	vyrovnávat	  kněžské	identity,	které	se	sytí	mystikou	a reálně                       se	se	zákazy	kněžského	sněmování.	Emanuel	     zažívaným	duchovním	soubojem	se	zlem,	zůstane                       Masák,	jeho	deník	a vlastně	celé	kněžské	působení	  z uchopení	dané	historické	podoby	kněžského                       se	mi	staly	neocenitelným	průvodcem	v hledání	  povolání	jen	povrchní	popis	pastoračních	aktivit	či                       odpovědi	na	otázku,	kam	se	poděly	reformní	ideály	  analýzy	literární	tvorby	kněží.	A to	by	bylo	velmi                       ve	dvacátých	a třicátých	letech	a jak	s nimi	mohli	  málo.                       nakládat	kněží,	kteří	se	pro	ně	nadchli,	ale	po	roce	  Bez	biograficky	zaměřeného	přístupu	bych                       1920	z církve	neodešli.	Začal	jsem	si	uvědomovat,	  možná	podobná	zákoutí	kněžské	identity	nedovedl                       že	možná	taková	životní	trajektorie	na	první	  nahlédnout	tak	zblízka.	Na	druhou	stranu	u několika                       pohled	nezapadá	do	povrchně	definovaných	(často	  problematik,	které	se	týkaly	zejména	každodennosti                       mediálně	atraktivních)	identit	či	kněžských	typů,	ale	  kněžského	života,	vztahů	mezi	kněžími	a věřícími                       o reálném	životě	vypovídá	mnohem	víc	než	leckteré	  či	proměn	motivací,	jež	provázely	rozhodnutí	pro                       extrémní	případy…                              kněžské	povolání,	a v neposlední	řadě	i kontextu                          A nakonec	na	sebe	nenechaly	dlouho	čekat	   reformního	hnutí	po	roce	1918,	na	mě	vtíravě                       ani	další	intelektuální	zážitky.	Reportáže	    doléhala	otázka,	zda	jsem	potenciál	uvedených                       z mládežnických	akcí,	jež	referovaly	o inspirativním	  témat	dostatečně	využil,	zda	jsem	se	přece	jen                       knězi	Dominiku	Peckovi,	naznačovaly	dobově	    neměl	více	spolehnout	i na	další	metody	a přístupy,                       naprosto	novátorské	pojetí	kněžství,	které	    ať	už	v úvahu	přicházely	dějiny	každodennosti,                       skoro	tajemně	vyvrcholilo	provázením	bližních	  diskursivní	analýza	či	generační	metoda.	Nakonec                                                                           Petr Husák: Cesta do skrytých komnat kněžské „duše“  157","nature	of	a priest’s life,	the	relationship	between	  undoubtedly	enjoyed	social	prestige	in	the	middle               priests	and	the	faithful	and	the	transformations	in	  of	the	19th	century,	but	which	over	time	became               motives	which	accompanied	the	decision	to	become	  a welcome	target	of	criticism	for	some	and	a symbol               a priest,	and	finally	the	context	of	the	reformist	  of	backwardness	and	reaction,	though	for	others               movement	after	1918,	the	question	intrusively	popped	  it	remained	a symbol	of	eternal	order,	legitimate               up	as	to	whether	I had	made	sufficient	use	of	the	  authority,	authentic	service	and	even	martyrdom.	In               potential	of	these	themes,	whether	I might	have	made	  any	case,	throughout	the	20th	century	the	priestly               more	use	of	other	methods	and	approaches,	such	as	  vocation	remained	a provocative	sign,	whose               the	history	of	the	everyday,	discourse	analysis	or	the	  representatives	continued	to	display	phenomena               generational	method.	In	the	end,	though,	I became	  that	were	still	remarkably	vital	even	in	the	conflict               convinced	that	this	would	have	damaged	the	resulting	  with	modernism	–	for	example,	the	experience	of               text.	However,	I did	use	these	methods	when	it	seemed	  encountering	transcendental	reality.	Even	in	the               appropriate,	though	the	main	methodological	pillar	  20th	century,	priestly	identity	did	not	lose	its	sacral,               of	the	work	remained	a biographical	approach	which	  spiritual	or	directly	mystical	content,	without	which               decided	the	final	form	of	the	text.            it	would	in	fact	be	unthinkable.	It	was	precisely	this                  This	could	probably	be	labelled	a ‘comparative	  which	I wanted	to	examine,	as	can	be	seen	in	the               biographical’	approach	because	I tried	wherever	  dissertation	title	(and	the	forthcoming	publication,	if               possible	to	look	at	a particular	issue	through	three	  all	goes	according	to	plan),	paraphrasing	the	words               biographical	perspectives	at	once.	And	even	where	it	  of	Léon	Bloy:	When they spread their arms, they touch               was	impossible	to	do	this,	the	individual	stories	served	  the darkness. Transformations in priestly identity within               to	illuminate	the	others,	and	it	is	perhaps	possible	  Czech Catholicism in the 19th and 20th centuries.3               to	see	the	resulting	text	as	an	attempt	to	confirm	the               thesis	that	transformations	to	the	identity	of	Catholic	  3   Husák, Petr: Když rozpínají ruce, dotýkají se temnot. Proměny               priests	in	the	modern	age	represents	a relevant	  kněžské identity v prostředí českého katolicismu v 19. a 20.                                                                století [When they spread their arms, they touch the darkness.               theme	in	historiography	and	at	the	same	time	an	  Transformations in priestly identity within Czech Catholicism in               eventful	story	about	a section	of	society	which	still	  the 19th and 20th centuries]. PhD thesis. Brno 2020.                              158   Petr Husák: A journey to the hidden chambers of the priestly ‘soul’","jsem	ale	nabyl	přesvědčení,	že	výsledný	text	by	se	  věčného	řádu,	legitimní	autority,	autentické	služby                       tím	spíše	rozbil.	Kde	to	bylo	ku	prospěchu	věci,	tam	  nebo	i mučednictví.	Každopádně	i po	celé	20.	století                       jsem	se	zmíněnými	metodami	inspiroval	a pracoval	  zůstalo	kněžské	povolání	provokativním	znamením,                       s nimi,	metodologickým	pilířem	práce	ale	zůstal	  jehož	reprezentanti	nepřestali	být	nositeli	jevů,	které                       přístup	biografický,	který	rozhodl	o konečné	podobě	  se	i ve	střetu	s modernou	ukázaly	jako	nečekaně                       textu.                                         vitální.	Mám	na	mysli	kupříkladu	zážitek	setkání                          Asi	by	se	tento	přístup	dal	nazvat	jako	    s transcendentní	skutečností.	Kněžská	identita	tak                       „srovnávací	biografie“,	protože	všude,	kde	to	jen	bylo	  ani	ve	20.	století	nepřišla	o své	sakrální,	spirituální                       možné,	jsem	pojednával	dané	problematiky	skrze	  či	přímo	mystické	obsahy,	bez	nichž	by	vlastně                       trojí	biografickou	perspektivu	souběžně.	A i tam,	  ani	nebyla	myslitelná.	Právě	jim	jsem	se	snažil                       kde	to	možné	nebylo,	slouží	jednotlivé	příběhy	  důkladně	věnovat,	jak	již	ostatně	napovídá	název                       k nasvícení	těch	dalších,	přičemž	na	výsledný	  disertační	práce	(a připravované	publikace,	pokud                       text	snad	lze	mimo	jiné	nahlížet	i jako	na	pokus	  vše	půjde	podle	plánu)	parafrázující	citát	z díla                       o potvrzení	teze,	že	problematika	proměn	identity	  Léona	Bloye:	Když rozpínají ruce, dotýkají se temnot.                       katolických	kněží	v moderní	době	představuje	  Proměny kněžské identity v prostředí českého katolicismu                       relevantní	téma	historické	vědy	a zároveň	pohnutý	  v 19. a 20. století.3                       příběh	společenského	stavu,	který	se	ještě	v polovině                       19.	století	těšil	nezpochybnitelné	společenské                       prestiži,	s postupujícím	časem	se	ale	nakonec	stal	  3    Husák, Petr: Když rozpínají ruce, dotýkají se temnot.                       pro	některé	vítaným	terčem	kritiky,	symbolem	    Proměny kněžské identity v prostředí českého katolicismu                                                                        v 19. a 20. století. Disertační práce. Brno 2020.                       zpátečnictví	a reakce,	pro	jiné	zase	symbolem                                                                                                Petr Husák: Cesta do skrytých komnat kněžské „duše“  159","","DANIELA KOLENOVSKÁ                         Cesty mimo mapu                           Journeys off the map                                               Daniela Kolenovská (*1976) lectures	on	Russian	and	Soviet	history	  Mgr. Daniela Kolenovská, Ph.D. (*1976) působí	na	Katedře	ruských                       and	its	Russian	philosophical	interpretation	at	the	Department	  a východoevropských	studií	Institutu	mezinárodních	studií                       of	Russian	and	East	European	Studies	at	the	Institute	of	  Fakulty	sociálních	věd	Univerzity	Karlovy,	kde	přednáší	o ruských                       International	Studies	of	Charles	University’s Faculty	of	Social	  i sovětských	dějinách	a jejich	ruské	filozofické	intepretaci.                       Sciences.	She	specializes	in	Stalinism	and	within	this	context	  Odborně	se	věnuje	stalinismu	a v tomto	kontextu	se	soustřeďuje                       focuses	on	research	into	Belarusian	anti-Soviet	emigration.	  na	výzkum	běloruské	antisovětské	emigrace.	Vedle	toho	se                       Her	interests	also	include	Moscow’s foreign	policy	with	a focus	  zabývá	zahraniční	politikou	Moskvy,	zaměřuje	se	na	její	působení                       on	its	impact	on	Czechoslovakia	and	its	relationship	with	the	  na Československo	a jeho	poměr	k tzv.	Globálnímu	jihu,	zejména                       Global	South,	in	particular	China.	She	has	published	a number	  lidové	Číně.	Na	daná	témata	publikovala	řadu	studií	v češtině,                       of	studies	on	these	themes	in	Czech,	English	and	Russian.	She	  angličtině	a ruštině.	Je	spoluautorkou	knih	Zrod velmoci. Sovětský                       has	co-written	the	books	The Birth of a Superpower. The Soviet   svaz 1917–1945	(s M.	Reimanem,	B.	Literou	a K. Svobodou	2013);                       Union 1917–1945	(with	M.	Reiman,	B.	Litera	and	K.	Svoboda,	in	  Běloruská emigrace v meziválečném Československu	(s M. Plavcem                       Czech,	2013);	Belarusian Émigrés in Interwar Czechoslovakia	(with	  2017)	a Cesty do utopie. Sovětské Rusko ve svědectvích meziválečných                       M. Plavec,	in	Czech,	2017)	and	Travelling to Utopia. Soviet Russia   československých intelektuálů (s K.	Šimovou	a M.	Drápalou	2017).                       in the Testimonies of Interwar Czechoslovak Intellectuals	(with                       K. Šimová	and	M.	Drápala,	in	Czech,	2017).                                                                                                               161","If	at	the	end	of	the	20th	century	you	wanted	to	know	  When	it	came	to	Soviet	history,	the	main	tone	to	the               whether	Moscow	or	the	authentic	extreme	left	had	  research	was	set	by	the	widening	of	access	to	the               been	more	powerful	in	postwar	Central	Europe,	you	  archive	of	the	former	power	centre	of	the	Soviet	state,               had	to	go	to	Russia.	The	promising	partial	opening	of	  the	All-Union	Communist	Party,	today’s Russian	State               the	Soviet	archives	began	a trend	and	researchers	let	  Archive	of	Socio-Political	History.	It	allowed	historians               themselves	be	seduced	by	the	vision	of	uncovering	  to	work	primarily	with	documents	collected	by	the               the	secrets	of	Bolshevism’s success.	The	symbolic	  Communist	Party	and	the	international	headquarters               representation	of	this	vision	was	an	imaginary	map	of	  of	the	communist	movement,	the	Communist               the	blank spaces in	Soviet	history.            International.	The	completion	of	the	imaginary	map                  The	popular	and	public-friendly	concept	of	an	  of	the	Soviet	past	therefore	came	up	against	the               imperfect	map	had	many	important	social	roles.	It	  almost	insurmountable	barrier	of	Bolshevik	thinking               ensured	the	smooth	transfer	of	Soviet	and	post-Soviet	  and,	with	some	exceptions,	was	limited	by	political               historiography	from	Lenin’s theses	without	upsetting	  history.	Naturally,	Russian	state	interests	and	archival               the	basic	historical	consciousness	of	society.	The	  law	prevented	publicizing	the	most	recent	archive               partially	blank	map	also	convincingly	replaced	the	  collections,	including	material	pertaining	to	the	Soviet               previous	plans	of	work,	it	set	out	the	preceding	centres	  state	security	(KGB).	In	addition,	the	most	important               of	experience	and	borders	of	memory,	providing	  documents	were	kept	in	the	usually	inaccessible               a chronologically	organized	structure	of	research.	  Archive	of	the	President	of	the	Russian	Federation.               Historians	were	not	criticized	for	their	previous	  The	documents	were	hastily	published	in	voluminous               work	but	were	urged	to	complete	the	map	using	the	  collections,	often	with	the	minimum	effort	to	properly               previously	inaccessible	documents.	They	were	thus	  analyse	the	historical	sources,	verify	their	contents               supposed	to	arrive	at	an	objectively	verifiable	goal	  against	other	collections,	or	compare	them	with               from	which	there	would	be	no	return	to	ideological	  international	archive	collections.	Only	in	the	case               theses.	Few	people	questioned	the	credibility	of	  of	a few	exceptional	individuals	did	this	feverish               this	geographically	bound	social	science,	which	had	  diligence	result	in	complex	interpretations.1               succumbed	to	the	notion	that	it	could	capture	social	  To	find	my	way	about	the	archive	collections,               dynamics	using	(at	most)	a three-dimensional	format.	It	  overcome	the	mistrust	of	Russian	archivists	and               appeared	that	positivism	had	never	been	overcome;	as	  identify	over	a short	period	of	time	something	vital               it	was	only	where	the	long-term	abudance	of	historical               sources	had	permitted	philosophical	orgies	that	shifted               historical	methodology	to	subtieties	which	had	little	in	  1   E.g. Volokitina, T. V. – Murashko, G. P. – Noskova, A. F. –                                                                Pokivailova, T. A.: Moskva i Vostochnaya Evropa. Stanovleniye               common	with	real	events	behind	the	Iron	courtain.	The	  politicheskikh rezhimov sovyetskogo tipa (1949–1953): Ocherki               laboratory	Soviet	history	seemed	to	dry	up	around	the	  istorii [Moscow and Eastern Europe. The formation of Political                                                                Regimes of the Soviet Type (1949–1953): Essays on History].               documents	stressing	or	refuting	Soviet guilt.    Moscow 2002.                162   Daniela Kolenovská: Journeys off the map","Kdo	chtěl	na	konci	20.	století	vědět,	jestli	byla	  Hlavní	tón	výzkumu	udával,	pokud	šlo	o sovětské                       v poválečné	střední	Evropě	silnější	ruka	Moskvy	nebo	  dějiny,	nejšíře	zpřístupněný	archiv	dřívější	mocenské                       autentická	extrémní	levice,	musel	do	Ruska.	Slibné	  osy	sovětského	státu	Všesvazové	komunistické                       otevření	části	sovětských	archivů	tehdy	diktovalo	  strany,	dnešní	Ruský	státní	archiv	sociálně-politické                       trend	a vědci	se	nechávali	okouzlit	vidinou,	že	  historie.	Historikům	umožňoval	pracovat	primárně                       odhalí	tajemství	úspěchu	bolševismu.	Symbolickým	  s dokumenty	shromážděnými	komunistickou                       ztvárněním	téhle	vize	se	stala	imaginární	mapa	bílých   stranou	a mezinárodní	centrálou	komunistického                       míst	sovětských	dějin.	                        hnutí,	Komunistickou	internacionálou.	Doplňování                          Populární	a veřejnosti	přístupný	koncept	pouze	  imaginární	mapy	sovětské	minulosti	tak	naráželo	na                       nedokonalé	mapy	sehrál	mnoho	podstatných	      relativně	obtížně	překonatelnou	bariéru	bolševického                       sociálních	rolí.	Zajistil	plynulý	odchod	sovětské	  uvažování	a až	na	výjimky	se	limitovalo	politickými                       a postsovětské	historiografie	od	leninských	tezí,	  dějinami.	Existoval	tu	ovšem	ruský	státní	zájem                       aniž	byla	rozrušena	podstata	dějinného	vědomí	  a archivní	zákon,	které	chránily	novější	archivní                       společnosti.	Částečně	slepá	mapa	také	přesvědčivě	  fondy	včetně	materiálů	někdejší	Sovětské	státní                       nahradila	dosavadní	plán,	zafixovala	zažitá	   bezpečnosti	(KGB).	Klíčové	složky	byly	mimo                       centra	a hranice	paměti	a poskytla	chronologicky	  toho	shromážděny	v běžně	nedostupném	Archivu                       organizovanou	strukturu	výzkumu.	Historiky	za	  prezidenta	Ruské	federace.	Dokumenty	byly	překotně                       předchozí	práce	nekritizovala,	ale	zaměstnávala	  publikovány	v obsáhlých	sbírkách,	často	s minimální                       k tomu,	aby	za	značného	úsilí	mapu	doplnili	   snahou	o skutečnou	analýzu	historického	pramene,                       studiem	dříve	jim	nepřístupných	dokumentů.	Měli	  ověření	jeho	obsahu	v jiných	sbírkách	nebo	dokonce                       tak	dosáhnout	objektivně	ověřeného	cíle,	odkud	  konfrontaci	se	zahraničními	archivními	sbírkami.                       už	nebude	návratu	k ideologickým	tezím.	Málokdo	  Pouze	v případě	výjimečných	individualit	dospěla	tato                       zpochybňoval	důvěryhodnost	takto	geograficky	  horečná	pracovitost	ke	skutečné	interpretaci.1                       svázané	společenské	vědy,	která	podlehla	představě,	  Vyznat	se	ve	vývoji	archivních	sbírek,	překonat                       že	jí	k postižení	sociální	dynamiky	stačí	maximálně	  nedůvěru	ruských	archivářů	a identifikovat	během                       trojrozměrný	formát.	Zdálo	se,	že	pozitivismus	nebyl	  krátké	doby	v množství	opisů	fondů	ty	složky                       nikdy	překonán;	že	snad	jen	tam,	kde	dlouhodobý	  dokumentů,	které	by	mi	umožnily	zjistit	něco                       dostatek	historických	pramenů	dovoloval	filozofické	  skutečně	podstatného	o československo-sovětských                       orgie,	se	historická	metodologie	posunula	     vztazích,	byl	nedosažitelný	ideál.	Konzultovala                       k jemnostem,	které	se	skutečným	děním	tady	u nás,                       za	železnou	oponou,	neměly	zase	tolik	společného.                       Historikova	tvorba	jako	by	se	ve	věci	sovětských	  1   Např. Volokitina, T. V. – Muraško, G. P. – Noskova, A. F. –                       dějin	seschla	kolem	dokumentů	zpřesňujících	či	  Pokivajlova, T. A.: Moskva i Vostočnaja Jevropa. Stanovlenije                                                                        političeskich režimov sovětskogo tipa (1949–1953): Očerki istorii.                       vyvracejících	sovětskou	vinu.                    Moskva 2002.                                                                                   Daniela Kolenovská: Cesty mimo mapu  163","documents	about	Czech	–	Soviet	relations	amongst	  regarding	the	crises	of	Czechoslovak	politics	in               a vast	number	of	collections	proved	to	be	a pipe	  relation	to	the	international	situations	in	1938,	1948,               dream.	Therefore,	I consulted	with	the	leading	Russian	  1968,	1989	and	1993.	This	reinforced	the	image	of               experts	on	the	Czech	and	Central	European	history	  a Slavonic	state	which	was	incapable	of	long-term               which	could	still	be	accessed	within	a crumbling	  stability.	It	did	not	question	Czechoslovakia,	but	it	did               institutional	system	which	had	once	provided	  reserve	the	decision	on	its	sovereignty	to	the	great               overestimated	opportunities	for	academic	cooperation	  powers.	Only	a few	cultural	historians	who	admired               between	the	states	of	the	communist	bloc.	During	  Jaroslav	Hašek	and	who	saw	a similar	resilience	in               my	first	research	stay	at	Moscow	State	University	  the	strategies	of	the	generation	of	Czechs	and	Slovaks               I read	every	recent	Russian	academic	publication	on	  affected	by	the	Soviet	occupation	after	1968,	felt               Czechoslovak	history	after	1945.	Besides,	I studied	  that	this	did	not	go	far	enough.	Therefore,	they	went               any	Soviet	or	Russian	printed	text	on	the	topic	that	  outside	of	the	political	map	to	the	uncertainty	of               I could	get	in	the	famous	Istorichka,	Russian	central	  everyday	Czech	hopes	and	worries.3               historical	library.	I was	interested	primarily	in	how	  One	section	of	Yezhov’s archive	collection	allowed               the	unveiling	of	the	archive’s secrets	had	changed	  me	to	escape	from	the	intense	boredom	of	endlessly               the	Russian	interpretation	of	Czechoslovak	history.	  repeated	phrases	from	party	archive	documents	to               When	examining	the	development	of	Czechoslovakia,	  culture	as	well.	For	once	the	archivists	were	pleased               both	Soviet	and	Russian	historiography	emphasized	  with	my	choice	as	it	was	in	no	way	harmful	to	the               political	history	and	the	history	of	international	  Russian	state	and	could	be	happily	passed	on	even               relations.	The	fundamental	difference	lay	in	the	  to	a researcher	from	a NATO	country.	Sitting	in	the               disappearance	of	quotations	from	communist	leaders	  unheated	study	of	the	Russian	Archive	of	Socio-               and	the	rejection	of	Marxism-Leninism,	both	as	the	  Political	History	I was	astounded	as,	hands	like	ice,               only	basis	for	social	research,	and	in	the	vast	majority	  I leafed	through	the	records	on	the	French	writer               of	cases,	as	a valid	theory	in	itself.	In	its	place,	Russian	  André	Gide’s visit	to	the	Soviet	Union	in	1936.	The               historians	attempted	a formative	or,	following	Samuel	  Yezhov’s file	was	characterized	by	the	bad-tempered               Huntington,2	a civilization-based	approach	to	their	  attempt	to	discover	why	the	Soviet	and	French               own	history,	and	in	this	respect	viewed	Czech	and	  communists	had	lost	control	of	Gide,	who	went	on	to               Slovak	society	as	relatively	close,	though	clearly	  publish	the	critical	Return from the USSR.4	Day	after               external	entities	subject	to	different	developments.	  day	they	followed	the	writer’s movements	during               The	corresponding	blank	spaces	on	the	peculiar	map               of	Soviet	history	thus	disappeared,	in	particular                                                              3   Sherlaimova, S. A.: Literatura „Prazhskoi vesny“: Do i posle                                                                [Literature of the Prague Spring: Before and After].                                                                Moscow 2002.               2   Huntington, Samuel P.: The Clash of Civilizations and the                  Remaking of World Order. New York 1996.    4    Gide, André: Retour de l‘U.R.S.S. Paris 1936.                164   Daniela Kolenovská: Journeys off the map","jsem	proto	s předními	ruskými	odborníky	na	české	  Československo	nezpochybňoval,	rezervoval	ale                       a středoevropské	dějiny,	které	ještě	bylo	možné	  možnosti	materializace	jeho	státní	suverenity	vůli                       zachytit	v rozpadající	se	institucionální	soustavě	dříve	  velmocí.	Pouze	několika	historikům	kultury,	kteří                       poskytující	předimenzované	zázemí	pro	vědeckou	  obdivovali	Jaroslava	Haška	a spatřovali	i v životní                       spolupráci	států	socialistického	bloku.	Během	  strategii	československé	generace	postižené	sovětskou                       prvního	studijního	pobytu	na	Moskevské	státní	  okupací	po roce	1968	podobnou	odolnost	v udržování                       univerzitě	jsem	kromě	aktuální	produkce	ruských	  podstatných	lidských	hodnot,	se	to	nezdálo	dost.                       akademických	ústavů	přečetla	každou	sovětskou	  Vykročili	proto	mimo	mapu,	do	nejistoty	politikou                       nebo	ruskou	odbornou	publikaci	o československých	  nerýsovaných	priorit	každodenních	obav	a nadějí                       dějinách	po	roce	1945	uloženou	v Istoričce,	vyhlášené	  české	veřejnosti.3                       ruské	centrální	knihovně	pro	historiky.	Zajímalo	  Jedna	ze	složek	Ježovova	archivního	fondu                       mne	nejprve,	jak	otevřené	archivní	tajemství	  umožnila	vyklouznout	z úmorné	nudy	donekonečna                       proměnilo	ruskou	interpretaci	československých	  se	ve stranických	archivních	dokumentech	opakujících                       dějin.	Základní	shoda	mezi	zájmem	sovětské	a ruské	  floskulí	skrze	kulturu	i mně.	Pro	jednou	ji	archiváři                       historiografie	o československý	vývoj	panovala	  vyhodnotili	jako	správně	objednanou	a pro	ruský	stát                       v dominantní	orientaci	na	politické	dějiny	a dějiny	  nijak	nebezpečnou	dokumentaci,	která	mohla	být	bez                       mezinárodních	vztahů.	Základní	rozdíl	spočíval	ve	  obav	předložena	i badatelce	ze	země	Severoatlantické                       zmizení	citátů	komunistických	předáků	a odmítnutí	  aliance.	Užasle	jsem	pak	zmrzlýma	rukama	listovala                       marxismu-leninismu	nejen	jako	jediné	základny	  v nevytopené	studovně	Ruského	archivu	sociálně-                       společenského	výzkumu,	ale	v naprosté	většině	  politické	historie	záznamy	o návštěvě	francouzského                       i jako	platné	teorie	vůbec.	Ruští	historici	namísto	  spisovatele	Andrého	Gida	v Sovětském	svazu	v roce                       toho	uvažovali	o formativním	nebo	se	Samuelem	  1936.	Ježovovy	dokumenty	charakterizovala	popudlivá                       Huntingtonem2	civilizačním	přístupu	k vlastním	  snaha	zjistit,	proč	se	Gide	vymkl	kontrole	sovětských                       dějinám	a v tomto	duchu	chápali	českou	a slovenskou	  i francouzských	komunistů	a publikoval	kritický                       společnost	jako	relativně	blízké	ovšem	zřetelně	vnější	  Návrat ze Sovětského svazu.4	Den	po	dni	sledovaly                       entity,	které	podléhají	jinému	vývoji.	Odpovídající	bílá	  pohyb	spisovatele	během	jeho	sovětského	pobytu                       místa	na	podivné	mapě	sovětských	dějin	tak	mizela,	  a analyzovaly	jeho	veřejná	vystoupení.	V závěru                       zejména	pokud	šlo	o krize	československé	politiky	  trpce	konstatovaly,	že	Gidovy	antisovětské	názory                       ve	vztahu	k mezinárodní	situaci	v letech	1938,	1948,	  se	projevily	teprve	po	jeho	návratu	do	Francie                       1968,	1989	a 1993.	Přetrvával	tak	obraz	slovanského                       státu	neschopného	dlouhodobě	stabilní	existence.                                                                      3   Šerlaimova, Svetlana Alexandrovna: Litěratura „Pražskoj vesny“:                                                                        Do i posle. Moskva, ISB RAN 2002.                       2   Huntington, Samuel P.: The Clash of Civilizations and the                          Remaking of World Order. New York 1996.     4   Gide, André: Retour de l’U.R.S.S. Paris 1936.                                                                                   Daniela Kolenovská: Cesty mimo mapu  165","his	stay	in	the	Soviet	Union	and	analysed	his	public	  at	world	socialist	revolution.	The	main	drawback	to               appearances.	In	the	conclusion	they	tersely	stated	that	  this	approach	was	that	it	overlooked	the	reality	that               Gide’s anti-Soviet	views	only	came	to	light	upon	his	  Bolshevism	anchored	in	one	country	and	that	the               return	to	France	and	the	blame	for	such	an	about-turn	  country	needed	to	come	out	of	international	isolation.               could	only	be	laid	at	the	door	of	those	who	had	invited	  Therefore,	I decided	to	describe	how	informal	Soviet               Gide	to	the	USSR.                              international-political	instruments	were	used	within                  The	accusations	from	the	Commissariat	for	  the	context	of	Soviet	policy	in	general.	The	obvious               Internal	Affairs	were	levelled	against	organizations	  choice	was	the	period	of	high	tension	between	1933               which	usually	only	appeared	briefly	in	the	usual	  and	1939.	As	a result	of	Hitler’s rise	to	power	the               Soviet	party	documents	or	in	the	post-Soviet	editions	  Soviet	Union	unexpectedly	lost	its	traditional	ally               of	documents.	Gradually	they	opened	up	before	me	  in	Germany	and	tried	to	find	new	partners,	only	to               a whole	network	of	Soviet	state,	party	and	formally	  suddenly	team	up	with	Hitler	as	the	German	head.               independent	social,	cultural-scientific,	educational	  During	seven	years,	this	Soviet	volte-face	mobilized               and	tourist	organizations	which	from	the	1920s	  and	revealed	the	influence	of	all	the	instruments               acquired	leading	personalities	from	the	West	for	  which	Bolshevik	Moscow	had	built	up.	Applying	these               Soviet	goals.	This	was	not	some	primitive	form	of	  on	the	global	wave	of	anti-fascism	–	although	still               propaganda	but	the	sophisticated	communication	  considered	an	unreliable	partner	by	the	European               skills	of	Leon	Trotsky’s highly	educated	sister	Olga	  great	powers	–	the	Soviet	Union	grasped	the               Kameneva	or	the	ambassador	for	Soviet	literature	in	  opportunity	to	become	a superpower.               France,	Ilya	Ehrenburg;	this	involved	the	sensitive	  The	inexhaustible	number	and	variety	of	pro-               recognition	of	western	pro-Soviet	associations,	  Soviet	pronouncements	in	interwar	Europe	led	me               invitations	to	address	enthusiastic	Soviet	workers,	  to	focus	on	France	and	Great	Britain,	which	Moscow               and	offers	to	translate	books	for	the	mass	Soviet	  considered	to	be	the	only	countries	that	could               market.	The	hosts	would	also	provide	all	manner	of	  make	up	for	the	loss	of	their	alliance	with	Germany.               assistance	to	anyone	wanting	to	visit	a country	which	  I followed	the	changes	in	Soviet	attitudes	towards               most	people	in	the	West	saw	as	an	inscrutable	sphinx.	  the	more	fertile	French	ground	and	the	British	Isles’               And	this	subtle	network	also	offered	publications	for	  more	guarded	view	of	communism.	I then	presented               travellers	and	readers	who	were	willing	to	accept	  an	index	of	Soviet	legal	and	illegal	tactics	using               Soviet	promotional	materials	and	testify	against	all	of	  a structural	analysis.	I evaluated	the	roles	of	different               the	emigres	and	anti-Soviet	critics	by	accentuating	the	  French	and	British	organizations	and	pro-Soviet               positive	values	and	successes	of	the	Soviet	system.  campaigns	and	connected	them	through	personnel,                  Why	go	to	all	of	that	trouble?	Traditionally,	Soviet	  finance	or	organization	to	three	types	of	Soviet               campaigns	were	seen	as	the	culmination	of	Bolshevik	  institutions:	state,	party	and	international.	In	the               propaganda	aimed	at	overthrowing	governments	and	  context	of	international	developments	a structural                 166   Daniela Kolenovská: Journeys off the map","a vinit	z takového	zvratu	je	proto	možné	jen	ty,	kdo	  reálného	zakotvení	bolševismu	v jednom	státě                       zodpovídali	za	Gidovo	pozvání	do	Sovětského	svazu.  a potřeba	tohoto	státu	vystoupit	z mezinárodní                          Výtky	komisariátu	pro	vnitřní	záležitosti	  izolace.	Rozhodla	jsem	se	proto	popsat,	jak	se	sovětské                       směřovaly	proti	organizacím,	které	se	běžně	   neformální	zahraničněpolitické	nástroje	uplatňovaly                       v sovětských	stranických	dokumentech	ani	      v kontextu	celé	sovětské	politiky.	Volba	přirozeně                       v postsovětských	edicích	dokumentů	mapujících	  padla	na	vypjaté	období	let	1933	až	1939.	Sovětský	svaz                       rozhodování	vrcholných	sovětských	politiků	    tehdy	náhle	ztratil	v důsledku Hitlerova	mocenského                       neobjevovaly	jinak	než	ve	zkratce.	Postupně	se	  vzestupu	tradičního	spojence	Německo	a pokusil                       přede	mnou	otevírala	celá	síť	sovětských	státních,	  se	nalézt	nové	partnery,	aby	se	vzápětí	raději	spojil                       stranických	a formálně	nezávislých	společenských,	  s Hitlerem	v čele	Německa.	Tento	sovětský	veletoč                       kulturních,	vědeckých,	osvětových	a turistických	  mobilizoval	během	sedmi	let	veškeré	nástroje,	které                       organizací,	které	na	Západě	získávaly	od	druhé	  bolševická	Moskva	v zahraničí	do	té	doby	vybudovala,                       dekády	20.	století	špičkové	osobnosti	pro	sovětské	  a odhalil	jejich	vliv.	Sovětský	svaz	v důsledku                       cíle.	Nejednalo	se	o známou	primitivní	propagandu,	  jejich	nasazení	–	ač	evropskými	velmocemi	nadále                       ale	o kultivovanou	komunikaci	vysoce	vzdělané	  považován	za	nespolehlivého	partnera	–	získal                       sestry	Lva	Trockého	Olgy	Kameněvové	nebo	vyslance	  na	světové	vlně	antifašismu	supervelmocenskou                       sovětské	literatury	ve	Francii	Ilji	Erenburga;	o citlivě	  perspektivu.                       dávkované	uznání	západních	prosovětských	spolků	  Nepřeberné	množství	a všestranná	variabilita                       nebo	o výzvy	k přednáškám	nadšeným	sovětským	  prosovětských	projevů	v tehdejší	Evropě	mě	přiměly                       pracujícím	a nabídky	na	překlady	děl	pro	rozsáhlý	  soustředit	pozornost	na	Francii	a Velkou	Británii,                       sovětský	trh.	Šlo	také	o příležitosti	osobně	a se	vší	  které	jediné	mohly	podle	Moskvy	dostatečně                       představitelnou	asistencí	hostitelů	poznat	zemi,	která	  kompenzovat	ztrátu	jejího	spojenectví	s Německem.                       na	většinu	soudobých	obyvatel	Západu	působila	jako	  Zároveň	jsem	jejich	prostřednictvím	mohla	sledovat                       nečitelná	sfinga.	A konečně	tato	jemná	síť	zahrnovala	  proměnu	sovětských	aktivit	mezi	vstřícným                       i publikační	stimuly	k tomu,	aby	cestovatelé	i čtenáři	  francouzským	prostředím	a vůči	komunismu                       ochotní	akceptovat	sovětské	propagační	materiály	  zdrženlivými	Britskými	ostrovy.	Rejstřík	sovětských                       svědčili	proti	všem	emigrantům	a antisovětským	  legálních	i ilegálních	taktik	a kampaní	jsem	pak                       kritikům	o pozitivních	hodnotách	a úspěších	   představila	skrze	strukturální	analýzu.	Vyhodnotila                       sovětského	systému.                            jsem	role	jednotlivých	francouzských	a britských                          Proč	všechna	tato	snaha?	Tradičně	byly	sovětské	  organizací	a prosovětských	kampaní,	a spojila                       kampaně	vysvětlovány	jako	vrcholné	projevy	    jsem	je	personálně,	finančně	nebo	organizačně                       bolševické	propagandy	usilující	o mocenský	    se	sovětskými	institucemi	tří	typů:	státními,                       zvrat,	o světovou	socialistickou	revoluci.	Klíčovým	  stranickými	a internacionálními.	Strukturální                       handicapem	takového	přístupu	bylo	ale	přehlížení	  analýza	mi	v kontextu	mezinárodního	vývoje	dovolila                                                                                    Daniela Kolenovská: Cesty mimo mapu  167","analysis	allowed	me	to	define	the	Soviet	strategy	as	  comparison	with	the	British	or	French.	Soviet	Russia               public	(cultural)	diplomacy,	which	Moscow	used	to	  and	its	ideology	and	political	practices	was	a much               compensate	for	the	uncertainty	resulting	from	its	  greater	challenge	for	Czechoslovakia,	which	also               poor	intergovernmental	relations.5	Mass	communist	  applies	to	Czech	society	in	the	21st	century.	This               propaganda	was	only	one	instrument	within	this	  was	why	it	took	myself	and	my	colleague	Kateřina               framework.	More	important	was	the	way	the	Soviets	  Šimová	more	than	a year	to	look	at	the	debates	over               interacted	with	French	and	British	non-communist	  how	to	present	pro-Soviet	statements	by	interwar               opinion	leaders	who	had	access	to	the	press	and	radio	  intellectuals	from	the	perspective	of	the	Czech               and	led	public	debates	with	top	national	politicians	  Left.	Kateřina	decided	to	compile	an	anthology               as	well	as	discontented	social	subcultures.	While	  of	Soviet	travel	writing	by	Czechoslovak	figures               their	private	communiques	often	displayed	a reserve	  from	the	Left	in	order	to	show	their	commitment               towards	the	Soviets	and	their	violent	practices,	  towards	a vision	of	a fairer	society	rather	than               in	public	these	intellectuals	contributed	to	the	  their	naivety	or	anti-fascism;	my	proposal	was	to               ideologization	of	the	social	discourse	when	the	reality	  supplement	the	record	of	the	journey	of	each	idealist               of	Nazism	was	contrasted	with	Soviet	ideals,	with	  with	a report	from	a more	critical	author	on	the               Soviet	practices	being	glossed	over.	In	my	work,	the	  Soviets.	We	thus	arrived	at	the	corpus	of	the	book               examples	of	French	and	British	intellectuals	showed	  through	this	conflict.	The	chronologically	arranged               that	they	did	not	act	through	the	conviction	that	  pairs	of	authentic	testimonies	on	Bolshevik	utopia               communism	was	the	highest	value	attainable,	but	  and	Bolshevik	responsibility	for	mistakes	and               from	the	belief	that	fascism	represented	an	even	  victims	then	filled	several	hundred	pages.6	Each	of               greater	evil.	They	therefore	consciously	influenced	the	  the	texts	reflected	on	Soviet	life	and	the	book	was               atmosphere	in	Europe	so	that	the	Soviets	could	break	  accompanied	by	extensive	footnotes	on	the	USSR.               out	from	isolation	in	1941	and	acquire	full	standing,	no	  Nevertheless,	it	contributed	more	to	an	understanding               matter	how	long	they	supported	German	war	effort.  of	Czechoslovak	intellectuals’	mindset	than	to	filling                  Understandably,	Czechoslovakia	was	less	of	  in	the	blank	spaces	on	the	map	of	Soviet	history.	It               a priority	for	Moscow.	If	it	was	possible	to	sign	up	  showed	how	shortly	after	the	establishment	of	the               to	the	Soviet	agenda	world-famous	Noble	Literature	  independent	Czechoslovakia	they	learned	to	live	with               prize-winners	such	as	George	Bernard	Shaw	and	the	  political	extremism	and	external	pressures	on	their               Prix	Goncourt	winner	André	Malraux,	then	Czech	or	  solidarity.	They	could	not	ignore	what	was	happening               Slovak	names	were	irrelevant.	Czechoslovak	public               opinion	was	much	less	important	to	the	Soviets	in                                                              6   Šimová, Kateřina – Kolenovská, Daniela – Drápala, Milan (ed.):                                                                Cesty do utopie. Sovětské Rusko ve svědectvích meziválečných                                                                československých intelektuálů [Journeys to Utopia. Soviet               5   Cf. Nye, Joseph S.: Soft Power: The Means To Success In World   Russia in the testimonies of interwar Czechoslovak                  Politics. New York 2004.                      intellectuals]. Praha 2017.                168   Daniela Kolenovská: Journeys off the map","pojmenovat	sovětskou	strategii	jako	veřejnou	  s britským	či	francouzským	pro	Sověty	drobný.                       (kulturní)	diplomacii,	jíž	Moskva	kompenzovala	  O mnoho	větší	výzvou	bylo	sovětské	Rusko	a jeho                       nejistotu	plynoucí	ze	svých	chabých	mezistátních	  ideologie	i praktická	politika	pro	Československo,	což                       vztahů.5	Masová	komunistická	propaganda	       platí	i o české	společnosti	v 21.	století.	Debaty	o tom,                       tvořila	v jejím	rámci	pouze	jeden	z nástrojů.	Jako	  jak	prezentovat	prosovětské	projevy	meziválečných                       podstatnější	jsem	popsala	sovětské	působení	mezi	  intelektuálů	z ohniska	české	levicové	perspektivy,                       francouzskými	a britskými	nekomunistickými	    proto	zabraly	kolegyni	Kateřině	Šimové	a mně                       názorovými	autoritami,	které	měly	přístup	do	tisku	  více	než	rok.	Její	rozhodnutí	bylo	sestavit	antologii                       i rozhlasu	a vedly	veřejnou	diskusi	s domácími	  sovětských	cestopisů	československých	levicových                       vrcholnými	politiky	i s nespokojenými	společenskými	  osobností,	aby	z ní	plynula	nikoliv	jejich	naivita                       subkulturami.	Zatímco	jejich	privátní	záznamy	  nebo	antifašismus,	ale	oddanost	vizi	spravedlivější                       často	prozrazovaly	zdrženlivost	k Sovětům	a jejich	  společnosti;	můj	byl	návrh	doplnit	záznam	cesty                       násilným	praktikám,	veřejně	tito	intelektuálové	  každého	takového	snílka	zprávou	vůči	Sovětům                       přispívali	k ideologizaci	společenského	diskursu,	  kriticky	laděného	autora.	Tělo	budoucí	knihy                       když	nacistickou	realitu	stavěli	proti	sovětským	  bylo	tím	sporem	dáno.	Chronologicky	sestavené                       ideálům	a sovětskou	praxi	zamlčovali.	Příklady	  dvojice	autentických	výpovědí	o bolševické	utopii                       francouzských	a britských	intelektuálů	v mé	práci	pak	  a odpovědnosti	za	chyby	a oběti	pak	v ní	zaplnily                       doložily,	že	tak	činili	nikoliv	proto,	že	by	komunismus	  několik	set	stran.6	Každý	ze	zahrnutých	textů                       pokládali	za	společenský	zenit,	ale	z přesvědčení,	  reflektoval	sovětské	dění	a knihu	doplnil	rozsáhlý                       že	fašismus	představoval	vyšší	zlo.	Vědomě	tak	  poznámkový	aparát.	Přesto	přispěla	více	než                       posouvali	atmosféru	v Evropě	do	stavu,	v němž	  k popsání	bílých	míst	na	mapě	sovětských	dějin                       sovětský	stát	roku	1941	navzdory	své	spolupráci	  k pochopení	československých	intelektuálů.	Ukázala,                       s Hitlerem	překonal	mezinárodní	izolaci	a dosáhl	  jak	se	krátce	po	vzniku	samostatného	státu	učili                       plnohodnotného	mezinárodního	postavení.        žít	s politickým	extremismem	a vnějšími	tlaky	na                          Československo	bylo	pochopitelně	Moskvě	méně	  svou	soudržnost.	Sovětskou	skutečnost	nemohli                       podstatnou	výzvou.	Tam,	kde	bylo	možné	připsat	  ignorovat	a snažili	se	k ní	zaujmout	pro	obyvatele                       pod	sovětskou	agendu	světoznámého	nositele	    Československa	relevantní	stanovisko.	Vyjížděli	ji                       Nobelovy	ceny	za	literaturu	George	Bernarda	Shawa	  osobně	poznat.	Bezděky	pak	podobně	jako	západní                       nebo	laureáta	Goncourtovy	ceny	André	Malrauxa,	  návštěvníci	Sovětského	svazu	vykreslili	jeho	prostředí                       nebylo	české	nebo	slovenské	jméno	třeba.	Význam	  jako	budovu	plnou	místností,	kam	cizí	kolemjdoucí                       československého	veřejného	mínění	byl	ve	srovnání                                                                       6   Šimová, Kateřina – Kolenovská, Daniela – Drápala, Milan (ed.):                       5   Srv. Nye, Joseph S.: Soft Power: The Means To Success In World   Cesty do utopie. Sovětské Rusko ve svědectvích meziválečných                          Politics. New York 2004.                      československých intelektuálů. Praha 2017.                                                                                   Daniela Kolenovská: Cesty mimo mapu  169","in	the	Soviet	Union	and	attempted	to	adopt	what	  same	ideological	categories.7	Therefore,	no	detailed               might	be	a relevant	stance	for	the	inhabitants	of	  map,	no	statistics	supporting	social	engineering               Czechoslovakia.	They	travelled	there	to	see	it	first-  or	revolutionary	political	marketing	–	nothing               hand.	Like	the	western	visitors	to	the	Soviet	Union	  which	could	be	easily	quantified.	The	secret	of	the               they	then	unwittingly	described	the	environment	  Bolshevik’s success	lay	in	the	ardent	faith	of	those	who               as	a building	full	of	rooms	with	foreign	passers-by	  ruled	the	Soviet	state	and,	as	Nikolai	Berdyaev	said,	in               looking	in	through	the	windows,	listening	to	heated	  the	weak	ability	of	Russian	society	to overcome	this               debates	as	well	as	stony	silences	and	then	leaving	to	  faith	through	a higher	culture.	To	a large	degree,	this               fulfil	other	obligations.                      answers	the	question	why	Czechoslovakia	followed                  The	secrets	behind	the	Bolsheviks’	success	had	to	  a similar	path	to	the	Soviet	Union.8               wait	to	be	uncovered	with	the	opening	of	the	Soviet               archives	in	the	1990s.	This	was	succinctly	summed	up               by	Stephen	Kotkin:	its	success	lay	in	the	fact	that	even	  7   Kotkin, Stephen: Stalin: Paradoxes of Power, 1878–1928.               behind	closed	doors	Bolsheviks	remained	Bolsheviks,	  New York 2014.               they	spoke	the	same	language	and	thought	in	the	  8   Berdyaev, Nikolai: The Russian idea. New York 1948.                                                 170   Daniela Kolenovská: Journeys off the map","několika	okny	nahlédl,	poslechl	si	plamennou	  dokreslená	mapa,	statistiky	podporující	sociální                       diskusi	i zaryté	mlčení	a pak	odcestoval	za	svými	  inženýrství	nebo	převratný	politický	marketing,	nic,                       povinnostmi.	Tajemství	bolševického	úspěchu	tak	  co	by	šlo	snadno	vyčíslit.	Tajemství	úspěchu	bolševiků                       čekalo	na	odhalení	až	do	otevření	sovětských	archivů	  spočívalo	v pevné	víře	těch,	kdo	sovětský	stát	řídili                       v devadesátých	letech	minulého	století.	Výstižně	  a, s Nikolajem	Berďajevem	řečeno,	ve	slabé	schopnosti                       ho	shrnul	Stephen	Kotkin:	spočívá	v tom,	že	i za	  ruské	společnosti	jejich	víru	překonat	vyšší	kulturou.                       zavřenými	dveřmi	zůstávali	bolševici	stále	bolševiky,	  Velká	část	odpovědi	na	otázku,	proč	se	Československo                       mluvili	identickým	jazykem	a uvažovali	ve	stejných	  vydalo	sovětskou	cestou,	je	podobná.8                       ideologických	kategoriích.7	Tedy	žádná	detailně                         7   Kotkin, Stephen: Stalin: Paradoxes of Power, 1878–1928. New   8   Berďajev, Nikolaj Alexandrovič: Russkaja idea. Osnovnyje                          York 2014.                                    problemy russkoj mysli XIX. veka i načala XX. veka. Paris 1946.                                                                                                                        Daniela Kolenovská: Cesty mimo mapu  171","","VÍT SMETANA                         Metodologickými meandry v proudu                         historiografie – až na soutok s literaturou                           Through methodological meanders in the                         stream of historiography – all the way down                         to the confluence with literature                                      Vít Smetana (*1973) is	the	head	of	the	Department	of	  Doc. PhDr. Vít Smetana, Ph.D. (*1973) je	vedoucím	Oddělení                       Global	Conflicts	and	their	Consequences	at	the	Institute	of	  globálních	konfliktů	a jejich	důsledků	v Ústavu	pro	soudobé                       Contemporary	History	of	the	Czech	Academy	of	Sciences.	He	  dějiny	AV	ČR,	v.	v.	i.	Externě	přednáší	na	Fakultě	sociálních	věd                       lectures	externally	at	Charles	University’s Faculty	of	Social	  Univerzity	Karlovy.	Zabývá	se	dějinami	mezinárodních	vztahů                       Sciences.	He	specializes	in	the	history	of	international	relations	  za	druhé	světové	války	a v první	fázi	války	studené,	zejména	rolí                       during	the	Second	World	War	and	the	first	phase	of	the	Cold	  Československa	na	mezinárodní	scéně	v tomto	období.	Publikoval                       War,	particularly	the	role	of	Czechoslovakia	on	the	international	  mj.	monografie	In the Shadow of Munich: British Policy towards                       stage	in	this	period.	His	publications	include	the	monographs	  Czechoslovakia from the Endorsement to the Renunciation of the                       In the Shadow of Munich: British Policy towards Czechoslovakia   Munich Agreement (1938–1942) (2008)	a Ani vojna, ani mír: Velmoci,                       from the Endorsement to the Renunciation of the Munich Agreement   Československo a střední Evropa v sedmi dramatech na prahu druhé                       (1938–1942)	(2008)	and	Neither War nor Peace. The Great Powers,   světové a studené války	(2016).	Spolu	s Markem	Kramerem	editoval                       Czechoslovakia and Central Europe in Seven Dramas on the Eve of   kompendium	Imposing, Maintaining, and Tearing Open the Iron                       the Second World War and the Cold War (in	Czech,	2016).	Together	  Curtain. The Cold War and East-Central Europe, 1945–1989	(Lanham                       with Mark	Kramer	he	edited	the	compendium	Imposing,   –	New	York	2014).                       Maintaining, and Tearing Open the Iron Curtain. The Cold War and                       East-Central Europe, 1945–1989	(Lanham	–	New	York	2014).                                                                                                               173","It	seems	slightly	egocentric	to	write	about	how	you	  the	history	rulebook	–	a heuristic	phase	followed	by               wrote	your	own	book,	and	I also	wonder	if	such	  a critique	and	analysis	of	the	sources,	rounded	off               a contribution	would	even	interest	anyone.	It	was	only	  by	a final	synthesis.	In	reality,	however,	it	was	quite               at	the	repeated	urging	of	my	esteemed	colleague,	Jiří	  a different story...               Suk	(whose	books	always	become	bestsellers),	that	  Naturally,	to	begin	with	was	the	idea	to	write               I set	myself	to	this	task.	Perhaps	the	mere	mention	of	  a new	book	followed	by	a contract	with	the	publishing               his	name	will	attract	some	readers	to	a book	consisting	  house.	However,	it	soon	transpired	that	the	promised               of	several	such	egotistical	texts.             deadline	was	entirely	unrealistic	–	partly	due	to	other                  Therefore,	after	much	hesitation,	I can	offer	  urgent	work	duties	and	research	projects,	and	partly               readers	some	observations	on	the	origin	of	my	book	  because	I began	to	doubt	whether	my	original	idea               Ani vojna, ani mír. Velmoci, Československo a střední   made	any	sense	and	whether	such	a book	would	have               Evropa v sedmi dramatech na prahu druhé světové   any	real	professional	value.	And	so	from	my	original               a studené války	[Neither	War	nor	Peace.	The	Great	  seven	chapters	on	the	history	of	international	tension               Powers,	Czechoslovakia	and	Central	Europe	in	Seven	  (focusing	primarily	on	the	first	phase	of	the	Cold	War               Dramas	on	the	Eve	of	the	Second	World	War	and	the	  with	the	final	chapter	on	the	Cuban	Missile	Crisis               Cold	War], which	was	published	by Nakladatelství	  of	1962),	I gradually	moved	towards	seven	dramatic               Lidové	noviny	in	2016.	I will	present	what	my	  stories	from	an	era	when	there	was	no	war,	though               original	objective	was,	the	approaches	I attempted	to	  one	could	hardly	talk	about	peaceful	coexistence               use	when	writing	it,	and	the	challenges,	dilemmas	  either.	Hence	the	Tolstoyan	title	for	the	book.	At	the               and	obstacles	I came	up	against	while	working	  same	time,	I decided	to	only	choose	themes	whose               on	it.1	It	might	be	assumed	that	I had	formed	  sources	I had	already	studied	–	not	only	in	the	Czech               a clear	picture	of	the	subject	before	coming	up	  archives	but	mainly	abroad.	My	thanks	go	to	Dr.               with	the	actual	idea	which	rapidly	shaped	the	  Eva	Plešková,	director	of	the	publishing	house,	for               central	research	question	and	sub-questions,	and	  accepting	the	much	later	arrival	of	the	manuscript               gradually	the	working	hypothesis.	It	might	also	be	  resulting	from	the	change	in	theme	and	concept.               presumed	that	I proceeded	in	full	accordance	with	  Probably	the	best	part	of	the	adventure	of                                                              writing	history	texts	is	when	the	author	gets	rid	of                                                              the	greatest	burden	of	starting	to	write,	and	with               1   This text is partly based on the book’s introduction. Cf. Smetana,   each	completed	paragraph	gradually	realizes	the                  Vít: Ani vojna, ani mír. Velmoci, Československo a střední Evropa                  v sedmi dramatech na prahu druhé světové a studené války   vast	opportunities	which	are	opening	up	in	front                  [Neither War nor Peace. The Great Powers, Czechoslovakia   of	him	–	and	the	incredible	freedom	which	can	be                  and Central Europe in Seven Dramas on the Eve of the                  Second World War and the Cold War]. Praha 2016, pp. 5–15.   enjoyed	in	terms	of	style,	word	selection,	textual                  The publication was supported by the long-term conceptual   structure	and	the	overall	rendition.	In	other	words,                  research development of the Institute of Contemporary History,                  Czech Republic Academy of Sciences, v. v. i., RVO: 68378114.  he	can	constantly	review	what	he	might	want	to                174   Vít Smetana: Through methodological meanders in the stream of historiography – all the way down to the confluence with literature","Psát	o tom,	jak	člověk	psal	svou	vlastní	knížku,	  Na	počátku	byl	samozřejmě	můj	nápad	na	sepsání                       působí	poněkud	sebestředně.	Mám	navíc	jisté	   nové	knihy,	následovaný	nakladatelskou	smlouvou.                       pochybnosti,	zda	takto	pojatý	text	může	vůbec	  Brzy	se	však	ukázalo,	že	přislíbený	termín	je	zcela                       někoho	zajímat.	Pustil	jsem	se	do	něj	jen	na	  nereálný	–	a to	jednak	vzhledem	k jiným	urgentním                       opakovanou	výzvu	váženého	kolegy	Jiřího	Suka,	  pracovním	povinnostem	a výzkumným	projektům                       který	zatím	každý	svůj	knižní	projekt	dokázal	  a také	proto,	že	jsem	vlastně	začal	pochybovat,	zda                       proměnit	v bestseller.	Snad	tedy	jeho	jméno	přiláká	  původně	stanovený	záměr	dává	smysl	a zda	by	takto                       alespoň	několik	zájemců	i ke	knize	sestavené	z vícera	  pojatá	kniha	mohla	mít	také	náležitou	odbornou                       takto	zaměřených	sebestředných	textů.          hodnotu.	A tak	jsem	se	od	původně	zamýšlených                          Po	velkém	váhání	tedy	nabízím	váženým	      sedmi	kapitol	z dějin	mezinárodního	napětí                       čtenářkám	a čtenářům	své	postřehy,	jak	se	rodila	  (s těžištěm	v první	fázi	studené	války	–	s finální                       kniha	Ani vojna, ani mír. Velmoci, Československo   kapitolou	o kubánské	raketové	krizi	1962)	postupně                       a střední Evropa v sedmi dramatech na prahu druhé   přeorientoval	na	sedmero	dramatických	příběhů                       světové a studené války,	jež	vyšla	v Nakladatelství	  z doby,	která	nebyla	válkou,	ale	o mírovém	soužití                       Lidové	noviny	v roce	2016,	co	bylo	mým	autorským	  už	věru	hovořit	nešlo.	Odtud	také	onen	tolstojovský                       záměrem,	jaké	přístupy	jsem	se	při	jejím	psaní	snažil	  název	knihy.	Zároveň	jsem	se	rozhodl	zvolit	výhradně                       aplikovat	a s jakými	výzvami,	dilematy	a úskalími	  témata,	k nimž	jsem	v minulosti	podnikal	pramenný                       jsem	se	při	práci	na	ní	potýkal.1	Dalo	by	se	očekávat,	  výzkum	–	a to	nejen	v domácích,	ale	především                       že	samotnému	nápadu	předcházela	má	jasná	      v zahraničních	archivech.	Můj	vděk	náleží	paní                       představa	o tématu,	jež	rychle	vygenerovala	hlavní	  ředitelce	Evě	Pleškové,	že	akceptovala	především                       výzkumnou	otázku	a podotázky	a postupně	též	   víceleté	zpoždění	rukopisu,	jež	ze	změny	tématu                       pracovní	hypotézu.	A také	že	jsem	postupoval	zcela	  a koncepce	vyplynulo.                       v souladu	se	základní	abecedou	historikovy	práce,	tj.	  Na	dobrodružství	psaní	textů	o historii	je	snad                       že	na	sebe	dokonale	navazovaly	fáze	heuristiky,	poté	  nejkrásnější,	když	se	autor	zbaví	onoho	největšího                       kritiky	pramenů,	následované	jejich	analýzou,	to	  břemene,	tj.	začít	psát,	a s každým	dalším	hotovým                       vše	završeno	závěrečnou	syntézou.	Ve	skutečnosti	to	  odstavcem	si	postupně	uvědomuje,	jaké	rozsáhlé                       však	byl	docela	jiný	příběh…                   možnosti	se	před	ním	otevírají	–	a jakou	úžasnou                                                                      svobodu	si	právě	může	užívat	ve	smyslu	stylu,	volby                                                                      slov,	struktury	svého	textu	i jeho	celkového	pojetí.                                                                      Jinými	slovy	může	znovu	a znovu	promýšlet,	co                       1   Tento text vychází z Úvodu ke knize. Viz Smetana, Vít: Ani vojna,   všechno	má	šanci	čtenáři	sdělit	a jaké	výrazové                          ani mír. Velmoci, Československo a střední Evropa v sedmi                          dramatech na prahu druhé světové a studené války. Praha 2016,   prostředky	a metodologické	postupy	k tomu	použije.                          s. 5–15. Publikace vznikla s podporou na dlouhodobý koncepční   Nakonec	jsem	se	rozhodl	postavit	do	tematického                          rozvoj výzkumné organizace Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR,                          v. v. i., RVO: 68378114.                    středu	své	knihy	především	smutné	osudy                                                   Vít Smetana: Metodologickými meandry v proudu historiografie – až na soutok s literaturou  175","communicate	to	the	reader	and	which	means	of	  we	can	now	reconstruct	fairly	accurately	using	the               expression	and	methodologies	he	will	employ	to do so.  available	documentation,	while	on	the	other	hand,                  In	the	end	I decided	to	place	the	tragic	fates	of	  spreading	such	a myth	within	society	can	only	have               Czechoslovakia	and	Poland	–	on	the	eve	of	the	Second	  a detrimental	effect,	for	if	we	are	to	perceive	ourselves               World	War	and	during	the	subsequent	‘Cold	Peace’	–	at	  as	mere	putty	in	the	hands	of	great	powers,	then	it               the	thematic	centre	of	the	book.2	From	the	beginning	  is	pointless	to	try	to	promote	any	kind	of	noble	or               it	was	clear	to	me	that	it	was	not	going	to	be	a lament	  universal	ideas	on	the	international	stage.	Instead,	all               for	helpless	victims	who	had	had	no	control	over	their	  that	is	left	is	to	close	ourselves	off	in	a national	shell               destiny.	In	reality	they	had	played	an	active	role	on	  and	try	to	act	with	as	much	guile	as	possible	in	the               the	international	stage	and	had	been	occasionally	very	  space	supposedly	left	to	us	by	those	larger	powers.               influential	regarding	the	policies	of	the	great	powers,	  This	is	probably	one	of	the	ideological	sources	of	the               even	during	times	of	growing	international	tension.  extensive	xenophobia	which	is	apparent	in	the	Czech                  The	book	was	the	result	of	twenty	years	    Republic	even	three	decades	after	the	collapse	of	the               of	research	in	the	archives	of	four	countries,	  communist	regime,	as well	as	the	widespread	belief               supplemented	by	the	study	of	edited	sources	and	  that	we	should	only	be	taking	from	Europe,	rather               academic	literature,	particularly	of	the	Anglophone,	  than	offering	or	providing	anything	–	since	while	our               but	also	of	Russian,	naturally	Czech	and	Slovak,	as	  national	genius	could	never	flourish	in	the	past	just               well	as	(less	systematically)	German	and	Polish	  because	of	the	agreements	between	those	treacherous               provenance.	One	of	the	main	challenges	and	    great	powers,	the	other	countries	are	responsible	for               opportunities	was	to	at	least	attempt	to	question	the	  their	own	problems...               accumulation	of	journalistic	stereotypes	of	how	the	  Naturally,	it	could	be	argued	that	suitable               treacherous	great	powers	had	always	acted	against	  therapy	for	this	kind	of	(a)historical	myths               the	interests	of	small	nations,	first	of	all	at	Munich	  would	be	to	write	a coherent	monograph	on               and	then	Yalta,	and	how	those	small	countries,	in	  Czechoslovakia’s contribution	to	the	international               particular	the	democratic	Czechoslovaks,	were	in	  scene	from	1938	to	1948.	However,	this	would	also               no	way	to	blame	for	their	fate.	In	fact,	in	recent	  have	its	disadvantages.	Such	a widely	conceived               decades	a consistent	myth	of	innocent	victims	being	  theme	would	require	many	more	years	of	systematic               betrayed	by	the	great	powers	has	emerged	from	all	  research,	its	scope	would	necessarily	have	to	be	at	the               of	the	obvious	mistakes	and	minor	inaccuracies.	On	  expense	of	a detailed	examination	of	key	historical               the	one	hand,	this	is	very	far	from	the	reality,	which	  moments,	and	finally	it	would	be	impossible	to                                                              adequately	describe	what	was	happening	in	other                                                              countries	during	this	period.	Poland	in	particular               2   This term is used by, for example: Gorlizki, Yoram – Khlevniuk,   provided	a referential	framework	for	me	when                  Oleg V.: Cold Peace: Stalin and the Soviet Ruling Circle,                  1945–1953. New York – Oxford 2004.          I was	working	on	the	Czechoslovak	story,	though                176   Vít Smetana: Through methodological meanders in the stream of historiography – all the way down to the confluence with literature","Československa	a také	Polska	na	prahu	jednak	  mezinárodní	scéně	usilovat	o prosazení	jakékoli                       druhé	světové	války	a jednak	po	ní	následujícího	  vznešenější	či	univerzálnější	ideje,	ale	zbývá	pouze                       „studeného	míru“.2	Od	začátku	jsem	měl	přitom	jasno,	  možnost	uzavřít	se	do	národní	ulity	a v prostoru                       že	nepůjde	o tryznu	za	bezmocné	oběti,	jež	neměly	  údajně	vymezeném	těmi	velkými	se	chovat	co                       nejmenší	šanci	vzít	osud	do	vlastních	rukou.	Ve	  nejšikovněji…	I tady	asi	tkví	jeden	z ideových	zdrojů                       skutečnosti	totiž	sehrávaly	na	mezinárodní	scéně	  nemalé	xenofobie,	která	je	v české	kotlině	silně	patrná                       aktivní	roli	a někdy	dost	významným	způsobem	  i tři	desetiletí	po	zhroucení	komunistického	režimu,                       ovlivňovaly	politiku	velmocí,	a to	i v situaci	sílícího	  jakož	i stále	rozšířeného	přesvědčení,	že	v rámci                       mezinárodního	napětí.                          Evropy	bychom	měli	pomoc	výhradně	čerpat,	a nikoli                          Vycházel	jsem	z dvaceti	let	výzkumu	v archivech	  nabízet	či	poskytovat	–	protože	zatímco	náš	národní                       čtyř	zemí,	pochopitelně	doplněného	o studium	  génius	v minulosti	nedostal	šanci	se	dostatečně                       editovaných	pramenů	a odborné	literatury	zejména	  rozvinout,	právě	vzhledem	k dohodám	zrádných                       anglofonní,	ale	rovněž	ruské	a samozřejmě	též	  velmocí	na	náš	úkor,	jiní	si	přece	za	všechny	své                       české	a slovenské	či	(méně	soustavně)	německé	  problémy	mohou	sami…                       a polské	provenience.	Hlavní	výzvu	a šanci	jsem	  Lze	samozřejmě	namítnout,	že	vhodnou	terapii                       spatřoval	v tom	alespoň	se	pokusit	zpochybnit	  proti	působení	tohoto	druhu	(a)historických	mýtů                       nánosy	publicistického	balastu	o tom,	kterak	se	  by	na	poli	historiografie	mohlo	nabídnout	sepsání                       proradné	velmoci	vždy	dohodly	na	úkor	malých,	  souvislé	monografie	o československé	úloze	na                       nejprve	v Mnichově	a později	v Jaltě,	a jak	ti	malí,	  mezinárodní	scéně	v letech	1938–1948.	Mělo	by	to                       zejména	českoslovenští	demokraté,	na	svém	trpkém	  však	i své	nevýhody.	Takto	široce	postavené	téma	by                       osudu	nenesli	pražádnou	vinu.	Z vyslovených	   si	jednak	žádalo	další	dlouhé	roky	systematického                       omylů	a dílčích	nepřesností	se	totiž	v uplynulých	  výzkumu,	dále	by	jeho	záběr	musel	být	nutně	na                       desetiletích	zrodil	v podstatě	konzistentní	mýtus	  úkor	detailnosti	zpracování	klíčových	dějinných                       o nevinné	oběti	velmocenské	zlolajnosti.	Jednak	to	  momentů,	a konečně	by	nebylo	možné	v dostatečné                       zdaleka	neodpovídá	skutečnosti,	jak	ji	dnes	můžeme	  míře	prezentovat	také	osudy	dalších	zemí	ve                       z dostupné	dokumentace	se	značnou	mírou	přesnosti	  stejném	období.	Přitom	zejména	Polsko	pro	mě                       zrekonstruovat,	a jednak	pěstování	takovéhoto	mýtu	  představovalo	hlavní	referenční	rámec	pro	zpracování                       v obyvatelstvu	může	mít	jen	negativní	důsledky.	  československého	příběhu,	jakkoli	je	třeba	dodat,                       Pokud	totiž	vnímáme	sami	sebe	jako	pouhou	hříčku	  že	vzhledem	k množství	zásadních	historických                       v rukou	velmocí,	potom	vlastně	nemá	smysl	na	  i geografických	rozdílů	mezi	oběma	zeměmi	nebyla                                                                      a není	komparace	jejich	osudů	v pravém	slova	smyslu                                                                      možná.	Je	ovšem	namístě	kriticky	zkoumat	politiku                       2    S tímto termínem pracují kupř. Gorlizki, Yoram – Khlevniuk, Oleg   velmocí	k těmto	dvěma	zemím	před	válkou	i na	prahu                          V.:  Cold Peace: Stalin and the Soviet Ruling Circle, 1945–1953.                          New York – Oxford 2004.                     míru	a hledat	příčiny	zásadních	odlišností.	Dnes	velmi                                                   Vít Smetana: Metodologickými meandry v proudu historiografie – až na soutok s literaturou  177","it	is	necessary	to	add	that	due	to	the	numerous	  we	may	not	like	from	a Czech	or	Central	European               fundamental	historical	and	geographical	differences	  perspective,	but	which	had	some	justification               between	the	two	countries,	a comparison	of	their	  nonetheless.	The	background	to	them	certainly	did               histories	in	the	true	sense	of	the	word	is	impossible.	  not	always	involve	a blithe	indifference	toward	this               It	is	obviously	appropriate	to	critically	examine	the	  part	of	Europe	and	an	attempt	to	‘sell’	it	–	whether	to               policies	of	the	great	powers	before	the	war	and	on	  Germany	or	Russia	(the	Soviet	Union).               the	verge	of	peace,	and	search	for	the	causes	of	the	  At	this	point	I would	like	to	familiarize	the               fundamental	differences.	Those	recently	frequented	  reader	with	at	least	an	outline	of	the	different               comparisons	of	the	Molotov-Ribbentrop	Pact	from	  chapters.	The	first	of	these	focuses	on	the	mutual               August	1939	with	the	Munich	Agreement	signed	  misunderstandings,	misconceptions	and	inaccurate               only	eleven	months	earlier,	as	we	know	them	for	  or	misleading	information	about	the	aims	of	the               instance	from	the	statements	by	the	Russian	president,	  main	actors	in	a drama	which	led	to	the	Munich               Vladimir	Putin,	are	one	of	the	main	reasons	why	  Conference	on	29	September	1938	–	specifically               I dedicated	an	extensive	chapter	to	this	outwardly	  those	who	could	have	and	probably	also	should	have               shocking	rapprochement	between	the	Nazi	and	Soviet	  formed	a united	front	against	aggression.	Due	to               regimes	in	August	1939	that	centres	on	Poland	but	  the	fact	that	over	the	decades	we	have	learned	more               hardly	touches	upon	Czechoslovakia.3           about	the	policies	of	the	Western	powers	than	those                  It	is	important	that	I tried	to	approach	the	issues	  of	the	Soviets,	which	have	been	hidden	behind	the               from	the	perspective	of	the	great	powers.	At	some	  proverbial	veil	of	secrecy,	I decided	to	devote	much               point	in	the	mid-1990s,	my	suspicions	began	to	  more	attention	to	the	‘Eastern	dimension’	of	the               grow	(and	grew	further	after	studying	the	relevant	  Czechoslovak	ties	and	of	the	search	for	allied	help.               documentation)	that	it	was	a gross	simplification	to	  I based	much	of	my	research	on	previously	unused               be	content	with	the	terms	appeasement	and	spheres   or	little-known	Soviet	sources,	which	allowed	me	to               of influence to	describe	the	policies	of	Great	Britain	  uncover	some	of	the	mysteries	from	the	pre-Munich               and	the	United	States	during	the	period	1938–1948.	  days,	such	as	the	wording	of	Beneš’s questions               Therefore,	one	of	my	main	objectives	was	to	present	  and	proposals	addressed	to	the	Soviet	leadership               a rational,	source-based	explanation	of	those	steps	  in	mid-September	1938.	The	second	chapter	deals               taken	by	the	Western	powers	in	particular	which	  with	a little-known	commitment	on	the	part	of                                                              Britain	and	France	to	guarantee	the	inviolability                                                              of	Czechoslovakia’s post-Munich	borders.	It	shows               3   In detail, cf. Smetana, Vít: Zrádné západní mocnosti a Sovětský   how	ill-advised	and	loathed	this	promise	came	to	be,                  svaz, jenž zachránil svět. Příčiny a průběh druhé světové války                  Putinovýma očima [The treacherous Western powers and the   and	how	in	March	1939	it	almost	ended	in	a major                  Soviet Union that saved the World. The causes and course of   international	fiasco	for	the	two	countries.	Chapter                  the Second World War as seen by Putin]. Dějiny a současnost                  42, 2020, no. 7, pp. 38–41.                 three	refutes	the	widespread	claim	that	the	British                178   Vít Smetana: Through methodological meanders in the stream of historiography – all the way down to the confluence with literature","rozšířené	srovnávání	paktu	Molotov–Ribbentrop	  těch,	kteří	mohli	a nejspíš	i měli	vytvořit	jednotnou                       ze	srpna	1939	s Mnichovskou	dohodou	podepsanou	  frontu	proti	agresi.	Protože	o politice	západních                       o necelých	jedenáct	měsíců	dříve,	jak	jej	známe	  mocností	toho	už	po	desetiletí	víme	podstatně                       kupříkladu	z vyjádření	ruského	prezidenta	Putina,	je	  více,	zatímco	sovětská	politika	je	dodnes	obestřena                       také	jednou	z hlavních	příčin,	proč	jsem	navenek	tolik	  příslovečnou	rouškou	tajemství,	věnoval	jsem	více                       šokujícímu	sblížení	nacistického	a sovětského	režimu	  prostoru	právě	„východní	dimenzi“	československých                       v srpnu	1939	věnoval	rozsáhlou	kapitolu,	jež	se	Polsku	  vazeb	a hledání	spojenecké	pomoci.	Z velké	části                       věnuje	značně	a Československu	naopak	vůbec.3  přitom	vycházím	z dosud	vůbec	nevyužitých	či	jen                          Důležité	je,	že	jsem	se	snažil	zkoumanou	   minimálně	známých	sovětských	pramenů,	s jejichž                       problematiku	podat	především	z pohledu	velmocí.	Již	  pomocí	se	mi	snad	podařilo	rozřešit	některé                       někdy	v polovině	devadesátých	let	jsem	totiž	pojal	  záhady	předmnichovských	dnů	–	kupříkladu                       důvodné	podezření	(které	se	s dalším	nastudovaným	  znění	Benešových	dotazů	a návrhů	adresovaných                       materiálem	stále	prohlubovalo),	že	vystačit	si	pro	  sovětskému	vedení	v druhé	polovině	září	1938.                       období	let	1938–1948	s termíny	appeasement	a sféry   Druhá	kapitola	pojednává	o nepříliš	známém                       vlivu	jakožto	hlavními	vysvětleními	politiky	Velké	  závazku	ze	strany	Británie	a Francie,	a sice                       Británie	a Spojených	států	je	hrubou	simplifikací.	  garantovat	nedotknutelnost	pomnichovských                       A tak	jednou	z mých	hlavních	ambicí	bylo	prezentovat	  hranic	Československa.	Ukazuje,	jak	neuvážený                       racionální,	pramenně	podložená	vysvětlení	zejména	  a postupně	nenáviděný	byl	tento	příslib	a jak                       těch	kroků	západních	velmocí,	jež	se	nám	snad	  v březnu	1939	málem	přivodil	oběma	zemím	zásadní                       z českého	či	středoevropského	hlediska	nemusejí	líbit,	  mezinárodněpolitickou	blamáž.	Kapitola	třetí                       přesto	však	měly	své	opodstatnění.	V jejich	pozadí	lze	  vyvrací	rozšířené	tvrzení,	podle	nějž	se	britská	vláda                       nalézt	zdaleka	ne	vždy	jen	čirý	nezájem	o tuto	část	  rozhodla	i po	15.	březnu	1939	uplácet	Hitlera	na	úkor                       Evropy	a snahu	ji	„prodat“	–	ať	už	Německu,	nebo	  československého	zlata	uloženého	v Británii.	Tento                       Rusku	(Sovětskému	svazu).                      převod	ve	skutečnosti	představoval	složitou	transakci,                          Na	tomto	místě	bych	rád	čtenáře	alespoň	stručně	  která	nebyla	posvěcena	britskou	vládou,	ba	nejspíš	se                       seznámil	s obsahem	jednotlivých	kapitol.	První	  odehrála	i bez	vědomí	kteréhokoli	z jejích	ministrů.                       z nich	se	soustřeďuje	na	vzájemná	neporozumění,	  Tato	ukázka	nedostatečného	politického	vedení                       nepochopení	a nepřesné	či	zavádějící	informace	  a minimální	kontroly	kroků	Bank	of	England	však                       o záměrech	hlavních	aktérů	dramatu	vrcholícího	  o několik	týdnů	později	způsobila	na	britské	politické                       mnichovskou	konferencí	29.	září	1938	–	konkrétně	  scéně	doslova	skandál	a ve	svých	důsledcích	přispěla                                                                      k posilování	parlamentní	kontroly	nad	politikou                                                                      britské	vlády	v předvečer	války.	Čtvrtá	kapitola                       3    Viz blíže Smetana, Vít: Zrádné západní mocnosti a  Sovětský   nejprve	zachycuje	genezi	ohromujícího	sovětsko-                          svaz, jenž zachránil svět. Příčiny a průběh druhé světové války                          Putinovýma očima. Dějiny a současnost 42, 2020, č. 7, s. 38–41.  německého	sblížení	v srpnu	1939,	následně	zkoumá                                                   Vít Smetana: Metodologickými meandry v proudu historiografie – až na soutok s literaturou  179","government	tried	to	bribe	Hitler,	even	after	15	March	  in	the	Polish	and	Czechoslovak	territories	in	the	first               1939,	with	Czechoslovak	gold	stored	in	Britain.	In	  days	after	the	liberation	by	the	Red	Army	as	was               reality	this	was	a complex	transaction	which	had	  described	in	the	reports	and	dispatches	from	the               not	been	sanctioned	by	the	British	government	and	  special-operations	officers	sent	from	Britain,	as	well               was	probably	carried	out	without	the	knowledge	of	  as	from	other	Western	observers.	The	final	chapter               any	of	its	ministers.	However,	this	demonstration	  analyses	the	mistakes	and	shortcomings	in	British               of	a lack	of	political	leadership	and	control	over	  and	American	policy	towards	Czechoslovakia	in	the               the	Bank	of	England	was	to	lead	a few	weeks	later	  period	roughly	from	the	elections	in	April	1946	until               to	a scandal	in	British	politics	which	served	to	  February	1948,	before	examining	the	impact	of	the               strengthen	parliamentary	control	over	the	policies	of	  communist	coup	on	accelerating	the	development               the	British	government	on	the	eve	of	war.	The	fourth	  of	a security	system	in	Western	Europe,	which               chapter	examines	the	origins	of	the	Soviet-German	  eventually	also	included	the	participation	of	the               rapprochement	in	August	1939	before	analysing	  United	States.               the	intelligence	information	which	was	available	  There	were	two	works	in	particular	which               to	the	British	and	French	but	which	they	failed	to	  influenced	how	I structured	my	book.	The	first	was               use.	Finally,	there	is	an	analysis	of	why	there	was	  Ian	Kershaw’s Fateful Choices,	in	which	over	ten               probably	not	much	hope	of	bringing	Stalin	into	an	  chapters	the	author	examined	the	fateful	decisions               alliance	with	the	Western	powers	as,	unlike	Hitler,	  made	in	1940–1941	which,	without	exaggeration,               they	had	not	much	to	offer	him.                changed	the	world.	I am	also	fascinated	by	the                  The	section	dealing	with	the	origin	of	the	Cold	  phenomenon	of	vital	decision-making	–	moments               War	begins	with	an	extensive	chapter	focusing	on	the	  when	things	could	have	turned	out	differently	and               process	of	creating	spheres	of	influence	in	Europe	  thus	the	lives	of	millions	of	people	could	have	been               during	the	war.	It	shows	that	the	main	architect	of	  different.	Who	within	these	systems	influenced               this	arrangement	was	the	Soviet	Union,	which	then	  this	process	–	vertically	from	the	leader	to	the               exercised	complete	hegemony	over	its	sphere	of	  government	bureaucracy	–	what	was	the	rationale               influence,	while	the	Western	powers,	despite	all	of	  and	were	there	any	alternatives?	Despite	the	fact               their	efforts,	were	unable	to	prevent	such	an	outcome.	  that	Kershaw	did	not	attempt	to	write	a synthesis               Particular	attention	is	then	focused	on	developments	  of	the	political	developments	from	the	18	months               of	the	position	of	Poland	and	Czechoslovakia,	and	  he	examines	analytically,	his	book	is	exceptionally               in	this	way	the	chapter	is	internally	linked	with	the	  succinct	and	compact	in	terms	of	its	theme	and               following	one.	However,	in	the	sixth	chapter	the	  methodology.4	I was	also	inspired	by	Melvyn               diplomacy	of	the	great	powers	in	the	final	weeks	of               the	war	and	immediately	afterwards	is	presented	  4   Kershaw, Ian: Fateful Choices. Ten Decisions that Changed the               merely	as	a backdrop	to	a description	of	the	situation	  World, 1940–1941. New York 2007, here esp. pp. 5–6.                 180   Vít Smetana: Through methodological meanders in the stream of historiography – all the way down to the confluence with literature","zpravodajské	informace,	které	Britové	a Francouzi	  1940–1941,	která	bez	nadsázky	změnila	svět.	I mě                       měli,	ale	nevyužili,	a konečně	analyzuje,	proč	asi	  fascinuje	fenomén	přijímání	klíčového	rozhodnutí                       neexistovala	velká	šance	získat	Stalina	pro	alianci	  –	chvíle,	kdy	se	věci	mohly	vyvinout	jinak	a osudy                       se	západními	mocnostmi,	které	mu	v porovnání	  milionů	lidí	mohly	být	odlišné.	Kdo	v kterém	systému                       s Hitlerem	neměly	mnoho	co	nabídnout.          ovlivňoval	tento	proces,	vertikálně	od	vůdců	až                          Část	věnovaná	počátkům	studené	války	začíná	  po	vládní	byrokracii,	jaká	byla	jeho	racionalita                       rozsáhlou	kapitolou	zaměřenou	na	proces	vytváření	  a případně	jaké	alternativy?	Přestože	se	Kershaw                       sfér	vlivu	v Evropě	již	v době	války.	Ukazuje,	že	  nepokouší	o syntézu	politického	vývoje	onoho                       hlavním	architektem	takového	uspořádání	byl	   roku	a půl,	který	analyticky	zpracovává,	jeho	kniha                       Sovětský	svaz,	který	také	následně	svou	sféru	vlivu	  je	zcela	mimořádně	tematicky	i metodologicky                       proměnil	v oblast	naprosté	hegemonie,	zatímco	  sevřená	a kompaktní.4	I proto	pro	mě	další	inspiraci                       západní	mocnosti	i přes	veškerou	snahu	nedokázaly	  představovala	monografie	Melvyna	Lefflera	nazvaná                       tomuto	výsledku	zabránit.	Zvláštní	pozornost	  For the Soul of Mankind.	Jakkoli	bych	měl	výhrady                       je	naopak	věnována	vývoji	postavení	Polska	    k některým	autorovým	postrevizionistickým závěrům,                       a Československa	a v tomto	směru	je	tato	kapitola	  jež	prezentuje	v této	polosyntéze	studené	války,                       vnitřně	provázána	s následující.	V šesté	kapitole	však	  důležitá	byla	pro	mě	právě	jeho	koncepce,	v níž	se                       velmocenská	diplomacie	v posledních	týdnech	války	  detailně	soustředil	jen	na	vybraná	období	čtyřicet	let                       a bezprostředně	po	ní	představuje	pouhé	pozadí	  trvajícího	bipolárního	konfliktu,	a to	z pohledu	obou                       pro	vylíčení	situace	na	polských	a československých	  supervelmocí.	Takový	přístup	mu	zároveň	nebránil                       územích	v prvních	dnech	po	osvobození	Rudou	   formulovat	syntetické	závěry	hodnotící	zejména                       armádou,	jak	ji	ve	svých	zprávách	a hlášeních	  sovětsko-americké	vztahy	v celém	období	studené                       zachytili	zejména	protagonisté	zvláštních	operací	  války.5                       vyslaní	z Británie,	ale	i další	západní	pozorovatelé.	  Jak	už	je	asi	patrné	z předešlých	odstavců,                       Závěrečná	kapitola	analyzuje	chyby	a nedostatky	  z metodologického	hlediska	nepředstavuje	moje	kniha                       britské	a americké	politiky	vůči	Československu	  klasické	diplomatické	dějiny,	jež	se	při	analýze	vztahů                       v období	zhruba	od	voleb	v květnu	1946	do	února	  mezi	státy	soustřeďují	na	politická	a diplomatická                       1948	a následně	zachycuje	vliv	komunistického	  jednání	coby	víceméně	autonomní	či	doslova                       převratu	na	urychlené	vytváření	bezpečnostního	  autochtonní	proces	(tj.	výklad	často	bývá	záznamem                       systému	v západní	Evropě,	nakonec	i s účastí	  toho,	co	jeden	politik	či	diplomat	řekl	a druhý	mu                       Spojených	států.                          Při	koncipování	struktury	knihy	mě	inspirovaly                       především	dvě	práce.	Na	prvním	místě	to	byly	  4   Kershaw, Ian: Fateful Choices. Ten Decisions that Changed the                                                                        World, 1940–1941. New York 2007, zde zvl. s. 5–6.                       Fateful Choices	Iana	Kershawa,	v nichž	autor	v deseti	  5   Leffler, Melvyn P.: For the Soul of Mankind. The United States, the                       kapitolách	zkoumá	osudová	rozhodnutí	z let	      Soviet Union, and the Cold War. New York 2007.                                                    Vít Smetana: Metodologickými meandry v proudu historiografie – až na soutok s literaturou  181","Leffler’s monograph	For the Soul of Mankind.	Despite	  making.7	Therefore,	in	addition	to	‘traditional’               my	reservations	about	some	of	the	author’s post-  sources	(minutes	from	meetings),	it	is	also	necessary               revisionist	conclusions	in	this	semi-synthesis	of	  to	examine	parliamentary	debates,	party	meetings               the	Cold	War,	what	was	important	for	me	was	his	  and	contacts	along	party	lines,	public-opinion               concept	according	to	which	he	looked	in	detail	only	  surveys	and,	of	course,	press	and	radio	broadcasts.               at	selected	periods	from	the	40-year	bipolar	conflict	  The	local	dimension,	specifically	the	influence	of               from	the	perspective	of	the	two	superpowers.	At	the	  intellectuals,	public	opinion	and	the	media,	but               same	time,	this	approach	allowed	him	to	formulate	  also	psychological	prejudices	or	feelings	of	guilt,               synthetic	conclusions	relating	mainly	to	Soviet-  offer	a much	more	three-dimensional	and	accurate               American	relations	throughout	the	whole	of	the	Cold	  historical	image.	This	was	why	I devoted	considerable               War.5                                          attention	to	parliamentary	proceedings	and	the	often                  As	is	no	doubt	obvious	from	the	previous	   difficult	task	of	monitoring	the	political	attitudes               paragraphs,	my	book	is	not	methodologically	   of	the	public.	And if	diplomatic	history	in	its	most               based	on	traditional	diplomatic	history,	which	in	  current	form	(new diplomatic history)	responds               the	analysis	of	international	relations	focuses	on	  with	the	warning	that	diplomats	are	not	merely               political	and	diplomatic	negotiations	as	more	or	less	  intermediaries	between	governments	but	become               autonomous	or	literally	autochthonous	process	(i.e.	  co-creators	of	specific	policies	through	diplomacy               an	account	that	is	often	based	on	what	one	politician	  as	a set	of	institutionalised	practices,	then	it	is	also               or	diplomat	said	and	what	the	other	said	in	reply).6	  possible	to	observe	this	‘method’	in	my	book.8	Indeed,               From	the	1970s	this	method	gradually	came	to	be	  it	would	probably	be	impossible	to	ignore	such	an               replaced	by	international history. This	is	based	on	the	  approach	when	describing	the	roles	and	practices	of               notion	that	foreign	policy	is	the	product	of	external	  Zdeněk	Fierlinger	or	Jan	Masaryk.               and	internal	factors	and	the	way	in	which	these	are	  However,	in	totalitarian	or	authoritarian	regimes,               viewed	by	the	politicians,	officials	and	diplomats	  though	also	to	a certain	extent	in	democracies	during               who	are	responsible	for	shaping	policy.	Therefore,	it	  tense	international	situations,	the	key	decisions	are               places	much	greater	emphasis	on	nongovernmental	  taken	over	by	a small	group	of	elected	officials,	or	the               forces	which	cross	borders	and	in	many	respects	help               to	shape	the	local	environment	for	foreign-policy                                                              7   For an outstanding example, see Gaddis, John Lewis: The                                                                United States and the Origins of the Cold War 1941–1947.                                                                2nd edition (first published in 1972), New York 2000, p. xiv;               5   Leffler, Melvyn P.: For the Soul of Mankind. The United States,   see also Hill, Christopher: History and International Relations.                  the Soviet Union, and the Cold War. New York 2007.  In: Smith, Steve (ed.): International Relations: British and                                                                American Perspectives. Oxford 1985, pp. 126–145.               6   For a classic example of diplomatic history in the best sense                  of the word: Taylor, A. J. P.: The Struggle for Mastery in Europe   8   Cf. Jakubec, Pavol: Krajina na rozhraní [Landscape on the                  1848–1918. Oxford 1954.                       Border]. Soudobé dějiny 24, 2017, no. 3, pp. 403–416, here p. 406.                182   Vít Smetana: Through methodological meanders in the stream of historiography – all the way down to the confluence with literature","na	to	odpověděl).6	Od	sedmdesátých	let	minulého	  institucionalizovaných	praktik	se	stávají	spolutvůrci                       století	začala	být	tato	metoda	postupně	vytlačována	  konkrétních	politik,	potom	lze	tuto	„metodu“	v mé                       metodou	international history.	Ta	vychází	z poznání,	  knize	vysledovat	rovněž.8	Ostatně	při	zachycení	rolí                       podle	nějž	je	zahraniční	politika	produktem	externích	  a postupů	Zdeňka	Fierlingera	či	Jana	Masaryka	se                       a interních	vlivů	v tom	smyslu,	jak	je	vnímají	politici,	  takovému	přístupu	snad	ani	nelze	vyhnout.                       úředníci	a diplomaté	zodpovědní	za	její	formulování.	  V totalitních	či	autoritativních	režimech,	ale	do                       Klade	tudíž	mnohem	větší	důraz	na	nevládní	síly,	jež	  určité	míry	i v demokraciích	v okamžicích	vypjatých                       překračují	hranice	a v mnoha	ohledech	spoluformují	  mezinárodních	krizí,	však	klíčová	rozhodnutí                       klíčové	domácí	prostředí	pro	tvorbu	zahraniční	  přijímají	malé	skupinky	vyvolených,	případně                       politiky.7	Kromě	„tradičních“	pramenů	(záznamů	  samotní	diktátoři	s několika	„rádci“.	Proto	jsem                       z jednání)	je	proto	třeba	zkoumat	také	parlamentní	  se	vždy	snažil	zachytit,	kdo	všechno	se	ve	chvílích                       debaty,	stranická	jednání	a kontakty	po	stranické	  sílícího	mezinárodního	napětí	podílel	v jednotlivých                       linii,	průzkumy	veřejného	mínění	a samozřejmě	  zemích	na	rozhodovacím	procesu	a proč.9                       tiskoviny	či	rozhlasové	vysílání.	Domácí	dimenze,	  Za	mimořádně	významné	rovněž	považuji                       konkrétně	vliv	intelektuálů,	veřejného	mínění,	  zachycení	toho,	kde	a v jaké	atmosféře	se	klíčová                       médií,	ale	rovněž	třeba	psychologických	předsudků	  setkání	odehrála.	Takřka	učebnicovým	příkladem                       či	pocitů	viny,	umožňuje	nabídnout	mnohem	     budiž	druhá	konference	Velké	trojky	v únoru	1945,                       plastičtější	a přesnější	výsledný	historický	obraz.	  která	se	ne	náhodou	konala	právě	v krymském                       Proto	jsem	značnou	pozornost	věnoval	parlamentním	  letovisku	Jalta,	přičemž	celkový	časoprostorový	rámec                       rozpravám	či	často	nesnadnému	úsilí	monitorovat	  této	mimořádně	významné	události	nepochybně	měl                       politické	postoje	obyvatelstva.	A pokud	diplomatické	  na	průběh	jednání	a jejich	výsledky	nezanedbatelný                       dějiny	ve	své	nové	podobě	(new diplomatic history)	  vliv.	Zachycení	kulis	alespoň	těch	nejvýznamnějších                       reagují	upozorňováním	na	to,	že	diplomaté	nejsou	  událostí	navíc	podpoří	snahu	podat	téma,	respektive                       pouhými	zprostředkovateli	mezi	vládami,	nýbrž	  provést	analýzu	historických	procesů	esejistickým                       prostřednictvím	diplomacie	jakožto	souboru                                                                        8    Srov. Jakubec, Pavol: Krajina na rozhraní. Soudobé dějiny 24,                                                                        2017, č. 3, s. 403–416, zde s. 406.                       6    Za klasickou ukázku diplomatických dějin v tom nejlepším slova                          smyslu lze považovat: Taylor, A. J. P.: The Struggle for Mastery in   9    K tomu např. pro Británii v době, kdy byla pod mezinárodním                          Europe 1848–1918. Oxford 1954.                tlakem, viz Hill, Christopher: Cabinet Decisions on Foreign                                                                        Policy. The British Experience. October 1938 – June 1941.                       7    Jako příkladná ukázka viz Gaddis, John Lewis: The United   Cambridge 1991. Viz též skvělou analýzu jednání zejména                          States and the Origins of the Cold War 1941–1947. 2. vydání   amerického zvláštního Výkonného výboru (ExComm)                          (poprvé publikováno v roce 1972), New York 2000, s. xiv; viz   sestaveného prezidentem Kennedym, ale i sovětského vedení,                          též Hill, Christopher: History and International Relations. In:   v době kubánské raketové krize: Allison, Graham – Zelikow,                          Smith, Steve (ed.): International Relations: British and American   Phillip: Essence of Decision. Explaining the Cuban Missile                          Perspectives. Oxford 1985, s. 126–145.        Crisis. 2. přepracované vydání, New York 1999.                                                   Vít Smetana: Metodologickými meandry v proudu historiografie – až na soutok s literaturou  183","dictators	alone	with	several	‘advisors’.	This	is	why	  example,	the	key	battles	at	Stalingrad,	Kursk	and	the               I always	attempted	to	discover	who	contributed	to	the	  Normandy	invasion	–	though,	of	course,	the	implicit               decision-making	process	in	the	different	countries	  questioning	contained	in	the	book’s title	is	evident               during	times	of	heightening	international	tension	  here	too. 10               and why.9                                        In	my	opinion,	the	historian’s work	should                  I also	consider	it	of	huge	significance	to	depict	  primarily	consist	of	asking	questions	and	searching               where	and	in	what	kind	of	atmosphere	the	key	  for	answers.	At	the	same	time,	alongside	the	question               meetings	took	place.	An	almost	textbook	example	  of	how (the	answer	to	which	undoubtedly	expands               is	the	second	conference	of	the	Big	Three	in	  our	knowledge,	or	more	precisely	increases	the	detail),               February	1945,	which	not	by	chance	was	held	in	the	  the	question	why	is	of	fundamental	importance,               Crimean	summer	resort	of	Yalta,	where	the	overall	  leading	back	to	contextualization	and	to	examining               spatiotemporal	framework	of	this	momentous	event	  details	with	respect	to	the	whole.	It	is	also	important               undoubtedly	significantly	influenced	the	course	and	  to	consider	the	relevancy	of	the	chosen	subjects	–               outcome	of	the	negotiations.	Describing	the	setting	  whether	this	is	within	the	framework	of	the	discipline               of	at	least	the	key	events	also	helps	in	the	attempt	to	  itself	or	within	a more	general	scientific,	social               present	the	theme,	or	more	precisely	carry	out	an	  or	international	context.	The	dramatic	events	of               analysis	of	the	historical	processes,	in	an	essayistic	  1938–1948	undoubtedly	have	a timeless	significance.               manner	which	might	be	welcomed	by	the	reader.	One	  However,	if	the	historian	is	writing	his	work	during               example	here	are	the	books	by	the	British	historian	  a time	of	increasing	international	tension	when	the               Richard	Overy,	in	particular	his	Why the Allies Won,   acts	of	the	individual	actors	are	being	justified	by               which	I also	found	to	be	methodologically	inspiring.	  historical	arguments,	then	his	text	may	also	acquire               His	analytically	conceived	monograph	represents	  a current	dimension	–	and	it	would	probably	be               a broad	search	for	an	answer	to	the	key	question,	  a wasted	opportunity	not	to	point	out	the	relevant               namely	why	the	Allies	prevailed	in	the	Second	World	  historical	links.	I experienced	such	a context	due               War,	which	naturally	doesn’t	prevent	the	author	  to	the	international	tension	caused	by	Russian               from	adding	a narrative	element	and	to	describe,	for	  aggression	in	Ukraine	in	2014–2015.                                                                Many	of	my	colleagues	would	be	reluctant	to	admit                                                              it,	but	an	indispensable	part	of	historiography	is	its               9   For example, when Britain was under international pressure,   narrative	element.	For	example,	in	the	introduction	to                  see Hill, Christopher: Cabinet Decisions on Foreign Policy.                  The British Experience. October 1938 – June 1941. Cambridge   his	acclaimed	history	of	the	collapse	of	Nazi	Germany,                  1991. For another excellent analysis of the negotiations of the   Ian	Kershaw	openly	states	that	“narration	is	used                  American special ExComm set up by President Kennedy, as                  well as of the Soviet leadership during the Cuban Missile                  Crisis: Allison, Graham – Zelikow, Phillip: Essence of Decision.                  Explaining the Cuban Missile Crisis. 2nd revised edition,   10  Overy, Richard: Why the Allies Won. 2nd edition (first published                  New York 1999.                                in 1995), London 2006.                184   Vít Smetana: Through methodological meanders in the stream of historiography – all the way down to the confluence with literature","způsobem,	což	snad	čtenář	jen	uvítá.	Za	příklad	  Mnozí	kolegové	by	se	to	jistě	zdráhali	přiznat,                       mohou	sloužit	práce	britského	historika	Richarda	  nicméně	nepostradatelnou	součástí	historiografie                       Overyho,	zejména	jeho	Why the Allies Won,	jež	pro	  je	její	narativní	složka.	Kupříkladu	Ian	Kershaw                       mě	rovněž	představovala	metodologickou	inspiraci.	  tak	v úvodu	své	ceněné	monografie	o zhroucení                       Analyticky	pojatá	kniha	je	koncipována	jako	rozsáhlé	  nacistického	Německa	otevřeně	uvedl,	že	v jeho	knize                       hledání	odpovědi	na	klíčovou	otázku,	totiž	proč	  „je	jako	metoda	použito	vyprávění“. 	Inspirován	těmito                                                                                                 11                       Spojenci	ve	2.	světové	válce	zvítězili,	což	ovšem	  slovy	jsem	se	snažil	sedmero	dramatických	příběhů,                       autorovi	nijak	nebrání	zapojit	též	narativní	složku	  z nichž	sestává	moje	kniha,	z velké	části	odvyprávět.                       a vylíčit	například	klíčové	bitvy	u Stalingradu,	Kurska	  Protože	však	podle	mě	nemělo	valný	smysl	znovu                       a invazi	do	Normandie	–	ovšem	i zde	s implicitním	  lineárně	popisovat	kupříkladu	historii	sudetské	krize                       kladením	si	otázky	obsažené	v titulu	knihy. 10  vrcholící	mnichovskou	konferencí,	vnitřní	členění                          Historik	by	podle	mého	přesvědčení	měl	při	své	  a struktura	jednotlivých	kapitol	knihy	se	liší.	Jsem                       práci	primárně	postupovat	právě	formou	kladení	  také	přesvědčen	o vhodnosti	a prospěšnosti	koncepce,                       si	otázek	a hledání	odpovědí	na	ně.	Přitom	vedle	  při	níž	je	čtenářům	prezentován	pozoruhodný	příběh                       otázky	jak,	jejíž	zodpovídání	nepochybně	prohlubuje	  a následně	jej	autor	dokáže	využít	coby	odrazového                       naše	poznání,	resp.	zvětšuje	jeho	detailnost,	má	  můstku	k poukazům	na	hlubší	procesy,	jež	odráží	či                       nezastupitelné	postavení	otázka	proč,	která	vede	zpět	  symbolizuje. 12                       ke	kontextualizaci,	ke	zkoumání	detailu	s ohledem	  Ať	už	je	zvolená	dramaturgie	textu	jakákoli,	každá                       na	celek.	Zároveň	je	namístě	uvažovat	o relevanci	  kniha	či	studie	by	měla	obsahovat	jasně	formulované                       zvolených	témat,	ať	už	v rámci	oboru	samého	   závěry	–	už	z toho	praktického	důvodu,	že	v současné                       nebo	v širších	obecně	vědních,	společenských	či	  záplavě	knižních	titulů	nelze	od	nikoho,	ani	od                       mezinárodních	souvislostech.	Dramatické	události	  historiků	samých	očekávat,	že	budou	veškeré                       let	1938–1948	mají	jistě	svůj	nadčasový	význam.	  knihy,	byť	jen	z oblasti	svého	šířeji	definovaného                       Píše-li	ovšem	historik	svou	práci	v době	sílícího	  odborného	zájmu,	číst	od	začátku	do	konce.	Jako                       mezinárodního	napětí,	kdy	jsou	navíc	kroky	    následováníhodná	mi	z produkce	posledních                       jednotlivých	hráčů	ospravedlňovány	historickými	  desetiletí	v tomto	směru	připadá	kupříkladu	zdařilá                       argumenty,	může	jeho	text	získat	i aktuální	dimenzi	–	  syntéza	dějin	studené	války	z pera	Johna	Lewise                       a bylo	by	asi	promarněnou	příležitostí	na	příslušné                       historické	souvislosti	neupozornit.	Pro	mě	tvořilo                       tento	kontext	mezinárodní	napětí	z let	2014–2015	  11   Kershaw, Ian: Konec. Německo 1944–45. Brno 2013, s. 40.                       vyvolané	ruskou	agresí	na	Ukrajině.            12   Inspirativní pro mě byl kupříkladu článek J. Ellingera o jednom                                                                        nevšedním souboji a jeho politických souvislostech                                                                        a aktualizacích v dlouhodobém horizontu až do současnosti:                                                                        Ellinger, Jiří: Duel Castlereagh versus Canning. Dvě tradice                       10  Overy, Richard: Why the Allies Won. 2. vydání   britské zahraniční politiky. Dějiny a současnost 29, 2007,                          (poprvé publikováno v roce 1995), London 2006.  č. 1, s. 21–23.                                                   Vít Smetana: Metodologickými meandry v proudu historiografie – až na soutok s literaturou  185","as	a method”	in	his	book. 	Inspired	by	these	words,	  it	was.” 	Therefore,	I finished	each	chapter	with                                   11                                                                    13               I tried	in	the	main	to	narrate these	seven	dramatic	  a Conclusion and	then	summarized	the	main	theses	in               stories which	make	up	my	book.	However,	as	I thought	  the	General conclusions. Naturally,	when	writing	these               there	was	no	real	sense	in	giving	a linear	description	  conclusions	I tried	–	in	accordance	with	the	greats               of,	for	example,	the	history	of	the	Sudeten	crisis	  of	historiographical	theory,	Edward	H.	Carr	and               culminating	in	the	Munich	Conference,	I therefore	  Richard	Evans	–	to	avoid	where	possible	any	moral               differentiated	the	internal	division	and	structure	  judgments	and	criticisms.	It	is,	of	course,	difficult	for               of	the	book’s chapters.	I am	also	convinced	of	the	  historians	not	to	adopt	moral	positions	for	example               advantages	of	presenting	readers	with	a remarkable	  towards	totalitarian	regimes,	though	they	have               story	which	the	author	can	then	use	as	a springboard	  much	more	effective	means	of	expression	than	moral               to	reveal	the	deeper	processes	which	it	reflects	or	  condemnation:	sarcasm,	irony,	the	juxtaposition               symbolizes. 12                                 of	rhetoric	and	reality,	a factual	portrayal	of	the                  Whatever	is	the	chosen	style	of	text,	every	  hypocrisy	or	opportunism	veiled	in	pompous               book	or	study	should	contain	a clearly	formulated	  phrases, etc. 14               conclusion	–	if	only	for	the	practical	reason	   As	I have	already	indicated,	so	many	historical               that	with	the	inundation	of	books	today,	no-one,	  events,	in	particular	political	ones,	are	layered               including	historians,	could	be	expected	to	read	  with	legends	and	superstitions	of	all	kinds,	often               them	all	(if	only	from	their	widely	defined	field	of	  ideologically	influenced.	Alongside	politicians	and               interest)	from	start	to	finish.	In	this	respect,	from	  journalists	we	also	have	historians	to	‘thank’	for               the	output	over	the	past	few	decades,	John	Lewis	  this.	I believe	it	is	entirely	appropriate	to	explicitly               Gaddis’s history	of	the	Cold	War	is	an	excellent	  refute	these	deposits	of	disinformation	and               example	worth	following.	Despite	its	broad	thematic	  clearly	erroneous	assertions	in	historical	works.               scope	it	provides	clear	conclusions,	including	a key	  It	also	makes	sense	to	polemicize	about	different               introductory	thesis	according	to	which	“the	world	  interpretations,	even	if	the	authors	arrive	at	them	on               is	now	a better	place	for	the	Cold	War	having	been	  the	basis	of	serious	historical	research.	It	therefore               fought	the	way	it	was	fought,	and	won	in	the	way	  becomes	clearer	to	the	reader	what	this	new	book                                                              is	offering,	even	if	it	may	appear	to	be	‘going	over                                                              old	ground’.	The	idea	that	the	‘reconstruction’	of               11   Kershaw, Ian: Konec. Německo 1944–45 [The End.   a historical	event	could	thus	be	disrupted	is	illusory                  Hitler’s Germany 1944–45]. Brno 2013, p. 40.               12  The following article by J. Ellinger on an unusual struggle and its                  long-term political context was also inspirative for me: Ellinger,   13  Gaddis, John Lewis: The Cold War. New York 2005 (Czech tr.:                  Jiří: Duel Castlereagh versus Canning. Dvě tradice britské   Studená válka. Praha 2006, p. 8).                  zahraniční politiky [The duel Castlereagh versus Canning. Two                  traditions of British foreign policy]. Dějiny a současnost 29, 2007,   14  Carr, Edward Hallett: What is History? London 1961, pp. 78–86;                  no. 1, pp. 21–23.                             Evans, Richard J.: In Defence of History. London 1997, pp. 49–53.                186   Vít Smetana: Through methodological meanders in the stream of historiography – all the way down to the confluence with literature","Gaddise,	která	i přes	obrovský	tematický	záběr	  zřejmější,	v čem	tkví	jeden	z přínosů	nové	knihy,                       nepostrádá	jednoznačně	podané	závěry,	včetně	  byť	třeba	napsané	na	již	„zpracované“	téma	či                       klíčové	úvodní	teze,	podle	níž	„svět	je	nyní	lepším	  témata.	Představa,	že	by	tak	mohla	být	narušena                       místem,	když	byla	studená	válka	vybojována	tak,	  „rekonstrukce“	historické	událostí,	je	tak	jako                       jak	byla,	a zvítězila	v ní	ta	strana,	která	zvítězila“. 	  tak	iluzorní.	Jakkoli	je	historiografie	se	svými                                                               13                       Jednotlivé	kapitoly	své	knihy	jsem	proto	zakončil	  metodickými	postupy	nepochybně	vědou,	její                       Závěrem	a její	hlavní	teze	sumarizoval	ve	Shrnujících   výstupy	jsou	ve	své	podstatě	nutně	diskursivní:                       závěrech.	Při	jejich	formulování	jsem	se	ovšem	–	ve	  poznání	historických	událostí	nikdy	nekončí                       shodě	s klasiky	teorie	historiografie	Edwardem	  a nedobere	se	finální	„pravdy“.	Naopak	vedle                       H.	Carrem	či	Richardem	Evansem	–	snažil	pokud	  sebe	může	existovat	dokonce	několik	rozdílných                       možno	vyhýbat	vynášení	morálních	soudů	a odsudků.	  interpretací	jedné	historické	události	a všechny                       Pro	historika	je	samozřejmě	obtížné	nezaujmout	  budou	při	daném	stádiu	poznání	„pravdivé“.	I proto                       například	vůči	totalitním	režimům	morální	postoj,	  jsem	se	snažil	vůči	těm	ostatním	vymezovat                       má	k tomu	ovšem	mnohem	působivější	prostředky	  a zůstává	na	čtenáři	a na	dalším	výzkumu,	aby                       než	výrazy	mravního	pohoršení:	sarkasmus,	ironii,	  v určité	míře	dal	zapravdu	jedněm	a v jiné	zase                       juxtapozici	rétoriky	a reality,	faktické	vylíčení	  druhým.                       pokrytectví	či	prospěchářství	haleného	do	vzletných	  V neposlední	řadě	jsem	snad	byl	alespoň                       frází	apod. 14                                 trochu	ovlivněn	tím	pozitivním,	co	do	české                          Jak	už	jsem	naznačoval,	na	významné	části	  historiografie	přinesl	od	devadesátých	let	linguistic                       historických	událostí,	a to	zejména	politických,	jsou	  turn	– jazykový	obrat.	Svým	studentům	často                       navrstveny	legendy	a pověry	všeho	druhu,	začasté	  zdůrazňuji,	že	pod	jeho	vlivem	je	historiografie                       ideologicky	ovlivněné.	Vedle	politiků	a novinářů	se	  konečně	i samotnými	historiky	častěji	vnímána                       o to	mnohdy	„zasloužili“	i historici	sami.	Je	podle	  také	jako	literatura,	či	dokonce	v jistém	smyslu                       mě	zcela	namístě	tyto	nánosy	dezinterpretací,	jakož	  múzická	věda,	jež	má	mít	svou	stylistickou	úroveň.                       i jednoznačně	pomýlených	tvrzení	v historických	  I v českém	prostředí	se	tak	alespoň	část	autorů                       dílech	explicitně	vyvracet.	A má	smysl	se	polemicky	  snaží	své	texty	důkladně	promýšlet	a strukturovat                       vymezovat	i vůči	odlišným	interpretacím,	jakkoli	  –	už	proto,	aby	byly	čtenářsky	atraktivnější.	Více                       k nim	jiní	autoři	dospěli	na	základě	seriózního	  je	přiznáván	nevyhnutelný	subjektivní	pohled,                       historického	výzkumu.	Pro čtenáře	je	tak	      jakkoli	uměření	autoři	nestaví	sami	sebe	do	centra                                                                      dění,	ale	ve	svých	příbězích	vystupují	pouze                                                                      coby	jeden	z mnoha	elementů.	Text	stojí	za	to                       13   Gaddis, John Lewis: The Cold War. New York 2005   oživovat	začleňováním	malých,	ale	pro	svou	dobu                          (český překlad: Studená válka. Praha 2006, s. 8).                                                                      příznačných	incidentů	a osobních	historií	do	širšího                       14  Carr, Edward Hallett: What is History? London 1961, s. 78–86;                          Evans, Richard J.: In Defence of History. London 1997, 49–53.                                                   Vít Smetana: Metodologickými meandry v proudu historiografie – až na soutok s literaturou  187","anyway.	Although	historiography	is	undoubtedly	  histories	into	a wider	context. 	I certainly	looked	for                                                                                     15               a science	in	its	use	of	methodological	approaches,	  inspiration	in	these	trends	–	though	bearing	in	mind               its	outputs	have	to	be	discursive	in	nature:	our	  not	to	go	to	the	opposite	extreme	by	including	banal	or               knowledge	of	historical	events	is	not	finite	and	  noncontextualized	stories	in	the	text	merely	because               there	will	never	be	one	final	‘truth’.	On	the	contrary,	  they	would	be	‘readable’	or	‘previously	unresearched’.               there	might	be	several	different	interpretations	of	  Postmodern	trends	in	general	have	restored	human               a historical	event	and	all	of	them	will	appear	to	be	  beings	to	history,	where	the	dominant	methods	of	the               ‘true’	at	that	particular	stage	of	our	knowledge.	This	  social	sciences	had	almost	written	them	out. 	I think                                                                                                16               was	why	I tried	to	define	my	work	in	relation	to	  it	is	appropriate	here	as	well	to	adhere	to	some	of	the               other	studies,	and	it	is	up	to	the	reader	and	further	  methods	used	in	literature	–	for	example,	providing	at               research	to	accord	a grain	of	truth	to	one	or	the	other.  least	a brief	introduction	to	a historical	character	who                  Finally,	I was	at	least	to	some	extent	influenced	  is	passing	through	the	filter	of	generalization	and	who               by	the	positive	aspects	of	the	linguistic turn	that	  the	historian	has	decided	to	bring	onto the stage.	I think               have	been	brought	to	Czech	historiography	since	  it	is	abundantly	clear	that	such	an	introduction	would               the	1990s.	I often	emphasize	to	my	students	that	as	  always	have	to	be	a merely	selective	representation.               a result	of	this	historiography	is	more	often	perceived	  All	of	this	inspiration	perhaps	also	indicates               also	as	literature	by	historians	themselves,	or	even	  why	I chose	the	title	for	my	book.	The	allusion	to               as	a creative-arts	science	in	a certain	sense,	which	  Tolstoy’s magnificent	epic	might	appear	at	first               is	supposed	to	have	a certain	stylistic	quality.	At	the	  as	blasphemy,	nevertheless,	when	I was	thinking               very	least,	some	Czech	historians	also	now	try	to	  about	the	text	I came	across	a number	of	striking               give	more	consideration	and	structure	to	their	texts	  parallels	with	the	Napoleonic	Wars	as	described               in	order	for	them	to	be	more	attractive	to	the	reader.	  in	the	novel	War and Peace,	and	I highlighted	these               There	is	more	acknowledgement	of	the	unavoidably	  similarities	several	times	in	the	book.	Our	paths               subjective	view,	although	the	restrained	authors	  crossed	elsewhere:	Churchill’s meeting	with	Stalin               correctly	avoid	placing	themselves	at	the	centre	of	  in	October	1944	–	which	I examined	in	detail	given               events	and	appear	in	the	story	only	as	one	of	many               elements.	It	is	worth	enlivening	the	text	by	placing               minor	but	emblematic	incidents	and	personal	   15  For example, John Darwin’s bestseller on the rise and fall of                                                                global empires opens with a symbolic episode when in 1401 the                                                                Islamic historian Ibn Chaldún was lowered in a basket from the                                                                walls of Damascus to meet Tamerlane (Tímúr) and talk with him                                                                on what he did and did not know. This paragraph is a prologue                                                                to a complex theoretical passages entitled Orientations. Darwin,                                                                John: After Tamerlane. The Rise \& Fall of Global Empires,                                                                1400–2000. London 2007, p. 4.                                                              16  In more detail, cf. Evans, Richard J.: In Defence of History.                                                                London 1997, pp. 249–253.                188   Vít Smetana: Through methodological meanders in the stream of historiography – all the way down to the confluence with literature","kontextu. 	Určitě	jsem	v těchto	trendech	hledal	  milníku	na	cestě	od	protihitlerovské	koalice	do                               15                       inspiraci	–	maje	zároveň	na	mysli	jako	memento	  studené	války	věnuji	značnou	pozornost,	krycí	jméno                       opačný	extrém,	a sice	abych	do	textu	nezařazoval	  Tolstoj.	Asi	nejdále	směrem	ke	krásné	literatuře                       banální	a hlavně	nijak	nekontextualizované	    jsem	přitom	vykročil	v 6.	kapitole,	když	jsem	se                       historky	pouze	proto,	že	jsou	„čtivé“	nebo	„dosud	  snažil	nejprve	vykreslit	tvář	Rudé	armády	valící                       nezpracované“.	Postmoderní	trendy	obecně	      se	do	středu	Evropy,	jak	se	jevila	očitým	svědkům,                       navrátily	do	historie	individuální	lidské	bytosti,	  abych	následně	do	textu	zařadil	tolik	podobné	líčení                       jež	z ní	pod	vlivem	dříve	dominujících	sociálně	  postupu	ruských	vojsk	ke	Slavkovu	na	podzim	1805                       vědních	přístupů	téměř	zmizely. 	I tady	je	podle	  z pera	Lva	Nikolajeviče	Tolstého. 	Ten	pro	mě	ovšem                                                  16                                                                                               17                       mne	vhodné	držet	se	některých	postupů	běžných	  představoval	nejen	vynikající	narativní,	ale	zcela                       z literatury	–	kupříkladu	alespoň	minimálně	   nečekaně	též	metodologickou	inspiraci.	Jeho	brilantní                       představit	historickou	postavu,	jež	projde	    zpochybnění	historického	determinismu	na	příkladu                       nastaveným	generalizačním	filtrem	a historik	se	ji	  údajně	promyšleného	ruského	plánu	vlákat	v roce	1812                       rozhodne	uvést na scénu.	Že	při	tomto	uvádění	musí	  Napoleona	co	nejhlouběji	na	ruské	území	a mazaně                       vždy	nutně	jít	jen	o vybranou	reprezentaci,	je	myslím	  jej	pak	zanechat	v hořící	Moskvě	by	si	měli	přečíst                       dostatečně	zřejmé.                             zejména	ti	historikové,	kteří	nedokážou	vnímat                          Tyto	inspirace	možná	naznačuje	i zvolený	název	  dynamiku	dějinného	procesu	a jeho	multikauzalitu.                       knihy.	Aluze	na	nádherný	Tolstojův	epos	snad	  Právě	připravenost	prezentovat	dramatické	zápletky                       může	působit	poněkud	blasfemicky.	Nicméně	při	  moderních	dějin	jako	otevřené	příběhy,	jejichž                       promýšlení	textu	jsem	narazil	na	řadu	pozoruhodných	  rozuzlení	se	rodila	ve	vzájemné	interakci	rozličných                       historických	paralel	právě	s obdobím	napoleonských	  faktorů	včetně	okamžitých	improvizací	ze	strany                       válek,	jak	jsou	v románu	Vojna a mír	zachyceny,	  klíčových	aktérů,	jsem	považoval	za	jeden	z hlavních                       a v textu	na	tyto	podobnosti	několikrát	upozorňuji.	  cílů	své	knihy.                       A další	průnik:	Winston	Churchill	dal	své	schůzce	  Nad	jejím	názvem	jsem	se	skutečně	dlouho                       se	Stalinem	v říjnu	1944,	jíž	jakožto	klíčovému	  zamýšlel.	Společně	s upřesňujícím	podtitulem                                                                      představuje	určitý	kompromis.	Leckdo	může                                                                      podotknout,	že	mých	sedm	kapitol	je	rozkročeno                       15  Kupříkladu John Darwin svůj bestseller o vzestupu a pádu   prakticky	přes	celé	přelomové	desetiletí                          světových impérií zahajuje symbolickou epizodou, v níž je v roce                          1401 islámský historik Ibn Chaldún spouštěn v koši z hradeb   československých	a středoevropských	dějin                          obleženého Damašku, aby se mohl setkat s Tamerlánem   vymezené	roky	1938	a 1948,	v jehož	centru                          (Tímúrem) a pohovořit s ním o tom, co ví a co neví. Odstavec je                          přitom úvodem k čtenářsky náročné teoretické pasáži nazvané                          Orientations. Darwin, John: After Tamerlane. The Rise \& Fall of                          Global Empires, 1400–2000. London 2007, s. 4.                                                                      17  Smetana, Vít: Ani vojna, ani mír. Velmoci, Československo                       16  Viz blíže Evans, Richard J.: In Defence of History. London 1997,   a střední Evropa v sedmi dramatech na prahu druhé světové                          s. 249–253.                                   a studené války. Praha 2016, s. 362.                                                   Vít Smetana: Metodologickými meandry v proudu historiografie – až na soutok s literaturou  189","its	importance	as	a milestone	on	the	road	from	an	  war – even	the	largest	and	most	tragic	in	history.               anti-Hitler	coalition	to	the	Cold	War	–	was	given	  However,	chapter	5	(which	deals	with	the	years               the	code	name	Tolstoy by	the	British	Prime	Minister.	  1941–1945)	searches	mainly	for	the	roots	of	the	Cold               Probably	the	nearest	I came	to	writing	literature	was	  War,	while	the	overlapping	areas	in	the	fourth	chapter               in	the	sixth	chapter,	where	I first	tried	to	describe	  from	1	September	1939	to	22	June	1941	–	i.e.	from               how	eyewitnesses	had	seen	the	Red	Army	rolling	into	  Germany’s attack	on	Poland	to	the	invasion	of	the               Central	Europe	and	then	I included	Tolstoy’s very	  Soviet	Union	–	are	included	only	as	the	consequences               similar	account	of	the	Russian	troops’	advance	on	  of	the	Nazi-Soviet	Pact	concluded	nine	days	before	the               Slavkov	(Austerlitz)	in	the	autumn	of	1805. 	Tolstoy	  outbreak	of	the	war.	I also	played	around	a lot	with                                                 17               represented	for	me	not	only	a narrative	inspiration,	  the	titles	of	each	chapter	and	subchapter,	changing               but	also	–	quite	unexpectedly	–	a methodological	  them	constantly	–	so	that	they	might	reflect	the	topic,               one.	The	way	in	which	he	casts	doubt	on	historical	  but	also	offer	some	‘added	value’	at	a symbolic	or	even               determinism	by	recounting	the	example	of	      slightly	poetic	level.               Russia’s supposedly	elaborate	plan	to	draw	Napoleon	  I also	decided	against	always	describing	the               with	his	army	deep	into	Russian	territory	in	1812	  stories	chronologically.	Although	I was	writing	the               and	then	cunningly	leave	them	in	a burning	Moscow	  book	with	all	the	appropriate	academic	requirements,               should	be	read	by	historians	who	are	unable	to	  from	the	outset	I also	intended	to	address	a wider               see	the	dynamics	within	historical	processes	and	  public.	Therefore,	at	the	start	of	each	of	the	seven               their	multicausality.	I considered	one	of	the	main	  stories	I wanted	to	‘hook’	the	reader	with	an	event               aims	of	my	book	to	be	this	readiness	to	present	the	  he	or	she	would	undoubtedly	know	(for	example,               dramatic	twists	and	turns	in	modern	history	as	open	  chapter	6	begins	with	Churchill’s speech	in	Fulton               stories,	whose	unravelling	emerged	from	the	mutual	  from	March	1946),	and	only	then	did	I reveal	its	roots               interaction	of	different	factors,	including	rapid	  and	background.	“The	end	as	the	beginning”	is	an               improvisation	on	the	part	of	the	key	actors.   approach	which	I believe	readers	may	be	grateful	for,                  I did,	in	fact,	spend	a long	time	thinking	about	  which	is	why	I used	it	repeatedly	in	my	book.	I soon               the	title.	In	combination	with	the	clarifying	subtitle,	  gave	up	on	my	initial	idea	that	the	chapters	would	be               it	represents	a certain	compromise.	Many	readers	  approximately	equal	in	length.	On	the	other	hand,	the               may	highlight	the	fact	that	the	seven	chapters	  length	of	each	story	precisely	reflected	the	extent	of               cover	the	entire	vital	decade	of	Czechoslovak	and	  their	influence	on	the	development	and	character	of               Central	European	history,	delineated	by	the	years	  the	international	system.               1938	and	1948,	at	the	centre	of	which	was,	of	course,	  To	end	with,	I’d	like	to	offer	a few	personal                                                              memories	of	my	time	spent	first	writing	and	then                                                              waiting.	I wrote	most	of	the	book	in	my	study	in	a flat               17  Smetana, V.: Ani vojna, ani mír [Neither War nor Peace], p. 362.  which	is	part	of	a housing	estate	in	Modřany,	Prague.                190   Vít Smetana: Through methodological meanders in the stream of historiography – all the way down to the confluence with literature","samozřejmě	byla	vojna,	ba	dokonce	ta	největší	  z okna	na	protější	panelák	mi	vždy	alespoň	trochu                       a nejtragičtější	v dějinách.	Avšak	5.	kapitola,	jež	se	  kompenzoval	hudební	doprovod	od	Debussyho,                       zabývá	roky	1941–1945,	hledá	především	kořeny	  Rachmaninova,	Čajkovského,	Schuberta	či                       studené	války,	zatímco	přesahy	4.	kapitoly	do	období	  Beethovena	(které	ve	chvílích	relaxace	zpravidla                       od	1.	září	1939	do	22.	června	1941,	tj.	od	německého	  střídali	svižnější	The	Rolling	Stones).	Části	textu                       útoku	na	Polsko	po	útok	na	Sovětský	svaz,	jsou	  vznikaly	rovněž	v krušnohorském	biatlonovém                       zařazeny	pouze	coby	důsledky	sovětsko-německého	  areálu	Eduard,	kde	jsem	práci	na	knize	mohl                       paktu	uzavřeného	devět	dnů	před	rozpoutáním	války.	  vhodně	kombinovat	se	sportovními	aktivitami,	pro                       A velmi	jsem	si	hrál	i s názvy	jednotlivých	kapitol	  mě	velmi	důležitými.	V květnu	2015	jsem	se	pak                       a podkapitol	a průběžně	je	pozměňoval	–	ve	snaze	  na	necelé	dva	týdny	„uklidil“	i s desítkami	knih                       dosáhnout	toho,	aby	kromě	tematické	výstižnosti	  do	kamarádova	malého	penzionu	na	Bedřichově.                       nabízely	i určitou	„nadhodnotu“	v rovině	symbolické	  Vzdor	tomu,	že	mě	tam	od	koncentrace	poněkud                       či	třeba	i trochu	poetické.                    odvádělo	právě	vrcholící	pražské	mistrovství	světa                          Jednotlivé	příběhy	jsem	přitom	záměrně	     v hokeji,	jsem	právě	v Jizerských	horách	napsal                       nepopisoval	vždy	chronologicky.	Jakkoli	jsem	totiž	  interpretačně	nejnáročnější	pasáže	dlouhé	kapitoly                       knihu	psal	s náležitým	vědeckým	aparátem,	zároveň	  o sférách	vlivu.	A přiznávám,	že	výše	zmíněné	fáze                       jsem	od	počátku	měl	ambici	oslovit	i širší	veřejnost.	  historikovy	práce	se	u mě	neustále	prolínaly	–	včetně                       Chtěl	jsem	proto	každému	čtenáři	umožnit,	aby	  doplňování	heuristiky	o další	a další	dokumenty                       se	na	počátku	každého	ze	sedmi	příběhů	„chytil“	  i relevantní	texty	ještě	v pokročilém	stádiu	psaní.                       na	meritorní	události,	kterou	nepochybně	zná	  Naštěstí	všechny	později	dohledané	prameny	mé                       (kupříkladu	v 6.	kapitole	Churchillův	projev	ve	  předběžné	závěry	spíše	jen	posilovaly	–	a nenarazil                       Fultonu	v březnu	1946),	a teprve	následně	jsem	  jsem	v pozdějších	etapách	práce	ani	na	žádný                       poodhaloval	její	kořeny	a pozadí.	„Konec	coby	  odborný	text,	který	by	je	v rovině	faktografické	(tj.                       začátek“	je	postup,	který	považuji	za	čtenářsky	  nikoli	čistě	interpretační)	zpochybňoval.	Byl	jsem                       vděčný,	a proto	jsem	jej	v knize	opakovaně	použil.	  následně	vděčný	svým	přátelům	Petru	Marešovi                       Záhy	jsem	též	rezignoval	na	prvotní	ideu,	podle	níž	  a Jiřímu	Ellingerovi	za	kritické	přečtení	celého	textu,                       by	všechny	kapitoly	byly	přibližně	stejně	dlouhé.	Na	  jakož	i Ivetě	Coufalové	za	to,	že	se	ujala	jeho	pečlivé                       druhou	stranu	výsledná	délka	jednotlivých	příběhů	  redakce.                       nakonec	docela	přesně	odráží	intenzitu,	v níž	   Po	odevzdání	rukopisu	v říjnu	2015                       ovlivnily	vývoj	a povahu	mezinárodního	systému.  následovalo	nejprve	dlouhé	čekání	na	vydání                          Na	závěr	snad	ještě	pár	osobních	vzpomínek	  v srpnu	následujícího	roku.	Krátil	jsem	si	jej	mj.                       na	dobu	psaní	a následného	čekání.	Většinu	textu	  sestavováním	rejstříku,	po	večerech,	vždy	po	návratu                       jsem	napsal	ve	své	pracovně	v panelovém	bytě	  z archivu,	při	služební	cestě	v Londýně	–	zrovna                       na	sídlišti	v Modřanech.	Nepříliš	útěšný	výhled	  v době	osudového	hlasování	o brexitu.	Po	vydání                                                    Vít Smetana: Metodologickými meandry v proudu historiografie – až na soutok s literaturou  191","The	rather	drab	view	from	the	window	onto	the	block	  a wonderful	book	launch	at	Café	Kampus	in	Prague,               of	flats	opposite	was	made	more	bearable	by	the	music	  which	was	organized	by	the	director	Dr.	Plešková.               of	Debussy,	Rachmaninov,	Tchaikovsky,	Schubert	and	  The	programme	was	presented	by	my	outstanding               Beethoven	(alternating	with	the	livelier	Rolling	Stones	  friend,	the	actor	Petr	Nárožný.	I was	delighted	that               whenever	I had	time	to	relax).	I also	wrote	some	parts	  he	was	willing	to	read	out	with	me	for	about	thirty	of               of	the	book	at	the	Eduard	biathlon	premises	in	the	  my	friends	and	colleagues	A screenplay for a film which               Ore	Mountains,	where	I was	able	to	combine	work	  you will most certainly never see....THE VICTORIOUSLY               with	my	all-important	sports	activities.	In	May	2015	  LOST SPRING OF 1945, which	I had	written	specially               I ‘cleared	out’	for	just	under	two	weeks	with	dozens	of	  for	this	occasion	and	which	had	been	a great	pleasure               books	to	my	friend’s small	B\&B	in	Bedřichov.	Despite	  to	write	and	then	to	present.	I will	never	forget	Petr               the	fact	that	I was	occasionally	distracted	in	the	Jizera	  Nárožný’s uncanny	imitation	of	Eduard	Beneš…               Mountains	by	the	climax	of	the	World	Ice	Hockey	  However,	over	the	next	weeks	the	words	of	praise               Championship	in	Prague,	I managed	to	write	there	  from	my	colleagues	were	slightly	overshadowed               the	most	interpretively	complex	passages	in	the	long	  by	the	disturbing	news	that	a number	of	books	had               chapter	on	spheres	of	influence.	And	I admit	that	  been	purchased	with	16	pages	missing	(i.e.	one	sheet)               the	above-mentioned	phases	in	the	historical	work	  between	the	4th	and	5th	chapters.	When	I went	to               continued	to	interweave	–	including	the	addition	  a bookshop	in	Vinohrady	to	buy	five	copies	with	my               of	heuristics	with	more	and	more	documents	and	  author’s discount	and	discovered	that	six	out	of	ten               relevant	texts	still	in	the	advanced	stage	of	writing.	  copies	from	one	box	were	defective,	I was	really	lost               Fortunately,	most	of	my	preliminary	conclusions	were	  for	words…	Hopefully,	all	of	the	rejects	were	later               strengthened	by	the	later	sources	–	and	in	the	later	  taken	out	of	distribution.	I also	had	to	wait	a long	time               phases	of	the	work	I did	not	come	across	any	academic	  for	the	first	reviews,	but	finally	four	comprehensive               text	which	would	have	contradicted	them	on	a factual	  reviews	were	published	(five	including	a translation	of               basis	(i.e.	not	purely	interpretative).	Afterwards	I was	  one	of	them)	and	in	each	case	I was	very	pleased	with               grateful	to	my	friends	Petr	Mareš	and	Jiří	Ellinger	for	  their	comments.	I can	at	least	extend	my	thanks	to               their	critical	reading	of	the	whole	book,	as	well	as	to	  those	authors	in	this	format. 18               Iveta	Coufalová	for	her	thorough	editing.                  After	submitting	the	manuscript	in	October	2015               it	seemed	a long	wait	before	it	was	published	in	  18  Cf. Jakubec, Pavol: Krajina na rozhraní. Soudobé dějiny 24, 2017,                                                                no. 3, pp. 403–416; also: A Country on the Boundary. Czech               August	the	following	year.	In	the	meantime	I compiled	  Journal of Contemporary History 6, 2018, pp. 175–184; Novotný,               the	index	–	in	the	evenings,	after	returning	from	  Lubomír: Smetana, Vít: Ani vojna, ani mír. Review. Historica                                                                Olomucensia 54, 2018, pp. 397–404; Vašek, Richard: Smetana,               the	archives,	during	a research	trip	to	London,	just	  Vít: Ani vojna, ani mír. Review. Střed. Časopis pro mezioborová               at	the	time	when	the	fateful	referendum	on	Brexit	  studia střední Evropy 19. a 20. století 10, 2018, no. 1, pp. 131–137;                                                                Kalous, Jan: Smetana, Vít: Ani vojna, ani mír. Review. Securitas               took	place.	Following	the	publication	there	was	  imperii 35, 2019, no. 2, pp. 268–273.                192   Vít Smetana: Through methodological meanders in the stream of historiography – all the way down to the confluence with literature","následovala	krásná	oslava	uvedení	na	trh	v Café	  s překladem	jedné	z nich	pěti)	a ve	všech	případech                       Kampus,	kterou	zorganizovala	paní	ředitelka	   měl	z jejich	vyznění	velkou	radost.	Jejich	autorům                       Plešková.	Celý	program	moderoval	můj	vzácný	   alespoň	touto	formou	dodatečně	děkuji. 18                       přítel	Petr	Nárožný.	Byl	jsem	moc	rád,	že	se	mnou	  A v neposlední	řadě	jsem	se	v roce	2017	na                       pro	asi	třicet	přítomných	přátel	z řad	kolegyň	  základě	této	knihy	habilitoval	na	Fakultě	sociálních                       a kolegů	přednesl	Scénář k filmu, který jistojistě   věd	Univerzity	Karlovy	v oboru	Moderní	dějiny.                       nikdy neuvidíte… VÍTĚZNĚ PROHRANÉ JARO 1945,	  Samozřejmě	si	velmi	vážím	příznivých	posudků	od                       jejž	jsem	speciálně	pro	tuto	příležitost	napsal	–	  zahraničních	kapacit	Chada	Bryanta,	Benjamina                       a ohromně	jsem	se	bavil	jak	při	této	„tvorbě“,	tak	  Frommera	a Alexe	Pravdy.	Ale	snad	ještě	více	mě	těší,                       potom	s ostatními	při	její	prezentaci.	Na	dokonalou	  že	se	mi	zdařilo	cosi	téměř	na	pomezí	kvadratury                       imitaci	Edvarda	Beneše	v podání	Petra	Nárožného	  kruhu	–	tj.	uspět	i ve	světě	české	vědy	s monografií,                       vskutku	nelze	zapomenout…	V následujících	týdnech	  která	má	sice	veškeré	vědecké	náležitosti,	ale	zároveň                       mi	bohužel	radost	z pochvalných	slov	kolegyň	  byla	psána	s ambicí	oslovit	široký	okruh	zájemců                       a kolegů	kalily	jejich	četné	zprávy	o tom,	že	v řadě	  o soudobé	dějiny,	v podtitulu	nese	slovo	„drama“                       zakoupených	výtisků	chybí	hned	16	stránek	(tj.	  a jednou	z jejích	přiznaných	pracovních	metod	je                       jeden	arch)	na	pomezí	4.	a 5.	kapitoly.	Když	jsem	si	  „vyprávění“.                       do	Vinohradského	knihkupectví	sám	přijel	koupit                       s autorskou	slevou	pět	výtisků	a přitom	zjistil,	že	  18  Viz Jakubec, Pavol: Krajina na rozhraní. Soudobé dějiny 24,                       v jediném	balíku	bylo	takto	vadných	šest	svazků	  2017, č. 3, s. 403–416; týž: A Country on the Boundary. Czech                       z deseti,	skutečně	jsem	neměl	slov…	Později	se	snad	  Journal of Contemporary History 6, 2018, s. 175–184; Novotný,                                                                        Lubomír: Smetana, Vít: Ani vojna, ani mír. Recenze. Historica                       všechny	aušusy	z distribuce	vyřadily.	Čekání	na	  Olomucensia 54, 2018, s. 397–404; Vašek, Richard: Smetana, Vít:                       první	recenzi	bylo	rovněž	trochu	dlouhé,	ale	nakonec	  Ani vojna, ani mír. Recenze. Střed. Časopis pro mezioborová                                                                        studia střední Evropy 19. a 20. století 10, 2018, č. 1, s. 131–137;                       jsem	se	dočkal	hned	čtyř	rozsáhlých	recenzí	(resp.	  Kalous, Jan: Smetana, Vít: Ani vojna, ani mír. Recenze. Securitas                                                                        imperii 35, 2019, č. 2, s. 268–273.                                                                     Vít Smetana: Metodologickými meandry v proudu historiografie – až na soutok s literaturou  193","And	finally,	on	the	basis	of	this	book	I received	my	  squaring	the	circle	–	i.e.	to	be	successful	in	the	world               associate	professor	degree	at	the	Department	of	  of	Czech	academia	with	a monograph	which	has	all               Modern	History	at	Charles	University’s Faculty	of	  of	the	scientific	requirements	but	at	the	same	time               Social	Sciences.	Naturally,	I greatly	appreciate	the	  was	written	with	the	ambition	of	addressing	a wider               favourable	assessments	from	my	international	  circle	of	people	interested	in	contemporary	history,               colleagues	Chad	Bryant,	Benjamin	Frommer	and	  its	subtitle	contains	the	word	‘drama’	and	one	of	its               Alex	Pravda.	But	I was	perhaps	even	more	pleased	by	  acknowledged	methodologies	is	‘storytelling’.               the	fact	that	I had	managed	to	do	something	akin	to                                                             194   Vít Smetana: Through methodological meanders in the stream of historiography – all the way down to the confluence with literature","MATĚJ SPURNÝ                         Od negativní fascinace k porozumění                        Jak jsem stavěl Most do budoucnosti                           From negative fascination towards                         understanding                         Making the Most of Tomorrow                                        Matěj Spurný (*1979) lectures	on	social	history	at	Charles	  Doc. Mgr. et Mgr. Matěj Spurný, PhD. (*1979) vyučuje	sociální                       University’s Faculty	of	Arts	and	also	works	at	the	Institute	of	  dějiny	na	FF	UK	a působí	na	Ústavu	pro	soudobé	dějiny	AV                       Contemporary	History	of	the	Czech	Academy	of	Sciences.	His	  ČR.	Ve	svých	vědeckých	pracích	se	zabývá	zejména	otázkami                       academic	output	focuses	mainly	on	the	issues	of	ethnicity	and	  etnicity	a nacionalismu	ve	středoevropském	prostředí,                       nationalism	in	Central	Europe,	the	social	preconditions	of	state	  sociálními	předpoklady	státního	socialismu	v Československu,                       socialism	in	Czechoslovakia,	technocratic	thought,	urban	and	  technokratickým	myšlením,	urbánními	a environmentálními                       environmental	history	and	the	roots	of	post-1989	developments.	  dějinami	a v poslední	době	také	kořeny	polistopadového	vývoje.                       His	books	such	as	They are not like us	(in	Czech,	2011)	about	  Jeho	knihy,	jako	například	Nejsou jako my	(2011)	o poválečném                       the	postwar	coexistence	of	minorities,	and	Making the Most of   soužití	s menšinami	nebo	Most do budoucnosti	(2016)	o zkáze                       Tomorrow	(in	Czech,	2016)	about	the	destruction	of	the	historic	  historického	města	Most	a výstavbě	stejnojmenného	města                       town	of	Most	and	the	creation	of	an	eponymous	new	town,	have	  nového,	jsou	ceněny	v české	historické	obci	a vycházejí	v dalších                       been	received	well	by	the	Czech	historical	community	and	have	  evropských	jazycích.	Zároveň	jsou	přinejmenším	v České                       also	been	published	in	other	European	languages.	At	the	same	  republice	a v Německu	předmětem	širší	veřejné	diskuze.                       time,	they	have	been	the	subject	of	a wider	public	debate	in	the                       Czech	Republic	and	Germany.                                                                                                               195","Our	memories	are	unreliable	and	it	is	hard	to	resist	  from	localities	which	were	being	swallowed	up	by               viewing	our	own	work	as	being	coherent,	with	  open-cast	mines,	I was	astonished	by	how	reconciled               a beginning,	middle	and	meaningful	end.	Fortunately,	  they	were	to	the	disappearance	of	places	where	they               while	I was	writing	Making the Most of Tomorrow.1   had	spent	their	childhood	or	started	families.	It’s been               I took	some	notes	along	the	way	which	I have	been	  going	on	like	this	for	generations,	they	said,	the	land               able	to	refer	to.	I will	try	to	use	them	to	guide	the	  gives	up	its	wealth	and	you	have	to	pay	a price	for	it.               reader	through	my	original	inspiration	and	ideas	  Home	is	where	you	live	and	work.	Until	the	ground               about	the	book’s theme,	all	the	way	to	its	final	form.	  has	to	be	ripped	up	once	more	–	and	then	you	had               If my	initial	ideas	were	quite	closely	connected	to	  to	move	a few	kilometres	away.	People	only	have               the	source	of	my	values	and	the	environment	where	  vague	memories	of	the	old	town	of	Most	–	a town	of               I matured	both	academically	and	as	a person,	then	  fifty-thousand	people	not	far	from	here,	which	also               this	made	it	all	the	more	difficult	to	gradually	revise	  had	to	make	way	for	mining	about	half	a century               them	under	the	pressure	from	the	sources	and	the	  ago.	Yes,	“it	had	to	make	way”	were	their	precise               awareness	of	broader	contexts.                 words	–	as	though	there	was	no	alternative	and	it                  I grew	up	in	the	Giant	Mountains	–	a mountain	  hadn’t	been	people	who	had	brutally	demolished               settlement,	fragrant	air,	blueberries,	the	rustle	of	  it.	My	respondents	were	not	particularly	moved	by               the	spruce	forests	and	the	gurgle	of	streams.	For	me	  the	destruction	of	that	“grey,	dirty	and	smoky”	town.               home	means	something	reliably	familiar,	a place	  For	a long	time	I couldn’t	understand	this,	but	I still               which	will	always	be	there	and	to	which	I can	return	  found	it	fascinating	in	its	own	way.	And	that	was	the               even	if	the	world	around	me	changes.	This	is	why	the	  beginning,	the	initial	inspiration	to	look	at	the	story               reality	of	North	Bohemia	and	the	local	brown-coal	  of	a medieval	town	under	whose	cobblestones	lay               basin	shocked	me	from	the	first	moment	our	paths	  some	100	million	tons	of	coal	–	so	close	to	the	surface,               crossed.	I travelled	there	to	chart	the	changes	to	the	  in	fact,	that	almost	every	voice	which	carried	weight               landscape	and	record	people’s stories.	The	region	  at	the	time	agreed	that	the	town	had	to	be	erased	in               between	the	Central	Bohemian	Uplands	and	the	Ore	  order	to	access	the	valuable	raw	material	from	the               Mountains,	and	the	fates	of	those	who	have	lived	  earth’s surface.               there,	have	witnessed	rapid	changes,	destruction	and	  At	that	time,	during	my	contemplative	evenings	in               dramatic	rediscovery.	When	I was	staying	at	the	Osek	  the	Osek	monastery	cell	and	over	the	next	few	years               monastery	in	2006	to	record	interviews	with	people	  when	I repeatedly	returned	to	the	idea	of	writing                                                              a book	about	Most	after	the	Second	World	War,	I was                                                              convinced	that	the	story	would	mainly	be	about               1   Spurný, Matěj: Most do budoucnosti: laboratiř socialistické   a region	left	uprooted	following	the	departure	of	the                  modernity na severu Čech [Making the Most of Tomorrow.   Germans.	A large	part	of	the	original	population	was                  A Laboratory of Socialist Modernity in Czechoslovakia].                  Praha 2016.                                 forcibly	displaced	after	the	war	and	others	moved	in.                196   Matěj Spurný: From negative fascination towards understanding. Making the Most of Tomorrow","Paměť	je	nespolehlivá	a touze	vidět	své	vlastní	  se	platí	daň.	Domov	je	tam,	kde	člověk	právě	bydlí                       usilování	jako	cosi	koherentního,	co	má	začátek	  a má	práci.	Než	bude	třeba	znovu	rýpnout	do	země	–                       a nějaké	smysluplné	vyústění,	se	odolává	jen	stěží.	  a pak	se	půjde	zase	o pár	kilometrů	dál.	Na	starý	Most,                       Naštěstí	jsem	si	při	psaní	Mostu do budoucnosti 1	  padesátitisícové	historické	město	nedaleko	odtud,                       takříkajíc	po	cestě	odkládal	některé	poznámky	  které	také	muselo	před	zhruba	půlstoletím	ustoupit                       a zápisky,	o které	se	teď	mohu	opřít.	Pokusím	se	na	  těžbě,	si	vzpomínali	jen	mlhavě.	Ano,	muselo	ustoupit,                       jejich	základě	se	čtenářem	znovu	projít	cestu	od	  přesně	tak	to	říkali	–	jako	by	nebylo	alternativ	a jako                       svých	původních	inspirací	a představ	o tématu	až	po	  by	to	nebyli	lidé,	kdo	ho	brutálně	zbourali.	Zánik                       výslednou	podobu	knihy.	Jestliže	moje	východiska	  onoho	„šedivého,	špinavého	a zakouřeného“	místa                       byla	poměrně	těsně	spjata s mým	hodnotovým	    moje	pamětníky	nijak	nedojímal.	To	jsem	dlouho                       zakotvením	a s prostředím,	v němž	jsem	byl	lidsky	  nechápal,	svým	způsobem	mě	to	ale	fascinovalo.                       i vědecky	socializován,	bylo	o to	náročnější	je	pod	  A to byl	začátek.	První	inspirace,	od	které	se	odvinula                       tlakem	řeči	pramenů	i poznání	širších	kontextů	  myšlenka	zabývat	se	příběhem	původně	středověkého                       postupně revidovat.                            města,	pod	jehož	dlažbou	bylo	skoro	100	milionů	tun                          Vyrostl	jsem	v Krkonoších.	Horská	osada,	   uhlí	tak	nehluboko,	že	se	na	nutnosti	vymazat	město                       voňavý	vzduch,	borůvčí,	šum	smrkových	lesů	    v zájmu	cenné	suroviny	z povrchu	zemského	postupně                       a zurčení	potoka.	Domov	pro	mě	znamená	cosi	   shodli	téměř	všichni,	jejichž	hlas	byl	v danou                       důvěrně	známého,	místo,	které	zůstává	a na	něž	se	  dobu podstatný.                       mohu	vracet,	i když	svět	kolem	se	mění.	I proto	mě	  Tehdy,	při	večerním	přemítání	v osecké	klášterní                       realita	severních	Čech	a tamní	hnědouhelné	pánve	  cele	i po	několik	následujících	let,	během	nichž	jsem                       šokovala	od	první	chvíle,	kdy	se	s ní	moje	cesty	  se	k nápadu	na	sepsání	knihy	o Mostu	po	druhé                       zkřížily.	Jezdil	jsem	tam	mapovat	proměny	krajiny	  světové	válce	opakovaně	vracel,	jsem	byl	přesvědčený,                       i zaznamenávat	příběhy	lidí.	Kraj	mezi	Českým	  že	ten	příběh	bude	vyprávět	hlavně	o bezdomoví                       Středohořím	a Krušnými	horami	i osudy	těch,	kdo	ho	  v kraji	po	Němcích.	Významná	část	původního                       obývali	a obývají,	byly	plné	překotných	změn,	zmaru	  obyvatelstva	odtud	byla	po	válce	nuceně	vysídlena                       i dramatického	znovunalézání.	Když	jsem	v roce	2006	  a přišli	noví	lidé.	V Podkrušnohoří	tak,	stejně	jako                       pobýval	v oseckém	klášteře	a nahrával	rozhovory	  na	celém	území	někdejších	Sudet	zabírajícím	zhruba                       s lidmi	z obcí,	které	pohltily	povrchové	doly,	podivoval	  třetinu	českých	zemí,	do	velké	míry	zanikl	nebo	se                       jsem	se	jejich	smířenosti	se	zánikem	míst,	kde	trávili	  zásadně	oslabil	vztah	mezi	lidmi	a krajinou,	kterou                       dětství	nebo	zakládali	rodiny.	Tady	to	tak	už	je	po	  obývali.	Právě	to	bylo	hlavním	tématem	knihy,                       generace,	říkali,	země	vydává	svoje	bohatství	a za	to	  kvůli	níž	jsem	tehdy	v Oseku	nahrával	vzpomínky                                                                      pamětníků	(vyšla	pak	pod	názvem	Sudetské osudy)                                                                      a stejné	problematiky	se	v různých	rovinách	dotýkala                       1   Spurný, Matěj: Most do budoucnosti: laboratoř socialistické                          modernity na severu Čech. Praha 2016.       i moje	disertační	práce	Nejsou jako my,	kterou	jsem                                                    Matěj Spurný: Od negativní fascinace k porozumění. Jak jsem stavěl Most do budoucnosti  197","Therefore,	in	the	foothills	of	the	Ore	Mountains,	as	in	  central	and	regional	organizations	(the	Czechoslovak               the	rest	of	the	former	Sudetenland	(which	accounted	  Communist	Party,	the	ministries,	and	the	Ústí/               for	one	third	of	the	Czech	lands),	the	relationship	  North	Bohemian	Regional	National	Council),	but	in               between	the	people	and	the	land	they	inhabited	was	  particular	those	documents	which	were	left	behind               either	destroyed	or	fundamentally	weakened.	This	  by	district	and	town	bodies,	not	only	gave	individual               was	the	main	theme	of	the	book	that	had	brought	me	  fragments	in	the	form	of	the	actors,	their	decisions               to	Osek,	where	I	was	recording	the	testimonies	of	  and	actions	during	the	liquidation	and	construction               witnesses	(it	was	published	under	the	title	Sudeten   of	the	towns,	but	they	also	forced	me	to	rethink	the               Lives).	My	diploma	work,	They are not like us, which	  entire	subject.	In	particular,	this	showed	that	the               I wrote	a few	years	after,	also	looked	at	the	same	issue	  hypothesis	concerning	the	marginal	role	of	‘German’               from	different	perspectives.	The	second	important	  Most	in	Czech	historical	memory	did	not	correspond               area	which	I wanted	to	examine	was	communist	  with	reality.	Despite	the	predominance	of	the               productivism	and	the	disregard	for	the	‘soft’	factors	  German-speaking	population	until	1945,	Most	was               in	life	(the	environment	and	cultural	heritage).	The	  seen	as	a place	where	masses	of	Czech	miners	could               story	of	postwar	Most	was	told	in	a similar	way	by	  find	work	from	the	19th	century.	And	in	the	history               Eagle	Glassheim,	the	author	of	an	inspiring	study	on	  of	the	left-wing	movement,	in	particular	that	of	the               the	destruction	of	old	Most	–	the	only	analytical	work	  communists,	Most	became	the	symbolic	centre	in	the               which	had	been	published	until	then	on	‘my’	subject.	  historical	memory	of	the	struggle	for	social	justice               I assumed	that	the	two	factors	here	–	the	‘Sudeten	  as	a result	of	the	Most	strike	and	its	victims	in	1932.               uprooting’	and	the	ruthlessness	of	the	communist	  This	was	further	strengthened	by	the	journalism	to               authorities	–	would	mutually	reinforce	one	another	  come	from	Most	and	the	Most	region	in	the	mid-1950s               and	the	story	of	Most	would	be	the	outcome.	I had	  and	the	start	of	the	1960s,	including	the	emotionally               a very	negative	view	of	these	two	aspects	of	the	non-  powerful	reports	from	Ivan	Klíma	A region under an               relationship	with	the	landscape	and	history,	which	  umbrella,	which	were	published	in	Literární noviny               ignored	what	was	truly	valuable	and	essential	in	the	  (Literary	News).	What	was	true	for	Tachov,	Cheb               world.	Where	Max	Weber	talks	about	‘value-relation’,	  and	Bruntál	was	not	true	for	Most.	Most	was	not               which	lies	at	the	beginning	of	an	academic’s work	and	  a foreign,	German	non-place	for	the	Czech	public	or               guides	them	in	the	selection	of	their	subject	and	their	  the	Czechoslovak	political	elite.	Moreover,	the	local               endeavour	to	be	impartial,	then	this	was	the	starting	  sources	show	that	the	town’s representatives	stood	up               point	for	my	work	on	Most.	                    against	the	proposed	liquidation	of	the	town	in	the                  In	2012	I began	to	work	systematically	on	a book	  1950s.	The	pressure	to	extract	coal	was	constant	and               about	the	liquidation	of	the	historical	town	of	Most	  unsurprisingly	came	from	mining	interests	–	however,               and	the	construction	of	the	eponymous	new	town	  this	was	part	of	a long-term	trend	which	could	be               from	the	1950s	to	the	1980s.	The	sources	from	the	  traced	back	to	the	end	of	the	19th	century.	The	context                 198   Matěj Spurný: From negative fascination towards understanding. Making the Most of Tomorrow","sepisoval	v letech	následujících.	Druhou	významnou	  jako	místo,	kde	od	19.	století	nacházely	práci	masy                       rovinou,	již	jsem	hodlal	sledovat,	byl	komunistický	  českých	horníků.	Především	v prostředí	levicových                       produktivismus	a ignorování	„měkkých“	faktorů	  politických	stran,	v první	řadě	komunistů,	se	navíc                       života	(životního	prostředí	a kulturního	dědictví).	  skrze	mosteckou	stávku	z roku	1932	a její	oběti	stal                       Takto	vyprávěl	příběh	poválečného	Mostu	i Eagle	  Most	symbolickým	centrem	historické	paměti	bojů                       Glassheim,	autor	pro	mě	inspirativní	časopisecké	  za	sociální	spravedlnost.	To	potvrzovala	i Mostu                       studie	o zkáze	starého	Mostu	–	jediné	analytičtější	  a Mostecka	se	dotýkající	publicistika	v druhé	polovině                       práce,	která	do	té	doby	o „mém“	tématu	vyšla.	  padesátých	a na	prahu	šedesátých	let,	mimo	jiné                       Předpokládal	jsem,	že	oba	faktory,	tedy	„sudetské	  emotivně	silné	a prožité	reportáže	Ivana	Klímy                       bezdomoví“	a bezohlednost	komunistického	vládnutí,	  Kraj pod deštníkem,	které	vycházely	v Literárních                       se	tu	vzájemně	posilovaly	a příběh	Mostu	je	jejich	  novinách.	Co	platilo	o Tachovu,	Chebu	nebo	Bruntálu,                       výslednicí.	Obě	vrstvy	tohoto	ne-vztahu	ke	krajině	  o Mostu	neplatilo.	Most	nebyl	pro	českou	veřejnost                       a dějinám	jsem	vnímal	jednoznačně	negativně,	jakožto	  a československé	politické	elity	cizím,	německým                       zacházení	se	světem,	jež	opomíjí	to	opravdu	cenné	  ne-místem.	Ostatně,	jak	dokazovaly	prameny	lokální                       a podstatné.	Jestliže	Max	Weber	hovoří	o „vztaženosti	  povahy,	samotní	představitelé	města	se	v padesátých                       k hodnotám“,	která	při	veškerém	úsilí	o nezaujatost	  letech	proti	tehdy	již	diskutované	likvidaci	města                       stojí	na	počátku	práce	vědce	a vede	ho	při	výběru	  stavěli.	Tlak	na	„vyuhlení“	byl	vytrvale	a nepřekvapivě                       tématu,	bylo	takovýmto	východiskem	v případě	práce	  vyvíjen	hlavně	z těžařských	kruhů	–	to	ale	zase                       o Mostu	právě	toto.                            odpovídalo	dlouhodobému	trendu,	sledovatelnému                          Soustavně	jsem	začal	na	knize	o likvidaci	  již	od	konce	19.	století.	Kontext	krajiny	opuštěné	po                       historického	města	Most	a výstavbě	stejnojmenného	  válce	těmi,	kdo	v ní	byli	doma,	i tak	zůstával	jako	jedna                       nového	města	v padesátých	až	osmdesátých	letech	  z podstatných	vrstev	–	nikoli	ale	jediná	a zřejmě	ani	ne                       20. století	pracovat	v roce	2012.	Již	prameny	  ta	nejdůležitější.                       z provenience	centrálních	a krajských	orgánů	(KSČ,	  Na	důležitosti	naopak	v průběhu	pramenného                       ministerstev	a ústeckého/severočeského	KNV),	  výzkumu	nabývaly	jiné	kontexty.	Jestliže	chtěli	těžaři                       ale	především	pak	dokumenty,	jež	po	své	činnosti	  prosadit	svůj	plán	a dostat	se	k uhlí	pod	městem,	bylo                       zanechaly	okresní	a městské	orgány,	nedodávaly	jen	  pochopitelně	třeba	přesvědčit	vrcholné	politické                       jednotlivé	střípky	v podobě	aktérů,	jejich	rozhodnutí	  orgány	od	městské	až	po	vládní	úroveň	–	a v první                       a praxe	likvidace	či	budování	města,	ale	nutily	mě	  řadě	předsednictvo	ÚV	KSČ,	které	v podmínkách                       k novému	promýšlení	celého	tématu.	Především	se	  stranické	diktatury	mělo	hlavní	slovo.	Jak	dokládají                       ukazovalo,	že	hypotéza	o mizivé	roli	„německého“	  nesčetné	dobové	dokumenty,	byla	pro	politické	elity                       Mostu	v české	historické	paměti	neodpovídá	    i v podmínkách	autoritářského	uspořádání	klíčová                       skutečnosti.	Most	byl	navzdory	převaze	německy	  podpora	plánu	ze	strany	obyvatelstva.	V praxi	to                       hovořícího	obyvatelstva	do	roku	1945	vnímán	   znamenalo,	že	se	v souvislosti	s likvidací	starého                                                     Matěj Spurný: Od negativní fascinace k porozumění. Jak jsem stavěl Most do budoucnosti  199","of	the	landscape,	abandoned	after	the	war	by	those	  interests	silently	and	without	publicity	(as	was	the               who	had	had	their	homes	there,	thus	remained	one	of	  case	with	many	other	smaller	localities	along	the               the	fundamental	aspects	–	but	not	the	only	one,	and	  Czech	border).	Instead,	there	was	to	be	a	glorious               evidently	not	even	the	most	important.         transformation	into	a symbol	of	the	modernity	and                  On	the	contrary,	other	contexts	gained	in	  maturity	of	communism.               importance	while	I was	studying	the	sources.	If	the	  Naturally,	this	brought	two	great	themes	of               miners	were	to	implement	their	plan	to	access	the	  postwar	European	modernity	into	the	whole	story               coal	under	the	town,	it	was	understandably	necessary	  (and,	consequently,	into	my	thoughts	about	it):               to	convince	the	highest	political	authorities	at	both	  technocratic	governance	on	a general	level,	then               a town	and	governmental	level,	while	the	most	  more	specifically	the	attempt	to	realize	modernist               important	of	all	was	the	Presidency	of	the	Central	  urban	utopias,	which	in	many	places	(to	the	east               Committee	of	the	Czechoslovak	Communist	Party,	  as	well	as	west	of	the	Iron	Curtain)	called	for               which	had	an	overriding	say	in	terms	of	the	party	  considerable	sacrifices	in	the	form	of	organically               dictatorship.	As	is	shown	in	the	countless	number	of	  developed	old	buildings	and	valuable	architectural               documents	from	the	period,	the	population’s support	  monuments.	Therefore,	in	addition	to	studying               for	the	plan	was	crucial	for	the	political	elites,	even	  the	sources	in	Prague,	Litoměřice	and	Most,	I also               within	an	authoritarian	set-up.	In	practice	this	meant	  spent	several	weeks	in	Prague’s Clementium	and               that	the	living	standards	of	the	population	were	not	  Berlin’s Staatsbibliothek,	reading	hundreds	of	pages               allowed	to	fall	as	a result	of	the	liquidation	of	the	old	  from	mainly	foreign	sources	about	the	scientific-               town,	which	would	require	a very	complex	approach.	  technological	revolution	and	technocratic	governance,               In	addition	to	destroying	the	town	and	extracting	  about	the	destruction	of	several	American	towns               the	coal,	there	had	to	be	a clear,	realizable	project	for	  to	make	way	for	copper	mines	and	sacrificing	part               a new	town	which	would	offer	better	living	conditions	  of	the	Appalachian	mountains	in	the	interests	of               and	a modern	urban	environment	based	on	the	   coal	mining,	about	the	CIAM	and	French	modernist               highest-quality	contemporary	architecture	and	urban	  constructions,	about	the	widespread	levelling	of               planning	(as	demanded	by	the	political	authorities).	  English	industrial	towns	in	the	1950s	and	1960s,               Therefore,	alongside	this	opportunity	to	mine	millions	  which	claimed	more	historical	buildings	than	the               of	tonnes	of	coal	as	a vital	raw	material	for	the	Czech	  German	Luftwaffe’s bombing	of	England,	and	about               energy	industry,	from	the	mid-1950s	an	equally	  the	construction	of	20	new	British	towns	over	the               important	part	of	the	plan	became	the	construction	of	  same	period.	This	demonstrated	that	the	architects               a modern	town.	This	meant	elevating	the	whole	plan	  who	won	the	competition	to	build	the	centre	of	the               to	that	of	a social	and	landscape	engineering	project,	  new	Most	at	the	end	of	the	1950s	had	been	inspired               which	required	relatively	complex	technocratic	  by	CIAM-styled	architecture.	It	was	at	this	period	that               solutions.	Most	was	not	to	give	way	to	mining	  the	Functionalist	(Corbusier)	school	was	at	its	height                 200   Matěj Spurný: From negative fascination towards understanding. Making the Most of Tomorrow","města	nesměla	snížit	životní	úroveň	jeho	obyvatel.	  dolům	uhelným,	o CIAM	a francouzské	modernistické                       To	si	žádalo	komplexní	řešení.	Vedle	likvidace	města	  výstavbě,	o plošné	likvidaci	anglických	průmyslových                       a vytěžení	uhlí	musel	být	předem	zřejmý	proveditelný	  měst,	které	v padesátých	a šedesátých	letech	padlo                       projekt	nového	města,	které	nabídne	důstojnější	  za	oběť	více	historické	zástavby,	než	kolik	jí	v Anglii                       životní	podmínky	a moderní	urbánní	prostředí	  zničily	nálety	německé	Luftwaffe,	či	o výstavbě                       na	–	jak	žádaly	politické	orgány	–	špičkové	úrovni	  20 nových	britských	měst	ve	stejné	době.	Ukázalo	se,                       soudobé	architektury	a urbanismu.	Vedle	šance	  že	architekti,	kteří	na	sklonku	padesátých	let	zvítězili                       vytěžit	miliony	tun	uhlí	jako	klíčové	suroviny	pro	  v architektonické	soutěži	na	výstavbu	centra	nového                       československou	energetiku	se	tak	od	druhé	poloviny	  Mostu,	byli	inspirováni	právě	výstavbou	v duchu                       padesátých	let	srovnatelně	důležitou	součástí	celého	  CIAM.	Tedy	funkcionalistickou	(corbusierovskou)                       plánu	stala	výstavba	moderního	města.	To	znamenalo	  školou,	která	tou	dobou	zažívala	na	Západě	svoje                       povýšení	celého	plánu	na	sociálně	a krajinně-  vrcholné	období.	Tímto	architektonickým	přístupem                       inženýrský	projekt,	který	si	žádal	poměrně	komplexní	  se	mimo	jiné	vymezovali	proti	stalinskému                       technokratická	řešení.	Most	neměl	v tichosti	a bez	  socialistickému	realismu.                       publicity	ustoupit	těžařským	zájmům	(tak	jako	se	  To	vše	se	skládalo	do	výrazně	jiného	příběhu,	než                       v tichosti	rozpadala	či	byla	zlikvidována	řada	jiných,	  jaký	jsem	zamýšlel	v počátcích.	Do	příběhu,	v němž                       menších,	míst	v českém	pohraničí),	ale	měl	se	naopak	  lokální	(sudetské)	specifikum,	ale	i jedinečnost                       s velkou	slávou	transformovat	v symbol	modernity	  komunistického	produktivismu	začaly	ustupovat                       a vyspělosti	komunistického	vládnutí.          fenoménům	vrcholící	organizované	modernity,	jež                          Tím	ovšem	do	celého	příběhu	(a tudíž	i do	mého	  v čase,	kdy	se	v Československu	rozhodovalo	o osudu                       přemýšlení	o něm)	vstoupila	dvě	velká	témata	  starého	a podobě	nového	Mostu,	zažívaly	na	obou                       poválečné	evropské	modernity.	Na	nejobecnější	  stranách	železné	opony	svoji	hvězdnou	hodinu.                       rovině	technokratické	vládnutí,	konkrétněji	pak	  Právě	a teprve	v těchto	souvislostech	bylo	možné                       úsilí	o realizaci	modernistických	urbánních	utopií,	  pochopit,	proč	celý	mostecký	projekt,	obnášející                       jež	si	leckde	(na	východ	i na	západ	od	železné	  bourání	i stavění,	těžbu	i rekultivaci,	zájem	o životní                       opony)	vyžádaly	nemalé	oběti	v podobě	organicky	  prostředí	i bezohlednost	k němu,	brutální	vpád	státu                       rostlé	staré	zástavby	i vyloženě	cenných	stavebně	  a průmyslu	do	životů	lidí	i starost	o životní	úroveň                       architektonických	památek.	Vedle	studia	pramenů	  obyvatel,	nebyl	jen	výsledkem	průmyslové	lobby                       v Praze,	Litoměřicích	a v Mostě	jsem	proto	trávil	týdny	  protlačené	přes	komunistické	elity	ignorující	všechny                       v pražském	Klementinu	i v berlínské	Staatsbibliothek	  aspekty	života,	jež	nešlo	proměnit	na	hospodářsky                       a načítal	stovky	stran	zejména	zahraniční	literatury	  relevantní	ukazatele.	Že	takovým	čistě	mocensky                       o vědeckotechnické	revoluci	a technokratickém	  vnuceným	řešením	mostecký	experiment	nebyl,                       vládnutí,	o likvidaci	několika	amerických	měst	kvůli	  dokazují	–	v šedesátých	letech	poměrně	živé	–	diskuse,                       měděným	dolům	a obětování	části	Apalačských	hor	  čtenářské	ohlasy,	články	v Literárních novinách                                                     Matěj Spurný: Od negativní fascinace k porozumění. Jak jsem stavěl Most do budoucnosti  201","in	the	West.	The	use	of	this	architectural	approach	  the	historical	town	were	also	to	be	found	beside               had	set	the	winning	architects	apart	from	Stalinist	  commentaries	on	the	project’s progress.	These	were               socialist	realism.                             exceptional	for	their	time	and	are	still	impressive                  A very	different	story,	therefore,	began	to	emerge	  today.	Not	only	did	they	go	beyond	what	was	allowed               from	the	one	I had	originally	imagined.	The	themes	  to	be	said	under	the	censorship	of	totalitarianism,               of	the	local	(Sudeten)	character	and	the	uniqueness	  they	also	represented	the	minority	voice	against	the               of	communist	productivism	began	to	make	way	for	  dominant	techno-optimism.	In	the	case	of	criticism,               the	phenomenon	of	organized	modernity,	which	was	  my	study	of	the	transformation	in	thinking	also	led               at	its	zenith	on	both	sides	of	the	Iron	Curtain	when	  to	broader	contexts;	in	some	of	the	texts	I noticed               the	fate	of	the	old	and	new	Most	was	being	decided	in	  the	influence	of	ecological	critiques	formulated               Czechoslovakia.	                               in	the	USA	by	people	such	as	Rachel	Carson	and                  It	is	precisely	within	these	circumstances	that	it	  the	initial	critique	of	modernist	and	technocratic               was	possible	to	grasp	why	the	entire	Most	project	–	  approaches	to	the	urban	environment	by	Jane               with	its	destruction	and	construction,	mining	and	  Jacobs	and	Alexander	Mitscherlich.	How	strong               recultivation,	interest	in	and	indifference	towards	  the	direct	criticism	of	the	Most	experiment	would               the	environment,	the	brutal	intervention	of	the	  have	been	without	the	existence	of	censorship               state	and	industry	in	people’s lives,	and	concern	for	  at	the	start	of	the	1960s	will,	naturally,	remain               people’s living	standards	–	was	not	merely	the	result	of	  a hypothetical	matter,	but	the	fact	that	a distinctive               pressure	from	the	industrial	lobby	and	the	communist	  critical	discourse	towards	the	thoughtlessness	of	the               elites	ignoring	all	aspects	of	life	which	could	not	be	  productivist	treatment	of	the	environment,	as	well               reduced	to	an	economically	relevant	indicator.	The	  as	the	modernist	disregard	for	the	historical	value               fact	that	the	Most	experiment	was	not	a purely	  of	old	towns,	which	only	began	to	be	established               politically	enforced	matter	can	be	seen	in	the	1960s	  in	the	1960s	even	in	the	West	(i.e.	an	area	where               in	the	relatively	lively	discussions,	readers’	responses	  censorship	did	not	stand	in	the	way	of	criticism),               and	articles	in	the	Literární noviny and	other	cultural	  suggests	that	even	in	Czechoslovakia	at	this	period               journals	and	letters	to	offices,	most	of	which,	despite	  they	were	just	starting	to	find	a critical	lexicon               the	criticism	of	the	manner	of	the	demolition	and	  against	the	modernist	disregard	for	‘soft’	values.               construction,	contained	some	positive	expectations	  The	most	surprising	and	controversial	finding	from               about	the	outcome	of	the	whole	project.        the	research	was	the	change	in	the	official	attitude                  The	criticism	of	the	Most	project	(of	both	phases	  towards	cultural	heritage	(or	towards	‘soft’	factors               –	the	demolition	as	well	as	construction)	forms	  in	life	in	general)	during	Normalization.	After	1969               a separate	chapter	in	the	research.	As	was	expected,	  the	old	town	of	Most	had	been	levelled	and	the	new               the	public	debate	was	liveliest	in	the	second	half	  Most	was	almost	finished.	Voices	criticizing	the               of	the	1960s,	when	texts	against	the	demolition	of	  whole	experiment	were	silenced.	All	of	this	fitted	in                 202   Matěj Spurný: From negative fascination towards understanding. Making the Most of Tomorrow","a dalších	kulturních	časopisech	i dopisy	na	úřady,	jež	  Zřejmě	nejpřekvapivějším	a také	dodnes	nejvíce                       navzdory	kritičnosti	vůči	praxi	bourání	i výstavby	  zpochybňovaným	poznatkem	výzkumu	byly                       většinou	nebyly	prosty	pozitivních	očekávání	od	  proměny	oficiálního	vztahu	ke	kulturnímu                       celého	experimentu	jako	takového.              dědictví	(či	k „měkkým“	faktorům	života	obecně)                          Kritika	mosteckého	projektu	(a to	obou	jeho	  v normalizačním	období.	Po	roce	1969	byla	dokonána                       fází,	bourání	i stavění)	přitom	tvoří	samostatnou	  zkáza	starého	Mostu	a vystavěna	většina	Mostu                       kapitolu	výzkumu.	Podle	očekávání	byla	veřejná	  nového.	Hlasy,	které	kritizovaly	celý	experiment	jako                       debata	nejživější	v druhé	polovině	šedesátých	let,	kdy	  takový,	byly	umlčeny.	To	mi	zapadalo	do	celkového                       se	vedle	komentování	průběhu	celá	akce	skutečně	  obrazu	té	doby,	která	nakonec	mimo	jiné	právě	na                       vyskytlo	i několik	textů	odmítajících	bourání	  svoji	neschopnost	starat	se	o historické	dědictví                       historického	města	jako	takové.	Ty	byly	ve	své	době	  a chránit	přírodu	doplatila.	Jenže,	jak	dokládají                       mimořádné	a jsou	dodnes	působivé.	Neprolamovaly	  prameny,	které	jsem	systematicky	procházel,	to	celé                       totiž	jen	hranice	toho,	co	bylo	možné	vyslovit	  je	jen	jedna	vrstva	dobové	reality,	která	byla,	zejména                       v podmínkách	autoritářského	vládnutí	a cenzury.	  pokud	jde	o vztah	k historickému	dědictví,	mnohem                       Především	představovaly	minoritní	hlas	tváří	v tvář	  ambivalentnější.	A to	i ve	srovnání	s pokrokářským                       dominantnímu	technooptimismu.	I v případě	kritiky	  poststalinismem	charakteristickým	autentickou	vírou                       mě	stopování	proměny	myšlení	vedlo	k širším	   v nadřazenost	moderního	a technicky	vyspělého	nad                       kontextům;	v některých	textech	jsem	vnímal	inspiraci	  světem	včerejška.                       ekologickou	kritikou,	jak	ji	formulovala	v USA	  Zvlášť	v kontextu	mosteckého	díla	zkázy	se                       například	Rachel	Carson	nebo	počínající	kritikou	  zdůrazňování	vzrůstajícího	zájmu	vládnoucích	elit                       modernistického	a technokratického	přístupu	   o odkaz	minulosti	jeví	na	první	pohled	jako	nesmysl.                       k městskému	prostředí,	tedy	pracemi	Jane	Jacobsové	  Není	proto	divu,	že	nad	pasáží	knihy	o „amalgámu                       či	Alexandra	Mitscherlicha.	Jak	silná	by	byla	bývala	  normalizace“	leckdo	vyjadřuje	svůj	nesouhlas	či                       přímočará	kritika	mosteckého	experimentu	bez	  rozhořčení.	Například	archeolog	Jan	Klápště	považuje                       existence	cenzury	například	již	na	počátku	šedesátých	  tuto	část	knihy	za	„jednoznačně	zkreslenou“,	protože                       let,	zůstává	pochopitelně	otázkou	interpretace,	ale	  podle	něj	„minulý	režim“	nevykazoval	v ničem                       skutečnost,	že	se	výraznější	kritický	diskurs	vůči	  ohleduplnost	ke	stopám	minulosti	a vše,	co	se                       bezohlednosti	produktivistického	zacházení	s krajinou	  (v Mostě)	podařilo,	bylo	podle	něj	„dílem	několika                       i modernistické	přehlíživosti	vůči	historické	hodnotě	  jedinců“	(to	jsou	slova	z knižně	vydaného	rozhovoru                       starých	měst	i na	Západě	(tedy	v prostředí,	kde	kritice	  Čí	je	ta	krajina?,	v podobném	duchu	o knize	psal                       nestála	v cestě	předběžná	cenzura)	v šedesátých	letech	  i v časopise	Dějiny a současnost).	Jakkoli	považuji                       teprve	ustavoval,	napovídá,	že	se	i v Československu	  Jana	Klápštěho,	který	se	ve	starém	Mostě	osobně                       tou	dobou	jazyk	kritiky	modernistické	přehlíživosti	  účastnil	archeologického	výzkumu,	za	velkého	znalce                       vůči	„měkkým“	hodnotám	teprve	hledal.          Mostecka,	na	základě	několikaletého	bádání	s ním                                                     Matěj Spurný: Od negativní fascinace k porozumění. Jak jsem stavěl Most do budoucnosti  203","with	my	picture	of	a period	which	had	paid	the	price	  “regime”,	and	neither	was	the	extensive	research               for	its	inability	to	look	after	its	historical	legacy	and	  carried	out	by	the	State	Heritage	Conservation,	the               protect	the	environment.	However,	my	systematic	  documentation	of	which	I have	studied.               study	of	the	sources	showed	that	this	was	only	one	  The	liquidation	of	Most	was	a brutal	act	which               aspect	of	a historical	reality	which	was	much	more	  the	political	elites	of	the	time	were	responsible	for.               ambivalent	in	its	relationship	towards	historical	  Nevertheless,	it	cannot	be	said	that	the	authorities               heritage,	even	in	comparison	with	progressive	  did	not	consider	historical	memory	and	monument               post-Stalinism,	which	was	characterized	by	a real	  conservation	to	be	an	important	matter.	There	is	only               belief	in	the	superiority	of	today’s progressively	  an	apparent	paradox	here;	for	example,	although	the               technological,	modern	world	over	the	world	of	  elites	in	liberal	capitalist	countries	are	not	completely               yesterday.                                     indifferent	to	climate	change,	in	practice	their	social                  At	first	sight,	the	emphasis	on	the	ruling	  order	massively	contributes	towards	it	and	they	are               elite’s growing	interest	in	references	to	the	past	  unable	to	find	effective	ways	to	stop	these	harmful               would	appear	absurd,	in	particular	within	the	  developments.	There	is	a considerable	amount	of               context	of	the	destruction	of	Most.	It	is	little	wonder,	  evidence	about	the	ambivalence	of	state	socialism               then,	that	various	people	have	expressed	their	  towards	historical	heritage;	from	the	reconstruction               disagreement	with,	or	indignation	over	passages	in	  of	Bethlehem	Chapel	and	Bratislava	Castle	in	the               my	book	about	the	“amalgam	of	Normalization”.	For	  1950s,	to	the	establishment	of	the	Prague	Monument               example,	the	archaeologist	Jan	Klápště	regarded	this	  Reservation	and	the	general	improvement	in               section	of	the	book	as	a “clear	misrepresentation”	  monument	conservation	from	the	1970s.	The	story	of               because	he	believed	that	the	“previous	regime”	had	  the	transfer	of	Most	cathedral	is	also	a noteworthy               shown	no	consideration	whatsoever	for	remnants	  reminder	of	the	changes	in	the	relationship	towards               from	the	past,	and	everything	that	was	achieved	  the	legacies	of	the	past	and	the	gradual	absorption               (in	Most)	was	according	to	him	“the	work	of	a few	  of	the	critical	discourse	into	the	official	(self)               individuals”	(these	are	the	words	from	a book	of	  presentation	of	the	communist	government.	The	plan               interviews	entitled	Whose Countryside Is It?,	and	  to	save	the	cathedral	originated	in	the	1960s,	but	by               he	wrote	in	a similar	way	about	my	book	in	the	  the	1970s	the	party	leadership	saw	it	as	a prestigious               journal	History and the Present).	Although	I consider	  project	thanks	to	the	growing	importance	of	historical               Jan	Klápště,	who	has	personally	participated	in	  heritage.               archaeological	research	in	old	Most,	to	be	a great	  The	narrative	of	replacing	the	old,	the	shabby	and               expert	on	the	Most	area,	following	several	years’	  the	obsolete	with	the	modern	and	the	functional,	in               research	I have	to	disagree	with	him	on	this	point.	  other	words,	a narrative	about	replacing	the	miserable               The	rescue	and	transfer	of	Dean’s Cathedral	was	  existence	of	the	past	with	a fulfilled	life	in	the               not	the	work	of	a few	individuals	acting	against	the	  (communist)	present,	began	to	lose	its	power	in	the                 204   Matěj Spurný: From negative fascination towards understanding. Making the Most of Tomorrow","v tomto	bodě	nemohu	souhlasit.	Záchrana	a přesun	  ztrácel	v sedmdesátých	a osmdesátých	letech	na	síle.                       Děkanského	chrámu	nebyly	dílem	několika	jedinců	  Komunističtí	vládci,	což	kupodivu	ukazují	i prameny                       jednajících	navzdory	„režimu“.	Stejně	tak	jím	nebyl	  týkající	se	Mostu,	si	to	uvědomovali.	Na	jedné	straně                       ani	rozsáhlý	výzkum	prováděný	státní	památkovou	  se	sice	snažili	ono	již	dost	vyšeptalé	vyprávění                       péči,	jehož	dokumentaci	jsem	prostudoval.	     o blahodárnosti	všeho	pokrokového	znovu	a znovu                          Likvidace	starého	Mostu	byla	brutálním	činem	  resuscitovat	(proto	vznikaly	seriály,	jako	byl	Muž na                       a tehdejší	mocenské	elity	za	něj	nesly	odpovědnost.	  radnici),	zároveň	se	ale	čím	dál	častěji	honosili	i svojí                       Přesto	ovšem	nelze	tvrdit,	že	tehdejší	moc	nevnímala	  ohleduplností	k bohatství	minulosti.	Někdy	to	mělo                       jako	podstatnou	otázku	historické	paměti	a památkové	  vliv	i na	praxi.	Jinde,	jako	v Mostě,	nikoliv	nebo	jen                       péče.	Paradox	je	to	jen	zdánlivý;	podobně	jako	  v dílčích	záležitostech.	Ale	i tam,	kde	produktivistický                       například	fakt,	že	elity	v liberálně	kapitalistických	  samopohyb	nadále	požíral	historickou	kulturní	krajinu,                       zemích	nejsou	totálně	lhostejné	vůči	klimatickým	  se	měnil	způsob	myšlení,	což	se	obtiskávalo	do	rétoriky.                       změnám,	jakkoliv	k nim	jimi	reprezentované	    Považovat	tento	proměňující	se	způsob	myšlení	o světě                       společenské	uspořádání	v praxi	masivně	přispívá	  jen	za	propagandu,	falešné	vědomí	nebo	předstírání                       a nenalézá	účinné	prostředky,	jak	zastavit	neblahý	  navenek	by	bylo	nepochopením	historické	změny,	která                       vývoj.	Dokladů	zmíněné	ambivalence,	pokud	jde	  se	začala	odehrávat	dávno	před	rokem	1989.                       o státní	socialismus	a historické	dědictví,	je	bezpočet,	  Aniž	bych	to	byl	na	počátku	výzkumu	zamýšlel,                       od	rekonstrukce	Betlémské	kaple	či	bratislavského	  ústí	tak	kniha	do	reflexe	postupného	oslabování                       hradu	v padesátých	letech	až	po	založení	Pražské	  modernistického	optimismu	a uzavírající	se	éry                       památkové	rezervace	a všeobecné	posilování	    organizované	modernity.	To	jsou,	jak	se	ukazuje,                       památkové	péče	od	sedmdesátých	let.	Zmíněný	   roviny	poměrně	zásadní,	chceme-li	porozumět	ztrátě                       příběh	stěhování	mosteckého	chrámu	je	navíc	   legitimity	komunistického	vládnutí.	Pokračování                       pozoruhodným	svědectvím	o proměnách	vztahování	  likvidace	i výstavby	Mostu	v éře	pozdního	socialismu                       se	k dědictví	minulosti	a o postupném	zapracovávání	  obnažuje	rozpor	mezi	proměňujícím	se	myšlením                       kritického	diskursu	do	oficiální	(sebe)reprezentace	  a ve	starých	kolejích	setrvávající	praxí.	Pochyby	nad                       komunistického	vládnutí.	Plán	záchrany	chrámu	  sveřepým	dovedením	celého	sociálního	a krajinného                       vznikl	již	v šedesátých	letech,	v letech	sedmdesátých	  experimentu	až	do	hořkého	konce	nemohly	zaplašit                       ho	ale	stranické	vedení	právě	vzhledem	ke	vzrůstající	  ani	dva	tucty	filmů	o velkolepé	záchraně	gotického                       důležitosti	historického	dědictví	začalo	vnímat	jako	  chrámu.	Mnohé	z toho,	co	se	ještě	v šedesátých                       prestižní	projekt.	                            letech	dalo	vystavovat	na	odiv	jako	chlouba	a symbol                          Narativ	nahrazování	starého,	omšelého	      mimořádného	civilizačního	výkonu	socialistického                       a doslouživšího	moderním	a funkčním,	jinými	slovy	  Československa	–	od	dobývání	uhlí	stovky	let	dlícího                       narativ	nahrazování	nedůstojného	živoření	minulosti	  pod	dlažbou	až	po	betonová	sídliště	nového	města	–	se                       plnohodnotným	životem	v (socialistické)	současnosti,	  nyní	stalo	jeho	hanbou.                                                     Matěj Spurný: Od negativní fascinace k porozumění. Jak jsem stavěl Most do budoucnosti  205","1970s	and	1980s.	The	communist	leaders	were	aware	  of	the	entire	social	and	environmental	experiment               of	this,	as	was	surprisingly	shown	in	the	documents	  lingered	until	the	bitter	end	and	could	not	be	banished               relating	to	Most.	On	the	one	hand,	they	did	try	to	  by	a dozen	films	documenting	the	grand	rescue	of               resuscitate	the	now	whispered	narrative	about	the	  a gothic	cathedral.	Much	of	what	was	still	displayed               wholesomeness	of	prosperity	(hence	the	serials	such	  with	pride	in	the	1960s	as	a symbol	of	the	exceptional               as	The	Man	at	the	Town	Hall 2),	but	at	the	same	time	  achievements	of	communist	Czechoslovakia	–	from               they	boasted	more	and	more	about	their	respect	for	  the	mining	of	coal	which	had	lain	beneath	cobbles               the	wealth	of	the	past.	Sometimes	this	also	had	an	  for	hundreds	of	years	to	a concrete	housing	estate	in               influence	on	practical	developments,	at	other	times,	as	  a new	town	–	had	now	become	its	shame.               in	Most,	this	either	did	not	happen	or	only	to	a very	  Over	the	course	of	several	years’	work,	Making               small	degree.	However,	even	where	the	productivist	  the Most of Tomorrow was	transformed	into	a different               movement	continued	to	devour	the	historical	cultural	  book	to	the	one	I had	envisaged.	If	I had	kept	to               landscape,	the	mindset	had	changed	and	this	was	  documenting	and	illustrating	the	communists’               evident	in	the	rhetoric.	To	believe	that	this	change	in	  disregard	for	cultural	heritage,	exacerbated	by	the               perspective	was	only	propaganda,	false	consciousness	  expulsion	of	the	Germans	from	the	region,	a plausible               or	outward	pretence	would	be	to	misunderstand	the	  picture	may	have	emerged	–	and	it	would	probably               historical	changes	which	had	begun	well	before	1989.	  have	been	received	without	too	much	controversy.                  Therefore,	without	even	having	been	aware	of	it	  However,	this	would	have	ignored	the	complicated               when	I began	my	research,	the	book	branched	out	to	  circumstances	surrounding	the	whole	story,	touching               encompass	reflections	on	the	weakening	of	modernist	  on	more	general	aspects	of	the	modern	world	(and               optimism	and	the	final	stages	of	organized	modernity.	  even	the	present).	However,	having	decided	to	chart               As	it	turned	out,	these	are	fairly	fundamental	  them	and	subject	them	to	critical	thought,	I realized               areas	if	we	want	to	understand	the	communist	  it	would	create	problems	both	when	writing	the	book               government’s loss	of	legitimacy.	The	continuation	of	  and	how	it	would	be	received	by	readers.	In	spite	of               the	liquidation	and	construction	of	Most	in	the	era	of	  the	indignation	of	those	who	see	Making the Most of               late	communism	exposes	the	contradiction	between	  Tomorrow as	wrongfully	relativizing	the	condemnation               the	new	ways	of	thinking	and	the	survival	of	old	  which	the	‘previous	regime’	deserves,	I remain               practices.	Doubts	about	the	brutal	implementation	  convinced	that	historical	knowledge	is	not	there	to                                                              confirm	traditional	images	and	narratives	but	should                                                              endeavour	to	understand	as	accurately	as	possible	the               2   Socialist-realist TV series about the problems encountered                  when modernizing a town – tr.               multiple	layers	of	historical	reality.                     206   Matěj Spurný: From negative fascination towards understanding. Making the Most of Tomorrow","Most do budoucnosti	se	v průběhu	několikaleté	  snažil	mapovat,	promýšlet	a kriticky	pojednat,	činil                       práce	stal	jinou	knihou,	než	jakou	jsem	původně	  jsem	tak	při	vědomí,	že	budou	působit	problémy	jak                       zamýšlel.	Kdybych	zůstal	u dokumentace	a ilustrace	  při	psaní	knihy,	tak	i z hlediska	jejího	přijetí	čtenáři.                       bezohlednosti	komunistického	přístupu	ke	      Navzdory	rozhořčení	těch,	kdo	Most do budoucnosti                       kulturnímu	dědictví,	prohloubené	bezdomovím	   vnímají	jako	nemístnou	relativizaci	potřebného                       v kraji	po	Němcích,	vznikl	by	tak	možná	působivý	  odsouzení	„minulého	režimu“,	zůstávám	přesvědčen,                       obraz	–	a byl	by	velmi	pravděpodobně	přijat	bez	  že	historické	poznání	nemá	sloužit	potvrzování                       větších	výhrad.	Komplikující	kontexty,	které	celý	  tradovaných	obrazů	a vyprávění,	ale	má	usilovat	o co                       příběh	provazují	s obecnějšími	aspekty	moderního	  nejpřesnější	porozumění	často	mnohovrstevnaté                       světa	(a tak	v posledku	i s naší	současností),	by	  dějinné	skutečnosti.                       nicméně	zůstaly	opomenuty.	Jestliže	jsem	se	je	naopak                                                                                            Matěj Spurný: Od negativní fascinace k porozumění. Jak jsem stavěl Most do budoucnosti  207","","JIŘÍ HANUŠ                         Setkání s odvrácenou tváří Ria Preisnera                           Rio Preisner: Glimpses of a hidden face                                                       Jiří Hanuš (*1963) lectures	at	the	Department	of	History	of	  Prof. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D. (*1963) přednáší	na	Historickém                       Masaryk	University’s Faculty	of	Arts.	He	specializes	in	the	history	  ústavu	Filozofické	fakulty	Masarykovy	univerzity.	Věnuje                       of	Christianity,	the	political	and	cultural	history	of	the	19th	and	  se	dějinám	křesťanství,	politickým	a kulturním	dějinám                       20th	centuries,	historiography	and	the	history	of	universities.	  19. a 20.	století,	historiografii	a dějinám	univerzit.	Je	autorem                       He is	the	author	and	co-author	of	numerous	books.	He	has	  a spoluautorem	řady	knih.	Aktuálně	vydal	monografii	Rio                       recently	published	the	monograph	Rio Preisner. A Portrait of   Preisner. Portrét konzervativního myslitele	(2020),	rozhovory	Idea                       a Conservative Thinker (in	Czech,	2020),	the	interviews	The Idea of   univerzity z české perspektivy	(2020)	a sborník	Město a jeho symboly                       a University from a Czech Perspective	(2020)	and	the	collection	The   (2021).	Je	rovněž	editorem	knih	s historickou	tematikou	a členem                       City and its Symbols (in	Czech,	2021).	He	is	also	the	editor	of	books	  redakční	rady	kulturní	revue	Kontexty.                       with	historical	themes	and	a member	of	the	editorial	board	of	the                       cultural	review	Kontexty.                                                                                                               209","Whenever	a historian	turns	to	the	genre	of	biography,	  some	fifteen	years	–	at	that	time	I felt	I had	to	learn               several	dangers	lie	in	wait.	Although	there	may	  about	theological	and	religionist	disciplines	from               be	a sense	of	calm	from	having	opted	for	a very	  European	authors.	Unlike	Preisner,	the	prominent               traditional	genre,	at	the	same	time	there	has	to	be	an	  Czech	writers	I came	across	seemed	to	have	been               awareness	of	the	many	pitfalls.	Writing	biographies	  greatly	influenced	by	the	ecclesiastical	and	cultural               today	is	no	simple	matter:	there	is	the	danger	of	  renewal	following	the	Second	Vatican	Council.	Figures               a descriptive	‘passage	of	life’;	the	arduous	selection	  such	as	Josef	Zvěřina,	Bonaventura	Bouše,	Jiří	Němec,               of	fundamental	or	even	fateful	decisions	taken	at	  Felix	Davídek,	Jan	E.	Urban,	Josef	P.	Ondok	and	Karel               a crossroads	in	life;	for	the	better-known	figures	there	  Vrána	expanded	my	horizons	at	that	time	and	became               is	the	danger	of	popularization,	while	for	the	lesser	  the	benchmark	for	what	I considered	to	be	the	current               well	known	there	is	the	need	to	overcome	deep-rooted	  and	authoritative	Christian	agenda.	Preisner,	who               stereotypes	in	the	imagination	implanted	by	school	  I had	pigeonholed	as	a cultural	pessimist,	did	not               education	and	deep-rooted	ideas	about	‘important	  feature	here.               personalities’.	                                 Later	on,	thanks	to	my	friend	Jan	Šulc,	I was	to                  In	the	introduction	to	my	book	on	the	Czech	  rediscover	him	through	some	books	published	by	Torst.               philosopher	and	German	Studies	scholar,	Rio	Preisner,	  I began	sceptically	and	timidly	to	slowly	work	my	way               I also	decided	to	describe	my	relationship	with	him	  through	his	larger	publications	such	as	The Americans               which	had	undergone	a complex	transformation,	  and	the	exile	writings	entitled	When I Think of Europe,               despite	the	fact	that	his	books	today	form	the	core	  and	I discovered	that	I could	relate	to	him	far	better               of	my	library	at	home	and	his	ideas	are	part	of	my	  than	any	of	my	previous	heroes.	His	work	forced	me	to               mental	world:	                                 confront	issues	which	I had	previously	only	touched	on:                  “My	relationship	with	the	remarkable	figure	of	Rio	  What	was	the	true	nature	of	modernism?	How	can	we               Preisner	has	passed	through	several	stages.	At	the	end	  explain	the	horrific	events	of	the	20th	century?	How	to               of	the	1980s	I first	came	across	a slim	exile-edition	  evaluate	‘communist	deception’	and	the	new	ideological               book	with	the	title	A Critique of Totalitarianism	in	the	  systems	scantily	clad	in	pseudo-religious	garb?	How	to               well-stocked	library	of	Jiří	Kaplan,	who	had	invited	  deal	with	the	superficial	optimism	which	occasionally               me	–	a graduate	sergeant	(from	compulsory	military	  creeps	into	the	church	and	thus	replaces	irreducible               service	–	tr.)	at	the	Prague	printers	Naše	vojsko	(Our	  Christian	hope?	What	is	the	essence	of	Christianity               Army)	–	into	his	famous	home	in	Dejvice,	and	in	a very	  and	what	is	the	relationship	between	faith	and	dogma?               matter-of-fact	way	practically	adopted	me.	At	the	  And so	on.” 1               time	I was	bewildered	by	Preisner’s characteristic               fragments;	although	they	attracted	me	in	some	way,               I was	also	put	off	by	their	complexity	and	radicalness.	  1    Hanuš, Jiří: Rio Preisner. Portrét konzervativního myslitele                                                                [Rio Preisner. A Portrait of a Conservative Thinker]. Brno 2020,               I then	moved	away	from	the	world	of	Preisner	for	  pp. 5–6.                210   Jiří Hanuš: Rio Preisner: Glimpses of a hidden face","Když	se	historik	rozhodne	pro	biografický	žánr,	číhá	  s druhým	vatikánským	koncilem	a které	jej	v českém                       na	něj	nejedno	nebezpečí.	Na	jedné	straně	ho	může	  prostředí	připravovaly	a prosazovaly.	Postavy	typu                       uklidňovat,	že	volí	žánr	velmi	tradiční,	na	druhé	  Josefa	Zvěřiny,	Bonaventury	Bouše,	Jiřího	Němce,                       straně	si	ale	musí	být	vědom	mnoha	úskalí.	Životopisy	  Felixe	Davídka,	Jana	E.	Urbana,	Josefa	P. Ondoka,	Karla                       dnes	psát	není	úplně	snadné:	je	zde	přítomno	  Vrány	a dalších	vytvářely	můj	tehdejší	obzor	a staly                       nebezpečí	popisného	„životaběhu“,	nesnadný	výběr	  se	měřítkem	toho,	co	jsem	považoval	za	aktuální                       podstatných,	ba	osudových	životních	křižovatek	  a směrodatný	křesťanský	program.	Preisner,	jehož                       zvoleného	hrdiny,	u známějších	postav	nebezpečí	  jsem	měl	zaškatulkovaného	jako	kulturního	pesimistu,                       popularizace,	u méně	známých	nutnost	překonávání	  do	tohoto	obzoru	nezapadal.                       vžitých	stereotypů	v imaginaci	dané	školní	výukou	  Posléze	jsem	ho	znovu	objevil	prostřednictvím                       a vžitými	představami	„významných	osobností“.  knih	vydávaných	nakladatelstvím	Torst	a zásluhou                          V úvodu	ke	své	knížce	o českém	germanistovi	  přítele	Jana	Šulce.	Začal	jsem,	nejdříve	s nedůvěrou                       a filozofovi	Riu	Preisnerovi	jsem	se	rozhodl	popsat	  a nesměle,	postupně	pročítat	jeho	vydané	velké                       i svůj	vztah	k němu,	který	procházel	nejednoduchým	  publikace	typu	Americany	nebo	exilových	spisů                       vývojem,	i když	v současné	době	jeho	knihy	tvoří	jádro	  s názvem	Když myslím na Evropu a zjišťoval	jsem,	že	pro                       mé	domácí	knihovny	a jeho	myšlenky	tvoří	část	mého	  mne	představuje	mnohem	bližší	svět	než	mí	předchozí                       mentálního	světa:                              hrdinové.	Začal	mne	svým	dílem	konfrontovat                         „Můj	vztah	k pozoruhodné	osobnosti	Ria	Preisnera	  s otázkami,	jež	jsem	předtím	luštil	značně	povrchně:                       prošel	určitým	vývojem.	Poprvé	jsem	narazil	na	útlé	  Jaká	je	skutečná	povaha	moderny?	Jak	si	vysvětlit                       knížečky	Kritiky totalitarismu	v exilovém	vydání	  strašlivé	události	20.	století?	Jak	hodnotit	onu                       na	sklonku	osmdesátých	let	v bohaté	knihovně	  ‚komunistickou	lest‘	a nové	ideologické	systémy,	spoře                       Jiřího	Kaplana,	který	mne	–	četaře	absolventa	  oděné	do	pseudonáboženského	hávu?	Jak	se	vyrovnat                       v pražských	tiskárnách	Našeho	vojska	–	přijal	do	  s povrchním	optimismem,	který	se	občas	vloudí	do                       slavného	dejvického	domu	a velmi	samozřejmým	  církve	a nahradí	tak	neredukovatelnou	křesťanskou                       způsobem	takřka	adoptoval.	Tehdy	jsem	byl	typickými	  naději?	Jaká	je	podstata	křesťanství	a jaký	je	vztah	víry                       fragmenty	zaražen;	sice	mne	čímsi	přitahovaly,	ale	  a dogmatu?	A tak	dále	a tak	podobně.“ 1                       přece	jen	odrazovaly	jistou	obtížností	a radikalitou.	  Právě	konfrontace	s těmito	druhy	otázek                       Pak	jsem	se	asi	na	patnáct	let	preisnerovskému	světu	  mne	přivedla	na	myšlenku	o Preisnerovi	napsat                       vzdálil	–	měl	jsem	v té	době	dojem,	že	se	potřebuji	  nějakou	důkladnější	práci.	Od	začátku	mi	bylo                       dovzdělat	především	v teologických	a religionistických	  jasné,	že	nemohu	a nechci	napsat	klasickou                       oborech,	zprostředkovávaných	evropskými	autory.	  biografii,	tj.	postupovat	chronologicky	krok	za                       Z českých	výrazných	postav	jsem	se	spíše	seznamoval                       s těmi,	které	byly	mnohem	více	než	Preisner	   1    Hanuš, Jiří: Rio Preisner. Portrét konzervativního myslitele. Brno                       ovlivněny	církevní	a kulturní	obnovou	v souvislosti	  2020, s. 5–6.                                                                             Jiří Hanuš: Setkání s odvrácenou tváří Ria Preisnera  211","Having	to	confront	these	types	of	questions	led	me	  surprising	discoveries.	The	absence	of	any	kind	of               to	the	idea	of	writing	a more	comprehensive	work	  contradiction	in	this	matter	is	perhaps	a sign	of	my               on	Preisner.	From	the	start	I knew	that	I didn’t	want	  naivety,	but	that	was	the	reality.               to	write	a traditional	biography,	i.e.	to	proceed	  I then	read	Preisner’s texts	for	about	three	years,               chronologically,	step	by	step,	through	a gradual	chain	  some	of	them	repeatedly,	in	order	to	understand               of	events.	Instead,	I wanted	to	explain	his	place	within	  the	very	complex	themes.	I talked	with	people	from               20th	century	Czech	culture.	I wanted	to	demonstrate	  the	Czech	Republic	and	abroad	who	were	willing               the	originality	of	his	themes,	evaluate	his	undeniable	  to	discuss	him,	I arranged	seminars	on	Preisner               contribution	and	how	he	defied	classification	within	  and	I gained	an	insight	into	some	of	the	complex               cultural	trends,	and	even	discuss	the	distress	and	  relationships	and	situations	in	his	life	(thanks	to	Karel               provocation	which	many	of	his	contemporaries	  Skalický,	for	example).	However,	the	most	important               felt	from	reading	his	texts.	Although	his	life	was	  information	came	from	the	United	States,	which               undoubtedly	interesting,	I decided	to	devote	only	the	  I visited	three	times	to	study	Preisner’s estate.	I am               first	(albeit	extensive)	chapter	to	a detailed	study	of	it.	  particularly	grateful	to	his	wife	Olga	and	daughter               The	other	sections	of	the	book	examined	his	work	and	  Ruth	for	sharing	their	memories	of	him	and	providing               were	supplemented	by	personal	and	social	contexts.	  access	to	his	estate,	allowing	me	to	stay	in	the	home               The	basic	framework	consisted	of	themes	which	  where	Rio	Preisner	spent	his	final	years.	I discovered               occupied	Preisner	throughout	his	life	as	seen	through	  that	it	was	in	fact	possible	to	step	into	the	same               his	writings	(a journal	from	his	military	service	in	the	  river	more	than	once	when	I returned	to	their	home               Auxiliary	Technical	Corps,	correspondence	with	his	  on	Scarborough	Drive	in	a suburban	village	near               lifelong	friend	Ivan	Diviš).                   Pittsburgh.	In	this	beautiful	home	with	a rose-filled                  Therefore,	there	was	a sense	of	having	come	to	  garden	I was	able	to	read	Preisner’s correspondence,               a fundamental	decision	at	the	start	of	my	work,	which	  listen	to	his	records	and	admire	paintings	by	his               was	strengthened	over	time.	Or	to	be	more	precise:	  friends	Jan	Koblasa	and	Mikuláš	Medek.	As	a result               the	more	I explored	Preisner’s life	and	work,	the	  I was	able	to	gradually	form	a more	complete	picture               clearer	it	became	to	me	that	my	initial	feeling	about	  and	I was	helped	in	this	respect	by	people	who	had               prioritizing	the	thematic	concept	of	the	book	had	  always	appreciated	Preisner’s works,	including               been	correct	and	came	closest	to	what	I wanted	to	  Stanislav	Balík,	Roman	Joch,	Petr	Husák,	Jiří	Suk,	Jiří               convey	about	Preisner.	In	other	words:	my	decision	  Munzar	and	Miroslav	Novák.               how	to	‘construct’	the	book	went	hand	in	hand	(and	  I imagine	that	every	historian	writing	a biography               surprisingly	very	organically)	with	my	examination	  has	to	experience	a double	temptation.	He	can	let               of	how	Preisner	saw	the	world	and	mankind.	In	this	  himself	be	emotionally	swept	away	by	the	character               regard	I never	felt	any	tension	between	this	decision,	  (which	also	includes	by	any	negative	elements	which               faithfulness	to	the	sources	and	the	occasionally	  may	appear	in	the	life	and	work	of	the	essentially                 212   Jiří Hanuš: Rio Preisner: Glimpses of a hidden face","krokem	v postupném	řetězení	událostí.	Chtěl	   z domova	i zahraničí,	kteří	si	na	něho	byli	ochotni                       jsem	spíše	vysvětlit	jeho	postavení	v české	kultuře	  vzpomenout,	uspořádal	jsem	preisnerovské	semináře,                       20. století,	ukázat	jeho	originální	témata,	zhodnotit	  získal	jsem	vhled	do	některých	komplikovaných                       jeho	nepopiratelný	přínos	a jistou	nezařaditelnost	  vztahů	a situací	jeho	života	(například	díky	Karlu                       do	kulturních	proudů	a dokonce	jisté	protivenství	  Skalickému).	Ale	to	hlavní	přišlo	ve	Spojených	státech,                       a provokaci,	které	mnoha	jeho	současníkům	     kam	jsem	se	za	Preisnerovým	dědictvím	třikrát	vydal.                       přinášela	četba	jeho	textů.	Jeho	život	byl	bezesporu	  Vděčím	za	zprostředkování	jeho	osobnosti	a jeho                       zajímavý,	přesto	jsem	se	rozhodl	věnovat	mu	   pozůstalosti	zejména	jeho	manželce	Olze	a jeho	dceři                       detailně	pouze	první	kapitolu,	i když	rozsáhlejší	než	  Ruth,	které	mně	dopřály	pobývat	v domě,	kde	Rio                       ostatní.	Další	části	knihy	jsou	již	věnovány	rozboru	  Preisner	prožil	svá	seniorní	léta.	Zjistil	jsem	například,                       díla,	doplněnému	o osobní	i společenské	souvislosti.	  že	je	možné	více	než	jednou	vstoupit	do	téže	řeky,                       Jejich	základní	osu	tvoří	témata,	jimž	se	Preisner	  neboť	jsem	opakovaně	vstupoval	do	domu	na                       věnoval,	popřípadě	jeho	životní	příběh,	viděný	ale	  Scarborough	Drive	v příměstské	vesnici	u Pittsburghu,                       též	průzory	jeho	díla	(deník	z vojenské	služby	v PTP,	  kde	v krásném	domě	se	zahradou	plnou	růží	bylo                       korespondence	s celoživotním	přítelem	Ivanem	  možné	číst	Preisnerovu	korespondenci,	poslouchat                       Divišem).                                      jeho	desky	a dívat	se	na	obrazy	Jana	Koblasy	nebo                          Na	počátku	mé	práce	tedy	stálo	jakési	tušení	  Mikuláše	Medka,	jeho	přátel.	Tak	se	mi	postupně	začal                       základního	rozhodnutí,	které	se	ve	mně	časem	  vytvářet	celistvější	obraz.	V tom	mi	byli	nápomocni                       upevňovalo.	Nebo	přesněji:	čím	více	jsem	pronikal	do	  i lidé,	kteří	si	Preisnerova	díla	vždy	vážili:	Stanislav                       Preisnerova	života	a díla,	tím	mi	bylo	jasnější,	že	mé	  Balík,	Roman	Joch,	Petr	Husák,	Jiří	Suk,	Jiří	Munzar,                       počáteční	tušení	o upřednostnění	tematické	koncepce	  Miroslav	Novák	a někteří	další.                       knihy	je	správné,	respektive	že	nejvíce	odpovídá	  Asi	každý	historik,	který	píše	biografii,	musí                       tomu,	co	chci	o Preisnerovi	sdělit.	Řečeno	jinými	  projít	dvojím	pokušením.	Může	se	nechat	svou                       slovy:	spolu	s pronikáním	do	preisnerovského	vidění	  postavou	emocionálně	strhnout	(a to	i případně                       světa	a člověka	šlo	ruku	v ruce	mé	rozhodnutí,	jak	  negativními	prvky,	které	se	mohou	vyskytovat                       knihu	takříkajíc	„zkonstruovat“,	a to	kupodivu	velmi	  i v životě	a díle	v podstatě	kladných	hrdinů	našich                       ústrojně.	Nikdy	jsem	nepocítil	v tomto	ohledu	žádné	  vyprávění)	a může	se	příliš	nechat	ovlivnit	určitým                       pnutí	mezi	tímto	rozhodnutím,	věrností	pramenům	  způsobem	myšlení,	zvláště	tehdy,	pokud	je	výrazem                       a někdy	překvapivými	objevy.	Neexistence	jakéhokoli	  silné	a pevné	osobnosti.	Musím	konstatovat,	že                       rozporu	v této	věci	je	možná	výrazem	mé	naivity,	je	  se	mi	stalo	obojí.	Během	přemýšlení	nad	knihou                       však	skutečností.                              o Preisnerovi	a během	psaní	se	mi	opakovaně	stalo,                          Přibližně	tři	roky	jsem	pak	četl	Preisnerovy	  že	jsem	„myslel“	jako	Preisner,	že	jsem	se	přimykal                       texty,	některé	opakovaně,	abych	je	pochopil	–	jsou	  k jeho	interpretacím,	že	jsem	se	vžíval	do	jeho                       totiž	čtenářsky	velmi	náročné,	mluvil	jsem	s lidmi	  způsobu	vidění.	Ba	dokonce	se	mi	stávalo	při	psaní                                                                             Jiří Hanuš: Setkání s odvrácenou tváří Ria Preisnera  213","positive	heroes	of	our	narratives)	and	can	let	himself	  I fell	in	love	with	the	Pennsylvania	where	Preisner               be	influenced	by	a certain	way	of	thinking,	in	  lived,	practically	spelling	the	end	of	my	work.	At	one               particular	if	it	is	expressed	by	a strong	and	resolute	  stage	I even	thought	that	if	I were	to	finish	my	book,               personality.	I have	to	admit	that	both	of	these	things	  I could	never	take	another	step	into	Pennsylvania               happened	to	me.	When	I was	thinking	about	the	  and	never	again	buy	the	legendary	ice	cream	on	the               book	on	Preisner	and	then	when	I was	writing	it,	  university	grounds	of	State	College	where	Preisner               I repeatedly	caught	myself	‘thinking’	like	Preisner,	  worked.	I was	finally	able	to	come	to	terms	with	this               that	I had	embraced	his	ideas	and	become	used	to	his	  situation	through	the	realization	that	love	can	also               way	of	seeing	things.	It	even	happened	that	when	  mean	a certain	distancing	and	that	the	way	to	your               I was	writing	other	texts	that	had	nothing	to	do	with	  goal	is	through	a harmonization	of	this	contradiction.               Preisner,	I could	see	concepts,	expressions	and	even	  (Although,	to	be	honest,	this	might	also	be	another	of               sentences	which	I recognized	as	Preisner’s opinions	  Preisner’s ideas!).               and	formulations.	It	was	a real	danger.	When	I think	  I have	mentioned	that	I didn’t	just	want	to	write               about	it	with	hindsight,	it	seems	to	me	that	it	is	  about	a specific	individual	but	more	of	a contribution               impossible	to	escape	this	and	to	a certain	degree	it	  towards	the	polyphony	of	Czech	culture	and	our               is	a necessary	guide	for	the	work	of	the	historian.	  understanding	of	it.	In	this	respect,	I think	reviewing               I admit	that	for	a certain	period	I was	influenced,	  Preisner’s work	is	incredibly	worthwhile.	This	is               swept	away	even,	and	it	required	a significant	amount	  because	he	struggled	all	of	his	life	with	the	greats	with               of	effort	to	break	that	bond.	On	the	other	hand,	if	it	  whom	he	had	an	unusual	relationship	–	both	admiring               hadn’t	been	for	that	bond,	I doubt	I could	have	delved	  and	extremely	critical.	He	was	not	interested	in               as	deeply	into	a way	of	thinking	which	was	not	my	  second-rate	intellectuals	–	all	of	his	mental	abilities               own,	regardless	of	how	cleverly	and	convincingly	  were	focused	on	clarifying	the	ideas	of	Tomáš	G.               the	resulting	text	might	have	been.	I believe	a certain	  Masaryk,	František	X.	Šalda,	Václav	Černý,	Jan	Patočka,               ‘healthy’	empathy	is	appropriate	and	the	historian	  Vladimír	Holan	and	Jan	Zahradníček,	to	name	but	the               on	his	journey	between	Scylla	and	Charybdis	has	to	  most	famous.	While	writing	the	book	I became	aware               maintain	a distance	from	the	‘object’	of	interest.  of	several	facts	which	I expressed	in	a more	implicit                  In	this	regard	I was	not	greatly	helped	by	the	  fashion,	but	I will	be	more	direct	here:               fact	that	I became	friends	with	Preisner’s relatives,	  The	attempt	to	falsely	circumvent	the	phenomenon               in	particular	his	wife	Olga.	Friendship	with	  of	Czech	culture	occurs	in	three	ways.	The	first	of               eyewitnesses	is	dangerous	for	a historian’s work.	  these	is	by	determining	a central	interpretational               The truth	of	a loved	one	need	not	be,	and	often	is	  line	which	renders	everything	else	of	secondary               not,	an	objective,	unbiased	truth	which	the	historian	  importance.	Throughout	the	20th	century,               is	obliged	to	present.	Additionally,	in	my	case	this	  Czechs	have	developed	this	tendency	which	is               was	compounded	by	the	fact	that	during	my	travels	  accompanied	by	the	inevitable	‘responses’	in	the                 214   Jiří Hanuš: Rio Preisner: Glimpses of a hidden face","jiných	textů,	které	s Preisnerem	nesouvisely,	že	mi	  v harmonizaci	tohoto	protikladu	spočívá	cesta	k cíli.                       do	nich	unikají	představy,	ba	i výrazy	a sentence,	  (I když,	popravdě	řečeno,	i toto	je	možná	osvojená                       v nichž	jsem	nakonec	poznával	Preisnerovy	názory	  Preisnerova	myšlenka!)                       i formulace.	Bylo	to	reálné	nebezpečí.	Když	se	nad	  Řekl	jsem,	že	jsem	chtěl	napsat	nejen	o konkrétní                       ním	zamýšlím	s určitým	odstupem,	zdá	se	mi,	že	je	  osobnosti,	ale	jakýsi	příspěvek	k mnohohlasu	české                       mu	nemožno	uniknout	a že	v jisté	míře	je	nutným	  kultury,	respektive	k jejímu	chápání.	V tom	se	mi                       průvodcem	historikovy	tvorby.	Přiznávám,	že	jsem	  zdá	zamyšlení	nad	Preisnerem	mimořádně	vhodné.                       byl	na	určitou	dobu	ovlivněn,	ba	stržen,	a že	jsem	  Je	to	proto,	že	se	celoživotně	potýkal	s velikány,                       musel	vyvinout	značné	úsilí,	abych	se	z této	vazby	  k nimž	měl	zvláštní	vztah	–	obdivný	i mimořádně                       vyprostil.	Na	druhé	straně	–	nebýt	této	vazby,	asi	  kritický.	Druhořadí	mužové	ducha	ho	nezajímali	–                       bych	nemohl	do	takové	míry	vstoupit	do	jiného	  veškerou	svou	intelektuální	sílu	vrhl	na	objasnění                       způsobu	myšlení,	než	je	moje,	a to	bez	ohledu	na	to,	  myšlenek	Tomáše	G.	Masaryka,	Františka	X.	Šaldy,                       jak	šikovně	a přesvědčivě	je	napsaný	můj	výsledný	  Václava	Černého,	Jana	Patočky,	Vladimíra	Holana                       text.	Jistá	„zdravá“	empatie	podle	mého	soudu	  a Jana	Zahradníčka,	abych	jmenoval	alespoň	ty                       patří	k věci	a historik	musí	proplout	na	své	cestě	  nejvýznamnější.	Při	sepisování	knihy	jsem	si                       mezi	Scyllou	vlivu	a Charibdou	nutné	distance	od	  uvědomil	několik	skutečností,	které	tam	vyjadřuji                       „předmětu“	svého	zájmu.                        spíše	implicitně.	Zde	tedy	přímo:                          V tomto	smyslu	mně	příliš	v tomto	zápasu	     Pokus	falešně	obcházet	fenomén	české	kultury                       nepomáhalo,	že	jsem	se	de	facto	spřátelil	     se	děje	trojím	způsobem.	První	z nich	znamená                       s Preisnerovými	příbuznými,	zejména	jeho	      určit	nějakou	hlavní	výkladovou	linii	a ostatním                       manželkou	Olgou.	Přátelství	s očitým	svědkem	je	  dát	druhořadý	part.	Přes	celé	20.	století	se	českým                       nebezpečím	historikovy	práce.	Pravda	blízkého	  prostorem	vine	tato	tendence,	která	je	provázena                       člověka	nemusí	být	a často	nebývá	objektivní	  zákonitými	„reakcemi“	ve	smyslu	doplňování,                       a nestrannou	pravdou,	kterou	je	povinen	historik	  vyplňování	bílých	míst,	rehabilitace,	ba	napravování                       předkládat.	Pokud	je	to	ještě	v mém	případě	   křivd.	Reakce	tohoto	typu	byla	pak	ještě	prohlubována                       kořeněno	tím,	že	jsem	se	zamiloval	při	svých	cestách	  (často	imaginárními)	historickými	příkopy.                       do	Pennsylvánie,	kde	Preisner	žil,	pak	to	téměř	  Kupříkladu	obhájci	baroka	pak	byli	reakcionáři                       znamenalo	konec	mé	práce.	Jednu	chvíli	jsem	si	  hned	ve	dvojím	smyslu	–	šli	mimo	hlavní	proud                       dokonce	myslel,	že	abych	svou	knihu	dokončil,	už	  údajné	české	kultury	a navíc	k nim	bylo	přidáno                       nikdy	nesmím	vstoupit	na	pennsylvánskou	půdu	  stigma	politických	zpátečníků.	Druhý	pokus                       a nikdy	si	už	nesmím	koupit	pověstnou	zmrzlinu	na	  o zkreslení	obrazu	se	týká	až	příliš	pluralistického                       univerzitní	půdě	State	College,	kde	Preisner	působil.	  a „tolerantního“	výkladu	české	kultury	jako	celku,	jenž                       Mou	konečnou	vyrovnanost	způsobilo	nakonec	    vede	k důslednému	nerozlišování,	ba	nekritickému                       vědomí,	že	láska	může	znamenat	i jistou	distanci	a že	  přijímání	všeho	bez	rozdílu.	Tato	pozice	ovšem                                                                             Jiří Hanuš: Setkání s odvrácenou tváří Ria Preisnera  215","sense	of	supplementing,	filling	in	blank	spaces,	  Preisner’s willpower	combined	with	his	upbringing               rehabilitating,	and	even	correcting	injustices.	These	  in	Mukachevsko	seem	to	have	equipped	him	with	the               types	of	reactions	were	then	deepened	by	(often	  ability	to	be	‘unwieldy’,	to	stand	against	all	intellectual               imaginary)	historical	trenches.	For	example,	the	  currents	including	those	which	are	the	most	difficult               defenders	of	the	Baroque	immediately	became	   to	resist	–	i.e.	those	which	follow	the	alleged	progress               reactionaries	in	two	senses	–	they	were	outside	  of	history.               the	mainstream	of	alleged	Czech	culture	and	they	  The	question	is,	though,	how	to	relate	the               were	additionally	attached	with	the	stigma	of	being	  ideas	in	these	last	paragraphs	to	Evans’s critique               politically	backward.	The	other	attempt	to	distort	  of	postmodernism.	It	seems	to	me	that	the	British               the	picture	relates	to	the	overly	pluralistic	and	  historian	has	displayed	great	self-discipline               ‘tolerant’	interpretation	of	Czech	culture	as	a whole,	  and	only	a few	ironic	blows	escape	from	his               which	leads	to	consistent	undifferentiation	and	an	  logical	and	otherwise	moderate	interpretation               uncritical	acceptance	of	everything	without	any	  (much	to	Evans’s credit!).	I have	to	say	I found               distinction.	The	latter,	of	course,	prevents	any	kind	  Evans’s perspective	inspiring	in	the	way	he               of	intellectual	activity	which	depends	on	evaluation,	  showed	that	some	postmodern	authors	–	above	all               differentiation	and	the	determination	of	values.	The	  philosophers	–	are	pushing	against	an	open	door.               third	false	type	of	circumvention	of	Czech	culture	  Nevertheless,	I feel	it	is	my	duty	to	respond	to	some               is	in	the	unacknowledged	contribution	of	Christian	  postmodern	observations	in	connection	with	my	own               representatives	in	almost	all	spheres	of	culture	–	often	  work.               in	the	position	of	‘against	everyone’	including	fellow	  It	cannot	be	said	(contrary	to	Hayden	White)               believers.                                     that	I do	not	acknowledge	my	own	aesthetic	feelings                  In	this	sense	Preisner	was	a Czech	cultural	  and	intentions	or	interpretational	decision-making.               reactionary	in	all	three	ways.	He	saw	it	as	his	duty	to	  I made	a number	of	such	decisions	in	the	historical               rehabilitate	the	liberal	way	of	thinking,	including	its	  narrative.	A different	question	is	whether	these               economic	elements,	but	he	was	also	a harsh	judge	of	  were	good	or	bad	decisions,	or	whether	I was	always               the	‘sacred	texts’	by	thinkers	such	as	Masaryk	and	  perfectly	aware	of	them.	However,	perhaps	I was	not               Patočka.	At	the	same	time,	he	was	not	a defender	of	  guilty	of	what	the	undoubted	genius	Hayden	White               Christian	culture	(which	he	considered	bankrupt),	  was	in	his	most	celebrated	book	–	that	I completely               and	against	all	that	Christians	at	home	and	abroad	  avoided	any	comprehensive	analysis	of	the	sources.               believed,	he	advocated	a return	to	the	roots	of	  Likewise	(contrary	to	Hayden	White),	I cannot	say               a forgotten,	secularized	Christianity	–	i.e.	to	the	still	  I was	only	searching	for	“the	familiar	in	the	unknown               living	examples	of	the	Son	of	God	and	his	Mother.	It	is	  and	the	simple	in	the	complex”	and	that	I was	merely               hardly	surprising	that	he	felt	isolated	in	almost	all	of	  looking	for	refuge	in	history.	In	the	context	of	Czech               his	intellectual	ventures.                     culture,	Rio	Preisner	has	always	been	something	of                 216   Jiří Hanuš: Rio Preisner: Glimpses of a hidden face","v posledku	znemožňuje	jakoukoli	intelektuální	  dveří.	Nicméně	považuji	za	svou	povinnost	se	vyjádřit                       činnost,	která	spočívá	v hodnocení,	rozlišování	  k postmoderním	postřehům	v souvislosti	se	svou	prací.                       a určování	hodnoty.	Třetím	typem	falešného	      Nelze	říci	(proti	Haydenu	Whiteovi),	že	bych                       obchvatu	české	kultury	je	zneuznání	obdivuhodného	  nepřiznával	vlastní	estetické	cítění	a záměry	či                       výkonu	křesťanských	reprezentantů	takřka	ve	všech	  interpretační	rozhodnutí.	V historickém	narativu                       kulturních	sférách	–	a to	často	v pozici	„proti	všem“,	  jsem	takových	rozhodnutí	učinil	celou	řadu.	Jiná                       včetně	vlastních	souvěrců.                     otázka	je,	zda	to	byla	rozhodnutí	dobrá	nebo	špatná                          Preisner	byl	v tomto	smyslu	reakcionář	české	  nebo	zda	jsem	si	jich	byl	vždy	zcela	vědom.	Snad	jsem                       kultury	trojím	způsobem.	Považoval	za	svou	    se	ale	neprohřešil	tím,	co	udělal	bezesporu	geniální                       povinnost	nejen	rehabilitovat	například	liberální	  Hayden	White	ve	své	nejznámější	knize	–	že	bych                       způsob	myšlení	včetně	jeho	ekonomické	složky,	ale	  úplně	pominul	důkladnou	práci	s prameny.                       byl	tvrdým	posuzovatelem	i „posvátných“	textů,	  Rovněž	tak	(proti	Haydenu	Whiteovi)	bych	nemohl                       včetně	Masarykových	či	Patočkových.	Současně	byl	  říci,	že	jsem	pouze	hledal	„v cizím	známé	a ve	složitém                       obhájcem	nikoli	křesťanské	kultury	(tu	považoval	za	  jednoduché“	a že	by	se	pro	mne	stala	historie	pouze                       úpadkovou),	ale	navzdory	takřka	všem	křesťanům	  útočištěm.	Rio	Preisner	byl	v kontextu	české	kultury                       domácím	i exilovým	prosazoval	návrat	k vlastním	  pro	mne	vždy	komplikovanou	záhadou	–	a do	značné                       kořenům	upadlého	a sekularizovaného	křesťanství,	  míry	stále	je.	Určité	zjednodušení	ve	složité	spleti                       tj.	ke	stále	živým	vzorům	Božího	Syna	a jeho	Matky.	  života	je	navíc	nezbytné,	nedovedu	si	představit                       Není	vůbec	divu,	že	se	ocitl	v izolaci	snad	ve	všech	  jakoukoli	intelektuální	činnost	bez	tohoto	nezbytného                       myslitelných	ohledech.                         přístupu.	Člověk,	který	by	se	pokoušel	jistým                          Preisnerova	vůle	a patrně	i mukačevský	původ	  delikátním	způsobem	„nezjednodušovat“,	by	nikdy	nic                       ho	vybavily	schopností	„být	neskladným“,	stát	  nevytvořil.	Po	napsání	knihy	se	mi	ostatně	vynořilo                       v protiproudu	ke	všem	myslitelným	pozicím,	včetně	té,	  ještě	více	otázek,	a asi	podstatnějších	a hlubších,                       které	se	čelí	nejobtížněji	–	pozici,	která	sleduje	údajný	  než	jsem	byl	schopen	vůbec	popsat	a pochopit                       pokrok	dějin.                                  předtím.	Chápu	to	i jako	důvod,	proč	může	být	nějaké                          Je	ovšem	otázka,	jak	toto	své	poznání	vyjádřené	  historické	téma	zpracováno	znovu	a nově,	třeba	i po                       v posledních	odstavcích	dát	do	souvislosti	s Evansovou	  kratší	době.                       kritikou	postmoderny.	Zdá	se	mi,	že	se	britský	  To	platí	konečně	nejen	pro	obtížnost	pochopení                       historik	sebeukáznil	do	maximálně	možné	míry	a jen	  jakékoli	lidské	bytosti	(zvlášť	to	platí	v případě                       několik	ironických	šlehů	mu	uniklo	z jeho	logického	  psaní	biografie),	ale	i pro	kritiku	lineárního	plynutí                       a jinak	uměřeného	výkladu	(to	ostatně	Evanse	ctí!).	  času	nebo	o různých	formách	periodizace.	Právě                       Musím	říci,	že	pro	mne	je	Evansův	pohled	podnětný	  v souvislosti	s historií	českého	exilu	a exilovými                       zejména	v tom,	jak	ukazuje,	že	se	někteří	postmoderní	  dějinami	vůbec	je	konfrontace	dění	v původní                       autoři,	především	filozofové,	vlamují	do	otevřených	  a současné	vlasti	nasnadě	a otázky	periodizace	jsou                                                                             Jiří Hanuš: Setkání s odvrácenou tváří Ria Preisnera  217","an	enigma	to	me	–	and	to	a significant	degree	he	still	  connection	with	the	history	of	a Czech	exile	and	exile               is.	Moreover,	some	simplification	in	the	complex	  history	that	the	juxtaposition	between	events	in	the               tangle	of	life	is	necessary	and	I can’t	imagine	any	kind	  original	and	current	homeland	is	obvious	and	issues               of	intellectual	activity	without	this	indispensable	  of	periodization	are	self-evident	for	a writer	who               approach.	If	no-one	ever	tried	to	simplify	things	in	  thought	so	profoundly	about	the	philosophy	of	(Czech)               a sensitive	way,	they	would	never	create	anything.	  history.	This	naturally	leads	to	a metanarrative	which               After	writing	the	book	even	more	questions	arose	  would	undoubtedly	please	the	postmodernists.               –	probably	more	fundamental	and	profound	than	   In	conclusion,	I would	like	to	return	the	specific               I would	have	been	able	to	describe	and	understand	  nature	of	the	biography.	It	seems	to	me	that	this               beforehand.	This	is	why	I understand	the	reason	why	  involves	a kind	of	personal	encounter.	Glimpses	of               some	historical	themes	can	be	examined	over	and	over	  a hidden	face	which	the	historian	tries	to	turn	round,               again,	even	after	only	a short	time	has	elapsed.  reveal,	remind	us	of	and	shed	light	on.	Perhaps	the                  Finally,	this	applies	not	only	to	the	difficulty	in	  biography	is	the	most	personal	of	all	historical	genres               understanding	any	person	(particularly	when	writing	  in	the	sense	that	the	historian	attempts	to	understand               a biography),	but	also	to	the	critique	of	the	linear	flow	  himself	through	it.               of	time	or	of	various	forms	of	periodization.	It	is	in                                               218   Jiří Hanuš: Rio Preisner: Glimpses of a hidden face","nabíledni	u autora,	který	se	tolik	zamýšlel	nad	filozofií	  tváří,	kterou	se	dějepisec	snaží	přivrátit,	poodhalit,                       (českých)	dějin.	Zde	ovšem	již	jde	o metanarativ,	který	  připomenout,	nasvítit.	A možná	nakonec	životopis                       by	se	asi	líbil	i postmodernistům.             je	ze	všech	historických	žánrů	nejosobnější	v tom                          Na	závěr	bych	se	rád	vrátil	oklikou	k začátku,	  smyslu,	že	se	historik	snaží	jeho	prostřednictvím                       ke	specifice	biografie.	Zdá	se	mi,	že	právě	u ní	jde	  pochopit	také	sám	sebe.                       o jakýsi	druh	osobního	setkání.	Setkání	s odvrácenou                                                                                                                            Jiří Hanuš: Setkání s odvrácenou tváří Ria Preisnera  219","","JIŘÍ SUK                         Dějiny před očima: sametová revoluce                         jako work in progress                           History before our eyes: the Velvet Revolution                         as a work in progress                                         Jiří Suk (*1966) is	a historian	based	at	the	Institute	of	  PhDr. Jiří Suk, Ph.D., DSc. (*1966) je	historik;	působí	v Ústavu	pro                       Contemporary	History	of	the	Czech	Academy	of	Sciences	in	  soudobé	dějiny	AV	ČR	v Praze	a specializuje	se	na	vybrané	otázky                       Prague.	He	specializes	in	issues	from	the	political,	intellectual	  především	z politických,	intelektuálních	a kulturních	dějin                       and	cultural	history	of	communism	and	post-communism.	He	  socialismu	a postsocialismu.	Je	autorem	či	spoluautorem	několika                       is	the	author	or	co-author	of	several	monographs	and	a number	  monografií	a řady	studií,	esejů	a edic.	Mezi	jeho	hlavní	publikace                       of	studies,	essays	and	editions.	His	main	publications	include:	  patří:	Labyrintem revoluce. Aktéři, zápletky a křižovatky jedné                       Through the Labyrinth of Revolution. The actors, plots and crossroads   politické krize 1989/1990 (2003,	2009,	2020),	Politika jako absurdní                       in a political crisis 1989/1990 (in	Czech,	2003,	2009,	2020),	Politics   drama. Václav Havel v letech 1975–1989	(2013),	Veřejné záchodky                       as an Absurd Drama. Václav Havel from 1975–1989	(2013),	Public   ze zlata. Konflikt mezi komunistickým utopismem a ekonomickou                       Toilets Made of Gold. The conflict between utopian communism and   racionalitou v předsrpnovém Československu	(2016),	Šťastné zítřky,                       economic rationality in pre-1968 Czechoslovakia	(in	Czech,	2016),	  úzkostné včerejšky. Eseje a jiné texty o kolizích na české cestě ke                       Happy tomorrows and anxious yesterdays. Essays and other texts   komunismu	(2020).	Společně	s Kristinou	Andělovou	editoval                       on collisions on the Czech road to communism	(in	Czech,	2020).	  mezinárodní	sborník	Jednoho dne se v našem zelináři cosi vzbouří.                       Together	with Kristina	Andělová	he	edited	the	international	  Eseje o Moci bezmocných	(2016).                       collection	One day something in our greengrocer snaps. Essays on The                       Power of the Powerless	(in	Czech,	2016).                                                                                                               221","The	fall	of	the	communist	regime	in	November	1989	  known	ourselves	better,	there	would	have	been	fewer               had	a major	impact	on	my	decision	to	move	away	  surprises	later.	The	method	of	questioning	in	Ivo               from	subjects	which	had	interested	me	as	a student	  Možný’s study	Why so easily… Some family reasons for               of	history	at	Prague’s Faculty	of	Arts	from	1986–1992.	  the Velvet Revolution2	was	and	remains	unique.               I left	the	Early	Modern	Age	(the	Estates’	Uprising)	  November	1989	(like	August	1968)	brought	with               and	the	turn	of	the	20th	century	(a dissertation	  it	an	extremely	moralizing	view	of	the	history	of               on	the	Goll	school	and	a fascination	with	the	fin	  the	second	half	of	the	20th	century.	Shining	a light               de	siècle)	for	contemporary	history,	which	had	  on	the	Stalinist	terrors	from	1948–1953,	the	reforms               been	newly	established	in	1990.1	The	generation	of	  of	the	Prague	Spring	in	1968	and	their	suppression,               ‘Normalization’	children,	which	I belong	to,	had	never	  highlighting	the	actors	who	were	persecuted	and               experienced	living	history	as	a wide-ranging	political	  stigmatized	(political	prisoners,	dissidents)	–	all               drama,	and	then	suddenly	it	was	upon	us	like	a gust	  of	this	became	one	of	the	pillars	of	post-1989               from	the	mountains.	Like	many	people	of	my	age,	  contemporary	history.	Historians	were	expected	to               I began	to	search	for	a comprehensive	explanation	  outline	the	basic	features	and	transformations	related               for	the	Czechoslovak	traumas	which,	during	my	  to	communist	power	and	provide	a place	in	history	for               adolescence	spent	in	an	average	housing-estate	family,	  its	opponents	and	victims.               I absorbed	in	the	form	of	disquieting	fragments	–	  The	focal	point	of	my	interest	became	the	history of               Horáková,	Slánský,	Dubček,	1968	invasion,	Palach,	  the present (Zeitgeschichte,	histoire	contemporaine),               Charter 77, Havel.                             which	had	previously	been	on	the	margins	due                  It	became	a matter	of	public	interest	to	bring	  to	ideological	reasons.	The	latest	milestone	at	the               to	light	the	taboos	and	ideological	distortions	  intersection	of	history	and	the	present	appeared	with               of	history.	Examining	the	social	structures	and	  the	end	of	the	history	of	‘communist	totalitarianism’.               everyday	interests	of	people	under	‘real	socialism’	  Simultaneously,	however,	this	was	the	start,	an               was	not	on	the	agenda	–	not	because	the	appropriate	  opportunity,	the	motivation	for	something	different	–               theories	and	methodologies	were	absent	from	Czech	  it was	called	the	‘year	of	miracles’	and	that	was	indeed               historiography,	but	rather	because	we	never	raised	  how	we	saw	and	felt	it.	Naturally,	to	begin	with	I did               any	questions	about	them,	we	had	no	reason	to	and	  not	deliberately	choose	‘eighty-nine’	as	a subject	(it               we	felt	no	motivation	to	reflect	on	how	we	had	grown	  was	a historical	milestone	but	it	wasn’t	yet	history!),               up.	I realize	now	that	this	was	a mistake.	If	we	had	  instead	there	was	a chain	of	coincidences	and                                                              impulses.                 1   The publication was created with support for the long-term                  conceptual development of the research organization of the   2   Možný, Ivo: Proč tak snadno… Některé rodinné důvody                  Institute for Contemporary History, Czech Academy of Sciences   sametové revoluce: sociologický esej [Why so easily…                  RVO: 68378114.                                Some family reasons for the Velvet Revolution]. Praha 1991.                222   Jiří Suk: History before our eyes: the Velvet Revolution as a work in progress","Pád	komunistického	režimu	v listopadu	1989	měl	  snadno… Některé rodinné důvody sametové revoluce 2                       zásadní	vliv	na	odklon	od	témat,	o která	jsem	se	  byl jedinečný	a zůstal	ojedinělý.                       jako	student	historie	na	pražské	Filozofické	fakultě	  Listopad	1989	(podobně	jako	srpen	1968)	přinesl                       v letech	1986–1992	zajímal.	Od	raného	novověku	  vypjatě	moralizující	pohled	na	historii	druhé                       (stavovské	povstání)	a přelomu	19.	a 20.	století	  poloviny	20.	století.	Vrhnout	světlo	na	stalinský	teror                       (diplomová	práce	o Gollově	škole	a fascinace	obdobím	  v letech	1948–1953,	na	reformy	pražského	jara	1968                       fin	de	siècle)	jsem	se	nakonec	uchýlil	k soudobým	  a jejich	zadušení,	věnovat	pozornost	aktérům,	kteří                       dějinám,	v roce	1990	nově	založeným.1	Živé	dějiny	  byli	perzekvováni	a stigmatizováni	(političtí	vězni,                       jako	širokopásmé	politické	drama	si	generace	  disidenti)	–	to	se	stalo	jedním	z pilířů	polistopadových                       „normalizačních“	dětí,	do	níž	patřím,	neuměla	  soudobých	dějin.	Od	historiků	se	mj.	očekávalo,	že                       představit	a najednou	přilétly	jak	vichr	z hor.	Jako	  popíší	základní	rysy	a proměny	komunistické	moci                       mnoho	mých	vrstevníků	jsem	se	začal	pídit	po	  a poskytnou	v historii	místo	pro	její	odpůrce	a oběti.                       důkladném	vysvětlení	československých	traumat,	  Těžiště	mé	zvědavosti	se	posunulo	do	dějin                       které	v době	mého	dospívání	v průměrné	sídlištní	  přítomnosti	(Zeitgeschichte,	histoire	contemporaine,                       rodině	pronikaly	do	mé	hlavy	v podobě	šokujících	  history	of	the	present),	které	dosud	byly	na                       fragmentů	–	Horáková,	Slánský,	Dubček,	invaze	68,	  okraji	zájmu	kvůli	promoření	ideologickým                       Palach,	Charta	77,	Havel.                      balastem.	Na	samé	hraně	historie	a přítomnosti	se                          Uvedení	tabuizovaných	a ideologicky	        nacházel	nejnovější	mezník,	jenž	ukončil	historii                       překrucovaných	dějin	na	pravou	míru	se	stalo	  „komunistické	totality“	a zároveň	byl	počátkem,                       veřejným	zájmem.	Zkoumání	sociální	struktury	  příležitostí	a podnětem	k něčemu	jinému	–	říkalo	se                       a každodenních	zájmů	lidí	v „reálném	socialismu“	  mu	„rok	zázraků“	a my	jsme	ho	tak	opravdu	cítili                       nebylo	na	pořadu	dne.	Ani	ne	tak	proto,	že	v české	  a vnímali.	Na	počátku	ovšem	nestálo	mé	cílevědomé                       historiografii	dosud	nezakotvily	příslušné	teorie	  rozhodnutí	pro	„devětaosmdesátý“	jako	téma	(byl	to                       a metodologie,	jako	spíše	kvůli	tomu,	že	jsme	si	  historický	mezník,	ale	ještě	ne	historie!),	nýbrž	série                       otázky	s nimi	spojené	vůbec	nekladli,	neměli	jsme	  řetězících	se	náhod	a impulzů.                       žádný	důvod	a necítili	žádnou	motivaci	přemítat	  V Ústavu	pro	soudobé	dějiny	ČSAV	(od	roku	1993                       o tom,	v čem	jsme	vyrůstali.	Dnes	už	vím,	že	to	  AV	ČR),	kam	jsem	nastoupil	počátkem	léta	1992,                       byla	chyba.	Kdybychom	lépe	poznali	sami	sebe,	  jsem	dostal	na	starost	archiv	Koordinačního	centra                       mohli	jsme	si	ušetřit	některá	pozdější	překvapení.	  Občanského	fóra,	hnutí,	které	provedlo	v Čechách,	na                       Způsob	tázání	ve	studii	Iva	Možného	Proč tak   Moravě	a ve	Slezsku	politický	převrat	a na	počátku                                                                      roku	1991	se	rozpadlo.	Nijak	mne	to,	přiznávám,                        1   Publikace vznikla s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj                          výzkumné organizace Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.,   2   Možný, Ivo: Proč tak snadno… Některé rodinné důvody                          RVO: 68378114.                                sametové revoluce: sociologický esej. Praha 1991.                                                                 Jiří Suk: Dějiny před očima: sametová revoluce jako work in progress  223","At	the	Institute	of	Contemporary	History	of	the	  intercession,	I managed	to	acquire	a unique	source	–               Czechoslovak	Academy	of	Sciences	(the	Czech	   recordings	from	the	meetings	of	the	most	important               Academy	of	Sciences	since	1993),	which	I began	  Civic	Forum	committees	which	were	kept	by	President               working	for	at	the	start	of	the	summer	of	1992,	I was	  Havel’s secretary,	Vladimír	Hanzel.	When	interviews               entrusted	with	the	Archives	of	the	Civic	Forum	  with	the	actors	from	the	democratic	process	were               Coordination	Centre	(CF	CC),	the	movement	which	  added	to	the	archive	and	recordings,	a solid	basis               conducted	the	revolution	in	Bohemia,	Moravia	  emerged	from	which	to	attempt	an	interpretation               and	Silesia	and	which	broke	up	at	the	start	of	1991.	  of	the	events	at	the	centre	of	the	transformation               I admit	I wasn’t	overly	excited	to	begin	with,	but	  in	power.	The	journey,	however,	was	still	long	and               when	I started	to	delve	into	the	piles	of	documents	  winding	–	from	sorting	out	facts	to	understanding               I began	to	change	my	mind.	The	documentation	of	  contexts	and	issues.	I will	mention	some	of	the               events	offered	an	extraordinary	insight	into	conflicts	  obstacles	I encountered	and	tried	to	overcome	while               and	dilemmas	which	were	still	fresh.	They	showed	  writing	the	book	Through the Labyrinth of Revolution.               the	rapid	emergence	of	democratic	politics	and	the	  The actors, plots and crossroads in a political crisis               various	levels	of	controversy	that	formed.	I came	  (Prostor	2003).3               across	a huge	number	of	interesting	contexts	and	  The	first	of	these	was	the	issue	of	the	spirit               details.	One	curious	element	kept	going	round	my	  and	mode	I would	write	in.	Although	I wasn’t	yet               head	–	a Mephistophelian	anonymous	letter	from	  familiar	with	the	works	by	one	of	the	pioneers	of	the               January	1990	addressed	to	the	highest	representative	  linguistic	turn	in	historiography,	Hayden	White,	in               of	CF	CC,	in	which	he	thanks	them	in	the	name	of	the	  practical	terms	I had	encountered	similar	issues	such               Communists	and	the	Secret	Service	for	tempering	  as	his	influential	theory	from	1973	(Metahistory. The               revolutionary	moods	in	political	and	business	spheres.	  Historical Imagination in Nineteenth-Century Europe 4).               Who	wrote	this	sardonic	letter	of	thanks	for	creating	  As	was	stated	by	the	German	historian	of	ideas,               the	conditions	in	which	the	‘old	structures’	would	be	  Reinhart	Koselleck,	thinking	about	history	is	imbued               able	to	merge	almost	seamlessly	into	capitalism	and	  with	theoretical	premises	even	when	the	historian               maintain	their	influence	pro futuro?	A curious	matter	  is	not	systematically	thinking	about	them.	Above	all               on	the	margins	of	great	historical	processes.  it	was	a matter	of	not	including	my	own	experiences                  In	the	spring	of	1993,	following	the	electoral               defeat	of	the	Civic	Movement	(the	ideological	heir               to	Civic	Forum),	the	former	Czech	Prime	Minister	  3   Suk, Jiří: Labyrintem revoluce. Aktéři, zápletky a křižovatky jedné                                                                politické krize (od listopadu 1989 do června 1990) [Through the               Petr	Pithart	accepted	a professorial	post	at	the	  Labyrinth of Revolution. The actors, plots and crossroads in               newly	established	Central	European	University	in	  a political crisis 1989/1990]. Praha 2003, 2009, 2020.               Prague,	where	he	began	historical	research	into	  4   White, Hayden: Metahistorie: historická imaginace v Evropě                                                                devatenáctého století [Metahistory: The Historical Imagination               the	‘negotiated	transfer	of	power’.	Thanks	to	his	  in Nineteenth-century Europe]. Brno 2011.                224   Jiří Suk: History before our eyes: the Velvet Revolution as a work in progress","nenadchlo,	ale	jen	co	jsem	se	do	kupy	písemností	  a problémů.	Zmíním	se	o některých	úskalích,	na                       ponořil,	změnil	jsem	názor.	Písemně	zachycené	děje	  něž	jsem	narážel	při	psaní	knihy	Labyrintem revoluce.                       nabízely	nevšední	vhled	do	sporů	a dilemat	ještě	  a snažil	se	je	zdolat.3                       žhavých.	Ukazovaly	demokratickou	politiku	ve	    První	z nich	spočívalo	v otázce,	v jakém	duchu                       stavu	překotného	zrodu	a vrstvících	se	kontroverzí.	  a modu	psát.	Sice	jsem	ještě	neznal	díla	jednoho                       Zajímavých	souvislostí	a detailů	jsem	nacházel	  z průkopníků	lingvistického	obratu	v historiografii                       nepřeberně.	V hlavě	mi	uvízla	jedna	kuriozita	–	  Haydena	Whitea,	ovšem	prakticky	jsem	se	potýkal                       mefistofelsky	laděný	anonymní	dopis	z ledna	1990,	  s podobnými	problémy	jako	jeho	vlivná	teorie	z roku                       určený	nejvyššímu	představiteli	Koordinačního	  1973 4.	Jak	říká	německý	historik	idejí	Reinhart                       centra	OF,	v němž	je	mu	jménem	komunistů	      Koselleck,	přemýšlení	o historii	je	prodchnuto                       a estébáků	poděkováno	za	tlumení	revolučních	  teoretickými	premisami	i v takovém	případě,                       nálad	v politické	a podnikové	sféře.	Kdo	psal	tohle	  kdy	o nich	historik	systematicky	nepřemýšlí.                       sardonické	díkůvzdání	za	vytváření	podmínek,	  Na	prvním	místě	šlo	o to	neučinit	své vlastní                       v nichž	„staré	struktury“	budou	moci	bez	větších	  autentické	zážitky	a emoce	z listopadu	a prosince                       překážek	vklouznout	do	chystaného	kapitalismu	  1989	základem	interpretace	–	výsledkem	by	bylo                       a uchovat	si	svůj	vliv	pro	futuro?	Kuriozita	na	okraji	  triumfalistické	pojednání	o vítězství	dobra	nad                       velkých	dějinných	procesů.                     zlem,	demokracie	nad	komunismem.	Takové                          Někdy	na	jaře	1993	bývalý	předseda	české	vlády	  publikace	vznikaly	bezprostředně	po	událostech                       Petr	Pithart,	který	po	volební	porážce	Občanského	  jako	jejich	oslava	a pro	paměť.	To	však	bylo	přeci	jen                       hnutí	(coby	ideového	dědice	OF)	přijal	profesorské	  menší	pokušení.	O tématech	knihy	jsem	totiž	začal                       místo	na	právě	založené	Středoevropské	univerzitě	  intenzivně	přemýšlet	v posledních	letech	uplynulého                       v Praze,	inicioval	a zaštítil	historický	výzkum	  a prvních	letech	stávajícího	století,	a tyto	roky	už                       „dojednaného	předání	moci“.	S jeho	přímluvou	se	mi	  romantickým	duchem	neoplývaly,	byť	nikdy	úplně                       dostal	do	rukou	jedinečný	zdroj	–	nahrávky	z rokování	  nevyvanul.	V kurzu	byl	spíš	tragicky	laděný	pohled	na                       vrcholných	grémií	Občanského	fóra,	které	měl	  polistopadový	vývoj,	v němž	převládaly	následující                       v držení	tajemník	prezidenta	Havla	Vladimír	Hanzel.	  vzorce	postojů:	„právní	kontinuita“	byl	omyl,                       Když	se	k archivu	a nahrávkám	přidaly	rozhovory                       s aktéry	demokratického	procesu,	vznikla	solidní	  3   Suk, Jiří: Labyrintem revoluce. Aktéři, zápletky a křižovatky jedné                       základna	pro	pokus	o interpretaci	dějů	v centru	  politické krize (od listopadu 1989 do června 1990). Praha 2003,                       mocenské	změny.	Cesta	to	však	byla	ještě	dlouhá	  2009, 2020.                       a klikatá,	od	utřídění	faktů	po	uchopení	souvislostí	  4   White, Hayden: Metahistorie: historická imaginace v Evropě                                                                        devatenáctého století. Brno 2011.                                                                     Jiří Suk: Dějiny před očima: sametová revoluce jako work in progress  225","and	emotions	from	November	and	December	1989	  to	the	Weberian	conflict	between	political conscience               in	the	basic	interpretation,	as	the	result	would	be	  and	political responsibility (Politics as a Profession 5).	Put               a triumphalist	account	of	the	victory	of	good	over	  simply,	in	Jičínský’s factual	critique,	the	demand	for	the               evil,	democracy	over	communism.	Such	publications	  completion	of	the	revolution	made	by	President	Václav               emerged	immediately	after	the	events	to	celebrate	and	  Havel	in	August	1990	and	which	was	one	of	the	basic               commemorate	them.	However,	that	was	only	a minor	  gestures	of	frustration	at	the	‘unfinished	revolution’,               temptation.	I had	begun	to	think	seriously	about	the	  proved	to	be	internally	contradictory	and	politically               themes	in	the	book	as	we	moved	from	last	century	  unproductive.	However,	this	does	not	mean	that               into	the	21st,	and	these	years	were	no	longer	filled	  I would	now	reject	Havel	and	state	that	Jičínský	was               with	that	romantic spirit,	though	neither	had	it	faded	  right.	A gentleman’s rebuke	on	looking	at	a complicated               away	completely.	Instead	there	was	more	of	a tragedy-  theme	from	a different	side,	which	had	so	far	eluded               filled	view	of	post-1989	developments	in	which	the	  me,	led	me	to	take	my	interpretation	slightly	further               following	attitudes	prevailed:	‘legal	continuity’	was	  forward	to,	in	White’s terms,	the	comedy mode	of               a mistake,	we	never	came	to	terms	with	communism,	  perceiving	historical	processes.               the	old	guard	had	set	themselves	up	in	private	  This	can	be	approached	using	the	following               enterprises,	the	revolution	had	failed,	communist	  characteristics:	the	clash	of	different	personalities               crimes	had	never	been	punished,	its	recurrence	was	  and	different	concepts	in	politics	is	unavoidable	and               probable.                                      has	unintended	effects	and	consequences;	there	is                  I could	hardly	resist	the	zeitgeist	in	1997	when	  no	ideal	plan	according	to	which	history	is	made;               I had	an	article	published	in	the	journal	Babylon	on	  no-one	in	the	field	of	power	has	the	whole	truth;               the	‘Velvet	Revolution’	as	a wasted	opportunity	and	  although	the	outcome	from	a clash	is	not	certain,	some               the	failure	of	the	elite.	The	article	was	read	by	one	of	  consequences	are	more	likely	than	others;	history               the	members	of	the	aforementioned	elite,	the	former	  (especially	the	history	of	crises,	revolutions	and               reform	communist	and	Chartist	Zdeněk	Jičínský,	who	  overthrowals)	is	an	open	process	in	which	it	is	not               was	a constitutional-law	expert	in	the	revolutionary	  unusual	to	become	confused,	change	one’s original               Civic	Forum	and	the	main	advocate	of	a constitutional	  position,	reconcile	contradictions	that	seemed	to               transition	to	democracy	(so-called	legal	continuity).	  be	irreconcilable,	and	conversely,	divide	what	had               Jičínský,	then	an	MP	for	the	Czech	Social	Democratic	  originally	belonged	firmly	together;	morality	cannot               Party,	invited	me	to	parliament	for	a discussion.	During	  be	a substitute	for	politics;	a strong	will	might	be               his	critique	of	my	text	he	did	not	put	forward	his	  able	to	warp	reality	but	not	without	consequences;               personal	point	of	view,	instead	he	raised	the	serious	  compromises,	U-turns	and	confrontation	are	all	part               issue	concerning	the	institutional	understanding	of               political	processes,	including	political	crises,	which	  5   Weber, Max: Politika jako povolání [Politics as a Vocation].               in	this	particular	case	–	as	I later	verified	–	related	  Praha 1929.                 226   Jiří Suk: History before our eyes: the Velvet Revolution as a work in progress","s komunismem	jsme	se	nevyrovnali,	staré	kádry	se	  –	posunula	v intepretaci	o kus	dál,	ke	komediálnímu                       prosadily	v privatizačních	procesech,	revoluce	selhala,	  modu	vnímání	historických	procesů	řečeno                       zločinný	komunismus	nebyl	potrestán,	jeho	recidiva	  s Whitem.                       je	pravděpodobná.                                Ten	lze	přiblížit	následujícími	charakteristikami:                          Změněnému	duchu	doby	jsem	již	odolával	     střet	různých	osobností	a různých	pojetí	je	v politice                       hůře.	V roce	1997	jsem	publikoval	v revue	Babylon	  nevyhnutelný	a má	nezamýšlené	efekty	a důsledky;                       souhrnný	článek	o „sametové	revoluci“	jako	    neexistuje	ideální	plán,	podle	nějž	lze	dělat	historii;                       promarněné	šanci	a selhání	elity.	Článek	si	přečetl	  nikdo	v mocenském	poli	nemá	celou	pravdu;                       jeden	z představitelů	zmíněné	elity,	bývalý	   výsledek	střetu	sice	není	dán,	ale	určité	vyústění	je                       reformní	komunista	a chartista	Zdeněk	Jičínský,	  pravděpodobnější	než	jiné;	historie	(tím	spíše	dějiny                       který	v revolučním Občanském	fóru	působil	jako	  krizí,	revolucí	a převratů)	je	otevřený	proces,	v němž                       ústavněprávní	expert	a hlavní	zastánce	ústavního	  není	neobvyklé	se	plést,	měnit	původní	stanoviska,                       přechodu	k demokracii	(tzv.	právní	kontinuity).	  usmiřovat	protiklady,	které	se	zdály	neslučitelné,                       Jičínský	mne	pozval	do	parlamentu,	kde	působil	  a naopak	rozdělovat	to,	co	původně	pevně	patřilo                       jako	poslanec	ČSSD,	k diskusi.	Při	kritice	mého	textu	  k sobě;	morálka	nemůže	v plném	rozsahu	suplovat                       neuplatnil	personalistické,	tedy	osobně	zaujaté	  politiku;	silná	vůle	sice	může	ohnout	realitu,	ale                       hledisko,	nýbrž	nastolil	vážnou	otázku	týkající	  ne	bez	důsledků;	kompromisy	i názorové	obraty                       se	institucionálního	pojetí	politických	procesů	  a konfrontace	k politice	patří.	S tím	vším	byla	spojena                       včetně	politických	krizí,	které	v tomto	konkrétním	  otázka	po	mezích	objektivity	historické	interpretace.                       případě	mířilo	–	jak	jsem	si	později	ověřil	–	   Ta	přede	mnou	vyvstávala	především	při                       k weberovskému	rozporu	mezi	politikou svědomí	  rozhovorech	s aktéry	„sametové	revoluce“.	Mluvil                       a politikou odpovědnosti 5.	Zjednodušeně	řečeno,	  jsem	s řadou	silných	osobností	a co	rozhovor,	to                       v Jičínského	věcné	kritice	se	ukázal	požadavek	na	  svébytná	interpretace	jednotlivých	peripetií                       dokončení	revoluce,	s nímž	vystoupil	prezident	  i revoluce	jako procesu.	Setkával	jsem	se	se	sugestivně                       Václav	Havel	v srpnu	1990	a jenž	patřil	k základním	  formulovanými	výklady	zakotvenými	v pevných                       gestům	frustrace	z „nedokončené	revoluce“,	jako	  stanoviscích	a postojích,	za	nimiž	se	skrývaly                       vnitřně	rozporný	a politicky	neproduktivní.	Vůbec	  rozličné	životní	zkušenosti,	od	odvážného	působení                       ale	nešlo	o to,	že	bych	teď	zavrhl	Havla	a dal	za	  v předlistopadové opozici	(včetně	zkušenosti	vězení),                       pravdu	Jičínskému.	Gentlemanská	výtka	na	úrovni	  přes	práci	v oficiálních expertních	a vědeckých                       náročného	promyšlení	tématu	z jiné	strany,	jež	mi	  strukturách	pohybující	se	na	hraně	možného,	až	po                       zatím	unikala,	mne	–	společně	s dalšími	impulzy	  vrcholnou	režimní	kariéru	v Socialistickém	svazu                                                                      mládeže	či	Komunistické	straně	Československa.                                                                        Jak	eliminovat	přílišný	vliv	osobních	intervencí                       5    Weber, Max: Politika jako povolání. Praha 1929.  a pojednat	takový	mnohohlas	v organickém	celku?                                                                 Jiří Suk: Dějiny před očima: sametová revoluce jako work in progress  227","of	politics.	Linked	to	all	of	this	was	the	issue	regarding	  Another	problem	connected	with	the	interpretation               the	limits	of	objectivity	in	historical	interpretation.  of	actual	events	is	delving	deeper	into	the	findings                  This	was	particularly	apparent	when	I was	  drawn	from	primary	sources	–	i.e.	from	the	recordings               interviewing	the	actors	from	the	‘Velvet	Revolution’.	  and	archives	which	bring	the	revolution	closer	with               I spoke	to	a number	of	strong	personalities	and	each	  their	impressive	details.	The	recorded	meetings	of	the               interview	gave	an	original	interpretation	of	events	  crisis committee, the action group and	the plenary of Civic               and	of	the	revolution	as	a process.	I came	across	  Forum’s Coordination Committee are	indeed	a unique               vividly	formulated	interpretations	rooted	in	firm	  source.	The	historian	of	older	history	would	sigh:	if               ideas	and	opinions,	behind	which	lay	a multitude	of	  only	we	had	at	our	disposal	something	like	this	for               life	experiences	–	from	courageous	activity	in	the	pre-  the	Hussite	Revolution	or	the	Estates’	Uprising	(if               1989	opposition	(including	time	in	prison),	to	work	  we	want	to	compare	something	similar	from	Czech               in	official	professional	and	scientific	structures	that	  history).	The	detailed	examination	of	such	a source               bordered	on	what	was	permissible,	to	careers	at	the	  is	like	being	given	a ticket	to	an	exclusive	production               summit	of	the	regime	in	the	Socialist	Youth	Union	or	  being	performed	at	a turning	point	in	history.	The               the	Czechoslovak	Communist	Party.              heightened	atmosphere	of	a crisis	committee	pulls                  How	to	eliminate	these	overly	personal	     you	in	with	all	its	details	and	drama	and	inevitably               interventions	and	transform	such	a polyphony	into	an	  influences	your	view	of	the	revolutionary	events.	You               organic	whole?	The	ideal,	of	course,	would	be	to	have	  are	literally	listening	to	those	intense	moments	which               a safe	distance	from	what	these	charismatic	actors	  will	determine	events	for	decades	to	come.               claimed	with	conviction	(and	usually	convincingly)	  However,	this	unique	source	somewhat               and	their	obvious	mark	on	contemporary	documents.	  complicated	the	interpretation.	For	two	main	reasons:               A critical	work	assumes	that	you	can	interpret	  1)	not	everything	had	been	recorded,	some	of	the               different	worlds	and	the	attitudes	from	them,	and	then	  events	were	brightly	illuminated,	others	either	very               explain	them	within	the	context	of	transformation.	  weakly	or	not	at	all,	which	could	understandably	make               My	aim	was	to	show	the	contradictions	which	are	  an	interpretation	unbalanced	and	one-sided;	and	2)               part	of	every	historical	process,	in	particular	during	  what	was	recorded	had	to	be	looked	at	through	the               times	of	crisis.	I tried	to	understand	all	of	the	actors	as	  history	of	the	dissident	movement,	the	grey	zones               dramatis personae and	give	them	(or	leave	them)	their	  and	the	experts	who	participated	in	the	work	of	Civic               voices.	From	Jakeš	through	to	Havel.	This	requires	  Forum	and	left	their	unique	mark	on	it;	in	the	longer-               a lot	of	experience	and	talent	and	I was	very	far	from	  term	perspective	this	referred	to	the	Czech	and	Slovak               that	ideal.	But	I had	it	constantly	in	front	of	me	–	as	  intelligentsia,	its	complex	evolution	and	profile	en bloc.               in	the	perspective	of	theatrum mundi. I was	helped	in	  I admit	that	my	related	search	was	fragmentary               this	regard	by	the	fact	that	the	Velvet	Revolution	was	  and	unsatisfactory.	If	I had	given	it	systematic               suffused	with	theatricality.                   attention,	I would	probably	have	written	a different                 228   Jiří Suk: History before our eyes: the Velvet Revolution as a work in progress","Ideálem	samozřejmě	byl	bezpečný	odstup	od	toho,	  Jedinečný	zdroj	však	výklad	poněkud	komplikoval.                       co	přesvědčeně	(a zpravidla	přesvědčivě)	prohlašují	  Ze	dvou	hlavních	důvodů:	1.	zdaleka	nebylo	nahráno                       charismatičtí	aktéři	a jejich	zřetelný	otisk	v dobových	  vše,	část	dějů	byla	osvícena	silně	a jiná	velmi	slabě                       dokumentech.	Kritická	práce	předpokládá,	že	   nebo	vůbec,	což	pochopitelně	ohrožuje	interpretaci                       dokážete	pojmout	různé	světy	a z nich	plynoucí	  nevyvážeností	a jednostranným	zaměřením;	a 2.	to,                       postoje	a že	je	pak	vysvětlíte	v kontextu	proměn.	  co	nahráno	bylo,	vyžaduje	další	pátrání	odkazující                       Mojí	snahou	bylo	ukázat	rozpory,	které	jsou	vlastní	  k dějinám	disentu,	šedé	zóny	a expertních	prostředí,                       každému	historickému	procesu,	tím	spíše	živelnému	  jejichž	příslušníci	se	podíleli	na	práci	Občanského                       vývoji	krizovému.	Pokusil	jsem	se	pochopit	všechny	  fóra	a vtiskli	mu	jeho	jedinečný	charakter	a ráz;                       jednající	aktéry	jako	dramatis personae,	dát	jim	  v dlouhodobější	perspektivě	to	poukazovalo	k české                       (ponechat	jim)	jejich	hlasy.	Od	Jakeše	po	Havla.	Taková	  a slovenské	inteligenci,	jejímu	složitému	vývoji                       intence	vyžaduje	velkou	zkušenost	a talent	a já	jsem	  a profilu	en	bloc.                       ideálu	zůstal	příliš	mnoho	dlužen.	Měl	jsem	ho	však	  Přiznávám,	že	má	související	pátraní	byla	torzovitá                       stále	před	sebou	–	jako	perspektivu	theatrum mundi.	  a nedostatečná.	Kdybych	jim	věnoval	soustavnou                       V tomto	úsilí	mi	pomáhala	skutečnost,	že	sametová	  pozornost,	nejspíše	bych	napsal	jinou	knihu                       revoluce	oplývala	divadelními	efekty.          o dlouhodobých	předpokladech	sametové	revoluce.                          Další	problém,	který	souvisel	s intepretací	  Přesto	se	i na	mezerovitém	podkladě	leccos	vyjevilo,                       živých	dějů,	bych	nazval	prohlubováním	poznatků	  především	co	se	týče	povahy	disentu	a jmenovitě                       načerpaných	z primárních	zdrojů	–	tj.	z nahrávek	  vůdčí	role	Václava	Havla	v něm.	Své	pátrání	bych                       a archivu	přibližujících	revoluci	v působivých	  charakterizoval	jako	genealogii	aktérů	a idejí,	jež                       detailech.	Nahraná	rokování	krizového štábu,	akční   se	ve	vrcholných	okamžicích	historie	stanou	tím,                       skupiny	a pléna KC OF,	jsou	v pravdě	jedinečným	  čím	bytostně	jsou	v důsledku	svého	osobního	zrání                       zdrojem.	Historik	starších	dějin	by	si	mohl	   v různých podmínkách,	ať	už	je	tvoří	„disidentské                       povzdechnout:	kdybychom	něco	takového	měli	    ghetto“,	akademické	prostředí	či	komunistický	aparát.                       k dispozici	–	zůstaneme-li	v českých	dějinách	u typově	  Jejich	ideje,	jakkoli	jsou	„idealistické“,	najednou	mají                       podobných	událostí	–	pro	husitskou	revoluci	či	  viditelné	následky	a nečekané	efekty.	Z toho	vyplývá,                       stavovské	povstání!	Detailním	vytěžením	takového	  že	i bez	moderního	pramene,	jakým	jsou	nahrávky,	je                       zdroje	získáváte	vstupenku	na	exkluzivní	představení	  možné	rekonstruovat	postoje,	slova	a činy	různých                       odehrávající	se	v záhybech	historického	času.	  aktérů	v převratných	událostech	a nezřídka	se	tak                       Zjitřená	atmosféra	krizového	štábu	se	všemi	detaily	  děje.	Nahrávky	v dramatických	detailech	zpravidla                       a peripetiemi	vás	vtáhne	a nevyhnutelně	ovlivní	váš	  ukážou	a potvrdí	to,	co	lze	vyčíst	z profilových                       pohled	na	převratné	dění.	Doslova	se	vposloucháváte	  pramenů	(disidentské	esejistiky,	ekonomických	či                       do	dramat	chvíle,	v nichž	se	určují	osudy	na	příští	  sociologických	analýz	z šedesátých	a osmdesátých                       desetiletí.                                    let	nebo	z Rudého	práva).	To	jistě	není	nijak	objevné                                                                  Jiří Suk: Dějiny před očima: sametová revoluce jako work in progress  229","book	about	the	long-term	preconditions	of	the	  Another	issue	I wish	to	mention	is	the	method,	type               Velvet	Revolution.	Nevertheless,	even	with	these	  or	genre	of	negotiating.	Having	chosen	as	my	theme               gaps	some	things	did	come	to	light,	especially	  the	Velvet	Revolution	as	an	event	at	the	centre	of               regarding	the	dissident	movement	and	Václav	   power	transformation	seen	through	the	prism	of               Havel’s leading	role	in	it.	I would	characterize	this	  dramatic	details,	the	question	then	necessarily	arose               search	as	the	genealogy	of	the	actors	and	ideas	which	  of	how	to	deal	with	the	constant	flow	of	events	and               during	decisive	moments	in	history	become	what	  issues,	intrigues,	collisions,	twists	and	turns	and               they	essentially	are	as	a result	of	their	personal	  their	outcomes,	and	how	to	discuss	and	arrange	these               maturation	under	various	conditions,	whether	  things	in	a book	in	a comprehensible	way.	Here	I drew               these	are	created	by	a ‘dissident	ghetto’,	academia	  inspiration	from	an	excellent	book	by	the	historian               or	the	communist	apparatus.	Their	ideas,	no	matter	  François	Furet,	Interpreting the French Revolution,6               how	‘idealistic’,	suddenly	have	visible	effects	and	  which	explained	the	revolution	within	its	structural               unexpected	consequences.	This	demonstrates	that	  conditions	and	manifestations,	interweaving	the               even	without	modern	sources	such	as	recordings	it	  social	and	the	political	in	the	transformation	of	ideas               is	possible	to	reconstruct	the	attitudes,	words	and	  into	a democratic	element.               actions	of	different	actors	during	revolutionary	  A revolution	can	basically	be	explained	in               events.	Recordings	often	show	and	confirm	in	  two	ways:	as	the	result	of	the long-term process of               dramatic	detail	what	can	be	read	from	profile	sources	  transformations,	i.e.	as	an	interruption	in	the	complex               (dissidents’	essays,	economic	and	sociological	  fabric	of	reality	which	has	its	continuous	(expected)               analyses	from	the	1970s	and	1980s,	or	from	the	  and	discontinuous	(sudden)	preconditions;	or	as               Rudé	Právo	newspaper).	This	is	not	a new	discovery	  a modality of transformation, i.e.	as	the	specific	process               but	neither	is	it	self-evident	and	the	path	towards	  and	character	of	revolutionary	events.	Both	of	these               it	is	often	difficult.	The	most	surprising	thing	for	  approaches	are	complementary	and	if	one	of	them	is               me	–	a child	of	the	Normalization	period	–	was	the	  stressed	–	in	my	case	the	modality	of	transformation               discovery	that	political	and	cultural	traditions	and	  –	then	the	other	is	inevitably	present	in	the               values	which	had	been	repudiated	were	still	stored	  interpretation	because	the	extensive	mobilization               in	people’s memories	with	surprising	completeness	  leading	to	profound	systemic	changes	reveals	the               and	had	unexpected	mobilizing	potential,	but	which	  internal	workings	of	social	awareness	and	conscience,               only	seldom	demonstrated	its	full	force.	(Later	  as	though	you	were	brushing	away	the	deposits	of               I discovered	that	these	values	do	not	stay	in	their	  ash	to	reveal	a buried	Pompeii.	During	the	Velvet               original	form	but	often	mix	and	create	hybrid	  Revolution	there	emerged	religious	and	minority               identities).	This	experience	of	unexpected	revelation               is	certainly	very	specific	and	is	linked	to	life	in	  6   Furet, François: Promýšlet francouzskou revoluci [Interpreting               a closed	society.	It	was	the	experience	of	a generation.  the French Revolution]. Brno 1994.                 230   Jiří Suk: History before our eyes: the Velvet Revolution as a work in progress","zjištění,	ale	také	není	samozřejmé	a cesta	k němu	  Oba	tyto	přístupy	jsou	komplementární	a je-li	jeden                       bývá	náročná.	Nejpřekvapivější	pro	mne	–	jako	dítě	  z nich	vyzdvižen	–	v mém	případě	modalita	změny	–                       „normalizačního“	bezčasí	a bezvědomí	–	bylo	zjištění,	  je	nevyhnutelně	v intepretaci	přítomen	i ten	druhý,                       že	zavržené	politické	a kulturní	tradice	a hodnoty	se	  neboť	velká	mobilizace	vedoucí	k hluboké systémové                       v lidské	paměti	uchovávají	s pozoruhodnou	celistvostí	  změně	odhalí	ledví	společenského	vědomí	a svědomí,                       a disponují	nečekaným	mobilizačním	potenciálem,	  jako	když	odkryjete	nánosy	popela	strusky	a spatříte                       jenž	se	ovšem	v plné	síle	projeví	jen	zřídkakdy.	(Až	  zavalené	Pompeje.	V sametové	revoluci	vyvřely                       později	jsem	měl	zjistit,	že	nezůstávají	ve	své	původní	  náboženské	a menšinové	identity,	demokratické,                       podobě,	ale	nezřídka	se	mísí	a vytvářejí	hybridní	  republikánské	i socialistické	tradice	a způsobily                       identity.)	Tato	zkušenost	nečekaného	zjevování	  mohutný	příval	paměti	spojený	s mezníky	října	1918,                       skrytého	je	jistě	velmi	specifická	a svázaná	s životem	  února	1948	a srpna	1968	atd.	Ožívaly	nejrůznější                       v uzavřené	společnosti.	Byla	to	zkušenost	generační.	  historické	časy	v podobě	osobních,	skupinových                          Jiný	problém,	o němž	se	chci	zmínit,	se	týká	  i národních	pamětí,	zájmů	a politik.                       způsobu	pojednání,	jeho	typu	či	žánru.	Pokud	jsem	  Před	historikem	stojí	úkol	pochopit	emocionalitu                       si	za	své	téma	zvolil	sametovou	revoluci	jako	událost	  i logiku	„zrychleného	tepu	dějin“,	jenž	se	vyznačuje                       v centru	mocenské	proměny,	viděnou	prizmatem	  bujením	událostí,	jejich	nepřetržitým	vrstvením                       dramatických	detailů,	pak	se	nutně	objevila	otázka,	  a vytvářením	nepředpokládaných	zápletek	a efektů.                       jak	zvládnout	kypící	proud	dějů	a problémů,	zápletek,	  Obecně	lze	říci,	že	stopuje	předbíhání	a zpožďování                       kolizí,	peripetií	a jejich	vyústění	a jak	jej	v knize	  a z toho	plynoucí	úsilí	o vyrovnávání	časových                       srozumitelně	utřídit	a pojednat.	Tady	mi	posloužila	  disproporcí	za	účelem	nalezení	společenské                       skvělá	kniha	historika	Françoise	Fureta	Promýšlet   rovnováhy	a stability.	Sleduje	politiku	Občanského                       francouzskou revoluci 6 vysvětlující	revoluční	dění	  fóra	in statu nascendi,	především	to,	jak	ji	již                       v jeho	strukturálních	podmínkách	a projevech,	  v okamžicích	její	artikulace	časově	či	fázově	předbíhá                       v prolínání	sociálna	a politična,	v transformaci	idejí	  procitnuvší	občanská	veřejnost.	Té	z počátku	patří                       v demokratickém	živlu.                         normotvorná	funkce,	mimo	jiné	proto,	že	OF	není                          Revoluci	lze	v zásadě	pojednat	dvojím	způsobem:	  sdružením	profesionálních	revolucionářů	s jasným                       jako	výsledek	dlouhodobého procesu změn,	tj.	jako	  plánem	a ideologií,	jeho	role	je	skromnější,	chce	být                       přeryv	ve	složité	tkáni skutečnosti,	který	má	své	  pouze	iniciátorem	a dočasným	mluvčím	veřejnosti                       kontinuitní	(očekávatelné)	i diskontinuitní	(nenadálé)	  s dvojím	úkolem:	1.	artikulovat	její	vůli	na	nejvyšší                       předpoklady;	nebo	jako	modalitu změny,	tj.	jako	  úrovni	–	při	jednání	s vládou;	a 2.	být	pouze                       konkrétní	průběh	a charakter	převratných	událostí.	  občanským	katalyzátorem	vzniku	kvalitativně	nové                                                                      angažované	občanské	politiky.                                                                        Občanské	fórum	však	musí	tak	říkajíc	přijít                       6    Furet, François: Promýšlet francouzskou revoluci. Brno 1994.  samo	k sobě,	uvědomit	si	samo	sebe	jako	politický                                                                 Jiří Suk: Dějiny před očima: sametová revoluce jako work in progress  231","identities,	democratic,	republican	and	socialist	  the	anti-system	1960s	and	Charter	77	as	an	initiative               traditions	which	caused	an	enormous	memory	surge	  to	defend	human	rights,	clashed	with	the	explosion	of               linked	to	the	milestones	of	October	1918,	February	  the	democratic	element.	It	could	be	characterized	as               1948	and	August	1968,	etc.	Different	historical	periods	  the	accelerated	movement	from	‘anti-political	politics’               were	recalled	in	the	form	of	personal,	group	and	  as	the	moral	regulation	of	political	practices,	to	the               national	memories,	interests	and	policies.     will	to	accept	power	and	governmental	responsibility.                  The	historian	is	faced	with	the	task	of	   The	leading	role	of	Václav	Havel	is	part	of	this	belated               understanding	the	emotionality	as	well	as	logic	of	  process	of	instant	maturation,	when	his	decision               ‘the	acceleration	of	history’,	which	is	characterized	  to	stand	for	president	persuaded	a hesitating	Civic               by	the	proliferation	of	events,	their	constant	  Forum	to	assume	power	in	vital	areas	–	security,	the               layering,	and	the	creation	of	unforeseen	intrigues	  economy	and	foreign	policy.               and	consequences.	In	general	it	can	be	said	that	the	  As	has	already	been	said,	public	time	has               historian	is	following	this	surging	ahead	and	lagging	  a determining	dynamic	and	overtakes	the               behind	and	the	consequent	attempts	to	redress	the	  development	of	events	beyond	the	milestone	of	free               time	disparities	in	order	to	find	social	balance	and	  elections	–	to	pluralist	democratic	politics	and	a social               stability.	The	historian	follows	the	policies	of	the	Civic	  market	economy.	It	wasn’t	until	later,	on	the	basis	of               Forum	in statu nascendi,	in	particular	the	way	in	which	  research	by	my	outstanding	colleague	James	Krapfl,               at	the	moment	of	their	articulation	they	are	already	  who	wrote	a detailed	account	of	the	Velvet	Revolution               lagging	behind	the	awakening	civic	public.	Initially	  from	below	(Revolution with a human face. Politics,               this	was	a normative	function	because	Civic	Forum	  culture and society in Czechoslovakia after 17 November               was	not	an	association	of	professional	revolutionaries	  1989) 7,	that	I became	fully	aware	of	what	my	work	had               with	a clear	plan	and	ideology;	its	role	was	more	  been	hinting	at:	in	the	qualitative	sense	of	the	word,               modest,	it	wanted	merely	to	be	an	instigator	and	  the	civic	public	at	the	turn	of	1989	was	characterized               temporary	public	spokesperson	with	two	goals:	1)	  by	syncretic utopianism combined	with	a (fragile)               articulate	its	will	at	the	highest	level	–	during	the	  belief	that	all	of	the	relevant	political	traditions	which               negotiations	with	the	government;	and	2)	to	be	a mere	  had	come	to	life	would	coexist	in	a political	space               civic	catalyst	in	the	establishment	of	a newly	engaged	  and	peacefully	share	responsibility;	and	that	the               civic politics.                                new	system	would	incorporate	and	functionally	link                  Civic	Forum	had	to	come	to	the	realization	  elements	of	direct	and	representative	democracy.	It is               by	itself	that	it	was	a political	(power)	subject.               This	self-awareness	is	aptly	demonstrated	in	the               aforementioned	recordings.	They	reveal	how	    7   Krapfl, James: Revolúcia s ľudskou tvárou. Politika, kultúra               during	the	drama	of	tense	situations,	long-term	  a společenstvo v Československu po 17. novembri 1989                                                                [A Revolution with a Human Face. Politics, Culture and Society               developments	in	political	ideas,	mainly	going	back	to	  in Czechoslovakia after 17 November 1989]. Bratislava 2009.                232   Jiří Suk: History before our eyes: the Velvet Revolution as a work in progress","(mocenský)	subjekt.	Toto	sebeuvědomování	pěkně	  demokracie.	Na	takových	inspiracích	je	úžasné,	že                       demonstrují	zmíněné	nahrávky.	Ukazují,	jak	se	  dobrodružství	historické	interpretace	pokračuje                       v dramatu	vypjatých	chvil	střetává	dlouhodobý	  v dialogickém	střetávání	a doplňování	i poté,	kdy                       vývoj	v oblasti	politických	idejí,	kotvících	především	  jsou	důležité	knihy	již	dopsány.	Dnes	se	ovšem	zdá,                       v antisystémových šedesátých	letech	a Chartě	  že	takový	dialog	v čase	bude	pohřben	spikleneckými                       77	jako	iniciativě	na	obhajobu	občanských	práv,	  teoriemi	a spekulacemi,	jimiž	se	to	hemží	na                       s intenzivní	explozí	demokratického	živlu.	Dalo	  dominantním	médiu	naší	doby	–	internetu.                       by	se	to	charakterizovat	jako	zrychlený	posun	od	  Občanské	fórum	se	zpočátku	nechtělo	podřídit                       „antipolitické	politiky“	coby	morálního	regulativu	  časování	změny	v režii	veřejnosti,	rychle	však	bylo                       politiky	praktické,	k vůli	převzít	moc	a vládní	  přinuceno	skočit	do	proudu.	Tím	ovšem	vznikla                       odpovědnost.	V tomto	procesu	opožděného	bleskového	  disproporce	mezi	proklamovanou	identitou,	jež	byla                       dozrávání	patří	vůdčí	role	Václavu	Havlovi,	jenž	od	  v souladu	se	synkretickým	utopismem	(OF	je	pro                       určitého	okamžiku	–	kdy	se	rozhodl	kandidovat	do	  všechny),	a reálnou	politikou,	jež	mu	odporovala.                       prezidentského	úřadu	–	táhne	váhající	grémium	  OF	se	změnilo	v účelovou	koalici	disidentů                       Občanského	fóra	k uchopení moci	v klíčových	   s monetaristickými ekonomy	z Prognostického                       oblastech	–	silové,	ekonomické	a zahraničněpolitické.	  ústavu	za	účelem	eliminace	socialistů	a přívrženců                          Jak	už	bylo	řečeno,	čas	veřejnosti	má	určující	  „třetích	cest“.	Toto	souručenství	však	bylo	pouze                       dynamiku	a předbíhá	vývoj	událostí	až	za	mezník	  dočasné	a založilo	trvalý	konflikt	mezi	havlovskou                       svobodných	voleb	–	k pluralitní	demokratické	  politikou	chápanou	jako	„praktikovaná	mravnost“                       politice	a sociálně	tržnímu	hospodářství.	Až	později	  a klausovskou	ekonomistickou	politikou	osobních                       na	základě	výzkumů	mého	skvělého	kolegy	Jamese	  a skupinových	zájmů.	V době,	kdy	jsem	knihu                       Krapfla,	který	podrobně	popsal	sametovou	revoluci	  Labyrintem revoluce	psal,	byla	již	tato	roztržka                       zdola 7,	jsem	si	v plné	míře	uvědomil,	co	jsem	při	své	  někdejších	spojenců	definitivní,	což	se	projevovalo                       práci	jen	tušil:	občanskou	veřejnost	na	přelomu	let	  v aktuálních	sporech	o smysl	listopadu	1989                       1989/1990	v kvalitativním	slova	smyslu	charakterizuje	  a samozřejmě	ovlivňovalo	mou	intepretaci,	jakkoli                       synkretický utopismus	spojený	s (křehkou)	vírou,	že	  jsem	se	snažil	udržet	si	odstup	–	tím,	že	jsem	své                       všechny	relevantní	politické	tradice,	které	procitly	  osobní	sympatie	k sametové	revoluci	a prezidentu                       k životu,	budou	koexistovat	v politickém	prostoru	  Havlovi	protahoval	kritickými	rastry	(politika	jako                       a pokojně	se	dělit	o odpovědnost;	a že	nový	systém	  umění	možného,	institucionální	versus	charismatická                       pojme	a funkčně	propojí	prvky	přímé	a zastupitelské	  legitimita	atd.).                                                                        Komunisté	svůj	čas	ztratili	a nezbývalo	jim	nic                                                                      jiného	než adaptovat	se	do	nových,	demokratických                       7    Krapfl, James: Revolúcia s ľudskou tvárou. Politika, kultúra   a tržních	podmínek.	To	pro	ně	jako	bytostné                          a společenstvo v Československu po 17. novembri 1989.                          Bratislava 2009.                            pragmatiky,	kteří	dávno	rezignovali	na	budování                                                                 Jiří Suk: Dějiny před očima: sametová revoluce jako work in progress  233","amazing	that	with	such	inspiration,	the	adventure	of	  long	ago	given	up	on	ideas	of	building	a utopia.	While               historical	interpretation	continues	in	a dialogue	of	  the	decimated	Communist	Party	had	to	defend	itself               confrontation	and	amendment	even	after	key	books	  against	growing	pressure	from	everyday	parliamentary               have	already	been	written.	Today,	however,	it	would	  and	local	politics	and	gradually	create	a new	raison               appear	that	such	a dialogue	would	be	buried	under	the	  d’être	in	the	nationalist	(anti-western,	pan-Slavic)	and               conspiracy	theories	and	speculation	which	abound	in	  socially	populist	field,	the	communist	nomenclature               the	dominant	media	of	our	time	–	the	internet.  in	the	broader	sense	of	the	word	began	to	rapidly                  Initially,	Civic	Forum	had	not	wanted	the	public	to	  mobilize	its	network	of	connections	including	the               dictate	the	timing	of	changes,	but	it	was	quickly	forced	  speculative	sphere	(‘the	black	economy’)	and	to               to	adapt	to	this	reality.	This	led	to	the	disconnection	  capitalize	on	their	managerial	know-how	from               between	its	proclaimed	identity	along	the	lines	of	  degenerative	(late)	socialism	within	the	new	conditions               syncretic	utopianism	(Civic	Forum	is	for	everyone)	  of	‘wild	privatization’.	Suddenly	it	was	people	from               and	the	actual	political	situation	which	contradicted	  this	area	who	were	forging	ahead	on	the	road	to               this.	Civic	Forum	changed	into	a practical	coalition	  capitalism,	helping	to	determine	the	form	of	economic               of	dissidents	and	monetarist	economists	from	the	  transformation.	The	documents	from	the	CF	CC	archive               Prognostic	Institute	in	order	to	eliminate	the	socialists	  are	full	of	reports	about	this	remarkable	though	by	no               and	supporters	of	the	‘third	way’.	However,	this	  means	unique	transubstantiation	of	social	capital	into               union	did	not	last	long	and	established	the	permanent	  economic	capital.	I looked	at	this	issue	in	my	book	as               conflict	between	Havel’s politics	of	‘practical	morality’	  only	one	of	the	factors	behind	post-Velvet	radicalization               and	Klaus’s economic	politics	for	personal	and	group	  and	division,	as	there	was	not	enough	room	in	the	book               interests.	At	the	time	of	writing	Through the Labyrinth   for	a more	in-depth	analysis.	However,	it	is	one	of	the               of Revolution	the	rift	between	these	former	allies	  main	themes	in	a comprehensive	interpretation	of	the               had	become	unbridgeable	and	was	manifested	in	  history	of	post-communism.               conflicts	over	the	meaning	of	November	1989,	which	  After	explaining	the	alignment	of	relevant               naturally	influenced	my	interpretation,	no	matter	  ideas	and	priorities	and	their	timing,	which	found               how	I tried	to	maintain	a distance	–	I tried	to	screen	  a solution	in	a situational	(provisional	and	fragile)               my	personal	sympathies	for	the	Velvet	Revolution	  compromise	in	the	character	of	the	transitional	period,               and	President	Havel	with	criticisms	(politics	as	the	  the	historian	faces	the	problem	of	how	to	explain               art	of	the	possible,	institutional	versus	charismatic	  the	new	politics	which	began	with	the	division	of               legitimacy, etc.).                             power	after	the	establishment	of	the	‘government	of                  The	Communists’	time	was	up	and	they	had	no	  national	understanding’	and	the	election	of	Václav               option	but	to	adapt	to	the	new	democratic	market	  Havel	as	President	of	the	Republic	in	December               conditions.	However,	this	was	not	particularly	difficult	  1989,	and	the	movement	towards	the	parliamentary               for	people	who	were	essentially	pragmatic	and	had	  elections	in	June	1990.	For	the	sake	of	clarity                 234   Jiří Suk: History before our eyes: the Velvet Revolution as a work in progress","Utopie,	nebylo	obzvláště	těžké.	Zatímco	prořídlá	  vše	odehrávalo	současně	a vzájemně	se	ovlivňovalo.                       komunistická	strana	se	musela	bránit	stupňovanému	  Postupoval	jsem	od	problémů	Občanského                       tlaku	ve	sféře	každodenní	parlamentní	a komunální	  fóra	s vlastní	(hybridní)	identitou	až	k explozi                       politiky	a postupně	vytvářet	nový	raison	d’etre	  demokratické	politiky,	jež	se	vyznačovala	nárůstem                       v národovecké	(protizápadní,	všeslovanské)	a sociálně	  problémových	agend	doprovázeným	štěpením	moci                       populistické	oblasti,	komunistická	nomenklatura	  s četnými	nepředpokládanými	důsledky.                       v širším	slova	smyslu	začala	bleskově	mobilizovat	své	  Dalo	by	se	to	nazvat	pádem	ze	sváteční	jednoty                       sítě	konexí	zahrnující	vekslácké	prostředí	(„šedou	  zaplněných	náměstí	do	prudké	dezintegrace                       ekonomiku“)	a v tzv.	divoké	privatizaci	kapitalizovat	  v důsledku	fázově	opožděných	politik	zájmů,	jež                       manažerské	know-how	degenerujícího	(pozdního)	  se	vyznačovaly	přeskupováním	sil	a zaujímáním                       socialismu.	Najednou	to	byli	lidé	z této	sféry,	kdo	  institucionálních	i neinstitucionálních	pozic                       vytvářeli	časový	náskok	na	cestě	ke	kapitalismu	  a opozic.	„Národní	porozumění“	prodělávalo	zpětný                       a výrazně	spoluurčovali	ráz	a podobu	ekonomické	  chod	–	k diferenciaci	a dezintegraci.	Historik	se                       transformace.	Dokumenty	z archivu	KC	OF	jsou	plné	  dotýkal	kořenů	„naší	současné	krize“	a zjistil	tak,                       zpráv	o tomto	pozoruhodném,	ale	nijak	neobvyklém	  že	modernizační	procesy	jsou	do	jisté	míry	krizové                       přepodstatňování	sociálního	kapitálu	v ekonomický.	  ze	své	podstaty.	Jakkoli	se	tedy	od	počátku	tvrdilo,                       Tento	problém	jsem	ve	své	knize	pouze	registroval	  že	listopad	89	není	žádnou	revolucí,	ale	pouhým                       jako	jeden	z faktorů	postsametové	radikalizace	  dojednaným	předáním	moci,	lze	střet	politiky                       a štěpení,	na	jeho	hlubší	rozpracování	nebylo	  kompromisu	s požadavkem	stupňování	revoluce                       v knize	místo.	Je	to	koneckonců	kardinální	téma	pro	  považovat	za	klasický	revoluční	jev.	To	byl	jeden                       komplexně	pojaté	dějiny	postsocialismu.        z důvodů,	proč	jsem	vložil	ošidné	slovo	„revoluce“	do                          Když	je	vysvětleno	vyrovnávání	relevantních	  názvu	knihy,	jakkoli	jsem	ho	již	v podtitulu	poněkud                       představ	o prioritách	a jejich	časování,	jež	našlo	řešení	  oslabil	lehce	ironizujícím	souslovím	o „jedné	politické                       v situačním	(dočasném	a křehkém)	kompromisu	   krizi“.	Tuto	ambivalenci	koneckonců	vyjadřuje                       o charakteru	přechodného	období,	nastává	pro	  oxymóron	„sametová	revoluce“,	jemuž	jsem	se	tehdy                       historika	problém,	jak	vysvětlit	novou	politiku,	  důsledně	vyhýbal,	ale	který	se	nakonec	vžil	jako	přeci                       jež	začala	podílem	na	moci	po	ustavení	„vlády	  jen	přiléhavé	pojmenování.	Od	počátku	jsem	si	byl                       národního	porozumění“	a zvolení	Václava	Havla	  té	antinomie	vědom	a nazval	jsem	jednu	z kapitol	–                       prezidentem	republiky	v prosinci	1989	a směřováním	  Revoluce bez revolucionářů.                       k parlamentním volbám	v červnu	1990.	Kvůli	      Radikalizace	se	osvědčovala	především                       srozumitelnosti	jsem	rozpletl	složité	událostně	  v požadavcích	odebrání	majetku	komunistické                       chronologické	kontinuum	na	jednotlivá	vlákna	či	  strany	a postavení	KSČ	mimo	zákon;	zrušení	Státní                       spíše	svazky	vláken	a pojednal	o nich	paralelně.	  bezpečnosti	a odhalení	její	agenturní	sítě;	odvolávání                       Vytvořil	jsem	analytický	konstrukt	s vědomím,	že	se	  komunistických	ředitelů	z podniků	a opatření	proti                                                                  Jiří Suk: Dějiny před očima: sametová revoluce jako work in progress  235","I unravelled	the	complex	chronological	continuum	  The	radicalization	manifested	itself	through               of	events	into	individual	strands,	or	rather	bundles	  the	demands	to	sequestrate	the	property	of	the               of	strands,	and	dealt	with	them	in	parallel.	I created	  Communist	Party	and	outlaw	the	party;	to	abolish               an	analytical	construct	with	the	awareness	that	  the	State	Security	and	uncover	its	network	of	agents;               everything	happened	simultaneously	and	influenced	  to	remove	communist	directors	from	companies               each	another.	I moved	from	the	issues	of	Civic	Forum	  and	introduce	measures	against	the	‘communist               with	its	own	(hybrid)	identity	to	the	explosion	of	  mafia’,	and	to	initiate	the	‘wild	privatization’	of	state               democratic	politics	which	was	characterized	by	an	  property.	I noticed	how	this	was	closely	related	to	the               increase	in	the	problems	related	to	the	division	of	  issue	of	economic	reform	which	resulted	in	the	clash               power	with	its	numerous	unforeseen	consequences.  between	neo-liberal	monetarists	(shock	therapy)	and                  It	could	be	termed	the	fall	from	a holy	union	of	  institutional	gradualists	who	also	wanted	an	open               crowd-filled	squares	to	rapid	disintegration	as	a result	  market	economy	but	via	a different,	less	radical	way.               of	the	phased	delay	of	politics	of	interests	that	were	  When	it	became	clear	that	there	was	very               characterized	by	the	grouping	of	forces	and	taking	  limited	‘dealing	with	communism’	in	the	political,               up	institutional	and	non-institutional	positions	and	  constitutional-	and	criminal-law	spheres	due               oppositions.	‘National	understanding’	underwent	  to	the	November	compromise	(which	naturally               a reversal	–	towards	differentiation	and	disintegration.	  corresponded	with	the	advanced	level	of               The	historian	touched	on	the	roots	of	‘our	current	  society’s interwovenness	with	‘real	socialism’),	the               crisis’	and	discovered	that	modernization	processes	  monetarists	picked	up	the	baton	of	radicalness	as               are	to	a certain	extent	crisis	ones	by	their	very	  the	only	ones	offering	a programme	to	complete               nature.	Therefore,	although	it	was	initially	argued	  the	revolution	through	the	rapid	and	radical               that	November	1989	was	not	a revolution	but	merely	  establishment	of	market	conditions.	For	them	this               a transfer	of	power,	the	conflict	between	political	  meant	the	widest	and	fastest	privatization	possible.               compromise	and	the	demand	for	the	revolution	  However,	my	book	only	looked	briefly	at	this	theme               to	be	escalated	can	be	considered	to	be	a classic	  without	going	into	detail.	I	would	refer	to	the	recently               revolutionary	feature.	This	was	one	of	the	reasons	why	  published	book	by	the	young	historian	Václav               I included	the	deceptive	word	of	“revolution”	in	the	  Rameš,	who	provides	an	excellent	elaboration	on               book’s title,	despite	weakening	it	in	the	subtitle	with	  this	topic.8	This	also	applied	to	another	large	issue               the	slightly	ironic	use	of	“one	political	crisis”.	This               ambivalence	is	also	apparent	in	the	oxymoron	‘Velvet               Revolution’	which	I used	to	avoid	at	the	time	but	which	  8   Václav Rameš: Trh bez přívlastků, nebo ekonomickou                                                                demokracii? Spory o podobu vlastnické transformace               has	actually	become	quite	an	apt	description.	I was	  v porevolučním Československu [A Market without Qualities:               aware	of	this	antinomy	from	the	outset	and	I called	  Economic Democracy? Disputes over the character of                                                                ownership transformation in post-revolutionary Czechoslovakia].               one	of	the	chapters	A revolution without revolutionaries.  Praha 2021.                236   Jiří Suk: History before our eyes: the Velvet Revolution as a work in progress","„komunistickým	mafiím“	a divoké	privatizaci	státního	  v roce	1992.	Jiným	slovy,	interpretace	zmíněné                       majetku.	Registroval	jsem,	jak	s tím	těsně	souvisí	  modality	změny	vyvolávala	další	otázky,	na	něž	už	má                       otázka ekonomické	reformy,	jež	se	manifestovala	  kniha	nemohla	dát	uspokojivé	odpovědi.                       ve	střetu	neoliberálních	monetaristů	(šokových	  Na	zmíněných	procesech	si	historik	ověří                       terapeutů)	s institucionálními	gradualisty,	kteří	  zdánlivou	samozřejmost,	která	se	projevuje	vždy                       rovněž	usilovali	o otevřenou	tržní	ekonomiku,	ale	  podle	jistých	specifik,	jež	je	třeba	pojmenovat                       chtěli	k ní	dospět	jinou,	méně	radikální	cestou.	  a vysvětlit	–	že	rozklad	je	substrátem	zrodu	nových                          Když	se	ukázalo,	že	v politické,	ústavně-	  věcí,	jež	zrají	pod	povrchem.	Zároveň	na	historika                       a trestněprávní	sféře	je	„vyrovnávání	se	      dolehne,	že	„ethická	cena	a historický	význam	se                       s komunismem“	kvůli	listopadovému	kompromisu	  často	rozcházejí“,	jak	říkával	zakladatel	moderního                       (jenž	ovšem	odpovídal	pokročilému	stupni	      vědeckého	dějepisu	v českých	zemích	Jaroslav	Goll,                       zapletenosti	společnosti	s „reálným	socialismem“)	  jehož	historickou	školou	jsem	se	zabýval	ve	své                       velmi	omezené,	převzali	štafetu	radikalismu	   diplomce.	„Dějiny	samy	neučiní	nikoho	optimistou.                       monetaristé	jako	jediní,	kteří	nabídli	program	  Avšak	ani	pesimistou.“	(Dějiny a dějepis,	Atheneum                       dokončení	revoluce	prostřednictvím	rychlého	   1888–1889).	Gollova	zvláštní	sentence	se	mi	coby                       a radikálního	nastolení	tržních	vztahů.	V jejich	pojetí	  studentovi	zaryla	do	mysli,	docenil	jsem	ji	však	až	ve                       to	znamenalo	co	nejširší	a nejrychlejší	privatizaci.	  chvíli,	kdy	jsem	nahlédnul	do	složitých	historických                       Také	toto	téma	má	kniha	ovšem	pouze	nahlédla	  procesů	jako	očitý	svědek	a interpret.                       a dále	nerozpracovala.	Rád	odkazuji	na	aktuálně	  Souhrnně	vzato,	sametová	revoluce	pro	mne	byla                       vydanou	knihu	mladého	historika	Václava	Rameše,	  dvojím	dobrodružstvím,	jelikož	jsem	se	jako	historik                       jenž	toto	téma	znamenitě	zpracoval	a	podal.8	Stejně	  pokusil	vysvětlit	událost,	kterou	jsem	s velkým                       jako	další	velký	problém,	totiž	jak	nově,	spravedlivě	  citovým	nasazením	prožíval	jako	student	historie.	Při                       a funkčně	definovat	a kultivovat	dělbu	moci	   interpretaci	se	ukázalo,	že	emocionální	investice	je                       v rámci	československé	federace.	Česko-slovenská	  sice	nejlepším	impulzem,	ale	špatným	průvodcem                       krize,	která	se	ihned	v lednu	1990	manifestovala	  a rádcem.	Pochopení	toho,	co	se	odehrávalo	před                       ve	sporech	prezidenta	s federálním	parlamentem	  mýma	očima,	a co	jsem	poté	podrobil	analýze,	se	pro                       o nový	název	státu	a státní	symboliku	a pokračovala	  mne	stalo	trvalým	výchovným	procesem	v praktickém                       v konfrontacích	slovenské	národní	reprezentace	  i teoretickém	smyslu.	Jednou	započaté	poznání	se                       s reprezentací	federální	a českou	o kompetence,	vedla	  totiž	dále	vyvíjelo	a měnilo,	v něčem	zastarávalo,                       ve	svých	důsledcích	až	k rozpadu	Československa	  v něčem	jiném	se	prohlubovalo.	Mnohé	soudy	bylo                                                                      nutné	korigovat	či	připustit,	že	jiné	interpretace                                                                      určitých	fenoménů	jsou	pravděpodobnější.	Kolektivně                       8   Václav Rameš: Trh bez přívlastků, nebo ekonomickou   a interdisciplinárně	vedený	výklad	sametové                          demokracii? Spory o podobu vlastnické transformace                          v porevolučním Československu. Praha 2021.  revoluce	stále	pokračuje,	což	je	mj.	dobře	vidět	na                                                                 Jiří Suk: Dějiny před očima: sametová revoluce jako work in progress  237","–	how	to	define	and	develop	the	division	of	power	  appreciated	it	when	I looked	at	complex	historical               within	the	Czechoslovak	federation	in	a fair	and	  processes	as	an	eyewitness	and	interpreter.               functional	manner.	The	Czecho-Slovak	crisis	began	  In	summary,	for	me	the	Velvet	Revolution	was               immediately	in	January	1990	with	the	dispute	between	  a double	adventure	due	to	the	fact	that	as	a historian               the	president	and	the	federal	parliament	over	the	  I was	attempting	to	explain	an	event	which	I had               name	of	the	state	and	state	symbols,	and	continued	  experienced	with	great	emotion	as	a history	student.               in	the	confrontation	between	Slovak	national	  During	the	process	of	interpretation	this	emotional               representatives	and	federal	and	Czech	representatives	  investment	proved	to	be	the	best	possible	motivation               over	competencies,	which	would	lead	to	the	break-  but	a poor	guide	and	advisor.	Trying	to	understand               up	of	Czechoslovakia	in	1992.	In	other	words,	the	  what	had	played	out	in	front	of	me	and	what	I later               aforementioned	modality	of	transformation	raised	  analysed	in	detail	became	a constant	educational               further	issues	which	my	book	could	no	longer	  process	for	me	in	both	the	practical	and	theoretical               satisfactorily	answer.                         sense.	An	initial	finding	would	develop	and	change,                  Within	these	processes	the	historian	verifies	the	  something	would	become	redundant,	while	something               seemingly	obvious	which	manifests	itself	through	  else	would	require	the	need	to	go	deeper.	It	was               specific	characteristics	that	have	to	be	named	and	  necessary	to	correct	a number	of	judgments	or	admit               explained	–	the	fact	that	decomposition	is	the	  that	other	interpretations	of	certain	phenomena               substrate	that	gives	birth	to	new	things	which	  were	more	likely.	The	collective	and	interdisciplinary               germinate	under	the	surface.	At	the	same	time,	the	  interpretation	of	the	Velvet	Revolution	is	ongoing,               historian	realizes	that	“the	ethical	value	and	historical	  which	is	clearly	seen	in	the	way	the	17th	of	November               meaning	often	diverge,”	as	the	founder	of	modern	  is	marked	each	year.	It	is	the	acid	test	for	our               Czech	history,	Jaroslav	Goll,	would	say,	whose	school	  frustrations	and	disillusionment	and	for	how	much               of	history	I investigated	in	my	dissertation.	“History	  we	have	matured.	It	shows	the	losses	and	gains               itself	does	not	make	one	an	optimist.	Nor	a pessimist.”	  of	the	conservative	anti-communists,	the	liberal               (Dějiny a dějepis [History	and	Historiography],	  democrats,	the	radical	democrats	and	the	socialists.	It               Atheneum	1888–1889).	Goll’s peculiar	sentence	  measures	the	degree	of	unconscious	bitterness	held	by               fascinated	me	as	a student,	though	I only	really	  consumers	of	conspiracy	speculation.                            238   Jiří Suk: History before our eyes: the Velvet Revolution as a work in progress","významech,	které	jsou	každý	rok	kolem	17.	listopadu	  demokraté,	radikální	demokraté	a socialisté.	Na	ní                       manifestovány.	Je	prubířským	kamenem	našeho	   měří	hloubku	své	nevědomé	zapšklosti	konzumenti                       dozrávání,	frustrací	a deziluzí.	Na	ní	osvědčují	své	  spikleneckých	spekulací.                       ztráty	a zisky	konzervativní	antikomunisté,	liberální                                                                                                                    Jiří Suk: Dějiny před očima: sametová revoluce jako work in progress  239","","PETR FIALA                         Skrytá církev a interpretace soudobých dějin                           The clandestine church and the interpretation                         of contemporary history                                              Petr Fiala (*1964) is	a political	scientist	and	historian,	he	lectures	  Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. (*1964) je	politolog                       at	Masaryk	University’s	Faculty	of	Social	Studies.	He	has	been	  a historik,	působí	na	Fakultě	sociálních	studií	MU.	Od	roku                       a member	of	parliament	since	2013	and	the	leader	of	the	Civic	  2013	je	poslancem,	od	ledna	2014	předsedou	Občanské                       Democratic	Party	since	January	2014.	His	historical	work	focuses	  demokratické	strany.	Jeho	práce	z oboru	historie	jsou                       on	the	formation	of	modern	Czech	politics	at	the	turn	of	the	  zaměřeny	na	výzkum	formování	moderní	české	politické                       20th	century	and	on	the	history	of	underground	ecclesiastical	  reprezentace	na	přelomu	19.	a 20.	století	a na	dějiny                       structures	in	communist	Czechoslovakia.	In	his	academic	work	he	  podzemních	církevních	struktur	v komunistickém                       has	specialized	in	the	political	dimension	of	religion,	comparative	  Československu.	Ve	své	vědecké	práci	se	dlouhodobě                       political	science	and	European	politics.	He	has	written	20	books	  specializuje	na	výzkum	politické	dimenze	náboženství,                       and	more	than	300	academic	studies.	His	most	recent	books	  srovnávací	politologii	a evropskou	politiku.	Je	autorem	20	knih                       include:	The European Union	(with	O. Krutílek	and	M.	Pitrová,	3rd	  a více	než	300	odborných	studií.	Nejnovější	knihy: Evropská                       ed.,	in	Czech,	2018), Conservatism Today (with	F. Mikeš,	in	Czech,	  unie (s O. Krutílkem	a M. Pitrovou,	3.	vyd.,	2018), Konzervatismus                       2019), (M)university (in	Czech,	2019), November 1989 Yesterday and   dnes (s F. Mikšem,	2019), (M)univerzita (2019), Listopad                       Today (eds.	with F.	Mikeš,	in	Czech,	2019), Politics in the Time of   1989 včera a dnes (eds. s F. Mikšem,	2019), Politika v čase                       Coronavirus (with	P.	Dvořák	and	O.	Krutílek,	in	Czech,	2020).  koronaviru (s. P. Dvořákem	a O. Krutílkem,	2020).                                                                                                               241","The	historical	interpretation	of	recent	events	  Felix	M.	Davídek	and	his	society	Koinótés.	This               (contemporary	history)	has	its	familiar	features.	The	  section	of	the	clandestine	church	was	characterized               very	fact	that	historians	not	only	work	with	sources	  by	the	construction	of	its	own	hierarchical	structure               but	also	with	eyewitnesses	who	are	often	associated	  and	unique	system	of	education	and	formation,               with	them	creates	special	demands	for	the	‘weaving	of	  and	to	a large	extent	its	own	theological-spiritual               the	narrative’.	Historical	knowledge	not	only	clashes	  concepts	and	certain	steps	which	went	beyond	the               with	the	social	(collective)	memory	but	also	with	the	  need	to	substitute	forbidden	church	activities.	This               ever-changing	interpretations	of	the	individual	actors	  was	a creative	development	of	the	Second	Vatican               themselves.	Therefore,	in	addition	to	reconstructing	  Council’s reformist	spirit,	which	went	beyond	the               events	and	interpreting	them,	the	historian	also	  scope	of	ecclesiastical	doctrine	and	canon	law,	and               has	to	re-interpret	already-existing	narratives.	The	  manifested	itself	above	all	in	the	ordination	of               historian	of	contemporary	events	constructs	a story	  married	men	as	priests	and	later	as	bishops,	and	in               within	a context	which	society	is	familiar	with	  the	ordination	of	women.	Chronologically	this	relates               first-hand.	Therefore,	it	not	only	has	the	meaning	  directly	to	the	period	from	the	mid-1960s	to	November               of	a symbol	which	can	be	related	to	the	past,	but	it	  1989,	and	in	the	wider	sense	(in	terms	of	causes	and               has	its	own	specific,	emotional,	strategic	or	directly	  effects)	from	the	1940s	to	the	first	decade	of	the	21st               socio-political	dimension.	Put	simply,	the	historian	  century.               of	contemporary	history	not	only	has	to	work	with	  The	historical	research	which	I am	going	to	discuss               historical	material	and	the	interpretations	which	  here	was	carried	out	over	two	phases	(1992–1994	and               already	exist	around	it,	but	also	with	(his/her	and	  1996–1999)	throughout	the	1990s.	The	main	output               collective)	experiences,	prejudices	and	interests.	None	  was	two	monographs:	Koinótés. Felix M. Davídek and the               of	this	is	straightforward.                    Clandestine Church 1	and	The Clandestine Church. Felix                  I have	tried	to	show	the	adventures	as	well	as	the	  M. Davídek and the Koinótés Society.2	I collaborated	on               challenges	and	risks	involved	in	this	type	of	historical	  all	of	the	research	work	and	subsequent	publications               work	using	the	example	of	my	research	into	the	  with	my	friend,	the	historian	Jiří	Hanuš,	so	the               clandestine	church	and	the	secret	and	illegal	(in	the	  historical	interpretation	of	the	clandestine	church	is               eyes	of	the	regime)	activities	of	the	Catholic	Church	  our	shared	adventure.	However,	the	thoughts	I have               during	the	period	of	communist	totalitarianism.               Today	the	clandestine	(underground,	secret,	silenced)               church	is	a relatively	well-known	phenomenon.	  1   Fiala, Petr – Hanuš, Jiří: Koinótés. Felix M. Davídek a skrytá               Nevertheless,	it	is	possible	to	encounter	different	  církev [Koinótés. Felix M. Davídek and the Clandestine Church].               definitions	and	a slightly	blurred	boundary	for	what	  Brno 1994.               this	term	signifies.	I will	focus	here	on	specific	areas	  2   Fiala, Petr – Hanuš, Jiří: Skrytá církev. Felix M. Davídek                                                                a společenství Koinótés [The Clandestine Church.               of	the	church’s activities	linked	to	the	secret	bishop	  Felix M. Davídek and the Koinótés Society]. Brno 1999.                242   Petr Fiala: The clandestine church and the interpretation of contemporary history","Historická	interpretace	nedávných	událostí	    a svébytného	systému	vzdělávání	a formace,	do	značné                       (soudobé	dějiny)	má	svá	známá	specifika.	Už	jen	  míry	i vlastní	teologicko-spirituální	koncepcí	a také                       fakt,	že	historik	nepracuje	pouze	s prameny,	ale	  některými	kroky,	které	překračovaly	potřebu	nahradit                       také	se	svědky,	k nimž	nezřídka	sám	patří,	vytváří	  zakázané	církevní	aktivity.	Šlo	o kreativní rozvíjení                       zvláštní	nároky	na	„splétání	narativu“.	Historické	  reformního	ducha	II.	vatikánského	koncilu	nad	rámec                       poznání	se	střetává	nejen	se	sociální	(kolektivní)	  platné	církevní	nauky	i kanonického	práva,	které                       pamětí,	ale	také	s proměňujícími	se	individuálními	  se	projevilo	především	svěcením	ženatých	mužů	na                       interpretacemi	jednotlivých	aktérů.	Úkolem	historika	  kněze	a posléze	i biskupy	a svěcením	žen.	Časově	se                       je	tak	často	vedle	samotné	rekonstrukce	událostí	  jedná	přímo	o období	od	poloviny	šedesátých	let	do                       a jejich	interpretace	provést	také	re-interpretaci	již	  listopadu	1989,	v širším	smyslu	–	pokud	jde	o příčiny                       existujících	narativů.	Historik	soudobých	událostí	  a následky	–	o období	od	čtyřicátých	let	20.	století	až                       totiž	konstruuje	příběh	v kontextu,	jenž	je	společností	  do	prvního	desetiletí	21.	století.                       považován	za	známý	a prožitý.	Nemá	tedy	jen	význam	  Historický	výzkum,	o němž	zde	budu	mluvit,	byl                       symbolu,	k němuž	se	lze	do	minulosti	vztahovat,	  prováděn	ve	dvou	fázích	(1992–1994	a 1996–1999)                       ale	má	svůj	konkrétní	emocionální,	strategický	  v průběhu	devadesátých	let	minulého	století.	Jeho                       nebo	přímo	sociálně	politický	rozměr.	Jednoduše	  výsledkem	jsou	především	dvě	monografie:	Koinótés.                       řečeno,	historik	soudobých	dějin	musí	pracovat	  Felix M. Davídek a skrytá církev 1	a Skrytá církev. Felix M.                       nejen	s historickým	materiálem	a jeho	již	existující	  Davídek a společenství Koinótés.2	Na	všech	výzkumných                       interpretací,	ale	také	se	(svými	i kolektivními)	  krocích	a publikačních	výstupech	jsem	pracoval                       zkušenostmi,	předsudky	a zájmy.	Není	to	nic	   společně	s přítelem	historikem	Jiřím	Hanušem.                       snadného.	                                     Historická	interpretace	skryté	církve	je	tedy	naším                          Dobrodružství,	ale	i výzvy	a rizika	tohoto	typu	  společným	dobrodružstvím.	Reflexe	této	společné                       historické	práce,	se	pokusím	ukázat	na	příkladu	  historické	práce,	kterou	zde	nabízím,	je	ale	mojí                       výzkumu	skryté	církve,	tedy	tajných	či	z hlediska	  interpretací	a Jiří	tedy	za	ni	nenese	odpovědnost.                       režimu	ilegálních	aktivit	katolické	církve	v období                       komunistické	totality.	Skrytá	(podzemní,	tajná,	  Motivace a angažovanost                       umlčená)	církev	je	dnes	již	poměrně	známým                       fenoménem.	Přesto	se	lze	setkat	s různými	definicemi	  Motivace	pro	výběr	výzkumného	projektu	bývají                       a ne	zcela	jasnými	hranicemi	toho,	co	se	tímto	  nejrůznější,	některá	témata	ale	volíme	proto,	že                       pojmem	označuje.	Zde	se	budu	věnovat	specifické                       části	církevních	aktivit	spojených	s osobností	tajného                       biskupa	Felixe	M.	Davídka	a jeho	společenstvím	  1   Fiala, Petr – Hanuš, Jiří: Koinótés. Felix M. Davídek a skrytá                                                                        církev. Brno 1994.                       Koinótés.	Tato	část	skryté	církve	se	vyznačovala	  2   Fiala, Petr – Hanuš, Jiří: Skrytá církev. Felix M. Davídek                       vybudováním	vlastní	hierarchické	struktury	      a společenství Koinótés. Brno 1999.                                                                          Petr Fiala: Skrytá církev a interpretace soudobých dějin  243","to	offer	on	this	joint	historical	work	are	my	own	and	  risks,	struggled	and	fulfilled	their	priestly	mission               therefore	Jiří	is	not	responsible	for	them.    by	standing	up	against	the	communist	regime	–                                                              these	people	were	to	find	themselves	increasingly                  Motivation and engagement                   isolated.	Some	of	them	were	admitted	into	the	clergy                                                              immediately	after	1989	but	were	then	soon	expelled               There	are	various	reasons	for	choosing	a research	  again	afterwards.	Gradually	some	kind	of	‘resolution’               project	and	we	select	some	themes	because	they	relate	  was	sought	between	Bohemian	and	Moravian               to	our	own	experiences,	personal	disposition	and	  bishops	and	the	Roman	Curia,	which	ultimately               interests.	The	objectivity	of	research	is	not	primarily	  meant	a humiliating	examination	and	consecration               based	on	internal	disengagement,	but	on	the	ability	  (consecration	sub	conditione).               to	respect	the	factual	side	of	the	material,	evaluate	  This	did	not	apply	to	everyone.	The	most	severely               the	findings	properly	and	be	prepared	to	continually	  affected	were	those	people	belonging	to	a structure               challenge	your	own	prejudices	and	preliminary	  (society)	called	Koinótés.	As	I knew	some	of	them	–	for               conclusions.                                   several	years	I had	been	close	to	the	secret	bishop                  To	begin	with	I did	not	view	the	clandestine	  Stanislav	Krátký	(1922–2010)	–	I wanted	to	publicly               church	as	a subject	of	academic	interest	or	even	  defend	them	and	support	their	acceptance	into	the               a rationally	chosen	research	topic.	This	happened	over	  church.	The	first	texts	that	I published	can	therefore               time.	The	initial	reason	for	studying	the	clandestine	  be	seen	as	a defence	and	evidence	of	their	good	work               church	was	in	order	to	defend	it	in	public.   –	one	of	my	first	articles	was	aptly	titled	The Duty to                  At	the	beginning	of	the	1990s,	it	gradually	(and	  Bear Witness.3	This	need	for	a defence	and	testimony               surprisingly)	became	apparent	that	it	would	be	much	  logically	led	to	the	collection	and	presentation               more	difficult	to	incorporate	some	of	the	illegally	  of	the	basic	facts,	to	the	gradual	uncovering	of               operating	church	structures	into	the	official	church.	  a multilayered	reality,	and	afterwards	to	a deeper               Contrastingly,	those	priests	who	had	operated	in	the	  study	of	the	whole	phenomenon.	Therefore,	it	was               collaborationist	movement	Pacem in terries	(in	spite	  a step	from	engaged	defence	to	historical	research               of	a papal	ban)	encountered	no	problems,	not	even	  which	I took	with	Jiří	Hanuš	in	1992	when	we	decided               those	who	had	consciously	and	actively	worked	with	  to	write	a historical	monograph	about	the	clandestine               the	communist	state	security.	The	priesthood	was	even	  church.               open	for	those	who	had	been	ordained	as	priests	when               they	were	state-security	agents	and	tried	to	exert               communist	control	over	ecclesiastical	structures.                  On	the	other	hand,	those	who	had	furthered               authentic	Christian	activities	and	the	free	life	of	the	  3   Fiala, Petr: Povinnost vydat svědectví [The Duty to Bear Witness].               church	in	spite	of	the	prohibitions,	who	had	taken	  Proglas 3, 1992, no. 4, p. 9.                 244   Petr Fiala: The clandestine church and the interpretation of contemporary history","nějakým	způsobem	souvisejí	s naší	zkušeností,	  a moravských	biskupů	ve	spolupráci	s římskou	kurií                       osobními	dispozicemi	a zájmy.	Objektivita	výzkumu	  celkové	„řešení“,	které	nakonec	znamenalo	ponižující                       není	primárně	založena	na	vnitřní	neangažovanosti,	  přezkušování	a přesvěcování	(svěcení	sub	conditione).                       ale	na	schopnosti	respektovat	faktickou	stránku	  Netýkalo	se	to	všech.	Nejsilněji	tím	byla	postižena                       materiálu,	správně	vyhodnocovat	získané	poznatky	  část	lidí	patřící	do	struktury	(společenství)	nazývané                       a na	připravenosti	opakovaně	revidovat	vlastní	  Koinótés.	Protože	jsem	některé	z nich	znal,	pohyboval                       předsudky	a předběžné	závěry.                  jsem	se	dlouhá	léta	v blízkosti	tajného	biskupa                          Skrytá	církev	pro	mě	zpočátku	nebyla	předmětem	  Stanislava	Krátkého	(1922–2010),	tak	jsem	je	chtěl                       odborného	zájmu	ani	racionálně	zvoleným	tématem	  veřejně	bránit	a pomoci	jejich	akceptaci	církví.	Mé                       výzkumu.	Tím	se	postupně	stala.	Mým	prvotním	  první	texty	uveřejněné	na	toto	téma	lze	tedy	vnímat                       impulzem	pro	interpretaci	skryté	církve	byla	její	  jako	obhajobu	a taky	jako	podání	svědectví	o jejich                       veřejná	obhajoba.	                             dobré	práci	–	nakonec	jeden	z mých	prvních	článků                          Začátkem	devadesátých	let	se	postupně	–	a vlastně	  nesl	příznačný	název	Povinnost vydat svědectví.3                       překvapivě	–	ukazovalo,	že	začlenění	některých	  Tato	potřeba	obrany	a dosvědčení	vedla	logicky                       v ilegalitě	působících	církevních	struktur	do	oficiální	  k shromažďování	a prezentaci	základních	faktů,                       církve	je	mnohem	těžší,	než	se	čekalo.	V kontrastu	  k postupnému	rozkrývání	mnohovrstevné	skutečnosti                       s tím	ale	žádný	problém	neměli	kněží	působící	  a posléze	také	k hlubšímu	zkoumání	celého	fenoménu.                       (navzdory	papežskému	zákazu)	v kolaborantském	  A to	byl	krok	od	angažované	obhajoby	k historickému                       hnutí	Pacem in terris,	ani	ti,	kteří	byli	vědomými	  výzkumu.	Tento	důležitý	krok	jsme	s Jiřím	Hanušem                       a aktivními	spolupracovníky	komunistické	státní	  udělali,	když	jsme	se	během	roku	1992	rozhodli	napsat                       bezpečnosti.	Nakonec	došlo	dokonce	ke	smíření	  o skryté	církvi	historickou	monografii.                       a možnosti	dalšího	kněžského	působení	i v případě                       těch,	kteří	přijímali	kněžské	svěcení	už	jako	agenti	  Vytyčování tématu                       státní	bezpečnosti	s cílem	působit	ve	prospěch                       komunistické	moci	v církevních	strukturách.    Skrytá	církev	je	dnes	popsána	a také	typologizována.                          Naopak	lidé,	kteří	navzdory	zákazům	rozvíjeli	  Mohlo	by	se	tedy	zdát,	že	téma	výzkumu	a jeho                       autentické	křesťanské	aktivity	a svobodný	život	  ohraničení	bylo	od	počátku	samozřejmé.	Ale	tak	tomu                       církve,	riskovali,	bojovali,	plnili	svoje	kněžské	  tehdy	nebylo.	Skrytý	život	církve	byl	za	komunismu                       poslání,	a stavěli	se	tak	komunistickému	režimu,	  mnohovrstevný,	někde	se	zcela	prolínal	s oficiálními                       byli	stále	silněji	zpochybňováni	a problematizováni.	  (povolenými)	aktivitami	a doplňoval	je,	jinde	šlo                       U některých	z nich	sice	hned	po	listopadu	1989	  o autonomní	společenství.	Patřila	sem	činnost	kněží                       nakrátko	došlo	k přijetí	do	duchovní	služby,	ale                       brzy	následovalo	opětovné	vyřazení.	Postupně	se                       hledalo	na	úrovni	československých,	resp.	českých	  3    Fiala, Petr: Povinnost vydat svědectví. Proglas 3, 1992, č. 4, s. 9.                                                                          Petr Fiala: Skrytá církev a interpretace soudobých dějin  245","Establishing the theme                      My	experiences	during	the	communist	period                                                              were	similar:	religious	activities	merged	to	form               Today	the	clandestine	church	has	been	thoroughly	  a comprehensible,	indivisible	whole.	For	example,	the               described	as	well	as	typologized	and	so	it	might	  secret	bishop	Krátký	was	officially	a parish	priest;               appear	that	establishing	the	theme	for	research	  some	members	of	prohibited	orders	conducted	their               would	have	been	obvious	from	the	outset.	However,	  religious	life	in	secret	but	officially	served	as	priests               that	was	not	the	case.	Under	communism	the	    in	parishes,	others	received	unofficial	theological               clandestine	life	of	the	church	was	multifaceted,	  training	after	joining	an	order	and	were	secretly               sometimes	intersecting	with	official	(permitted)	  ordained	as	priests.	We	knew	priests	without	state               activities	and	supplementing	them,	at	other	times	  permission	who	worked	underground,	and	we               acting	as	an	autonomous	society.	As	such,	there	were	  knew	that	others	had	been	secretly	ordained.	I had               priests	whose	office	was	publicly	known	but	were	  experiences	with	the	clandestine	church	linked               acting	without	the	state’s permission,	while	there	  to	Bishop	Davídek	as	well	as	close	links	with	the               were	also	activities	by	secretly	consecrated	priests	  Dominican	order.	The	Catholic	community	I was               whose	spiritual	ministry	was	known	only	to	a close	  involved	with	was	also	in	contact	with	the	Jesuit               circle.	These	included	almost	all	of	the	activities	  František	Lízna	(1941)	and	I was	in	contact	with               of	the	orders	due	to	the	fact	that	men’s orders	and	  the	Order	of	the	Knights	Templar	through	Hugo               monastic	societies	had	been	banned	entirely.	All	  Rokyta	(1912–1999),	and	so	it	could	go	on.	However,               of	these	activities	and	levels	merged	together	and	  what	had	appeared	before	1989	as	a coherent	level               created	the	true	life	of	the	church,	and	even	in	  of	religious	activities	forbidden	by	the	communists               the	first	post-revolution	years	they	were	barely	  began	afterwards	to	become	problematic	when	they               indistinguishable.	Their	subsequent	typology	was	  were	incorporated	(and	thus	divided)	into	the	official               the	result	of	two	factors:	on	the	one	hand,	historical	  structures.	This	led	to	a kind	of	natural	classification,               research	and	the	differentiation	of	their	actual	  or	more	precisely,	typologization	in	retrospect.	The               activity	under	communism,	but	on	the	other	hand	it	  seamless	incorporation	of	priests	from	the	orders	and               also	resulted	from	the	way	in	which	the	individual	  later	those	priests	ordained	abroad	contrasted	with               activities	of	the	ecclesiastical	offices	were	or	were	  the	rejection	of	priests	ordained	by	secret	bishops.               not	accepted	after	1989	and	incorporated	into	the	  The	theme	of	the	creation	of	hierarchies	within	secret               normal	life	of	the	church.	Therefore,	it	is	true	that	  church	structures	(i.e.	the	Koinótés	society)	thus               our	view	today	of	the	structure	of	unofficial	church	  became	clearly	separated.	It	was	the	least	well	known,               activities	under	communism	is	to	a certain	extent	  most	demonized,	most	complex	and	most	adventurous               influenced	by	what	happened	in	the	post-communist	  activity	within	the	clandestine	church.	The	research               era.	It	is	not	such	an	unusual	case	in	history,	but	it	is	  theme	was	suddenly	clearly	defined	and	seemed	to               worthwhile	remembering.                        come	to	the	forefront	itself.                 246   Petr Fiala: The clandestine church and the interpretation of contemporary history","bez	státního	souhlasu,	u nichž	bylo	jejich	kněžství	  bylo	kromě	toho	v kontaktu	s jezuitou	Františkem                       veřejně	známé,	ale	také	aktivity	tajně	vysvěcených	  Líznou	(1941),	já	zase	např.	prostřednictvím	Hugo                       kněží,	o jejichž	duchovní	službě	věděl	jen	úzký	  Rokyty	(1912–1999)	s Řádem	maltézských	rytířů                       okruh.	Spadají	sem	prakticky	všechny	aktivity	řádů,	  a tak	by	se	dalo	pokračovat.	To,	co	se	ale	jevilo                       protože	např.	mužské	řády	a řeholní	společnosti	  před	rokem	1989	jako	souvislá	vrstva	komunisty                       byly	zcela	zakázány	apod.	Tyto	všechny	činnosti	  zakázaných	náboženských	aktivit,	se	po	Listopadu                       a vrstvy	se	prostupovaly,	dohromady	vytvářely	  89	začalo	v důsledku	začleňování	do	oficiálních                       skutečný	církevní	život	a i v prvních	porevolučních	  struktur	problematizovat,	a tedy	rozdělovat,                       letech	byly	jen	těžko	rozlišitelné.	Jejich	následná	  probíhala	jakási	přirozená	zpětná	klasifikace,	resp.                       typologizace	je	výsledkem	dvou	faktorů:	na	jedné	  přesněji	typologizace.	Bezproblémové	začlenění                       straně	samozřejmě	historického	výzkumu	a rozlišení	  řádových	kněží,	posléze	kněží	svěcených	v zahraničí,                       jejich	faktického	působení	v době	komunismu,	ale	  kontrastovalo	s odmítnutím	kněží	vysvěcených                       na	straně	druhé	vychází	také	ze	způsobu,	jakým	byly	  tajnými	biskupy.	Tím	se	jasně	vydělilo	téma                       jednotlivé	aktivity	církevními	úřady	po	roce	1989	(ne)  hierarchizované	tajné	církevní	struktury,	tedy                       akceptovány	a začleňovány	do	běžného	života	církve.	  společenství	Koinótés.	Byla	to	nejméně	známá,                       Ano,	náš	dnešní	pohled	na	strukturu	neoficiálních	  nejvíce	démonizovaná,	nejkomplexnější	a taky                       církevních	aktivit	v době	komunismu	je	do	jisté	míry	  nejdobrodružnější	aktivita	v rámci	skryté	církve.                       ovlivněn	jejich	osudy	v postkomunistické	době.	Není	  Téma	výzkumu	najednou	bylo	jasně	vymezeno	a jaksi                       to	v historii	až	tak	zvláštní	případ,	ale	je	dobré	si	to	  samo	vystoupilo	do	popředí.                       připomenout.                          Moje	zkušenost	z komunistického	období	byla	  Diskuse o příčinách                       podobná:	náboženské	aktivity	se	prostupovaly                       a tvořily	srozumitelný	a nerozdělitelný	celek.	  Na	samém	počátku	jsme	museli	řešit	právě	to,	co                       Kupříkladu	tajný	biskup	Krátký	působil	oficiálně	jako	  Evans	označuje	jako	„splétání	narativu“	a „diskusi                       farář,	někteří	členové	zakázaných	řádů	vykonávali	  o příčinách“.4	Samotný	důvod	utajované	církevní                       svůj	řádový	život	ve	skrytosti,	ale	oficiálně	působili	  činnosti	byl	jasný.	Jeho	základní	příčinou	byl	tvrdý                       jako	kněží	ve	farnostech,	další	ale	po	vstupu	do	řádu	  postup	proti	náboženským	aktivitám	ze	strany                       získali	neoficiální	teologické	vzdělání	a tajně	přijali	  československého	komunistického	režimu.	Koinotés                       kněžské	svěcení.	Znali	jsme	kněze	bez	státního	  se	však	lišilo	od	jiných	podzemních	církevních                       souhlasu,	kteří	v podzemí	působili,	o dalších	jsme	  aktivit	v několika	směrech,	ale	tou	nejpodstatnější                       věděli,	že	jsou	tajně	vysvěceni.	Měl	jsem	zkušenosti	  bylo	vytvoření	vlastní	hierarchické	struktury	(tajná                       se	skrytou	církví	napojenou	na	biskupa	Davídka,                       ale	současně	také	úzké	vazby	na	dominikánský	řád.                       Katolické	společenství,	na	jehož	životě	jsem	se	podílel,	  4    Evans, Richard J.: Na obranu historie. Praha 2019, s. 122.                                                                          Petr Fiala: Skrytá církev a interpretace soudobých dějin  247","A discussion on causes                      a key	figure	in	the	clandestine	church,	a ‘bishop’                                                              who	acted	on	the	basis	of	the	so-called	Mexican               At	the	very	start	we	had	to	deal	with	what	Evans	  faculties.	Bishop	Davídek	not	only	had	a decisive               terms	the	“weaving	of	narratives”	and	“discussions	  influence	on	the	establishment	of	the	autonomous               on	causes”.4	The	reason	itself	for	making	the	  structure	but	also	on	the	theological	grounding,               church’s activities	secret	was	clear.	The	principle	  spirituality	and	pastoral	work	for	the	whole	society.               cause	was	the	Czechoslovak	Communist	Party’s harsh	  It	gradually	became	clear	that	understanding	Felix               approach	towards	religious	activities.	However,	  M.	Davídek	was	the	key	to	finding	out	more	about	the               Koinotés	differed	from	other	underground	church	  clandestine	church.	This	was	why	we	decided	to	avoid               activities	in	several	ways,	the	most	important	of	  a description	which	began	with	the	wider	contexts               which	was	the	creation	of	its	own	hierarchical	  and	shared	circumstances	before	focusing	on	the               structures	(the	secret	episcopal	ordinations).	What	  specific	activities	of	the	clandestine	church.	Instead,               had	led	to	this?	How	was	it	carried	out?	To	what	extent	  we	wanted	to	reconstruct	the	entire	story	around               and	under	what	conditions?                     the	life	of	Bishop	Davídek,	who	formed	the	narrative                  This	reality	could	not	be	taken	as	mere	fact	simply	  framework.	To	proceed	from	the	individual	to	the               because	it	went	beyond	normal	practice.	It	was	  whole.	Davídek	was	also	the	only	key	figure	from	the               necessary	to	show	causes	and	motives.	We	also	had	  clandestine	church	who	was	no	longer	with	us	at	that               to	take	into	consideration	the	fact	that	the	creation	  point	(he	died	in	1988).	It	also	allowed	us	to	explain               of	these	church	structures	began	paradoxically	  the	mentality	necessary	for	underground	work,	which               in	1967	–	a time	when,	at	first	glance,	more	liberal	  had	been	formed	by	the	experiences	of	a generation               political	conditions	were	being	introduced.	However,	  during	the	Second	World	War,	the	short	and	relatively               we	decided	relatively	quickly	which	method	we	  free	period	for	the	church	in	the	second	half	of	the               would	use.	It	had	become	increasingly	obvious	that	  1940s,	but	above	all	by	the	brutal	suppression	of               the	central	figure	in	the	clandestine	church	was	Felix	  religious	life	and	the	persecution	of	the	church	in	the               Maria	Davídek	(1921–1988),	despite	the	fact	that	he	  1950s,	including	murder	and	long-term	jail	sentences,               himself	was	not	responsible	for	the	secret	episcopal	  which	Davídek	himself	experienced.	Without	these               hierarchy.	For	security	reasons	Davídek	was	ordained	  experiences	it	would	have	been	impossible	to	explain               by	Bishop	Jan	Blaha	(1938–2012),	who	had	received	  the	importance	of	the	church’s illegal	activities	or	the               his	ordination	in	1967	from	Bishop	Peter	Dubovský	  radicalness	with	which	Davídek	started	to	build	the               (1921–2008),	and	which	was	obviously	carried	  structure	of	the	secret	church.               out	‘purposefully’	so	that	Davídek	could	become	  It	is	necessary	to	add	two	things	which	explain                                                              the	unusual	step	towards	episcopal	ordination	in	the                                                              second	half	of	the	1960s.	Davídek	was	released	after               4   Evans, Richard J.: Na obranu historie [In Defence of History].                  Praha 2019, p. 122.                         fourteen	years’	imprisonment,	most	of	the	episcopal                248   Petr Fiala: The clandestine church and the interpretation of contemporary history","biskupská	svěcení).	Proč	k tomu	došlo?	Jakým	  byla	dána	generační	zkušeností	druhé	světové	války,                       způsobem	to	bylo	realizováno?	V jakém	rozsahu	  krátkým	relativně	svobodným	obdobím	pro	církev                       a s jakými	podmínkami?	                        v druhé	polovině	čtyřicátých	let,	ale	především                          Tuto	skutečnost	nešlo	vzít	jako	pouhý	fakt,	už	  brutálním	potlačováním	náboženského	života                       proto,	že	se	vymykala	obvyklé	praxi.	Bylo	potřeba	  a pronásledováním	církve	v padesátých	letech,	včetně                       ukázat	příčiny	a motivace.	Také	proto,	že	vytváření	  vražd	a mnohaletých	žalářů,	kterým	ostatně	sám                       vlastní	církevní	struktury	začalo	v roce	1967,	tedy	na	  Davídek	prošel.	Bez	této	zkušenosti	nešlo	objasnit                       první	pohled	paradoxně	v době	celkového	politického	  důležitost	církevních	aktivit	v ilegalitě,	ani	radikalitu,                       uvolňování	poměrů.	Rozhodnutí,	jak	postupovat,	  s níž	začal	Davídek	budovat	tajnou	církevní	strukturu.                       jsme	ale	učinili	celkem	rychle.	Centrální	postavou	  K tomu	je	potřeba	dodat	dvě	věci,	které	vysvětlují                       skryté	církve	byl	stále	jasněji	Felix	Maria	Davídek	  nezvyklý	krok	směrem	k biskupským	svěcením	právě                       (1921–1988),	přestože	sám	nestál	na	počátku	tajné	  v druhé	polovině	šedesátých	let.	Davídek	přichází	na                       biskupské	hierarchie.	Davídek	byl	z bezpečnostních	  svobodu	po	čtrnáctiletém	věznění,	biskupské	stolce                       důvodů	vysvěcen	biskupem	Janem	Blahou	(1938–2012),	  jsou	převážně	neobsazeny	a dosud	žijící	biskupové                       který	přijal	svěcení	v roce	1967	od	biskupa	Petera	  drženi	v internaci	nebo	alespoň	v izolaci	od	svých                       Dubovského	(1921–2008),	ovšem	jaksi	„účelově“	  diecézí.	To,	co	se	ze	zpětného	pohledu	oprávněně                       s cílem,	aby	se	právě	Davídek	mohl	stát	klíčovou	  jeví	jako	období	slábnutí	komunistických	perzekucí                       postavou	skryté	církve,	svého	druhu	„ordinářem“,	  a všeobecné	liberalizace,	vypadalo	před	jarem	1968                       který	jednal	na	základě	tzv.	mexických	fakult.	  naopak	z vnitrocírkevního	pohledu	jako	kontinuální                       Biskup	Davídek	měl	rozhodující	vliv	nejen	na	vznik	  pokračovaní	perzekucí,	jejichž	další	silná	vlna	znovu                       autonomní	struktury,	ale	také	na	teologické	ukotvení,	  přijde.	V Davídkových	očích	to	potvrdila	okupace                       spiritualitu	i pastorační	praxi	celého	společenství.	  v srpnu	1968.	Davídek	v tom	spatřoval	riziko	odvlečení                       Postupně	se	ukazovalo,	že	klíčem	k poznání	skryté	  církevních	představitelů	na	Sibiř	a možnost	úplného                       církve	je	právě	porozumění	osobnosti	Felixe	   ochromení	církevního	života.	To	vedlo	k zintenzivnění                       M. Davídka.	                                   jeho	činnosti	a rychlejšímu	vytváření	rozsáhlé	sítě                          Proto	jsme	se	rozhodli	nepostupovat	od	     tajných	biskupů	a kněží	napojených	na	jeho	osobu.                       popisu	širších	souvislostí	a společných	okolností                       ke	konkrétnímu	působení	skryté	církve,	ale	celý	  Svědci a prameny                       příběh	rekonstruovat	na	základě	životopisu	biskupa                       Davídka,	který	tvořil	kostru	vyprávění.	Jít	od	osoby	  Specifický	problém	představovala	práce                       k celku.	Davídek	byl	také	jedinou	klíčovou	postavou	  s prameny,	resp.	už	samotné	získávání	pramenů.                       skryté	církve,	jejíž	život	byl	tehdy	již	uzavřen	  Historik	soudobých	dějin	často	čelí	problémům                       (zemřel	1988).	Současně	nám	to	umožnilo	vysvětlit	  s nepřístupností	archivních	dokumentů	(s ohledem                       formování	mentality	pro	podzemní	práci,	která	  na	krátký	čas	od	jejich	vzniku	a/nebo	vzhledem                                                                          Petr Fiala: Skrytá církev a interpretace soudobých dějin  249","sees	were	vacant	and	those	bishops	still	living	were	  the	roles	of	individuals.	These	opportunities	did	not               either	held	in	internment	or	at	least	in	isolation	  exist	at	the	start	of	the	1990s.               from	their	dioceses.	Although	with	hindsight	this	  However,	the	shortage	of	sources	was	also               period	rightly	appears	as	a time	when	communist	  related	to	the	illegal	nature	of	the	clandestine               persecution	weakened,	from	the	church’s internal	  church’s activities.	It	is	obvious	that	practically	any               perspective	the	period	before	the	spring	of	1968	  kind	of	written	document	would	have	presented	a risk               seemed	to	be	one	of	continuous	persecution	before	the	  to	the	author	and	owner.	I am	not	thinking	primarily               next,	more	powerful	wave	arrived.	This	was	confirmed	  of	the	samizdat	(although	this	also	applies	here)	but               in	Davídek’s eyes	by	the	occupation	in	August	1968.	  documents	which	would	have	described	the	structure               Davídek	saw	the	risk	of	the	church’s representatives	  of	the	clandestine	church,	confirmed	the	conferral	of               being	sent	to	Siberia	and	the	possibility	of	the	  ordinations	and	the	existence	of	unofficial	education,               complete	paralysis	of	church	life.	As	a result	he	  as	well	as	correspondence	relating	to	various	activities,               stepped	up	his	activities	in	the	rapid	creation	of	an	  etc.	However,	we	were	able	to	quicky	obtain	the               extensive	network	of	secret	bishops	and	priests	linked	  transcripts	of	theological	lectures	mainly	by	Bishop               to	him.                                        Stanislav	Krátký	and	to	a more	limited	extent	the                                                              reconstruction	of	lectures	by	Felix	M.	Davídek.	We                  Eyewitnesses and sources                    also	had	at	our	disposal	Davídek’s poetry	and	some                                                              documents	related	to	his	life	(official	documents	and               One	specific	problem	relating	to	our	source	work	  photographs).	Overall,	however,	there	were	very	few               was	actually	acquiring	the	sources	themselves.	  written	primary	sources	of	this	type.               The	contemporary-history	scholar	often	faces	    As	a result,	the	research	had	to	be	based	on	the               the	problem	of	being	unable	to	access	archival	  methods	of	oral	history.	However,	it	is	important	to               documentation	(due	to	the	short	time	that	has	  point	out	that	almost	thirty	years	ago	the	use	of	oral               elapsed	since	their	emergence	and/or	with	regard	  history	was	not	as	common	and	methodologically               to	the	law	and	the	release	of	public	records).	These	  grounded	as	it	is	now	in	Czech	historiography.               are	common	problems	for	this	type	of	primary	  Nevertheless,	this	was	the	method	that	we	used               source.	When	we	were	writing	the	first	version	of	  most	often,	and	it	was	on	the	basis	of	oral	history               our	history	of	the	clandestine	church,	researchers	  that	we	shaped	our	narrative	and	constructed               did	not	have	as	many	opportunities	as	they	have	  (or	reconstructed)	a history	of	the	clandestine               now.	For	example,	access	to	the	documents	from	the	  church.	Naturally,	this	required	the	use	of	the	usual               repressive	communist	authorities	(e.g.	the	Security	  approaches:	the	verification	of	the	findings	by	more               Services	Archive)	has	not	only	revealed	the	level	of	  than	one	eyewitness,	the	juxtaposition	of	testimonies,               persecution	of	religious	life,	but	it	also	has	a certain	  the	comparison	of	the	findings	from	individual               evidential	value	about	life	in	the	underground	and	  respondents	with	the	written	sources	and	the                 250   Petr Fiala: The clandestine church and the interpretation of contemporary history","k ochranným	lhůtám	pro	jejich	zveřejnění).	Potíže	  církve.	Vyžadovalo	to	samozřejmě	uplatňovat	postupy,                       s tímto	typem	primárních	pramenů	jsou	obvyklé.	  které	jsou	obvyklé:	to	znamená	ověřovat	u více                       V době,	kdy	jsme	psali	první	verzi	historie	skryté	  svědků	zjištěné	poznatky,	konfrontovat	navzájem                       církve,	neměl	badatel	tolik	příležitostí,	jako	má	dnes.	  svědectví,	srovnávat	poznatky	zjištěné	u jednotlivých                       Kupříkladu	přístupné	dokumenty	komunistické	   respondentů	s písemnými	prameny	a sekundární                       represivní	moci	(např.	Archiv	bezpečnostních	složek)	  literaturou,	a dohromady	tak	skládat	co	nejvíce                       odhalují	nejenom	míru	perzekuce	náboženského	  pravdivý	obrázek.                       života,	ale	mají	určitou	výpovědní	hodnotu	i o životě                       v podzemí	a roli	jednotlivých	osobnosti.	Tyto	možnosti	  Mentalita utajování                       na	počátku	devadesátých	let	nebyly.                          Nedostatek	pramenů	byl	ale	také	spojen	s povahou	  Brzy	jsme	narazili	na	potíž,	s níž	jsme	vlastně	vůbec                       ilegální	činnosti	skryté	církve.	Je	jasné,	že	prakticky	  nepočítali.	Připadalo	nám,	že	rekonstrukce	dějin                       jakákoliv	písemnost	představovala	pro	jejího	původce	  tajné	církve	je	důležitým	příspěvkem	k poznání                       i držitele	riziko.	Nemám	tu	primárně	na	mysli	  komunistické	totality	a síly	církevního	života,                       samizdat	(i když	pro	ten	to	platí	také),	ale	písemnosti,	  možností	ukázat	statečnost	lidí,	kteří	se	nechtějí                       které	by	zaznamenávaly	strukturu	skryté	církve,	  vzdát	své	víry	a podvolit	se	totalitní	moci.	A že	je	to                       potvrzovaly	udělení	svěcení,	dosažené	neoficiální	  také	v zájmu	aktérů	skryté	církve.	Předpokládali	jsme,                       vzdělání,	korespondenci	dosvědčující	různé	    že	budou	mít	aktivní	zájem	se	svým	svědectvím	na                       aktivity	apod.	Rychle	se	nám	naopak	podařilo	získat	  naší	práci	podílet.	Ukázalo	se,	že	to	bylo	nesprávné                       přepisy	teologických	přednášek,	které	realizoval	  očekávání.                       především	biskup	Stanislav	Krátký,	v omezené	míře	  Překážkou	byla	jak	mentalita	a psychologické                       i rekonstrukci	přednášek	Felixe	M.	Davídka.	Měli	jsme	  nastavení	osobností	výrazným	způsobem                       k dispozici	také	např.	Davídkovu	poezii	nebo	některé	  poznamenaných	desítkami	let	v ilegalitě,	tak	snaha                       dokumenty	vztahující	se	k jeho	životu	(doklady,	  o celkové	řešení	skryté	církve	po	Listopadu	89,                       fotografie	z úředních	dokladů	apod.).	Celkově	však	  které	jednotliví	aktéři	nechtěli	svým	svědectvím                       primárních	pramenů	písemného	typu	bylo	velmi	málo.	  ohrozit.	V jejích	očích	mohlo	být	z tohoto	hlediska                          Výzkum	tedy	musel	být	postaven	na	uplatňování	  nebezpečné	zveřejnit:	1.	svěcení	ženatých	mužů	(byť                       postupů	orální	historie.	Je	potřeba	ale	poznamenat,	  probíhalo	s odůvodněním,	že	je	prováděno	na	principu                       že	před	téměř	třemi	desetiletími	nebylo	využívání	  biritualismu	a fakticky	podle	východního	ritu,	a tedy                       orální	historie	tak	běžné,	zažité	a metodicky	ukotvené,	  v rámci	–	do	roku	1968	zakázané	–	řeckokatolické                       jako	je	tomu	v dnešní	české	historiografii.	Přesto	  církve),	2.	svěcení	ženatých	mužů	na	biskupy,                       jsme	tento	způsob	práce	dominantně	využívali	  3. svěcení	žen	(které	tehdy	bylo	důsledně	skrýváno)                       a především	na	základě	orální	historie	jsme	skládali	  a také	4.	některé	psychologické	charakteristiky                       narativ	a konstruovali	či	rekonstruovali	dějiny	skryté	  a originalitu	biskupa	Davídka,	které	mohly	být                                                                          Petr Fiala: Skrytá církev a interpretace soudobých dějin  251","secondary	literature,	and	from	this	we	then	tried	to	  which	could	be	exploited	by	his	opponents	(and	which               piece	together	a picture	that	was	as	true	as	possible.  were)	as	signs	of	his	psychological	abnormality,	which                                                              was	supposed	to	be	evidence	of	the	invalidity	of	his                  The mentality of secrecy                    ordinations.	This	was	why	a number	of	eyewitnesses                                                              tried	to	change	their	versions	of	what	had	happened               However,	we	soon	ran	up	against	a problem	     or	only	mention	selected	aspects	of	events.	In	some               which	we	hadn’t	counted	on.	It	seemed	to	us	that	  cases	they	would	even	refuse	to	talk	about	them	at	all               a reconstruction	of	the	history	of	the	clandestine	  (e.g.	Bishop	Jan	Blaha).               church	would	be	an	important	contribution	towards	  Another	important	aspect	–	but	one	which	only               our	knowledge	of	communist	totalitarianism	and	the	  revealed	itself	gradually	–	was	the	conflict	and               strength	of	church	life,	an	opportunity	to	present	  disagreement	within	the	clandestine	church.	This	did               the	courage	of	people	who	did	not	want	to	renounce	  not	only	concern	the	arguments	between	those	around               their	faith	and	submit	to	totalitarian	power,	and	that	  Felix	Davídek	in	the	Koinótés	society	and	Catholic               this	was	also	in	the	interests	of	those	involved	in	the	  dissidents	such	as	Oto	Mádr	and	Josef	Zvěřina,	but               clandestine	church.	We	had	assumed	that	they	would	  also	the	conflict	within	the	Koinótés	society	itself.	This               be	interested	in	sharing	their	testimony	as	part	of	our	  already	dated	back	to	the	‘Kobeřice	Council’	in	1970               work.	It	turned	out	that	we	had	been	wrong	in	our	  and	Davídek’s intention	to	ordain	women,	which	was               presumptions.                                  to	cause	a division	that	never	healed.	This	became                  There	were	two	obstacles	–	the	way	in	which	their	  increasingly	important	in	the	historical	research	but               mentality	and	psychology	had	been	significantly	  at	first	people	tried	to	supress	it	in	order	not	to	reveal               affected	by	decades	of	living	an	illegal	life,	and	the	  its	true	cause	(the	ordination	of	women),	and	also               second	was	the	attempt	to	find	an	all-encompassing	  to	prevent	jeopardizing	the	incorporation	of	people               solution	to	the	problems	faced	by	the	clandestine	  from	the	secret	church	into	the	official	ecclesiastical               church	after	1989,	which	the	individual	actors	did	not	  structures.               want	to	jeopardise	with	their	testimonies.	For	these	  To	a large	degree	the	ordination	of	women               reasons	they	therefore	believed	it	would	be	dangerous	  was	a turning	point	in	the	development	of               to	publicize:	1.	the	ordination	of	married	men	(despite	  Davídek’s society.	We	had	to	ignore	our	own	ideas	on               the	fact	that	this	was	justified	on	the	principle	of	  the	matter	and	try	to	discover	Davídek’s motives	and               bi-ritualism	and	according	to	the	Eastern	rite,	and	  then	describe	the	path	that	led	him	to	them.	It	was               therefore	as	part	of	the	Greek	Catholic	Church	–	  a completely	unique	decision	at	the	time	and	we	have               banned	until	1968),	2.	The	ordination	of	married	men	  to	remember	that	this	happened	at	the	turn	of	the               as	bishops,	3.	The	ordination	of	women	(which	at	the	  1960s.	Moreover,	because	of	the	repressive	regime               time	was	a closely	kept	secret)	and	also	4.	Some	of	  Davídek	was	more	or	less	cut	off	from	international               the	characteristics	and	uniqueness	of	Bishop	Davídek	  theological	discussions,	and	so	at	first	sight	none	of	it                 252   Petr Fiala: The clandestine church and the interpretation of contemporary history","oponenty	vydávány	–	a také	byly	–	za	znak	psychické	  které	se	do	jisté	míry	účastní	i reprezentanti	církevní                       nenormality,	což	měl	být	důkaz	pro	neplatnost	jím	  hierarchie.	„Chce-li	historik	porozumět	minulosti,                       udělovaných	svěcení.	Proto	se	řada	pamětníků	snažila	  předpokládá	se,	že	ve	své	hlavě	rekonstruuje                       buďto	minulé	události	upravovat,	nedoříkávat	a měnit,	  normalitu	dané	doby	a že	ji	dá	pocítit	i svému	čtenáři“,                       a/nebo	o nich	odmítali	úplně	mluvit	(příkladem	může	  přičemž	„i v soudobé	historii	je	již	často	třeba	znovu                       být	biskup	Jan	Blaha).	                        vytvořit	normalitu“,	napsal	výstižně	Paul	Veyne.5                          Důležitý	aspekt	–	ale	to	se	vyjevovalo	teprve	  To	logicky	představovalo	výzvu	i pro	nás,	protože                       postupně	–	představovaly	také	konflikty	a rozkol	  na	jedné	straně	bylo	tehdy	téma	rozšíření	svěcení                       uvnitř	skryté	církve.	Nešlo	jen	o nedůvěru	mezi	  v kontextu	doznívajícího	II.	vatikánského	koncilu                       společenstvím	Koinótés	kolem	Felixe	Davídka	a jejich	  „normálnější“	než	např.	v osmdesátých	letech,	ale                       spory	s katolickými	disidenty,	jako	byl	Oto	Mádr	nebo	  současně	bylo	ve	své	době	zcela	mimo	„normu“	ve                       Josef	Zvěřina,	ale	také	o rozkol	uvnitř	společenství	  srovnání	s otevřenou	diskusí,	která	o svěcení	žen	běží                       Koinótés.	Ten	byl	už	v roce	1970	způsoben	takzvaným	  dnes.	Rozhodnutí	tento	akt	skutečně	udělat,	navíc                       kobeřickým	koncilem	a Davídkovým	úmyslem	světit	  v Davídkově	situaci,	bylo	tak	výjimečné	a riskantní,	že                       ženy.	Toto	rozdělení	se	nikdy	nepodařilo	překonat.	  bez	rekonstrukce	a interpretace	jeho	myšlenkového                       Postupně	stále	víc	a silněji	vystupovalo	z historického	  vývoje,	ovlivnění	Teilhardem	de	Chardin,	příklonu                       výzkumu	na	povrch,	ale	v první	chvíli	se	ho	řada	  k parusiální	teologii	a přesvědčení	o své	specifické                       pamětníků	snažila	potlačit	právě	proto,	aby	nerozkryli	  a komplexní	roli	ordináře	v ilegalitě,	by	bylo                       jeho	skutečnou	příčinu	(svěcení	žen)	a také	aby	tím	  absolutně	nepochopitelné.	Před	námi	tak	stál	úkol                       vším	neohrozili	začlenění	osobností	tajné	církve	do	  tomu	porozumět	a nabídnout	čtenářům	vysvětlení.                       oficiálních	církevních	struktur.               Současně	jsme	museli	také	odhalit	a pravdivě                          Svěcení	žen	byl	do	značné	míry	zlomový	bod	ve	  interpretovat	důsledky,	které	to	mělo.	Rozkol,	z něhož                       vývoji	celého	Davídkova	společenství.	Museli	jsme	  se	společenství	už	nikdy	plně	nevzpamatovalo.                       odhlédnout	od	toho,	jaký	na	tuto	věc	máme	sami	názor,	  Pamětníci	byli	navíc	z minulosti	přirozeně                       a pokusit	se	vystihnout	motivace	a popsat	cestu,	která	  zvyklí	všechno	utajovat.	Nesdělování	informací	pro                       k tomu	Davídka	vedla.	Bylo	to	tehdy	zcela	unikátní	  ně	představovalo	základní	ochranu.	Měli	k tomu                       rozhodnutí.	Musíme	si	uvědomit,	že	se	to	odehrávalo	  tři	důvody.	Za	prvé	to	byla	primární	obrana	před                       na	přelomu	šedesátých	a sedmdesátých	let.	Davídek	  komunistickou	státní	mocí,	před	státní	bezpečností                       byl	navíc	do	značné	míry	izolován	od	mezinárodní	  a dalšími	represivními	složkami,	které	se	zaměřovaly                       teologické	diskuse,	v tlaku	represivního	režimu,	tedy	  na	potlačování	náboženského	života.	Za	druhé                       jakoby	to	na	první	pohled	celé	nedávalo	smysl.	Byl	  skrývali	svoje	aktivity	do	jisté	míry	před	oficiální                       to	mnohem	radikálnější,	neobvyklejší	a revolučnější                       čin,	než	jak	se	nám	to	jeví	dnes,	kdy	je	toto	téma                       předmětem	rozsáhlé	globální	diskuse	uvnitř	církve,	  5    Veyne, Paul: Jak se píšou dějiny. Červený Kostelec 2010, s. 232.                                                                          Petr Fiala: Skrytá církev a interpretace soudobých dějin  253","made	any	sense.	It	was	a much	more	radical,	unusual	  them,	not	sharing	information	was	a basic	means	of               and	revolutionary	move	than	it	appears	to	us	today	  defence.	They	had	three	reasons	for	doing	so.	Firstly,               when	this	theme	is	the	subject	of	extensive	global	  it	was	their	primary	defence	against	the	communist               debate	within	the	church,	involving	the	participation	  state	power,	the	state	security	and	other	repressive               of	representatives	from	the	church	hierarchy.	“If	  elements	which	aimed	to	suppress	religious	life.               a historian	wants	to	understand	the	past,	he	is	  Secondly,	they	were	hiding	their	activities	from	the               supposed	to	reconstruct	in	his	head	the	normality	of	  official	church	to	a certain	extent	–	partly	from	fear               that	period	and	pass	that	on	to	the	reader,”	and	“even	  of	being	betrayed	by	the	agents	who	had	penetrated               in	contemporary	history	it	is	often	also	necessary	  into	the	official	church	structure,	and	partly               to	recreate	that	normality,”	wrote	Paul	Veyne	aptly.5	  from	mistrust	of	some	representatives	and	their               Logically	this	also	represented	a challenge	for	us	  collaboration	with	the	communist	regime,	but	also               because,	on	the	one	hand,	within	the	context	of	the	  due	to	the	transgression	of	Orthodox	and	canon	law               Second	Vatican	Council	the	theme	of	expanding	the	  (ordination)	within	the	clandestine	church.	Thirdly,               ordination	was	‘more	normal’	than,	for	example,	in	the	  they	kept	some	information	secret	from	other	groups               1980s,	but	at	the	same	time	it	was	entirely	outside	the	  operating	underground	and	illegally.	This	third	type               ‘norm’	during	that	period	when	compared	to	the	open	  (reason)	of	secrecy	persisted	in	the	mentality	of	many               discussions	held	today	about	the	ordination	of	women.	  eyewitnesses	for	quite	some	time	and	proved	to	be	an               When	taking	into	consideration	Davídek’s situation,	  obstacle	to	our	research.               the	decision	to	carry	out	this	act	was	so	exceptional	  It	was	very	difficult,	at	least	at	the	beginning,               and	risky	that	it	would	be	incomprehensible	without	  to	break	down	those	walls.	Our	progress	was	very               a reconstruction	and	interpretation	of	his	intellectual	  gradual	and	it	required	a great	deal	of	psychological               development,	which	had	been	influenced	by	Teilhard	  work	in	addition	to	historical	research.	It	was	also	the               de	Chardin,	Parousial	theology	and	a belief	regarding	  case	that	the	more	we	revealed	to	the	respondents	of               the	specific	and	complex	role	of	the	underground	  what	we	already	knew	about	the	basic	history	–	that               priest.	Therefore,	our	task	was	to	understand	this	and	  we	already	knew	much	of	the	information	they	didn’t               offer	an	explanation	to	the	reader.	At	the	same	time,	  want	to	share	–	the	easier	it	was	afterwards	to	gain               we	had	to	uncover	and	truthfully	interpret	what	the	  more	details	from	them,	which	subsequently	helped               consequences	were	–	a schism	from	which	the	society	  to	create	the	complete	picture.	This	was	why	we               never	fully	recovered.                         were	unable	to	proceed	either	diachronically	or	even                  In	addition,	the	eyewitnesses	had	naturally	  entirely	systematically.	At	the	start	our	work	was	like               become	used	to	keeping	everything	secretive.	For	  putting	a mosaic	or	jigsaw	puzzle	together,	where                                                              individual	pieces	are	available	in	different	places	in                                                              the	picture	and	others	are	then	gradually	added.               5   Veyne, Paul: Jak se píšou dějiny [How History is Written].                  Červený Kostelec 2010, p. 232.                254   Petr Fiala: The clandestine church and the interpretation of contemporary history","církví.	Částečně	z obavy	z možného	prozrazení	  v podzemí a společenství Koinótés 6)	–	a snažila	se	spíše                       s ohledem	na	pronikání	agentů	do	oficiálních	  poukazovat	na	problémy	a formální	vady	než	na                       církevních	struktur,	z důvodu	nedůvěry	k některým	  úspěchy	a výsledky.	To	všechno	představovalo	při                       představitelům	a jejich	spolupráci	s komunistickým	  práci	závažný,	ale	vlastně	–	zpětně	viděno	–	z hlediska                       režimem,	ale	také	kvůli	překračování	ortodoxie	  historického	výzkumu	zajímavý	problém	a výzvu.                       a kanonického	práva	(svěcení)	v rámci	skryté                       církve.	Za	třetí	tajili	některé	informace	před	jinými	  Paměť a „plukovní zprávy“                       skupinami	působícími	v podzemí	a ilegalitě.	Tento                       trojí	typ	(důvod)	utajování	přetrvával	v mentalitě	  Řadu	cenných	zkušeností	jsme	získali	i díky	tomu,                       mnoha	svědků	poměrně	dlouho	a pro	nás	představoval	  že	jsme	historickou	interpretaci	skryté	církve	dělali                       překážku	výzkumu.	                            „nadvakrát“,	tedy	ve	dvou	etapách.	Tím	jsme	vlastně                          Bylo	velmi	obtížné,	alespoň	zpočátku,	tyto	  revidovali,	doplňovali	a zpřesňovali	svůj	původní                       hradby	prolomit.	Dařilo	se	nám	to	teprve	postupně	  výzkum.	To	ovšem	ovlivňovalo	nejenom	nás,	ale                       a znamenalo	to	nejen	historickou,	ale	i psychologickou	  i zúčastněné,	tedy	svědky	a poskytovatele	pramenů.                       práci.	Platilo	také,	že	čím	více	jsme	mohli	jednotlivým	  Ve	svých	reakcích	zohledňovali	vydání	první	knihy                       pamětníkům	ukázat,	že	základní	historii	už	známe,	  a samozřejmě	také	reagovali	na	vývoj	řešení	skryté                       že	mnoho	informací,	které	se	nám	pokusili	nesdělit,	  církve	zvolený	církevním	vedením.	V letech	1992–1994                       už	máme	k dispozici	odjinud,	tím	snadněji	jsme	  jsme	především	pracovali	s nedůvěrou,	potýkali	se                       potom	byli	schopni	od	nich	získávat	další	doplnění	  s nedostatkem	pramenů	a vytvářeli	jsme	primární                       a podrobnosti,	které	nám	potom	pomohly	vytvořit	  rekonstrukci	příběhu	skryté	církve.	Při	přípravě                       celkový	obraz.	Nemohli	jsme	proto	postupovat	  druhé	verze	(1996–1999)	jsme	už	mohli	pracovat	se                       diachronně	ani	úplně	systematicky.	Naše	práce	se	  širším	okruhem	svědků,	mohli	jsme	provést	celou                       zpočátku	podobala	skládání	mozaiky,	nebo	puzzle,	kde	  rekonstrukci	tajné	církevní	hierarchie	a poznali                       jsou	k dispozici	jednotlivé	dílky	na	různých	místech	  hlouběji	život	společenství	Koinótés.	Dostali	jsme	se                       obrazce	a postupně	se	k nim	přidávají	další.   také	k některým	dalším	pramenům	(dokumentům,                          Problém	s utajováním	a zamlžováním	skutečnosti	  dopisům),	které	se	týkaly	činnosti	skryté	církve.	Něco                       nicméně	někdy	zůstával.	U některých	členů	     jsme	měli	mnohem	snadnější,	ale	současně	jsme                       Koinotés	přetrvával	pocit,	že	zveřejňováním	situaci	  museli	dávat	pozor	na	nové	věci,	se	kterými	jsme	se                       nepomáháme.	Obávali	se,	že	odtajněním	zabráníme	  setkávali.                       celkovému	řešení.	Jakékoli	odkrývání	pro	ně	zůstalo	  Nejzajímavější	bylo,	že	nám	někteří	pamětníci                       problematické.	Tento	pocit	byl	posilován	necitlivým	  nyní	„ve	druhém	kole“	vyprávěli	historii	skryté	církve                       přístupem	oficiální	církve.	Ta	navíc	(kardinál	Miloslav                       Vlk)	iniciovala	napsání	alternativní	(kritické)	  6   Liška, Ondřej: Církev v podzemí a společenství Koinótés.                       historie	společenství	Koinótés	(Ondřej	Liška:	Církev   Tišnov 1999.                                                                          Petr Fiala: Skrytá církev a interpretace soudobých dějin  255","Nevertheless,	the	problems	regarding	secrecy	and	  mainly	encountered	distrust,	struggled	with	the               obfuscation	sometimes	still	persisted.	Some	of	the	  lack	of	sources	and	created	our	first	reconstruction               members	of	Koinótés	continued	to	believe	that	  of	the	story	of	the	clandestine	church.	When               publicizing	the	situation	would	not	help	matters.	  preparing	the	second	version	(1996–1999),	we	were               They	were	concerned	we	would	prevent	the	situation	  able	to	work	with	a wider	group	of	eyewitnesses,	we               from	being	resolved	if	we	revealed	everything,	and	  could	carry	out	a complete	reconstruction	of	the               therefore	any	kind	of	exposure	remained	problematic	  clandestine	church’s hierarchy	and	we	became	more               for	them.	This	feeling	was	further	intensified	by	the	  familiar	with	the	life	of	the	Koinótés	society.	We	also               insensitive	approach	of	the	official	church.	Moreover,	  discovered	other	sources	(documents,	letters)	which               Cardinal	Miloslav	Vlk	commissioned	an	alternative	  were	related	to	the	activities	of	the	clandestine               (critical)	history	of	the	Koinótés	society	(Ondřej	Liška:	  church.	Some	things	were	much	simpler,	but	at	the               The Church in the Underground and the Koinótés Society 6)	  same	time	we	had	to	be	careful	with	the	new	issues               –	and	attempted	to	highlight	the	problems	and	formal	  we	came	across.	The	most	interesting	thing	was               defects	rather	than	its	success	and	consequences.	  that	in	the	‘second	round’,	some	of	the	eyewitnesses               All	of	this	represented	a serious,	though	with	  related	their	history	of	the	clandestine	church               hindsight,	interesting	problem	and	challenge	from	the	  based	not	on	their	own	memories	but	–	and	entirely               perspective	of	historical	research.            subconsciously	–	on	what	we	had	written	in	our	book                                                              about	Koinótés,	sometimes	even	verbatim.	This	is                  Memory and “regimental messages”            what	had	happened:	due	to	the	conspiratorial	nature                                                              of	the	clandestine	church	few	people	had	an	inkling               We	also	acquired	a great	deal	of	valuable	experience	  about	its	overall	structure,	its	developments,	all	of               thanks	to	the	fact	that	our	historical	interpretation	  the	aspects	of	its	operation	or	the	socio-political               of	the	clandestine	church	was	carried	out	twice	–	  framework	in	which	all	of	this	took	place.	By	writing               i.e.	over	two	stages.	We	were	thus	able	to	revise,	  a comprehensive	history	we	retroactively	provided               supplement	and	clarify	our	original	research.	This	  the	eyewitnesses	with	an	interpretational	framework               not	only	had	an	influence	on	ourselves	but	also	  and	context	which	they	then	subconsciously	used.               on	the	respondents	–	those	eyewitnesses	who	had	  Moreover,	within	this	interpretive	structure	they               provided	the	sources.	In	their	responses	they	took	  had	absorbed	the	testimonies	of	other	eyewitnesses               into	account	the	publication	of	the	first	book	and	  into	their	‘own	memories’.	We	had	therefore	not               also	reacted	to	the	church	leadership’s solution	to	  only	created	a narrative	but	also	a ‘legend’	to               the	clandestine	church	issue.	From	1992	to	1994	we	  a certain	extent,	and	we	had	to	be	careful	that	our                                                              narrative	of	historical	events	did	not	lapse	into                                                              the	creation	of	‘a narrative	of	a narrative’.	I doubt               6   Liška, Ondřej: Církev v podzemí a společenství Koinótés [The                  Church Underground and the Koinótés Society]. Tišnov 1999.  that	this	is	a particularly	isolated	case	in	historical                256   Petr Fiala: The clandestine church and the interpretation of contemporary history","nikoliv	jen	na	základě	svých	vzpomínek,	ale	–	aniž	si	  a pro	společenský	diskurs.	Je	to	síla	historické	vědy,	na                       to	uvědomovali	–	podle	toho,	co	jsme	napsali	v knize	  níž	mohou	být	historici	hrdí,	ale	kterou	si	současně                       Koinótés,	dokonce	občas	týmiž	slovy.	Stalo	se	toto:	  musejí	uvědomovat,	protože	z ní	vyplývá	i odpovědnost.                       málokdo	ve	skryté	církvi	měl	díky	konspiraci	přehled                       o celé	struktuře,	o jejím	vývoji,	o všech	aspektech	  Vlastní život narativu                       působení	a o sociálně	politickém	rámci,	v němž	se                       jednotlivé	kroky	odehrávaly.	Napsáním	souhrnné	  Toto	„dobrodružství	historické	interpretace“	skončilo                       historické	práce	jsme	tak	zpětně	poskytli	i pamětníkům	  snad	nejlépe,	jak	si	historik	může	přát.	I po	dvaceti                       výkladový	rámec	a kontext,	který	potom	nevědomky	  letech	tvoří	základní	pramen	k jakémukoliv	popisu                       využívali.	Navíc	si	v rámci	této	interpretační	struktury	  skryté	církve	naše	texty,	a to	bez	ohledu	na	to,	zda                       dosazovali	přečtená	svědectví	jiných	svědků	do	„své	  to	jejich	autoři	přiznávají,	nebo	ne	(v ojedinělých                       paměti“.	Vytvořili	jsme	tak	nejen	narativ,	ale	do	jisté	  případech).	Dokonce	je	dnes	běžně	užívané	označení                       míry	i „legendu“	a museli	jsme	dávat	pozor,	abychom	od	  „skrytá	církev“,	které	jsme	vnesli	do	veřejné	i odborné                       narativu	historických	událostí	nesklouzli	k vytváření	  debaty	(je	to	pojem,	který	poprvé	použil	biskup                       „narativu	narativu“.	Nemyslím	si,	že	by	tento	problém	  Stanislav	Krátký 8).	Vytvořili	jsme	základní	výkladový                       byl	v historické	práci	o nedávné	minulosti	zcela	  rámec	a kniha	Skrytá církev	se	stala	„standardní	prací“                       ojedinělý.	Nakonec	už	Dominik	Pecka	připomíná,	že	  z hlediska	faktů	i interpretační	linie.	Námi	odhalená                       „voják,	který	se	účastnil	polního	tažení,	se	často	teprve	  vnitřní	struktura,	biskupská	posloupnost,	rozsah                       z plukovních	zpráv,	novin	nebo	z rozhlasu	dovídá,	co	  činnosti	se	v plné	míře	potvrdily	a další	studie	už	k nim                       vlastně	prožil	a o co	vlastně	šlo,	a zpravidla	to	pak	  přidaly	jen	drobná	zpřesnění.	To	ukázaly	i postupně                       vypravuje	v té	formě,	v jaké	to	slyšel	od	určitých	  zveřejňované	rozhovory	s pamětníky	(naposled	např.                       zpravodajů.	Dějepisec	Eforos	odmítl	pozvání	Alexandra	  Ty jsi kněz navěky. Rozhovor s Ludmilou Javorovou 9),                       Makedonského	k účasti	na	jeho	výpravách:	‚Tvé	dějiny	  kteří	se	s delším	odstupem	od	událostí	a s vědomím                       mohu	psát,	jen	když	zůstanu	doma‘.“ 7	V tomto	smyslu	  nemožnosti	dočkat	se	spravedlivějšího	řešení	(nejen                       jsme	byli	pro	přímé	účastníky	„zpravodajci“,	kteří	  kvůli	neochotě	oficiální	církve,	ale	i proto,	že	mezitím                       jim	nabídli	něco	jako	„plukovní	zprávy“.	Vzhledem	  se	jednotlivé	sporné	případy	„vyřešily“	úmrtím	aktérů)                       ke	krátkosti	času	mezi	prvním	a druhým	výzkumem	  přece	jen	odhodlali	veřejně	promluvit.                       to	bylo	pro	nás	možná	snadněji	viditelné,	než	je	tomu	  Díky	publikování	některých	našich	prací	na                       v jiných	případech.	Současně	to	ukazuje	význam	  toto	téma	v zahraničí	(především	Die Verborgene                       historické	interpretace	pro	sociální	paměť,	pro                       subjektivní	interpretaci	minulosti	a prožitých	událostí                                                                      8    Srov. Fiala, Petr: O skryté církvi. Rozhovor s Otcem biskupem                                                                         Stanislavem Krátkým. Proglas 3, 1992, č. 4, s. 11.                                                                      9    Jančařík, Zdeněk: Ty jsi kněz navěky. Rozhovor s Ludmilou                       7    Pecka, Dominik: Člověk a dějiny. Praha 1969, s. 13.  Javorovou. Praha 2020.                                                                         Petr Fiala: Skrytá církev a interpretace soudobých dějin  257","works	examining	the	recent	past.	In	fact,	Dominik	  we	brought	into	public	and	academic	debates	is	now               Pecka	reminds	us	that	“the	soldier	who	took	part	  a commonly	used	term	(it	was	first	used	by	Bishop               in	a field	campaign	often	discovered	what	he	went	  Stanislav	Krátký 8).               through	from	the	regimental	dispatches,	newspapers	  We	created	the	basic	interpretive	framework               or	from	the	radio,	and	only	then	would	he	relate	  and	the	book	The Clandestine Church has	become               it	in	the	form	he	had	heard	from	the	different	  the	‘standard	work’	in	terms	of	facts	and	lines               reporters.	The	historian	Ephoros	refused	Alexander	  of	interpretation.	Our	work	to	reveal	its	internal               of	Macedonia’s invitation	to	accompany	him	on	his	  structure,	the	episcopal	hierarchy	and	the	range	of               campaign	with	the	words,	‘I can	only	write	your	  activities	has	been	fully	acknowledged	and	further               history	if	I remain	at	home.’” 7	In	this	sense	we	were	  studies	have	only	added	minor	clarifications.	This	has               ‘reporters’	for	those	directly	involved	and	offered	  also	been	evident	in	interviews	with	eyewitnesses               them	something	along	the	lines	of	‘regimental	  (most	recently	You are a priest for life. An interview with               dispatches’.	In	view	of	the	short	time	period	between	  Ludmila Javorová9),	who	with	the	longer	distance	from               the	first	and	second	pieces	of	research,	this	was	  the	events	and	the	realization	that	they	cannot	expect               perhaps	easier	for	us	to	see	than	in	other	cases.	At	  a fairer	resolution	(not	only	due	to	the	unwillingness               the	same	time,	it	demonstrates	the	significance	  of	the	official	church,	but	also	because	in	the               of	historical	interpretation	for	social	memory,	for	  meantime	the	controversial	cases	had	been	‘resolved’               a subjective	interpretation	of	the	past	and	the	  by	the	death	of	the	actors)	decided	to	speak	out	in               events	experienced,	and	for	the	social	discourse.	It	is	  public.               a strength	of	historical	science	which	historians	can	  Thanks	to	the	publication	of	some	of	our	studies               be	proud	of,	though	they	also	have	to	be	aware	of	it	  on	this	theme	abroad	(in	particular	Die Verborgene               and	the	responsibility	which	it	implies.       Kirche. Felix M. Davídek und die Gemeinschaft Koinótés                                                              in	2004, 	as	well	as	Women´s Ordination in the Czech                                                                    10                                                                             11                  The narrative takes on a life of its own    Silent Church	in	1998 	and	The Practise of Ordaining               It	is	possible	that	this	‘adventure	in	historical               interpretation’	ended	as	well	as	any	historian	might	  8   Cf. Fiala, Petr: O skryté církvi. Rozhovor s Otcem biskupem               wish.	Even	twenty	years	later	our	books	form	the	  Stanislavem Krátkým [On the Clandestine Church. An interview                                                                with Father Bishop Stanislav Krátký]. Proglas 3, 1992, no. 4, p. 11.               basic	source	for	any	writings	on	the	clandestine	  9   Jančařík, Zdeněk: Ty jsi kněz navěky. Rozhovor s Ludmilou               church,	whether	acknowledged	or	not	(in	rare	cases)	  Javorovou [You are a priest for life. An interview with Ludmila               by	the	authors.	The	term	‘clandestine	church’	which	  Javorová]. Praha 2020.                                                              10  Fiala, Petr – Hanuš, Jiří: Die Verborgene Kirche. Felix M. Davídek                                                                und die Gemeinschaft Koinótés. Paderborn 2004.               7   Pecka, Dominik: Člověk a dějiny [Humanity and History].   11   Fiala, Petr – Hanuš, Jiří: Women’s Ordination in the Czech Silent                  Praha 1969, p. 13.                            Church. The Month vol. 31, 1998, no. 7, pp. 282–288.                258   Petr Fiala: The clandestine church and the interpretation of contemporary history","Kirche. Felix M. Davídek und die Gemeinschaft Koinótés	  především	Felixe	M.	Davídka.	Snažili	jsme	se	poctivě                       v roce	2004 ,	ale	také	např.	Women’s Ordination in   a pravdivě	popsat	jejich	mimořádný	příběh	včetně                                10                       the Czech Silent Church	v roce	1998 	nebo	The Practise   problémů,	rizik	a také	selhání.                                                  11                       of Ordaining Women in the present Church. Theological   S odstupem	času	je	jasné,	že	fenomén	skryté	církve                       Preparation and Establishment of the Ordination of   svým	významem	překračuje	období	komunistické                       Women in the Clandestine Church in Czechoslovakia	  diktatury	a je	do	jisté	míry	inspirací	pro	dnešní                       v roce	1999 )	se	naše	interpretace	stala	i zdrojem	pro	  diskuse	uvnitř	katolické	církve.	Zkušenost	pastorační                                12                       řadu	dalších	prací	týkajících	se	mapování	historie	  práce	v malých	komunitách	(společenstvích)	mimo                       církve	v období	komunismu	nebo	pro	diskuse	    tradiční	farní	strukturu,	život	církve	„bez	kostelů“,                       o liberalizačních	snahách	uvnitř	katolické	církve	  kněžská	služba	spojená	s „civilním“	zaměstnáním,                       v mezinárodním	prostředí.                      ženatí	kněží,	ženy	vysvěcené	na	kněze	–	to	všechno                          Titul	této	knihy	nese	v sobě	slovo	dobrodružství.	  jsou	z hlediska	teologie	a pastorace	živě	diskutované                       Téma,	kterým	jsme	se	zabývali,	bylo	dobrodružné	  otázky,	některé	z nich	např.	v rámci	německé                       nejen	při	historické	rekonstrukci,	ale	samo	o sobě.	  synodální	cesty.	To	už	není	zásluha	naší	historické                       Dobrodružný	byl	i život	hlavních	protagonistů,	  práce,	ale	samotného	tématu.	A především	osobností,                                                                      u nichž	se	neobvyklá	statečnost	pojila	s hloubkou	víry                                                                      a vize.	Považuji	za	štěstí	a snad	i naši	zásluhu,	že	jsme                       10  Fiala, Petr – Hanuš, Jiří: Die Verborgene Kirche. Felix M. Davídek                          und die Gemeinschaft Koinótés. Paderborn 2004.  jako	první	–	i díky	vlastní	zkušenosti	–	rozpoznali                       11  Fiala, Petr – Hanuš, Jiří: Women´s Ordination in the Czech Silent   sílu	a význam	tématu	skryté	církve	a pomohli                          Church. The Month sv. 31, 1998, č. 7, s. 282–288.  rekonstruovat	její	příběh.                       12  Fiala, Petr – Hanuš, Jiří: The Practise of Ordaining Women in the                          present Church. Theological Preparation and Establishment                          of the Ordination of Women in the Clandestine Church in                          Czechoslovakia. Concilium 1999, č. 3, s. 127–138.                                                                                            Petr Fiala: Skrytá církev a interpretace soudobých dějin  259","Women in the Present Church. Theological Preparation   With	hindsight	it	is	clear	that	the	significance	of               and Establishment of the Ordination of Women in the   the	clandestine	church	transcends	the	period	of	the               Clandestine Church in Czechoslovakia	in	1999 ),	our	  communist	dictatorship	and	is,	to	a certain	extent,                                                 12               interpretation	has	also	become	a source	for	a large	  inspiration	for	today’s discussions	within	the	Catholic               number	of	other	studies	examining	the	history	of	the	  Church.	The	experience	of	pastoral	work	in	small               church	during	the	communist	period,	as	well	as	for	  communities	(societies)	outside	of	the	traditional               the	discussions	surrounding	liberalization	within	the	  parish	structure,	religious	life	‘without	church               Catholic	Church	in	an	international	context.   buildings’,	priestly	service	combined	with	‘civilian’                  The	word	adventure	is	contained	in	the	title	of	  occupations,	married	priests,	women	ordained               this	book.	The	theme	which	we	studied	was	not	only	  as	priests	–	these	are	all	pertinent	issues	within               adventurous	during	the	historical	reconstruction	but	  theological	and	pastoral	debates,	some	of	them	even               also	in	itself.	The	lives	of	the	main	protagonists	were	  within	the	German	Synodal	Way.	However,	our               also	adventurous,	particularly	that	of	Felix	M.	Davídek.	  historical	work	cannot	take	credit	for	this	–	it	is               We	tried	as	honestly	and	truthfully	as	possible	to	  thanks	to	the	theme	itself	and	especially	all	of	the               describe	their	incredible	stories	with	all	the	attendant	  people	who	combined	a rare	bravery	with	profound               problems,	risks	and	failures.	                 faith	and	vision.	I consider	it	fortunate	and	perhaps                                                              even	to	our	credit	that	we	were	the	first	(as	a result                                                              of	our	own	experiences)	to	recognize	the	power	and               12  Fiala, Petr – Hanuš, Jiří: The Practise of Ordaining Women in the                  present Church. Theological Preparation and Establishment   importance	of	the	theme	of	the	clandestine	church                  of the Ordination of Women in the Clandestine Church in   and	help	in	the	reconstruction	of	its	story.                  Czechoslovakia. Concilium 1999, no. 3, pp. 127–138.                                       260   Petr Fiala: The clandestine church and the interpretation of contemporary history","LUBOMÍR KOPEČEK                         Promýšlení české polistopadové politiky                           Reflections on post-1989 Czech politics                                                          Lubomír Kopeček (*1975) is	a professor	of	political	science	at	  Prof. PhDr. Lubomír Kopeček, Ph.D. (*1975) je	profesorem                       Masaryk	University’s Faculty	of	Social	Studies.	He	specializes	  politologie	na	Fakultě	sociálních	studií	Masarykovy	univerzity.                       mainly	in	Czech	politics	and	comparative	political	science.	He	is	  Věnuje	se	hlavně	české	politice	a srovnávací	politologii.	Je                       the	author	and	co-author	of	a number	of	books,	most	recently,	  autorem	nebo	spoluautorem	řady	knih,	v posledních	letech                       for	example	The Rise of Entrepreneurial Parties in European Politics   například	The Rise of Entrepreneurial Parties in European Politics                       (with	V.	Hloušek	and	P.	Vodová,	Palgrave	2020),	From Palacký   (s V.	Hlouškem	a P. Vodovou,	Palgrave	2020),	Od Palackého                       to Babiš. Czech Politics from the 19th to the 21st century	(with	S.	Balík	  k Babišovi. Česká politika 19. až 21. století (s S.	Balíkem	a kol.,	2019)                       et	al.,	in	Czech,	2019)	and	Miloš Zeman: The Story of a Talented   nebo	Miloš Zeman: Příběh talentovaného pragmatika	(2017).                       Pragmatist	(in	Czech,	2017).                                                                                                               261","It	wasn’t	a direct	route	which	led	me	to	writing	  points	for	further	reflection.	Without	this	experience               about	Czech	politics	in	the	1990s,	i.e.	about	material	  and	map	I would	never	have	written	An Era of               which	interests	me	a political	scientist	as	well	as	  Innocence. Czech Politics 1989–1997	and	The Deformation               historians	of	contemporary	history.	Part	of	this	was	  of Democracy? The Opposition Agreement and Czech               due	to	my	first	main	professional	interest	in	political	  Politics 1998–2002,	or	the	biographies	of	Václav	Klaus               parties	–	remarkable	beasts	which	experienced	  and	Miloš	Zeman.2               a great	renaissance	after	1989.	Nevertheless,	when	  The	following	text	is	a broad	reflection	on               I think	about	the	matter	my	writing	was	more	of	  writing	about	post-1989	politics	and	the	actors               a ‘by-product’	of	my	personal	development	during	  who	dominated	the	‘era	of	innocence’	of	the	1990s.               this	remarkable	period.	For	people	of	my	age	group	  I used	Václav	Klaus	as	a kind	of	‘substructure’	or               (born	in	1975),	this	was	a very	understandable	initial	  ‘keystone’	for	these	reflections	as	he	was	the	figure               experience.	This	is	probably	why	I am	sensitive	about	  who	stood	out	the	most	during	this	period.	However,               sweeping	judgments	which	describe	the	first	post-  I would	warn	the	reader	that	these	are	only	a few               1989	years	in	a completely	negative	way,	which	is	very	  observations	and	the	thoughts	relating	to	them.               visible	in	Czech	public	debates	today.         I have	never	been	a genuine	methodologist	who                  Looking	back,	I lived	through	the	‘nineties’	and	  clearly	sets	out	his	approach	in	advance.	Instead               I admit	I somewhat	selectively	and	naively	‘took	it	  I concentrated	on	the	story	I was	narrating.	I was               all	in’.	It	was	an	incredibly	stimulating	period	which	  inclined	towards	a method	which	did	not	pile               contrasted	markedly	with	the	routine,	uniform	  up	names	and	facts	but	was	similar	to	historical               passing	of	time	before	1989,	and	in	my	case	even	more	  narration	as	a distinctive	literary	genre.               strongly	with	the	pre-1989	environment	of	the	small               village	where	I grew	up.                         Inspiration, the players and the narrative flow                  This	was	probably	not	a unique	experience.               Richard	Evans,	the	inspiration	behind	this	book,	  The	post-1989	Czech	era	began	with	a historic               writes	that	“most	historical	narratives	consist	of	  turning-point	which	ushered	in	a new	political               a mixture	of	revealed,	reworked,	constructed	and	  and	economic	reality	that	was	unparalleled	during               deconstructed	narratives	from	the	historical	past               and	from	the	historian’s own	mind.” 1	What	lodged               itself	in	my	mind	long	ago	was	a powerful	and	specific	  2   Kopeček, Lubomír: Éra nevinnosti [An Age of Innocence]. Brno                                                                2010; also: Deformace demokracie? Opoziční smlouva a česká               personal	experience	and	also	a kind	of	‘map	of	the	  politika 1998–2002 [Deformation of Democracy? The Opposition               terrain’,	both	of	which	served	as	the	basic	starting	  Agreement and Czech Politics 1998–2002]. Brno 2015; also:                                                                Fenomén Václav Klaus. Politická biografie [The Phenomenon                                                                of Václav Klaus. A Political Biography]. Brno 2012; also: Miloš                                                                Zeman. Příběh talentovaného pragmatika. Intelektuál válčí                                                                s intelektuály [Miloš Zeman. The Story of a Talented Pragmatist.               1    Evans, Richard J.: In Defence of History. London 2012, p. 132.  An Intellectual at War with Intellectuals]. Brno 2017.                262   Lubomír Kopeček: Reflections on post-1989 Czech politics","Cesta,	která	mě	přivedla	k psaní	o české	politice	  Česká politika 1989–1997,	Deformace demokracie? Opoziční                       devadesátých	let,	tedy	o matérii,	která	zajímá	mě	jako	  smlouva a česká politika 1998–2002	a biografie	Václava                       politologa	stejně	jako	historiky	soudobých	dějin,	není	  Klause	a Miloše	Zemana.2                       přímá.	Svůj	podíl	na	tom	má	můj	první	velký	profesní	  Následující	text	je	volným	rozvažováním	nad	psaním                       zájem,	kterým	byly	politické	strany,	pozoruhodní	  o polistopadové	politice	a jejími	aktéry,	které	se	drží	„éry                       tvorové	prožívající	po	roce	1989	svou	velkou	renesanci.	  nevinnosti“	devadesátých	let.	Jako	určitý	„podvozek“                       Nicméně	když	nad	věcí	přemýšlím,	zřejmě	nejvíc	je	  či	„svorník“	pro	toto	přemýšlení	použiji	Václava	Klause,                       mé	psaní	vedlejším	produktem	osobního	zrání	v této	  který	byl	nejprůraznější	dobovou	postavou.	Předem                       pozoruhodné	době.	Pro	lidi	mého	ročníku	narození	  ale	čtenáře	varuji,	jde	jen	o několik	postřehů	a z toho                       (1975)	to	byl	myslím	velmi	pochopitelný	iniciační	  odvozených	úvah.	Nikdy	jsem	nebyl	ryzí	metodolog,                       zážitek.	Asi	proto	jsem	citlivý	na	paušalizující	soudy	  který	si	svůj	postup	předem	jasně	vykolíkuje.	Spíše	jsem                       popisující	první	polistopadová	léta	veskrze	negujícím	  se	soustřeďoval	na	příběh,	který	jsem	vyprávěl.	Tíhnul                       slovníkem,	jež	jsou	v dnešní	české	veřejné	debatě	velmi	  jsem	k pojetí,	které	se	nesnaží	vršit	fakta	a jména,	ale                       viditelným	hlasem.                             preferuje	historickou	naraci	jako	svébytný	literární	žánr.                          Ohlédnu-li	se	dozadu,	vlastně	jsem	„devadesátkami“                       žil	a svým	způsobem	je,	přiznávám	leckdy	selektivně	  Inspirace, hráči a proud vyprávění                       a naivně,	„hltal“	plnými	doušky.	Byly	plné	podnětů,                       což	znásobil	kontrast	rutinizovaného	a stereotypního	  Česká	polistopadová	éra	začíná	velkým	zlomem                       plynutí	času	před	rokem	1989,	v mém	případě	ještě	  zahajujícím	novou	politickou	i ekonomickou	realitu,                       zesílený	předlistopadovým	prostorem	malé	vesnice,	kde	  což	ve	stejné	době	nemá	v západní	Evropě	obdobu.                       jsem	vyrůstal.                                 Je	dobré	si	to	připomenout,	aby	byl	pochopitelnější                          Asi	nejde	o nijak	výjimečnou	zkušenost.	Inspirativní	  zdroj	mé	inspirace.	Pro	„událostně“	pojaté	psaní                       duch	této	knihy	Richard	Evans	píše,	že	většina	  o polistopadové	politice	byla	pro	mě	nejpodstatnější                       historických	narativů	je	„kombinací	odhalených,	  kniha	polského	historika	a politologa	Antoniho	Dudka                       přepracovaných,	vybudovaných	a dekonstruovaných	  o prvních	letech	Polska	po	roce	1989,	pod	upraveným                       narativů	z historické	minulosti	a z historikovy	vlastní	  názvem	později	opakovaně	s aktualizací	vydávaná.3                       hlavy“.1	To,	co	se	kdysi	dávno	uložilo	v mé	hlavě,	je                       silný	a specifický	osobní	prožitek	a také	cosi	jako                       „mapa terénu“,	což	obojí	posloužilo	jako	základní	  2   Kopeček, Lubomír: Éra nevinnosti. Brno 2010; týž: Deformace                       východiska	pro	další	promýšlení.	Bez	tohoto	prožitku	  demokracie? Opoziční smlouva a česká politika 1998–2002.                                                                        Brno 2015; týž: Fenomén Václav Klaus. Politická biografie. Brno                       a mapy	by	nikdy	nevznikly	mé	knihy	Éra nevinnosti.   2012; týž: Miloš Zeman. Příběh talentovaného pragmatika.                                                                        Intelektuál válčí s intelektuály. Brno 2017.                                                                      3   Dudek, Antoni: Pierwsze lata III Rzeczypospolitej 1989–1995.                                                                        Zarys historii politycznej Polski. Kraków 1997; později např. Dudek,                       1    Evans, Richard J.: Na obranu historie. Praha 2019, s. 124.  Antoni: Historia polityczna Polski 1989–2015. Kraków 2016.                                                                       Lubomír Kopeček: Promýšlení české polistopadové politiky  263","the	same	period	in	West	Europe.	It	is	important	to	  the	past	than	at	first	appeared.4	To	put	it	in	slightly               remember	this	in	order	to	better	understand	my	  different	terms	–	despite	the	discontinuity	from	the               source	of	inspiration.	For	an	‘events-led’	approach	  communist	regime,	the	older	legacy	was	still	present               to	writing	about	post-1989	politics,	one	of	the	most	  within	the	post-1989	regime,	which	should	not	be               important	books	for	me	was	by	the	Polish	historian	  forgotten	–	and	this	was	not	only	about	a post-1989               and	political	scientist,	Antonin	Dudek,	about	the	  institutional	or	personal	agenda	coming	to	terms	with               first	years	in	Poland	after	1989,	which	was	later	  the	communist	past.	In	the	early	1990s,	people	had               republished	in	revised	editions.3              a very	specific	mentality,	which	sociological	research,                  Dudek	has	a gift	for	being	able	to	write	   the	contemporary	press	and	documentaries	can	shed               engagingly	and	keeps	the	reader’s attention	thanks	  light	on.               to	a well-observed	chronological	line	and	at	the	  The	public	needed	a new	vision,	which	is	easy	to               same	time,	when	it	is	necessary,	he	can	go	into	detail	  explain	given	how	ideologically	bereft	the	old	regime               about	an	important	event.	Neither	is	he	afraid	of	  had	been	long	before	the	end	of	1989.	The	ability	to               occasionally	passing	strong	value	judgments	–	his	  understand	the	dominant	social	mentality	and	offer	an               is	certainly	not	a ‘neutral-objectivizing’	view	of	  attractive	vision	worked	as	a useful	tool	for	political               politics.	However,	what	is	most	important	is	that	  careers	and	self-promotion,	which	was	exemplified	by               he	can	capture	the	public	mood	and	the	prevailing	  Václav	Klaus.               atmosphere,	and	is	also	able	to	read	the	game	which	  Some	of	the	historical	context	is	appropriate               is	playing	out	on	the	political	chessboard.	He	also	  here:	before	November	1989,	Klaus	was	an	economist               appreciates	those	players	whose	values	he	does	not	  and	enthusiastic	importer	of	western	economic               share,	namely	from	the	ranks	of	the	‘post-communist’	  theory	to	the	Czech	Republic.	Here	he	made	good               left	and	Polish	liberals.	I personally	drew	great	  use	of	his	knowledge	of	economics,	his	reputation,               inspiration	from	his	writing.                  and	the	contacts	he	had	established	through	the                  It	is	impossible	to	narrate	the	post-1989	Czech	  organization	of	seminars.	At	the	start	of	the	1990s,               story	without	examining	its	roots	and	understanding	  Klaus’s vision	of	a ‘great	economic	leap’	and	the	rapid               the	contexts.	Here	it	is	necessary	to	start	at	the	dawn	  detachment	from	the	centrally	planned	economic               of	the	post-1989	era.	On	a rare	occasion	two	very	  model	was	attractive	because	it	chimed	with	the               contrasting	figures	–	Václav	Klaus	and	Petr	Pithart	  general	conviction	that	the	current	model	was               –	agreed	in	their	memoirs	that	the	new	reality	had	  ineffective.	The	offer	of	a radical	economic	reversal               many	more	elements	or	patterns	of	behaviour	from	  and	the	reduction	of	the	state,	which	was	to	be                  3   Dudek, Antoni: Pierwsze lata III Rzeczypospolitej 1989–1995.   4   Klaus, Václav: Kde začíná zítřek [Where Tomorrow Begins].                  Zarys historii politycznej Polski. Kraków 1997; later e.g. Dudek,   Praha 2009, p. 22 and Pithart, Petr: Devětaosmdesátý [Eighty-                  Antoni: Historia polityczna Polski 1989–2015. Kraków 2016.   Nine]. Praha 2009, p. 152.                264   Lubomír Kopeček: Reflections on post-1989 Czech politics","Dudek	má	dar	psát	poutavě,	udržovat	pozornost	  Veřejnost	měla	dále	potřebu	nové	vize,	což	je	dobře                       čtenáře	díky	dobře	sledovatelné	chronologické	  vysvětlitelné	ideovým	vyčerpáním	starého	režimu                       lince	a současně,	je-li	to	potřeba,	jít	do	detailu	  už	dlouho	před	jeho	koncem	v roce	1989.	Schopnosti                       důležitého	okamžiku.	Nebojí	se	také	občas	hodně	  pochopit	dominující	společenskou	mentalitu                       vyhraněných	hodnotových	soudů,	rozhodně	nejde	  a nabídnout	atraktivní	vizi	fungovaly	jako	účinný                       o přísně	„neutrálně-objektivizující“	pohled	na	politiku.	  nástroj	politické	kariéry	a sebeprosazení,	což	názorně                       Nejpodstatnější	však	je,	že	tento	historik	vnímá	  ukazuje	právě	Václav	Klaus.                       společenské	naladění	a dobovou	atmosféru	a také	  Hodí	se	zde	špetka	staršího	kontextu:	ekonom                       dokáže	číst	hru	odehrávající	se	na	politické	šachovnici.	  Klaus	působil	před	listopadem	1989	jako	zapálený                       Oceňuje	přitom	i hráče,	s nimiž	hodnotově	nesouzní,	  importér	západní	ekonomické	teorie	do	českých                       typicky	z řad	„postkomunistické“	levice	či	polských	  poměrů.	Svůj	velký	kapitál	ekonomických	znalostí,                       liberálů.	Pro	mě	osobně	byl	tento	styl	psaní	velmi	  reputace	a kontaktů	vytvořených	prostřednictvím	jím                       inspirující.                                   organizovaných	seminářů	v nových	poměrech	zúročil.                          Vyprávět	český	polistopadový	příběh	nejde	  Klausovská	vize	„velkého	hospodářského	skoku“                       bez	hledání	kořenů	a souvislostí	a bez	porozumění	  a rychlého	odstřižení	se	od	centrálně-plánovaného                       kontextu.	S tím	je	potřeba	začít	už	na	úsvitu	  ekonomického	modelu	se	stala	na	začátku                       polistopadové	éry.	Dvě	velmi	kontrastní	postavy,	  devadesátých	let	atraktivní	právě	proto,	že	se	přesně                       Václav	Klaus	a Petr	Pithart,	se	ve	svých	vzpomínkách	  trefila	do	všeobecného	přesvědčení	o neefektivitě                       vzácně	shodly,	že	nová	realita	měla	v sobě	skryto	  dosavadního	modelu.	Nabídka	radikálního                       mnohem	více	prvků	či	vzorců	chování	zrozených	  hospodářského	přepólování,	minimalizace	státu                       v minulosti,	než	to	na	první	pohled	vypadá.4	Trochu	  a jeho	nahrazení	neosobními	mechanismy	trhu                       jinak	řečeno,	polistopadový	režim	si	přes	všechnu	  vyjádřená	jednoduchým	jazykem	a ze	seriózní	pozice                       svou	diskontinuitu	s komunistickým	režimem	v sobě	  ministra	financí	byla	srozumitelná	a přitažlivá.5	Pro                       nese	starší	dědictví,	na	které	je	dobré	nezapomínat	  značnou	část	společnosti	zněla	lákavěji,	než	morální                       –	a nejde	jen	o polistopadovou	institucionálně	  argumentace	a exkluzivita	(většiny)	bývalých                       a personálně	pojatou	agendu	vyrovnávání	se	    disidentů	nebo	tápající	hlasy	předlistopadovou	érou                       s komunistickou	minulostí.	Lidé	raných	devadesátých	  zatížené	levice.	A to	včetně	levice	nekomunistické	–                       let	měli	značně	specifickou	mentalitu,	které	se	lze	  i ona	novou	mobilizující	vizi	jen	obtížně	hledala.                       přiblížit	prostřednictvím	sociologických	výzkumů,	  Doplnilo	to	Klausovo	pochopení	významu	politické                       dobového	tisku	či	filmových	dokumentů.         strany	jako	účinného	politického	nástroje	oproti                                                                      bezbřehému	Občanskému	fóru,	v čemž	tento	politik                         4   Klaus, Václav: Kde začíná zítřek. Praha 2009, s. 22 a Pithart, Petr:   5   Sugestivně podrobně popsáno v Suk, Jiří: Labyrintem revoluce.                          Devětaosmdesátý. Praha 2009, s. 152.          Praha 2003, s. 407–409.                                                                       Lubomír Kopeček: Promýšlení české polistopadové politiky  265","replaced	by	impersonal	market	mechanisms,	was	  parliamentary	meetings	and	eyewitness	accounts.               all	expressed	in	simple	language	by	the	trustworthy	  These	were	particularly	helpful	for	a detailed	view               figure	of	the	minister	of	finance,	and	was	both	  of	the	key	themes	and	conflicts,	and	also	invaluable               comprehensible	and	attractive.5	For	a significant	  for	enhancing	the	narrative	with	short	illustrative               section	of	society	this	sounded	more	appealing	than	  quotes	from	the	actors.               the	moral	arguments	and	exclusivity	of	the	majority	  The	same	sources	are	useful	for	the	‘years               of	former	dissidents,	or	the	hesitant	voices	from	the	  after’	which	were	less	hectic	and	thus	required               left	encumbered	by	the	pre-1989	era,	including	the	  an	adjustment	to	the	narrative	flow.	If	we	return               non-communist	left	who	also	had	trouble	finding	  to	a ‘reading’	of	Václav	Klaus,	it	is	worthwhile               a new	mobilizing	vision.                       highlighting	his	pragmatism,	which	is	principally                  This	was	complemented	by	Klaus’s appreciation	  the	result	of	his	ability	to	adapt	(and	perhaps	even               of	the	value	of	the	political	party	as	an	effective	  a reaction	to	an	unwritten	consensus).	After	the	great               political	tool,	unlike	the	open	church	of	Civic	Forum,	  push	of	the	first	post-1989	years,	Klaus	remained	as               where	Klaus	was	unexceptional,	and	by	the	almost	  prime	minister	(from	1992)	by	employing	what	were               workaholic	promotion	of	his	own	opinions	–	where	he	  basically	social-democratic	methods	to	prevent	unrest.               was	indeed	something	exceptional.	Evidently	no-one	  As	a result,	the	Czech	Republic	did	not	experience               else	came	close	to	Klaus	when	it	came	to	the	number	  any	dramatic	social	conflict	or	trauma.	Here	we	have               of	meetings	attended,	the	short	articles	published,	or	  to	remember	that	society	had	become	accustomed               the	interviews	given.                          to	having	specific	guarantees,	which	the	advocate                  This	incredible	amount	of	activity	at	the	centre	  of	neoliberalism	at	the	head	of	the	right-wing	ODS               of	public	attention	left	a clear	trail	which	is	very	  recognised	and	respected.	Therefore,	in	order	to	keep               important	for	a reconstruction	of	what	happened	  the	widest	political	support	possible	he	often	acted	in               between	the	establishment	and	break-up	of	Civic	  direct	contradiction	to	his	own	rhetoric	(e.g.	caution               Forum,	during	the	electoral	breakthrough	of	   when	liberalizing	rent	levels,	the	tacit	support	for               Klaus’s successor	party,	ODS	(Civic	Democratic	  the	continued	lending	to	companies	regardless	of               Party),	and	the	formation	of	a new	playing	field	  their	ability	to	pay	off	their	debts,	which	guaranteed               for	Czech	politics.	My	reconstruction	followed	  practically	zero	unemployment,	etc.).               a very	dynamic	process,	where	it	proved	to	be	   Naturally,	the	storyline	also	has	to	answer	the               very	effective	to	use	a combination	of	sources	  question	why	Klaus’s dominance	foundered	with               from	mainly	historical	and	social-science	     the	parliamentary	elections	in	1996.	These	elections               studies,	contemporary	periodicals,	minutes	from	  resulted	in	a minority	government,	albeit	with	the                                                              same	politician	as	leader.	The	key	lies	in	an	analysis                                                              of	the	potential	for	dissatisfied	voters	to	turn	to	the               5   Described in detail in Suk, Jiří: Labyrintem revoluce [Through                  the Labyrinth of Revolution]. Praha 2003, pp. 407–409.  Social	Democrats	and	an	examination	of	the	strategy	of                266   Lubomír Kopeček: Reflections on post-1989 Czech politics","nebyl	nijak	výjimečný,	a až	workoholické	nasazení	při	  voličské	podpory	se	proto	často	choval	v příkrém                       propagaci	svých	názorů	–	v tom	naopak	výjimečný	byl.	  rozporu	s vlastní	rétorikou	(opatrnost	s uvolňováním                       Patrně	nikdo	další	se	tomuto	politikovi	nevyrovnal	  cen	nájmů,	tichá	podpora	pokračování	úvěrování                       mítinkovým	nasazením	či	kvanty	publikovaných	  podniků	bez	ohledu	na	jejich	schopnost	dluhy	splácet,                       krátkých	článků	a poskytnutých	rozhovorů.      která	zajišťovala	téměř	nulovou	nezaměstnanost	atp.).                          Výsledkem	tohoto	mimořádně	agilního	výkonu	   Dějová	linka	ovšem	musela	zodpovědět	otázku,                       v centru	veřejné	pozornosti	je	hluboká	a dobře	  proč	se	klausovská	dominance	zadrhla	parlamentními                       sledovatelná	stopa,	která	je	velmi	důležitá	pro	  volbami	roku	1996.	Tyto	volby	vyprodukovaly                       rekonstrukci	toho,	co	se	odehrálo	během	vývoje	  menšinovou	vládu,	i když	stále	v čele	se	stejným                       a rozpadu	Občanského	fóra,	při	volebním	průlomu	  politikem.	Klíč	leží	v analýze	podhoubí	připoutání                       nástupnické	Klausovy	ODS	a formování	nového	   nespokojených	k sociální	demokracii	a sledování                       hřiště	české	politiky.	Moje	rekonstrukce	sledovala	  strategie	hráče,	který	(úspěšně)	všechno	vsadil	na	vizi                       dynamický	proces,	pro	který	se	velmi	osvědčila	  být	radikální	a konfrontační	protiváhou	ODS	a pravice                       kombinace	zdrojového	využití	hlavně	historických	  –	Miloše	Zemana.	V doznívající	sametové	konsensualitě                       a sociálně-vědních	studií,	dobových	periodik,	zápisů	  a vychýlení	většiny	(nejenom	politických)	elit	doprava                       z parlamentních	zasedání	a pamětnických	vzpomínek.	  tato	z dnešního	pohledu	logická	strategie	působila                       To	vše	je	přínosné	zvláště	pro	podrobný	vhled	do	  dojmem	protirežimního	ataku.	Právě	proto	je	potřeba                       klíčových	témat	a sporů	a také	neocenitelné	pro	  tuto	strategii	hodnotit	s odstupem,	který	umožňuje                       dokreslení	vyprávění	krátkými	ilustračními	citacemi	  odstranit	nános	často	příkrých	dobových	soudů.                       aktérů.                                          Celkově	lze	český	příběh	devadesátých                          Stejné	zdroje	jsou	užitečné	pro	„roky	poté“,	které	  let	promýšlet	jednak	prostřednictvím	vlivu                       jsou	méně	událostmi	hektické,	což	vyžadovalo	úpravu	  strukturálních	faktorů	spojených	s politikou,                       proudu	vyprávění.	Pokud	se	vrátíme	„k čtení“	Václava	  ekonomikou	a společností,	jednak	jako	pozoruhodný                       Klause,	je	dobré	nyní	vypíchnout	jeho	pragmatismus,	  příběh	lidí,	kteří	dokázali	najít	v politice	svou	niku.                       který	je	hlavně	důsledkem	jeho	adaptace	(a možná	  Tyto	dvě	linky	se	úzce	proplétají	a je	dobré	neopomíjet                       i reakcí	na	jistý	nepsaný	konsensus).	Po	velkém	  žádnou	z nich.                       rozběhu	prvních	polistopadových	let	se	Klaus                       držel	jako	premiér	(od	roku	1992)	v zásadě	sociálně	  Pohled v detailu                       demokraticky	laděné	praxe	tlumení	nespokojenosti.                       Česko	tak	nezažilo	žádný	dramatický	sociální	střet	či	  Důležité	při	psaní	o polistopadové	politice	je	rovněž                       velký	otřes.	Opět	je	dobré	mít	před	očima	přežívající	  sledování	politické	strategie	hráčů	v krizových                       mentální	návyk	společnosti	na	určité	jistoty,	který	  situacích.	Skvělou	ukázkou	je	politické	přežití	Václava                       propagátor	neoliberalismu	v čele	pravicové	ODS	  Klause	v kritickém	momentu	na	konci	roku	1997.                       vnímal	–	a respektoval	ho.	V zájmu	udržení	co	nejširší	  Právě	u takových	okamžiků	dává	smysl	zpomalení                                                                        Lubomír Kopeček: Promýšlení české polistopadové politiky  267","a player	who	bet	everything	(successfully)	on	a vision	  source	for	investigating	the	multilayered	nature	of               of	being	a radical	and	confrontational	counterweight	  this	aspect	is	the	numerous	accounts	from	the	main               to	the	ODS	and	the	right	–	Miloš	Zeman.	Within	the	  actors,	which,	as	with	all	such	sources,	have	to	be               fading	consensus	of	the	Velvet	Revolution	and	the	move	  approached	carefully.               of	the	majority	of	the	elites	(not	only	political)	to	the	  The	political	crisis	at	the	end	of	1997	was	certainly               right,	this	strategy,	which	we	would	see	as	logical	today,	  not	only	about	Klaus,	the	irregular	financing	of	the               seemed	at	the	time	to	be	an	attack	on	the	regime.	This	  ODS	(ghost	sponsors)	or	the	party’s still	unresolved               is	why	it	is	necessary	to	evaluate	this	strategy	with	  dubious	bank	account	abroad,	even	though	these	are               hindsight,	which	allows	us	to	remove	the	deposits	of	  vital	factors	in	any	interpretation.	It	is	also	insufficient               often	blunt	contemporary	judgments.            to	provide	a description	of	the	escalating	tension                  Overall	the	Czech	story	of	the	1990s	can	be	viewed	  within	the	ODS	(ignored	by	Klaus	himself	for	a long               on	the	one	hand	through	the	influence	of	structural	  time),	the	great	break-up	of	the	coalition	government               factors	linked	to	politics,	the	economy	and	society,	and	  (incidentally	a fairly	common	phenomenon	today)               on	the	other,	as	the	remarkable	story	of	people	who	  and	the	‘foul	mood’	of	the	period	as	a result	of	the               were	able	to	find	their	niche	in	politics.	It	is	important	  economic	recession	and	the	hangover	from	the	inept               to	remember	that	these	two	strands	were	tightly	  steps	at	transformation.	Naturally,	all	of	these	were               interwoven.                                    facts	which	had	to	be	borne	in	mind.	However,	it	was                                                              necessary	to	consider	the	inexperience	of	the	political                  A detailed view                             elite	in	dealing	with	this	(first)	large	government                                                              crisis,	and	it	was	particularly	necessary	to	examine               When	writing	about	post-1989	politics	it	is	also	  the	impulsive	and	uncontrollable	communication               important	to	examine	the	political	strategies	of	  network.	In	the	first	instance	this	applied	to	the               the	players	during	times	of	crisis.	One	excellent	  two	most	visible	representatives	of	internal-party               example	is	the	political	survival	of	Václav	Klaus	  emancipation	from	the	chairman	of	the	ODS:	Jan	Ruml               during	a critical	period	at	the	end	of	1997.	At	these	  and	Ivan	Pilip.               moments	it	makes	sense	to	slow	down	the	narrative	  Ruml	and	Pilip’s call	for	Klaus	to	resign	as	leader               and	take	a look	in	greater	detail.	In	this	case	such	  of	the	ODS	seemed	at	first	glance	to	be	a reasonable               an	examination	(sometimes	by	the	hour)	is	justified	  step	stemming	from	political	responsibility,	but               because	it	is	a crucial	point	at	the	end	of	an	era	for	  they	fatally	underestimated	the	symbolic	dimension               post-1989	Czech	Republic	which	I termed	with	slight	  of	the	affair	and	the	timing	they	chose:	Klaus	still               exaggeration	as	the	‘era	of	innocence’.6	An	excellent	  had	the	fresh	aura	of	‘the	father	of	the	party	and	of                                                              transformation’,	and	being	challenged	while	abroad                                                              did	not	go	down	well.	The	political	conflict	therefore               6   In detail, Kopeček, Lubomír: Éra nevinnosti [The Age of                  Innocence]. Brno 2010, pp. 286–301.         became	much	more	highly	emotionally	charged	and                268   Lubomír Kopeček: Reflections on post-1989 Czech politics","vyprávění	a pohled	ve	velkém	zvětšeném	detailu.	  jejich	fatální	podcenění	symbolického	rozměru	věci                       V tomto	případě	takové	sledování	(chvílemi	až	po	  a zvoleného	okamžiku,	tedy	stále	živé	aury	„otce                       hodinách)	odůvodňuje	i to,	že	jde	o zásadní	bod	konce	  strany	i transformace“	a také	fyzické	nepřítomnosti                       jedné	etapy	polistopadového	Česka,	tedy	toho,	co	  „vyzývaného“	v zemi.	Politický	střet	tím	získal	velký                       s mírnou	nadsázkou	nazývám	„érou	nevinnosti“.6	  emocionální	náboj	a umožnil	(pro	sympatizující                       Výborným	zdrojem	pro	sledování	mnohovrstevnatosti	  věrohodnou)	argumentaci	o „pučistech“	a zákeřném                       tohoto	bodu	jsou	četné	vzpomínky	aktérů,	ke	kterým	  „sarajevském	atentátu“	na	Klausovu	osobu.	Postup                       je	samozřejmě	dobré	přistupovat	opatrně	–	jako	ke	  „vyzyvatelů“	tak	paradoxně	pomohl	politickému                       každému	pramenu	tohoto	druhu.                  přežití	dosavadního	předsedy	ODS	v čele	strany.                          Politická	krize	konce	roku	1997	rozhodně	není	  Racionalizovaný	výkladový	rámec	pro	pochopení                       jen	o Klausovi,	podivném	financování	ODS	(fiktivní	  dobového	okamžiku	tady	nestačí	a je	potřeba	ho                       sponzoring)	či	(dodnes	nejasném)	„černém“	účtu	  doplnit	o psychologicky	laděný	vhled.                       strany	v zahraničí,	i když	jde	o faktory	pro	výklad	  Psychologizující	vhled	má	svůj	význam	i pro                       samozřejmě	nepostradatelné.	Nedostatečný	je	i pouhý	  hodnocení	dopadů	vstupu	prezidenta	Václava	Havla                       popis	stupňujícího	se	vnitřního	pnutí	v ODS	(Klausem	  do	situace.	Zde	se	omezím	na	sondu	do	závěrečného                       samým	dlouho	přehlíženého),	velkého	rozkližování	  dějství	krátce	po	Rumlově	a Pilipově	výzvě	–	na                       koaliční	vlády	(fenomén	mimochodem	častý	dodnes)	  Havlův	známý	projev	v Rudolfinu.	Je	pozoruhodným                       a dobové	„blbé	nálady“,	kterou	vyvolaly	ekonomická	  historickým	paradoxem,	že	Havel	Klausovi	při                       recese	a kocovina	z nezvládnutých	transformačních	  jeho	na	emocích	založené	obraně	tímto	úderným                       kroků.	Samozřejmě,	to	vše	byly	skutečnosti,	které	  projevem	pomohl,	přestože	šlo	o morální	účtování                       rovněž	musely	být	brány	v úvahu.	Avšak	bylo	potřeba	  s „klausovskou“	ekonomickou	transformací	a tímto                       promýšlet	také	nezkušenost	tehdejší	politické	elity	  politikem.	Při	reflexi	Havlovy	kritiky	a jejího                       s řešením	této	(první)	velké	vládní	krize,	a zvláště	  vnímání	mezi	občanskými	demokraty	(a zvláště                       pozorně	bylo	nutné	zkoumat	předivo	impulzivní	  jejich	regionálními	elitami)	je	přitom	nutné	vnímat                       a nezvládnuté	komunikace.	To	se	týkalo	na	prvním	  postupující	eskalaci	pnutí	ve	vztahu	Klause	a Havla.                       místě	obou	nejviditelnějších	reprezentantů	    Rudolfinským	projevem	se	teze	o protiklausovském                       vnitrostranické	emancipace	vůči	předsedovi	ODS:	  spiknutí	v očích	mnoha	občanských	demokratů                       Jana	Rumla	a Ivana	Pilipa.                     stvrdila	a semknula	je	kolem	vůdce	strany.                          Rumlův	a Pilipův	na	první	pohled	pochopitelný	  Epilog	následných	souvislostí	vede	do	léta	roku                       krok,	výzva	ke	Klausovu	odstoupení	z čela	ODS	jako	  1998,	kdy	se	fatální	narušení	vztahů	mezi	částí                       cesty	vyvození	politické	odpovědnosti,	totiž	provázelo	  politické	elity	země	promítne	do	překvapivého                                                                      výsledku	povolebního	vyjednávání	o podobě	nové                                                                      vlády.	Zrod	sociálnědemokratické	vlády	Miloše                       6   Podrobně Kopeček, Lubomír: Éra nevinnosti. Brno 2010,                          s. 286–301.                                 Zemana	opřené	o toleranci	Klausovy	ODS	má	tak                                                                       Lubomír Kopeček: Promýšlení české polistopadové politiky  269","enabled	sympathisers	to	argue	credibly	that	this	was	  pact	between	Zeman	and	Klaus,	referred	to	as	the               a ‘putsch’	and	an	insidious	‘Sarajevo	assassination’	  Opposition	Agreement,	fundamentally	influenced	how               of	Klaus’s character.	The	actions	of	the	rebels	thus	  Czech	politics	would	operate	over	the	following	years.               paradoxically	helped	the	political	survival	of	the               chairman	of	the	ODS	as	head	of	the	party.	Therefore,	  Concluding notes: subjectivity, mistakes               a rationalized	interpretive	framework	is	insufficient	  and an incomplete perspective               for	understanding	the	event	and	requires	an	added               psychological	perspective.                       The	synthesis	of	a specific	period,	as	with                  A psychological	perspective	is	also	important	when	  politicians’	biographies,	has	to	omit	some	of	the               assessing	the	impact	of	President	Václav	Havel’s role	in	  interesting	details	otherwise	the	narrative	would               the	affair.	Here	I restricted	myself	to	an	investigation	  become	overloaded	and	confusing	for	the	reader.	Due               of	the	final	act	shortly	after	Ruml	and	Pilip’s challenge	  to	the	nature	of	the	issue,	such	writing	therefore               and	Havel’s famous	speech	at	the	Rudolfinum.	It	  requires	a certain	eclecticism.	One	example	is	the               is	a remarkable	historical	paradox	that	despite	its	  sketch	outlined	in	the	previous	paragraphs,	which               emotionally	based	defence,	Havel’s hard-hitting	speech	  has	been	consciously	simplified,	though	I believe	it               actually	helped	Klaus,	even	though	it	was	a moral	  has	a basic	advantage:	within	a restricted	amount	of               evaluation	of	‘Klaus’s’	economic	transformation	  space	it	allows	for	an	outline	of	an	understandable	and               and,	by	extension,	of	the	politician.	When	reflecting	  substantiated	line	of	interpretation.               on	Havel’s critique	and	how	it	was	received	by	Civic	  I never	aimed	for	a ‘strictly	objective’	view	of               Democrats	(in	particular	by	the	regional	elites),	it	  post-1989	politics.	What	I wrote	was	undoubtedly               is	necessary	to	be	aware	of	the	growing	tension	  a subjective	view,	influenced	by,	among	other	things,               between	Klaus	and	Havel.	The	Rudolfinum	speech	  my	own	background.               served	to	strengthen	the	conviction	among	many	Civic	  Neither	do	I find	it	helpful	to	equate	politics	with               Democrats	that	there	was	an	anti-Klaus	conspiracy,	  morality.	This	is	why,	for	example,	in	connection	with               which	thus	united	them	around	their	leader.    the	crisis	at	the	end	of	the	1997	I did	not	overestimate                  The	epilogue	of	subsequent	events	was	in	the	  the	frequently	debated	issue	of	moral	failure	–	i.e.               summer	of	1998	and	the	breakdown	in	relations	  the	ODS’s ghost	sponsors	and	the	party’s dubious               between	sections	of	the	country’s political	elite,	  international	bank	account.	I saw	them	merely               reflected	in	the	surprising	result	of	the	post-election	  as	important	catalysts	for	political	events	rather               negotiations	concerning	the	complexion	of	the	  than	variables	which	should	be	at	the	heart	of	the               new	government.	The	genesis	of	the	dependence	of	  narrative.	The	idea	that	a politician	should	be	striving               Miloš	Zeman’s Social	Democratic	government	on	the	  towards	a flawless	morality	does	not	correspond               support	of	Klaus’s ODS	therefore	has	its	roots	in	the	  with	reality.	At	its	foundation,	democratic	politics               events	from	the	end	of	1997.	The	creation	of	a political	  is	about	competition	for	power	as	well	as	ensuring                 270   Lubomír Kopeček: Reflections on post-1989 Czech politics","své	zjevné	kořeny	v událostech	z konce	roku	1997.	  zajišťováním	reprezentace	a prosazování	určitých                       Vytvořený	politický	pakt	Zemana	a Klause,	překřtěný	  zájmů.	Jen	na	morálce	založené	uvažování	nebývá                       na	Opoziční	smlouvu,	zásadně	ovlivní	logiku	   v politice	úspěšné	a při	promýšlení	polistopadového                       fungování	české	politiky	na	několik	dalších	let.  příběhu	může	zastřít	podstatné	fenomény.                                                                        Při	psaní	o stále	živé	a rozmanité	matérii,	navíc                          Závěrečné glosy: subjektivita, chyby        veskrze	politické,	vždy	riskujete	kritiku.	Je	dobré	s tím                          a neukončená perspektiva                    počítat	zvláště	u interpretačních	záležitostí.	Takřka                                                                      očekávatelná	budiž	například	(trochu	povinná)	kritika                          Syntéza	určitého	politického	období,	stejně	jako	  z pera	výkonného	ředitele	Institutu	Václava	Klause                       biografie	politika,	nikdy	nemůžou	zahrnout	všechny	  Jiřího	Weigla,	která	mi	před	časem	vyčetla	„hodnocení                       zajímavé	shromážděné	detaily,	protože	pak	by	se	  Klausova	premiérství	jako	ambivalentního,	či	dokonce                       vyprávění	stalo	přetížené	a pro	čtenáře	nepřehledné.	  záporného“.	Reagovat	se	dá	v takových	případech                       Z povahy	věci	takové	psaní	proto	vyžaduje	jistý	  poměrně	snadno	připomenutím,	jaký	byl	vládou                       eklektismus.	Příkladem	je	v předchozích	odstavcích	  určovaný	transformační	výkon	Česka	v době,	kdy	byl                       načrtnutá	skica,	která	je	vědomě	zjednodušující,	  Klaus	premiérem,	tedy	v letech	1992–1997.	Zastavení                       ovšem	má	podle	mě	základní	přednost:	umožňuje	  či	odložení	řady	transformačních	kroků,	čehož	jsem                       na	omezeném	prostoru	nastínit	pochopitelnou	   se	dotknul	i v předchozím	textu,	velmi	kontrastuje                       a podloženou	výkladovou	linku.                 s prvními	polistopadovými	lety,	kdy	byl	zmíněný                          Nikdy	jsem	neměl	ambici	směřovat	k „přísně-  politik	ministrem	financí.7                       objektivnímu“	pohledu	na	polistopadovou	politiku.	  Všichni	jsme	lidé	chybující	a někdy	je	kritika                       To, co	jsem	napsal,	je	bezesporu	určitý	subjektivní	  oprávněná.	Může	jít	o zdánlivou	drobnost	typu                       vhled	ovlivněný	mimo	jiného	mým	vlastním	      nesprávného	psaní	křestního	jména,	což	ale	není	nic                       založením.                                     příjemného	ve	chvíli,	kdy	chcete	s oním	oprávněně                          Nepovažuji	také	za	šťastné	dávat	rovnítko	mezi	  dotčeným	uskutečnit	polostrukturovaný	rozhovor                       politiku	a morálku.	Proto	například	v souvislosti	  pro	svůj	jiný	knižní	projekt.	(Využiji	příležitosti:	ještě                       se	zmíněnou krizí	v závěru	roku	1997	nepřeceňuji	  jednou	se	omlouvám	Miloslavu	Výbornému	a děkuji	za                       často	debatovaný	problém	morálního	selhání,	tj.	  jeho	velkorysost.)                       fiktivní	sponzory	ODS	a téma	„černého“	stranického	  Občas	není	špatné	podívat	se	s odstupem                       zahraničního	účtu.	Beru	je	jen	jako	důležité	  a sebekriticky	na	vlastní	produkci,	zvlášť	při	potřebě                       katalyzátory	politických	událostí,	a nikoliv	jako                       veličiny,	které	by	měly	vyplňovat jádro	celého	  7   On-line je tato debata dostupná jako „Spor o dědictví Václava                       vyprávění.	Rozvažování,	že	politik	má	primárně	  Klause“ na stránce Centra pro studium demokracie a kultury                       dostát	morální	maximě,	je	odtržené	od	reality.	Ve	své	  (dostupné z https://www.cdk.cz/spor-o-dedictvi-vaclava-klause,                                                                        ověřeno 4. 1. 2021). Původně vyšla v časopise Kontexty č. 3 a 4,                       podstatě	je	demokratická	politika	soutěží	o moc	a také	  2013.                                                                       Lubomír Kopeček: Promýšlení české polistopadové politiky  271","representation	and	promoting	specific	interests.	  self-criticism	at	your	own	publication,	especially	if	you               Purely	morally	based	thinking	is	never	successful	in	  are	reworking	a theme	for	another	purpose.	In	this               politics	and	can	obscure	essential	phenomena	when	  regard	I realize	with	hindsight	that	it	was	a mistake	in               reflecting	on	the	post-1989	story.             my	biography	of	Václav	Klaus	to	focus	almost	entirely                  There	is	always	the	risk	of	criticism	when	you	  on	the	post-1989	era	and	neglect	the	previous	period.               are	writing	about	still-current	and	diverse	political	  For	example,	it	is	embarrassing	to	have	omitted	the	fact               material.	It	is	worthwhile	taking	this	into	account,	in	  that	the	most	visible	Czech	proponent	of	monetarism               particular	for	interpretive	matters.	Therefore,	it	was	  had	an	(unacknowledged)	flirtation	with	different               almost	inevitable	to	receive	(somewhat	mandatory)	  Keynesian	beliefs	and	at	the	end	of	the	1960s	applauded               criticism	from	Jiří	Weigl,	the	executive	director	of	  “state	intervention	in	the	economy”	as	beneficial	“for	the               the	Václav	Klaus	Institute,	who	recently	accused	  positive	economic	development	of	capitalist	countries.”8               me	of	“evaluating	Klaus’s role	as	prime	minister	  I will	end	with	what	is	probably	a controversial               in	an	ambivalent	or	even	negative	way”.	In	such	  remark.	Both	myself	and	a number	of	other	people               cases	it	is	relatively	easy	to	respond	by	recalling	the	  who	have	written	about	various	aspects	of	post-1989               government-led	transformational	performance	of	the	  politics	have	realized	that	the	story	is	not	complete.               Czech	Republic	when	Klaus	was	prime	minister,	i.e.	  This	is	why	the	conclusions	are	often	provisional	in               from	1992–1997.	The	suspension	or	postponement	of	  character,	even	though	the	writing	is	understandably               a series	of	transformational	steps,	which	I mentioned	  on	much	firmer	ground	for	the	older	periods,	such	as               above,	contrasts	sharply	with	the	first	post-1989	years	  the	“era	of	innocence”	from	1989–1997	or	the	period	of               when	this	politician	was	the	minister	of	finance.7  the	Opposition	Agreement	from	1998–2002.	This	also                  We	are	all	prone	to	error	and	criticism	is	  applies	to	the	senior	political	figures	who	are	often               sometimes	justified.	It	might	be	a seemingly	trivial	  still	active	today.	Naturally,	this	has	(sometimes	great)               matter	such	as	misspelling	someone’s first	name	but	  consequences	for	their	historical	evaluation.	Personally,               which	can	be	embarrassing	when	you	want	to	arrange	  though,	I believe	it	is	better	to	risk	a preliminary               an	interview	with	that	person	for	another	book	  judgement	even	at	the	cost	of	the	overall	view	being               (I shall	use	this	opportunity	to	once	again	apologise	to	  re-evaluated	in	the	future	–	perhaps	even	by	myself.               Miloslav	Výborný	and	thank	him	for	his	generosity).  Waiting	for	old	age	(and	sometimes	even	death)	allows                  Occasionally	it	is	a good	idea	to	look	back	with	  for	an	evaluation	with	a certain	distance,	but	it	means                                                              abandoning	the	natural	desire	to	understand	how	these                                                              people	have	influenced	our	lives	today.               7   This debate is also accessible online as „Spor o dědictví                  Václava Klause“ [The conflict over the legacy of Václav Klaus]                  on the website of the Centre for the Study of Democracy and                  Culture (accessible at https://www.cdk.cz/spor-o-dedictvi-  8   Klaus, Václav: Odbory: obhájci dílčích nebo celospolečenských                  vaclava-klause). It was first published in the journal Kontexty   zájmů? [Trade Unions: Defending Sectional or Societal                  No. 3 and 4, 2013.                            Interests?]. Reportér, 29 February 1968, pp. 6–7.                272   Lubomír Kopeček: Reflections on post-1989 Czech politics","zpracovat	téma	znovu	pro	jiný	účel.	Na	mysl	mi	  předběžný	charakter,	i když	u starších	period,	jako                       v této	souvislosti	vytane	soustředění	se	u biografie	  byla	„éra	nevinnosti“	let	1989–1997	či	doba	Opoziční                       Václava	Klause	téměř	výhradně	na	polistopadovou	  smlouvy	1998–2002,	je	takové	psaní	pochopitelně                       éru	a zanedbání	předchozího	období,	což	je	zpětně	  na	mnohem	pevnější	půdě.	Platí	to	i pro	letité                       viděno	chyba.	Je	kupříkladu	trapné	opomenout,	že	  politické	postavy,	které	mnohdy	do	naší	zcela                       nejviditelnější	český	hlasatel	monetarismu	má	za	  čerstvé	současnosti	stále	aktivně	promlouvají.	Má                       sebou	(nepřiznaný)	flirt	s odlišným	keynesiánským	  to	samozřejmě	(někdy	velké)	důsledky	pro	jejich                       přesvědčením	a v závěru	šedesátých	let	oceňoval	  historické	hodnocení.	Osobně	se	mi	přitom	jeví	lepší                       „státní	zásahy	do	ekonomiky“	jako	prospěšné	„pro	  riskovat	předběžný	soud	i za	tu	cenu,	že	celkový                       příznivý	hospodářský	vývoj	kapitalistických	zemí“.8  pohled	bude	v budoucnu	přehodnocen	–	a to	třeba                          Na	konec	si	dovolím	jednu	asi	spornou	poznámku.	  i mnou	samotným.	Čekat	až	vysoký	věk	(a někdy	až                       Nejenom	já	ale	i řada	dalších	lidí,	kteří	psali	o různých	  smrt)	umožní	hodnocení	s určitým odstupem,	avšak                       aspektech	v polistopadové	politice,	narazila	na	to,	že	  znamená	rezignovat	na	přirozenou	snahu	porozumět,                       nejde	o ukončený	příběh.	Závěry	proto	často	mají	  čím	tito	lidé	naši	soudobou	skutečnost	ovlivnili.                          8   Klaus, Václav: Odbory: obhájci dílčích nebo celospolečenských                          zájmů? Reportér, 29. 2. 1968, s. 6–7.                                                                                                    Lubomír Kopeček: Promýšlení české polistopadové politiky  273","","VÍT HLOUŠEK                         Kolik historie „snese“ výzkum politiky?                           How much history can political                         research ‘withstand’?                                                  Vít Hloušek (*1977) lectures	at	Masaryk	University’s Faculty	of	  Prof. PhDr. Vít Hloušek, Ph.D. (*1977) působí	na	Fakultě	sociálních                       Social	Studies.	He	specializes	in	comparative	political	science	  studií	Masarykovy	univerzity.	Odborně	se	věnuje	především                       and	contemporary	history,	focusing	on	the	countries	of	  srovnávací	politologii	a soudobým	dějinám,	přičemž	se	zaměřuje                       western	and	eastern	Europe.	As	an	occasional	historian	he	has	  na	země	západní	a střední	Evropy.	Jako	příležitostný	historik	se                       examined	the	relationship	between	jazz	and	the	totalitarian	  věnuje	především	vztahu	jazzu	a totalitních	režimů	20.	století.                       regimes	of	the	20th	century.	He	has	written	more	than	twenty	  Je	autorem	více	než	dvou	desítek	knih	a zhruba	dvou	stovek                       books	and	approximately	200	academic	articles,	chapters	and	  odborných	článků,	kapitol	a studií.	Mezi	nejnovější	publikace                       studies.	Amongst	his	most	recent	publications	are	The European   patří	The European Parliamentary Election of 2019 in East-Central                       Parliamentary Election of 2019 in East-Central Europe: Second-  Europe: Second-Order Euroscepticism	(s P.	Kaniokem,	Palgrave                       Order Euroscepticism	(with	P.	Kaniok,	Palgrave	2020),	The Rise of   2020),	The Rise of Entrepreneurial Parties in European Politics                       Entrepreneurial Parties in European Politics (with	L.	Kopeček	and	  (s L. Kopečkem	a P.	Vodovou,	Palgrave	2020).                       P. Vodová,	Palgrave	2020).                                                                                                               275","Unlike	the	majority	of	the	authors	in	this	book,	I am	  developments.	The	awareness	of	the	chronological               only	an	occasional	historian.	After	studying	history	  dimension	of	social	phenomena	is	also	something               and	political	science	at	Masaryk	University,	my	  which	much	of	today’s political	and	sociological               interest	in	the	20th	century	and	contemporary	  research	seems	to	lack.               politics	led	me	closer	to	the	latter	discipline.	In	spite	  The	reason	why	the	vast	majority	of	texts	from	the               of	this,	since	my	student	days	I’ve	wanted	to	link	these	  social	sciences	read	so	badly	is	the	fact	that,	unlike               two	disciplines,	which	I believe	could	lead	to	a fruitful	  (surprisingly	many)	historians,	we	social	scientists               symbiosis	for	a number	of	good	reasons.	I will	attempt	  have	more	or	less	given	up	on	the	literary	quality               to	present	some	of	them	in	this	essay.	I have	much	in	  of	our	writing.	However,	this	book	is	aimed	more	at               common	with	Timothy	Garton	Ash	and	his	‘history	of	  historians,	historiographers	and	students	of	history               the	present’	approach.1	Although	this	does	not	fit	in	  and	related	disciplines.	This	is	why	I will	change	my               with	mainstream	ideas	about	the	social	sciences	today,	  perspective	and	try	to	summarize	what	historiography               I try	to	reflect	on	and	write	about	this	kind	of	history	  could	learn	from	the	social	sciences,	or	to	be	more               of	the	present	in	my	teaching	and	research.    precise,	what	writers	on	modern	and	contemporary                                                              political	history	could	learn	from	political	science.                  What history offers the political scientist                                                                Research into party systems, an issue               In	view	of	the	aims	of	this	book,	the	question	  for historical and political science               contained	in	the	title	should	in	fact	be	inverted:	how               much	social-science	theory	and	methodology	can	  Let	us	return	now	to	the	question	in	the	title.	I will               contemporary	history	research	withstand?	It	seems	  present	my	general	reflections	through	the	story               clear	to	me	what	history	and	historiography	can	  behind	my	own	book	on	the	development	of	the               offer	political	science	or	any	other	social	science:	  Austrian	party	system	from	the	end	of	the	1850s	to               a basic	respect	for	the	facts,	the	awareness	that	even	  the	middle	of	the	first	decade	of	the	21st	century.2               complicated	social	processes	are	composed	of	events,	  In	the	meantime,	this	book	has	already	become               the	acceptance	of	the	fact	that	behind	metaphors	  a historical	work	for	social	scientists	and	therefore               of	macrosocial	phenomena	are	often	hidden	very	  slightly	‘obsolete’,	but	that	is	not	what	is	important               concrete	decisions	and	actions	of	concrete	individuals	  here.	What	is	important	is	that	this	book	expressed               in	unique	historical	situations	and	constellations	  my	unshakeable	belief	that	“politics	doesn’t	operate               and	therefore	it	is	impossible	to	overlook	the	role               of	the	individual	in	political,	social	and	economic                                                              2   Hloušek, Vít: Konflikt versus konsensus: Konfliktní linie,                                                                stranické systémy a politické strany v Rakousku 1860–2006               1   Garton Ash, Timothy: History of the present: Essays, sketches   [Conflict versus Consensus: Cleavages, Party Systems and                  and dispatches from Europe. London 2000.      Political Parties in Austria 1860–2006]. Brno 2008.                276   Vít Hloušek: How much history can political research ‘withstand’?","Na	rozdíl	od	většiny	ostatních	autorek	a autorů	  na	roli	jedince	v politickém,	společenském	nebo                       této	knihy	jsem	historikem	spíše	příležitostným.	  ekonomickém	vývoji.	Také	vědomí	časové	dimenze                       Po	studiích	historie	a politologie	na	Masarykově	  sociálních	jevů	je	něco,	co,	zdá	se,	řada	dnešních                       univerzitě	mne	můj	zájem	o 20.	století	a současnou	  politologických	nebo	sociologických	výzkumů                       politiku	přivedl	blíže	k oné	druhé	disciplíně.	Přesto	  postrádá.                       v sobě	nosím	už	od	studentských	let	touhu	a ambici	  Důvodem,	proč	se	naprostá	většina	textů                       propojovat	oba	obory,	které	podle	mého	názoru	  z produkce	společenských	věd	tak	špatně	čte,	je	fakt,                       mají	k plodné	symbióze	řadu	velmi	dobrých	důvodů.	  že	na	rozdíl	od	(překvapivě	mnoha)	historiků	jsme	my,                       Některé	se	pokusím	naznačit	v předkládané	eseji.	  sociální	vědci,	ve	své	většině	v podstatě	rezignovali                       Dosti	blízký	je	mi	přístup	Timothy	Gartona	Ashe,	  na	literární	kvality	našich	výtvorů.	Nicméně	adresáty                       který	hovoří	o „dějinách	přítomnosti“.1	Přestože	  této	publikace	jsou	spíše	historici,	historiografové                       to	nesouzní	s mainstreamovým	pojetím	dnešních	  a také	studenti	historie	a příbuzných	oborů.	Proto                       společenských	věd,	snažím	se	takové	dějiny	    obrátím	úhel	pohledu	a pokusím	se	sumarizovat,                       přítomnosti	ve	své	výuce	i výzkumu	reflektovat	  co	by	se	mohla	historiografie	naučit	od	sociálních                       a psát	o nich.                                 věd,	respektive	přesněji,	co	by	se	psaní	o moderních                                                                      a soudobých	politických	dějinách	mohlo	naučit	od                          Co nabízí historie politologovi             politologie.                        Otázka	obsažená	v názvu	by	měla	být	vzhledem	    Výzkum stranických systémů,                       k zaměření	knihy	vlastně	položena	opačně:	       problém historický i politologický                       kolik	sociálně-vědních	teorií,	přístupů	a metod                       snese	výzkum	soudobých	dějin?	To,	co	může	     Vraťme	se	nyní	k otázce	uvedené	v nadpisu.	Obecné                       historie	a historiografie	nabídnout	politologovi	  úvahy	uvedu	totiž	příběhem	vlastní	knihy	o vývoji                       či	jinému	sociálnímu	vědci,	zdá	se	mi	totiž	   rakouského	stranického	systému	od	konce	padesátých                       zřejmé:	základní	úcta	k faktům,	vědomí,	že	    let	19.	století	do	poloviny	prvního	desetiletí	21.	století.2                       i složité	sociální	procesy	jsou	složeny	z elementů	  Kniha	se	už	stala	v mezičase	pro	společenské	vědce                       událostní	povahy,	akceptování	skutečnosti,	že	za	  dílem	historickým	a tedy	nutně	trochu	„zastaralým“,                       metaforami	makrosociálních	jevů	se	dost	často	  ale	o to	tady	nejde.	Jde	o to,	že	tato	kniha	asi                       skrývají	dosti	konkrétní	rozhodnutí	a jednání	  nejsilněji	vyjádřila	můj	neodbytný	pocit,	že	„politika                       zcela	konkrétních	osob	v jedinečných	historických	  nefunguje	ani	ve	společenském	vzduchoprázdnu,	ani                       situacích	a konstelacích,	a že	tedy	nejde	rezignovat                                                                       2   Hloušek, Vít: Konflikt versus konsensus: Konfliktní linie,                       1   Garton Ash, Timothy: Dějiny přítomnosti: Eseje, črty a zprávy   stranické systémy a politické strany v Rakousku 1860–2006.                          z Evropy devadesátých let. Praha 2003.        Brno 2008.                                                                            Vít Hloušek: Kolik historie „snese“ výzkum politiky?  277","in	a vacuum	or	in	some	kind	of	strange	abstract	  predominated	between	them.	At	some	points,	this               timelessness.”3	In	other	words,	although	the	current	  periodization	overlapped	with	periodization	in	the               situation	which	political	scientists	are	interested	in	is	  history	of	the	Austrian	political	system	or	even               not	the	mechanical	product	of	historical	development,	  Austrian	statehood,	at	other	points	it	did	not.	However,               it	is	still	strongly	influenced	by	historical	development.	  within	the	framework	of	the	individual	periods	the               For	this	aspect	of	the	present,	social	scientists	have	  chronological	method	of	description	had	to	partially               the	term	path dependency,	a dependency	on	past	  give	way	to	an	issue-based	explanation.	Instead	of               developments.4	Naturally,	this	is	not	at	all	primitive	or	  a positivist	description	of	details	(which	has	the               linear,	but	if	we	want	to	penetrate	through	the	‘froth	  unfortunate	tendency	to	haphazardly	arrange	events               of	the	day’	of	current	party	politics	to	a more	general	  of	an	anecdotal	nature),	when	analysing	both	the               framework	explaining	how	they	operate,	then	the	  party	system	as	a whole	and	the	individual	parties               issue	of	the	connection	to	historical	development	and	  I prioritized	the	use	of	political	theories	and	concepts               continuity	and	discontinuity	is	very	important.	This	  in	order	to	interpret	the	individual	stages	and               is	even	more	the	case	for	Austria	where	the	parties	  subsequently	compare	them.               have	acted	as	institutions	that	have	survived	quite	  From	my	perspective	as	a writer	it	was	necessary               momentous	transformations	in	political	regimes	in	  to	consider	two	matters:	the	level	of	contextualization               the	second	half	of	the	19th	century	and	the	middle	of	  required	for	writing	about	the	party	system	and               the	last	century.                              the	necessary	degree	of	theoretical-methodological                  Naturally,	the	combination	of	historical	material	  groundwork	in	order	to	explain	what	I was	writing               and	a political-science	approach	placed	demands	on	  about.	The	answer	to	the	first	question	was	more               my	approach	and	the	structure	of	the	text.	In	terms	  difficult	than	it	appeared.	It	was	clear	I would	have	to               of	the	text’s structure,	it	was	clear	that	to	cover	the	  describe	the	evolution	of	the	political	system	and	main               150-year	development	of	party	politics	in	a Central	  political	institutions	in	which	the	Austrian	political               Europe	punctuated	by	crucial	historical	turning	  parties	operated.	Less	obvious	was	the	level	to	which               points	would	require	a chronological	periodization	of	  I would	have	to	reflect	on	the	changing	geographical               the	Austrian	party	system’s development.	I therefore	  and	geopolitical	conditions	in	which	Austrian	politics               divided	the	Austrian	party	system	into	four	different	  functioned.	Despite	the	clear	statement	that	the               periods	characterized	by	the	specific	behaviour	of	  book	was	about	the	political	parties	of	the	majority               parties	and	by	a certain	type	of	relationship	which	  German-speaking	populations	in	the	hereditary                                                             Austrian	lands	and	in	Austria	after	1918,	I still	felt	the                                                              need	to	explain	the	ambiguity	of	Austrian	identity	and               3   Ibid, p. 15.                                                              the	complicated	geopolitical	position	of	the	Austrian               4   Pierson, Paul: Increasing returns, path dependence and the   lands	within	the	currents	of	Central	European	history.                  study of politics. American Political Science Review 94, 2000,                  no. 2, pp. 251–267.                         In	addition,	the	conflict	over	the	cultural	and	political                278   Vít Hloušek: How much history can political research ‘withstand’?","v jakémsi	podivném	abstraktním	bezčasí“.3	Jinými	  státnosti,	někdy	nikoliv.	V rámci	jednotlivých	period                       slovy	řečeno,	současná	situace,	která	politology	  už	ale	chronologický	způsob	líčení	částečně	ustoupil                       zajímá	především,	sice	není	nějakým	mechanickým	  problémově	pojatému	výkladu.	Před	pozitivistickým                       produktem	historického	vývoje,	ale	je	historickým	  vylíčením	jednotlivostí,	které	má	nepříjemnou                       vývojem	velmi	silně	ovlivněna.	Sociální	vědci	mají	  tendenci	sklouznout	do	řazení	událostí	mnohdy                       pro	tento	rys	současnosti	pojem	path dependency,	  spíše	anekdotické	povahy	bez	většího	ladu	a skladu,                       závislosti	na	minulém	vývoji.4	Ta	samozřejmě	  jsem	dal	při	analýze	stranického	systému	jako	celku                       není	nijak	primitivní	a lineární,	ale	pokud	chceme	  i jednotlivých	stran	přednost	vysvětlování	a aplikaci                       proniknout	„pěnou	dní“	aktuální	stranické	politiky	  politologických	teorií	a konceptů	tak,	aby	bylo	možno                       k obecnějšímu	rámci	vysvětlujícímu	její	fungování,	  jednotlivé	etapy	vyložit	a následně	srovnat.                       je	otázka	návaznosti	na	historický	vývoj,	kontinuity	  Z hlediska	autorského	přístupu	bylo	potřeba                       a diskontinuity	velmi	důležitá.	O to	více	v případech,	  zvážit	dvě	věci:	jaká	je	nezbytná	míra	kontextualizace                       jakým	je	Rakousko,	kde	strany	působily	jako	instituce,	  psaní	o samotném	stranickém	systému	a jaké	je                       které	přežívaly	poměrně	krkolomné	transformace	  nezbytné	teoreticko-metodologické	vybavení,	které                       politických	režimů	druhé	poloviny	předminulého	  potřebuji	k vysvětlení	toho,	o čem	píšu.	Odpověď                       a poloviny	minulého	století.                   na	první	otázku	byla	jednoduchá	jen	zdánlivě.	Bylo                          Kombinace	historické	látky	a politologického	  jasné,	že	musím	popsat	vývoj	politického	systému                       přístupu	samozřejmě	kladla	nároky	na	autorský	  a základních	politických	institucí,	v jejichž	rámci	se                       přístup	i na	strukturu	textu.	Z hlediska	struktury	textu	  rakouské	politické	strany	pohybovaly.	Méně	jasné                       bylo	jasné,	že	pokrýt	takřka	sto	padesát	let	vývoje	  bylo,	do	jaké	míry	musím	reflektovat	měnící	se                       stranické	politiky	ve	středoevropském	kontextu	  geografické	a geopolitické	podmínky,	v nichž	rakouská                       plném	řady	významných	historických	zvratů	nebude	  politika	fungovala.	Navzdory	jasnému	konstatování,                       možné	jinak,	než	na	základě	chronologické	periodizace	  že	se	kniha	zabývá	politickým	stranictvím	majoritní                       vývoje	rakouského	stranického	systému.	Rozdělil	  německy	hovořící	populace	v dědičných	rakouských                       jsem	proto	rakouský	stranický	systém	na	různá	  zemích	a od	roku	1918	v Rakousku,	jsem	cítil	potřebu                       období	charakteristická	určitými	působícími	stranami	  přece	jen	vysvětlit	nesamozřejmost	rakouské	identity                       a určitým	převažujícím	typem	vztahů	mezi	nimi.	  a komplikované	geopolitické	ukotvení	rakouských                       Někdy	se	tato	periodizace	kryla	s periodizací	dějin	  zemí	v proudu	středoevropských	dějin.	Ostatně,	spor                       rakouského	politického	systému	či	dokonce	rakouské	  o kulturní	a politickou	přináležitost	k Německu                                                                      a německému	národu	byla	jednou	z konstantních                                                                      sporných	otázek	rakouské	politiky	až	do	devadesátých                       3   Tamtéž, s. 15.                                                                      let	minulého	století.                       4   Pierson, Paul: Increasing returns, path dependence and the   Nepokoušel	jsem	se	všechny	tři	roviny	–	stranický                          study of politics. American Political Science Review 94, 2000,                          č. 2, s. 251–267.                           systém	/	politický	systém	/	proměny	rakouské                                                                            Vít Hloušek: Kolik historie „snese“ výzkum politiky?  279","affiliation	with	Germany	and	the	German	nation	was	  their	solid	operationalization,	i.e.	transforming	them               a constant,	contentious	issue	in	Austrian	politics	until	  into	a form	in	which	they	can	be	applied	to	a specific               the	1990s.                                     scholarly	issue	and	empirical	material,	is	simply	vital                  I did	not	attempt	to	link	all	three	levels	–	party	  when	writing	texts	on	the	intersection	between	the               system	/	political	system	/	transformations	to	Austrian	  humanities	and	social	sciences,	in	my	case	political               statehood	in	a European	context	–	across	all	of	the	  science	and	historiography.	Here,	even	more	so	than               chapters.	I divided	them	into	three	layers.	After	  for	the	history	of	older	periods,	it	is	the	case	that               a very	brief	chapter	describing	the	development	  primary	and	secondary	sources	rarely	speak	solely	‘for               and	specific	features	of	the	Austrian	state	and	the	  themselves’	and	their	classification	and	interpretation               process	of	creating	an	Austrian	nation	came	a longer	  have	to	be	subject	to	a definite	system	and	order	which               chapter	which	examined	the	institutional	framework	  allow	for	a verifiable	interpretation.	Texts	on	the               and	the	changes	to	the	political	system.	The	reader	  intersection	between	history	and	political	science	often               was	thus	made	aware	of	the	‘playing	field’	Austrian	  lack	a ‘story’	and	‘characters’	–	the	very	concepts	which               political	parties	were	on	during	different	periods	  provide	the	basis	for	dividing	material	and	producing               of	their	evolution	and	how	the	rules	of	the	game	  comprehensible	texts.	When	I leaf	through	my	book               changed.	Afterwards	it	was	possible	to	focus	‘merely’	  I am	aware	that	the	texts	without	a story	or	characters               on	the	development	of	the	Austrian	party	system	  are	lacking	in	stylistic	terms	compared	with	history               and	parties	during	this	period.	However,	it	was	even	  writings	which	have	these	attributes.5	However,	this               more	important	to	give	a detailed	explanation	and	  is	probably	more	down	to	the	limited	abilities	of	the               thorough	application	of	political-science	concepts	  writer	rather	than	the	idea	that	the	stylistic	quality               which	were	to	be	used	in	the	book.	Political-science	  of	academic	writing	which	works	with	theories	and               debates	concerning	the	typology	of	party	systems,	  concepts	is	essentially	worse.	Both	paths,	if	they	are	to               democratization	and	their	conditions	and	cleavages,	  keep	the	reader’s attention,	must	build	a coherent	and               together	with	the	development	of	political	parties	  comprehensible	narrative.	In	the	case	of	my	book,	this               in	mutual	competition,	determined	the	overall	  was	the	narrative	of	change	and	continuity	in	Austrian               framework.	As	the	vast	majority	of	the	concepts	  party	politics,	which	became	an	increasingly	dominant               of	comparative	politics	I used	in	my	research	were	  feature	from	about	midway	into	the	book.               mainly	developed	in	a West	European	context,	it	was	  I do	not	share	the	belief	of	some	social	scientists               not	easy	to	apply	them	to	developments	in	Austria,	  that	the	creation	of	a narrative	goes	against	scientific               especially	prior	to	1945.	I had	to	adapt	what	my	more               renowned	colleagues	had	written	for	the	conditions	  5   An example of a book at the intersection of history and political               in	Central	Europe	and	establish	an	original	frame	  science is Kopeček, Lubomír: Deformace demokracie?               which	would	be	consistent	with	the	operationalization	  Opoziční smlouva a česká politika 1998–2002 [Deformation of                                                                Democracy? The Opposition Agreement and Czech Politics               of	these	concepts.	A sensible	choice	of	concepts	and	  1998–2002]. Brno 2015.                280   Vít Hloušek: How much history can political research ‘withstand’?","státnosti	v evropských	souvislostech	–	propojovat	  za	sebe“	a jejich	členění	a interpretace	musí	být                       napříč	všemi	kapitolami	textu.	Ten	jsem	rozdělil	  podřízena	určitému	systému	a řádu,	který	umožňuje                       do	jakýchsi	tří	vrstev.	Po	velmi	stručné	kapitole	  přezkoumatelnou	interpretaci.                       vysvětlující	vývoj	a specifika	rakouské	státnosti	  Vzhledem	k tomu,	že	textům	na	pomezí	historie                       a procesu	tvorby	rakouského	národa	následovala	  a politologie	dosti	často	chybí	„příběh“	a „hrdinové“,                       obsáhlejší	kapitola	věnovaná	institucionálnímu	rámci,	  jsou	to	právě	koncepty,	které	nabízejí	východisko                       tedy	proměnám	politického	systému.	Čtenář	tak	  ke	členění	látky	a k autorsky	srozumitelnému	psaní.                       rozuměl,	na	jakém	„hřišti“	rakouské	politické	strany	  Když	listuji	stránkami	své	knihy,	uvědomuji	si,	že                       v různých	fázích	svého	vývoje	hrály	a jak	se	měnila	  texty	bez	příběhu	a bez	hrdinů	rétoricky	ztrácejí                       pravidla	jejich	zápasu.	Pak	bylo	možné	soustředit	se	již	  oproti	produktům	historiografického	psaní,	které	tyto                       „jen“	na	vývoj	rakouského	stranického	systému	a stran	  atributy	mají.5	To	je	však	dáno	spíše	limitovanými                       v již	zmíněné	chronologicko-problémové	optice.  schopnostmi	autora,	nikoliv	nutně	„horší“                          Ještě	důležitější	však	bylo	podrobné	vysvětlení	  rétorickou	kvalitou	odborného	psaní	pracujícího                       a důsledná	aplikace	politologických	konceptů,	s nimiž	  s teoriemi	a koncepty.	Obě	cesty,	mají-li	zaujmout                       jsem	v textu	pracoval.	Politologické	debaty	o typologii	  čtenáře,	nesmějí	rezignovat	na	budování	určitého                       stranických	systémů,	demokratizaci	a jejích	   koherentního	a srozumitelného	narativu.	V případě                       podmínkách	a konfliktních	liniích	a vývoji	politických	  mé	knihy	to	byl	narativ	kontinuit	a změn	rakouské                       stran	ve	vzájemném	soupeření	určily	celkový	rámec.	  stranické	politiky,	které	se	od	druhé	pětiny	vinul	stále                       Vzhledem	k faktu,	že	naprostá	většina	politologických	  otevřeněji	celým	textem.                       konceptů,	jež	jsem	při	svém	výzkumu	používal,	byla	  Přesvědčení	některých	sociálních	vědců,	že                       primárně	vyvinuta	v západoevropském	kontextu,	  vytváření	narativu	je	v protikladu	k vědeckým                       nebylo	jejich	použití	pro	rakouský	vývoj	zejména	před	  metodám	práce,	nesdílím.	Už	proto,	že	si	myslím,	že                       rokem	1945	jednoduché.	Musel	jsem	mnohé	z toho,	  míchají	jablka	s hruškami.	Vědecká	práce	má	své                       co	napsali	moji	slavnější	a významnější	kolegové,	  rigorózní	kvalitativní	a kvantitativní	metody.	Jenže                       modifikovat	pro	středoevropskou	realitu	a stanovit	  i prezentace	výsledků	výzkumu	by	měla	mít	svá                       originální,	empirii	odpovídající	operacionalizaci	  pravidla,	nejen	respektující	odborné	požadavky	té                       těchto	pojmů.	Rozumná	volba	konceptů	a jejich	solidní	  či	oné	disciplíny,	ale	také	respektující	dramatické,                       operacionalizace,	tedy	převedení	do	podoby,	v jaké	je	  rétorické	a poetické	aspekty	psaní.	Cílem	psaní	přece                       můžete	aplikovat	na	konkrétní	badatelský	problém	  není	jen	shrnout	poznání,	ale	také	jej	předat	dále,                       a empirický	materiál,	je	naprosto	klíčová	pro	psaní	  nejlépe	s určitou	empatií	vůči	potenciálním	čtenářům.                       textů	na	pomezí	humanitních	a společenských	věd,                       v mém	případě	politologie	a historiografie.	Ještě	více                       než	v dějinách	starších	období	tady	platí,	že	prameny	  5    Pro příklad z titulů na pomezí historie a politologie viz třeba                                                                        Kopeček, Lubomír: Deformace demokracie? Opoziční smlouva                       i sekundární	zdroje	zřídka	mluví	beze	všeho	„samy	  a česká politika 1998–2002. Brno 2015.                                                                            Vít Hloušek: Kolik historie „snese“ výzkum politiky?  281","work	methods	and	I think	that	they	are	mixing	  to	an	effective	defence	against	the	soul-destroying               apples	and	oranges.	Scientific	work	has	its	rigorous	  chronicling	by	some	positivist	historians.	But	you               qualitative	and	quantitative	methods.	However,	even	  also	have	to	ensure	that	you	work	as	rigorously	with               the	presentation	of	research	results	should	have	  concepts	as	you	would	with	sources,	otherwise	you               its	own	rules	which	not	only	respect	the	academic	  might	end	up	like	the	Czech	revisionist	historians	who               requirements	of	that	particular	discipline,	but	which	  paint	a rosy	picture	of	Normalization	and	the	period               also	respect	those	dramatic,	stylistic	and	poetic	  before.	In	addition	to	the	fact	that	in	their	research               aspects	of	writing.	The	objective	of	writing	is	not	  they,	euphemistically	speaking,	underestimate	certain               just	to	summarize	findings,	but	also	to	pass	them	  types	of	contemporary	primary	sources,	they	do               on,	preferably	with	a certain	empathy	for	potential	  not	know	or	deliberately	ignore	some	social-science               readers.                                       concepts	which	emerged	as	an	attempt	to	cover	the                                                              period	1948–1989.	For	example,	they	have	a very	loose                  A vade mecum for the social sciences        approach	towards	the	concept	of	totalitarianism 8	and                                                              ignore	Juan	José	Linz	and	Alfred	Stepan’s heuristically               Naturally,	the	situation	in	Czech	historiography	is	  stimulating	concepts	of	post-totalitarian	regimes.9               by	no	means	catastrophic	and	Czech	historians	have	  Neither	can	we	conceal	the	fact	that	our               often	drawn	inspiration	from	the	social	sciences	in	  knowledge	is	influenced	by	current	social	and               recent	years,	and	they	are	not	afraid	to	use	or	create	  political	conditions	and	that	these	conditions	are	also               various	original	concepts	and	theories.6	However,	  determined	by	(and	therefore	historically	conditioned               I still	encounter	a number	of	people	who	believe	  by)	our	interpretation	of	the	past.	As	a result	we               too	literally	that	the	sole	task	of	the	historian	is	to	  are	forced	to	return	to	a past	which	only	appears               discover	that	Rankeian	“wie es eigentlich gewesen ist”	  to	have	a definitive	narrative.	We	also	know	that               and	that	this	is	only	possible	through	a basic	study	of	  historical	material	is	a narrative,	a literary	genre,               the	sources.	They	are,	however,	deceiving	themselves.  which	in	addition	to	scientific	logic	also	follows                  History	is	certainly	not	free	of	concepts	and	  discursive	strategies	and	rhetorical	rules. 	And	we                                                                                              10               theories 7	–	theory	and	concept	are	not	derogatory	  also	know	that	science	as	a whole	takes	place	within               terms.	Where	concepts	are	used	well	they	can	serve               as	guides	in	historiographical	texts	which	can	lead                                                              8   Friedrich, Carl J. – Brzezinski, Zbigniew K.: Totalitarian                                                                Dictatorship and Autocracy. New York 1965.                                                              9   Linz, Juan J. – Stepan, Alfred C.: Problems of Democratic               6   As a pars pro toto see Čechurová, Jana et al.: Základní problémy   Transition and Consolidation: Southern Europe, South America,                  studia moderních a soudobých dějin [Basic Issues in the Study   and Post-communist Europe. Baltimore 1996.                  of Modern and Contemporary History]. Praha 2014.                                                              10  White, Hayden: Metahistory: The historical imagination               7   Berger, Stefan – Feldner, Heiko – Passmore, Kevin (eds.): Writing   in nineteenth-century Europe. Baltimore 1975; also: Tropics                  history: Theory and practice. London 2010.    of discourse: Essays in cultural criticism. Baltimore 1978.                282   Vít Hloušek: How much history can political research ‘withstand’?","Vademecum sociálních věd                    totalitarismu,8	ignorují	heuristicky	velmi	podnětný                                                                      koncept	post-totalitních	režimů	Juana	J.	Linze                       Situace	v české	historiografii	samozřejmě	není	  a Alfreda	Stepana.9                       nijak	katastrofální	a současní	i nedávno	minulí	  Nemůžeme	také	zastřít,	že	naše	poznání	je                       čeští	historikové	a historičky	velmi	často	inspiraci	  podmíněné	aktuálními	společenskými	a politickými                       sociálními	vědami	používají	a používali,	nebrání	  podmínkami	a že	těmito	podmínkami	jsou	také                       se	využití	i tvorbě	různých	originálních	konceptů	  ovlivněné	(a proto	dobově	podmíněné)	naše                       a teorií.6	Stále	však	ve	svém	okolí	narážím	na	řadu	lidí,	  interpretace	minulosti.	Proto	se	také	nejen	můžeme,                       kteří	až	příliš	doslova	věří	tomu,	že	jediným	úkolem	  ale	přímo	musíme	vracet	k minulosti,	která	už                       historika	je	najít	ono	rankeovské	„wie es eigentlich   zdánlivě	byla	jednou	provždy	vyprávěna.	Víme	již                       gewesen ist“	a že	je	to	možné	jen	na	základě	studia	  také,	že	dějepisná	látka	je,	mimo	jiné,	samozřejmě                       pramenů.	Lžou	si	chtě	nechtě	do	kapsy.         také	narací,	literárním	žánrem,	který	kromě	vědecké                          Dějepis	není	zdaleka	prost	konceptů	        logiky	sleduje	i diskursivní	strategie	a rétorická                       a teorií,7	teorie	ani	koncept	nejsou	sprostá	  pravidla. 	A víme	také,	že	i věda	jako	celek	se                                                                             10                       slova.	Dobře	používané	koncepty	mohou	sloužit	  odehrává	v proměně	různých	paradigmat. 	Pochopit                                                                                                      11                       jako	vodítka,	přemosťující	v historiografických	  lépe	tento	kontext,	zorientovat	se	ve	světě	aktuálního                       textech	popis	směrem	k vysvětlení	a efektivně	  vědeckého	diskursu	a pokusit	se	jej	třeba	překonat	či                       bránící	duchamornému	kronikářství	některých	   doplnit	na	základě	empirického	výzkumu,	to	znamená                       pozitivistických	historiků.	Ale	pozor,	s koncepty	je	  mu	nejprve	rozumět.	Aktuální	paradigmata,	koncepty                       potřeba	pracovat	neméně	rigorózně	než	s prameny,	  a teorie	jsou	pro	takové	porozumění	klíčovými	vodítky.                       jinak	se	vám	stane	to,	co	se	děje	tzv.	českým	  Proto	je	užitečné	i pro	zarytě	empirického	historika	se                       revizionistickým	historikům	lakujícím	normalizaci	  s nimi	seznámit,	pomohou	v sebereflexi	a interpretaci                       i předchozí	vývoj	na	růžovo.	Kromě	toho,	že	ve	  pramenů.                       svém	výzkumu,	eufemisticky	řečeno,	podceňují	    Epistemologická	a filozofická	sebereflexe	je	další                       některé	typy	dobových	pramenů,	neznají	nebo	   problematikou,	v níž	se	může	historiografie	inspirovat                       záměrně	ignorují	některé	koncepty	sociálních                       věd,	které	vznikly	jako	snaha	pokrýt	období	let                       1948–1989.	Velmi svévolně	pracují	třeba	s konceptem	  8   Friedrich, Carl J. – Brzezinski, Zbigniew K.: Totalitarian                                                                        Dictatorship and Autocracy. New York 1965.                                                                      9   Linz, Juan J. – Stepan, Alfred C.: Problems of Democratic                                                                        Transition and Consolidation: Southern Europe, South America,                                                                        and Post-communist Europe. Baltimore 1996.                       6  Jako pars pro toto vizte Čechurová, Jana a kol.: Základní                          problémy studia moderních a soudobých dějin. Praha 2014.  10   White, Hayden: Metahistorie. Brno 2011; týž: Tropika                                                                        diskursu: Kulturně-kritické eseje. Praha 2010.                       7   Berger, Stefan – Feldner, Heiko – Passmore, Kevin (eds.): Jak se                          píšou dějiny: Teorie a praxe. Brno 2016.    11  Kuhn, Thomas Samuel: Struktura vědeckých revolucí. Praha 1997.                                                                            Vít Hloušek: Kolik historie „snese“ výzkum politiky?  283","the	transformation	of	various	paradigms. 	In	order	  social	and	economic	history,	these	methodologies                                                11               to	grasp	this	context	better,	orientate	yourself	in	  are	essential.	Even	when	working	with	‘traditional’               the	world	of	contemporary	scientific	discourse	and	  narrative-style	sources	it	is	useful	to	understand	and               attempt	to	replace	something	or	add	something	on	  apply	methods	of	content	analysis, 	especially	when                                                                                         12               the	basis	of	empirical	research,	means	first	of	all	  dealing	with	a large	number	of	sources	which	have               understanding	this	context.	Contemporary	paradigms,	  to	be	‘sorted’	before	being	examined	in	detail;	or	the               concepts	and	theories	are	key	guides	for	such	an	  use	of	discursive	analyses  	when	we	need	to	examine                                                                                  13               understanding.	This	is	why	it	is	useful	for	even	the	  not	only	what	is	being	said,	but	how	and	why.	When               committed	empirical	historian	to	become	familiar	  working	with	a source	base	for	a contemporary-               with	them	as	they	help	in	self-reflection	and	the	  history	subject,	which	is	usually	extensive	and	not               interpretation	of	sources.                     restricted	to	the	traditional	archive	material,	this                  Epistemological	and	philosophical	self-reflection	  work	can	be	systematized	and	made	simpler	by	social-               is	another	issue	where	historiography	can	draw	  science	research	methods.               inspiration	from	the	social	sciences.	No	scientist,               not	even	from	the	exact	or	technical	sciences,	is	  The joys and sorrows of interdisciplinary               a neutral	expert	without	roots,	values,	preferences	  approaches               and	prejudices.	In	the	humanities	and	the	social               sciences	(although	also	in	life	in	general)	this	is	all	  Interdisciplinary	syntheses	and	cooperation               for	the	good	as	it	enhances	perspectives	and	the	  can	sometimes	be	methodologically	and	even               scientific	discussion.	These	are	not	only	attitudes	  psychologically	very	demanding,	where	the               about	life	or	politics	in	general,	but	about	what	  writer	sometimes	feel	like	an	‘exile’	in	the	second               science	actually	is,	what	is	the	object	and	objective	of	  discipline	or	even	in	both	disciplines.	Nevertheless,               our	endeavours	as	scientists	and	what	are	the	limits.	  the	advantages	of	such	cooperation	undoubtedly               To	be	equipped	with	at	least	a general	overview	of	the	  outweigh	this.	In	fact,	it	could	be	said	that	social-               relevant	philosophical	debates	that	have	been	around	  science	concepts,	theories	and	methodologies	can               for	millennia	can	not	only	help	us	to	formulate	our	  help	contemporary	historians	overcome	a number	of               own	ideas,	but	also	to	be	aware	of	how	these	ideas	  obstacles	linked	to	the	specific	nature	of	their	subject               influence	and	restrict	us.                  Nor	can	we	forget	the	practical	benefits	of	using               social-science	methodologies	when	working	with	  12  Krippendorff, Klaus: Content Analysis: An Introduction to Its               historical	sources.	Sometimes,	as	in	the	case	of	  Methodology. Fourth edition. Los Angeles 2019.                                                              13  Reisigl, Martin – Wodak, Ruth: The discourse-historical                                                                approach. In: Wodak, Ruth – Meyer, Michael (eds.): Methods of               11   Kuhn, Thomas S.: The structure of scientific revolutions.   Critical Discourse Analysis. Second Edition. London – Thousand                  Chicago 1970.                                 Oaks 2009, pp. 87–121.                284   Vít Hloušek: How much history can political research ‘withstand’?","společenskými	vědami.	Žádný	vědec,	dokonce	ani	  tam,	kde	se	potřebujeme	podívat	nejen	na	to,	co	se                       ten	přírodně	či	technicky	orientovaný,	není	neutrální	  říká,	ale	také	jak	a proč.	Práci	s pramennou	základnou,                       odborník	zbavený	svých	kořenů,	hodnot,	preferencí	  která	je	zejména	pro	předmět	soudobých	dějin                       a předsudků.	V humanitních	a společenských	    obvykle	značně	rozsáhlá	a zřídka	omezená	na	klasické                       vědách	(ale	vlastně	i v životě	jako	celku)	je	to	jen	  archiválie,	metody	výzkumu	ve	společenských	vědách                       dobře,	protože	to	obohacuje	úhly	pohledu	a vědeckou	  systematizují	a usnadní.                       diskusi.	Nejde	přitom	jen	o postoje	obecně	životní                       nebo	politické,	ale	také	o postoje	k tomu,	co	je	to	  Slasti a strasti mezioborových přístupů                       vlastně	věda,	co	je	předmětem	a cílem	našeho	snažení                       jako	vědců	a jaké	to	má	limity.	Alespoň	povšechná	  Mezioborová	syntéza	a spolupráce	je	někdy                       znalost	příslušných	filozofických	debat,	jež	se	vedou	  metodologicky	i psychicky	náročnější,	člověk	se                       již	celá	tisíciletí,	nám	přitom	může	napomoci	nejen	  občas	může	cítit	„exulantem“	v jednom,	druhém,	či                       zformulovat	své	vlastní	pojetí,	ale	také	uvědomit	si,	  dokonce	obou	oborech.	Přesto	však	jednoznačně                       jak	nás	toto	pojetí	ovlivňuje	a limituje.      převažují	přínosy	takové	spolupráce.	Dokonce	lze                          Pominout	nelze	ani	praktické	přínosy	používání	  říci,	že	společensko-vědní	koncepty,	teorie	a dokonce                       sociálně	vědních	metod	při	zpracování	historických	  i metody	mohou	historikovi	soudobých	dějin	pomoci                       pramenů.	Někde	je	to,	jako	v případě	ekonomických	či	  překonat	řadu	překážek	souvisejících	se	specifickou                       sociálních	dějin,	v podstatě	nezbytné.	I pro	zpracování	  povahou	jejich	předmětu	i pramenné	základny.	To,                       „klasických“	pramenů	narativní	povahy	se	však	hodí	  že	jsem	se	kdysi	knihou,	o které	jsem	psal	v této                       znát	a používat	metody	obsahové	analýzy  	tam,	  eseji,	habilitoval	v oboru	politologie,	považuji	za	onu                                                        12                       kde	je	pramenů	mnoho	a je	třeba	je	před	detailnější	  pověstnou	třešničku	na	lákavém	dortu	mezioborové                       interpretací	trochu	„vytřídit“,	či	diskursivní	analýzy  	  spolupráce	na	pomezí	soudobých	dějin	a srovnávací                                                                13                                                                      politologie.                       12   Krippendorff, Klaus: Content Analysis: An Introduction to Its                          Methodology. Fourth edition. Los Angeles 2019.                       13  Reisigl, Martin – Wodak, Ruth: The discourse-historical                          approach. In: Wodak, Ruth – Meyer, Michael (eds.): Methods                          of Critical Discourse Analysis. Second Edition. London –                          Thousand Oaks 2009, s. 87–121.                                                                                      Vít Hloušek: Kolik historie „snese“ výzkum politiky?  285","and	source	base.	The	fact	that	I completed	my	higher	  of	interdisciplinary	cooperation	at	the	intersection               doctorate	in	political	science	with	the	book	I have	  of	contemporary	history	and	comparative	political               written	about	here	can	be	seen	as	the	icing	on	the	cake	  science.                                                                     286   Vít Hloušek: How much history can political research ‘withstand’?","Jmenný rejstřík                           Index of names                                                                                                                                                                   287","Ash,	Timothy	Garton 276–277                    Dubček,	Alexander 222–223               Alexandr,	Makedonský	/	Alexander,	Macedonia	of	  Dubovský,	Peter 248–249                  viz Makedonský, Alexandr / Macedonia,Alexander of  Duby,	Georges 74–75               Anna,	Jagellonská	/	Anna,	Jagiellon            Dudek,	Antoni 264–265                  viz Jagellonská, Anna / Jagiellon, Anna     Duka,	Dominik 124–127                                                              Durdík,	Tomáš 20–21               Bachtin,	Michail	Michajlovič 68–69               Bakala,	Jaroslav 20–21                         Eforos	/	Ephoros 257–258               Balík,	Stanislav 212–213                       Ellinger,	Jiří 191–192               Bedouelle,	Guy 124–127                         Erenburg,	Ilja	/	Ehrenburg,	Ilya 166–167               Beneš,	Edvard 178–179,	192–193                 Evans,	Richard	John 10–13,	44–47,	54–55,	114–115,	141–142,               Berďajev,	Nikolaj	/	Berdyaev,	Nikolai 170–171    145–146,	186–187,	216–217,	246–247,	262–263               Bidlo,	Jaroslav 141–143               Bílek,	Karol 138–139                           Febvre,	Lucien 68–69               Bílková,	Eva 138–139                           Ferdinand	I.,	Habsburský	/	Ferdinand	I.,	Habsburg	of               Blaha,	Jan 248–249,	252–253                      viz Habsburský, Ferdinand I. / Habsburg, Ferdinand I. of               Bloch,	Marc 74–75                              Ferdinand	II.,	Tyrolský	/	Ferdinand	II.,	Tyrol	of               Bloy,	Léon 158–159                               viz Tyrolský, Ferdinand II. / Tyrol, Ferdinand II. of               Böhm,	Jakob 60–63                              Fierlinger,	Zdeněk 182–183               Borovička,	Josef 136–137,	140–146              Florian,	Josef 156–157               Bouše,	Bonaventura	Zdeněk 210–211              Forstner,	Thomas 150–151               Bryant,	Chad 192–193                           Frommer,	Benjamin 192–193                                                              Fučík,	Bedřich 138–139               Carr,	Edward	Hallett 186–187                   Furet,	François 230–231               Carson,	Rachel 202–203               Certeau,	Michel	de 55–57,	76–77                Gaddis,	John	Lewis 186–187               Cohen,	Sande 12–13                             Gide,	André 164–166               Cormier,	Hyacinthe-Marie 132–133               Glassheim,	Eagle 198–199               Coufalová,	Iveta 191–192                       Goll,	Jaroslav 136–137,	142–143,	222–223,	237–238                Čermák,	Jakub 60–63,	66–67                     Habsburský	/	Habsburg	of               Černý,	Václav 214–215                         	  Ferdinand	I. 28–41                                                             	  Leopold	I. 74–75               Davídek,	Felix	Maria 210–211,	242–243,	246–254,	258–259  	  Maxmilián	II.	/	Maximilian	II. 28–29,	32–33,	35–36,               Delgado,	Mariano 124–125                           38–41               Deml,	Jakub 156–157                           	  Rudolf	II.	/	Rudolph	II. 40–41               Dietrichstein-Proskau,	Terezie	Rosa 80–81      Hanisch,	Ernst 118–119               Dobrovský,	Josef 60–63,	66–67                  Hanuš,	Jiří 150–151,	242–245                 288   Index of names","Hanzel,	Vladimír 224–225                       Krapfl,	James 232–233                       Hašek,	Jaroslav 164–165                        Krátký,	Stanislav 244–247,	249–251,	257–258                       Havel,	Václav 142–143,	222–230,	232–235,	269–270  Krofta,	Kamil 142–144                       Heidler,	Jan 142–143                           Kuljić,	Todor 118–119                       Hilgartner,	Josef 64–65                        Kutnar,	František 136–137,	140–141                       Hitler,	Adolf 166–169,	178–181                       Holan,	Vladimír 215–216                        Lagrange,	Marie-Joseph 126–127,	132–133                       Holinková,	Jiřina 140–141                      Laichter,	František 138,	139                       Horáková,	Milada 222–223                       Laichter,	Jan 138,	139                       Huntington,	Samuel	Phillips 164–165            Lang,	Josef	Sebastian 60–72                       Husák,	Petr 212–213                            Leffler,	Melvyn	Paul 180–181                       Hybeš,	Josef 114–121                           Leopold	I.,	Habsburský	/	Leopold	I.,	Habsburg	of                       Hybešová,	Vilemína 115–116                       viz Habsburský, Leopold I. / Habsburg, Leopold I. of                                                                      Levi,	Giovanni 55–56                       Chaloupecký,	Václav 140–141                    Linz	Storch	de	Gracia,	Juan	José 282–283                       Churchill,	Winston 188–191                     Liška,	Ondřej 255–256                                                                      Lízna,	František 246–247                       Jacobs,	Jane	 202–203                          Löw,	Martina 49–50                       Jagellonská,	Anna	/	Jagiellon,	Anna 28–29,	34–35,	39–40  Lyotard,	Jeana-François 12–13                       Jakeš,	Miloš 228–229                       Jenšovský,	Bedřich 142–143                     Mádr,	Oto 252–253                       Jičínský,	Zdeněk 226–227                       Makedonský,	Alexandr	/	Macedonia,	Alexander	of 257–258                       Jindřich	(Heynricus)	(kněz	a	lokátor)	/	Heynricus		  Malraux,	André 168–169                          (the	priest	and	locator) 22–23              Mareš,	Petr 191–192                       Joch,	Roman 212–213                            Masák,	Emanuel 150–157                                                                      Masaryk,	Jan 182–183                       Kalista,	Zdeněk 136–137,	144–145               Masaryk,	Tomáš	Garrigue 142–143,	214–217                       Kameněvová,	Olga	/	Kameneva,	Olga 166–167      Maxmilián	II.,	Habsburský	/	Maximilian	II.,	Habsburg	of                       Kant,	Immanuel 60–63,	66–67                      viz Habsburský, Maxmilián II. / Habsburg, Maximilian II. of                       Kaplan,	Jiří 210–211                           Medek,	Mikuláš 212–213                       Kejř,	Jiří 20–21                               Mensdorff-Pouilly                       Kershaw,	Ian 180–181,	184–185                 	  Alphons 80–81                       Killar,	Karel 71–72                           	  Emanuel 74–75,	79–80                       Klápště,	Jan 203–204                          	  Sophie 74–75,	79                       Klaus,	Václav 262–273                          Mitscherlich,	Alexander 202–203                       Klíma,	Ivan 198–199                            Mniszek,	Stanislav 64–65                       Koblasa,	Jan 212–213                           Možný,	Ivo 222–223                       Koselleck,	Reinhart 224–225                    Munzar,	Jiří 212–213                                                                                                   Jmenný rejstřík  289","Nárožný,	Petr 192–193                          Sabran,	Eléonore-Françoise	de 80–81               Němec,	Jiří 210–211                            Seeburg,	Wichmann	von 22–23               Novák,	Miroslav 212–213                        Shaw,	George	Bernard 168–169               Novotný,	Václav 141–142                        Skalický,	Karel 212–213               Nykl,	Alois	Richard 86–89                      Slánský,	Rudolf 222–223                                                              Smetánka,	Zdeněk 16–17               Ondok,	Josef	Petr 210–211                      Solé,	Jacques 76–77               Opiz,	Jan	Ferdinand 71–72                      Stalin,	Josif	Vissarionovič 180–181,	188–189               Overy,	Richard 184–185                         Stepan,	Alfred 282–283                                                              Stloukal,	Karel 140–143               Palach,	Jan 222–223                            Stříž,	Antonín	Ludvík 150–153,	156–157               Patočka,	Jan 214–217                           Sudek               Pecka,	Dominik 148–149,	152–153,	156–157,	254–255  	  Bedřich 86–87,	90–93               Pekař,	Josef 141–144                          	  Rudolf	(st.) 86–95               Pergen,	Johann	Anton	Graf	von 62–63,	65–66    	  Rudolf	(ml.) 92–93               Pilip,	Ivan 268–270                            Sudková               Pithart,	Petr 224–225,	264–265                	  Helena 91–94               Plaček,	Miroslav 20–21                        	  Rosálie 90–91               Plešková,	Eva 174–175,	191–192                 Suk,	Jiří 174–175,	212–213               Polišenský,	Josef 144–145               Pouilly,	Albert-Louis	de 76–81                 Šalda,	František	Xaver 214–215               Pravda,	Alex 193–194                           Šimová,	Kateřina 168–169               Preisner,	Rio 210–217                          Špalek,	Jura 101–102               Preisnerová,	Olga 212–215                      Štýrský,	Karel 28–29               Putin,	Vladimir	Vladimirovič 178–179           Šulc,	Jan 210–211                                                              Šusta,	Josef 138–145               Quinlan,	Ruth	Marie 212–213                                                              Teilhard	de	Chardin,	Pierre 253–254               Rabelais,	François 68–69                       Thuillier,	Guy 76–79               Reinerová,	Lenka 94–95                         Tolstoj,	Lev	Nikolajevič	/	Tolstoy,	Leo	Nikolayevich 188–190               Reinhard,	Wolfgang 57–58                       Tomas,	Jindřich 20–21               Rokyta,	Hugo 246–247                           Třeštík,	Dušan 16–17               Rousseau,	Jean-Jacques 66–67                   Tunkl,	Jiří	z	Brníčka 100–101               Rudolf	II.,	Habsburský	/	Rudolph	II.	Habsburg	of  Tyrolský,	Ferdinand	II.	/	Tyrol,	Ferdinand	II.	of 28–29,               	  viz	Habsburský,	Rudolf	II.	/	Habsburg,	Rudolph	II.	of  39–40               Ruml,	Jan 268–270                     290   Index of names","Urban,	Jan	Evangelista 210–211                 Weber,	Max 198–199                                                                      Weigl,	Jiří 271–272                       Vaňáček,	Michael 60–61                         Werstadt,	Jaroslav 140–143                       Vaníček,	Vratislav 18–21                       White,	Hayden 12–13,	78–79,	83–84,	216–217,	224–227                       Veyne,	Paul 78–79,	81–82,	251–252                       Viktorie	(britská	královna)	/	Victoria	(the	Queen	  Zahradníček,	Jan 214–215                          of the United	Kingdom) 74–75,	82–83         Zapletal,	Vincent 124–133                       Viviano,	Benedict	Thomas 126–127               Zeman,	Miloš 261–263,	267–270                       Vlk,	Miloslav 124–125,	253–254                 Zvěřina,	Josef 210–211,	252–253                       Volf,	Václav 124–125                       Voltaire 68–69                                 Žemlička,	Josef 18–21                       Vrána,	Karel 210–211                       Výborný,	Miloslav 271–272                       Vystyd,	Miloš 142–143                                                                                                                                       Jmenný rejstřík  291","MASARYK               UNIVERSITY               CONTRIBUTIONS TO               HISTORY               VOL.1","Jiří Hanuš \& Jiří Suk (Eds.)                       Dobrodružství historické interpretace                       The Adventure of Historical Interpretation                                              Autoři / Texts by                             Vydala / Published by                       Jan Klápště, Václav Bůžek, Tomáš Malý, Daniela Tinková,   Masarykova univerzita / Masaryk University                       Radmila Švaříčková Slabáková, Markéta Křížová, Stanislav   Žerotínovo nám. 617 / 9, 601 77 Brno, CZ                       Balík, Lukáš Fasora, Tomáš Petráček, Jiří Lach, Petr Husák,                       Daniela Kolenovská, Vít Smetana, Matěj Spurný, Jiří Hanuš,   Vyšlo jako 1. svazek edice „Masaryk University                       Jiří Suk, Petr Fiala, Lubomír Kopeček and Vít Hloušek  Contributions to History“ s podporou fondu Scientia est                                                                                          st                                                                     potentia / Published as the 1  volume in the Series                       Sestavili / Edited by                         “Masaryk University Contributions to History” supported by                       Jiří Hanuš and Jiří Suk                       Scientia est potentia Fond                       Překlad / Translated by                       První elektronické vydání / First Electronic Edition                       Graeme Dibble                                 Brno, 2021                       Redakce a tvorba rejstříku / Line editing by    ISBN 978-80-210-9865-7                       Radka Vyskočilová                             www.press.muni.cz                       and Martina Švaříčková Hlavatá                        Grafická úprava a sazba                       / Layout and typesetting by                       Jakub Konvica                        Odpovědná redakce / Main editing by                       Alena Mizerová","","","","Kolekce devatenácti esejů z pera významných historiků dokládá                                                                    MASARYK                      rozmanitost vědeckých přístupů. Jejich práce s historickými                                                                      UNIVERSITY                      prameny, základními kameny bádání, je kombinována s etickým                                                                      CONTRIBUTIONS                      i estetickým rozhodováním, které tvoří nezpochybnitelnou                                                                         TO HISTORY                       součást jejich tvorby. Ta je často překvapující – nejen pro                      čtenáře, ale pro ně samotné. Představuje totiž velké intelektuální                      dobrodružství. Nemohou si vymýšlet prameny, nemohou si                      stanovit svévolná pravidla, zápletky a rozuzlení, jako to může                                                                   Dobrodružství                      udělat romanopisec. Mohou však napsat vědecké dílo, které                      je výsledkem tvůrčího přístupu.                                                                                                  historické interpretace                        This collection of nineteen essays written by prominent                      historians demonstrates the diversity of academic approaches.                                                                    The Adventure                       Their work with historical sources, the foundation stone of                      research, is combined with ethical and aesthetic decision-                                                                       of Historical Interpretation                      making, which forms an indisputable part of their work.                                                          The Adventure of Historical Interpretation                      This is often surprising – both for the readers and themselves.                                               Dobrodružství historické interpretace                      It represents a great intellectual adventure. They cannot invent                      sources or set arbitrary rules, plots, and twists and turns, as                      a novelist might. However, they can write a scientific work                      which is the result of a creative approach.                                 MUNI                      PRESS                                                                                                                            Jiří Hanuš \& Jiří Suk (Eds.)"];