var textForPages = ["MUNI              ECON                                Základy                Práva                    Studijní podklad pro seminární výuku                          Jindřiška šedová             Petra Dvořáková             Filip HAMPL                                   Masarykova             univerzita","","MUNI              ECON                           Základy              práva                  Studijní podklad pro seminární výuku                             Jindřiška Šedová            Petra Dvořáková             Filip HAMPL                                       Masarykova            univerzita            Brno 2020","Autoři:                 JUDr. Jindřiška Šedová, CSc.                (úkoly: 3.1–3.7; 3.12–3.14; 3.25; 3.29–3.30; 4.1–4.13; 5.2)                 Mgr. Ing. Petra Dvořáková, Ph.D.                (úkoly: 1.1–1.3; 1.6; 1.7; 1.9–1.17; 2.2; 2.4; 2.5; 2.8 (E); 2.10–2.14; 3.23; 4.14)                 Mgr. Ing. Filip Hampl                (úkoly: 1.4; 1.5; 1.8; 1.18–1.31; 2.1; 2.3; 2.6–2.9; 3.8–3.11; 3.15–3.22; 3.24; 3.26–3.28; 4.3 (F); 5.1)                   Recenzoval: JUDr. Zdeněk Jiří Skupin                   © 2020 Masarykova univerzita                 ISBN 978-80-210-9634-9                 ISBN 978-80-210-9645-5 (brožovaná)                       BY    NC  ND                Kniha je šířená pod licencí                 CC BY-NC-ND 4.0  Crea�ve Commons A�ribu�on-NonCommercial-NoDeriva�ves 4.0","Obsah                   OBSAH                  ÚVOD ....................................................................................................................................... 6                 1  ZÁKLADY TEORIE PRÁVA ................................................................................................ 7                   I. Právo a jeho systém ........................................................................................................ 9                     Úkol 1.1 – Právo a jiné normativní systémy ..................................................................... 9                     Úkol 1.2 – Systém práva .................................................................................................. 9                     Úkol 1.3 – Právní principy/zásady .................................................................................... 9                     Úkol 1.4 – Prameny práva .............................................................................................. 10                     Úkol 1.5 – Postavení Ústavy mezi formálními prameny práva (pro zvídavé) ................. 10                     Úkol 1.6 – Tvorba formálních pramenů práva ................................................................ 10                     Úkol 1.7 – Vyhledávání formálních pramenů práva v ASPI ............................................ 11                     Úkol 1.8 – Interní předpisy (pro zvídavé) ........................................................................ 11                     Úkol 1.9 – Zákonnost a právní vědomí ........................................................................... 12                   II. Členění práva ................................................................................................................ 12                     Úkol 1.10 – Právo soukromé a veřejné .......................................................................... 12                     Úkol 1.11 – Legální charakteristika práva soukromého a práva veřejného .................... 12                     Úkol 1.12 – Právo hmotné a právo procesní I ................................................................ 13                     Úkol 1.13 – Právo hmotné a právo procesní II ............................................................... 13                     Úkol 1.14 – Právo vnitrostátní, právo Evropské unie, právo mezinárodní ...................... 14                   III. Právní odvětví .............................................................................................................. 14                     Úkol 1.15 – Členění právního řádu na právní odvětví .................................................... 14                     Úkol 1.16 – Právní odvětví práva soukromého a práva veřejného ................................. 14                     Úkol 1.17 – Kodifikace právních odvětví ........................................................................ 15                   IV. Právní norma ............................................................................................................... 16                     Úkol 1.18 – Znaky právní normy a jejich klasifikace ....................................................... 16                     Úkol 1.19 – Struktura právní normy I .............................................................................. 16                     Úkol 1.20 – Struktura právní normy II (pro zvídavé) ....................................................... 17                     Úkol 1.21 – Klasifikace právních norem I: Právní normy kogentní a dispozitivní ........... 18                     Úkol 1.22 – Klasifikace právních norem II: Taxativní a demonstrativní výčet ................. 19                     Úkol 1.23 – Klasifikace právních norem III: Zvláštní právní normy ................................. 20                     Úkol 1.24 – Klasifikace právních norem IV: Zvláštní právní normy (pro zvídavé) .......... 21                     Úkol 1.25 – Působnost právních norem I: Obecná charakteristika ................................. 23                     Úkol 1.26 – Působnost právních norem II: Věcná působnost ......................................... 23                     Úkol 1.27 – Působnost právních norem III: Časová působnost ...................................... 24                     Úkol 1.28 – Působnost právních norem IV: Časová působnost (pro zvídavé) ............... 24                   V. Realizace, aplikace a interpretace práva ................................................................... 25                     Úkol 1.29 – Realizace a aplikace práva ......................................................................... 25                     Úkol 1.30 – Interpretace práva (adekvátní/restriktivní/extenzivní výklad) ...................... 25                     Úkol 1.31 – Význam judikatury při interpretaci práva ..................................................... 25                   VI. Samostudium .............................................................................................................. 25","Obsah                   2  ÚVOD DO VEŘEJNÉHO PRÁVA, VEŘEJNÁ SPRÁVA, SOUDNÍ SYSTÉM .................. 26                   I. Veřejná správa ............................................................................................................... 28                     Úkol 2.1 – Opakování rozlišení soukromého a veřejného práva .................................... 28                     Úkol 2.2 – Veřejná správa jako služba veřejnosti ........................................................... 28                     Úkol 2.3 – Organizační pojetí veřejné správy I: Výstavbové principy ............................. 28                     Úkol 2.4 – Organizační pojetí veřejné správy II: Státní správa a samospráva ............... 28                     Úkol 2.5 – Funkční pojetí veřejné správy ....................................................................... 29                     Úkol 2.6 – Základní zásady činnosti správních orgánů (pro zvídavé) ............................ 30                     Úkol 2.7 – Správní řízení (pro zvídavé) .......................................................................... 30                     Úkol 2.8 – Komunikace se správním orgánem, doručování písemností ........................ 30                     Úkol 2.9 – Právní akty vydávané veřejnou správou (správní akty) ................................. 31                     Úkol 2.10 – Správní poplatky (pro zvídavé) .................................................................... 31                   II. Samostudium – soudní systém .................................................................................. 32                     Úkol 2.11 – Soudní systém v České republice ............................................................... 32                     Úkol 2.12 – Vyhledávání v právních předpisech ............................................................ 33                     Úkol 2.13 – Vyhledávání v judikatuře Ústavního soudu ................................................. 34                     Úkol 2.14 – Soudní poplatky ........................................................................................... 34                3  ÚVOD DO SOUKROMÉHO PRÁVA, ZÁKLADNÍ POJMY A INSTITUTY ........................ 35                   I. Východiska, členění a zásady soukromého práva ..................................................... 37                     Úkol 3.1 – Koncepční východiska soukromého práva .................................................... 37                     Úkol 3.2 – Členění soukromého práva ........................................................................... 37                     Úkol 3.3 – Členění občanského práva ............................................................................ 38                     Úkol 3.4 – Základní hodnoty a zásady (principy) soukromého práva I ........................... 38                     Úkol 3.5 – Základní hodnoty a zásady (principy) soukromého práva II (pro zvídavé) .... 39                     Úkol 3.6 – Průměrně rozumný člověk, odbornost, přiměřenost ...................................... 42                     Úkol 3.7 – Uplatňování soukromých subjektivních práv ................................................. 42                   II. Právní skutečnosti ....................................................................................................... 43                     Úkol 3.8 – Právní jednání ............................................................................................... 43                     Úkol 3.9 – Následky vad právních jednání ..................................................................... 44                     Úkol 3.10 – Čas jako objektivní právní skutečnost I: Počítání času ............................... 44                     Úkol 3.11 – Čas jako objektivní právní skutečnost II: Promlčení a prekluze .................. 45                     Úkol 3.12 – Právní odpovědnost I: Obecné vymezení ................................................... 45                     Úkol 3.13 – Právní odpovědnost II: Občanskoprávní odpovědnost za škodu ................ 46                     Úkol 3.14 – Právní odpovědnost III: Odpovědnost za škodu (pro zvídavé) .................... 46                   III. Věci v právním smyslu ................................................................................................ 47                     Úkol 3.15 – Věc v právním smyslu, majetek a jmění ...................................................... 47                     Úkol 3.16 – Rozdělení věcí ............................................................................................. 47                     Úkol 3.17 – Součást věci a příslušenství věci ................................................................ 48                     Úkol 3.18 – Systematika věcných práv v občanském zákoníku ..................................... 48                     Úkol 3.19 – Vlastnictví a vlastnické právo ...................................................................... 48                     Úkol 3.20 – Držba a vydržení ......................................................................................... 48                     Úkol 3.21 – Katastr nemovitostí ...................................................................................... 49                     Úkol 3.22 – Vyhledávání v katastru nemovitostí (www.cuzk.cz) .................................... 49                     Úkol 3.23 – Pacht a nájem (pro zvídavé) ....................................................................... 49","Obsah                      IV. Osoby v právním smyslu ........................................................................................... 50                     Úkol 3.24 – Fyzické osoby, jejich právní osobnost a svéprávnost ................................. 50                     Úkol 3.25 – Právnické osoby .......................................................................................... 50                     Úkol 3.26 – Jednání za právnickou osobu (zastupování právnické osoby) .................... 51                     Úkol 3.27 – Kategorizace právnických osob ................................................................... 51                     Úkol 3.28 – Veřejné rejstříky právnických osob .............................................................. 51                     Úkol 3.29 – Stát jako osoba v právním smyslu ............................................................... 52                     Úkol 3.30 – Základní registry a Portál veřejné správy (pro zvídavé) .............................. 53                4  VYBRANÉ ASPEKTY PODNIKÁNÍ A SPRÁVA CIZÍHO MAJETKU ............................... 54                   I. Podnikatel a podnikání ................................................................................................. 56                     Úkol 4.1 – Vymezení pojmů podnikatel a podnikání ....................................................... 56                     Úkol 4.2 – Rozlišení podnikatele .................................................................................... 56                   II. Obchodní korporace .................................................................................................... 57                     Úkol 4.3 – Vymezení obchodních korporací ................................................................... 57                     Úkol 4.4 – Charakteristiky jednotlivých forem obchodních korporací ............................. 58                     Úkol 4.5 – Obchodní společnosti z pohledu společníků ................................................. 59                     Úkol 4.6 – Založení a vznik obchodní korporace (pro zvídavé) ...................................... 59                   III. Správa cizího majetku ................................................................................................. 61                     Úkol 4.7 – Význam a nejvyužívanější způsoby správy cizího majetku ........................... 61                     Úkol 4.8 – Obecná a zvláštní úprava správy cizího majetku .......................................... 62                     Úkol 4.9 – Prostá a plná správa cizího majetku ............................................................. 62                     Úkol 4.10 – Pravidla správy cizího majetku – práva a povinnosti subjektů vztahu ......... 62                     Úkol 4.11 – Smlouva se správcem ................................................................................. 62                     Úkol 4.12 – Svěřenský fond ............................................................................................ 62                     Úkol 4.13 – Správa soukromého majetku (pro zvídavé) ................................................. 63                     Úkol 4.14 – Správa veřejného majetku (pro zvídavé) ..................................................... 63                5  ÚVOD DO ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ – KUPNÍ SMLOUVA ............................................ 65                     Úkol 5.1 – Závazkové vztahy a jejich systematika v občanském zákoníku .................... 66                     Úkol 5.2 – Kupní smlouva ............................................................................................... 66                 6  VZOROVÝ ZKOUŠKOVÝ TEST ....................................................................................... 75                 LITERATURA ........................................................................................................................ 81","Úvod                                                                                      6                   ÚVOD                  Předkládaná  publikace  vznikla  primárně  jako  studijní  podklad  pro  předmět  Základy  práva                vyučovaný  na  Ekonomicko-správní  fakultě  Masarykovy  univerzity  v  prezenčním                i kombinovaném  studiu.  Ten  je  součástí  kurikula  většiny  studijních  programů  této  fakulty,                jejichž cílem je vzdělávat ekonomy v budoucnu působící ve veřejném i soukromém sektoru.                Základní znalosti práva lze považovat za nedílnou součást jejich všeobecného rozhledu. Totéž                platí i pro širokou veřejnost, které publikace nabízí vysvětlení a procvičení problematiky práva.                 Předmět  Základy  práva  navazuje  na  znalosti  studentů  získané  na  středních  školách                v předmětech zabývajících se společenskovědními tématy. Znalosti ze státovědy a teorie práva                jsou  prohlubovány  a  rozšiřovány  s  využitím  řady  úkolů  a  příkladů.  Důraz  je  přitom  kladen                na pochopení práva jako systému a na aplikaci jeho zásad. Pozornost je věnována veřejnému                i soukromému  právu  v  souladu  s  potřebami  neprávnických  oborů.  Úkoly  vycházejí                z teoretických poznatků a právní úpravy, současně však mají i praktický rozměr.                Publikace  je  určena  pro  práci  na  seminářích. Před  plněním  úkolů  by si  měl  čtenář danou                problematiku  nastudovat  z  přednášek  či  doporučené  literatury.  Důležité  právní  instituty                a vztahy jsou v textu stručně připomenuty formou graficky zvýrazněných definic. Následně je                problematika  přednášek  procvičována  v  úkolech,  při  jejichž  řešení mohou být podpůrně                využívány  právní  databázové  systémy  (zejména  právní  informační  systém  ASPI)  a  veřejně                dostupné rejstříky veřejné správy (např. katastr nemovitostí, obchodní rejstřík, živnostenský                rejstřík apod.). Publikace dále obsahuje barevně odlišené úkoly určené pro  zvídavé čtenáře,                které  slouží  k  prohloubení  znalostí  ve  vybraných  oblastech  práva.  V  závěru  publikace  jsou                uvedeny příklady otázek pro závěrečný test. Čtenář si na nich může ověřit získané znalosti                a současně si vyzkoušet podobu závěrečného testu.                 Prostudováním  publikace  a  postupným  plněním  úkolů  si  čtenář  posiluje  základní  praktické                znalosti  a  dovednosti  z  právní  problematiky.  Autoři  textu  věří,  že  publikace  pomůže  zvýšit                právní povědomí čtenářů a může je inspirovat pro další studium právních předmětů.                                                                                                       Autoři","Základy teorie práva                                                                      7                  1  ZÁKLADY TEORIE PRÁVA                 Téma kapitoly:                    -   Úvod  do  práva.  Pojem  a  význam  práva  ve  srovnání  s jinými  normativními  systémy.                       Pozitivní a přirozené právo. Objektivní a subjektivní právo. Systém a struktura práva.                       Tvorba  práva.  Právotvorné  subjekty,  adresáti  právních  norem.  Základní  pojmy,                       instituty. Prameny práva.                    -   Vyhledávání právních informací v právním informačním systému ASPI.                    -   Členění práva. Vnitrostátní právo, mezinárodní právo a právo Evropské unie. Veřejné                       a soukromé právo. Hmotné a procesní právo. Právní odvětví a jejich kodifikace.                    -   Pojem,  význam,  druhy  právní  normy.  Platnost.  Účinnost.  Struktura  právní  normy.                       Členění právních norem. Realizace, aplikace a interpretace práva.                  Cíle kapitoly:                    -   Vymezit rozdíl mezi právem a jinými normativními systémy a definovat základní právní                       instituty.                     -   Vysvětlit koncept systému práva a jeho vnitřních vazeb, fungování právního řádu jako                       systému, který ovlivňuje ekonomický  systém  ve  státě  a  který  je  ovlivňován                       mezinárodním prostředím, zejm. členstvím České republiky v Evropské unii.                     -   Pomoci studentům pochopit členění systému práva dle různých hledisek tak, aby byli                       schopni po přečtení právní normy určit její charakteristiku.                     -   Zopakovat způsoby tvorby práva v České republice, orgány podílející se na právotvorbě                       a vymezit adresáta právních norem.                     -   Představit  jednotlivé  druhy  pramenů  práva,  jejich  význam  a  systematiku  na základě                       principu právní síly.                     -   Vymezit materiální a formální znaky právní normy a představit jednotlivé skladební                       části právní normy (hypotézu, dispozici, sankci).                     -   Představit  a  charakterizovat  jednotlivé  druhy  právních  norem,  jejich  věcnou,                       prostorovou, osobní a časovou působnost.                     -   Objasnit pojmy realizace, aplikace a interpretace práva.                    -   Naučit studenty vyhledávat v právním informačním systému ASPI na základě zadaných                       příkladů.                 Předpokládá se, že ze střední školy studenti již znají:                    -   obecnou charakteristiku práva a jeho základních konceptů;                    -   pojmy norma a normativní systémy;                     -   koncept právního státu a ochrany lidských práv;                    -   obecnou charakteristiku právního řádu a právních odvětví;                    -   Ústavní soud v roli negativního zákonodárce;                a to v rozsahu učebnic:                     -   Občanský  a  společenskovědní  základ.  Brno:  Edika,  2019.    ISBN  978-80-266-1401-2.                       Kapitola 4, str. 136−138.                     -   Společenské  vědy  pro  střední  školy.  3. díl. Brno: Didaktis, 2014.  ISBN                       978-80-7358-233-3. Kapitola 1, str. 12−18.","Základy teorie práva                                                                      8                  Pozornost zaměřte na:                   -      rozdíl mezi právem a ostatními normativními systémy;                   -      definování právního řádu jako uspořádaného systému (tj. strukturu právního řádu);                   -      právní principy/zásady a termíny, jako je spravedlnost či právní jistota;                   -      formální prameny práva                   -      členění práva na právo soukromé a veřejné, hmotné a procesní;                    -      členění systému práva na jednotlivá právní odvětví a jejich charakteristiku;                   -      rozdíl v postavení ČR v právu vnitrostátním, právu mezinárodním a právu EU;                   -      činnost právotvorných subjektů a adresáty právních norem;                   -      pojem, význam, strukturu a druhy právní normy;                   -      interpretaci práva.                  Studijní zdroje:                    -   Přednášky.                    -   Studijní text předmětu Základy práva: FOLTAS, Tomáš. Základy soukromého práva. Část I                       – Úvod do studia práva. Dostupné z: http://pravoesf.econ.muni.cz/i1-stat-a-pravo.                     -   Studijní text předmětu Základy práva: FOLTAS, Tomáš a Radomír KUČERA. 1.2. Právo,                       prameny  práva,  právní  normy.  Dostupné  z:  http://pravoesf.econ.muni.cz/pravo-                       prameny-prava-pravni-normy.                     -   Studijní text předmětu Základy práva: FOLTAS, Tomáš a Radomír KUČERA. 1.4. Aplikace                       práva. Dostupné z: http://pravoesf.econ.muni.cz/i4-aplikace-prava.                     -   KNAPP,  Viktor.  Teorie  práva, 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-028-1.                       Str. 40−55, str. 67−69, str. 70−74.                    -   GERLOCH,  Aleš.  Teorie  práva.  7.  aktualizované  vydání.  Plzeň:  Vydavatelství                       a nakladatelství Aleš Čeněk, 2017. 335 s. ISBN 978-80-7380-652-1. Kapitoly 2, 3, 8, 9.                     -   VEČEŘA,  Miloš  a  Jaromír  HARVÁNEK.  Teorie práva v příkladech .  3.,  aktualizované                       vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016. 338 s. ISBN 978-80-7478-717-1. Kapitoly III, IV.                  Pojmy k zapamatování/zopakování:                Právo, spravedlnost, právní vědomí, zákonnost, kodifikace, precedent, ochrana lidských práv.                 Právní odvětví, soukromé právo, veřejné právo, hmotné právo, procesní právo, přirozené právo,                pozitivní právo, objektivní právo, subjektivní právo, normotvorný subjekt, adresát právních                norem, zákonodárství, legislativní pravomoc, legislativní působnost, výhrada zákona.                Pramen práva, právní řád, právní norma, skladební části právní normy, právní síla, taxativní                a demonstrativní  výčet,  působnost  právní  normy,  platnost,  legisvakační  doba,  účinnost,                derogační  klauzule,  derogace  mlčky,  retroaktivita  pravá  a  retroaktivita  nepravá,  realizace                a aplikace právní normy, interpretace.","Základy teorie práva                                                                      9                  I. PRÁVO A JEHO SYSTÉM                  Úkol 1.1 – Právo a jiné normativní systémy                A)    Právo je nejvýznamnější způsob společenské regulace. Jedná se o regulaci normativní,                      tj. přes přijaté normy. Mimo tento normativní systém existuje mnoho dalších. Uveďte jiné                      normativní  systémy  a  na  příkladech  demonstrujte  jednotlivé  typy  norem  (příkazy,                      zákazy, dovolení). Zamyslete se nad možností sankcí při nedodržení normy.                         •  Příkaz (co se musí):                        •  Zákaz (co se nesmí):                         •  Dovolení (co se může):                B)    Definujte adresáta právních norem.                C)    Vysvětlete rozdíl mezi:                         •  přirozeným a pozitivním právem;                        •  objektivním a subjektivním právem.                  Úkol 1.2 – Systém práva                Systém práva představuje uspořádání prvků určitého právního řádu v hierarchicky uspořádaný                celek s vnitřní logikou.                 A)    Znázorněte  schéma  systému  práva.  Charakterizujte  jednotlivé  prvky  systému  práva                      (právní  norma,  právní  předpis,  právní  odvětví,  právní  řád,  právní  institut,  právní                      principy/zásady) a zamyslete se nad jejich vzájemnými vazbami.                B)    Doplňte  do  níže  uvedené  tabulky  příklad  jednotlivých  prvků  právního  řádu.  Využijte                      právní informační systém ASPI.                        Právní norma                       Právní předpis                        Právní institut                        Právní zásady                       Právní odvětví                        Právní řád                  Úkol 1.3 – Právní principy/zásady                Právní principy/zásady jsou pravidla, která tvoří základ určitého právního institutu, zákona,                právního odvětví nebo  právního řádu. Obvykle jsou  platné pro  více právních  řádů různých                zemí.                A)    Zamyslete se nad funkcí právních principů/zásad. K čemu slouží?                 B)    Níže uvedené právní principy/zásady představují jejich demonstrativní výčet. Popište,                      jak tyto principy/zásady vnímáte. Kde se lze s těmito principy/zásadami setkat?                        •  Audiatur et altera pars (je třeba vždy slyšet i druhou stranu).                        •  In dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obžalovaného).                        •  Ignorantia legis non excusat (neznalost zákona neomlouvá).","Základy teorie práva                                                                    10                          •  Lex retro non agit (zákon nepůsobí zpětně).                        •  Ne bis in idem (ne dvakrát o tomtéž).                        •  Nemo ultra posse obligatur (k nemožnému není nikdo zavázán).                         •  Nullum crimen, nulla poena sine lege (není zločinu, není trestu bez zákona).                        •  Pacta sunt servanda (smlouvy se mají dodržovat).                C)    Jaký  je  hlavní  rozdíl  mezi  právními  principy/zásadami  a  právními  normami?  Jakým                      způsobem prostupují právní principy/zásady systémem práva (viz úkol 1.2)?                 D)    Přečtěte si níže uvedený případ. Jak byste v takovém případě rozhodli na základě právních                      principů/zásad? Bude se vaše rozhodnutí lišit, budete-li rozhodovat podle současné české                      právní úpravy uvedené v občanském zákoníku (§§ 1475 a násl.)? Zdůvodněte.                       V roce 1889 musel newyorský soud ve slavném případu Riggs vs. Palmer rozhodnout, zda dědic,                      uvedený v závěti svého dědečka, může na základě této závěti dědit, třebaže kvůli tomu, aby dědil,                      svého dědečka zabil.                 Úkol 1.4 – Prameny práva                Pramen  práva jednak vyjadřuje vnější  formu  právních norem (pramen práva ve  formálním                smyslu), jednak je  chápán jako  zdroj  obsahu  těchto  norem  (pramen  práva  v materiálním                smyslu) a také jako zdroj poznání práva (pramen práva v gnozeologickém smyslu).                 A)    Vyjmenujte formální, materiální a gnozeologické prameny práva. V čem spočívá jejich                      význam?                B)    Jmenujte formální prameny práva, které tvoří právní řád České republiky, a uspořádejte                      je na základě principu právní síly. Vysvětlete, co to je právní síla.                 C)    Ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku vyjadřuje podmínku, že tento zákon má být                      aplikován  v souladu  s dobrými  mravy.  Vyplývá  z uvedeného  ustanovení  občanského                      zákoníku, že dobré mravy jsou pramenem práva?                D)    Uveďte,  kde  jsou  jednotlivé  formální  prameny  práva  právního  řádu  České  republiky                      publikovány (publikační médium). Vysvětlete vztah formální publikace práva a právního                      principu „ignorantia legis non excusat (neznalost zákona neomlouvá)“.                  Úkol 1.5 – Postavení Ústavy mezi formálními prameny práva (pro zvídavé)                  S pomocí ASPI vyhledejte a přečtěte si nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 257/98. Na základě                 tohoto  nálezu  se  zamyslete  nad  postavením  Ústavy  mezi  formálními  prameny  v České                 republice.                  Úkol 1.6 – Tvorba formálních pramenů práva                Tvorbou práva se rozumí činnost normotvorných orgánů směřující k vydání právních norem.                Normotvorný  orgán  musí  být  k vydávání  právních  norem  zmocněn,  musí  mít  stanovenu                působnost a procesní postup přijímání norem.                 A)    Legislativní pravomoc (zmocnění k vydávání právních norem) může být nepodmíněná                      a podmíněná. Vysvětlete rozdíl a uveďte příklady subjektů pro oba typy pravomoci.                B)    S využitím  ASPI  zjistěte,  kdo  může  v České  republice  podat  návrh  zákona,  tj.  kdo  má                      zákonodárnou iniciativu. V jakém právním předpise je tato problematika upravena?","Základy teorie práva                                                                    11                  Úkol 1.7 – Vyhledávání formálních pramenů práva v ASPI                S využitím  právního  informačního  systému  ASPI  vyhledejte  formální  pramen  práva                (normativní právní akt, právní předpis) v rámci právního řádu České republiky, v němž jsou                vymezena základní lidská práva a svobody, a vyhledejte k němu doplňující informace uvedené                níže v tabulce.                  Číslo a název právního předpisu                  Počet hlav                 Datum platnosti                  Datum účinnosti                  Nadřazený právní předpis                 Počet prováděcích předpisů                  Počet novelizací                  Je dotčen nálezem/sdělením Ústavního soudu?                 Je na předpis odkazováno z jiného předpisu?                  Odkazuje tento předpis na jiný předpis?                 Dále v ASPI vyhledejte právní předpis regulující školní vzdělávání v České republice. Uveďte                příklad právní normy (obecně závazného pravidla chování) uvedené v tomto právním předpise.                   Úkol 1.8 – Interní předpisy (pro zvídavé)                  Interní předpisy nejsou pramenem práva. Na základě níže uvedeného rozsudku Nejvyššího                 správního soudu sp. zn. 22 Af 36/2010-299 ze dne 6. 6. 2007 se pokuste vysvětlit důvod.                 „K procesním námitkám krajský soud uvádí, že je nutno přisvědčit žalobkyni, že celní úřad vydal                 výzvu k podání daňového přiznání a poté i platební výměr bez relevantních podkladů, které by                 prokazovaly, že předmětné zboží je tabákovým výrobkem podléhajícím spotřební dani. Celní úřad                 totiž, jak sám připustil u ústního jednání dne 6. 6. 2006 a v předkládací zprávě, vycházel pouze                 i                 z nterních stanovisek vydaných nadřízenými orgány, a to Generálním ředitelstvím cel                 pod č. j. 2005/1988/23, č. j. 2005/3496/23 a č. j. 2005/4386/23, které však nelze považovat za důkaz                 ani  pramen  práva.  Interní  stanoviska  (vnitřní  předpisy,  instrukce  či  vnitřní  normativní  akty)                 upravují pouze vnitřní chod a organizaci správy a zavazují pouze v rámci hierarchie správy (srov.                 blíže Hendrych, D., Správní právo – obecná část. Právnické učebnice. Praha: C. H. Beck / SEVT, 1994,                 str. 37). Na interní předpisy či stanoviska se proto nelze odvolávat při odůvodnění rozhodnutí.“                  Objasněte důvod vydávání interních předpisů.","Základy teorie práva                                                                    12                  Úkol 1.9 – Zákonnost a právní vědomí                Zákonnost je důsledné dodržování právního řádu oproti právnímu vědomí, které znamená                znalost právního řádu. Základem právního vědomí je „idea práva“, tedy co je podle práva; blíží                se pojetí spravedlnosti.                 Pročtěte si následující principy a diskutujte, jak přispívají k zákonnosti:                    •  každý může činit, co zákon nezakazuje;                     •  rovné postavení účastníků v občanskoprávních vztazích;                    •  vázanost státní moci zákony;                    •  suverenita lidu;                     •  dělba moci;                    •  existence ústavního soudnictví;                    •  svrchovanost zákona;                     •  všeobecně a rovně volený zákonodárný sbor.                 Jaké je vaše právní vědomí? Znáte všechny výše uvedené principy?                  II. ČLENĚNÍ PRÁVA                  Úkol 1.10 – Právo soukromé a veřejné                Podle  metody  právní  regulace  se  právo  člení  na  právo  soukromé  a  právo  veřejné.  Rozlišení                soukromého a veřejného práva vysvětlují zejména zájmová, subordinační a organická teorie.                 Rozlište  s využitím  zájmové,  subordinační  a  organické  teorie  soukromé  a  veřejné  právo                (vysvětlete  podstatu  těchto  teorií).  Následně  do  níže  uvedené  tabulky  doplňte  základní                charakteristiky veřejného a soukromého práva a vysvětlete je.                                                       Veřejné právo                 Soukromé právo                 Charakter norem                  Právní postavení subjektů                 Typické subjekty                  Základní princip/zásada                  Právní odvětví                 Způsob řešení deliktů                   Úkol 1.11 – Legální charakteristika práva soukromého a práva veřejného                S využitím právního informačního systému ASPI vyhledejte právní předpis, v němž je uvedena                legální charakteristika:                    •  soukromého práva;                     •  veřejného práva.","Základy teorie práva                                                                    13                  Úkol 1.12 – Právo hmotné a právo procesní I                Podle účelu právní úpravy se právo člení na právo hmotné (stanovuje adresátům subjektivní                práva  a  povinnosti,  které  bezprostředně směřují k naplnění  účelu  a  smyslu právní  úpravy)                a právo  procesní (slouží k naplnění  účelu  a  smyslu právní  úpravy  zprostředkovaně tím,  že                upravuje  postup/proces,  jak  se  domoci  subjektivních  hmotných  práv  či  jak  realizovat                subjektivní hmotněprávní povinnosti).                  Uveďte konkrétní příklady hmotněprávních a procesněprávních norem (právních předpisů).                 Úkol 1.13 – Právo hmotné a právo procesní II                Přečtěte si níže uvedené výňatky z právních předpisů a určete, zda se jedná o hmotněprávní                či procesněprávní normu. Současně v právním informačním systému ASPI dohledejte, z jakého                konkrétního předpisu bylo čerpáno.                 a) § 40 odst. 2:                „Konat práce jiného druhu nebo v jiném místě, než b yly sjednány v pracovní smlouvě, je zaměstnanec                povinen jen v případech uvedených v tomto zákoně.“                  Právní předpis                 Úprava hmotněprávní/procesněprávní                  b) § 247:                „(1) Žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání                této lhůty nelze prominout.                (2)  Žaloba  je  nepřípustná,  jestliže  žalobce  nevyužil  v řízení  před  správním  orgánem  řádné  opravné                prostředky  nebo  jestliže  jím  uplatněné  řádné  opravné  prostředky  nebyly  správním  orgánem                pro opožděnost projednány.“                  Právní předpis                 Úprava hmotněprávní/procesněprávní                  c) § 2 odst. 2:                „Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že                a)  poruší noční klid,                b)  znečistí  veřejné  prostranství,  veřejně  přístupný  objekt  nebo  veřejně  prospěšné  zařízení  anebo                    zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství,                c)  poškodí  nebo  neoprávněně  zabere  veřejné  prostranství,  veřejně  přístupný  objekt  nebo  veřejně                    prospěšné zařízení, jde-li o případy, které nelze postihnout podle jiných zákonů,                d)  zničí,  poškodí,  znečistí  nebo  neoprávněně  odstraní,  zamění,  pozmění,  zakryje  nebo  přemístí                    turistickou značku nebo jiné orientační označení, nebo                e)  poruší  podmínky  uložené  na  ochranu  veřejného  pořádku  při  konání  sportovních,  kulturních,                    pietních a jiných společenských akcí anebo v místech určených k rekreaci, turistice nebo                    pohřbívání.“                  Právní předpis                  Úprava hmotněprávní/procesněprávní","Základy teorie práva                                                                    14                  d) § 29:                „(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním                zákonem, není trestným činem.                (2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.“                  Právní předpis                 Úprava hmotněprávní/procesněprávní                   e) § 173 odst. 1:                „Stížnost musí být vyřízena do 2 měsíců, a jedná-li se o stížnost na průtahy v řízení, do 1 měsíce ode dne                jejího doručení orgánu státní správy soudů příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být                stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn.“                  Právní předpis                 Úprava hmotněprávní/procesněprávní                   Úkol 1.14 – Právo vnitrostátní, právo Evropské unie, právo mezinárodní                Další  možností  členění  práva  je  členění  na  vnitrostátní  právo,  mezinárodní  právo  a  právo                Evropské unie.                 A)    Uveďte typické prameny práva vnitrostátního (příklad ČR), práva mezinárodního a práva                      Evropské unie. Vysvětlete rozdíl v postavení České republiky z pohledu mezinárodního                      práva a práva Evropské unie (princip svrchované rovnosti vs. princip supranacionality).                 B)    V souvislosti s právem Evropské unie vysvětlete pojmy harmonizace (minimální, úplná)                      a unifikace práva.                 C)    Jakým  způsobem  jsou v České republice přijímány mezinárodní smlouvy? S využitím                      právního  informačního  systému  ASPI  najděte  právní  předpis  (právní  normu),  který                      stanovuje postup ratifikace mezinárodní smlouvy.                   III. PRÁVNÍ ODVĚTVÍ                 Úkol 1.15 – Členění právního řádu na právní odvětví                 Právo se dle předmětu právní úpravy třídí na právní odvětví. Právní odvětví mohou být svou                povahou veřejnoprávní, soukromoprávní, nebo mohou nést znaky obou úprav.                  Jaká  právní  odvětví znáte a jaká považujete za nejvýznamnější? Lze vůbec některá pokládat                za významnější než jiná? Vysvětlete.                 Úkol 1.16 – Právní odvětví práva soukromého a práva veřejného                Níže je uvedeno několik právních norem vyňatých z různých právních předpisů. Zamyslete se,                do kterého právního odvětví byste normu zařadili. Dále rozhodněte, zda se jedná o normu práva                soukromého nebo veřejného. Následně s využitím právního informačního systému ASPI najděte                zdroj těchto norem a ověřte si, zda byla vaše původní úvaha správná.","Základy teorie práva                                                                    15                  a) § 490:                „Věc určená k obecnému užívání je veřejný statek.“                  Právní předpis                 Právní odvětví                  Součást soukromého/veřejného práva                  b) § 25:                „Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.“                  Právní předpis                 Právní odvětví                  Součást soukromého/veřejného práva                  c) Čl. 15 odst. 1:                „Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.“                  Právní předpis                 Právní odvětví                  Součást soukromého/veřejného práva                  d) § 17:                „Nárok na přídavek na dítě má nezaopatřené dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin                částky životního minima rodiny a koeficientu 2,70.“                  Právní předpis                 Právní odvětví                  Součást soukromého/veřejného práva                 e) § 75:                 „Rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 300 hodin                v kalendářním roce.“                 Právní předpis                  Právní odvětví                  Součást soukromého/veřejného práva                  Úkol 1.17 – Kodifikace právních odvětví                V případě  důležitého  a  složitějšího  okruhu  norem  upravujících  obdobnou  oblast  práva  je                tendence ke kodifikaci právních norem. Jak rozumíte tomuto termínu? Znáte nějakou oblast                práva (právní odvětví), která je kodifikována? Uveďte příklady.","Základy teorie práva                                                                    16                  IV. PRÁVNÍ NORMA                  Úkol 1.18 – Znaky právní normy a jejich klasifikace                Právní  norma  je  obecně  závazné  pravidlo  chování,  které  je  stanoveno  nebo  uznáno  státem                (resp. mezinárodním  společenstvím  států)  a  jehož  porušení  je  státem  (resp.  vytvořenou                mezinárodní institucí) sankcionováno.                 Vyjmenujte  a  charakterizujte  materiální  a  formální  znaky  právní  normy.  Jakými  znaky  se                odlišují  právní  normy  od  norem  jiných  normativních  společenských  systémů?  Vysvětlete                na příkladech.                 Projděte si níže uvedenou klasifikaci právních norem podle různých klasifikačních kritérií:                 Kritérium způsobu vymezení pravidla chování:                   -  normy zavazující (zakazující a přikazující) a opravňující;                 Kritérium struktury normy:                   -  normy podmíněné a nepodmíněné;                   -  normy perfektní a imperfektní;                  Kritérium povahy regulatorního působení normy (dle míry vázanosti adresátů):                   -  normy kogentní a dispozitivní ( úkol 1.21);                 Kritérium právní síly:                   -  normy zákonné (primární) a podzákonné (sekundární);                 Kritérium úplnosti formulace hypotézy, dispozice, sankce:                   -  normy taxativně a demonstrativně formulované ( úkol 1.22);                 Kritérium předmětu, metody a účelu právní regulace:                   -  normy soukromoprávní a veřejnoprávní;                    -  normy hmotněprávní a procesní;                   -  normy vnitrostátní a mezinárodní;                 Zvláštní druhy právních norem:                   -  normy blanketové, odkazující, kolizní, kompetenční, teleologické (finální), doporučující,                     intertemporální, definiční, deklaratorní ( úkol 1.23).                  Úkol 1.19 – Struktura právní normy I                Struktura  právní  normy  vyjadřuje  složení  právní  normy  z jednotlivých  skladebních  částí                a vazby mezi nimi. Klasická struktura právní normy je trichotomická (trojčlenná) a má podobu                podmíněné  věty  (implikace)  ve  struktuře:  když  hypotéza (H) → dispozice (D) → jinak                sankce (S). Normy s tradiční (trojčlennou) strukturou se označují jako normy kondicionální.                  Charakterizujte  základní skladební části právní  normy  (H,  D, S). V následujících příkladech                právních norem určete hypotézu (H), dispozici (D) a sankci (S).                 a) Čl. 13 Ústavy:                „Hlavním městem České republiky je Praha.“","Základy teorie práva                                                                    17                  b)  § 14 odst. 1 občanského zákoníku:                „Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li                zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě.“                 c)  § 2922 občanského zákoníku:                „Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není s to ovládnout své jednání nebo posoudit jeho                následky, nahradí škodu v tomto stavu způsobenou.“                 d)  § 441 odst. 2 čtvrtá věta a § 582 odst. 1 věta první občanského zákoníku (OZ):                 „Vyžaduje-li se pro právní jednání forma veřejné listiny, postačí, bude-li plná moc k tomuto právnímu                jednání udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem.“ (§ 441 OZ)                „Není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné,                ledaže strany vadu dodatečně zhojí.“ (§ 582 OZ)                  e)  § 24 odst. 3 trestního zákoníku:                „Trestní odpovědnost účastníka zaniká, jestliže dobrovolně upustil od dalšího účastenství na trestném                činu a                    a)  odstranil  nebezpečí,  které  vzniklo  v zájmu  chráněného  trestním  zákonem  z podniknutého                       účastenství, nebo                     b)  učinil  o  účastenství  na  trestném  činu  oznámení  v době,  kdy  nebezpečí  …  mohlo  být  ještě                       odstraněno…“                  f)  § 6 odst. 1 zákona o obchodních společnostech a družstvech:                „Právní jednání týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku obchodní korporace vyžadují                písemnou formu s úředně ověřenými podpisy, jinak jsou neplatná...“                 g)  § 218 odst. 1 trestního zákoníku:                „Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá                sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém                nepoměru,  nebo  kdo  takovou  pohledávku  uplatní  nebo  v  úmyslu  uplatnit  ji  na  sebe  převede,  bude                potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“                  Úkol 1.20 – Struktura právní normy II (pro zvídavé)                  V následujících příkladech právních norem určete hypotézu (H), dispozici (D) a sankci (S).                   a) Čl. 25 Ústavy:                 „Mandát poslance nebo senátora zaniká:                     a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,                     b)  uplynutím volebního období,                      c)  vzdáním se mandátu,                     d) ztrátou volitelnosti,                     e)  u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny,                      f)  vznikem neslučitelnosti funkcí podle článku 22.“","Základy teorie práva                                                                    18                    b) § 7 odst. 4 zákoníku práce:                 „Dojde-li  v pracovněprávních  vztazích  k porušování  práv  a  povinností  vyplývajících  z rovného                 zacházení s muži a ženami, má zaměstnanec právo se domáhat, aby bylo upuštěno od tohoto                 porušování,  aby  byly  odstraněny  následky  tohoto  porušování  a  aby  mu  bylo  dáno  přiměřené                 zadostiučinění.“                   c) § 19 zákona o životním prostředí:                 „Každý, kdo zjistí, že hrozí poškození životního prostředí, nebo že k němu již došlo, je povinen učinit                 v mezích  svých  možností  nezbytná  opatření  k  odvrácení  hrozby  nebo  ke  zmírnění  následků                  a neprodleně ohlásit tyto skutečnosti orgánu státní správy…“                  d) § 38g odst. 1 věta první zákona o daních z příjmů:                 „Daňové přiznání je povinen podat každý, jehož r oční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů                 fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy,                 z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.“                   e) § 251 odst. 1 trestního zákoníku:                 „Kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní, obchodní nebo jiné                 podnikání, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“                  f) § 5 odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor (zrušený):                 „Nájemce  je  povinen  bez  zbytečného  odkladu  oznámit  pronajímateli  potřebu  oprav,  které  má                 pronajímatel provést, a umožnit provedení těchto i jiných nezbytných oprav; jinak nájemce odpovídá                 za škodu, která nesplněním povinnosti vznikla.“                   Úkol 1.21 – Klasifikace právních norem I: Právní normy kogentní a dispozitivní                Podle povahy regulatorního působení (dle míry vázanosti adresátů) lze právní normy členit                na normy kogentní (kategorické) a dispozitivní. Kogentní normy nedovolují odchýlení se                od svého znění, imperativně stanovují pravidla chování, práva a povinnosti a neponechávají                prostor pro vůli adresátů. Oproti tomu dispozitivní normy dovolují odchýlit se od svého znění,                tzn.  dávají  adresátům  možnost,  aby  si  upravili  vzájemná  práva  a  povinnosti  svým  vlastním                projevem vůle (pokud tak neučiní, použije se subsidiárně ustanovení dané pro tento případ                v právní normě).                 Pro  jaká  právní  odvětví  jsou  typické  dispozitivní,  resp.  kogentní  normy?  Určete,  zda  jsou                následující ustanovení kogentní nebo dispozitivní právní normou.                 a) § 1958 odst. 2 občanského zákoníku:                „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté                povinen splnit bez zbytečného odkladu.“                  b) § 27 odst. 1 zákona o obchodních společnostech a družstvech:                „Po vzniku obchodní korporace jí správce vkladů předá předměty vkladů i s plody a užitky, ledaže                ohledně plodů a užitků společenská smlouva určí jinak.“","Základy teorie práva                                                                    19                  c) § 148 zákona o obchodních společnostech a družstvech:                „Před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku se splatí celé vkladové ážio                a na každý peněžitý vklad nejméně jeho 30 %.“                 d) § 99 zákona o obchodních společnostech a družstvech:                „(1) Společenskou smlouvu lze měnit pouze dohodou všech společníků.                 (2) Má-li být změnou společenské smlouvy zasahováno do práv společníků, je třeba ke změně souhlasu                těch společníků, do jejichž práv se zasahuje.                 (3) Každý společník má jeden hlas, ledaže společenská smlouva určí jinak.“                 e) § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich:                „Přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen                a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin.“                 f) § 561 odst. 2 občanského zákoníku:                „Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo                převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší.“                 g) § 1850 občanského zákoníku (ve vazbě na ustanovení § 1812 občanského zákoníku):                „Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, vrátí mu podnikatel všechny peněžní prostředky, které od něho                na základě  smlouvy  přijal,  a  to  neprodleně,  nejpozději  však  do  třiceti  dnů  ode  dne  odstoupení                od smlouvy. Také spotřebitel vrátí podnikateli všechny peněžní prostředky nebo jiný majetek, který                od něho na základě smlouvy přijal, nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy oznámení o odstoupení                od smlouvy odeslal.“                  h) § 2218 občanského zákoníku (ve vazbě na ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku):                „Nájemné se platí měsíčně pozadu.“                 ch) § 3 odst. 1 zákona o účetnictví:                „Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období,                s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí (dále jen \"účetní období\"); není-li možno tuto zásadu                dodržet, mohou účtovat i v účetním období, v němž zjistily uvedené skutečnosti.“                  Úkol 1.22 – Klasifikace právních norem II: Taxativní a demonstrativní výčet                Vymezení  (výčet)  podmínek  nebo  jiných  prvků  v části  určitého  právního  předpisu  (právní                normy) může být taxativní (úplné) nebo demonstrativní (příkladné).                 Rozhodněte, zda je v následujících ustanoveních použit demonstrativní, nebo taxativní výčet.                 a) § 51 odst. 1 správního řádu:                „K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které                nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou                výpověď a znalecký posudek.“                 b) § 16 odst. 2 zákoníku práce:                „V  pracovněprávních  vztazích  je  zakázána  jakákoliv  diskriminace,  zejména  diskriminace  z  důvodu                pohlaví,  sexuální  orientace,  rasového  nebo  etnického  původu,  národnosti,  státního  občanství,                sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu,  věku, náboženství či víry, majetku, manželského                a rodinného stavu…“","Základy teorie práva                                                                    20                  c) § 2 odst. 2 zákona o dani z nemovitých věcí:                „Předmětem daně z pozemků nejsou:                    a)  pozemky zastavěné zdanitelnými stavbami v rozsahu zastavěné plochy těchto staveb,                    b)  lesní pozemky, na nichž se nacházejí lesy ochranné a lesy zvláštního určení,                     p                     c) ozemky, které jsou vodní plochou s výjimkou rybníků sloužících k intenzívnímu                       a průmyslovému chovu ryb,                    d)  pozemky určené pro obranu České republiky,                    e)  pozemky v rozsahu odpovídajícím výši spoluvlastnických podílů…“                  d) § 79 odst. 1 správního řádu:                „Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně správního poplatku, ušlý                výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování.“                  e) § 1 zákona o místních poplatcích:                „Obce mohou vybírat tyto místní poplatky (dále jen \"poplatky\")                    a)  poplatek ze psů,                    b)  poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt,                    c)  poplatek za užívání veřejného prostranství,                     d)  poplatek ze vstupného,                    e)  poplatek z ubytovací kapacity,                    f)   poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst,                     g)  poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování                       komunálních odpadů,                     h)  poplatek za zhodnocení stavebního pozemku mož ností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo                       kanalizace.“                  Úkol 1.23 – Klasifikace právních norem III: Zvláštní právní normy                Mezi  zvláštní  právní  normy  patří  normy  blanketové,  odkazující,  kolizní,  kompetenční,                teleologické (finální), doporučující, intertemporální, definiční, deklaratorní.                 U  následujících  příkladů  právních  norem  určete,  o  jakou  zvláštní  právní  normu  se  jedná,                a pokuste se vysvětlit účel daného druhu zvláštní právní normy.                  a) § 1 odst. 1 zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2019:                „Celkové příjmy státního rozpočtu České republiky na rok 2019 (dále jen \"státní rozpočet\") se stanoví                částkou 1465359071851 Kč. Celkové výdaje státního rozpočtu se stanoví částkou 1505359071851 Kč.                Schodek státního rozpočtu činí 40000000000 Kč.“                  b) § 3032 odst. 1 občanského zákoníku:                „Kdo byl podle dosavadních právních předpisů zbaven způsobilosti k právním úkonům, považuje se ode                dne nabytí účinnosti tohoto zákona za osobu omezenou ve svéprávnosti podle tohoto zákona.“                  c) Čl. 20 Ústavy České republiky:                „Další  podmínky  výkonu  volebního  práva,  organizaci  voleb  a  rozsah  soudního  přezkumu  stanoví                zákon.“","Základy teorie práva                                                                    21                  d) § 49 odst. 1 trestního zákoníku:                „Dohledem se rozumí pravidelný osobní kontakt pachatele s úředníkem Probační a mediační služby                (dále  jen  \"probační  úředník\"),  spolupráce  při  vytváření  a  realizaci  probačního  plánu  dohledu                ve zkušební  době  a  kontrola  dodržování  podmínek  uložených  pachateli  soudem  nebo  vyplývajících                 ze zákona.“                 e) § 30 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém:                „Právní osobnost právnické osoby a způsobilost jiné než fyzické osoby se řídí právním řádem státu, podle                něhož vznikla. Tímto právním řádem se řídí i obchodní firma nebo název a vnitřní poměry takové osoby,                poměry mezi takovou osobou a jejími společníky neb o členy a vzájemné poměry společníků nebo členů,                ručení společníků nebo členů za závazky takové osoby a kdo za osobu jako její orgán jedná, jakož i její                zánik.“                 f) § 6 odst. 1 zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České                socialistické republiky (kompetenční zákon):                „Ministerstvo  zahraničních  věcí  je  ústředním  orgánem  státní  správy  České  republiky  pro  oblast                zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc,                koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje                České republiky k nim.“                 g) § 1 nařízení vlády č. 322/2000 Sb., kterým se vydávají vzorové stanovy společenství                vlastníků jednotek podle zákona o vlastnictví bytů (zrušeno):                „Do doby schválení stanov společenství vlastníků jednotek se jeho právní poměry řídí vzorovými                stanovami uvedenými v příloze k tomuto nařízení.“                 h) § 16 odst. 2 zákoníku práce:                „Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování,                pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné,                upravuje antidiskriminační zákon.“                  ch) § 3 odst. 3 občanského zákoníku:                „Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.“                  Úkol 1.24 – Klasifikace právních norem IV: Zvláštní právní normy (pro zvídavé)                  Určete, o jaký druh zvláštní právní normy se v níže uvedených příkladech jedná.                   a) § 2 odst. 2 zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu:                 „Komunistická  strana  Československa  byla  organizací  zločinnou  a  zavrženíhodnou  obdobně  jako                 další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv                 a demokratického systému.“                   b) § 30 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny:                 „(1) Místopředsedové Sněmovny zastupují předsedu Sněmovny na jeho pokyn nebo v určeném pořadí.                 (2) Při zastupování předsedy Sněmovny mají místopředsedové Sněmovny práva a povinnosti                 předsedy.                 (3)  Místopředsedové  se  střídají  v  řízení  schůze  Sněmovny  v  pořadí  dohodnutém  s  předsedou                 Sněmovny; nedojde-li k dohodě, určí pořadí předseda Sněmovny.“","Základy teorie práva                                                                    22                    c) § 37 zákona o insolvenčních správcích:                 „(1) Obsah a další náležitosti zkoušky insolvenčního správce a způsob prokazování odborné praxe                 stanoví ministerstvo vyhláškou.                 (2) Obsah a další náležitosti zvláštní zkoušky insolvenčního správce stanoví vyhláškou ministerstvo                 v dohodě s orgánem, který je oprávněn vykonávat dozor nebo dohled nad činností finanční instituce                 se  zvláštním  režimem,  obchodníkem  s  cennými  papíry,  centrálním  depozitářem,  provozovatelem                 vypořádacího  systému,  organizátorem  trhu  s  investičními  nástroji,  investiční  společností,                 investičním fondem penzijní společností nebo penzijním fondem.“                   d) Čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.                 června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I):                 „Aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její                 profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci                 výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „obchodník“), se řídí právem země,                 v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud:                    a)  obchodník  provozuje  svou  profesionální  nebo  podnikatelskou činnost v zemi, kde má                        spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo                    b)  se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země                        zaměřuje                 a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.“                   e) § 7 odst. 1 a 2 zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy                 České socialistické republiky:                 „(1) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je ústředním orgánem státní správy pro předškolní                 zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy, pro vědní politiku, výzkum                 a vývoj, včetně mezinárodní spolupráce v této oblasti, a pro vědecké hodnosti, pro státní péči o děti,                 mládež a tělesnou výchovu.                 (2) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy koordinuje činnost ministerstev, jiných ústředních                 orgánů státní správy a profesních komor v oblasti systému uznávání odborné kvalifikace podle                 zvláštního zákona a v oblasti získávání kvalifikací v systému dalšího vzdělávání podle zvláštního                 právního předpisu.“                  f) § 655 věta druhá občanského zákoníku:                 „Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.“                   g) § 606 odst. 1 občanského zákoníku:                 „Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů a středem měsíce jeho patnáctý den.“                   h) Čl. 147 Smlouvy o fungování Evropské unie:                 „Unie přispívá k dosažení vysoké úrovně zaměstnanosti tím, že podněcuje spolupráci mezi členskými                 státy a podporuje a případně doplňuje jejich opatření. Uznává přitom působnost členských států.“","Základy teorie práva                                                                    23                  Úkol 1.25 – Působnost právních norem I: Obecná charakteristika                Působností právní normy se rozumí vymezení rozsahu realizace a aplikace právní normy. Každá                právní norma má  věcnou,  prostorovou  (teritoriální),  osobní  (personální)  a  časovou                působnost.                 Vysvětlete, v čem spočívá podstata těchto působností.                  Úkol 1.26 – Působnost právních norem II: Věcná působnost                Na  základě  věcné  působnosti  se  právní  normy  dělí  na  obecné (lex  generalis)  a  speciální                (lex specialis).                 Vysvětlete  rozdíl  mezi  těmito  normami  a  uveďte  příklady.  Co  znamená  subsidiární  použití                právního předpisu?                 V případě kolize obecné a speciální právní normy se uplatní pravidlo lex specialis derogat legi                generali. Aplikujte toto pravidlo v následujících dvou případech.                  a) § 6 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona o obchodních společnostech a družstvech (ZOK):                                                       § 6 odst. 1 ZOK                „Právní jednání týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku obchodní korporace vyžadují                písemnou formu s úředně ověřenými podpisy, jinak jsou neplatná; soud k této neplatnosti přihlédne                i bez návrhu.“                                                       § 8 odst. 1 ZOK                 „Obchodní korporace se zakládá společenskou smlouvou. Společenská smlouva, kterou se zakládá                kapitálová společnost, vyžaduje formu veřejné listiny. Společenská smlouva, kterou se zakládá družstvo                podle tohoto zákona, se uzavírá přijetím ustavující schůzí.“                  b) § 136 odst. 1 a 2 daňového řádu a § 15 odst. 1 zákona o dani silniční:                                               § 136 odst. 1 a 2 daňového řádu:                „(1) Daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, se podává                nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období.                 (2) Jde-li o daňový subjekt, který má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou                auditorem, nebo jehož daňové přiznání zpracovává a podává poradce, podává se daňové přiznání podle                odstavce 1 nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. To platí jen, je-li příslušná plná moc                udělená tomuto poradci uplatněna u správce daně před uplynutím tříměsíční lhůty podle odstavce 1.                Pokud v šestiměsíční lhůtě podle věty první tento poradce zemře nebo zanikne, zůstává tato lhůta                zachována.“                                              § 15 odst. 1 zákona o dani silniční:                „Daňové přiznání podává poplatník, jemuž vzniká daňová povinnost podle § 8 odst. 1, nejpozději                do 31. ledna  kalendářního  roku  následujícího  po  uplynutí zdaňovacího období, a to i v případech,                jedná-li se o poplatníka, kterému přiznání zpracovává daňový poradce, nebo poplatníka, jehož úpadek                nebo hrozící úpadek se řeší v insolvenčním řízení...“","Základy teorie práva                                                                    24                  Úkol 1.27 – Působnost právních norem III: Časová působnost                Časová  působnost  v podstatě  vymezuje  „život“  právní  normy:  schválení →  platnost →                účinnost → derogace (zrušení) právní normy.                 A)    Vysvětlete rozdíl mezi  platností a účinností právní normy (právního předpisu). Jak se                      označuje doba mezi platností a účinností? K čemu tato doba slouží? Určete, kdy právní                      předpis nabývá platnosti a účinnosti podle zákona č. 222/2016 Sb.                 B)    Derogace představuje zrušení právního předpisu (nebo jeho části) právním předpisem                      stejné nebo vyšší právní síly. Důsledkem derogace je zánik platnosti právního předpisu.                      S využitím  právního  informačního  systému  ASPI  vyhledejte  v občanském  zákoníku                      a v zákoně o dani z přidané hodnoty derogační klauzule.                 C)    Vedle výslovné derogace tzv. derogační klauzulí může k derogaci dojít mlčky uplatněním                      derogačních pravidel. Derogační pravidla fungují jako interpretační pravidla při řešení                      konfliktní situace, kdy na tentýž právní vztah dopadá několik vzájemně si protiřečících                      právních  norem.  Derogací  mlčky  nezaniká  platnost  právního  předpisu.  Vysvětlete                      podstatu jednotlivých derogačních pravidel, tj.:                            •  lex superior derogat legi inferiori;                           •  lex specialis derogat legi generali;                            •  lex posterior derogat legi priori.                  Úkol 1.28 – Působnost právních norem IV: Časová působnost (pro zvídavé)                  Dne 12. prosince 2019 přijala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky na svém zasedání                 návrh  zákona,  podle  jehož  §  20 tento zákon nabývá  účinnosti  prvního  dne  čtvrtého  měsíce                 následujícího po dni vyhlášení. Senát návrh zákona schválil dne 15. ledna 2020.                 Schválený text následně podepsal 20. února 2020 prezident republiky a dne 1. března i předseda                 vlády. Dne 3. března 2020 byl text zákona předán do tiskárny Sbírky zákonů a mezinárodních smluv                 a dne 15. března 2020 byla částka, v níž byl zákon vytištěn, rozeslána.                  V elektronické podobě byla částka zpřístupněna 14. března 2020 ve 13:02:05 hod.                  Stanovte,  s ohledem  na  právní  úpravu  uvedenou  v zákoně  č.  222/2016  Sb.,  o  Sbírce                 zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů                 a mezinárodních smluv, ve vyhlášeném znění, platnost a účinnost výše uvedeného právního                  předpisu.                 Podívejte se v právním informačním systému ASPI, zda je zákon č. 222/2016 Sb., podle něhož                 tento úkol posuzujete, již účinný. Uveďte datum jeho účinnosti.","Základy teorie práva                                                                    25                  V. REALIZACE, APLIKACE A INTERPRETACE PRÁVA                  Úkol 1.29 – Realizace a aplikace práva                Vysvětlete pojmy realizace a aplikace práva. Uveďte příklady orgánů, které uskutečňují aplikaci                práva.                  Úkol 1.30 – Interpretace práva (adekvátní/restriktivní/extenzivní výklad)                Interpretací práva se rozumí výklad práva, tj. právního textu, ale obdobně také smluv a jiných                právních  jednání.  Cílem  interpretace  je  objasnění  smyslu  textu,  především  s ohledem                na následnou aplikaci práva či jiné formy realizace práva.                Mezi standardní metody interpretace patří metoda jazyková, logická, systematická, historická,                teleologická a komparativní.                Podle rozsahu lze výklad rozlišit na doslovný (adekvátní), restriktivní (zužující) a extenzivní                (rozšiřující) výklad.                 Podle  čl.  62  písm.  f)  Ústavy  prezident  republiky  „jmenuje  ze  soudců  předsedu  a  místopředsedy                Nejvyššího  soudu“.  Ústavní soud  ve  svém  nálezu sp.  zn. Pl. ÚS  87/06  vyslovil ve  výroku  I.,                že „Prezident  republiky  je  státním  orgánem  příslušným  k vydání  rozhodnutí  o  jmenování                místopředsedy Nejvyššího soudu z řad soudců přidělených k Nejvyššímu soudu platným rozhodnutím                ministra spravedlnosti, po předchozím souhlasu předsedy Nejvyššího soudu.“                Charakterizujte takto provedený výklad právní normy obsažené v čl. 62 písm. f) Ústavy.                    a)  Vysvětlete, v čem spočívá doslovný, restriktivní a extenzivní výklad. O jaký výklad                         z hlediska rozsahu se jedná ve výše uvedeném případě?                     b)  Zkuste se zamyslet, jak byste danou právní normu vyložili sami.                    c)  Diskutujte, do jaké míry je tento výklad závazný, resp. významný.                  Úkol 1.31 – Význam judikatury při interpretaci práva                Zamyslete  se,  v čem  spočívá  význam  judikatury českých soudů (zejména  Nejvyššího soudu,                Nejvyššího správního soudu a Ústavního  soudu)  a  Soudního dvora Evropské  unie                při interpretaci práva. Jsou rozhodnutí soudů v kontinentálním systému práva právně závazná?                Co to je právní věta uváděná u některých soudních rozhodnutí?                   VI. SAMOSTUDIUM                  V rámci samostudia s využitím studijních materiálů si nastudujte:                    -   rozdíl  mezi normativními právními  akty (právními předpisy) a individuálními                       právními akty;                    -   význam  pojmu  retroaktivita  právní  normy  a  rozdíl  mezi  retroaktivitou  pravou                       a retroaktivitou nepravou;                    -   metody interpretace práva.","Úvod do veřejného práva, veřejná správa, soudní systém                                  26                  2  ÚVOD  DO  VEŘEJNÉHO  PRÁVA,  VEŘEJNÁ  SPRÁVA,                    SOUDNÍ SYSTÉM                   Téma kapitoly:                    -   Veřejné právo. Základní pojmy, instituty, zásady/principy veřejného práva.                    -   Systém  veřejné  správy.  Veřejná  správa  v organizačním  a  funkčním  pojetí.  Zásady                       činnosti  správních  orgánů.  Správní  řízení.  Právní  akty  veřejné  správy  (normativní,                       individuální, smíšené).                     -   Soudní systém. Konstitutivní a deklaratorní rozhodnutí. Právní moc a vykonatelnost.                       Uplatňování veřejných subjektivních práv.                 Cíle kapitoly:                     -  Připomenout základní charakteristiky a zásady/principy veřejného práva.                     -  Vymezit systém veřejné správy v České republice a činnost veřejné správy.                     -  Charakterizovat správní řízení a jeho základní instituty.                     -  Představit soudní systém a typy soudních rozhodnutí.                  Předpokládá se, že ze střední školy studenti již znají:                    -   rozdíl mezi soukromým a veřejným právem;                    -   základní vymezení veřejné správy;                    -   soustavu soudů v České republice;                     -   roli ombudsmana (veřejného ochránce práv) v právním systému České republiky;                a to v rozsahu učebnic:                    -   Občanský  a  společenskovědní  základ.  Brno:  Edika,  2019.  ISBN  978-80-266-1401-2.                       Kapitola 3.8, str. 129−135, kapitola 4.2, str. 142−144.                     -   Společenské  vědy  pro střední  školy.  3.  díl. Brno: Didaktis, 2014.  ISBN                       978-80-7358-233-3. Kapitola 1, str. 22−23, kapitola 2, str. 50−51.                  Pozornost zaměřte především na:                    -    definování veřejné správy jako služby veřejnosti a vymezení systému veřejné správy                       (státní správa a samospráva), vč. výstavbových principů veřejné správy;                    -     charakteristiku jednotlivých subjektů a vykonavatelů veřejné správy;                    -     základní prvky správního řízení;                    -     rozlišení jednotlivých částí soudního systému a význam soudní ochrany;                    -     vyhledávání judikátů jednotlivých soudů v ASPI, resp. na webových stránkách soudů.                  Studijní zdroje:                    -   Přednášky.                     -   Studijní  text:  FOLTAS,  Tomáš.  Základy  soukromého práva.  Část IV  –  Aplikace práva.                       Dostupné z: http://pravoesf.econ.muni.cz/i4-aplikace-prava.                     -   PRŮCHA, Petr. Správní právo – obecná část.  8., doplněné a aktualizované vydání. Brno:                       Doplněk, 2012. ISBN 978-80-7239-281-0.","Úvod do veřejného práva, veřejná správa, soudní systém                                  27                  Pojmy k zapamatování/zopakování:                 Veřejná moc, veřejná správa, subjekty veřejné správy, vykonavatelé veřejné správy, princip                centralizace  a  decentralizace,  princip  koncentrace  a  dekoncentrace,  princip  monokratický                a kolegiální, princip volební a jmenovací, princip územní a rezortní, státní správa, samospráva,                samostatná  a  přenesená  působnost,  správní  řízení,  individuální  správní  akt  (rozhodnutí),                odvolání, podání, doručování, opatření obecné povahy.                 Soudce, soustava soudů, typy soudních rozhodnutí.","Úvod do veřejného práva, veřejná správa, soudní systém                                  28                  I. VEŘEJNÁ SPRÁVA                  Úkol 2.1 – Opakování rozlišení soukromého a veřejného práva                Podle  metody  právní  regulace  se  právo  člení  na  právo  soukromé  a  právo  veřejné.  Rozlišení                soukromého a veřejného práva vysvětluje zájmová, subordinační a organická teorie.                 A)    Vymezte  základní  rozdíly  mezi  soukromým  a  veřejným  právem.  Čím  se  liší  postavení                      subjektů v rámci soukromoprávních a veřejnoprávních vztahů? Schematicky znázorněte.                 B)    Na jaké hlavní právní zásadě/principu je postaveno veřejné právo?                  Úkol 2.2 – Veřejná správa jako služba veřejnosti                Veřejná správa bývá charakterizována jako správa veřejných záležitostí ve veřejném zájmu.                Veřejnou  správu  lze  chápat  jako  určitý  druh  činnosti  (funkční  pojetí)  nebo  jako  soustavu                subjektů a vykonavatelů veřejné správy, které tuto činnost vykonávají (organizační pojetí).                  S využitím  právního  informačního  systému  ASPI  vyhledejte  právní  předpis,  který  obsahuje                ustanovení,  že  „veřejná  správa  je  službou  veřejnosti“.  Co  na  základě  tohoto  ustanovení  budete                očekávat při jednání s orgány veřejné správy?                  Úkol 2.3 – Organizační pojetí veřejné správy I: Výstavbové principy                V organizačním pojetí představuje veřejná správa soustavu subjektů a vykonavatelů veřejné                správy a jejich strukturu. Veřejná správa je organizací institucionální (organizace jako trvale                vytvořený řád orgánů správy) a formální (organizace s pevnou strukturou a danými pravidly                chování). Uspořádání veřejné správy vychází z tzv. výstavbových principů veřejné správy,                tj.  princip  centralizace  a  decentralizace,  koncentrace  a  dekoncentrace,  monokratický                a kolegiální, volební a jmenovací, územní a rezortní.                 A)    Charakterizujte a vyjmenujte jednotlivé subjekty a vykonavatele veřejné správy.                 B)    Podrobněji  vysvětlete  podstatu  jednotlivých  výstavbových  principů  veřejné  správy                      a na jejich základě znázorněte schéma členění veřejné správy v České republice.                 C)    Zamyslete  se  nad  postavením  České  národní  banky  a  Nejvyššího  kontrolního  úřadu                      v systému veřejné správy. Vezměte přitom do úvahy příslušné články ústavního zákona                      č. 1/1993 Sb.,  Ústava České republiky,  jejichž  znění  naleznete  v právním  informačním                      systému ASPI.                  Úkol 2.4 – Organizační pojetí veřejné správy II: Státní správa a samospráva                Do níže uvedené tabulky doplňte charakteristiky orgánů ústřední státní správy.                                                     Ministerstva             Jiné ústřední správní úřady                 V čele stojí                 Osobu v čele jmenuje                Rozsah působnosti                 Příklady","Úvod do veřejného práva, veřejná správa, soudní systém                                  29                  Vysvětlete podstatu jednotlivých znaků územní a zájmové (profesní) samosprávy uvedených                v tabulce níže a doplňte do tabulky příklady obou typů samospráv.                                             Územní samospráva             Zájmová a profesní samospráva                                                osobní základ                       osobní základ                                              právní osobnost                    právní osobnost                 Základní znaky             výkon veřejné správy                výkon veřejné správy                                            ekonomický základ                   ekonomický základ                                              ústavní garance                    zřízení zákonem                  Příklady                   V  souvislosti  s  existencí  samosprávy  vysvětlete  pojmy  samostatná  působnost  a  přenesená                působnost.  Ve  kterém  právním  předpise  najdete  vymezení  těchto  působností?  Pracujte                s právním informačním systémem ASPI.                  Úkol 2.5 – Funkční pojetí veřejné správy                Činnost veřejné správy většinou spočívá v realizaci obsahu norem správního práva. Typicky tak                jde o správní činnosti podzákonného, nařizovacího a výkonného charakteru (tj. vrchnostenské                činnosti). Vedle toho může veřejná správa vykonávat i činnosti nevrchnostenské.                 A)    Zamyslete se nad významem toho, že veřejná správa je typicky činností (i) podzákonného,                      (ii) nařizovacího a (iii) výkonného charakteru. Jak těmto charakteristikám rozumíte?                 B)    Do  níže  uvedené  tabulky  doplňte  údaje  o  vrchnostenské  a  nevrchnostenské  veřejné                      správě.                                                                 Vrchnostenská         Nevrchnostenská                                                                     správa                  správa                       Charakter činnosti                        Příklad typicky aplikovaného zákona                        Vztahy mezi adresáty a orgány                        Příklady činností                  C)    V  následujících  případech  rozhodněte,  zda  se  jedná  o  vrchnostenskou,  nebo                      o nevrchnostenskou činnost veřejné správy, a své rozhodnutí zdůvodněte:                           •   zadávání veřejných zakázek:                          •   pronájem obecního majetku:                           •   udělení živnostenského oprávnění:                          •   uložení pokuty za přestupek:                          •   uzavření kupní smlouvy:                          •   regulace provozoven s výherními hracími přístroji obecně závaznou vyhláškou:","Úvod do veřejného práva, veřejná správa, soudní systém                                  30                   Úkol 2.6 – Základní zásady činnosti správních orgánů (pro zvídavé)                  Správní řád upravuje v ustanoveních §§ 2−8 základní zásady činnosti správních orgánů.                  A)   Jakým způsobem vymezuje správní řád správní orgán?                  B)   Na  základě  ustanovení  §§  2−8  správního  řádu  vyjmenujte  a  vysvětlete  podstatu                      jednotlivých zásad činnosti správních orgánů.                   Úkol 2.7 – Správní řízení (pro zvídavé)                 Správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité                 věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se                 v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.                  Charakterizujte  průběh  správního  řízení  a  vysvětlete  rozdíl  mezi  konstitutivním                 a deklaratorním rozhodnutím správního orgánu. Dále s pomocí ASPI vyhledejte ve správním                 řádu:                    •  způsob zahájení správního řízení;                     •  vymezení účastníků řízení;                    •  možné  podklady  pro  vydání  rozhodnutí  a  způsob  jejich  hodnocení  –  ve  vztahu                        k hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí vysvětlete podstatu zásady materiální                        pravdy a zásadu volného hodnocení důkazů ze strany správního orgánu;                    •  možnosti ochrany účastníka řízení proti vydanému správnímu rozhodnutí (jak se lze                        bránit  proti  rozhodnutí  správního  orgánu,  které  ještě  nenabylo  právní  moci  /  již                        nabylo právní moci).                  Existuje  soudní  ochrana  proti  rozhodnutí  správního  orgánu?  V  režimu  jakého  právního                 předpisu  bude  řízení  před  soudem  probíhat?  Vyhledejte  v právním  informačním  systému                 ASPI.                  Úkol 2.8 – Komunikace se správním orgánem, doručování písemností správním orgánem                Podání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Doručování písemností slouží k tomu,                aby se účastník řízení dozvěděl o písemnosti správního orgánu.                 A)    Vyhledejte ve správním řádu, jakými způsoby může být učiněno podání vůči správnímu                      orgánu a jaké základní náležitosti musí každé podání obsahovat.                      Zamyslete se, jakým způsobem správní orgán posoudí podání, které bude špatně označeno                      (např. bude nadepsáno jako „Smlouva“).                 B)    Vyhledejte ve správním řádu možné způsoby doručování písemností správního orgánu.                      Které z těchto možností správní řád preferuje a proč?                 C)    S využitím právního informačního systému ASPI zjistěte, kdy je možné doručení veřejnou                      vyhláškou.                 D)    Vysvětlete  pojem  právní  fikce  doručení.  V jakých  právních  předpisech  je  upravena?                      Vyhledejte v právním informačním systému ASPI.","Úvod do veřejného práva, veřejná správa, soudní systém                                  31                  E)    Diskutujte,  jaký  bude  závěr  následujícího  příběhu.  Bude dle vašeho  názoru pan Čech                      úspěšný? Argumentujte.                      Pan Čech našel ve své poštovní schránce oznámení, že si má na poště vyzvednout písemnost                      ze stavebního úřadu. Na radu manželky si pro dopis nešel. V příštích několika měsících se občas                      objevilo ve schránce další oznámení, nicméně pan Čech si žádnou písemnost na poště nevyzvedl.                      Po nějaké  době  jel  pan  Čech  s  manželkou  na  chalupu a zjistili, že kousek od ní je postavena                      motokrosová dráha se zázemím. Pan Čech si okamžitě šel stěžovat na stavební úřad a požadoval                      odstranění stavby.                  Úkol 2.9 – Právní akty vydávané veřejnou správou (správní akty)                Při  své  činnosti  vydává  veřejná  správa  normativní  správní  akty  (právní  předpisy  vydávané                veřejnou správou), individuální správní akty (např. rozhodnutí, usnesení, osvědčení) a smíšené                akty (opatření obecné povahy).                 A)    Jaké  normativní  správní  akty  (právní  předpisy)  vydávají  orgány  veřejné  správy?                      Vyhledejte  v Ústavě  České  republiky  zmocnění  pro  vydávání  těchto  aktů.  U  územních                      samosprávných  celků  rozlište  předpisy  vydávané  v rámci  samostatné  a  přenesené                      působnosti  a  s  využitím  ASPI  si  zopakujte,  kde  jsou  tyto  předpisy  územních                      samosprávných celků vyhlašovány (doplňte do tabulky).                               Územní           Druh právního                             Právní předpis                                                                 Způsob vyhlášení                        samosprávný celek        předpisu                             upravující vyhlášení                              Obec                               Kraj                        Hlavní město Praha                  B)    Uveďte,  čím  se  odlišuje  individuální  správní  akt  od  normativního  správního  aktu                      (právního  předpisu).  Jaké  základní  části  (náležitosti)  musí  mít  rozhodnutí?  Na                      internetových  stránkách  České  národní  banky  se  podívejte  na  příklad  správního                      rozhodnutí.                 C)    Vysvětlete  podstatu  smíšených  aktů  (opatření  obecné  povahy).  Uveďte  konkrétní                      příklady opatření obecné povahy.                  Úkol 2.10 – Správní poplatky (pro zvídavé)                  Některá správní řízení jsou zpoplatněna. S využitím právního informačního systému ASPI                 zodpovězte následující otázky:                       a)  Ve kterém právním předpise zjistíte předmět a výši správních poplatků?                       b)  Kdo je příjemcem správních poplatků?                       c)  Lze  platit  správní  poplatek  kolkovou  známkou?  Ve  kterém  předpise  najdeme                           vymezení kolkové známky?","Úvod do veřejného práva, veřejná správa, soudní systém                                  32                  II. SAMOSTUDIUM – SOUDNÍ SYSTÉM                  Úkol 2.11 – Soudní systém v České republice                S využitím studijních zdrojů a níže uvedených schémat si nastudujte soudní systém a význam                soudní ochrany v České republice.                  Schéma pramenů práva na soudní a jinou právní ochranu v národním a mezinárodním                kontextu:                 Mezinárodní prameny:                    •  Všeobecná deklarace lidských práv (OSN, 1948);                     •  Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Rada Evropy, 1950);                    •  Evropská sociální charta (sdělení č. 14/2000 Sb. m. s.);                     •  Mezinárodní  pakt  o  občanských  a  politických  právech  a  Mezinárodní  pakt                       o hospodářských, sociálních a kulturních právech (vyhláška č. 120/1976 Sb.).                  Národní prameny:                     •  Ústava České republiky, hlava IV (moc soudní);                    •  Listina základních práv a svobod, hlava V (právo na soudní a jinou právní ochranu).                 Hlavním  úkolem  soudů  je  zákonem  stanoveným  způsobem  poskytovat ochranu právům.                K tomu slouží soudní aparát (viz následující dvě schémata):                                                        Nejvyšší správní              Ústavní soud v Brně                   Nejvyšší soud v Brně                soud v Brně                             Vrchní soudy                   (Praha + Olomouc)                                  Krajské soudy / Městský soud v Praze                                                                                     Státní zastupitelství                                                                                      jako orgán veřejné                                                                                       žaloby zastupuje                                                                                       před soudy stát                                                                                      v trestních věcech                                                                                      (z. č. 283/1993 Sb.)                      Okresní soudy / Obvodní soudy                   pro Prahu 1−10 / Městský soud v Brně","Úvod do veřejného práva, veřejná správa, soudní systém                                  33                                                           Soudnictví                           civilní               trestní               správní                ústavní                        OSŘ                    TŘ                     SŘS                  ZoÚS                  (z. č. 99/1963 Sb.)    (z. č. 141/1961 Sb.)  (z. č. 150/2002 Sb.)   (z. č. 182/1993 Sb.)                                                                           zejména                zejména                         zejména řeší                                                                                             rozhodování                       občanskoprávní       rozhodování o vině,      přezkoumávání         o protiústavnosti                                              ukládání trestu                                                                       správních                            spory                                      rozhodnutí         právních předpisů                  Schéma: Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí.                                                                                         Konstitutivní                                                                                   zakládá hmotná subjektivní                                                                                       práva a povinnosti                                                                                    (např. rozvod manželství,                                                                                      rozhodnutí o vydání                     Soudní řízení                     Rozhodnutí                   stavebního povolení, …);                                                                                        působí „od nyní“                                                                                         Deklaratorní                                                                                  potvrzuje již existující práva                                                                                  a povinnosti (např. rozsudek                                                                                    soudu o určení otcovství);                                                                                       působí „od tehdy\"                             Právní moc                       Vykonatelnost                          např. § 159 OSŘ                     např. § 160 OSŘ                        * rozhodnutí má závazné účinky      * po uplynutí lhůty určené                                                            k plnění stanovené                        na právní vztahy a je                        nezměnitelné                        povinnosti                        * požadavky – doručení všem         * možnost donucení                        osobám; nemožnost napadnutí         účastníka k plnění                        rozhodnutí řádným opravným          i donucovacími prostředky                        prostředkem (tj. rozhodnutí je                         konečné)                 Úkol 2.12 – Vyhledávání v právních předpisech                S využitím právního informačního systému ASPI zjistěte:                    a)  zda si můžete vybrat svého soudce;                    b)  zda máte právo na náhradu nákladů řízení;                     c)  zda máte právo na ochranu e-mailu.","Úvod do veřejného práva, veřejná správa, soudní systém                                  34                  Úkol 2.13 – Vyhledávání v judikatuře Ústavního soudu                Zjistěte, o čem pojednává nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 7/17. O jaký typ                řízení  se  jednalo,  kdo  byl  navrhovatelem  a  dotčeným  orgánem?  Byl  připojen  disent?  Jaký                typ výroku byl vynesen? Doplňte do tabulky:                  Řešená kauza                  Typ řízení                  Navrhovatel                  Dotčený orgán                  Disent (odlišné stanovisko)                  Typ výroku                  Úkol 2.14 – Soudní poplatky                Řízení před soudy České republiky je zpoplatněno. S využitím právního informačního systému                ASPI zodpovězte následující otázky:                       a)  Ve kterém právním předpise zjistíte předmět a výši soudních poplatků?                      b)  Kdo je příjemcem soudních poplatků?                      c)  Lze platit soudní poplatek kolkovou známkou?                      d)  Jaký bude soudní poplatek za zahájení řízení o snížení výživného z 10 tis. Kč/měsíc?                      e)  Bude platit soudní poplatek účastník národního boje za osvobození?","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    35                  3  ÚVOD  DO  SOUKROMÉHO  PRÁVA,  ZÁKLADNÍ  POJMY                    A INSTITUTY                   Téma kapitoly:                    -   Soukromé právo. Základní pojmy, instituty, zásady/principy. Systém. (Nový) občanský                       zákoník. Rekodifikace soukromého práva. Uplatňování soukromých subjektivních práv.                     -   Právní skutečnosti,  právní jednání. Význam,  pojem,  druhy.  Dobrá  víra.  Promlčení,                       prekluze. Odpovědnost.                     -   Věc v právním smyslu. Pojem, význam, druhy. Věcná práva. Vlastnické právo. Držba.                       Vyvlastnění. Evidence věcí. Katastr nemovitostí.                     -   Osoby v právním smyslu. Fyzické osoby. Právnické osoby. Stát. Jednání za právnickou                       osobu. Veřejné rejstříky. Základní registry.                  Cíle kapitoly:                    -   Vymezit roli soukromého práva v rámci právního řádu České republiky.                    -   Na konkrétních praktických příkladech vysvětlit roli základních zásad při interpretaci                       a aplikaci soukromoprávních předpisů.                    -   Upozornit na hlavní změny, které významným způsobem ovlivnily vývoj soukromého                       práva v České republice (přijetí nového občanského zákoníku).                    -   Vymezit a procvičit význam právních skutečností s důrazem na právní jednání.                    -   Seznámit studenty s principem dobré víry.                     -   Vymezit  koncept  právní  odpovědnosti  a  objasnit  rozdíly  mezi  druhy  odpovědnosti,                       včetně důkazního břemene.                     -   Popsat členění věcí z právního pohledu a jejich druhy.                    -   Objasnit předmět a obsah vlastnického práva a vymezit pojmy držba a vydržení.                    -   Popsat studentům dělení osob z právního pohledu, jejich vznik a zánik, objasnit rozdíl                       mezi právní osobností a svéprávností a vysvětlit postavení státu a jeho orgánů v systému                       osob.                    -   Naučit  studenty  používat  katastr  nemovitostí  a  získávat  informace  o  osobách                       z veřejných rejstříků.                 Předpokládá se, že ze střední školy studenti již znají:                    -   obecnou charakteristiku soukromého práva a srovnání s právem veřejným;                     -   subsidiární použitelnost občanského zákoníku;                    -   speciální postavení mezinárodního práva soukromého;                    -   základní členění věcných práv;                    -   vymezení a prvky právních vztahů;                a to v rozsahu učebnic:                     -   Občanský  a  společenskovědní  základ.  Brno:  Edika,  2019.    ISBN  978-80-266-1401-2.                       Kapitola 4.                     -   Společenské  vědy  pro  střední  školy.  3. díl. Brno: Didaktis, 2014.  ISBN                       978-80-7358-233-3. Kapitola 2.","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    36                  Pozornost zaměřte především na:                    -    koncepční východiska soukromého práva a jeho základní hodnoty a principy/zásady;                    -     rozlišení kogentních a dispozitivních norem soukromého práva;                    -     uplatňování soukromoprávních subjektivních práv;                    -     právní skutečnosti, právní jednání a následky vad právního jednání;                    -     věci  v právním  smyslu,  věcná  práva  uvedená  v občanském  zákoníku  s důrazem                       na vlastnické právo (jeho předmět, obsah a význam);                    -     osoby v právním smyslu, právní osobnost a svéprávnost, jednání za právnickou osobu;                     -     vyhledávání v katastru nemovitostí a údajů o osobách ve veřejných rejstřících.                  Studijní zdroje:                    -   Přednášky.                    -   Studijní  text  předmětu  Základy  práva:  FOLTAS,  Tomáš.  Obecná  část NOZ – Úvod.                       Dostupné z: http://pravoesf.econ.muni.cz/obecna-cast-noz.                     -   Studijní text předmětu Základy práva: FOLTAS, Tomáš. II. Nový občanský zákoník (NOZ)                       (podkapitoly:  II.1.  Systematika,  předmět,  zásady;  II.2.  Osoby;  II.3.  Zastoupení;  II.4.  Věci;                       II.5.  Právní  skutečnosti).  Dostupné  z:  http://pravoesf.econ.muni.cz/predmet/zaklady-                       prava.                     -   Studijní  text  předmětu  Obchodní  právo  1:  ŠEDOVÁ,  Jindřiška.  Obchodní právo 1.                       (od 1. 1. 2014)  –  Korporátní  právo.  Dostupné  z: http://pravoesf.econ.muni.cz/predmet/                       obchodni-pravo-1-od-112014-korporatni-pravo.                     -   RONOVSKÁ, Kateřina, Eva DOBROVOLNÁ a Petr LAVICKÝ. Úvod do soukromého práva –                       obecná část. 2. vydání. Brno: Česká společnost pro civilní právo procesní, 2018. 88 s. Řada                       učebních skript. ISBN 978-80-88248-02-6.                    -   BEZOUŠKA, Petr a Lucie PIECHOWICZOVÁ. Nový občanský zákoník: nejdůležitější změny.                       Olomouc: ANAG, 2013. 375 s. ISBN 978-80-7263-819-2. Str. 16−17.                    -   KNAPP,  Viktor.  Teorie  práva. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-028-1.                       Str. 200−202.                  Pojmy k zapamatování:                Soukromé  právo,  občanské  právo,  obchodní  právo,  pracovní  právo,  mezinárodní  právo                soukromé, obecné soukromé právo, zvláštní soukromé právo, subsidiarita, zásady soukromého                práva,  slabší  strana,  dobré  mravy,  dispozitivní  norma,  kogentní  norma,  autonomie  vůle,                smluvní volnost, subjektivní práva.                Právní skutečnost, právní jednání, zdánlivé právní jednání, neplatné právní jednání, relativně                neúčinné  právní  jednání,  společenská  úsluha,  promlčení,  prekluze,  dobrá  víra,  právní                odpovědnost (subjektivní a objektivní), liberace, exkulpace.                 Věc  v právním  smyslu,  věc  hmotná  a  nehmotná,  věc  movitá  a  nemovitá,  věc  zastupitelná                a nezastupitelná,  věc  zuživatelná  a  nezuživatelná, ovladatelná přírodní síla, věc hromadná,                součást a příslušenství věci, vlastnické právo, vlastnictví, držba, vydržení, materiální a formální                publicita, pacht, nájem.                 Osoba  v právním  smyslu,  fyzická  osoba,  právnická  osoba,  právní  osobnost,  svéprávnost,                zastupování právnické osoby, veřejné rejstříky.","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    37                  I. VÝCHODISKA, ČLENĚNÍ A ZÁSADY SOUKROMÉHO PRÁVA                  Úkol 3.1 – Koncepční východiska soukromého práva                Ustanovení  právního  řádu  upravující  vzájemná  práva  a  povinnosti  osob  vytvářejí  ve  svém                souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva                veřejného.  Nezakazuje-li  to  zákon  výslovně,  mohou si  osoby  ujednat práva a povinnosti                odchylně  od  zákona;  zakázána  jsou  ujednání  porušující  dobré  mravy,  veřejný  pořádek  nebo                právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.                 A)    Definujte  soukromé  právo.  Zamyslete  se  nad  významem  právní  úpravy  uvedené                      v § 1 občanského zákoníku.                B)    Uveďte  základní  rozdíly  mezi  soukromým  a  veřejným  právem.  Kromě  toho  srovnejte                      soukromé a veřejné právo z pohledu uplatnění možného „nástupnictví“ či v posuzování                      zavinění. V odpovědi nezapomeňte zohlednit a objasnit mimo jiné následující skutečnosti:                       •  Soukromé  právo vytváří (a ohraničuje) prostor,  ve kterém si osoby v soukromém                          styku mohou upravovat vzájemná práva a povinnosti podle svých představ, přičemž                          jsou nadány širokou autonomií vůle. Je prostředkem realizace svobody jednotlivce –                          viz  §  3  odst.  1  (přirozené  právo  brát  se  o  vlastní  štěstí)  a  §  81  odst.  1  občanského                          zákoníku (povinnost respektovat právo člověka žít podle svého).                      •  Základním  koncepčním  východiskem  soukromého  práva  je  autonomie  vůle                          jednajících osob a důraz na dispozitivitu norem (občanský zákoník, § 1 odst. 2 věta                          první). V pochybnostech je třeba upřednostnit výklad, že jde o normu dispozitivní                          (Ronovská et al., 2017, s. 11).                       Otázky nástupnictví a zavinění posuďte pro oblast veřejnoprávní a soukromoprávní na                      konkrétních příkladech. Mimo jiné zvažte možnost uplatnění u pachatele, který zemřel                      před skončením výkonu svého trestu nepodmíněného odnětí svobody, ve vztahu k dědění.                      Rozdíly  v  řešení  otázky  zavinění  lze  odvíjet  kupř.  od  uplatnění  presumpce  neviny                      a presumpce  nevědomé  nedbalosti  (při  splnění  předpokladů  pro  vznik  odpovědnosti                      za způsobenou škodu zavinění škůdce).                  Úkol 3.2 – Členění soukromého práva                Soukromé  právo  lze  členit  na  obecné  občanské  právo a  zvláštní  soukromá  práva                (tj. obchodní  právo,  pracovní  právo,  spotřebitelské  právo  a  právo  duševního  vlastnictví).                Občanské právo je  vůči ostatním  (zvláštním)  soukromým  právům  právem  obecným  (lex                generalis)  a  jeho  normy  se  v případě  existence  zvláštní  úpravy  použijí  pouze  podpůrně                (subsidiárně).                 S využitím právního informačního systému ASPI posuďte (dle ustanovení §§ 9−11 občanského                zákoníku, která upravují užití předpisů občanského práva) vztah mezi následujícími dvojicemi                soukromoprávních předpisů:                     •    zákon o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.) – občanský zákoník;                    •    zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) – občanský zákoník;                     •    autorský zákon (zákon č. 121/2000 Sb.) – občanský zákoník;                    •    zákon o mezinárodním právu soukromém (zákon č. 91/2012 Sb.) – občanský zákoník.","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    38                  Úkol 3.3 – Členění občanského práva                Občanské  právo  představuje  obecné  soukromé  právo.  Vnitřní  systém  občanského  práva  se                rozděluje na obecnou a zvláštní část. Do obecné části spadají: vymezení předmětu občanského                práva, zásady, osoby (včetně ochrany osobnosti), věci  a  právní skutečnosti.  Zvláštní část                zahrnuje závazkové právo, věcná práva, dědické právo a rodinné právo.                 A)    S využitím právního informačního systému ASPI uveďte strukturu občanského zákoníku                      de lege lata. Dále rozhodněte, které části občanského zákoníku upravují osobnostní práva                      a které majetková práva (tj. osobnostní a majetkový status osob).                 B)    Uveďte reprezentativní příklady osobnostních práv upravených v občanském zákoníku.                      Čím se tato práva vyznačují z pohledu převoditelnosti a promlčení?                C)    Uveďte  alespoň  základní  majetková  práva,  která  upravuje  občanský  zákoník.  Co  je                      pro majetková práva typické z pohledu promlčení a převoditelnosti?                  Úkol 3.4 – Základní hodnoty a zásady (principy) soukromého práva I                Hodnoty jsou základním východiskem právní úpravy – představují to, k čemu právo směřuje a                co chrání. Základními hodnotami jsou zejména svoboda, spravedlnost, rovnost či právní jistota.                Právní principy/zásady jsou pravidla, která tvoří základ určitého právního institutu, zákona,                právního odvětví nebo právního řádu.                 A)    Na jakých  zásadách spočívá soukromé  právo?  Uveďte  přehled  základních  zásad.  Které                      zásady jsou zákonem upraveny explicitně a které nemají explicitní zákonné zakotvení?                B)    Jakým způsobem chápete základní význam, postavení a účel zásad v soukromém právu?                      Speciální pozornost věnujte zásadní roli, kterou plní zásady při interpretaci a aplikaci                      soukromoprávních předpisů (zejména s ohledem na ustanovení § 3 odst. 1 a § 10 odst. 2                      občanského zákoníku).                C)    Zamyslete se, jakým způsobem lze rozlišit kogentní a dispozitivní ustanovení občanského                      zákoníku. Zaměřte se speciálně na úpravu právního postavení osob. Při řešení vycházejte                      z ustanovení § 1 odst. 2 občanského  zákoníku,  které  je základním východiskem                      pro odlišení dispozitivity a kogentnosti.                D)    S  pomocí  právního  informačního  systému  ASPI  rozhodněte,  zda  jsou  následující                      ustanovení občanského zákoníku (OZ) dispozitivní či nikoli. Své rozhodnutí zdůvodněte.                          Ustanovení OZ      Dispozitivní – ANO/NE                 Zdůvodnění                          § 630 odst. 2                             § 1753                              § 1801                             § 978                              § 2056                             § 2088                           § 2235 odst. 1                             § 2239                           § 3074 odst. 1","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    39                  E)    Jednou ze základních zásad soukromého práva je zásada „vše je dovoleno, co není zakázáno“.                      Uveďte konkrétní situaci, z níž lze dovodit nedovolené jednání, pokud bude uplatněna tato                      zásada.                       Pokud  vás  problematika  zásad  soukromého  práva  dosud  neodradila,  můžete  se                      dobrovolně seznámit s dalšími případy uplatnění této zásady v následujících judikátech                      a zamyslet se, co je možné z nich dovodit:                      •  nález  Ústavního  soudu, sp. zn. Pl.  ÚS  6/02,  o  ústavnosti  zákona  č.  3/2002  Sb.,                          o svobodě náboženského vyznání a o postavení církví a náboženských  společností                          a o změně některých zákonů;                      •  rozsudek Krajského soudu v Ostravě,  pobočky  v  Olomouci,  ze dne  24. 1.  2017,                          sp. zn. 65 A 52/2014-44, pre-judikatura: č. 1607/2008 Sb. NSS; usnesení Ústavního                          soudu č. 44/2000 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 620/2000).                 F)    Uveďte,  zda  je  v občanském  zákoníku  explicitně  upravena  zásada  ochrany  „slabšího“                      (slabší strany). Koho občanský zákoník považuje za slabší stranu a jak ji konkrétně chrání?                      Vysvětlete  na  konkrétním  případu.  Můžete  posoudit  kupř.  situaci,  kdy  budete                      prostřednictvím internetu kupovat pro potřeby studia notebook nebo sjednávat cestovní                      pojištění pro plánovaný lyžařský zájezd do Itálie.                  Úkol 3.5 – Základní hodnoty a zásady (principy) soukromého práva II (pro zvídavé)                   A) Autonomie vůle                 Autonomii vůle lze obecně vymezit jako oprávnění člověka svobodně projevovat svoji vůli                 a utvářet podle vlastního uvážení právně relevantní poměry.                  Doplňte následující tvrzení:                     Limitem pro uplatnění této zásady je mj. obecná povinnost jednat __________________                  K vyřešení úkolu můžete nalézt inspiraci v:                    •  nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06 – K nejednoznačným                        ujednáním v kupní smlouvě nebo                     •  usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 5261/2014 – Autonomie                        vůle a smluvní volnost.                   B) Poctivost                 Uveďte,  jakým  způsobem  lze  interpretovat  princip  poctivosti.  Posuďte,  jak  se  princip                 poctivosti uplatňuje ve smluvních závazcích a v soudním rozhodování.                  K vyřešení úkolu můžete využít argumentaci z následujících judikátů:                    •  Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2019, sp. zn. KSPH 61 INS XY 29 – NSČR                       41/2017 – Nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení.                       Poznámka: Všimněte si právní věty: Souhrnné hodnocení jednotlivých „nedbalostí“ dlužníka                       může založit (i ve spojení s dalším chováním dlužníka v průběhu insolvenčního řízení)                       „důvodný předpoklad“ insolvenčního soudu, že oddlužením je sledován nepoctivý „záměr“.","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    40                      •  Usnesení Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 2018, sp. zn. I. ÚS 3210/18-1 – Pokuta –                       smluvní; neplatnost; smlouva.                        Poznámka: Při rozhodování použil Ústavní soud základní zásady OZ, a to princip poctivosti                       a spravedlnosti. Dospěl k závěru, že ujednání v dodatku smlouvy o účetnictví se těmto                       zásadám příčí, viz „Odůvodnění“ bod 7.                   C) Smluvní volnost                 Doplňte následující tvrzení:                  Nový 0Z obecně posílil volnost stran při sjednávání smluv. Smluvní svoboda má různé aspekty.  Jde                                           zejména o svobodu/volnost _______________                  D) Právní jistota                  Interpretujte zásadu právní jistoty.                 K vyřešení úkolu můžete využít argumentaci z následujících judikátů:                     •  Nález Ústavního soudu ze dne 10. srpna 2017, sp. zn. I. ÚS 615/17-1 – K právu                       na spravedlivý proces. K principům autonomie vůle a ochrany slabší smluvní strany                       v pracovněprávních vztazích.                     •  Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2019, sp. zn. 29 Af 45/2017-49 –                       Poplatky.                  E) Zákaz rozporu s dobrými mravy                  Uveďte, jak lze interpretovat zásadu zákazu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy.                  K vyřešení úkolu můžete využít argumentaci z následujících judikátů:                    •  Usnesení Nejvyššího soudu ČR  ze  dne 11. října 2017, sp.  zn.  28  Cdo  3259/2017  –                       Bezdůvodné obohacení a užívání společné věci některého ze spoluvlastníků.                    •  Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. prosince 2018, sp. zn. 28 Cdo 3681/2018 –                       Výklad právních jednání (o. z.) a dobré mravy.                   F) Zákaz zneužití práva                 Uveďte důsledky porušení zásady zákazu zneužití práva.                  Odpověď Vám může usnadnit argumentace a závěry vyplývající z následující judikatury:                    •  Usnesení Nejvyššího soudu ČR  ze  dne 29. března  2016,  sp.  zn.  22 Cdo 930/2016  –                       Ochrana vlastnického práva a zákaz zjevného zneužití práva.                    •  Nález  Ústavního  soudu  ze  dne  22.  září  2009,  sp.  zn.  I.  ÚS  49/08  –  K  posuzování                       přiměřenosti doby pro přijetí návrhu smlouvy.                     •  Usnesení Nejvyššího soudu ČR  ze  dne 30. srpna 2018, sp. zn.  29  Cdo  4095/2015  –                       Soudní ochrana vlastnického práva.                   G) Smlouvy se mají plnit (pacta sunt servanda)                 Uveďte,  jak  je při rozhodování v rámci závazkových  vztahů uplatňována zásada, že  se                 smlouvy mají plnit (pacta sunt servanda).","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    41                    Vodítkem k odpovědi na otázku mohou být kupř. tato rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR:                    •  Usnesení Nejvyššího soudu ČR  ze dne 15. května  2017,  sp.  zn.  26 Cdo 5408/2016 –                       Nájem.                    •  Usnesení Nejvyššího soudu ČR  ze  dne 21. ledna  2015,  sp.  zn.  26 Cdo  5261/2014 –                       Autonomie vůle a smluvní volnost.                   H) Právo slouží bdělým (vigilantibus iura scripta sunt)                 Interpretujte  uplatnění  zásady  „právo  slouží  bdělým  (vigilantibus  iura  scripta  sunt)”                 při řešení  otázky  lichvy.  S  využitím  právního  informačního  systému  ASPI  vyhledejte                 soukromoprávní úpravu lichvy.                 Poznámka: Posouzení lichvy z pohledu trestněprávní odpovědnosti a dodržení zásady „právo slouží                 bdělým“ se věnuje Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 11. dubna 2012, sp. zn. 3 Tdo 225/2012 –                 Lichva.                   I) Nikomu neškodit (neminem laedere)                 Vysvětlete, jak se v případu řešeném v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. října 2006,                 sp. zn. 25 Cdo 1369/2006, čelí tomu, aby subjektivní právo bylo vykonáno za účelem, který                 zákon nebo smlouva vůbec nepředpokládá.                   J) Prevence                 Pokuste se interpretovat zásadu prevence.                 K vyřešení úkolu můžete využít následující judikát:                     •  Usnesení Nejvyššího soudu ČR  ze dne 27. března  2013,  sp.  zn.  30 Cdo  1585/2012 –                       Neoprávněná nahrávka při obchodním jednání a její šíření.                  K) Legitimní očekávání                  Kdo je subjektem a co je předmětem a funkcí legitimního očekávání?  Ve kterých případech se                 uplatňuje tento princip? Posuďte, jak se k této otázce staví vybraná judikatura:                     •  Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu  ČR  ze dne 14. prosince  2017,                       sp. zn. 2 Azs 237/2017-20 – Pobyt cizinců.                       Právní věta: „…prokazování totožnosti padělaným či pozměněným dokladem … je signálem,                       že cizinec je připraven závažně porušovat pravidla ČR regulující pobyt cizinců…“                     •  Nález Ústavního soudu ze dne 19. července 2016, sp. zn. IV. ÚS 405/16-2 – K významu                       dobré víry při nabytí nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí od nevlastníka.                       Právní věta: „Obecné soudy poruší právo na ochranu majetku a na spravedlivý proces podle                       č. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neposoudí-li otázku střetu                       práva vlastnického a práva na ochranu dobré víry nabyvatelů nemovitosti a odmítnou-li mu                       v odůvodněných případech poskytnout ochranu, jak to vyžaduje ustálený právní názor                       Ústavního soudu. Takový postup je v rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky                       a v právním státě je nepřijatelný.“","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    42                  Úkol 3.6 – Průměrně rozumný člověk, odbornost, přiměřenost (korektivy při aplikaci                            práva)                Kromě  zásad  soukromého  práva  se  při  aplikaci  práva  berou  v  úvahu  i  další  korektivy:                rozumnost, přiměřenost a odbornost. Občanský zákoník se velmi často obrací k průměrně                rozumnému člověku. Předpokládá se, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka                i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností.                  A)    Jaký je průměrně rozumný člověk v souladu s úpravou v § 4 občanského zákoníku?                B)    Jaké  je  použití  právního  institutu  průměrně  rozumného  člověka?  Uveďte  příklad                      (např. jak budete jako smluvní strana posuzován/a při koupi lyží nebo v případě koupě                      notebooku).                 C)    Jakým způsobem bude (může) vaše „odbornost“ (dle § 5 občanského zákoníku) získaná                      úspěšným absolvováním studia na Masarykově univerzitě (Ekonomicko-správní fakultě)                      ovlivňovat vaše soukromoprávní jednání?  Srovnejte s průměrně rozumným člověkem.                  Úkol 3.7 – Uplatňování soukromých subjektivních práv                Subjektivní právo představuje konkrétní oprávnění vycházející z objektivního práva, které lze                prosadit  pomocí  státního  donucení.  Subjektivní  právo  má  tři  roviny:  (i)  možnost  chovat  se                objektivním  právem  nezakázaným  způsobem;  (ii)  možnost  požadovat  odpovídající  chování                od jiného; (iii) možnost požadovat ochranu práva (příp. možnost využít svépomoci).                  A)    Uveďte příklady soukromých subjektivních práv.                B)    Vysvětlete  rozdíl  mezi  absolutním  a  relativním  subjektivním  právem  a  uveďte  práva,                      která  jsou  řazena  k  absolutnímu  a  k  relativnímu  subjektivnímu  právu.  Jmenujte                      konkrétní absolutní a relativní subjektivní práva, která mohou být spojena s „věcí“.                 C)    Jaké základní prostředky nabízí právní řád České republiky k ochraně subjektivních práv?                 D)    Objasněte pojem svépomoc. Za jakých předpokladů je možné použít svépomoc k ochraně                      soukromých práv? Uveďte příklad užití svépomoci v situaci, kdy chráníte svůj majetek                      (byt, dům, notebook aj.), život či zdraví.","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    43                  II. PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI                  Právní skutečnost je okolnost, se kterou právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik práv                a povinností. Právní skutečnosti lze členit na právní skutečnosti:                 -       závislé na lidské vůli – subjektivní (právní jednání, resp. protiprávní jednání);                 -        nezávislé  na  lidské  vůli  –  objektivní (právní události  [kupř. běh  času, narození,                          smrt], protiprávní stavy).                   Úkol 3.8 – Právní jednání                Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky                plynoucí  ze  zákona,  dobrých  mravů,  zvyklostí  a  zavedené  praxe  stran.  Právně  lze  jednat                konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím                pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.                 A)    Vyjmenujte  náležitosti  právního  jednání  a  blíže  je  charakterizujte.  Zaměřte  se                      na náležitosti  vůle  a  náležitosti  projevu  vůle.  Jakým  způsobem  může  být  projev  vůle                      učiněn? Uveďte příklady.                B)    S využitím právního informačního systému ASPI objasněte, jakým způsobem upravuje                      občanský zákoník formu právního jednání. V čem spočívá zásada bezformálnosti? Jaké                      funkce  forma  právního  jednání  plní?  Jak  pohlíží  občanský zákoník na  právní jednání                      učiněné digitálně (elektronicky)?                C)    Objasněte rozdíl mezi soukromou a veřejnou listinou.                 D)    Diskutujte možné výklady níže uvedeného právního jednání. Zaměřte se na podtržené                      slovo  „složil“.  Co  může  pan  Nešikovný  po  hobbymarketu  požadovat?  K  argumentaci                      využijte  ustanovení  §§  555−558  občanského  zákoníku,  případně  rozsudek  Nejvyššího                      soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016.                      Pan  Nešikovný  se  rozhodl,  že  potřebuje  novou  dlažbu.  Z tohoto  důvodu  si  objednal                      v hobbymarketu  zámkovou  dlažbu  i  s dopravou.  V kupní  smlouvě,  kterou  vypracoval                      hobbymarket, je uvedeno: „Zámková dlažba bude složena na adrese Lipová 40, Brno-Pisárky.“                      Řidič dovezl zámkovou dlažbu panu Nešikovnému na jeho adresu a složil ji před vchodem.                 E)    Občanský zákoník zakotvuje v ustanovení § 7 v návaznosti na § 6 vyvratitelnou právní                      domněnku, že ten, kdo jednal v právním styku určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré                      víře.  Jak  rozumíte  konceptu  dobré  víry?  Vysvětlete,  co  se  rozumí  tím,  že  se  jedná                      o vyvratitelnou právní domněnku.                      Právům nabytým v dobré víře je poskytována právní ochrana. Prostudujte si níže uvedené                      rozhodnutí soudů a objasněte, jak pohlíží soudy na dobrou víru:                           •  nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. II. ÚS 165/11;                            •  nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2012, sp. zn. I. ÚS 3314/11-1;                           •  rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3342/2011;                           •  rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 101 VSPH 781/2015.                      Na  základě  výše  uvedených  rozhodnutí  soudů  a  s  ohledem  na  ustanovení                      § 984 občanského zákoníku posuďte, zda je možné nabýt vlastnické právo v dobré víře                      od osoby, která není oprávněným vlastníkem. Argumentujte.","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    44                  F)    Vysvětlete, co to je společenská úsluha, a uveďte její příklady. Posuďte, zda je společenská                      úsluha  právním  jednáním.  K zodpovězení  tohoto  podúkolu  využijte  §  2055  odst.  2                      občanského zákoníku a nález Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. II. ÚS 231/10-1.                  Úkol 3.9 – Následky vad právních jednání                V závislosti  na  tom,  jakou  vadou  právní  jednání  trpí,  může  být  považováno  za zdánlivé,                absolutně či relativně neplatné nebo relativně neúčinné.                 A)    Charakterizujte zdánlivé, neplatné a relativně neúčinné právní jednání. Rozlište absolutní                      a  relativní  neplatnost  právního  jednání.  Uveďte  také  právní  následek  vad  právního                      jednání.                 B)    S  využitím  právního  informačního  systému  ASPI  vyhledejte  v občanském  zákoníku                      příklady ustanovení, která upravují situace, kdy právní jednání obsahuje vadu.                C)    Rozhodněte,  zda  je  možné  zhojit  nedostatky/vady  zdánlivého  právního  jednání.  Svou                      odpověď zdůvodněte.                  Úkol 3.10 – Čas jako objektivní právní skutečnost I: Počítání času                Občanský zákoník upravuje význam a počítání času v ustanoveních §§ 601−608. Pro počítání                času má význam rozlišování mezi dobou a lhůtou.                 A)    Vysvětlete rozdíl mezi lhůtou a dobou.                 B)    Rozhodněte, zda jsou následující časové úseky lhůtou, či dobou ve smyslu občanského                      zákoníku.                                                   Časový úsek                                Lhůta/doba                        časový úsek k podání žaloby na soud                       časový úsek pro trvání záruky                        časový úsek pro výpověď a skončení pracovního poměru                        časový úsek pro promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení                       časový úsek pro plnění smluvního závazku                        časový úsek pro odstoupení od smlouvy při nákupu přes internet                        časový úsek trvání nájmu sjednaného na 1 rok                 C)    Uveďte  pravidla  pro  počítání  času  stanovená  v občanském  zákoníku  a  určete  konec                      lhůty/doby v následujících situacích:                           •  věřitel se s dlužníkem 1. března dohodl, že mu dlužník splatí jistinu společně s naběhlým                              úrokem do konce měsíce;                            •  pronajímatel si s nájemcem sjednal 8. května nájemní smlouvu na dobu určitou v délce                              2 roky;                           •  slečna Krásná přemýšlí, do kdy může odstoupit od kupní smlouvy v případě nákupu                              v internetovém obchodě, pokud si zboží objednala dne 20. října a převzala jej 22. října;                           •  pan Ochotný vypůjčil svému sousedovi v úterý zahradní sekačku na jeden týden.","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    45                  Úkol 3.11 – Čas jako objektivní právní skutečnost II: Promlčení a prekluze                Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li                však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.                Nebylo-li  právo  vykonáno  ve  stanovené  lhůtě,  zanikne  (prekluduje)  jen  v  případech                stanovených zákonem výslovně. K zániku práva soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne.                 A)    Vysvětlete  rozdíl  mezi  promlčením  a  prekluzí.  Uveďte  příklady  situací  uvedených                      v občanském zákoníku, kdy se právo promlčuje a kdy právo prekluduje. Jaká je obecná                      délka subjektivní a objektivní  promlčecí  lhůty? Vysvětlete,  jaké  následky má  námitka                      promlčení vznesená u soudu.                 B)    S využitím  právního  informačního  systému  ASPI  (zejména  ustanovení  §§  629−644                      občanského zákoníku) posuďte, kdy dojde k promlčení v následujících případech:                           •  Dne 15. listopadu 2020 poškodili neznámí výtržníci svými graffiti novou fasádu                              bytového  domu.  Za  odstranění  graffiti  zaplatil  majitel  bytového  domu  25 000  Kč.                              Později, dne 1. prosince 2020, se majitel dozvěděl identitu prvního výtržníka                              a dne 5. prosince 2020 pak i identitu druhého výtržníka. Majitel přemýšlí, kdy dojde                              k promlčení jeho práva na náhradu škody.                            •  Obchodní společnost má na základě realizovaného plnění pohledávku za dlužníkem.                              Pohledávka se stala splatnou dne 16. 9. 2020. Nicméně dlužník pohledávku neuhradil                              a dne  10.  9.  2023  zemřel.  Veškerý  jeho majetek a dluhy nabyl jediný  jeho dědic,  což                              potvrdil soud ve svém rozhodnutí, které nabylo právní moci 11. 11. 2023.                 C)    Posuďte, zda má  dlužník, pan Popleta  právo na  vrácení  plnění,  které  zaplatil omylem                      svému věřiteli, i když již došlo k promlčení pohledávky a pan Popleta v minulosti vznesl                      v rámci soudního řízení námitku promlčení a soud tuto námitku připustil.                 D)    S prekluzí  se  lze  setkat  nejen  v soukromém  právu,  nýbrž  také  v právu  veřejném.                      V daňovém právu je kupř. obecná prekluzivní lhůta pro placení daně 6 let, přičemž počíná                      běžet  dnem  splatnosti  daně  (viz  §  160  daňového  řádu).  Posuďte  situaci,  kdy  daňový                      subjekt zaplatil správci daně dlužnou daň po 8 letech po její splatnosti. Má správce daně                      právo  na úhradu  dlužné  daně?  Může  daňový  poplatník  požadovat  vrácení  zaplacené                      dlužné daně?                  Úkol 3.12 – Právní odpovědnost I: Obecné vymezení                Právní  odpovědnost  je  možné  vymezit  jako  uplatnění  nepříznivých  právních  následků                stanovených právní normou vůči tomu, kdo porušil právní povinnost.                 A)    Zamyslete se nad smyslem právní odpovědnosti a uveďte její 4 hlavní funkce. Vyjmenujte                      a blíže charakterizujte předpoklady (prvky) právní odpovědnosti.                 B)    V závislosti na existenci předpokladu (prvku) zavinění (subjektivní stránky) se rozlišuje                      subjektivní  a  objektivní  odpovědnost.  Blíže  objasněte  tyto  dva  druhy  odpovědnosti                      a uveďte jejich  příklady.  Je možné se  nějakým  způsobem  „zbavit“ subjektivní,                      resp. objektivní odpovědnosti? Vysvětlete pojmy exkulpace a liberace.                 C)    Vyjmenujte a blíže popište okolnosti vylučující odpovědnost.                D)    Uveďte druhy právní odpovědnosti v závislosti na právních odvětvích.","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    46                  Úkol 3.13 – Právní odpovědnost II: Občanskoprávní odpovědnost za škodu                Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si                při  svém  konání  tak,  aby  nedošlo  k  nedůvodné  újmě  na  svobodě,  životě,  zdraví  nebo                na vlastnictví jiného.                Škoda  dle  občanského  zákoníku  může vzniknout pouze na  věcech,  které  jsou schopny být                předmětem vlastnictví (např. může vzniknout na pozemcích, budovách, lese, ale nikoli na volně                žijících živočiších).                 K řešení  následujících  podúkolů  si  prostudujte  hlavu  III  části  čtvrté  občanského  zákoníku,                zejména ustanovení §§ 2909−2914.                 A)    Posuďte  a  zdůvodněte  občanskoprávní  subjektivní  odpovědnost  za  jednání  osob                      v následujících situacích:                           •  Pan Nešika z nedbalosti rozbije sklo na okně sousedního domu při manipulaci s žebříkem                              při opravě střechy vlastního domu.                            •  Teenager Patrik, 16 let, má zájem o koupi chytrého telefonu za odměnu, kterou získal                              za prázdninovou brigádu. Ve specializovaném obchodě s elektronikou mu při prohlídce                              vystavených  modelů  chytrých  mobilů  jeden  z  nich  upadl  na  podlahu,  což  mělo                              za následek rozbití displeje.                 B)    Posuďte  a  zdůvodněte  občanskoprávní  objektivní  odpovědnost  v níže  uvedené  situaci.                      Kdo a jak bude odpovědný za škodu vzniklou ztrátou věcí?                           •  Student František Potměšil navštívil Pivovar Starobrno na Mendlově náměstí v Brně.                              Na věšák, který byl umístěn pro hosty v rohu místnosti, si odložil bundu a čepici.                              Po dvou hodinách se František rozhodl odejít. Na věšáku však nebyla ani jeho čepice,                              ani bunda. I když jeho rozpoznávací schopnosti již nebyly stoprocentní, tuto skutečnost                              ohlásil číšníkovi. Ten se přesvědčil, že uvedené věci Františka tam již nejsou.                  Úkol 3.14 – Právní odpovědnost III: Odpovědnost za škodu (pro zvídavé)                  Posuďte  a  zdůvodněte  občanskoprávní  subjektivní  odpovědnost  za  jednání  osob  v níže                 uvedených situacích. Uveďte, kdo odpovídá za škodu (dítě x maminka), kdo má povinnost                 nahradit škodu a o jakou odpovědnost půjde (subjektivní nebo objektivní).                     •  Dvouleté  dítě,  které  veze  maminka  v  nákupním  vozíku  při  nákupu  v  samoobsluze,  shodí                        z regálu díky své zvídavosti a neobratnosti láhev s alkoholem (v ceně 900 Kč). Láhev se                        při pádu rozbije a obsah vyteče na podlahu.                     •  Honzík, 14 let, způsobí při jízdě na kole havárii. Při jízdě v koloně si nevšimne, že auto, které                        jede před ním, zabrzdilo před přechodem. V důsledku této Honzíkovy nepozornosti vznikla                        škoda  na  autě  –  zadní  část  auta  byla  promáčknutá,  zadní  sklo  se  od  kola  poškrábalo                        a významně se zdemolovalo kolo. Výše škody na autě byla stanovena na 30 000 Kč a škoda                        na jízdním kole 5 500 Kč. Chlapec vyvázl z této nehody bez úrazu.","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    47                  III. VĚCI V PRÁVNÍM SMYSLU                  Úkol 3.15 – Věc v právním smyslu, majetek a jmění                Věcí v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.                 A)    Uveďte a blíže vysvětlete čtyři pojmové znaky (vlastnosti) věcí v právním smyslu. Co není                      věcí v právním smyslu? Jmenujte příklady.                 B)    Vyhledejte v občanském zákoníku právní vymezení pojmů majetek osoby a jmění osoby.                  Úkol 3.16 – Rozdělení věcí                Občanský zákoník rozděluje věci v právním smyslu na: věci hmotné a nehmotné; ovladatelné                přírodní síly; věci  nemovité a movité; věci  zastupitelné a nezastupitelné; věci  zuživatelné                a nezuživatelné; věci hromadné.                 A)    S využitím  příslušných  ustanovení  občanského  zákoníku  blíže  charakterizujte  výše                      uvedené  kategorie  věcí  v právním  smyslu.  Ke  každé  kategorii  věcí  uveďte  příklady.                      U nemovitých věcí uveďte jejich příklady přímo vyjmenované v občanském zákoníku.                B)    Zařaďte níže uvedené věci v právním smyslu do příslušných kategorií dle rozdělení věcí                      v občanském zákoníku (uveďte všechny relevantní kategorie).                                  Věc v právním smyslu                   Kategorie (klasifikace věci)                       Laserová tiskárna                        Kniha  Harryho  Pottera  vlastnoručně                       podepsaná J. K. Rowlingovou                        Prefabrikovaná dřevěná skříň                        Písek/štěrk/cement                        Vyrobená elektrická energie                        Dovozní licence na zemědělské produkty                        Bankovky vydané Českou národní bankou                        Motorová nafta                        Blesk při bouřce                       Kryptoměna Litecoin                        Zahradní trpaslík                  C)    Diskutujte, zda je internet hmotnou/nehmotnou věcí v právním smyslu.","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    48                  Úkol 3.17 – Součást věci a příslušenství věci                Součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím                věc znehodnotí. Příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší                věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Byla-li                vedlejší věc od hlavní věci přechodně odloučena, nepřestává být příslušenstvím.                 A)    Vysvětlete,  v čem  spočívá  rozdíl  mezi  součástí  věci  a  jejím  příslušenstvím.  Uveďte                      příklady součástí a příslušenství věci.                B)    Objasněte právní zásadu superficies solo cedit (povrch ustupuje půdě) a rozhodněte, zda                      jsou součástí pozemku také liniové stavby (kupř. dálnice, elektrická vedení, kanalizace),                      metro či dočasné stavby.                C)    Jednou  z nemovitých  věcí  je  také  právo  stavby  upravené  v  §§  1240−1256  občanského                      zákoníku. Charakterizujte tento institut a zamyslete se nad jeho významem ve vztahu                      k zásadě superficies solo cedit.                  Úkol 3.18 – Systematika věcných práv v občanském zákoníku                S využitím právního informačního systému ASPI popište systematiku věcných práv uvedenou                v občanském zákoníku.                Ve stručnosti uveďte podstatu jednotlivých věcných práv k cizím věcem.                  Úkol 3.19 – Vlastnictví a vlastnické právo                Vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. Vlastnictví                označuje předmět vlastnického práva.                Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby                z  toho  vyloučit. Vlastníku se  zakazuje nad míru  přiměřenou poměrům závažně rušit práva                jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo                poškodit.                 A)    Uveďte, co  je obsahem  vlastnického  práva, tj. jakým způsobem  může  vlastník  s věcí                      nakládat. Je vlastník při výkonu vlastnického práva něčím limitován? Vysvětlete pojem                      zcizení majetku.                 B)    Jakým způsobem je chráněno právo vlastnit majetek v Listině základních práv a svobod?                      Zaměřte se především na čl. 11 odst. 1−5 Listiny základních práv a svobod.                 C)    Vyjmenujte způsoby nabývání vlastnictví.  Uveďte konkrétní případy jednotlivých                      způsobů vzniku vlastnictví.                D)    Posuďte,  zda  český  právní  řád  umožňuje  zásah  do  vlastnického  práva  –  jeho  omezení                      či odnětí  (vyvlastnění).  Vyhledejte  konkrétní  právní  předpis/y  upravující  tuto                      problematiku. Jaké podmínky musejí být splněny, aby mohlo dojít k omezení či odnětí                      vlastnického práva?                  Úkol 3.20 – Držba a vydržení                Vysvětlete, co je držba a komu svědčí. Občanský zákoník v § 994 uvádí vyvratitelnou právní                domněnku, že držba je řádná, poctivá a pravá. Objasněte význam těchto tří charakteristik držby.                Uveďte, co je vydržení a podmínky k vydržení věci (rozlište řádné a mimořádné vydržení).","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    49                  Úkol 3.21 – Katastr nemovitostí                Katastr nemovitostí je veřejným seznamem, který obsahuje soubor údajů o nemovitých věcech                zahrnující  jejich  soupis,  popis,  jejich  geometrické  a  polohové  určení  a  zápis  práv  k  těmto                nemovitým věcem.                Katastr  je  zdrojem  informací,  které  slouží  k  ochraně  práv  k  nemovitostem,  pro  účely  daní,                poplatků  a  jiných  obdobných  peněžitých  plnění,  k  ochraně  životního  prostředí,  k  ochraně                nerostného bohatství, k ochraně zájmů státní památkové péče, pro rozvoj území, k oceňování                nemovitostí, pro účely vědecké, hospodářské a statistické.                 A)    V právním  informačním  systému  ASPI  vyhledejte  právní  předpis  upravující  katastr                      nemovitostí a uveďte, co je předmětem evidence katastru nemovitostí.                 B)    Vysvětlete princip materiální a formální publicity katastru nemovitostí.                 C)    Objasněte, co je „LV“ a jeho obsah. Kde je možné LV získat? Je vydání LV zpoplatněno?                 Úkol 3.22 – Vyhledávání v katastru nemovitostí (www.cuzk.cz)                Vyhledejte budovu Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity a doplňte tabulku:                   Parcelní číslo:                 Vlastník:                  Druh pozemku:                  Výměra:                 Typ stavby:                  Způsob ochrany nemovitosti:                 Jiné zápisy:                  Dále  vyhledejte  uvedené  údaje  o  pozemku  s  parcelním  číslem  3219/1  v katastrálním  území                Brno-Bystrc:                  Vlastník:                 Výměra:                  Číslo LV, na kterém je parcela evidována:                 Druh pozemku:                  Omezení vlastnického práva:                 Způsob ochrany pozemku:                  Bonitovaná půdně ekologická jednotka:                 U pozemku s parcelním číslem 3219/1 také zjistěte, zda je jeho vlastník současně vlastníkem                některého dalšího sousedícího pozemku. Pokud ano, uveďte parcelní číslo a druh pozemku.                  Úkol 3.23 – Pacht a nájem (pro zvídavé)                  Vyhledejte v občanském zákoníku právní vymezení nájmu a pachtu. Uveďte, v čem spočívá                 rozdíl mezi těmito dvěma instituty.","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    50                  IV. OSOBY V PRÁVNÍM SMYSLU                  Osoba je fyzická, nebo právnická.                  Úkol 3.24 – Fyzické osoby, jejich právní osobnost a svéprávnost                Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž                se považuje za osobu. Přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze se jich                vzdát.                 A)    Uveďte právní předpis, v němž je obsažena definice fyzických osob. Posuďte, zda mohou                      existovat lidé, kteří nejsou osobami.                 B)    Uveďte, jak vzniká a zaniká fyzická osoba.                       Vyhledejte,  jakým  způsobem  řeší  občanský  zákoník  prokazování  smrti  člověka                      (tj. vysvětlete důkaz smrti a domněnku smrti). Kdo prohlašuje v jednotlivých případech                      smrt? Existuje právní definice smrti? Pokuste se vymyslet příklady situací, kdy se aplikuje                      důkaz smrti a domněnka smrti.                       Jak se postupuje, pokud se prohlášený za mrtvého vrátí? Co se stane s jeho majetkem? Co se                      stane s manželstvím?                 C)    Vysvětlete pojmy právní osobnost a svéprávnost fyzické osoby a rozdíl mezi nimi. Kdy se                      stává fyzická osoba plně svéprávnou? Jakou roli hraje věk, resp. zletilost u fyzických osob                      ve vztahu k právní osobnosti a svéprávnosti?                       Lze fyzickou osobu zbavit svéprávnosti? Pokud ne, existuje možnost omezit svéprávnost                      fyzické  osoby?  Jakým  způsobem  je  možné  poznat,  že  fyzické  osobě  byla  omezena                      svéprávnost?                       Vyhledejte  v občanském  zákoníku  další  instituty,  které  je  možné  využít  v situaci,  kdy                      fyzická  osoba  není  schopna  právně  jednat  (např.  z důvodu  zdravotního  postižení).                      Vysvětlete podstatu těchto právních institutů.                 Úkol 3.25 – Právnické osoby                Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo                jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti                mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou.                 Společnými pojmovými znaky právnických osob  jsou:  právní  osobnost,  účel,  majetková                samostatnost (a samostatná majetková odpovědnost) a existence minimální organizační                struktury.                 A)    Uveďte právní předpis, v němž je obsažena definice právnických osob. Uveďte příklady                      právnických osob. K dosažení jakých cílů (za jakým účelem) mohou být právnické osoby                      ustaveny?                 B)    S využitím právního informačního systému ASPI uveďte údaje nezbytné pro identifikaci                      právnické osoby.","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    51                  C)    Na  časové  ose  znázorněte  „životní  cyklus“  právnické  osoby.  Blíže  popište  jednotlivé                      mezníky – ustavení (založení), vznik, zrušení a zánik. Kdy nabývá a pozbývá právnická                      osoba svou právní osobnost? Kdy se stává svéprávnou?                 D)    Zamyslete se nad tím, jak lze rozlišit právnickou a fyzickou osobu. Může se právnická                      osoba dopustit přestupku nebo trestného činu?                  Úkol 3.26 – Jednání za právnickou osobu (zastupování právnické osoby)                A)    Uveďte a  zdůvodněte, jakým  způsobem jedná  právnická  osoba.  Může právnická  osoba                      dle současné právní úpravy jednat sama, nebo musí být zastoupena?                 B)    S využitím informačního systému ASPI vyhledejte v občanském zákoníku možné formy                      zastoupení  právnické  osoby.  Blíže  se  zaměřte  na  problematiku  statutárního  orgánu                      a prokury. Stanovuje zákon osobě jednající za právnickou osobu povinnosti (požadavky),                      které musí při tomto jednání plnit?                C)    Blíže charakterizujte plnou moc a její typy.                 D)    Mohou za právnickou osobu jednat také její zaměstnanci?                       Posuďte, jak bude pohlíženo na právní jednání zaměstnance právnické osoby v pracovní                      pozici „dělník“, který uzavřel se svým známým, jednatelem obchodní společnosti XYZ,                      jménem  právnické  osoby  kupní  smlouvu  na  nákup  stroje  v hodnotě  2 000 000  Kč,                      přičemž mu tvrdil, že je z titulu své funkce oprávněn smlouvu uzavřít.                  Úkol 3.27 – Kategorizace právnických osob                Právnické osoby je možné rozdělovat na základě různých kritérií, zejména:                     -  dle právního důvodu jejich vzniku a zaměření jejich činnosti na právnické osoby                         soukromého a veřejného práva;                      -  dle účelu na právnické osoby s veřejně a soukromě prospěšným účelem;                      -  dle  charakteristiky  faktického  základu  právnické  osoby  ve  smyslu  občanského                         zákoníku.                 A)    Vysvětlete  rozdíl  mezi  právnickou  osobou  soukromého  práva  a  právnickou  osobou                      veřejného práva. Jakým způsobem jsou ustavovány? Jmenujte příklady právnických osob                      soukromého a veřejného práva.                 B)    Schematicky  znázorněte  členění  právnických  osob  podle  jejich  faktického  základu                      dle občanského zákoníku. Charakterizujte faktický základ korporací, fundací a ústavů.                 Úkol 3.28 – Veřejné rejstříky právnických osob                 Do veřejného rejstříku se o právnické osobě zapíše alespoň den jejího vzniku, den jejího zrušení                s  uvedením  právního  důvodu  a  den  jejího  zániku,  jakož  i  její  název,  adresa  sídla  a  předmět                činnosti,  jméno  a  adresa  bydliště  nebo  sídla  každého  člena  statutárního  orgánu  spolu                s uvedením způsobu, jakým tento orgán právnickou osobu zastupuje, a údajů o dni vzniku nebo                zániku jejich funkce.                 Vyhledejte  s využitím  ASPI  právní  předpis  upravující  veřejné  rejstříky  právnických  osob  a                do níže uvedené tabulky doplňte název rejstříku, do něhož se uvedené právnické osoby zapisují.","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    52                                     Právnická osoba                               Název rejstříku                 Spolek                  Společenství vlastníků jednotek                 Odborová organizace/organizace zaměstnavatelů                  Nadace a nadační fond                  Ústav                 Příspěvková organizace                  S využitím veřejného rejstříku zjistěte, zda jsou následující subjekty právnickou osobou. Pokud                ano, doplňte do tabulky také jejich právní formu.                             Subjekt              Právnická osoba – ANO/NE             Právní forma                 Lidl Česká republika                  Český zahrádkářský svaz                 Generace Care                  Nadace ČEZ                  Odborový svaz KOVO                 Alza.cz                  Koncern Volkswagen                  ŠKODA AUTO DigiLab                 Podnikatel Jan Novák                  Česká akustická společnost                  Úkol 3.29 – Stát jako osoba v právním smyslu                 Vyhledejte v příslušném právním předpise, zda je stát osobou. Zamyslete se, v čem se odlišuje                od ostatních právnických osob.                 Jaký  právní  předpis  upravuje  jednání  státu  jako  právnické  osoby?  Může  stát  vstupovat                do soukromoprávních vztahů?                 Poruší-li stát povinnost vyplývající ze soukromoprávního vztahu, je možné domáhat se splnění                povinnosti u soudu?","Úvod do soukromého práva, základní pojmy a instituty                                    53                   Úkol 3.30 – Základní registry a Portál veřejné správy (pro zvídavé)                 Zamyslete se, jaké informace o fyzických osobách jsou pro stát důležité a proč. Uveďte, jakým                 způsobem stát tyto informace eviduje a chrání.                  Vyhledejte,  jaké  informace  obsahuje  a  k čemu  slouží  níže  uvedené  tzv.  základní  registry                 ve smyslu zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů:                    •  registr obyvatel (https://www.szrcr.cz/cs/registr-obyvatel);                     •  registr osob (https://www.szrcr.cz/cs/registr-osob);                    •  registr práv a povinností (https://www.szrcr.cz/cs/registr-prav-a-povinnosti);                     •  registr územní identifikace (https://www.szrcr.cz/cs/registr-uzemni-identifikace-                       adres-a-nemovitosti).                 Které ze základních registrů evidují údaje o osobách?                  Uveďte, k čemu slouží Portál veřejné správy. Jaké má funkce?","Vybrané aspekty podnikání a správa cizího majetku                                       54                  4  VYBRANÉ  ASPEKTY  PODNIKÁNÍ  A  SPRÁVA  CIZÍHO                    MAJETKU                   Téma kapitoly:                    -   Podnikání. Pojem, význam, právní souvislosti. Podnikání fyzických a právnických osob.                       Obchodní rejstřík a živnostenský rejstřík. Daňové souvislosti.                     -   Úvod do problematiky obchodních korporací.                    -   Správa majetku. Pojem, význam. Soukromý majetek. Veřejný majetek. Formy správy                       majetku. Registr smluv.                  Cíle kapitoly:                    -   Objasnit specifika podnikání jako jedné z možných hospodářských aktivit.                    -   Představit základní formy podnikání a vysvětlit, jak umožňují společníkům realizovat                       jejich práva.                    -   Seznámit  studenty  s  obchodním  a  živnostenským  rejstříkem  s  ohledem  na  jeho                       registrační funkci a databázi informací dostupných veřejnosti.                    -   Představit základní předpoklady pro vznik a založení obchodní korporace.                     -   Objasnit  základní  právní instituty správy  cizího  majetku a upozornit na  široce                       diverzifikovanou právní úpravu vztahů, které vznikají tehdy, když se vlastník rozhodne                       předat správu svého majetku jiné osobě nebo v důsledku jiných okolností, které stanoví                       zákon  (důraz  bude  kladen  na  obecnou  úpravu  správy  cizího  majetku  uvedenou                       v občanském zákoníku).                    -   Vysvětlit rizika plynoucí ze správy cizího majetku.                    -   Objasnit smysl a účel Registru smluv.                  Předpokládá se, že ze střední školy studenti již znají:                    -   vymezení a smysl podnikání a vymezení pojmu podnikatel;                    -   srovnání zaměstnání a podnikání;                    -   srovnání zaměstnance a podnikatele;                    -   druhy podnikání;                     -   základní povinnosti podnikající fyzické osoby (živnostníka);                    -   právní formy obchodních společností;                a to v rozsahu učebnic:                     -   Občanský  a  společenskovědní  základ.  Brno:  Edika,  2019,  ISBN  978-80-266-1401-2.                       Kapitola 5.                     -   Společenské  vědy  pro  střední  školy.  3.  díl.  Brno:  Didaktis,  2014.  ISBN                       978-80-7358-233-3. Kapitola 4.                  K úspěšnému zvládnutí právní úpravy správy cizího majetku je vhodné zopakovat si základní                právní instituty majetek, věc a vlastnictví, kterým se věnovala kapitola 3.III této publikace.","Vybrané aspekty podnikání a správa cizího majetku                                       55                  Pozornost zaměřte na:                   -      definování podnikatele a podnikání dle občanského zákoníku;                   -      práva a povinnosti, které vyplývají z pozice podnikatele (spotřebitelské právo, daňové                       a jiné dopady);                   -      registraci podnikatelů ve veřejných rejstřících (obchodní a živnostenský rejstřík);                   -      vyhledávání v obchodním rejstříku a v listinách vložených ve Sbírce listin;                 -     definování  obchodních  korporací  dle  občanského  zákoníku  a  zákona  o  obchodních                              korporacích;                   -      určení základních znaků obchodních společností (zejména kapitálových);                   -      jednání a vnitřní organizaci obchodních korporací;                   -      obecnou úpravu správy cizího majetku uvedenou v občanském zákoníku.                   Studijní zdroje:                    -   Přednášky.                     -   Studijní  text  předmětu  Obchodní  právo  1:  ŠEDOVÁ,  Jindřiška.  Obchodní právo 1.                       (od 1. 1. 2014)  –  Korporátní  právo.  Dostupné  z: http://pravoesf.econ.muni.cz/predmet/                       obchodni-pravo-1-od-112014-korporatni-pravo.                     -   Studijní  text  předmětu  Obchodní  právo  1:  ŠEDOVÁ,  Jindřiška.  Jednání  za  obchodní                       korporaci  a  orgány  obchodní  korporace.  Dostupné  z: http://pravoesf.econ.muni.cz/                       jednani-za-obchodni-korporaci-a-organy-obchodni-korporace.                    -   RONOVSKÁ, Kateřina, Eva DOBROVOLNÁ a Petr LAVICKÝ. Úvod do soukromého práva –                       obecná část. 2. vydání. Brno: Česká společnost pro civilní právo procesní, 2018. 88 s. Řada                       učebních skript. ISBN 978-80-88248-02-6. Kapitola 6.4, str. 40−58.                    -   ČERNÁ,  Stanislava,  Ivana  ŠTENGLOVÁ  a  Irena  PELIKÁNOVÁ.  Právo  obchodních                       korporací. Praha: Wolters Kluwer, 2015. 640 s. ISBN 978-80-7478-735-5. Str. 348.                    -   RONOVSKÁ, Kateřina. Volba formy správy rodinného majetku: Na čem záleží? Bulletin                       advokacie  [online].  Praha:  Česká  advokátní  komora,  21.  9.  2016.  Dostupné  z:                       http://www.bulletin-advokacie.cz/volba-formy-spravy-rodinneho-majetku-na-cem-                       zalezi.                    -   VOJTĚCH,  Jakub.  Svěřenské  fondy  a  podílové  fondy:  společné  znaky  ve  vztahu                       k majetkové podstatě a právům oprávněných osob. Acta Universitatis Carolinae – Iuridica                       [online]. 2019(2), s. 103−116. DOI: 10.14712/23366478.2019.19. ISSN 2336-6478.                   Pojmy k zapamatování:                Podnikatel, podnikání, podnikatelé podle formy, veřejný rejstřík.                Právnická  osoba,  korporace,  obchodní  korporace,  obchodní  společnost,  družstvo,  osobní                společnost,  veřejná  obchodní  společnost,  komanditní  společnost,  kapitálová  společnost,                společnost s ručením omezeným, akciová společnost, nejvyšší orgán, valná hromada, statutární                orgán,  jednatel,  představenstvo,  statutární  ředitel,  předseda,  dozorčí  rada,  správní  rada,                základní kapitál, podíl, vklad, aktiva, pasiva, vlastní zdroje, cizí zdroje, majetková samostatnost.                Majetek,  soukromý  majetek,  veřejný  majetek,  věc,  vlastnictví,  správce,  beneficient,  prostá                správa, plná správa, svěřenský fond, správa obchodních korporací, správa veřejného majetku,                Registr smluv.","Vybrané aspekty podnikání a správa cizího majetku                                       56                  I. PODNIKATEL A PODNIKÁNÍ                  Úkol 4.1 – Vymezení pojmů podnikatel a podnikání                Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským                nebo obdobným  způsobem  se záměrem  činit tak soustavně za  účelem dosažení  zisku,  je                považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Za podnikatele se považuje také osoba                zapsaná v obchodním rejstříku a osoba s živnostenským nebo jiným oprávněním k podnikání.                 A)    Zamyslete se, proč má význam rozlišovat, zda je určitá hospodářská aktivita považována                      za podnikání, či nikoli. Vezměte do úvahy vedle soukromoprávních také veřejnoprávní                      aspekty.                B)    Podrobněji  rozveďte  definici  podnikatele  v ustanoveních  §§  420−422  občanského                      zákoníku.  Zaměřte  se  především  na  pojmové  pojetí  podnikatele  pro  účely  ochrany                      spotřebitele  uvedené  v  §  420  odst.  2  občanského  zákoníku  a  diskutujte  smysl  právní                      úpravy uvedené v tomto ustanovení.                 C)    Definujte pojem podnikání dle občanského zákoníku. Čím se podnikání odlišuje od jiných                      forem ekonomických aktivit (kupř. závislé činnosti podle zákoníku práce)? Jaké právní                      předpisy upravují podmínky pro provozování podnikatelské činnosti?                 D)    Uveďte, jakým jiným než živnostenským způsobem je možné vykonávat podnikatelskou                      činnost.                 E)    Do jakých veřejných registrů se zapisují podnikatelé? Jmenujte příklady.                  Úkol 4.2 – Rozlišení podnikatele                Rozhodněte, zda jsou nebo mohou být za určitých okolností následující subjekty podnikateli,                a své závěry zdůvodněte:                   1)  FC Slavoj Kadaň, z. s., fotbalový klub, poskytuje svým členům občerstvení. Ceny pro členy                      jsou nastaveny tak, že pokryjí náklady na pořízení zboží.                  2)  Fotbalový  klub  Tatran  Kohoutovice,  z.s.,  zajišťuje  při  svých  nedělních  utkáních                      občerstvení  pro  fanoušky  formou  stánkového  prodeje  na  komerční  bázi.  Zisk  z  této                      činnosti je použit na podporu hlavní činnosti – klub jím hradí část nákladů na údržbu                      hřiště.                  3)  Spolek hasičů pořádá jedenkrát ročně soutěž o nejlepšího hasiče, v rámci níž je vybíráno                      vstupné a je zajištěno občerstvení pro veřejnost formou stánků. Případný výtěžek z akce                      bude použit na rozvoj hlavní činnosti tohoto spolku.                  4)  Taneční spolek pořádá každý týden taneční hodiny pro veřejnost. Příjem z této činnosti                      využívá na pokrytí nákladů na zahraniční zájezdy a vystoupení.                  5)   Spolek myslivců prodává vstupenky na myslivecký bál pro veřejnost pořádaný dvakrát                      ročně. Zisk z prodeje vstupenek a tomboly hodlá použít na opravu krmelců.                   6)  Veřejná vysoká škola provádí rozbory vzorků pro podnikatelské subjekty, přičemž z této                      činnosti  je  generován pravidelný zisk. Z tohoto zisku financuje nekomerční  výzkum,                      který provádí v rámci své hlavní činnosti.","Vybrané aspekty podnikání a správa cizího majetku                                       57                    7)  Domov  pro  seniory  Kociánka,  příspěvková  organizace,  vyvíjí  mimo  hlavní  činnost                      i doplňkové činnosti, jimiž generuje výdělek.                       Za  jakých  podmínek  budou  mít  uvedené  doplňkové  činnosti  povahu  podnikání                      s příslušnými právními důsledky?                  8)  Nadační fond AstroFERT.                  9)  Lukáš Kolár, datum narození: 8. 10. 1987, slíbil provést jako živnostník stavební úpravu                      domu. Podepsal smlouvu, v níž se zavazuje zajistit uvedené stavební činnosti.                   10)  Dominik Konopásek, datum narození: 28. 9. 1991, identifikační číslo: 88312071, podepsal                      smlouvu o uspořádání tenisového turnaje. Předložil fakturu k proplacení.                   11)  Koncern AstroFERT, sdružující desítky společností podnikající v pohostinství.                  12)  Společnost ERUCERIN, a. s., jejímž jediným akcionářem je stát, sjednala smlouvu s nadací                      Krtek o poskytnutí služeb v celkové ceně 230 tis. Kč.                  13)  Alois Holásek, který vyvíjí výdělečnou činnost jako profesionální umělec „na volné noze“.                   14)  Sociální družstvo SOPRÁN.                  15)  Pavel Odložil, který je advokátem.                  16)  Karel Rychlý, řidič společnosti UBER.                   17)  Karolína Krásná, AVON lady prodávající kosmetiku na oslavě svým známým.                  II. OBCHODNÍ KORPORACE                  Úkol 4.3 – Vymezení obchodních korporací                Korporaci  vytváří  jako  právnickou  osobu  společenství  osob.  Obchodními  korporacemi  jsou                obchodní    společnosti   a   družstva.   Zákon   o   obchodních    korporacích   rozděluje                obchodní společnosti na osobní (tj. veřejná obchodní společnost a komanditní společnost)                a kapitálové (tj. společnost s ručením omezeným a akciová společnost).                 A)    Vyhledejte  definici  (vymezení)  pojmu  obchodní  korporace  v občanském  zákoníku                      a zákoně  o  obchodních  korporacích.  Uveďte  obecné  znaky  obchodních  korporací                      a objasněte, zda mají všechny obchodní korporace právní osobnost.                 B)    Určete  základní  znaky  kapitálových  obchodních  korporací  (obchodních  společností).                      Které základní informace lze získat o každé kapitálové obchodní společnosti z obchodního                      rejstříku?                C)    S využitím  zákona  o  obchodních  korporacích definujte pojmy základní  kapitál, vklad                      a podíl.  Jak  spolu  tyto  pojmy  souvisí?  Pozornost  zaměřte  také  na  funkce  základního                      kapitálu a vkladovou povinnost, včetně následků jejího nesplnění.                       S pomocí obchodního rejstříku zjistěte, jak jsou prakticky aplikovány výše uvedené pojmy                      u obchodních společností uvedených v následující tabulce:                              Obchodní společnost          Základní kapitál      Vklad            Podíl                       ZEM, a.s.                        Klosová \& Ptáček advokáti, s.r.o.","Vybrané aspekty podnikání a správa cizího majetku                                       58                  D)    Vysvětlete rozdíl mezi podílem, hodnotou podílu a vkladem. V jakých jednotkách jsou tyto                      „veličiny“ udávány? Co je to vkladové/emisní ážio?                 E)     Jaké další informace (kromě základního kapitálu) bude zjišťovat potenciální nový věřitel                      či  investor,  pokud  zvažuje  podílet  se  na  financování  společnosti,  případně  koupit                      akcie/podíl společnosti?                 F)    S využitím Sbírky listin obchodního rejstříku vyhledejte vybrané údaje z účetní závěrky                      za rok 2019 společnosti Google Czech Republic, s.r.o., IČO: 27604977 (pozn.: uvádějte údaje                      za běžné účetní období v netto hodnotách):                                             Údaj                              Částka netto (v tis. Kč)                        Bilanční suma (aktiva/pasiva celkem)                       Dlouhodobý hmotný majetek                        Pohledávky za státem                        Peněžní prostředky                       Základní kapitál                        Krátkodobé závazky (dluhy) z obchodních vztahů                        Krátkodobé závazky (dluhy) po splatnosti                       Tržby z prodeje výrobků a služeb                        Provozní výsledek hospodaření (EBIT)                        Daň z příjmů (splatná)                       Výsledek hospodaření po zdanění (EBT)                        S využitím  přílohy  k účetní  závěrce  rozklíčujte  strukturu  výnosů  společnosti  Google                      Czech Republic, s.r.o. (tj. z jakých činností plynou společnosti výnosy). Svou pozornost                      zaměřte především na transakce se spřízněnými osobami.                       Dále  vyhledejte,  kdo  byl  v roce  2019  ovládající  osobou  společnosti  Google  Czech                      Republic, s.r.o. S využitím ASPI vyhledejte právní vymezení ovládané a ovládající osoby.                  Úkol 4.4 – Charakteristiky jednotlivých forem obchodních korporací                Sestavte přehled základních údajů o jednotlivých formách obchodních korporací. V přehledu                uveďte:                  a)  orgány, které jsou v jednotlivých korporacích zřizovány;                  b)  orgány, které jsou v jednotlivých korporacích zřizovány obligatorně a které fakultativně;                  c)  název statutárních orgánů jednotlivých korporací;                   d)  název kontrolních orgánů jednotlivých korporací (jsou-li zřizovány);                  e)  minimální výši vkladu či základního kapitálu;                  f)  způsob ručení společníků a členů družstev za závazky jednotlivých korporací.","Vybrané aspekty podnikání a správa cizího majetku                                       59                             veřejná        komanditní      spol. s ručením     akciová          družstvo                       obchodní spol.     společnost       omezeným         společnost                    a)                    b)                     c)                    d)                     e)                    f)                    Úkol 4.5 – Obchodní společnosti z pohledu společníků                Vymezte podíly společníků v jednotlivých obchodních společnostech a uveďte, jakým způsobem                v  nich  mohou  společníci  realizovat  svá  práva.  Dále  upřesněte,  jaké  výhody  a  nevýhody                společníkům nabízí společnost s ručením omezeným ve srovnání s jinými právními formami                podnikání.                   Veřejná obchodní spol.                  Komanditní společnost                   Spol. s ručením omezeným                  Akciová společnost                   Družstvo                    Úkol 4.6 – Založení a vznik obchodní korporace (pro zvídavé)                  Obchodní  korporace  se  zakládá  společenskou  smlouvou.  Společenská  smlouva,  kterou  se                 zakládá kapitálová společnost, vyžaduje formu veřejné listiny. Společenská smlouva, kterou                 se zakládá družstvo podle tohoto zákona, se uzavírá přijetím ustavující schůzí. Připouští-li                 právní předpis, aby společnost založil jediný zakladatel, zakládá se zakladatelskou listinou                 pořízenou ve formě veřejné listiny.                 Obchodní korporace vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku.                  Pro  zvládnutí  tohoto  úkolu  si  projděte  právní  úpravu  týkající  se  zakládání  a  vzniku                 obchodní  korporace,  zakladatelského  jednání,  stanov,  orgánů  společnosti,  jednání                 za obchodní korporaci před jejím založením.","Vybrané aspekty podnikání a správa cizího majetku                                       60                   Svou pozornost dále zaměřte zejména na:                      •  základní kapitál, vklad, podíl;                     •  ručení společníků za závazky společnosti;                     •  povinně vytvářené orgány společnosti;                     •  rezervní fond (k čemu slouží a ve kterých typech společností je povinně vytvářen);                      •  rozhodování o zisku (kdo ve společnosti rozhoduje o tom, jak se naloží se ziskem).                   Po nastudování výše uvedeného se pokuste navrhnout řešení pro následující situaci:                 Tři kamarádi A, B a C se rozhodli společně podnikat a založit „Centrum zdravého životního                 stylu“  –  fitness  centrum,  které  se  bude  mimo  jiné  věnovat  také  prodeji  produktů  zdravé                 výživy a wellness službám.                  Výchozí představy a podmínky jsou následující:                    •  Finanční zdroje: A vloží do podnikání 30 tis. Kč, B 250 tis. Kč a C 70 tis. Kč.                     •  Odborné  předpoklady:  A  je  budoucí  lékař,  B  je  absolventem  Ekonomicko-správní                        fakulty MU a C je studentem Fakulty sportovních studií MU.                    •  Představa o míře angažování v rámci podnikání: A se hodlá věnovat lékařské praxi                        v nemocnici a zakládané fitness centrum vnímá jako koníčka a přilepšení ke mzdě                        lékaře, B se nebrání věnovat určitý čas ekonomickým a organizačním záležitostem                        souvisejícím  s fungováním  fitness  centra  a  C  vidí  v  podnikání  šanci  pro  zajištění                        základních existenčních potřeb.                     •  A má k dispozici prostory pro podnikání, které může poskytnout pro zřízení fitness                        centra. Vlastní velký rodinný dům, jehož první patro není v současné době obýváno.                     •  A, B a C se shodli na tom, že finanční prostředky pro vybavení fitness centra bude                        nutné zajistit formou bankovního úvěru.                    •  A navrhuje rozšířit předmět podnikání i o poradenství zaměřené na zdravý životní                        styl.                    •  C dal na zvážení, zda by bylo možné pověřit funkcí jednatele jeho manželku, která                        za půl roku ukončí Ekonomicko-správní fakultu MU.                  Úkoly a otázky:                 Na  základě  uvedených  výchozích  představ  a  podmínek  navrhněte  koncepci  podnikání                 a konkretizujte, zejména:                    a)   Jakou právní formu podnikání doporučíte?                    b)  Bylo by  vhodné podnikat  jako fyzická osoba (osoba  samostatně výdělečně činná)?                        Jmenujte výhody a nevýhody.                    c)  Které okolnosti svědčí pro volbu podnikání formou založení obchodní společnosti?                        Proč byste se přiklonili k volbě společnosti s ručením omezeným? Jmenujte výhody                        a nevýhody.                    d)  Jaký předmět podnikání za daných okolností doporučíte?                     e)  Doporučíte zápis podnikatelského subjektu do obchodního rejstříku? Proč ano/ne?                    f)  Které kroky bude nutné učinit před vznikem podnikání?","Vybrané aspekty podnikání a správa cizího majetku                                       61                   Pokud se rozhodnete pro založení společnosti s ručením omezeným, zvažte dále následující                 skutečnosti:                    a)  Jak velký bude vklad jednotlivých společníků?                     b)  Jaká bude výše základního kapitálu?                    c)  Jak je možné definovat podíl jednotlivých společníků?                    d)  Jaké orgány jsou povinné ve společnosti s ručením omezeným (bude je potřeba zřídit)?                        Které  orgány  je  naopak  vhodné  zřídit,  i  když  nejsou  povinné,  s  ohledem  na jejich                        účelnost pro předpokládané podnikání?                    e)  Které  náležitosti  musí  obsahovat  společenská  smlouva?  Které  náležitosti  budou                        společníci zvažovat, zda je do smlouvy zakomponovat, či nikoli?                  Určete,  ke  kterému  rejstříkovému  soudu  se  bude  podávat  návrh  na  registraci  společnosti                 a které dokumenty budou uloženy ve Sbírce listin.                  Zamyslete se, jaké další prostředky  pro financování budou společníci zvažovat pro rozvoj                 společnosti v blízké budoucnosti.  Zvažte výhody a nevýhody těchto možností.                   III. SPRÁVA CIZÍHO MAJETKU                  Správa cizího majetku představuje činnost správce, který s významnou mírou autonomie pečuje                o majetek, který mu nepatří, přičemž ekonomické výhody ze spravovaného majetku plynou                beneficientovi. Typickým znakem správy cizího majetku je dlouhodobost. Důvod vzniku správy                cizího majetku je nerozhodný.                Správu cizího majetku je možné chápat také jako souhrn obecných pravidel, který se použije                v případech, kdy je určité osobě svěřena správa majetku, který jí nepatří, ve prospěch jiného.                  Úkol 4.7 – Význam a nejvyužívanější způsoby správy cizího majetku                Objasněte hlavní smysl správy cizího majetku. Uveďte konkrétní příklady následujících situací,                kdy je vhodné využít pravidla pro správu cizího majetku:                    a)  vlastník se nechce starat o svůj majetek sám, neboť k tomu nemá dostatek odborných                       znalostí;                     b)  vlastník nemá čas se starat o svůj majetek;                    c)  vlastník nedisponuje určitým oprávněním;                    d)  vlastník má zájem být utajen;                    e)  je potřeba vyvážit různé zájmy více beneficientů.                 Rozhodne-li se vlastník majetku, že svěří s  právu  majetku  „jinému“,  bude  vybírat  zejména                ze zákonem  předvídaných  možností.  Jmenujte  způsoby  správy  cizího  majetku,  které  patří                k nejčastěji využívaným.","Vybrané aspekty podnikání a správa cizího majetku                                       62                  Úkol 4.8 – Obecná a zvláštní úprava správy cizího majetku                Možné způsoby správy cizího majetku mají v České republice oporu v rozmanité právní úpravě.                Obecná právní úprava správy cizího majetku obsažená v občanském zákoníku (§ 1400 a násl.)                má subsidiární povahu pro všechny vztahy, kdy někdo spravuje majetek ve prospěch jiného.                Obecná pravidla se použijí, nestanoví-li zvláštní ustanovení občanského zákoníku, jiný zákon či                smlouva mezi dotčenými stranami něco jiného.                 Seznamte se alespoň rámcově s pravidly obecné úpravy správy cizího majetku dle § 1400 a násl.                občanského zákoníku.                 V rámci diskuse a s pomocí právního informačního systému ASPI uveďte alespoň tři případy                speciální  právní  úpravy  správy  cizího  majetku,  která  má  přednost  před  obecnou  úpravou                v občanském zákoníku (§ 1400 a násl.).                  Úkol 4.9 – Prostá a plná správa cizího majetku                Občanský  zákoník rozlišuje dva základní  druhy  správy  cizího  majetku,  a  to  správu  prostou                a plnou. Vysvětlete jejich základní cíl a rozdíl mezi nimi.                 Úkol 4.10 – Pravidla správy cizího majetku – práva a povinnosti subjektů vztahu                Správa cizího majetku je dle § 1400 a násl. občanského zákoníku typicky třístranným právním                vztahem  mezi  vlastníkem  majetku,  správcem a  beneficientem.  I  když koncepčně je                základem  správy  cizího  majetku  třístranný  vztah,  v  praxi  je  velmi  často  vlastník  zároveň                beneficientem, proto se jedná o dvoustranný vztah. Skutečnost, že vlastník a beneficient jsou                zpravidla jedna a táž osoba, se odráží i v zákonné úpravě.                 A)    Charakterizujte  právní  postavení  správce  vůči vlastníkovi majetku a  beneficientovi,                      tj. osobě,   které   plynou   ekonomické    výhody     ze   spravovaného    majetku.                      Dále charakterizujte právní postavení správce a beneficienta vůči třetím osobám.                 B)    Uveďte, jaké povinnosti správce cizího majetku stanovené občanským zákoníkem mohou                      přicházet v úvahu, pokud bude předmětem správy: (i) zemědělský pozemek; (ii) peníze                      v hotovosti nebo na účtech; (iii) akcie.                  Úkol 4.11 – Smlouva se správcem                Smlouva se správcem, jejímž předmětem je zajišťování správy majetku, je zpravidla uzavírána                jako smlouva příkazní, případně jako tzv. smlouva inominátní.                 S  pomocí  ASPI  zjistěte,  zda  jsou  výše  uvedené  smlouvy  výslovně  upraveny  v občanském                zákoníku jako smluvní typ.                 Úkol 4.12 – Svěřenský fond                Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci                majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenský správce se                zaváže  tento  majetek  držet  a  spravovat.  Vznikem  svěřenského  fondu  vzniká  oddělené                a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku a svěřenský správce je povinen ujmout se tohoto                majetku a jeho správy.                 Na základě příslušné právní úpravy uveďte, co je typické pro správu svěřenského fondu. Kdo to                je  obmyšlený?  K jakému  účelu  jsou  svěřenské  fondy  zakládány?  Má  svěřenský  fond  právní                osobnost?","Vybrané aspekty podnikání a správa cizího majetku                                       63                   Úkol 4.13 – Správa soukromého majetku (pro zvídavé)                 (správa majetku investovaného do obchodní korporace – zejména správa kapitálových obchodních                  korporací)                 A)     S využitím právního informačního systému ASPI vyhledejte právní předpis/předpisy                      upravující specifická právní pravidla pro správu majetku obchodní korporace.                  B)         Uveďte orgány obchodní korporace, kterým je svěřena správa jejího majetku. Ve kterém                      právním  předpise  a  ve  které  jeho  části  se  nachází  právní  úprava  postavení  orgánů                      správy jednotlivých forem obchodních korporací?                  C)       Přečtěte si níže uvedenou situaci a posuďte, zda uzavřená smlouva obchodní společnost                      zavazuje. Své závěry zdůvodněte:                              Ve stanovách obchodní společnosti Omega, a.s., je uvedeno, že společnost má dvoučlenné                      představenstvo a že za společnost musejí ve všech věcech jednat vždy společně dva členové                      představenstva.  Tyto informace jsou rovněž zapsány v obchodním rejstříku. Dne 31. října 2020                      zanikla jednomu z členů představenstva funkce uplynutím funkčního období. Tato skutečnost                      se  v zápisu  společnosti  v obchodním  rejstříku  promítla  následující  měsíc,  konkrétně                      19. listopadu 2020. Zbývající člen představenstva dne 12. prosince 2020 podepsal za společnost                      smlouvu o nákupu materiálu nezbytného pro zajištění plynulosti výrobního procesu.                  D)    Objasněte pojem obchodní vedení obchodní korporace. Komu je svěřena kompetence                      k obchodnímu vedení obchodní korporace?                  E)       Významnou roli při správě obchodní korporace mají pravidla výkonu funkce člena orgánu                      obchodní korporace s péčí řádného hospodáře a pravidla rozhodování člena orgánu obchodní                      korporace podle podnikatelského úsudku. S pomocí právního informačního systému ASPI                      a doporučených studijních zdrojů uveďte právní předpis, který tato pravidla upravuje.                      Diskutujte  význam  těchto  pravidel  pro  správu  cizího  majetku  (majetku  obchodní                      korporace). Čím se tato specifická právní úprava liší od obecné právní úpravy cizího                      majetku?                              Diskutujte  rozsudek  Nejvyššího  soudu  České  republiky  ze  dne  27.  6.  2018,                      sp.  zn.  29  Cdo  3325/2016,  který  se  věnuje  povinnosti  členů  představenstva  akciové                      společnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Na základě jakých argumentů došel soud                      k závěru, že členové představenstva nejednali s péčí řádného hospodáře?                   Úkol 4.14 – Správa veřejného majetku (pro zvídavé)                 A)       Pokuste se vymezit veřejný majetek.                  B)      S pomocí  právního  informačního  systému  ASPI  vyhledejte  právní  předpisy,  které                       upravují správu  veřejného  majetku  (zejména majetku státu a majetku územních                      samosprávných celků). Jaká jsou specifika správy veřejného majetku?                 C)      Vysvětlete postavení a působnost Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových                      (ÚZSVM) s využitím zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech                      majetkových, ve znění pozdějších předpisů.                              Jakým způsobem je nakládáno s nepotřebným majetkem státu? Může si fyzická osoba                      koupit majetek od ÚZSVM?","Vybrané aspekty podnikání a správa cizího majetku                                       64                   D)        Vysvětlete  smysl  a  účel  Registru  smluv  (https://smlouvy.gov.cz/).  Uveďte  smlouvy,                      které musí být dle příslušného právního předpisu registrovány v Registru smluv.                       Jsou uveřejňovány v Registru smluv také smlouvy, které uzavírá v rámci své působnosti                      Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity?                 E)      Vyhledejte v Registru smluv (https://smlouvy.gov.cz/) smlouvu s ID 11597592 a doplňte                      následující tabulku:                         Smluvní strany                         Předmět smlouvy                         Kupní cena                         Účinnost smlouvy                                Dále zjistěte, zda tato smlouva patří mezi povinně zveřejňované smlouvy.","Úvod do závazkových vztahů – kupní smlouva                                              65                  5  ÚVOD DO ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ – KUPNÍ SMLOUVA                  Téma kapitoly:                    -   Závazkové vztahy. Význam, pojem, druhy. Vznik, změna a zánik závazkových vztahů.                    -   Typy smluv.                    -   Kupní smlouva.                  Cíle kapitoly:                    -   Získat rámcový přehled o právní úpravě závazkových vztahů v občanském zákoníku.                    -   Z rozsáhlé právní úpravy se podrobněji seznámit s nejobvyklejším smluvním typem –                       kupní smlouvou.                    -   Na vzorové kupní smlouvě analyzovat náležitosti, které mohou být v praxi rizikové,                       obzvláště v případě prodeje či koupě hodnotnější věci.                 K úspěšnému zvládnutí právní úpravy kupní smlouvy je vhodné si zopakovat kapitolu 3.III této                publikace,  a  to  konkrétně  definici  věci  v právním  smyslu,  rozlišení  věci  na  věci  movité                a nemovité, vlastnictví a výkon vlastnických práv, registraci nemovitých věcí.                  Pozornost zaměřte na:                   -      vymezení závazku;                   -      systematiku relativních majetkových práv v občanském zákoníku;                   -      právní úpravu kupní smlouvy a jejích náležitostí, včetně vedlejších ujednání.                  Studijní zdroje:                    -   Přednášky.                    -   Studijní text předmětu Základy práva: HLOUCH, Lukáš. III. Nový občanský zákoník (NOZ)                       –  Závazkové  právo  (podkapitoly:  III.1.  Závazkové  právo  –  obecná  část;  III.2.  Smlouva                       a kontraktace;  III.3.  Spotřebitelské  smlouvy;  III.4.  Změny  závazků;  III.5.  Zánik  závazků).                       Dostupné z: http://pravoesf.econ.muni.cz/predmet/zaklady-prava.                     -   NOVOTNÝ,  Petr,  Monika  NOVOTNÁ,  Petra BUDÍKOVÁ, Jitka IVIČIČOVÁ, Kristina                       KEDROŇOVÁ,  Ilona  ŠTROSOVÁ  a  Monika  ŠTÝSOVÁ.  Nový  občanský  zákoník:                       Smluvní  právo.  2.,  aktualizované  vydání.  Praha:  Grada  Publishing,  2017.                       ISBN 978-80-271-0609-7.                  Pojmy k zapamatování:                Závazkový vztah, pohledávka, dluh, věřitel, dlužník.                 Kupní smlouva, prodávající, kupující, vady plnění, záruka, reklamace, odstoupení od smlouvy,                cena, výhrada vlastnictví, výhrada zpětné koupě, předkupní právo, zajištění – zástavní právo,                ručení.","Úvod do závazkových vztahů – kupní smlouva                                              66                  Úkol 5.1 – Závazkové vztahy a jejich systematika v občanském zákoníku                Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má                povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního                činu nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.                 S využitím  právního  informačního  systému  ASPI  popište  systematiku  závazkových  vztahů                (relativních majetkových práv) uvedenou v občanském zákoníku.                  Úkol 5.2 – Kupní smlouva                Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě,                a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí                prodávajícímu kupní cenu.                Kupní  smlouvu  upravují  ustanovení  §§  2079−2183  občanského  zákoníku.  Kromě  obecných                ustanovení, která se týkají všech kupních smluv, je v této části speciální úprava koupě movité                věci a  koupě věci  nemovité.  Zvlášť  je  upraven  prodej zboží v obchodě,  kdy je  třeba chránit                spotřebitele jako slabší smluvní stranu, a koupě závodu, kdy nabývá kupující vše, co k závodu                jako celku náleží.                 A)    Seznamte  se  s  níže  uvedeným  vzorem  kupní  smlouvy  (smlouva  o  koupi  movité  věci                      uzavřená mezi fyzickými osobami) a přečtěte si komentář k tomuto vzoru kupní smlouvy.                 B)    V  diskusi  nad  vzorem  kupní  smlouvy  se  zaměřte  především  na  objasnění  těchto                      skutečností:                         i.   Co musí obsahovat kupní smlouva?                          ii.   Jakou formu musí/může mít kupní smlouva na movitou věc?                        iii.   Objasněte, zda lze uplatnit do vzoru smlouvy tato vedlejší ujednání:                                  •  výhradu vlastnického práva;                                  •  výhradu zpětné koupě a výhradu zpětného prodeje;                                   •  předkupní právo;                                  •  koupi na zkoušku.                               Formulujte návrh výše uvedených vedlejších ujednání.                 C)    Uveďte  doporučení  pro  uplatnění  práva  z  vadného  plnění.  Jakou  záruku  za  jakost                      předmětu koupě navrhnete doplnit do smlouvy?","Úvod do závazkových vztahů – kupní smlouva                                              67                                                       VZOR SMLOUVY                     Kupní smlouva uzavřená dle ust. § 2079 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.                                                     v platném znění                                                             Čl. I.                                                     Smluvní strany                 1.  JUDr. Jan M o u d r ý                    datum narození: 17. 5. 1985                    bydliště: Jihlava, Hraničky 118                    (dále jen „prodávající“)                     a                2.  Ing. Vilém P r o t i v a                    datum narození: 21. 8. 1993                    bydliště: Ostrava, Stodůlky č. 21                    (dále jen „kupující“)                 Prodávající a kupující společně dále též jako „smluvní strany“ a každá samostatně jako „smluvní                strana“ uzavírají níže uvedeného dne, měsíce a roku tuto kupní smlouvu.                                                             Čl. II.                                                    Úvodní ustanovení                1.   Prodávající prohlašuje, že je výlučným vlastníkem movité věci, notebooku Dell Latitude 14                   1560, sériové číslo 09T787V9 (dále jen „předmět koupě“), na základě kupní smlouvy ze dne                   13. 9. 2018, jejíž specifikace je uvedena v příloze č. 1 této smlouvy.                2.  Příslušenství předmětu koupě tvoří nabíjecí adaptér Dell AC-65 W a dokovací stanice Dell                   DA300 (dále jen „příslušenství“), jejichž specifikace jsou uvedeny v příloze č. 1 této smlouvy.                                                            Čl. III.                                                    Předmět smlouvy                1.  Předmětem této smlouvy je převod vlastnického práva k movité věci, a to notebooku a jejímu                   příslušenství, specifikovaných v čl. II smlouvy.                2.  Prodávající  touto  smlouvou  prodává  a  kupující  touto  smlouvou  kupuje  výše  uvedenou                   movitou věc a tuto přijímá do svého výlučného vlastnictví za níže sjednanou kupní cenu.                                                             Čl. IV.                                                        Kupní cena                1.  Smluvní strany sjednávají za předmět koupě s veškerým příslušenstvím kupní cenu ve výši                   18 500 Kč (slovy: osmnáct tisíc pět set korun českých).                2.  Kupující se zavazuje uhradit prodávajícímu kupní cenu takto: při předání předmětu koupě                   kupující  předá  prodávajícímu  v  hotovosti  k  rukám  prodávajícího  v  místě  jeho  bydliště                   11 000 Kč  a  ve  lhůtě  do  20.  12.  2020  uhradí  zbývající  část  kupní  ceny  7 500 Kč  na  účet                   prodávajícího č. 1234567890/2010 vedený u banky Fio banka, a.s.","Úvod do závazkových vztahů – kupní smlouva                                              68                                                             Čl. V.                                                   Doba a místo předání                1.  Prodávající  se  zavazuje  předat  kupujícímu  předmět  koupě  s  veškerým  příslušenstvím                   dne 8. 12. 2020 v místě svého bydliště na adrese Jihlava, Hraničky 118.                2.  Společně s předmětem koupě a jeho  příslušenstvím se  prodávající  zavazuje předat                   kupujícímu doklady nutné k převzetí a užívání věci a k uplatnění případných vad z titulu                   záruky za jakost.                                                            Čl. VI.                                                 Přechod nebezpečí škody                1.  K přechodu nebezpečí škody na předmětu koupě a jeho příslušenství dojde okamžikem jeho                   převzetí ze strany kupujícího.                                                             Čl. VII.                                                   Odpovědnost za vady                1.  Prodávající prohlašuje, že je oprávněn předmět koupě s veškerým příslušenstvím prodat a že                   na nich neváznou žádné dluhy, zástavní práva či jiné právní vady.                2.  Prodávající kupujícího výslovně upozorňuje na následující zjevné vady předmětu koupě:                           a)  poškrábaný displej notebooku (fotografie viz příloha č. 2),                           b)  chybí jedna klapka na klávesnici (písmeno „B“).                3.  Prodávající  prohlašuje,  že  další  vady  předmětu  koupě  mu  nejsou  známy,  vyjma  běžného                   opotřebení odpovídajícího stáří předmětu smlouvy a jeho používání.                4.  Kupující  prohlašuje  a  podpisem  této  smlouvy  stvrzuje,  že  si  předmět  koupě  s  veškerým                   příslušenstvím řádné prohlédl a seznámil se s jeho stavem.                                                            Čl. VIII.                                                        Odstoupení                1.  Prodávající je oprávněn od smlouvy odstoupit v případě prodlení kupujícího s uhrazením                   kupní ceny v plné výši delšího než 10 dnů.                2.  Kupující  je  dále  oprávněn  od  smlouvy  odstoupit  tehdy,  ukáže-li  se  některé  z  prohlášení                   prodávajícího podle čl. VII. odst. 3 této smlouvy nepravdivým.                                                             Čl. IX.                                            Smluvní pokuta a úrok z prodlení                1.  Pro případ prodlení se zaplacením kupní ceny podle této smlouvy si smluvní strany dohodly                   smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné částky až do zaplacení.                                                             Čl. X.                                             Ostatní práva a povinnosti stran                1.  Práva  a  povinnosti  stran  touto  smlouvou  výslovně  neupravené  se  řídí  českým  právním                   řádem, zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění.","Úvod do závazkových vztahů – kupní smlouva                                              69                                                            Čl. XI.                                                  Závěrečná ustanovení                1.  Tato smlouva může být měněna pouze písemnými dodatky na základě souhlasu obou stran.                2.  Tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami.                3.  Tato  smlouva  byla  vyhotovena  ve  dvou  stejnopisech,  z  nichž  po  jednom  obdrží  každá                   ze smluvních stran.                4.  Obě smluvní strany shodně prohlašují, že si tuto smlouvu před jejím podpisem přečetly, že                   byla  uzavřena  po  vzájemném  projednání  podle  jejich  pravé  a  svobodné  vůle,  vážně                   a srozumitelně, nikoli v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.                5.  Přílohami této smlouvy jsou:                    Příloha č. 1: Technické specifikace předmětu koupě a jeho příslušenství.                   Příloha č. 2: Fotografie poškrábaného displeje předmětu koupě.                           V …………. dne 8. 12. 2020                                              V …………… dne 8. 12. 2020                  ____________________________                                 ____________________________                          za stranu prodávající                                                                      za stranu kupující","Úvod do závazkových vztahů – kupní smlouva                                              70                           KOMENTÁŘ KE VZORU SMLOUVY: Kupní smlouva – prodej movité věci                  Vztah k právním předpisům                §§  545−654  (právní  skutečnosti),  §§  1721−2054  (všeobecná  ustanovení  o  závazcích)                a §§ 2079−2183 (koupě) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů                (dále jen „OZ“).                 Kupní smlouva (základní charakteristiky):                    •  pojmové znaky: předmět koupě, úplatnost, odevzdání a převzetí věci;                     •  § 2079 OZ stanoví, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá                       věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se                       zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu;                     •  základním atributem kupní smlouvy je její úplatnost;                    •  u  kupní  smlouvy,  jejímž  předmětem  je  převod  vlastnického  práva  k movité  věci,  je                       přípustná i jiná než písemná forma smlouvy.                 Prodávající je ten, kdo na základě kupní smlouvy převádí vlastnické právo k předmětu koupě                na kupujícího,  a  kdo tedy  přebírá  závazek  věc  kupujícímu odevzdat a umožnit mu  nabýt                vlastnické právo.                 Kupující je ten, kdo na základě kupní smlouvy nabývá vlastnické právo k předmětu koupě,                a kdo tudíž přebírá závazek věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu.                 Mezi náležitosti  patří  určení  smluvních  stran  osoby  prodávajícího  a  kupujícího,  předmětu                koupě,  ceny,  příp. způsobu  jejího  stanovení,  projevu vůle  převést  vlastnické právo k věci                úplatně, v neposlední řadě určení způsobu odevzdání a převzetí prodávané movité věci.                 Pro komfort při uzavření smlouvy je účelné upozornit na úpravu alespoň některých náležitostí                kupní smlouvy, které nám mohou v praxi činit potíže nebo bývají opomenuty:                 Smluvní strany:                    •  měly by být identifikovatelné (fyzická osoba, právnická osoba).                 Předmět plnění:                    •  nemůže být to, s čím nelze v soukromoprávních vztazích volně nakládat;                    •  neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni                       splnit své povinnosti současně.                  Cena:                    •  §  2080  OZ  stanoví,  že  kupní  cena  je  ujednána  dostatečně  určitě,  pokud  je  ujednán                       alespoň způsob jejího určení, například sjednáním příslušného kalkulačního vzorce;                    •  pokud si smluvní strany sjednají kupní smlouvu bez určení kupní ceny, pak ujednanou                       kupní cenou je cena, za níž se táž nebo srovnatelná movitá věc v době uzavření smlouvy                       za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává;                    •  kupní  cenu  lze  uhradit  různým  způsobem,  v  zásadě  se  jedná  o  hotovostní  nebo                       bezhotovostní realizaci (pozn. u hotovostní platby je třeba respektovat zákonnou denní                       limitaci – viz zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších                       předpisů, tj. 270 000 Kč);","Úvod do závazkových vztahů – kupní smlouva                                              71                      •  byla-li určeným způsobem stanovena cena, přičemž nebylo dohodnuto, zda je s DPH či                       bez DPH (při povinnosti platit DPH), jde o cenu včetně DPH.                 Povinnosti prodávajícího (určující a podstatné povinnosti upravují §§ 2087−2094 OZ):                    •  povinnost prodávajícího  odevzdat kupujícímu  věc, jakož i  doklady,  které  se k věci                       vztahují. Povinnost odevzdat věc kupujícímu splní prodávající tehdy, když mu umožní                       nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí;                    •  povinnost prodávajícího umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo k věci v souladu se                       smlouvou;                    •  povinnost prodávajícího předat kupujícímu nejen doklady nutné k převzetí a k užívání                       zboží,  ale i další doklady stanovené ve  smlouvě. Smluvenými  doklady  mohou  být                       například  seznamy  záručních  –  pozáručních  opraven,  seznamy  náhradních  dílů                       doporučených pro další užívání věci apod.;                    •  povinnost prodávajícího předat kupujícímu potřebné doklady k převzetí a užívání věci                       v místě placení – platí tehdy, má-li k předání dojít při zaplacení kupní ceny;                    •  a další.                 Vlastnosti zboží:                    •  §  2089  OZ  stanoví,  že  vlastnosti  zboží  lze  určit  dohodou  smluvních  stran;  lze  však                       dohodnout, že vlastnosti určí jen kupující;                    •  má-li kupující určit dodatečně vlastnosti předmětu koupě a neučiní-li to včas, určí je                       prodávající sám a oznámí kupujícímu, jaké vlastnosti určil. Přitom přihlédne k potřebám                       kupujícího, které zná.                 Odevzdání věci:                    •  vychází se z předpokladu, že prodávající odevzdává věc přímo kupujícímu, který zboží                       převezme u prodávajícího (zásada odnosnosti),                    •  avšak § 2090 odst. 1 OZ umožňuje dohodnout, že věc bude kupujícímu odeslána – má-li                       prodávající věc odeslat, odevzdá věc kupujícímu předáním prvnímu dopravci k přepravě                       pro kupujícího a umožní kupujícímu uplatnit práva z přepravní smlouvy vůči dopravci.                 Doba plnění:                    •  ujednání doby plnění není podstatnou náležitostí smlouvy (je však vhodné ji sjednat);                    •  § 2092 OZ – pokud doba plnění není sjednaná, plní se bez odkladu – v přiměřené době                       v závislosti na konkrétních podmínkách a skutečnostech daného případu.                 Vadné plnění:                    •  vadné plnění je specifikováno ustanoveními §§ 2099−2112 OZ;                    •  věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v §§ 2095−2096 OZ;                     •  za vadu se považuje také plnění jiné věci, vady v dokladech nutných pro užívání věci;                    •  prodávající  odpovídá  za  vadu,  kterou  má  zboží  v  okamžiku,  kdy  přechází  nebezpečí                       škody na zboží na kupujícího, i když se vada projeví až po této době (poznámka: tímto                       nejsou  dotčeny  povinnosti  prodávajícího  vyplývající  ze  záruky  za  jakost  zboží),                       prodávající  odpovídá rovněž  za jakoukoli vadu, jež vznikne po  této době, jestliže  je                       způsobena porušením jeho povinností;","Úvod do závazkových vztahů – kupní smlouva                                              72                      •  kupující věc podle možnosti prohlédne co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci                       a přesvědčí se o jejích vlastnostech a množství;                    •  kupující je povinen oznámit vadu prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl                       při  včasné  prohlídce  a  dostatečné  péči  zjistit,  u  skryté  vady  nejpozději  do  2  let                       po odevzdání  věci.  Opožděné  ohlášení  vad  nevede  k  zániku  práva  kupujícího,  soud                       k němu bude přihlížet pouze k námitce prodávajícího (§ 2112 OZ);                     •  kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením                       obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy – to neplatí, ujistil-li ho prodávající                       výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě;                     •  rozlišují  se  práva  kupujícího  při  podstatném  porušení  smlouvy  (§  2106  OZ)                       a při nepodstatném  porušení  smlouvy  (§  2107  OZ)  –  při  dodávce  vadného  zboží  a                       porušení smlouvy podstatným způsobem může kupující zvolit, zda využije svého práva:                           a)  požadovat  odstranění  vad  dodáním  náhradního  zboží  za  zboží  vadné,  dodání                               chybějícího zboží a odstranění právních vad;                           b)  požadovat odstranění vad opravou zboží, jestliže vady jsou opravitelné;                            c)  požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny;                           d)  odstoupit od smlouvy;                                                    1                    •  při  porušení  smlouvy  nepodstatným  způsobem  má  kupující  užší  možnosti                       než při porušení smlouvy podstatným způsobem – může požadovat:                             a) dodání chybějícího zboží a odstranění ostatních vad zboží;                             b) slevu z kupní ceny.                 Vedlejší ujednání                Strany si mohou v kupní smlouvě sjednat vedlejší ujednání, tj.:                     •  Výhrada vlastnického práva (§§ 2132−2134 OZ):                       Výhrada  vlastnického  práva  je  písemné  ujednání  mezi  kupujícím  a  prodávajícím,  že                       kupující  se  stane  vlastníkem  prodávané  věci  až  po  úplném  zaplacení  kupní  ceny.                       Výhradu vlastnického práva bude tedy vyžadovat obvykle prodávající strana z obavy,                       aby  neprodala  věc  bez  zaplacení  plné  kupní  ceny.  V  případě,  že  kupující  nabývá                       vlastnického práva k věci zaplacením kupní ceny ve splátkách, pak nemá prodávající                       právo  odstoupit  od  smlouvy  a  žádat  vrácení  věci,  nepřevyšuje-li  nesplacení  splátky                       desetinu  kupní  ceny  a  pokud  kupující  zbývající  částku  vyrovná  nejpozději  spolu                       s nejbližší následující splátkou.                       Pokud má sjednaná výhrada vlastnického práva působit vůči věřitelům kupujícího, je                       třeba  ujednání  pořídit  buď  ve  formě  veřejné  listiny  nebo  v  písemné  formě  s  úředně                       ověřenými podpisy stran.                     •  Výhrada zpětné koupě (§§ 2135−2138 OZ):                       Výhrada zpětné koupě je ujednání mezi kupujícím a prodávajícím, z něhož kupujícímu                       vzniká  povinnost  převést  na  požádání  věc  prodávajícímu  za  úplatu  zpět.  Kupující  je                       povinen vrátit věc zpět prodávajícímu v nezhoršeném stavu a za kupní cenu. Výhradu                       zpětné koupě lze uplatnit na věc movitou i nemovitou. Nevyžaduje se písemná forma                       ujednání.                  1  Jestliže nezvolí kupující svoje právo včas, postupuje se jako u nepodstatného porušení smlouvy.","Úvod do závazkových vztahů – kupní smlouva                                              73                         Vynaloží-li kupující na věc náklady k jejímu zlepšení nebo zachování jejího stavu, náleží                       mu za  to  náhrada. V  případě,  že  se stav  věci zhoršil z důvodu, za  který  kupující                       zodpovídal, je povinen nahradit prodávajícímu škodu. Kupující a prodávající si mohou                       ujednat lhůtu,  během  které  má prodávající nárok na  požádání o vrácení věci  zpět                       do svého vlastnictví.  Pokud  si lhůtu nestanoví,  platí  jako sjednaná  lhůta  na vrácení                       movité věci 3 roky a nemovité věci 10 let.                       Pro prodávajícího je výhrada zpětné koupě výhodnější oproti předkupnímu právu, neboť                       se může sám rozhodnout, zda využije možnosti a požádá o vrácení věci, a tím o obnovení                       svého vlastnictví.                     •  Výhrada zpětného prodeje (§ 2139 OZ):                       Pro výhradu zpětného prodeje se využívají obdobná ujednání jako u výhrady zpětné                       koupě. Kupující si může vymínit, že věc prodá kdykoli ve stanovené lhůtě prodávajícímu                       a získá zpět kupní cenu.                      •  Předkupní právo (§§ 2140−2149 OZ):                       Pro sjednání předkupního práva jsou stranami předkupník a koupěchtivý. Ujedná-li si                       předkupník  k  věci  předkupní  právo,  vzniká  dlužníku  povinnost  nabídnout  věc                       předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat (koupěchtivému). Předkupní právo si                       může sjednat s kupujícím  prodávající, nebo  může být sjednáno  vůči třetí osobě.                       Předkupní právo lze zvláštním ujednáním rozšířit i na jiné způsoby zcizení.                    •  Koupě na zkoušku (§§ 2150−2151 OZ):                        Ten, kdo koupí věc na zkoušku, kupuje s podmínkou, že věc ve zkušební lhůtě schválí.                       Pokud si strany neujednají zkušební lhůtu, činí u nemovitých věcí jeden rok od uzavření                       smlouvy a u movitých věcí tři dny. Plyne-li však z jednání o uzavření smlouvy, že věc má                       být prohlédnuta nebo vyzkoušena po odevzdání, běží zkušební doba ode dne odevzdání.                       Pokud kupující neodmítne věc ve zkušební době, má se za to, že ji schválil. Kupující nemá                       právo věc odmítnout, nemůže-li ji vrátit ve stavu, v jakém ji převzal.                     •  Výhrada lepšího kupce (§§ 2152−2153 OZ):                       Uzavřením  kupní  smlouvy  s  výhradou  lepšího  kupce  nabývá  prodávající  právo  dát                       přednost lepšímu kupci, přihlásí-li se v určené lhůtě. Lhůta činí u nemovitých věcí jeden                       rok od uzavření smlouvy a u movitých věcí tři dny. Obdobně jako u koupě na zkoušku se                       posoudí, ve kterých případech má výhrada lepšího kupce povahu podmínky odkládací                       a v kterých povahu podmínky rozvazovací. V případě vědomého porušení předkupního                       práva koupěchtivým zavádí OZ fikci existence kupní smlouvy uzavřené s rozvazovací                       podmínkou  uplatnění  předkupního  práva.  Zda  je  nový  kupec  lepší,  rozhoduje                       prodávající, který může dát například přednost novému kupci, ačkoli první nabízí vyšší                       cenu.                      •  Cenová doložka (§§ 2154−2156 OZ):                       Cenová  doložka  může  být  sjednána  různým  způsobem.  Má  zabránit  nepříznivým                       důsledkům zvyšování cen subdodávek při jinak pevné ceně finálního zboží. Pokud je                       sjednána obecná cenová doložka, upraví se kupní cena věci podle výrobních nákladů.                       Jestliže se smlouvou nestanoví jinak, jsou pro kupní cenu rozhodující hlavní suroviny                       potřebné k vyrobení věci a rozdíl jejich cen v době sepsání smlouvy a době, kdy měl                       prodávající věc dodat.","Úvod do závazkových vztahů – kupní smlouva                                              74                      •  Jiná vedlejší ujednání (§ 2157 OZ):                       Výčet vedlejších ujednání je pouze demonstrativní a strany mohou sjednat i jiné výhrady                       nebo  podmínky  ke  kupní  smlouvě.  Ujednají-li  strany  jiné  výhrady  nebo  podmínky                       připouštějící změnu nebo zánik práv a povinností z kupní smlouvy, zaniká výhrada nebo                       podmínka nejpozději do jednoho roku od účinnosti kupní smlouvy, pokud ji neuplatnil                       v této lhůtě ten, kdo je z výhrady nebo podmínky oprávněn.                       V praxi často užívaným vedlejším ujednáním je například tzv. měnová doložka. Jedná                       se o případ, kdy smlouva stanoví,  že cena  nebo jiný  peněžitý  závazek se  rozumí                       při určitém  kurzu  měny,  v  níž  má  být  závazek  plněn  (zajišťovaná  měna),  ve  vztahu                       k určité jiné měně (zajišťující měna), a dojde-li po uzavření smlouvy ke změně                       kurzovního  poměru  obou  měn,  je  dlužník  povinen  zaplatit  částku  sníženou  nebo                       zvýšenou tak, aby částka v zajišťující měně zůstala nezměněná.                  Doporučení na závěr                Při sjednávání kupní smlouvy je vhodné neopomenout:                    •  Právní úprava koupě je ze všech upravených smluvních typů v občanském zákoníku                        nejrozsáhlejší, zásadně je však dispozitivní.                    •  I  přes  relativní  bohatost  úpravy  zákon  nemůže  pamatovat  na  všechny  otázky  koupě                       movité  věci,  které  by  bylo  vhodné  sjednat,  nemůže  přitom  ani  zohlednit  všechna                        specifika různých předmětů plnění.                    •  S ohledem na konkrétní smluvní stranu, s níž sjednáváme smlouvu, je vhodné volit také                       právní  či  obchodní  zajišťovací  nebo  utvrzovací  prostředky  (například  smluvní                       pokuty,  výhradu  vlastnického  práva,  sjednávání  zálohy,  sjednávání  dílčího  plnění,                       dílčího placení a způsoby jeho fakturace, sjednávání zástavního práva, ručení).                    •  Zákon obecně nestanoví písemnou formu kupní smlouvy. Rozhodně ji lze doporučit,                       pokud nejde o jednoduché případy sjednání koupě.","Vzorový zkouškový test                                                                  75                  6 VZOROVÝ ZKOUŠKOVÝ TEST                  Pokyny k vyplňování:                    -  U testových otázek v případě, že souhlasíte s tvrzením, zaškrtněte čtvereček (křížkem).                      V případě, že s tvrzením nesouhlasíte, ponechte čtvereček prázdný. Každá otázka může                      mít žádnou až všechny správné odpovědi.                    -      U doplňovacích nebo vyhledávacích otázek stručně napište odpověď na prázdnou linku.                   ČÁST A: TESTOVÉ OTÁZKY                 1. Pojem „právo“:                      jedná se o nejednoznačný pojem, který je stále diskutován                      právo lze definovat jako systém                      je jasně vymezen v mezinárodní úmluvě o právu                      právo je totéž jako nárok                  2. Účelem práva je:                      regulace vztahů ve společnosti                      ochrana lidského života                      řeší právní odpovědnost                       nástroj řízení a kontroly                 3. O objektivním a subjektivním právu lze říci:                      objektivní právo je souhrn právních norem                      objektivní právo určuje meze subjektivního práva                       subjektivní a objektivní právo se nijak neovlivňuje                      subjektivní právo vyjadřuje možnost chovat se právem stanoveným způsobem                  4. Mezinárodní smlouva:                      musí být odsouhlasena Poslaneckou sněmovnou PČR, Senát PČR ji bere jen na vědomí                       musí být ratifikována a vyhlášena, aby se stala součástí právního řádu ČR                      stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, rozhodne o tom, který pramen                       práva použít, soud v neveřejném jednání                      se nestává součástí právního řádu ČR ani po ratifikaci, o jejím přijetí je třeba vždy konat                       referendum                  5. Právo může být v České republice tvořeno:                      na základě návrhu zákona podaného zastupitelstvem obce                       soudním precedentem                      rozhodnutím orgánu veřejné moci                      ratifikací a vyhlášením mezinárodní smlouvy","Vzorový zkouškový test                                                                  76                  6. Výhrada zákona znamená:                      při úpravě určitých právních vztahů je vyloučena jiná než zákonná úprava                      předmětnou věc lze upravit vyhláškou ministerstva                      pokud je vyloučena jiná než zákonná úprava, nelze použít odkaz na podzákonný právní                       předpis                      výhrada zákona není možná u ústavního zákona                  7. Označte pravdivá tvrzení:                      subjekty veřejné správy si mohou sjednat vše, co zákon nevylučuje                      výkon veřejné správy je přísně regulován právem                      výkon veřejné správy se řídí stejnými pravidly jako výkon soukromé správy                       činnost veřejné správy je pouze vrchnostenského charakteru                 8. Vykonavatelem veřejné správy může být:                      ústřední orgán státní správy                       orgán obecní samosprávy                      fyzická osoba pověřená výkonem státní správy                      územní orgán státní správy s místní působností                  9. Soudce v České republice jmenuje:                      prezident Soudcovské unie ČR                      předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR                      prezident republiky                      předseda Ústavního soudu                  10. Základní zásady soukromého práva jsou:                      autonomie vůle                      oficialita                      ochrana slabšího                      kogentnost                  11. Soukromé právo považuje za věc:                      hmotné předměty                      část lidského těla                      elektrická energie                       zvíře                 12. Vlastnictví může vzniknout:                      smlouvou                      vydržením                       nálezem                      rozhodnutím státního orgánu","Vzorový zkouškový test                                                                  77                  13. Pojem „právní jednání“ není naplněn, pokud se jedná o:                      jednání neurčité                      jednání shodné s projevem vůle                      jednání, které je v rozporu se zákonem                       jednání zvířete                 14. O právnické osobě lze říci:                      je součástí právního systému                      má povinnosti, ale nemá práva                       pozbyla biosociální složku                      může činit právní jednání bez fyzické osoby                  15. Fyzická osoba zanikne:                      smrtí                       prohlášením za mrtvého                      přestěhováním mimo EU                      při měsíčním pohřešování dopravního prostředku, jímž prokazatelně odcestovala                  16. Podnikatelem dle občanského zákoníku je:                      akciová společnost                      firma                      koncern                      družstvo                  17. Pro osobní obchodní korporace je charakteristické:                      omezené ručení společníků                      zákonem vymezená soustava vnitřních orgánů                      musí vytvářet základní kapitál                       musí mít vždy alespoň dva společníky                 18. Vlastníkem majetku ve svěřenském fondu je:                      zakladatel                      správce                       beneficient                      svěřenský fond                  19. Mezi základní obecná pravidla správy cizího majetku náleží:                      správce je oprávněn nakládat se spravovaným majetkem pouze dle pokynů beneficienta                       ekonomické výhody ze spravovaného majetku plynou beneficientovi                      činnost správce je zásadně úplatná                      správce jedná zásadně svým jménem na účet beneficienta","Vzorový zkouškový test                                                                  78                  20. Ze zákonné úpravy „Registru smluv“ vyplývá:                      v Registru smluv musí být zveřejňovány mj. veškeré soukromoprávní smlouvy České                       republiky                      v Registru smluv musí být zveřejňovány mj. veškeré smlouvy společnosti Siemens Brno                      povinná písemná forma registrované smlouvy                      účinnosti nabývají smlouvy povinně uveřejňované v Registru smluv teprve dnem jejího                       uveřejnění                  ČÁST B: DOPLŇOVACÍ OTÁZKY                  21. Uveďte procesní právní předpis, který primárně upravuje následující řízení:                    -  vyvlastňovací řízení:                      _____________________________________                     -  řízení o vydání stavebního povolení:       _____________________________________                    -  řízení před Ústavním soudem:               _____________________________________                     -  řízení ve věcech kapitálového trhu:        _____________________________________                  22. Rozhodněte, zda se následující právní zásady vztahují převážně k právním odvětvím                     soukromého práva („S“), nebo právním odvětvím veřejného práva („V“):                    -  zásada bezformálnosti právního jednání:    _____________________________________                     -  zásada legality:                           _____________________________________                    -  zásada smluvní volnosti:                   _____________________________________                     -  zásada ne bis in idem (ne dvakrát o tomtéž): _____________________________________                  23.  Klasifikujte následující věci  v  právním  smyslu v souladu s kategorizací  věcí                    v občanském zákoníku (u každé z následujících věcí uveďte 4 charakteristiky):                    -  licence k provozování vnitrostátní přepravy:                        ___________________________________________________________________________                    -  notebook:                        ___________________________________________________________________________                     -  letecký kerosin:                       ___________________________________________________________________________                     -  obraz Vitruviánský muž od Leonarda da Vinci:                       ___________________________________________________________________________                     -  bankovka s nominální hodnotou 10 EUR:                        ___________________________________________________________________________","Vzorový zkouškový test                                                                  79                  ČÁST C: VYHLEDÁVACÍ OTÁZKY                  24. Z katastru nemovitostí (www.cuzk.cz) zjistěte:                    -  Kdo  je vlastníkem  pozemku  parcelního čísla 4767/190  v  katastrálním území                       Brno-Královo Pole?                       ___________________________________________________________________________                     -  Jaká je výměra tohoto pozemku?                       ___________________________________________________________________________                     -  Jaký je způsob využití pozemku?                       ___________________________________________________________________________                     -  Kolik je sousedních pozemků?                       ___________________________________________________________________________                     -  Je evidováno nějaké omezení vlastnického práva?                       ___________________________________________________________________________                  25. V obchodním rejstříku (https://or.justice.cz) zjistěte:                    -  Kolik činí základní kapitál obchodní společnosti pod identifikačním číslem 28264380?                        ___________________________________________________________________________                    -  Jakou má tato společnost právní formu?                        ___________________________________________________________________________                    -  Kolik má tato společnost členů statutárního orgánu?                        ___________________________________________________________________________                    -  Měnila za dobu své existence společnost své jméno?                        ___________________________________________________________________________                     -  Měnila za dobu své existence společnost své sídlo?                       ___________________________________________________________________________                  26.  S  využitím  Sbírky  listin  obchodního  rejstříku  (https://or.justice.cz)  vyhledejte                    následující  údaje  z  účetní  závěrky  za  rok  2019  společnosti  Internet  Mall,  a.s.,                    IČO 26204967. Uvádějte hodnoty za běžné účetní období v netto hodnotách.                     -  ve výkazu „Rozvaha“:                          -  dlouhodobý majetek (stálá aktiva):   _____________________________________                           -  peněžní prostředky (celkem):         _____________________________________                           -  vlastní kapitál:                     _____________________________________                          -  krátkodobé závazky:                  _____________________________________                     -  ve výkazu „Výkaz zisku a ztráty“:                           -  provozní výsledek hospodaření:       _____________________________________","Vzorový zkouškový test                                                                  80                  27. S pomocí právního informačního systému ASPI zjistěte:                    -  Ve kterém českém právním předpise je definována osoba bez zdanitelných příjmů?                        ___________________________________________________________________________                    -  Jak zní § 4 odst. 1 tohoto zákona?                        ___________________________________________________________________________                     -  Od kdy je tento předpis platný?                       ___________________________________________________________________________                     -  Od kdy je tento předpis účinný?                        ___________________________________________________________________________                    -  Uveďte počet předpisů se vztahem pasivní derogace k tomuto zákonu.                        ___________________________________________________________________________                  28.  S  pomocí  právního  informačního  systému  ASPI  či  stránek  Ústavního  soudu                    (www.usoud.cz) zjistěte:                    -  O čem pojednává nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 3/17?                        ___________________________________________________________________________                    -  O jaký typ řízení se jednalo?                        ___________________________________________________________________________                     -  Kdo byl navrhovatelem?                       ___________________________________________________________________________                     -  Kdo byl dotčeným orgánem?                       ___________________________________________________________________________                     -  Byl připojen disent?                        ___________________________________________________________________________","Literatura                                                                              81                  LITERATURA                   I. KNIŽNÍ LITERATURA A ODBORNÉ ČLÁNKY                 BEZOUŠKA,  Petr  a  Lucie  PIECHOWICZOVÁ.  Nový  občanský  zákoník:  nejdůležitější  změny.                Olomouc: ANAG, 2013. 375 s. ISBN 978-80-7263-819-2.                 ČERNÁ, Stanislava, Ivana ŠTENGLOVÁ a Irena PELIKÁNOVÁ. Právo obchodních korporací. Praha:                Wolters Kluwer, 2015. 640 s. ISBN 978-80-7478-735-5.                GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 7. aktualizované vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš                Čeněk, 2017. 335 s. ISBN 978-80-7380-652-1.                 KNAPP, Viktor. Teorie práva. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-028-1.                NOVOTNÝ,  Petr,  Monika  NOVOTNÁ,  Petra  BUDÍKOVÁ,  Jitka  IVIČIČOVÁ,  Kristina                KEDROŇOVÁ,  Ilona  ŠTROSOVÁ  a  Monika  ŠTÝSOVÁ.  Nový  občanský  zákoník:  Smluvní  právo.                2., aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, 2017. ISBN 978-80-271-0609-7.                 PRŮCHA, Petr. Správní právo – obecná část. 8., doplněné a aktualizované vydání. Brno: Doplněk,                2012. ISBN 978-80-7239-281-0.                 RONOVSKÁ, Kateřina, Eva DOBROVOLNÁ a Petr LAVICKÝ. Úvod do soukromého práva – obecná                část. 2. vydání. Brno: Česká společnost pro civilní právo procesní, 2018. 88 s. Řada učebních                skript. ISBN 978-80-88248-02-6.                RONOVSKÁ, Kateřina. Volba formy správy rodinného majetku: Na čem záleží? Bulletin advokacie                [online].  Praha:  Česká  advokátní  komora,  21.  9.  2016.  Dostupné  z:  http://www.bulletin-                advokacie.cz/volba-formy-spravy-rodinneho-majetku-na-cem-zalezi.                 VEČEŘA, Miloš a Jaromír HARVÁNEK. Teorie práva v příkladech. 3., aktualizované vydání. Praha:                Wolters Kluwer, 2016. 338 s. ISBN 978-80-7478-717-1.                 VOJTĚCH,  Jakub.  Svěřenské  fondy  a  podílové  fondy:  společné znaky ve  vztahu k majetkové                podstatě a právům oprávněných osob. Acta Universitatis Carolinae – Iuridica [online]. 2019(2),                s. 103−116. DOI: 10.14712/23366478.2019.19. ISSN 2336-6478.                   II. STUDIJNÍ TEXTY                 Studijní  text  předmětu  Obchodní  právo  1:  ŠEDOVÁ,  Jindřiška.  Jednání  za  obchodní  korporaci                ay            orgán  obchodní korporace                .      Dostupné        z: http://pravoesf.econ.muni.cz/                jednani-za-obchodni-korporaci-a-organy-obchodni-korporace.                Studijní text předmětu Obchodní právo 1: ŠEDOVÁ, Jindřiška. Obchodní právo 1. (od 1. 1. 2014) –                Korporátní         právo.        Dostupné         z: http://pravoesf.econ.muni.cz/predmet/                obchodni-pravo-1-od-112014-korporatni-pravo.                 Studijní text předmětu Základy práva: FOLTAS, Tomáš a Radomír KUČERA. 1.2. Právo, prameny                práva, právní normy. Dostupné z: http://pravoesf.econ.muni.cz/pravo-prameny-prava-pravni-                normy.                 Studijní text předmětu Základy práva: FOLTAS, Tomáš a Radomír KUČERA. 1.4. Aplikace práva.                Dostupné z: http://pravoesf.econ.muni.cz/i4-aplikace-prava.","Literatura                                                                              82                  Studijní  text  předmětu  Základy  práva:  FOLTAS,  Tomáš.  II.  Nový  občanský  zákoník  (NOZ)                (podkapitoly:  II.1.  Systematika,  předmět,  zásady;  II.2.  Osoby;  II.3.  Zastoupení;  II.4.  Věci;                II.5. Právní skutečnosti). Dostupné z: http://pravoesf.econ.muni.cz/predmet/zaklady-prava.                 Studijní  text  předmětu  Základy  práva:  FOLTAS,  Tomáš.  Obecná  část NOZ – Úvod.  Dostupné                z: http://pravoesf.econ.muni.cz/obecna-cast-noz.                Studijní text předmětu Základy práva: FOLTAS, Tomáš. Základy soukromého práva. Část I – Úvod                do studia práva. Dostupné z: http://pravoesf.econ.muni.cz/i1-stat-a-pravo.                 Studijní  text  předmětu  Základy  práva:  HLOUCH,  Lukáš.  III.  Nový  občanský  zákoník  (NOZ)  –                Závazkové právo (podkapitoly: III.1. Závazkové právo – obecná část; III.2. Smlouva a kontraktace;                III.3.  Spotřebitelské  smlouvy;  III.4. Změny závazků;  III.5.  Zánik  závazků).  Dostupné  z:                http://pravoesf.econ.muni.cz/predmet/zaklady-prava.                 Studijní text: FOLTAS,  Tomáš.  Základy  soukromého práva.  Část IV  –  Aplikace práva.  Dostupné                z: http://pravoesf.econ.muni.cz/i4-aplikace-prava.","Základy práva                                           Studijní podklad pro seminární výuku                                                 JUDr. Jindřiška Šedová, CSc.                                              Mgr. Ing. Petra Dvořáková, Ph.D.                                                    Mgr. Ing. Filip Hampl                                     Formátování a grafická úprava: Mgr. Ing. Filip Hampl                              Vydala Masarykova univerzita, Žerotínovo náměstí 617/9, 601 77 Brno                                                1., elektronické vydání, 2020                                                   ISBN 978-80-210-9634-9","Muni               Muni         Katedra                                            práva            press              Econ"];