var textForPages = ["Predikce potenciálních míst                       k výstavbě retenčních nádrží            v krajině na základě využití reliktů               zaniklých vodohospodářských staveb                                              Certifikovaná metodika                    Jana Mazáčková – Petr Žaža – Andrej Púčať","","Predikce potenciálních míst                           k výstavbě retenčních nádrží                v krajině na základě využití reliktů                    zaniklých vodohospodářských staveb                                             Certifikovaná metodika                 Jana Mazáčková – Petr Žaža – Andrej Púčať                                                                                   Masarykova univerzita                                                      Brno 2021","Tato metodika Predikce míst k výstavbě retenčních nádrží v krajině na základě využití                               reliktů  zaniklých  vodohospodářských  staveb  byla  vytvořena  se  státní  podporou                               Technologické agentury ČR v rámci Programu Éta.                  Metodika  je  výstupem  projektu  TAČR  ÉTA  TL02000111  „Udržitelný  rozvoj  kulturní  krajiny                a ochrana historických památek v zalesněném prostředí“.                 NmetS  –  Metodika  schválená  příslušným  orgánem  státní  správy,  do  jehož  kompetence  daná                problematika spadá                 Certifikovaná metodika                Č.j. MZP/2021/610/287                                      Oponenti                Mgr. Martin Tomášek, Ph.D., NPÚ Generální ředitelství                Ing. Pavel Marek, AOPK ČR, ústředí                 Foto na obálce: Zatopená hráz zaniklého rybníka na ZSV Střenčí, která byla zatopena po výstavbě                retenční nádrže. (Foto archiv VVS Panská Lhota, ÚAM FF MU).                       © 2021 Masarykova univerzita                 ISBN 978-80-210-9911-1                 https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-9911-2021","Obsah                  1      Úvod, aneb Proč tato metodika vznikla……………………………………………..5                2      Zákony udávající povinnost chránit kulturní a historickou krajinu…….…………9                3      Jak probíhá výstavba MVN………………………………………………………...12                3.1    Pohled ekologa……………………………………………………………………...12                3.2    Pohled archeologa……………………………………………………………….....12                3.3    Možnosti přístupu ke stavbě MVN v praxi………………………………………...13                4      Proč hledat vhodná místa s již existující hrází?.................................................15                5      Zapojení již existující hráze – příklad z praxe…………………………………….16                6      Jak najít vhodná místa s existující hrází?..........................................................17                6.1    Vyhledání v historických mapách………………………………………………….17                6.2    Porovnání s digitálním modelem reliéfu…………………………………………..18                6.2.1  Topografický poziční index (TPI)…………………………………………………..19                6.2.2  Hydrologické modelování…………………………………………………………..19                6.3    Fyzická kontrola vybraného místa…………………………………………………20                7      Zapojení již existující hráze – příklad z praxe……………………………………22                7.1    Terénní situace RN U Malovaného mostku………………………………………23                 7.1.1  Geofyzikální průzkum………………………………………………………………25                7.1.2  Archeologický výzkum……………………………………………………………...26                7.2    Prospekce zátopy RN U Malovaného mostku……………………………………30                7.3    Historická krajina v okolí retenčních nádrží……………………………………….32                8      Závěr – Proč je důležité zkoumat staré hráze……………………………………36                9      Prameny a literatura………………………………………………………………...38                10     Slovník použitých pojmů a zkratek………………………………………………...40","","Úvod, aneb Proč tato metodika vznikla                  Historická krajina je všude kolem nás, žijeme v ní, využíváme jí a přeměňujeme. V některých pří-                padech se stává, že je navždy odbagrována, vytěžena a spolu s původními vesničkami a jejich                obyvateli odsunuta. Takovýmto případem může být např. Mostecko, které „muselo“ ustoupit těžbě                             1                hnědého uhlí.  Rozhodně se však nejedná o ojedinělý případ, oblast táhnoucí se celým Podkruš-                nohořím je silně narušena povrchovou těžbou hnědého uhlí (a nejen zde). Staré lomy mohou být                sice rekultivovány (jako v případě Mostu), ale historickou hodnotu si musí takto vytvořená krajina                znovu získat, přičemž ta stará, ale archeologickým výzkumem dokumentovaná je nenávratně pryč.                U mnoha archeologicky zkoumaných památek máme možnost pozorovat postupný vývoj využí-                vání, ať už se jedná o stavební fáze hradních lokalit, rozšiřování měst, nebo o „pouhé“ přestavby                a úpravy rybničních (či obecně přehradních) hrází, čímž tyto stavby získávají další vrstvy vypoví-                dacích hodnot o dané době. Zakomponováním historických vodohospodářských děl do moderních                hrází tak přispějeme k této kulturně-historické mnohovrstevnatosti, a svým způsobem zapíšeme                naše nakládání s krajinou do její paměti.                                                      5                       Tato metodika nevznikla jako pomůcka pro obcházení dalších platných zákonů a úmluv ČR                a Evropského společenství nebo státem řízených norem (jako jsou např. zákon o životním prostředí                č. 17/1992 Sb., zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., zákon o ochraně zemědělského                půdního fondu č. 334/1992 Sb., zákon o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži,                ochraně mořských rybolovných zdrojů č. 99/2004 Sb,; ČSN 75 2410). Nevznikla ani za účelem                omezení dalších funkcí, které vodní nádrže plní a neposuzuje nijak tyto její další aspekty, a to jak                hydrologický, biologický, ekonomický, či společenský, ale právě naopak, tato metodika se snaží                poukázat na vynechávání zákona o státní památkové péči č. 20/1987, která je přímo vázána na                posledně jmenovanou funkci společenskou a udržení kulturně-historické hodnoty naší krajiny bez                nutnosti likvidace stávajícího antropogenně vzniklého biotopu .                                                                         2                       V případě výstavby vodních nebo retenčních nádrží                sice nehrozí masivní přeměny historické krajiny jako v pří-   Pojmosloví – viz kapitola                padě povrchové těžby uhlí, nicméně právě zde je možnost     10 Slovník použitých pojmů                naopak  přispět  k pozitivnímu  rozvoji  této  její  historické      a zkratek                složky.  Díky  dohledání  již  existujících  hrází  zaniklých                vodohospodářských  děl,  a  jejich  následnému  začlenění  do  novodobých  retenčních  nádrží,                můžeme  částečně  oživit  středověké  a  raně  novověké  krajinné  prvky,  které  přispějí  nejen                k rekreačním možnostem, ale také k pochopení zacházení s krajinou v minulosti a dalšímu rozvoji                historického dědictví, o které je potřeba pečovat.                       Na základě terénní analýzy (čímž se rozumí průchod terénem, rozbor historických mapo-                vých podkladů a analýza 3D modelů krajiny) a zkušenosti s archeologickým odkryvem zaniklých                vodohospodářských děl byla sestavena tato metodika pro záměrné vyhledávání antropogenních                reliktů typů hrází a původních míst zaniklých vodohospodářských děl, které pak mohou sloužit jako                základ pro výstavbu moderních hrází, ať už retenčních, či rybníků aj.                       Metodika zohledňuje nutné úkony od identifikace v terénu, zapojení do projektové doku-                mentace, ošetření při samotné výstavbě se zapojením těles starých hrází a těžbě sedimentů. Ře-                šení problematiky zadržení vody v krajině v době klimatických výkyvů je čím dál tím potřebnější,                a právě k projektování nově plánovaných nádrží lze opětovně využít těles starých hrází, které by                za  standardních  stavebních  postupů  a  okolností  byly  odtěženy,  a  to  bez  jakékoliv  znalosti                                                                a možnosti jejich zapojení do nově vznikající                                                                stavby. Stávající projektování vodních nádrží                 Zákon o vodním hospodářství č. 254/2001 Sb.    nezohledňuje antropogenní  relikty a  pro  své                                viz kapitola 2.                 potřeby  pracuje  jen  s  georeliéfem  při  pláno-                                                                vání stavby a definování plochy záplavového                                                                území. Koncepce vodo-hospodářských děl v                                                                podobě  kaskád  může  kopírovat  a využívat                historický  stav  a  zapojit  již  ověřený  systém  sedimentace  při  záplavách,  čištění,  či  postupném                přepouštění vody z jednotlivých nádrží.                       Protože  se  jedná  o  postup  víceméně  archeologický,  byla  tato  metodika  sepsána  s co                možná největším ohledem na nearcheologické čtenáře, pro které je primárně určena. Bezesporu                 1   Formou  rozhovoru  je  tato  situace  rozebrána  s jedním  z nejdůležitějších  archeologů,  kteří  se  na záchranném                výzkumu Mostecka podíleli, v knize Ivo Štefana: Čí je ta krajina? Rozhovory s Janem Klápště o středověku i našem                světě (Nakladatelství Lidové noviny, 2019).                2  Výrazem biotop zde není myšleno přírodní koupaliště, jak se v současné době často tento výraz používá, ale je                jím myšleno přírodní stanoviště, které je obýváno určitým druhem (ať už živočišným, tak rostlinným).","tak pomůže stavebníkům (ať už státním, veřejnosprávním, či soukromým) orientovat se v proble-                matice a snížit celkové náklady na budování retenčních systémů, a zároveň přispět k udržitelnému                rozvoji nejen historické krajiny, ale celé naší společnosti.                       Metodika je příkladově ukázána na výsledcích archeologických záchranných výzkumů re-                tenčních nádrží na Brtnicku, kdy jedna nádrž byla vystavěna s využitím již existující hráze (LS Telč                horní), a ta druhá byla postavena mimo historickou hráz na „zeleném drnu“ (RN U Malovaného                mostku). Právě zde vidíme možnosti finanční i materiálové úspory, kde v prvním případě vyšel                jeden metr hráze na necelých 30 tisíc Kč, zatímco v druhém případě stál jeden metr hráze 80 tisíc                   3                Kč .                       Co najdeme v této metodice, co jsou hlavní body, a co je navíc pro hlubší pochopení                problematiky? Odpovědi najdete v tomto krátkém shrnutí, jak se v metodice orientovat:                                                     • kvůli zvýšenému stavu ohrožení terénních reliktů                                                     hrází          6                                                   • kvůli neznalosti zákonů o ochraně krajiny širokou                   Proč metodika vůbec               veřejností                           vznikla?                                                   • kvůli ignoraci kulturně-historické hodnoty                                                     současné krajiny a v ní žijících druhů                                                                                      viz kapitola 1 a 7                                                         • pro pracovníky územního plánování, regionálního                                                      rozvoje, památkové péče                      Pro koho je tato              • pro stavebníky, projektanty                     metodika určena?                                                    • pro majitele dotčených pozemků                                                    • ale i pro zájemce o historii                                                                                       viz kapitola 3 a 4                                                          • k znovunalezení zaniklých vodních nádrží, které je                                                      možné případně využít                  K čemu metodika slouží,                                                viz kapitola 6                   a proč by nás to mělo                           zajímat?                 • péče o historické dědictví, krajinu a přírodu                                                      kolem nás, které dohromady tvoří náš životní                                                      prostor, a jenž necháváme dalším generacím                                                                                          viz kapitola 7                                                          • udržitelný rozvoj bývá vnímán jako aktivity, které                       Jak to přispívá                naplňují potřeby přítomných generací, aniž by                  k udržitelnému rozvoji?             ohrozily schopnost budoucích generací naplňovat                                                      potřeby své                                                                                       viz kapitola 4 a 8                         3  Přepočtena celková cena za dílo na celkovou délku hrázního tělesa. Jedná se o hrubé zjednodušení                a případné úspory je nutné posuzovat individuálně pro každou hráz.","Co v této metodice nenajdeme:                            Jak obejít                 Jak se vyhnout                  Jak odůvodnit                    procesní řízení              procesnímu řízení                výstavbu MVN                          Jak upřednostnit                Zákon, který by              Rozbor legislativy                         jednotlivé               uvažoval o krajině                   spojených                     aspekty MVN                       jako celku               s výstavbou MVN                7                          S  klimatickým  vývojem  a  úbytkem  vody  dochází  programově  k  budování  vodních                a retenčních  nádrží  a  záměrnému  zadržování  vody  v  krajině.  V  rámci  těchto  projektů  bývají                využívány menší toky k jejich budování. Zkušenosti, využité při vzniku této metodiky, byly získány                při záchranném výzkumu v polesí Aleje (k.ú. Jestřebí u Brtnice), které bylo zájmovým územím kvůli                systematickému studiu zaniklých středověkých vesnic. Tyto vesnice patřili v období vrcholného                i pozdního  středověku  pod  různé  majitele,  až  se  postupně  dostali  specifickým  ekonomickým                záměrem Valdštejnů do rokštejnského a následně brtnického panství, jehož území je dlouhodobě                zkoumáno  Ústavem  archeologie  a  muzeologie  Masarykovy  univerzity .  Příklad  z  lesa  Aleje                                                                                    4                poukazuje na vybudování retenční nádrže a přístupové cesty k ní uprostřed mělkého údolí, kolem                kterého je zaniklá středověká ves Stančice. Stavba proběhla bez jakéhokoliv ohlášení. Přístupová                cesta narušila původní strukturu terasy a vytvořila nový hluboký zářez do svahu směrem k retenční                nádrži. Při bagrování samotné nádrže muselo dojít k narušení původních situací zaniklé vesnice.                Právě  v údolí  Kněžického  potoka  a  jeho  bezejmenných  pravobřežních  přítoků  jsou  doloženy                kaskády  historických  především  středověkých  děl  přítomností  reliktů  hrázních  těles,  jejichž                částečné využívání dokumentují ještě mapové podklady 18. i 19. století.                       Stav  zaniklých  vodohospodářských  děl  je  v  některých  regionech  ČR  znám  na  základě                historických mapování, ale to jsou data základního výzkumu, se kterými se dále nepracuje a jejich                všeobecná znalost je na nízkém stupni informovanosti společnosti a správy. Evropské výzkumy se                zaměřují na stav kolísání především hladiny moře, kontinentální stav o retenci vody v krajině a jejím                ekonomickém  využívání  v  různých  historických  obdobích  se  v  evropském  prostoru  neřeší.                V současnosti dochází spíše k archeologickému poznávání hrází, jedná se ale spíše o jednotlivé                                                                                                       5                záležitosti  (např.  Jimramov,  Brno-Zábrdovice,  Pozořice,  Hronovice,  Lipovec,  Mostkovice   či                      6                Tábor ),  nicméně  původ  většiny  vodohospodářských  staveb  můžeme  sledovat  do  období                vrcholného středověku a raného novověku. Jejich hledáním se pak zabývá další kapitola.                                    4  Mazáčková, J., – Doležalová, K., 2012: Stančice, povrchová prospekce a systematické zaměřování zaniklé vsi.                Acta Mus. Moraviae, Sci. Soc. XCVII/2, 259–284.                5  Přehledy výzkumů, ročníky 52–60; např.: Černá, L. a kol., 2015: Brno (okr. Brno-město). Přehled výzkumů 56/2,                226–252.                6   Případ  odkrytí  výpustí  středověkého  rybníka  v Táboře:  Krajíc,  R.,  2019:  Středověké  vodní  dílo  v Táboře.                Archeologický výzkum Jordánu. Archaeologia Historica 44/2, 1001–1027.","8                                                    Obr. 1: (1) těleso hráze, (2) odpadová trouba/poltruba, (3) čep/čap, (4) stavidlo, (5) splavnice/bezpečnostní přepusť,                (6) vzdušná strana hráze, (7) návodní strana hráze, (8) koruna hráze, (9) litorální zóna zátopy (autor A. Púčať)","Zákony udávající povinnost chránit kulturní                      a historickou krajinu                 Zákon č. 114/1992 Sb. České národní rady o ochraně přírody a krajiny:                                          § 12 Ochrana krajinného rázu a přírodní park                        (1)  Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika                              určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou                                 a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování                             a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování                            významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant                                           krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině.                                                                                                               9                                            § 18 Členění území národních parků                     (1) Území národních parků se člení podle cílů ochrany a stavu ekosystémů na 4 zóny                                                   ochrany přírody, a to:                        d) zóna kulturní krajiny se vymezí na zastavěných plochách a zastavitelných                       územích obcí určených k jejich udržitelnému rozvoji a na plochách, kde převažují                          člověkem pozměněné ekosystémy určené k trvalému využívání člověkem.                    Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník:                                                  § 229 Zneužívání vlastnictví                       Kdo poškodí důležitý zájem kulturní, vědecký, na ochraně přírody, krajiny nebo                      životního prostředí, chráněný jiným právním předpisem, tím, že zničí, poškodí, učiní                     neupotřebitelnou nebo zašantročí vlastní věc větší hodnoty, která požívá ochrany podle                       jiného právního předpisu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem                                               činnosti nebo propadnutím věci.                  Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu:                                                      § 2 Základní pojmy                                              (1) V tomto zákoně se rozumí:                     o) veřejně prospěšným opatřením opatření nestavební povahy sloužící ke snižování                            ohrožení území a k rozvoji anebo k ochraně přírodního, kulturního                    a archeologického dědictví, vymezené ve vydané územně plánovací dokumentaci,                                              § 18 Cíle územního plánování                        (4) Územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní                           a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického                     a archeologického dědictví. Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí                       života obyvatel a základ jejich totožnosti. S ohledem na to určuje podmínky pro                    hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území                    a nezastavitelných pozemků. Zastavitelné plochy se vymezují s ohledem na potenciál                                     rozvoje území a míru využití zastavěného území.","§ 176                    (1) Dojde-li při postupu podle tohoto zákona nebo v souvislosti s tím k nepředvídaným                      nálezům kulturně cenných předmětů, detailů stavby nebo chráněných částí                       přírody anebo k archeologickým nálezům, je stavebník povinen neprodleně                       oznámit nález stavebnímu úřadu a orgánu státní památkové péče nebo orgánu                    ochrany přírody a zároveň učinit opatření nezbytná k tomu, aby nález nebyl poškozen                    nebo zničen, a práce v místě nálezu přerušit. Tuto povinnost může stavebník přenést                    smlouvou na stavebního podnikatele nebo na osobu zabezpečující přípravu stavby či                      provádějící jiné práce podle tohoto zákona. Stavební úřad v dohodě s příslušným                     dotčeným orgánem stanoví podmínky k zabezpečení zájmů státní památkové péče                             a ochrany přírody a krajiny, popřípadě rozhodne o přerušení prací.           10                Zákon č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících                zákonů:                                                      § 2 Rozsah posuzování                        Posuzují se vlivy na obyvatelstvo a veřejné zdraví a vlivy na životní prostředí,                        zahrnující vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, biologickou rozmanitost,                      půdu, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní                      dědictví, vymezené zvláštními právními předpisy a na jejich vzájemné působení                      a souvislosti. Vlivy na biologickou rozmanitost se posuzují se zvláštním zřetelem                                na evropsky významné druhy, ptáky a evropská stanoviště.                                           Příloha č. 2 k zákonu č. 100/2001 Sb.                                               Kritéria pro zjišťovací řízení                                                 II. UMÍSTĚNÍ ZÁMĚRU                         Parametry území, které může být ovlivněno záměrem, musí být zváženy se                                                  zvláštním zřetelem na                      1. stávající a schválené využívání území a priority jeho trvale udržitelného                      využívání,                      2. relativní zastoupení, dostupnost, kvalitu a schopnost regenerace přírodních                      zdrojů (včetně půdy, vody a biologické rozmanitosti) v oblasti, včetně její                      podzemní části,                      3. schopnost přírodního prostředí snášet zátěž se zvláštním zřetelem na                             a) územní systém ekologické stability krajiny,                             b) zvláště chráněná území, evropsky významné lokality a ptačí oblasti,                             c) území přírodních parků,                             d) významné krajinné prvky, mokřady, břehové oblasti a ústí řek,                             pobřežní zóny a mořské prostředí, horské oblasti a lesy,                             e) území historického, kulturního nebo archeologického významu,                             f) území hustě zalidněná,                             g) území, která jsou nebo u kterých se má za to, že jsou zatěžovaná nad                             míru únosného environmentálního zatížení (včetně starých ekologických                             zátěží).                      A další přílohy tohoto zákona.","Zákon č. 252/1997 Sb. o zemědělství:                                                      § 1 Účel zákona                                                Účelem tohoto zákona je                      b) vytváření předpokladů pro podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, které                        přispívají k ochraně složek životního prostředí jako půdy, vody a ovzduší                                       a k udržování osídlené a kulturní krajiny;                  Zákon č. 20/1987 Sb. České národní rady o státní památkové péči:                                         § 23b Plány území s archeologickými nálezy                      (1) Kraj může vydat v dohodě s ministerstvem kultury nařízením kraje plán území          11                       s archeologickými nálezy v kraji nebo ve vymezené části kraje, ve kterém se                      vyznačí území, na nichž se vyskytují nebo se mohou odůvodněně vyskytovat                    archeologické nálezy, a který slouží pro zabezpečení archeologického dědictví17a)                       a jako podklad pro plnění oznamovací povinnosti stavebníka podle § 22 odst. 2.                      (3) Plán území s archeologickými nálezy lze změnit, pokud se významně změnily                     vědecké poznatky o archeologických nálezech a jejich výskytu v území. Pro vydání                        změny plánu území s archeologickými nálezy se použije odstavec 1 obdobně.                    Paradoxně tento zákon nezmiňuje přímo kulturní krajinu, nicméně definuje celé území                    ČR za potenciální archeologické naleziště, tudíž i kulturně-historickou krajinu, která je                    všude kolem nás.                          Z výše  uvedených  ukázek  zákonů  vidíme,  že  různá  odvětví  legislativy  uvažují  nad                hodnotami  kulturně-historické  krajiny.  V praxi  již  ovšem  nedochází  k jejich  plnému  aplikování,                jelikož samotní archeologové nejsou schopni pojmout všechny části lidských aktivit, které ohrožují                kulturně-historické  hodnoty  krajiny,  a  tak  dochází  k její  devastaci.  Tato  metodika  se  tak  snaží                poukázat na jeden z prvků kulturně-historické krajiny, kterýmž je právě hráz zaniklých vodních děl,                ať už pravěkých, či novověkých.                       Výstavbu  MVN  samozřejmě  upravuje  množství  vyhlášek,  standardů  a  nařízení,  které                ovšem tato metodika neřešení, a ani nemůže, jelikož to není předmětem jejího záměru. Pouze pro                ilustraci můžeme uvést např. Standardy péče o přírodu a krajinu AOPK, z nichž se MVN přímo týká                standard Výstavba a rekonstrukce malých vodních nádrží přírodě blízkým způsobem . Nicméně                                                                                                7                tento dokument vychází hlavně z ČSN 75 2410 Malé vodní nádrže a TNV 75 2935 Posuzování                bezpečnosti vodních děl při povodních. Zde je také nutné připomenout, že tyto vodní nádrže, ač se                zdají  být  přírodního  původu,  jsou  zas  a  jenom  lidmi  vytvořené  hráze,  které  pokud  chceme                obnovovat přírodě blízkému biotopu, museli bychom se vrátit do období před samotným vznikem                těchto děl v minulosti. Je tedy z obou pohledů, jak archeologicko-památkového, tak ekologicko-                ochranného, výhodnější nezasahovat do již existujících děl. V případě, kdy dojde k výstavbě MVN,                je nutné vycházet z platných zákonů a nařízení, jak již bylo zmíněno, ale také ze samotného výše                uvedeného standardu AOPK, který popisuje postup využití starých hrází.                       Nejlepším  řešením  je  žádné  nové  MVN  nestavět,  jak  také  upozorňuje,  v této  metodice                několikrát citované Doporučení k projektům malých vodních nádrží (Just a kol. 2020). Nicméně,                malé vodní nádrže jsou ve zprávě Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, v.v.i.                pro MŽP: Činnosti k podpoře výkonu státní správy v problematice sucho v roce 2016 – úkol 3702.                Potenciál aplikace přírodě blízkých opatření pro zadržení vody v krajině a zlepšení ekologického                                     8                stavu  vodních  útvarů ,  a  v současné  době  tak  tvoří  jednu  z možností,  jak  se  vypořádat                s nedostatkem  vody  v krajině.  Navíc  je  výstavba  MVN  dotována  z různých  zdrojů,  a  tak  nám                nezbývá nic jiného než se s jejich výstavbou smířit. To ovšem neznamená, že s tím nemůžeme nic                udělat.                    7  Dostupné z: https://standardy.nature.cz/res/archive/375/061082.pdf?seek=1512661436                8  Dostupné z: http://www.suchovkrajine.cz/komise-voda-sucho","Jak probíhá výstavba MVN                  Autoři této metodiky jsou archeologové a tato kapitola je především informačního rázu. Není zde                popsán pohled stavitele a stavebníka, popřípadě dalších členů z procesního řízení. Tím se ani tato                metodika nezabývá. Nicméně pro lepší pochopení, proč je důležité se zabývat celou problematikou                výstavby či rekonstrukce MVN, je po předchozích konzultacích a workshopech nutností.                  3.1  Pohled ekologa                Hlavním požadavkem ochránců přírody bývá provedení biologického průzkumu lokality, aby došlo                k případnému identifikování zvláště chráněných druhů stanovených vyhláškou MŽP č. 359/1992                Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně                přírody a krajiny. To je u všech staveb taktéž vyžadováno, díky čemuž proběhne přírodovědný                průzkum. Již ale není zmíněno, že je nutné provést i archeologický průzkum. U většiny staveb MVN         12     je potom zjišťována druhová pestrost, nejlépe navýšení druhové skladby v místě výstavby, bohužel                tomu tak v drtivé většině není (Just a kol. 2020), a jak je uvedeno i ve Standardu péče o přírodu                a krajinu Výstavba a rekonstrukce malých vodních nádrží přírodě blízkým způsobem, nejcennější                částí nádrže je z přírodovědného hlediska její litorální zóna, což je v případě zaniklých vodních děl                v mnoha případech již současný stav, kdy celý  prostor nebo část původní plochy zátopy bývá                podmáčena v různých ročních obdobích, nebo dokonce i zatopena a je nositelem a archivářem                nedocenitelných informací o přeměnách krajiny v průběhu dějin.                       Z pohledu ekologa je tak dodržení ochrany živé složky daného území a jejího případného                obnovení hlavním problémem. Po formálním dodržení obnovy či vytvoření vhodných biotopů pro                faunu a floru v daném místě tím práce přírodovědců a ochránců přírody končí. Z praxe ovšem                můžeme  potvrdit,  že  v průběhu  stavby  připomíná  lokalita  spíše  měsíční  krajinu,  než  bydliště                druhově  pestré  fauny  a  flory  (viz  Obr.  2),  která  se  sem  vrátí,  ale  odtěžené  archivní  informace                o vývoji krajiny dochované v sedimentech již nikdo nevrátí.                  3.2  Pohled archeologa                Vzhledem k problematičnosti celé situace s výstavbou MVN je hned na úvod nutné poznamenat,                že  ani  archeologická  obec  nesouhlasí  s výstavbou  zbytečných  MVN,  které  jsou  navíc  mnohdy                naddimenzované,  předražené  a  ve  většině  případů  ani  neslouží  danému  účelu,  pro  který  byly                zbudovány (Just a kol. 2020). Z pohledu památkové péče o historickou krajinu by samozřejmě bylo                nejlepší, kdyby vše zůstalo tak, jak je. Nežijeme bohužel v ideálním světě, a tak nezbývá než tento                problém alespoň částečně řešit.                       Aby bylo orientačně poukázáno na nutnost této metodiky, ukážeme si na modelové situaci,                jak probíhá taková výstavba MVN:                    •  Investor se rozhodne vystavět MVN v nevýrazném údolí v lesním prostoru s vodotečí.                    •  Projektantovi je zadáno, aby vypracoval projektovou dokumentaci pro stavební povolení                       v daném údolí.                    •  Projektant shromáždí veškerá data, která jsou vyžadována  pro stavební povolení MVN                       (údaje o území, údaje o stavbě).                    •  V mnoha případech projektant zjistí, a dokonce i zaznamená do dokumentace, že se na                       místě nachází relikty zaniklých hrází.                    •  Následně  dojde  k různým  rozborům,  ať  už  geologickým  kvůli  vhodnosti  podloží,                       hydrologickým  kvůli  dostatečné  kvalitě  přítoku,  tak  k rozborům  vlivů  výstavby  na  okolí                       a obyvatelstvo (ať už fauna, flora, či lidstvo).                    •  Při dodržení všech právních norem (např. zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování                       a stavebním řádu, zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 99/2004 Sb.                       o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných                       zdrojů č.), dojde k realizaci stavby.                    •  Ta v drtivé většině spočívá v naprosté devastaci celého prostoru, který byl projektován pro                       danou MVN.                    •  V této  fázi  je  odtěžena  veškerá  svrchní  půda,  lesní  porosty,  a  v případě  již  existujících                       reliktů hrází, veškeré antropogenní relikty, které stojí v cestě (Obr. 2).                    •  Vzniká  tak  vlastně  úplně  nová  krajina,  která  je  zbavena  veškerého  svého  přírodního                       i kulturního dědictví.","13                              Obr. 2: Staveniště MVN po odtěžení svrchní části půdy a celková destrukce historických hrází v Oboře u Hracho-                lusk (okr. Prachatice).                        Výstavba MVN by v reálném světě proběhla tak jako tak, ale za použití zákonných postupů                a iniciativy investora je za využití této metodiky možné ve vhodných místech zachránit historický                ráz krajiny, i s její kulturní hodnotou a přírodním archivem dat o jejím vývoji. Vše záleží na dohodě                mezi všemi zúčastněnými stranami. Je důležité si uvědomit, že biotopy, které na místech zaniklých                hrázích  vznikaly  po  stovky  let,  jsou  výsledkem  lidské  činnosti,  a  v součinnosti  s investorem  je                možné vhodné podmínky daných biotopů znovu vytvořit.                       Na příkladu z praxe (str. 22) je zřetelně vidět, že i když se nevyužije již existující těleso                hráze, a dojde „jen“ k jejímu zaplavení, daný biotop je zničen tak jako tak. Tato metodika tedy                nemůže  pojmout  veškerou  problematiku,  která  je  navíc  řešena  z pohledů  příslušných  zákonů                a postupů, platných v daném čase, ale snaží se poukázat na možnosti, jak se k tomuto problému                alespoň  postavit  čelem,  protože  jenom  tak  můžeme  dosáhnout  udržitelného  rozvoje  současné                společnosti a zároveň docílit zachování jak historické hodnoty krajiny, tak její stability z pohledu                ochrany krajiny a jejích obyvatel v podobě fauny a flory.                  3.3  Možnosti přístupu ke stavbě MVN v praxi                     1.  Absolutní  devastace  (vytěžení  rybničního  sedimentu  i  hrází  s  likvidací  biotopu,  těžba                       údolního sedimentu vhodného pro výstavbu hrází).                    2.  Využití  starých  hrází  při  výstavbě  „nové“  hráze  (zachování  kulturní  hodnoty,  likvidace                       biotopu).                    3.  Využití nádrží v podobě revitalizace/rekonstrukce/obnovy (vyčištění rybničního sedimentu,                       úprava proražené výpustě, výstavba nové, popřípadě navršení hráze, ochrana biotopu:                       zachování vzdušné strany).                    4.  Nestavět MVN, ale tůně (stávající stav, zachování jak historické hodnoty, tak biotopu).                 Normy, pokyny, vyhlášky a jiné, které se zabývají problematikou výstavby MVN:                    •  ČSN 75 1400 Hydrologické údaje povrchových vod                    •  ČSN 75 2410 Malé vodní nádrže                    •  TNV 75 2910 Manipulační řády vodohospodářských děl na vodních tocích                    •  TNV 75 2920 Provozní řády vodních děl                    •  TNV 75 2401 Vodní nádrže a zdrže                    •  TNV 75 2321 Zprůchodňování migračních bariér rybími přechody","•  TNV 75 2322 Zařízení pro migraci ryb a dalších vodních živočichů přes překážky v malých                       vodních tocích                    •  TNV 75 2935 Posuzování bezpečnosti vodních děl při povodních                    •  Zákon č.17/1992 Sb. o životním prostředí v platném znění                    •  Zákon č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění                    •  Zákon č.254/2001 Sb. o vodách (vodní zákon) v platném znění                    •  Zákon č. 99/2004 Sb. o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně                       mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství) v platném                       znění                    •  Nařízení vlády č. 318/2013 Sb., o stanovení národního seznamu evropsky významných                       lokalit, v platném znění                    •  Metodický pokyn odboru ochrany vod MŽP ke stanovení hodnot minimálních zůstatkových                       průtoků ve vodních tocích (Věstník MŽP, r. 1998, částka 5)                    •  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost         14            Společenství v oblasti vodní politiky                    •  Vyhláška  Ministerstva  životního  prostředí  České  republiky  č.  395/1992  Sb.,  kterou  se                       provádějí některá ustanovení zákona                    •  České národní rady č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění                    •  Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 414/2013 Sb., o vodoprávní evidenci, v platném znění                       Vyhláška č. 197/2004 Sb., k                    •  provedení zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži,                       ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství),                       v platném znění                    •  Vyhláška č. 166/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb.                       o  ochraně  přírody  a  krajiny  ve  znění  pozdějších  předpisů  v  souvislosti  s  vytvářením                       soustavy Natura 2000, v platném znění                    •  Vyhláška č. 216/2011 Sb. o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních                       děl v platném znění                    •  Metodický pokyn MZe č. 1/2010 k technickobezpečnostnímu dohledu nad vodními díly,                       č. j. 37380/2010-15000                        Zákon  udává  povinnost  ochránit  jak  životní  prostředí,  tak  archeologickou  krajinu  s její                historicko-kulturní  hodnotou.  Pokud  bychom  se  zaměřili  na  výstavbu  MVN  přírodě  blízkým                způsobem, museli bychom dojít k závěru, že takový způsob neexistuje, jelikož přírodě blízké jsou                spíše tůně než jedna velká nádrž. V mnoha případech samotný relikt hráze tyto tůně již vytváří,                a tak se jeví perspektivnější staré hráze neobnovovat, ale spíše zakomponovat do systémů tůní                (srov. Just a kol. 2020), čímž nedojde k ohrožení jak historické, tak přírodní hodnoty historické                krajiny (samozřejmě pokud se kvůli stavbě tůní nevykácí celý les, aby mohl dojet bagr).","Proč hledat vhodná místa s již existující hrází?                                 Vodohospodářský zákon č. 254/2001 Sb. § 55, odstavec 1 o vodních dílech:                             Vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému                        usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání                         s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným                                         účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména:                                           a) přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže                  Základní vstupní podklady, jako vodohospodářské mapy, terénní průzkum, geodetické zaměření                lokality, či inženýrsko-geologické posouzení lokality a další dokumentace potřebná pro povolení                stavby jsou čistě v gesci dané firmy, která danou stavbu projektuje (samozřejmě podle platných   15                zákonů a nařízení). V této metodice se ani k většině potřebných dokumentů vyjadřovat nechceme                a nemůžeme, jelikož by si to vyžádalo mnohem větší studii. Co se týče stanoviska orgánu ochrany                přírody a údajů o daném území celkově, zde už začíná náš archeologický zájem poněkud narůstat.                Celé území ČR (až na výjimky ) je považováno za území s archeologickými nálezy (ÚAN; Obr. 3),                                            9                a tak by bylo vhodné zařadit do požadovaných dokumentů k povolení i vyjádření památkového                úřadu. Nemůže být uspokojující prohlášení, že dané lokalita nespadá do žádného území ochrany,                jelikož  z pohledu  památkového  zákona  ano.  Proto  by  se  během  projektování  měl  vyjadřovat                alespoň pracovník místního muzea, nejlépe však pracovník NPÚ, a ne jenom geolog a ekolog.                                           Obr. 3: Mapa s vyobrazeným územím kategorie I a II, kategorie IV se na daném území nevyskytuje. Kategorie III                se v mapách neuvádí, jelikož se tuto kategorii považuje zbytek území ČR. Mapa dostupná na stránkách NPÚ:                https://www.arcgis.com/home/item.html?id=4e5f2                                                                   Při plánování výstavby MVN často dochází                   Zákon o státní památkové péči č. 20/1987 Sb.   k téměř  standardnímu  povšimnutí  si  starší                   § 23b Plány území s archeologickými nálezy     historické hráze. Je až zarážející, že tento                                                                  fakt se neprojeví v kontaktování příslušných                                                                  pracovišť  pro  ochranu  kulturního  dědictví                a památek.  Je  potřeba  dávat  pozor  na  litorální  zónu,  aby  nedošlo  k poškození  případných                archeologických situací (jak je vidět na příkladu v kapitole 7 dále).                         9  Odtěžené území povrchovou těžbou není považováno za území s archeologickými nálezy, což je vidět právě na                příkladu Mostecka, jak jsme si ukázali v úvodu metodiky.","Zapojení již existující hráze – příklad z praxe                         Archeologický  dozor  před  a  při  výstavbě  je  nutný  především  proto,  že  při  výstavbě,  či                znovuvyužití hrázních děl (a to především v zalesněném prostředí), musíme počítat s možnými                doprovodnými archeologickými situacemi vedle historické vodní nádrže, jako jsou například areály                původních  zaniklých  středověkých  vsí,  jejich  polních  systémů  –  plužin,  či  pravěká  sídliště,                                                10                v oblastech tzv. staré sídelní zóny . S tím souvisí i napojení stavby samotné na místní pozemní                komunikace, kdy často dochází k vytvoření cest v místech, kde před započetím výstavby nádrže                žádné nebyly, a to může vést k dalšímu narušení historické hodnoty krajiny. Práce v zátopě, ať už                se jedná o využití starší nádrže, nebo ne, vyžadují vždy předstihový průzkum (např. detektorem, či                pedologickými sondami), případně výzkum, kdyby došlo k objevení archeologických struktur.             16                                                           ÚAN:                     I. kategorie – území s pozitivně prokázaným výskytem archeologických nálezů                     II. kategorie – území, kde se pravděpodobnost výskytu archeologických nálezů pohy-                     buje v rozmezí 51–100 %. Sem patří všechny sídelní útvary (např. obce s první písem-                     nou zmínkou již ve středověku), území v těsné blízkosti ÚAN I. atd.                     III. kategorie – území, které mohlo být osídleno či jinak využíváno člověkem, ale vý-                     skyt archeologických nálezů nebyl dosud pozitivně prokázán, pravděpodobnost vý-                     skytu je 50 %. Sem patří prakticky veškeré území české republiky, která nejsou ÚAN I,                     II a IV. Archeologové totiž neznají, a ani to není v jejich silách, všechny archeologické                     lokality ve svém působišti. Prakticky při každé stavbě, s výjimkou těch v ÚAN IV, může                     dojít k objevení nové, dosud neznámé lokality. Podle charakteru stavby a toho v jakém                     ÚAN se stavba nachází, volí archeolog metodu výzkumu, např. v ÚAN I obvykle před-                     stihový plošný výzkum, v ÚAN II zjišťovací sondy před zahájením vlastní stavby,                     v ÚAN III výzkum formou průběžného dohledu na stavbě. Veškerá opatření v podstatě                     směřují k jedinému – zajistit jednu z forem archeologického výzkumu na každé stavbě                     a zabránit nekontrolovanému ničení archeologických lokalit. Každá archeologická situ-                     ace je totiž jedinečná a neopakovatelná a její zničení bez dokumentace nelze ade-                     kvátně nahradit.                     IV. kategorie – území, kde není reálná pravděpodobnost výskytu archeologických ná-                     lezů (vytěžené a archeologicky zkoumané plochy).                         Text upraven podle Informačního systému o archeologických datech národního památkového                                                   ústavu, http://isad.npu.cz/                        Proč  tedy  hledat  místa  s již  existující  hrází?  Jednoduše  proto,  protože  tím  přispíváme                k udržitelnému rozvoji kulturně-historické krajiny a navazujeme na historickou znalost a zručnost                generací před námi.                                      10  Tj., území, které bylo osídleno už od pravěku. Oproti novému/mladému sídelnímu prostoru, který je „kolonizován“                až s nástupem vrcholného středověku během 12. a 13. století,","Jak najít vhodná místa s existující hrází?                         Mnohé malé vodní nádrže (MVN) se váží (a to i v současnosti) na vesnické osídlení. V okolí                vesnic,  či  měst  tak  můžeme  předpokládat  zvýšené  množství  vodohospodářských  staveb.                Ty i v minulosti dokreslovaly ráz krajiny, a přispívaly tak k přírodní diverzitě. Sídla patří do krajiny,                a v mnohých případech se krajina vyskytuje i v sídlech . Vzhledem k velkému množství zaniklých                                                                   11                středověkých,  novověkých,  ale  i  moderních  vesnic  tak  můžeme  různé  rybniční  soustavy                najít právě v  zalesněné  krajině.  Otázkou  ale  je,  jak  tato  vodní  díla  vyhledat  a  znovu  využít                a případně tak rozšířit i biodiverzitu?                         Vyhledání                       Porovnání                                                                                  Fyzická kontrola                    v historických                   s digitálním                 vybraného místa                       mapách                     modelem reliéfu                                              17                         Zde máme jednotlivé kroky, které v současné době využívá archeologie při vyhledávání                většiny terénních antropogenních reliktů. Výše uvedené kroky nemusí být vždy provedeny v daném                sledu. Nemusí také proběhnout všechny. V některých případech stačí pouze dané místo navštívit,                pokud třeba již máme nějakou hráz vyhlédnutou, jindy může stačit pouze vyhledávání ve starých                mapách. Pro predikci hrází ve větším měřítku se již ale kombinace více možností rozhodně vyplatí.                  6.1  Vyhledání v historických mapách                                            Obr.  4:  Výřez  listu  z  1.  vojenského  mapování  (1764-1768)  zobrazující  oblast  Slavonicka  (Zlabings).  Převzato                z http://oldmaps.geolab.cz/                Historická mapová díla pro české země představují např. Fabriciova mapa Moravy z roku 1569,                Komenského mapa z roku 1624, Müllerova mapa Moravy, Seutterova mapa Moravy, I. vojenské                mapování (Obr. 4), II. vojenské mapování, mapování katastrů a vznik indikační skici a císařského                otisku, III. vojenské mapování. Většina je volně přístupná na stránkách http://oldmaps.geolab.cz/,                takže je možné s nimi běžně pracovat.                       Dohledávání vodních děl je pak otázkou výdrže, a především u starších map, které nebyly                zakresleny v určité síti (jako např. I. vojenské mapování, které bylo zakresleno pouze „od oka“ nebo                spíše ze sedla), pak také trochu detektivní práce při dohledávání správné pozice v současné době.                Velmi často se pak setkáváme s jevem, kdy na starším mapování se rybník, či nádrž nachází, na                mladším mapováním není, ale v současné době zase je. Zde se projevuje fakt, kdy se nádrže buď                rušily, či vypouštěly, anebo naopak znovu obnovovaly. Tento jev je vidět i na příkladu rybniční                soustavy  v polesí  Aleje  v kapitole  7.  Tak  vzniká  mnohovrstevné  využívání  na  určitou  dobou                zaniklých nebo záměrně vypuštěných a opravovaných vodohospodářských děl.                 11  K této problematice např. Vorel, I. – Kupka, J. (eds.), 2011: Krajinný ráz v sídlech. Sídla v rázu krajiny.","6.2  Porovnání s digitálním modelem reliéfu                                                                           Predikce  zaniklého  osídlení  na                                                                          základě leteckého skenování terénu                                                                          je odvislá na kvalitě dostupných dat.                                                                          Výsledkem  laserového  skenování                                                                          povrchu  terénu  (LiDAR)  je  tzv.                                                                          mračno bodů (Obr. 5). V současné                                                                          době  jsou  nejčastěji  užívány  data                                                                                         12                                                                          DMR  4G  a  5G .  Tato  skenování                                                                          a následné   filtrování   umožňují                                                                          zkoumat  povrch  terénu,  který                                                                          zachycuje relikty jako úvozy, hráze                                                                          rybníků,  systém  plužin,  atd.  (data         18                                                               jsou  dostupná  přes  server  ČÚZK).                                                                          Z mračna  bodů  musí  být  nejprve                                                                          vypočítán  model  reliéfu,  a  to  nej-                                                                          častěji v prostředí programu ArcGIS                Obr.  5:  Měření  povrchu  země  pomocí  LiDARového  snímkování,  vý-  od ESRI.                sledné mračno bodů, podloženo ortogonálním snímkováním ČR.       Digitální   model   reliéfu                                                                          (vytvořený na základě tzv. mračna                bodů  z LiDARových  dat)  ukazuje  nepřeberné  množství  informací,  které  si  krajina  zachovává                o svém využití v současnosti i v minulosti (Obr. 6).                                                        Obr. 6: DMR okolí zaniklé středověké vsi Pfaffenschlag (k. ú. Slavonice). ZSV je zde označena šipkou. Mapa                vytvořena na základě LiDARových dat, autor RokLAB (VVS Panská Lhota).                           12  DMR = digitální model reliéfu; 4G a 5G = 4. a 5. generace lidarového snímkování","6.2.1  Topografický poziční index (TPI)                                                                                                                                   19                                     Obr.  7:  Zaniklé  hráze  můžeme  vizualizovat  použitím  tzv.  topografického  pozičního  indexu,  kterým  je  možné                 zvýraznit místa, která jsou výše položená vůči svému okolí (červeně zvýrazněná místa), autor RokLAB (VVS                 Panská Lhota).                 Zaniklé hráze můžeme predikovat použitím tzv. topografického pozičního indexu, kterým je možné                zvýraznit místa, která jsou výše položená vůči svému okolí (červeně zvýrazněná místa; Obr. 7).                TPI popisuje výškovou pozici místa oproti jeho okolí, tedy zda se daná rastrová buňka nachází výš                nebo níž než buňky v určitém okruhu. Je to bezrozměrná veličina, jejíž pozitivní hodnoty indikují                vyvýšené polohy. Místa na rovině, případně na dlouhém svahu, mají hodnoty okolo nuly a místa                nacházející se oproti okolí níže mají hodnoty negativní. V programu ArcMap je možné TPI vypočítat                                                                                            13                pomocí  sady  nástrojů  Land  Facet  Corridor  Designer  (nástroj  dostupný  online ),  do  výpočtu                vstupuje základní DMR, vypočítaný z dat leteckého laserového skenování (LLS, LiDAR).                       TPI má všestranné využití a výsledek je velmi citlivý na parametry použité pro jeho výpočet.                Pro  potřeby  predikce  reliktů  zaniklých  vodních  nádrží  postačuje  výpočet  TPI  v  okruhu  15  m                od každé buňky. Zaniklé hráze, ale i jiné liniové struktury (např. cesty, terénní hrany), případně                menší kopcovité útvary (mohyly, sejpy), mají ve výsledném rastru kladné hodnoty. Pro vizualizaci                hrází stačí vyfiltrovat hodnoty vyšší jak 0,35.                 6.2.2  Hydrologické modelování                Přítomnost povrchové vody patří v archeologických prostorových analýzách mezi nejvýznamnější                faktory vlastností krajiny. Současná podoba vodních toků je často pozměněná regulací a melio-                racemi v průběhu 20. století a v nemalé míře i snahou o zadržení vody v krajině (středověké rybníky                a v současnosti retenční nádrže). Za účelem omezení vlivu moderních meliorací byla vypracovaná                vrstva potenciálních vodních toků, která vychází z akumulace vody na povrchu reliéfu (Obr. 8).                       K modelaci byl použit balík nástrojů ArcHydro programu ArcMap. Nejprve je na původním                DMR potřebné vyplnit deprese v údolích nástrojem Fill sinks, následně je určený směr povrchového                odtoku (nástroj Flow direction). Další postup je poměrně přímočarý a zahrnuje použití nástrojů Flow                    13  Dostupné na těchto stránkách: http://www.jennessent.com/arcgis/land_facets.htm","20                           Obr. 8: Překrytím vrstvou vodstvo pak získáme přehled o současném stavu vodotečí a stávajících vodních nádrží.                Potenciální vodoteče je možné vypočítat právě na základě LiDARových dat, rybníky jsou pak převzaty ze základní                mapy ČR 1:10 000, autor RokLAB (VVS Panská Lhota).                 accumulation – Stream delineation – Stream definition – Stream segmentation. Takto dostaneme                rastrovou vrstvu vodních toků, kterou následně převedeme na vektorové linie nástrojem Stream to                feature.                       Území, kde můžeme hráze na LIDARu hledat, je možné výrazně omezit sledováním hodnot                převýšení nad vodními toky. K výpočtu převýšení však neexistuje v programu ArcMap samostatný                nástroj,  proto  byl  použit  postup  vycházející  z  procentuálního  sklonu  svahu  a  horizontální                vzdálenosti  za  použití  Cost  distance.  Nejprve  vypočítáme  sklon  svahu  v procentech  nástrojem                Slope  a  hodnoty  jednotlivých  buněk  tohoto  rastru  pak  vydělíme  hodnotou  100.  Tuto  rastrovou                vrstvu  lze  použít  jako  frikční  povrch  v nástroji  Cost  distance  spolu  s vrstvou  vygenerovaných                vodních toků. Výsledkem je rastr představující převýšení od nejbližších vodotečí v metrech (Šíp                2012, 109). Pro naše potřeby postačuje, když se zaměříme na území v údolích s převýšením do                6 m nad vodotečí.                       Zmiňovaný postup může být pro některé náročným, skoro až nemožným (ať ze softwaro-                vých, či jiných důvodů), procesem na dokončení, v případě potřeby proto neváhejte kontaktovat                buď naše centrum , či jinou archeologickou instituci .                                                                 15                                 14                6.3  Fyzická kontrola vybraného místa                 Kombinací všech vrstev (Obr. 9) pak vznikne predikční model, který je však ještě nutné ověřit přímo                v terénu. A poté už zbývá „pouze“ vyjet do terénu, a naše předpovězené hráze ověřit v realitě (Obr.                10). Občas se stane, že výsledný model může falešně zachytit např. vyvýšenou cestu na náspu,                nebo  naopak,  některé  hráze  nevymodeluje,  protože  došlo  k odfiltrování  dat  z původního                LiDARového souboru již v základním zpracování, ještě na ČÚZK. To se děje nejčastěji v případech,                kdy  laserový  paprsek nebyl  schopen  zachytit  dané  místo  kvůli  nízkému  počtu  bodů,  či  špatné                prostupnosti lesním pokryvem. Při upravování získaných bodů tak technik nemá na výběr, než při                postprocessingu dané místo vymazat a sloučit s okolními buňkami. V těchto případech nepomůže                sebelepší model, ale pouze obyčejný průchod terénem.                     14  Odkaz na naše webové stránky https://panskalhota.muni.cz/, kde je možné najít další kontakty.                15   A  to  např.:  místní  muzeum,  Národní  památkový  ústav,  Archeologický  ústav  (Praha  nebo  Brno);  Seznam                oprávněných   institucí   a   organizací   k   provádění   archeologického   výzkumu   naleznete   zde:                https://www.arup.cas.cz/kdo-je-opravnen-provadet-archeologicke-vyzkumy/.","21                               Obr. 9: Výsledná vrstva predikce možných hrází, která vznikla kombinací předchozích vrstev, autor RokLAB (VVS                Panská Lhota).                                                   Obr. 10: Hráz zaniklé nádrže, která byla predikována pomocí modelu. Při ověření v terénu bylo zjištěno, že na hrázi                došlo k těžbě kůrovcem zasaženého lesa, naštěstí však nedošlo k poškození hráze samotné, autor RokLAB (VVS                Panská Lhota).                 V případě fyzické kontroly je vhodné provést alespoň základní kresebnou dokumentaci. V lepším                případě relikt nafotit na 3D modelaci (Obr. 10), jelikož každý údaj o daném stavu zachování je                neocenitelný pro další bádání o vývoji naší historické krajiny.","Zapojení již existující hráze – příklad z praxe                        Archeologický exkurz pro                       bližší pochopení práce                            archeologa:                    Záchranný výzkum zaniklého                          vodního díla – RN                        U Malovaného mostku                   Záchranný  archeologický  výzkum                v povodí Kněžického potoka k.ú. Jes-                třebí u Brtnice se zaniklým systémem         22                vodních  nádrží  a dochovanými  hráz-                nými  tělesy  byl  vyvolán  stavbou  re-                tenční  nádrže U Malovaného mostku                (dále  jen  RN U Malovaného  mostku)                a LS Telč-Horní (Obr. 12). Investorem                obou  staveb  byly  Lesy  ČR  (Povodí                Dyje,  Brno).  Předpokládaný  rozsah                stavby  RN  U Malovaného  mostku                pohltil  plochu  zaniklého  vodního  díla                s hrází a část plochy jižněji položené                zaniklé vodní nádrže (Obr. 11). Její vý-                stavbou  bylo  ohroženo  těleso  hráze,                ale po dohodě se stavebníkem bylo tě-                leso hráze zachováno a stalo se sou-                částí  nové  retenční  nádrže,  hráz  je  Obr. 11: Situace RN U Malovaného mostku, na ortofotu zachycené                v současné  době  zatopena.  Situace   odlesnění  prostoru  současné  nádrže;  severně  v roce  2018                u LS Telč-Horní však byla odlišná. Zde   dobudovaná RN Telč Horní (podklad ortofoto wms ČÚZK).                došlo k zapojení tělesa hráze do stá-                vající  stavby.  Retenční  nádrž U  Malovaného mostku  zabírá plochu soutoku  pravobřežní  beze-                jmenné vodoteče a Kněžického potoka v širším úseku údolí, které se nachází v lese Aleje v po-                loze Mezi Rybníky nebo také dříve Na Střenči, v nadmořské výšce 586–590 m. Na ortofoto snímku                z roku 2018 je viditelná již i dokončená stavba RN Telč-Horní s využitím původní hráze zaniklého                                                                          vodohospodářského díla. Hráz za-                                                                          niklého vodního díla s číslem par-                                                                          cely 845 je již odlesněná (Obr. 11).                                                                          Stavba RN U Malovaného mostku                                                                          zasáhla  parcelní  čísla  836,  845                                                                          a 836  k. ú.  Jestřebí  u  Brtnice.                                                                          Jedná  se  o  plochu  zaniklé  vodní                                                                          nádrže  s hrází  parcelní  číslo  845                                                                          a část úseku rybničního sedimentu                                                                          po  zaniklé  ploše  vodní  nádrže                                                                          s hrází parcelní číslo 843. Na Kně-                                                                          žickém  potoce  zbyl  z kaskády                                                                          vodních nádrží jen rybník Ovčák na                                                                          horním  toku  Kněžického  potoka,                                                                          všechny  níže  položené  vodní                                                                          nádrže, respektive rybníky zanikly.                     Obr. 12 Kaskáda vodních nádrží na Kněžickém potoce, RN Telč-Horní                využívá  starou  historickou  hráz  zakomponovanou  do  obnovené                a upravené hráze, RN U Malovaného mostku ponechalo historickou hráz                jako součást nové vodní nádrže.","V rámci  Českomoravské  vrchoviny  leží  les  Aleje                a povodí Kněžického potoka v jejím podcelku Brtnické vr-   Provázání s podložím může být                chovině a jejím okrsku Puklické pahorkatině. Nejvyšším      usnadněno právě využitím již                bodem Puklické pahorkatiny je vrch Roviny 658 m n. m.       existující hráze. Konsolidační                Oblast  představuje  nesouměrný  hřbet  s pahorkatinným    fáze při výstavbě se tak může                povrchem mezi vodotečemi Jihlávkou a Brtnicí se severo-          významně zkrátit.                jižními směry toků. Puklickou pahorkatinu ohraničují vodo-                teče Jihlávka na západě s krátkými pravobřežními přítoky                se sběrem vody z prostoru této pahorkatiny. Na východě ohraničuje geomorfologický okrsek řeka                Brtnice  s dlouhými  levobřežními  přítoky  odvádějící  vodu  z pramenišť  pahorkatiny.  K těmto                přítokům  Brtnice  náleží  i  Kněžický  potok,  jehož  povodí  tvoří  několik  bezejmenných  vodotečí                s prameništi v lese Aleje. Pravobřežní přítoky Kněžického potoka pramenící v lese Aleje jsou tři.                Od severu první napájí spolu s Kněžickým potokem rybník Ovčák. Druhý nebo střední pravobřežní                přítok prochází zaniklou středověkou vsí Střenčí a na soutoku je vybudována RN U Malovaného                mostku.  Jižní  pravobřežní  přítok  z lesa  Aleje  se  stéká  ze  dvou  vodotečí,  na  severní  z nich  je   23                vybudována vodní nádrž. Antropogenní zásah do vodotečí v lese Aleje byl a je významný.                   7.1  Terénní situace RN U Malovaného mostku                                                                         Stavba RN U Malovaného mostku za-                                                                        plavila ve své vodní ploše zachovaný                                                                        relikt  hráze  středověkého  rybníka                                                                        (Obr. 13; Obr. 14; Obr. 18). Hráz pře-                                                                        hrazuje  údolí  Kněžického  potoka                                                                        v místě soutoku tohoto potoka a be-                                                                        zejmenné  pravobřežní  vodoteče,                                                                        která  protéká  zaniklou  středověkou                                                                        vsí Střenčí. Areál zaniklé středověké                                                                        vsi prozatím tvoří viditelné nadzemní                                                                        relikty a zároveň má ve svém intravi-                                                                        lánu  nebo  těsně  v jeho  hraničním                                                                        pásu stopy po existenci dalších vod-                                                                        ních  děl,  a  to  urbářem  z roku  1538                                                                        zmiňované  Rybnik  u  tvrze  na                                                                        Strzenczy a Rybniczek druhy nad                                                                        tim.                                                                               Nadzemní  i zahloubené  an-                                                                        tropogenní  relikty  byly  rozpoznány                                                                        pouhou vizuální prospekcí terénu stá-                                                                        vajícího lesního prostředí bez využití                                                                        jiných  metod  odhalujících  archeolo-                                                                        gické struktury pod zemí. Nejblíže do-                                                                        kumentovaný  nadzemní  dvoudílný                Obr. 13: Situace před výstavbou RN U Malovaného mostku a LS Telč   objekt (mlýnice) v zaniklém Střenčí je                na ortofotu z roku 2014 (podklad archivní ortofoto wms ČÚZK).   vzdálen  16  m  od  litorální  zóny                RN U Malovaného mostku a nachází se v inundaci bezejmenné vodoteče. Další antropogenní re-                likty byly zachyceny na hraně jižní terasy bezejmenné vodoteče východně od dokumentovaných                objektů a vzdálených od záplavy jen 9 m. Dále východně na hraně se mohlo nacházet pokračování                zaniklého  Střenčí  nebo  jeho  přímé  hospodářské  zázemí,  které  představují  ale  i  relikty  obou                zaniklých vodních děl.","Obr. 14: Situace RN U Malovaného                                                                               mostku,  na  ortofotu  z roku  1953,                                                                               ukazuje  sečené  louky  v povodí                                                                               obou vodotečí  a zalesněné plochy                                                                               zaniklých  hrází  včetně  zaniklé                                                                               hráze  parcelní  číslo  845  (podklad                                                                               archivní  ortofoto  asdddddddddddd                                                                               https://kontaminace.cenia.cz/)                                                1                 2        3         24                                          Obr. 15: hráz parcelní číslo 845 a upravený východní svah RN U Malovaného mostku, viditelné je proražení v místě                původního  zatrubnění  rybníka  Zweitämmige,  1.  hráz  (zaniklá),  2.  proražená  propusť  s původním  zatrubněním,                3. průraz hráze nebo původní přeliv?, foceno (12.7.2019) z nově budované hráze RN U Malovaného mostku (foto                archiv ÚAM)                                 Obr. 16: Pohled na hráz s parcelním číslem 845 po   Obr. 17: Pohled na terénní zářez (průraz hráze nebo                odlesnění  s viditelným  proražením  hráze  v místě   původní přeliv?) a ukončení hráze bez napojení na                původní  propusti  a  uloženým  zatrubněním  v její   svah údolí, záměrná úprava opakující se na zaniklé                východní části zasypané hutněnou zeminou z profilů   kaskádě rybníků na Kněžickém potoce (foto archiv                proraženého tělesa hráze (foto archiv ÚAM).      ÚAM).","25                                      Obr. 18: Pohled na celkovou situaci zaměřených antropogenních reliktů v okolí RN U Malovaného mostku, zaniklá                                                                        2                vesnice  Střenčí  a  hráz  rybníka  Zweitämmige  a  jeho  plocha  6421  m k roku  1856,  (autor  VVS  Panská  Lhota).                 7.1.1  Geofyzikální průzkum                                                               Záchrannému archeologickému výzkumu před-                                                               cházela  geofyzikální  prospekce  provedená                                                               v roce 2015 ÚAM FF MU Brno. V bezprostřední                                                               blízkosti RN U Malovaného mostku se nachází,                                                               podél  obou  břehů  bezejmenného  pravobřež-                                                               ního přítoku Kněžického potoka zaniklá středo-                                                               věká ves Střenčí. Ta je zkoumána nedestruktiv-                                                               ním  výzkumem,  a  to  povrchovou  prospekcí,                                                               a od  roku  2012  jsou  její  antropogenní  relikty                                                               geodeticky dokumentovány ÚAM FF MU Brno.                                                                      Geofyzikální   prospekce   provedená                                                               v roce 2015 prověřovala plochu stavby a vztah                                                               identifikovaných reliktů vesnice a jejího zázemí                Obr.  19:  Plochy  geofyzikálního  průzkumu  a  stav   k roku  2015  k RN  a  jejich  možné  ohrožení                vegetační pokryvu v roce 2014–2015, ortofoto rok 2014,   vodohospodářskou stavbou. Retenční nádrž se                wms ČÚZK.                                      svojí  hranicí  záplavy  přibližuje  k viditelným                a dosud dokumentovaným nadzemním reliktům středověkých domů zaniklé vsi Střenčí (Obr. 18).                Geofyzikální průzkum proběhl v kvadrantu o ploše 3,2 ha. Poměrně velká část plochy nemohla být                změřena kvůli zvodnění terénu (Obr. 19).","Geofyzikálně měřená plocha 3, je v místě původního dna zaniklé vodní nádrže. Tato plocha                byla  v průběhu  90.  let  20.  století  a  počátku  21. století  využívána  jako  místo  letních  táborů.                Archeologicky zajímavé anomálie zde nelze identifikovat. Jedinými anomáliemi jsou drobné vysoce                magnetické bipóly vytvořené poztrácenými železnými předměty. V případě existence letního tábora                zde  můžeme  předpokládat  výrazné  zanesení  odpadem  (stanové  kolíky,  hřebíčky,  kování                a podobně).  Geofyzikální  měření  nepotvrdilo  žádné  archeologické  struktury  v zátopě  retenční                nádrže (Obr. 20), i z důvodu výrazného zvodnění terénu a nemožnosti některé plochy měřit.                 26                                             Obr. 20: Geofyzikální měření ploch 1-5 v souvislosti s výstavbou RN U Malovaného mostku, vztah hráze parcelní                číslo 845, reliktů ZSV Střenčí, artefaktů získaných detektorovým průzkumem do roku 2018, autor RokLAB (VVS                Panská Lhota).                  7.1.2  Archeologický výzkum                V rámci  postupujících  stavebních  prací  bylo  prohloubeno  koryto  Kněžického  potoka  v délce                protékající stavbou, a to i v místě proražení historické hráze (původní výpusti; Obr. 16; Obr. 21).                Při rozšíření a prohloubení odtokového koryta  pro vodu Kněžického potoka byl dokumentován                rybniční sediment. V místě prokopnutí tělesa hráze došlo k záměrnému rozšíření staršího průrazu                stavebníkem  pro  zvýšení  odtoku  vody.  Při  těžbě  zeminy  došlo  k odhalení  dřevěné  konstrukce                výpustě v podobě výpustní roury s dochovaným čapovým okem. Pozůstatek zatrubnění výpusti                (délka 15 m, šířka 0,4 m) zaniklého středověkého rybníka ležel v potočním sedimentu a postupně                byl překrývaný sesuvem hrázního tělesa při východní straně průrazu hrází (Obr. 21). Celá dřevěná                struktura  byla  odkryta  v  původní  poloze,  nicméně  působení  místní  vodoteče  vymlelo  původní                hutněný materiál tělesa hráze a byl nahrazen potočními sedimenty.                       V rámci  prací  bylo  provedeno  začištění  potočního  sedimentu  v  místě  výskytu  výpustní                roury.  Situace  byla  nafocena,  ale  vzhledem  k  délce  dřevěné  konstrukce  a  nálezové  situace                ve vodním nebo zvodnělém prostředí, nebylo možné provést kvalitní ortogonální snímkování (Obr.                22). Dřevěná konstrukce byla vypreparována a vyzvednuta z potočního prostředí.","Obr. 21: Dřevěné zatrubnění: výpusť rybníka v proražené hrázi parcelní č. 845, k.ú. Jestřebí u Brtnice; archiv ÚAM   27                FF MU.                       Homogenní hutněná zemní hráz, jak je možné dokumentovat na profilu průrazu v místě                výpusti, měla výšku 3 m. Zatrubnění v délce 11 m bylo v patě hráze uchyceno pomocí více jak                sedm kůlů. Čtyři další nebyly zachyceny in-situ. Jednalo se o kůly o rozměrech délky 40–50 cm                a průměru 10–20 cm. S největší pravděpodobností pocházely všechny kůly z místa původního                tělesa hráze a zřejmě sloužily k upevnění zatrubnění do násypu hráze. Čepová část předstupovala                před těleso hráze o 2,8 m, posléze procházela pod tělesem hráze a byla v něm upevněna pomocí                dřevěných kůlů (Obr. 26).                       Část dřevěné výpusti z náběhové strany rybníka byla za pomoci bagru oddělena od zbytku                zatrubnění. Jedná se o jedinou část zatrubnění, která nese jasné stopy opracování. Po vyzvednutí                z koryta  vodoteče  byla  celá  konstrukce  nafocena.  Výpustní  rouru  tvořily  dvě  části,  které  byly                spojeny minimálně čtyřmi dvojramennými skobami (kramle), další nebyly identifikovány. Přesto                není vyloučeno, že jejich počet nebyl větší. Po vyzvednutí byl odebrán vzorek vrstvy pod výpustní                rourou.  Zajišťovací  kůly  byly  vyzvednuty  a  byly nakonzervovány.  Vzorky  vrstvy  z  tělesa  hráze                nebyly  odebrány  kvůli  nízké  teplotě  (půda  byla  zmrzlá).  Bylo  provedeno  začištění  potočního                sedimentu v místě výskytu konstrukce zatrubnění.                       Dendrochronologické datování a dendrologické určení zatrubnění rybníka prokázalo využití                jedle  (41  letokruhů),  která  byla  skácena  1694/95  (Kyncl  2019;  číslo  vzorku  Y7657).  Datace                konstrukčního prvku poukazuje na Collaltovské hospodaření v rybníkářství a potřebnou úpravu                starých hrází rybníků zřízených na Kněžickém potoce.                             Obr. 22: Pohled na dřevěné výpustní zařízení rybníka Zweitämmige, archiv ÚAM FF MU.","28     Obr. 23: Výpust v podobě čapového oka (čepový ot-  Obr. 24: 1. Čep a zatrubnění výpusti, 2. profil dřevěné                vor) v dřevěné rouře, archiv ÚAM FF MU.          trouby složené ze dvou koryt (podle Nový a kol. 1974,                                                                 367, 189b).                        Vypouštěcí  zařízení  rybníků  představuje  v nejstarším  období  stavidlo  a  čap.  Čapová                (čepová)  výpust  je  složena  ze  zátky  kónického  tvaru  (Obr.  24),  která  uzavírá  výpustní  otvor                (čapový/é  oko)  v dřevěném  výpustním  potrubí  (Obr.  23).  Výpustní  otvor  mohl  být  v některých                případech doplněný o trubku nebo stavbu ústící na hladině (Obr. 27:1). Výpusť ohrazená berlením                neboli  česlovými  stěnami  byla  chráněna  nežádoucímu  uniknutí  ryb  a  zachycení  splavenin.                Takovéto dřevěné konstrukce však nebyly zjištěny. Samotná výpustní roura se skládá ze dvou                spojených  koryt  vydlabaných  do  kmenů  nebo  ze  spodního  koryta  překrytého  fošnou.  V tomto                střenčském případě se jedná o konstrukci vytvořenou z kmene jednoho stromu, který je podélně                rozříznutý a vydlabaný. Spojení obou koryt je provedeno pomocí kovových spojek dvouramenných                plochých  skob,  které  kopírovaly  tělo  kmenu  (Obr.  25).  Kramle  byly  umístěny  po  obvodu  spoje                a zároveň v průřezu kmenu u čapového oka, zde byly dvě skoby vedle sebe.                                         Obr. 25: Spojovací dvouramenná skoba (kramle) na dřevěné rouře výpusti spojující dolní koryto s horním, foto                archiv ÚAM FF MU.","29                                Obr. 26: Výpust na čep a výpustní roury: 1a. čepový otvor (čapové oko), poškozené horní koryto s odlomenou částí                čepového oka, 1b. spodní koryto s odtokem, 2. výpustní roura a její upevnění v tělese hráze pomocí kůlů, autor                RokLAB (VVS Panská Lhota).                                                    Obr.  27:  1.  výpusť  Adolfka,  rybník  Rožmberk,  (podle  http://www.taggmanager.cz/poi_images/2145/3990.jpg),                2.  dřevěné zatrubnění: výpusť rybníka s proraženou hrází, k.ú. Jestřebí u Brtnice (RN U Malovaného mostku),  foto                archiv ÚAM FF MU.","7.2  Prospekce zátopy RN U Malovaného mostku                 V místě zátopy RN U Malovaného mostku byl odkryta kamenná konstrukce založená do potočního                sedimentu. Jedná se o pozůstatek haťování pro lepší dostupnost bývalého skautského tábořiště,                které se v místě stavby nacházelo (viz výše geofyzikální průzkum plocha 3). Celá síť nebyla odkryta                ani zkoumána. V sondě 1 byla nicméně zjištěna stratigrafie tohoto haťování a je možné vyčlenit                minimálně dvě fáze. První byla tvořena pouze dřevěnými deskami, které byly zřejmě nedostačující,                jelikož  na  ně  pak  byla  nastavěna  kamenná  konstrukce  ve  třech  vrstvách  (Obr.  28;  Obr.  29).                V prostoru se ještě před zahájením stavby vyskytovalo mnoho prvků, které zde zanechali skauti,                a to konstrukce dřevěné chaty, „lednice“ zahloubená do tělesa hráze a mostky, ale jen některé                zanechaly stopy v archeologickém záznamu.         30                                 Obr.  28:  Kamenný  podklad  pro  dřevěné  chodníky   Obr.  29:  Detail  kamenného  podkladu  pro  dřevěný                skautského tábora, archiv ÚAM FF MU.             chodník do skautského tábora, foto archiv ÚAM FF                                                                 MU.                Při čištění záplavy pro RN U Malovaného mostku dále probíhaly prospekční práce. Při nich byly                otevřeny 3 sondy na základě signálu při prospekci prováděné detektorem kovů. Sonda Střenčí 1/19                v západní části záplavy RN byla vyhloubena pouze do rybničního sedimentu šedé jílové struktury                (Obr. 30; Obr. 31). V ní byla nalezena celá podkova (Z 2384; Obr. a) a opracované dřevo (Z 2385)                v podobě  úštěpů.  Podkova  zastupovala  typ  a  formu,  kterou  lze  časově  zařadit  na  přelom                13./14. století, analogie pro takovýto typ podkovy lze nalézt v stratifikovaných nebo vyhodnocených                souborech kovových předmětů, jakou jsou lokality Božanov, Veselí nad Moravou nebo Rokštejn.                                  Obr. 30: Sonda Střenčí 1/19 pohled na ZSV Střenčí   Obr. 31: Sonda Střenčí 1/19, nález podkovy Z 2384                (v lese) a začištěná záplavová zóna RN U Malova-  a opracovaného dřeva Z 2385, foto archiv ÚAM FF                ného mostku, foto archiv ÚAM FF MU.              MU.","Sonda  Střenčí  2/19  opět                                                                                v západní  záplavové  části                                                                                přibližující se vesnici Střenčí                                                                                byla  zahloubena  jen  do  še-                                                                                dého  rybničního  sedimentu                                                                                a byla  v ní  nalezena  část                                                                                podkovy (Z 2386; Obr. 33b).                                                                                Jednalo se o pravou polovinu                                                                                opět časově zařaditelnou na                                                                                přelom  13.  a  14.  století.                                                                                Na hraně záplavové zóny na                                                                                levém břehu bezejmenné vo-                                                                                doteče  protékající  Střenčím   31                                                                                byla objevena keramika. Jed-                 Obr. 33a: Podkova Z 2384 ze sondy   Obr. 33b: Podkova Z 2386 ze sondy                 Střenčí  1/19,  foto  archiv  ÚAM  FF   Střenčí 2/19, foto archiv ÚAM FF MU.   nalo  se  o kvalitně  pálenou                 MU.                                                            keramiku do šedých tónů za-                                                                                řaditelnou  do  15.  století.                                                                                Další  keramické  nálezy  po-                cházely z tělesa hráze. Zde keramika představovala nejstarší horizont existence vesnice v první                polovině 13. století. Keramika zdobena radélkem (Obr. 34:1) s přidaným grafitem do hrčiny je pá-                lená za nižších teplot a díky tomu podléhá výrazně abrazi. Tato keramika pochází také z areálu                vesnice. Její výskyt na hrázi, tedy na hutněné zemině, může dokládat antropogenní aktivity v pů-                vodní inundaci Kněžického potoka.                                                 Obr. 34: Povrchovým sběrem z tělesa hráze získaná keramika, jedná se o hrnčinu s přidaným grafitem z první                poloviny 13. století, fragment 1. zdobený tzv. radélkem, 2–3. nezdobené fragmenty, foto archiv ÚAM FF MU.","7.3  Historická krajina v okolí retenčních nádrží                                                                     V povodí Kněžického potoka a jeho střed-                                                                    ního bezejmenného pravobřežního přítoku                                                                    v lese Aleje je evidováno několik zaniklých                                                                    vodohospodářských  děl  a zaniklých  sídel                                                                    a  jejich  hospodářských  zázemí,  dokladů                                                                    těžby  a  zaniklé  komunikační  sítě.  První                                                                    zmínky  o vodohospodářských  aktivitách                                                                    v povodí Kněžického potoka dokumentují                                                                    Zemské desky a následně až Urbář brtnic-                                                                    kého panství z roku 1538. Na středním pří-                                                                    toku do Kněžického potoka v lese Aleje je         32                                                                    situována zaniklá ves Střenčí a na toku sa-                                                                    motném tři zaniklá vodní díla. Na Kněžic-                                                                    kém potoce je dokumentováno jedno stále                                                                    existující  vodní  dílo,  a  to  rybník  Ovčák,                                                                    a jižněji po proudu vybudovaných dalších                                                                    šest již zaniklých vodních děl.                                                                           Zaniklé  Střenčí  leží  v nadmořské                                                                    výšce  590–605  m.  Místo  návsi  je  silně                                                                    podmáčené  se  stopami  minimálně  po                                                                    třech zaniklých vodních nádržích. V okolí                                                                    vesnice Střenčí (existence 13.–15. století)                                                                    existovaly  rybníky  ještě  před  samotným                Obr.  35:  Výřez  z  porostové  mapy  vytvořené  v  roce  1831   zánikem vsi. Lze je doložit již zmiňovanými                Jestřebského revíru zobrazující polohu „Mezi Ribniky“ se čtyřmi   písemnými  zmínkami  v kombinaci  s ar-                rybníky označenými čísly 22, 24, 26, 28 (rybník Ovčák; MZA   cheologickou  terénní  prospekcí  a karto-                Velkostatek Brtnice F16 mapa 1088).                 grafickými  prameny  (Obr.  35).  Pí-                semné  prameny  potvrzují  k roku                1390  existenci  rybníků.  Albert,  ře-                čený ze Zaharhan, spolu s Albertem                z Mladyeyowicz  zakupují  od  Buzka                ze Střenčí dvůr spolu s rybníky, po-                toky,  lesy  a  loukami  (ZDB  VII,  199,                č. 902).  V dalších  intabulacích  z let                1409 (ZDB X, 282, č. 25), 1417 (ZDB                XI, 315, č. 407) a 1420 (ZDB XII, 330,                č. 53) je vždy prodávána spolu s dal-                šími majetky polovina rybníku.                       Zvětšováním  a  scelováním                statků  kolem  Brtnice  si  Valdštejni                v druhé  polovině  15.  století  vytvořili                mimo  jiné  i  předpoklady  k poměrně                rozsáhlému  rybničnímu  podnikání.                V urbáři brtnického panství vzniklém                kolem roku 1538 je uveden soupis 86                rybníků  (MZA  G10,  inv.č.  638,  fol.                117–118;  Obr.  36:1–10).  Příhodné                geomorfologické podmínky v podobě                poměrně širokých a mělkých uzavře-                ných údolí na horních tocích s hustou                sítí  potoků  představovaly  nižší  eko-                nomické náklady na výstavbu rybníků  Obr. 36: Zaniklé hráze vodních děl označeny červenou šipkou, výřez                                                    z  indikační  skici  katastru  Jestřebí  u  Brtnice  (Haslitz),  rok  1835,                                                    součást Collaltovského panství s centrem v Brtnici.","s vytvořením  pouhé  přehradní                                                                           hráze (Matějek 1956, 45). Zároveň                                                                           odpadla potřeba vybudovat příto-                                                                           kový systém k napájení nádrží.                                                                                  V urbáři  brtnického  pan-                                                                           ství z roku 1538 je uvedeno devět                                                                           rybníků,  které  nesou  označení                                                                           přímo po zaniklém Střenčí (např.                                                                           Rybnik  u  tvrze  na  strzenczy),                                                                           nebo názvem na takový rybník od-                                                                           kazují  (např.  Rybniczek  druhy                                                                           nad  tim).  Kaskáda  rybníků  na                                                                           Kněžickém potoce začíná pravdě-     33                                                                           podobně u hráze s parcelním čís-                                                                           lem 843. Tento relikt lze ztotožnit                                                                           s rybníkem  pojmenovaným  jako                                                                           Rybniczek  na  Strzenczy.  Po-                                                                           slední  v kaskádě  by  byl  rybník                                                                           dnes  pojmenovaný  jako  Ovčák,                                                                           ale v Urbáři brtnického panství se                                                                           patrně  jedná  o  Rybník  na  sil-                                                                           niczy. Využití hráze jako komuni-                                                                           kace  dokládají  i  úvozy  zaříznuté                                                                           do svahů a směřující k hrázi (Obr.                                                                           36:7). Na vodoteči procházející                                                                            přímo  Střenčím  byl  vybudován                Obr. 37: Mapa brtnického panství z roku 1844 s vyobrazením 3 rybníků   Rybnik  u  tvrze  na  Strzenczy,                na Kněžickém potoce (MZA Velkostatek Brtnice F 16 mapa 1035).   který ve výpisu urbáře následuje                po Rybniku na silniczy. Druhou nádrží byl urbářem zmiňovaný Rybniczek druhy nad tim. V tomto                případě je otázkou, zdali se jedná o po proudu níže položenou nádrž se setřelou hrází (Obr. 36:9)                nebo o zaniklou vodní nádrž s hrází, která nese parcelní číslo 854 na indikační skice z roku 1835                (Obr. 36:10). Vizuálně odpovídá názvu spíše první možnost a zároveň využití hráze jako komuni-                kační spojnice mezi severním a jižním břehem vodoteče a vesnice.                Přítomnost rybníků v okolí Střenčí dokládají i mladší mapování. Na I. vojenském mapování z let                1764–1768  se  v prostoru  nebo  blízkosti  lokality  Střenčí  vyskytují  čtyři  rybníky  na  Kněžickém                potoce. Rybníky se vyskytují severně proti proudu Kněžického potoka a zachycují nejseverněji                položený,  patrně  rybník  Ovčák,  a  další  tři  jižně  od  něho.  Nejjižněji  položený  lze  identifikovat                s rybníkem  označeným  Urbářem  z roku  1538  Rybnik  nad  silniczy.  Indikační  skica  katastru                Jestřebí u Brtnice (Haslitz) z roku 1835 ukazuje rybník s hrází p.č. 845 vypuštěný stejně jako mapa                brtnického  panství  z roku  1844  (Obr.  37;  Obr.  36).  Až  porostová mapa  z roku  1856  zobrazuje                napuštěný rybník s hrází p.č. 845 a celou zbylou kaskádu rybníků až k rybníku Ovčák, tedy v roce                1822 označené rybníky Zweitämmige, Korandowski, Seitowati a Haslitzer neue (Ovčák; Obr.                36).  Mapy  panství  Brtnice  prokazují  využívání  vytvořené  rybniční  kaskády  minimálně  od  dob                sestavení brtnického urbáře z roku 1538, kde je rybník Zweitämmige označen jako Rybnik nad                silniczy. Mladší mapování včetně III. vojenského mapování z roku 1875 již rybník s hrází p.č. 845                napuštěný  nezobrazují.  III.  vojenské  mapování  v měřítku  1:25 000  představuje  situaci                s napuštěným rybníkem Ovčák a se zobrazením dvou nevyužívaných hrází nad rybníkem s hrází                p.č. 845. Po polovině 19. století patrně došlo k omezení rybníkářství a postupně zbylé dva rybníky                pod rybníkem Ovčák zanikají.                       Historická hráz                       Zatopená  hráz  v RN  U  Malovaného  mostku  je  dokladem  výstavby  i  oprav  v průběhu                středověku až novověku. Délka homogenní vypouklé čelní hráze je 126 m, šířka u paty 9–11 m,                                                                                                          2                šířka  v  koruně  3  m  a výška  2,8×3  m.  Rekonstrukce  rozlohy  vodní  plochy  činí  6421,3  m .                Rekonstrukce objemu zadržené vody kolísá patrně do 8730 m³. Maximální hloubka dosahovala                patrně kolem 1,5 m. Rybník leží v nadmořské výšce 587,1-589,8 m. Hráz svojí konstrukcí upomíná                na Dubraviovy hráze než Krčínovy (Obr. 38). Poměr stran hráze podle Dubravia: výška hráze je                totožná se šířkou v koruně hráze a šířka v patě hráze je trojnásobná výšce hráze. Poměr návodní","a vzdušné strany hráze je podle Dubravia 1:1, podle Krčína 1:1,5. Rybník Zweitämmige měl hráz                postavenou podle Dubraviem kodifikovaných norem v roce 1547.                         34                                    Obr. 38: 1. hráz podle Dubravia, 2. hráz podle Krčína (podle Míka 1955, 37; Nový a kol. 1974, 366, 189a)                        Zatrubnění je zhotovené z jedlového dřeva datovaného smýcením k roku 1694/95. Podle                Dubravia v díle De piscinis je druhým nejvhodnějším dřevem pro zatrubnění výpusti rybníků po                dubu právě jedle. „Druhé místo v délce snášení vlhkosti zaujímá jedle, a proto se po dubu nejvíce                volí na roury, které vkládáme do rybniční hráze, a stejně na výrobu zátky, kterou obecně nazýváme                čepem,  totiž  na  onen  sloupek,  který  vyčnívá  z  roury  a  je  vražen  do  jejího  ústí,  aby  roura  ani                nenasávala, ani nepouštěla vodu bez naší vůle a svolení“ (Kyncl 2019; Dubravius 1559, LIB.II,                cap. 7,  49).  Výpust  i  konstrukce  hráze  je  podle  obvyklých  rybníkářských  pravidel  stanovených                Dubraviem.  Obdobná  řešení  výpusti  rybníků  jako  v případě  rybníka  Zweitämmige  se  objevila                u starších  dřevěných  výpustních  konstrukcí  s čapovým  okem.  Dřevěné  roury  jsou  doložená                v rybníce Jordán nebo Mirošov (Krajíc 2019, 1019; Petřík a kol. 2017, 804-805). Datování jedlové                výpusti  z rybníka  Mirošov,  který  leží  v prostoru  bývalého  broumovského  panství,  spadá  k roku                1488/1489,  dubová  konstrukce  1536/1537.  Ve  vzdálenosti  1–2  m  od  dřevěné  výpusti  a  jejího                čepového koryta č. 1 zachycena část dřevěného brlení (kaberny) původně tvořícího čtyřúhelník                (Petřík a kol. 2017, 804–805, obr. 7). Jordánské dřevěné výpustní konstrukce, kde je doložen opět                čapový  druh  výpusti,  včetně  táhel  dokládají  dobu  založení  rybníka  i  jeho  následné  opravy                (Krajíc 2019,  1019).  Jedná  se  o  pět  základních  časových  horizontů:  1)  konec  15.  až  počátek                16. století s přesahem do první třetiny 16. století; 2) druhá polovina 16. století; 3) kolem poloviny                17. století; 4) konec 18. století; 5) první třetina 19. století (Krajíc 2019, 1019). Dochované výpustní                zařízení rybníka Zweitämmige na Kněžickém potoce bylo zhotoveno krátce po roce 1694/1695.                Souvisí s collatovským rybníkářstvím na panství a navazuje na starší valdštejnské rybniční aktivity.                Rybník  Zweitämmige  a  jeho  126  m  dlouhá  hráz  odpovídá  Dubraviovým  rozměrům  a  jejich                uváděným délkovým nebo výškovým poměrům hrází. Výška hráze je 3 m a její koruna má šířku                3 m. Dřevěná výpust procházející tělesem hráze byla zhotovena z rozštípnutého kmene jedlového                dřeva (skácení 1694/1695) a upravena pro čapové výpustní zařízení. Česlové stěny nebo také                brlení  nebyly  v okolí  výpustě  zachyceny.  Koryta  dřevěné  výpusti  jsou  spojena  železnými                dvojramennými skobami.                       Rybník s hrází parcelní č. 845 je v Urbáři brtnického panství ještě v majetku Valdštejnů                v roce 1538 zmiňován jako Zweitämmige, jeho starší existenci lze patrně doložit nepřítomností","mladšího keramického materiálu na hrázním tělese, kde byl objeven pouze keramický materiál                první poloviny 13. století. Pozdně středověké stáří je vysoce pravděpodobné. Novověkou existenci                potvrzuje  již  zmíněný  urbář  k roku  1538  a  na  mladší  Collaltovské  úpravy  rybníků  poukazuje                dendrochronologické datování dřevěné roury výpusti. K roku 1651 existují rybniční účty panství,                které nebyly doposud podrobněji analyzovány. Mezi lety 1730–1740 byla sestavena kniha nařízení                a instrukcí, která zahrnuje hospodaření s rybníky na panství Brtnice (Zaoralová 1988, 152, 165;                MZA Velkostatek Brtnice f 16, inv. č. 122). Úřednický aparát brtnického panství zahrnoval vedle                různých úředníků i porybného, který přímo spadal pod hejtmana a purkrabího panství a měl k ruce                pacholky. Hejtman panství měl minimálně každé dva týdny obhlédnout majetky včetně rybníků                (instrukce z roku 1667; Zaoralová 1988, 153). Rybniční podnikání se na panství Brtnice od počátku                18. století nevyplácelo, a tak došlo k vysoušení některých rybníků (Mlejnek 2008, 14–15).                                                                                                                 35","Závěr – Proč je důležité zkoumat staré hráze                 Jak již bylo napsáno v úvodu, historická krajina je všude kolem nás. Od dob, kdy naši předkové                poprvé začali vědomě ovlivňovat životní prostředí, ve kterém žili (tedy před více jak sedmi tisíci                   16                lety ), se tak vytváří krajina, ve které žijeme dodnes i my. Některé stopy po pravěkém osídlení                jsou stále viditelné (například mohyly, či hradiska na ostrožnách nad řekami). Nejznatelněji však                můžeme číst stopy středověké krajiny, jejíž tvůrci položili základy naší současnosti. Archeologie si                je  tohoto  jevu  vědoma,  a  tak  nemnohá  studie  zkoumá  právě  vznik  této  krajiny  a  její  cenné                informace, které se mohou stát dobrým pomocníkem i pro současnou společnost, tedy pro nás,                a i ty, kteří přijdou po nás. Od středověku známe vývoj chování člověka, jeho sídelní strategie,                potřeby jednotlivců i společnosti jako celku. Díky zkoumání vztahu mezi společností a krajinou                můžeme  nejen  vysledovat  reakci  přírodního  prostředí  na  lidskou  aktivitu,  ale  také  odpověď         36     společnosti  na  tyto  změny.  Vhodnou  výstavbou,  spoluprácí  a  včasnému  plánování  můžeme                k tomuto poznání přispět společně, a to nejen k poznání historické krajiny, ale také k vytvoření                modelu pro budoucí vývoj, a tím zlepšit možnosti států se zařídit pro udržitelný dlouhodobý vývoj.                       Na základě studia historické a archeologické krajiny jsme tedy schopni se lépe orientovat                v současné krajině, a to nejen z hlediska její ochrany, ale také z pohledu udržitelného rozvoje naší                společnosti. Zde uvedené postupy a navrhované dodatky pro posuzování MVN jsou do jisté míry                nad  rámec  současného  zákona  a  podmínek  pro  výstavbu  vodních  nádrží  (i  když  z pohledu                památkového zákona tomu tak není, neboť většina území ČR spadá pod různé stupně ochrany                kulturního dědictví). Nicméně, pro zachování naší historie a kulturní krajiny, jsou tyto kroky úplné                minimum, co pro budoucí generace můžeme udělat.                       Zde jen krátké shrnutí, co dělat, pokud se chystáme stavět vodní nádrž, nebo pokud se již                začalo se stavbou a byla nějakým způsobem ohrožena již stojící starší hráz:                                 Kontaktujeme archeologické                                    výsledný koncensus:                   pracoviště (místní muzeum,      Před a během stavby              zkombinování                    památkový úřad, akademie     provedeme dokumentaci,            ekonomického                    věd: archeologické ústavy       případně záchranný              ekologického,                        Praha nebo Brno,           archeologický výzkum            krajinotvorného                     archeologická univerzitní                                  a historického aspektu                         pracoviště aj.)                               Současné limity územního plánování nemohou být, a ani nejsou, předmětem této metodiky,                nicméně se jedná o přetrvávající problém (např. Berková 2018; Kupka 2017; Vorel 2011). Můžeme                alespoň konstatovat, že při spolupráci s pracovníky památkové páče, nebo jiným archeologickým                pracovištěm, celkové urbanistické řešení hráze za využití staré hráze může být zakomponováno                do historického krajinného rázu. Závěrem je nutné podotknout, že i když nádrže ve většině případů                nenarušují charakter krajiny, i tak je nutné zvážit, zda se z ekonomického, krajinného, ekologického                      16  Jedná se o období prvních zemědělců, zvané neolit (rámcově datovaný 5600–4000 př.n.l.).","a památkového hlediska výstavba nádrží vyplatí, a zda neexistují jiné možnosti, jak vodu v krajině                       17                zadržet .                       Co si odnést z této metodiky?                                                                       V případě výstavby MVN                     Pokud možno, budovat                          se přidržet obnovovy                        37                      spíše tůně, které jsou                      opravdu blízké přírodě                    zaniklých hrází, které jsou                                                                  součástí místní historie                       a neohrožují historii                       a spíše se snažit oživit                           a ekologii místa.                                                                 krajinu utvářenou lidmi.                                                                 17  Např. tůněmi, či jinými menšími zásahy do krajiny. Přínos k biodiverzitě podle příručky AOPK (Just a kol. 2020):                ekologický význam mají především mělčí nádrže, nebo alespoň takové, jejichž litorální zóna je pozvolná","Prameny a literatura                 Prameny:                Moravský zemský archiv, G 10 (Sbírka rukopisů zemského archivu), inv.č. 638. – Urbář panství                brtnického z doby před r. 1538                Moravský zemský archiv, F 16 (Velkostatek Brtnice), mapy 1033, 1034, 1035, 1038, 1068, 1070,                1072, 1073                Dubravius, I., 1559: De piscinis et Piscu qui eis aluntur naturis libri quinque.                 Edice pramenů:                ZDB   Chlumecký, P. – Chytil, J. – Demuth, K. – Wolfskron, A.: Moravské zemské desky. I. sv.         38            řady brněnské 1348–1466. Brno 1856.                 Literatura:                 Berková, J., (ed.), 2018: Historická sídla v historické krajině. Praha.                Černá, L. a kol., 2015: Brno (okr. Brno-město). Přehled výzkumů 56/2, 226–252.                Just, T. a kol., 2020: Doporučení k projektům malých vodních nádrží. Poznámky k tématu, AOPK                            regionální pracoviště Střední Čechy. Dostupné online z:                            https://strednicechy.ochranaprirody.cz/pece-o-vodni-rezim-krajiny/male-vodni-nadrze/                Kupka, J., 2017: Historická krajina, její hodnoty a územní plánování. In: Přestavba a regenerace                            sídel a krajiny. Sborník z konference AUÚP, Litoměřice 6.–7. 10. 2016, 69–73.                Krajíc, R., 2019: Středověké vodní dílo v Táboře. Archeologický výzkum Jordánu, Archaeologia                            historica 44/2, 1001–1027.                Kyncl, T., 2019: ZAV U Malovaného mostku. Potrubí z hráze rybníku, Jestřebí u Brtnice.                            Nepublikovaná dendrochronologická zpráva. Brno.                Matějek, F., 1956: Přehled rozvoje rybníkářství na Moravě v 2. pol. 15. a v 1. pol. 16. století,                            Časopis Slezského muzea 5, 1956, 28–59.                Mazáčková, J. – Doležalová, K., 2012: Stančice, povrchová prospekce a systematické                            zaměřování zaniklé vsi. Acta Mus. Moraviae, Sci. Soc. XCVII/2, 259–284.                Míka, A., 1955: Slavná minulost českého rybníkářství, Praha.                Nový, R. a kol., 1974: Dějiny techniky v Československu (do konce 18. století), Praha.                Petřík, J. a kol., 2017: Rybník jako součást hospodářství vrchnostenského panství a indikátor                            podoby krajiny jižního Valašska v 15. až 17. století, Archaeologia historica 42/2, 789–                            817.                Šíp, M., 2012: Predikční modelování v archeologii. Rukopis dizertační práce uložen na Katedře                            archeologie, Západočeská univerzita v Plzni. Plzeň.                Štefan, I., 2019: Čí je ta krajina? Rozhovory s Janem Klápště o středověku i našem světě, Praha.                Vorel, I., 2011: Ochrana krajinného rázu v územním plánu – fikce nebo reálná možnost? In:                            Vorel, I. – Kupka, J. (eds): Krajinný ráz v sídlech. Sídla v rázu krajinném. Praha, 45–                            55.                Zaoralová, M., 1988: Období druhého nevolnictví 1648–1740, In: Janák, J. et al. (eds.), Dějiny                            Brtnice a připojených obcí, Brno – Brtnice, 151–177.                 Internetové zdroje:                MZA – indikační skica                http://www.mza.cz/indikacniskici/index.php#show:MOR091118350                 MZA – urbáře                http://www.mza.cz/a8web/a8apps1/URB01/A8SL4DD2Bad3URB01.htm                Potenciál aplikace přírodě blízkých opatření pro zadržení vody v krajině a zlepšení ekologického                stavu vodních útvarů                http://www.suchovkrajine.cz/sites/default/files/podklad/potencial_aplikace_prirode_blizkych_opatr                eni.pdf","Zákony:                Zákon č. 114/1992 Sb. České národní rady o ochraně přírody a krajiny                Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník                Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu                Zákon č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících                zákonů                Zákon č. 252/1997 Sb. o zemědělství                Zákon č. 20/1987 Sb. České národní rady o státní památkové péči                                                                                                                   39","Slovník použitých pojmů a zkratek                 Antropogenní relikt – pozůstatek po lidské činnosti v krajině (např. hráz zaniklého rybníka)                Bezpečnostní přeliv = přepusť                 Brlení – zábrana proti úniku ryb z nádrže (rybníka), připomínající plot                DMR – digitální model reliéfu                Intravilán – vnitřní prostor vsi, samotná zastavěná plocha                 Koruna hráze – horní suchá část hráze, běžně se na ní vyskytuje manipulační prostor, či nějaký                druh komunikace          40     LiDAR – Light Detection And Ranging; metoda laserového skenování povrchu Země                Litorální zóna – zaplavená mělká část rybníku, kde se daří vodním rostlinám a živočichům                MVN – malá vodní nádrž                Návodní strana hráze – strana hráze směrem do rybníka, je zatopena vodou – proto ná-vodní                NPÚ – Národní památkový ústav                 Přepusť – místo, kudy přetéká voda přes korunu hráze v případě vysokého vzdutí hladiny nádrže                (typicky při přívalových situacích a povodních)                Retenční nádrž – nádrž na zachycování přívalové nebo povodňové vlny, může být suchá nebo                polosuchá                TPI – topografický poziční index                Vzdušná strana hráze – část hráze, která je neustále vystavena vzduchu, tedy není zatopena                vodou                Zátopa – prostor trvale zatopen vodou – víceméně vlastní prostor „rybníka“/nádrže                ZSV – zaniklá středověká ves (občas, ve starší literatuře, též jako ZSO – zaniklá středověká osada)","Predikce potenciálních míst k výstavbě retenčních nádrží                v krajině na základě využití reliktů zaniklých                 vodohospodářských staveb                 Certifikovaná metodika                  Mgr. Jana Mazáčková, Ph.D.                Mgr. Petr Žaža                Bc. Andrej Púčať                  Vydala Masarykova univerzita, Žerotínovo nám. 617/9, 601 77 Brno                Grafická úprava: Mgr. Petr Žaža                Jazyková úprava: RNDr. Jana Krejsová                 1., elektronické vydání, 2021                 ISBN 978-80-210-9911-1                 https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-9911-2021",""];