var textForPages = ["MASARYKOVA  UNIVERZITA                                             PŘÍRODOVĚDECKÁ  FAKULTA                                    ČESKÁ  GEOGRAFICKÁ  SPOLEČNOST                                  FYZICKOGEOGRAFICKÝ  SBORNÍK  16                         PHYSICAL  GEOGRAPHY  PROCEEDINGS  16                                   Fyzická geografie a krajinná ekologie –                                           výzkum, výuka, aplikace                          Physical Geography and Landscape Ecology –                              Research, Education and Applications                             Příspěvky z 35. výroční konference Fyzickogeografické sekce                       České geografické společnosti konané 13. a 14. února 2018 v Brně                                                  Editor: Vladimír Herber                                                                               Brno 2018","","Recenzent:                   Dr. h. c. prof. RNDr. László Miklós, DrSc.                Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene                                                                                           © 2018 Masarykova univerzita                     ISBN 978-80-210-9149-8","OBSAH                   Vladimír Herber                                                                         5                 Odešel vizionář a stratég (nejen) jihomoravské ochrany přírody                 Vladimír Herber                                                                         7                 Fyzická geografie a krajinná ekologie – doba změn                 Marek Havlíček, Hana Skokanová                                                          9                 Možnosti obnovy vodních ploch na jižní Moravě                 Jiří Jakubínský, Pavel Cudlín                                                          16                 Vliv antropogenních úprav malých vodních toků                 na fungování potočních ekosystémů v České republice                 Jan Lacina, Petr Halas                                                                 22                 Sukcese vegetace v povodňovém korytě Bečvy od povodně v červenci roku 1997                 Marián Gábor, Lukáš Karlík, Vladimír Falťan                                            33                 Mapovanie reálnej vegetácie s využitím objektovo-orientovanej analýzy obrazu                 Florin Žigrai                                                                          40                 Význam subjektu výskumu v systéme krajinnej ekológie                 (Vybrané teoreticko-metavedecké aspekty)                 Gabriela Antošová                                                                      48                 Komparace udržitelného turismu Jihočeského a Zlínského kraje                 Gražyna Knozová                                                                        56                 Maximální úhrny krátkodobých dešťů v regionu Dolnomoravského úvalu (2000-2017)                 David Honek, Monika Šulc Michalková                                                    62                 Modelování vodní eroze půdy na Myjavské pahorkatině, Slovensko:                 Aplikace 3D modelu v povodí Svacenického járku                 Karel Kirchner, Lucie Kubalíková, František Kuda,                                      68                 Marek Havlíček, Ivo Machar, Vilém Pechanec                 Geodiverzita, sekundární gediverzita a kulturní dědictví                 Milena Moyzeová                                                                        74                 Názor verejnosti na zelenú infraštruktúru, prírodný kapitál                 a ekosystémové služby                 Marek Havlíček, Ivo Dostál, Václav Hlaváč, Martin Strnad                               80                 Biodiverzita a dopravní infrastruktura v přeshraniční oblasti Beskydy-Kysuce                 Alois Hynek                                                                            86                 Vzdělávací projekt „Trvalá udržitelnost povodí Svitavy“                 podle Strategického rámce ČR 2030                                                                                                                            3","4","Odešel vizionář a stratég (nejen) jihomoravské ochrany přírody                                              Vladimír Herber, RNDr., CSc.                                                   herber@sci.muni.cz                           Geografický ústav Přírodovědecké fakulty MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno                       Když jsem rozeslal pozvánku na 35. výroční konferenci Fyzickogeografické sekce České                geografické společnosti, tak jsem 22. ledna 2018 dostal elektronickou poštou „omluvenku“ od                Antonína Bučka, kterou si dovoluji níže uvést v plném znění:                Dobrý den,                bohužel  se  letos  FG  konference  nebudu  moci  zúčastnit,  neb  5.  úno-                ra 2018 nastupuji do nemocnice na operaci a pokud to dobře dopadne                tak nejméně dva měsíce budu v rekonvalescenci. Doufám, že budu schopen                účasti na této tradičně zajímavé konferenci příští rok.                Loňský sborník prosím buď poslat poštou nebo předat Karlu Kirchnerovi                či Janu Lacinovi.                Zdravím a přeji úspěšné konferenční setkání.                Antonín Buček                    Netušil jsem ale, že za necelé dva měsíce (10. března 2018) budeme doc. Bučka, za doprovo-                du horňácké cimbálové muziky, doprovázet na jeho poslední cestě.                Fyzickogeografický sborník 16 – „Fyzická geografie a krajinná ekologie – výzkum, výuka, aplika-                ce“ věnujeme památce doc. Ing. Antonína Bučka, CSc., který byl pravidelným aktivním účastní-                kem Fyzickogeografické konference a svými články přispíval do Fyzickogeografického sborníku.                Doc. Buček zemřel 5. března 2018 ve věku nedožitých 76 let.                Čest jeho památce.                                                       Obr. 1: Doc. Ing. Antonína Buček, CSc. (17. 9. 1942 – 5. 3. 2018) (foto Pavel Klvač)                                                                                                           5","Antonín Buček, vědec a pedagog, renesanční člověk, vizionář, stratég, ale především laskavý                člověk, patřící mezi vůdčí osobnosti tzv. brněnské krajinářské školy, který dokázal cílevědomě                a systematicky od studentských let až do konce života s vysokým nasazením výzkumně, pedago-                gicky i organizačně působit ve prospěch poznání a ochrany přírody a krajiny.                    Jeho odborná erudice i lidská zkušenost a velká síla osobnosti, byly pro každého, kdo se                s doc. Bučkem mohl setkat, zcela ohromující. Ve svém okolí představoval nezpochybnitelnou                odbornou autoritu a jeho názor, postoj měl váhu.                    Vědecký tajemník České geografické společnosti a šéfredaktor časopisu Informace ČGS Ra-                dim Perlín v krátkém, ale výstižném nekrologu k úmrtí docenta Bučka napsal, že „patřil k za-                kladatelské generaci moderního přístupu ke krajině jako k živému prostoru, který se stále vyvíjí                a proměňuje. Nikdy nepatřil mezi dogmatiky, který by nadřazoval jednu funkci, jeden přistup                ke zkoumanému prostoru a vždy chápal nutnost integrace společnosti a krajiny v moderním                prostoru“ (Perlín, 2018).                    Protože je téměř nemožné shrnout osobnost a dílo docenta Bučka na 2 textových stranách,                odkazuji proto na podrobnější pohled na život a dílo Antonína Bučka sepsaný jeho dlouholetým                spolupracovníkem a druhým členem nerozlučné dvojice Buček - Lacina (2012, 2017, 2018).                    Role a přínos Antonína Bučka pro ochranu přírody prostřednictvím neziskového sekto-                ru, zhodnotil Kundrata (2018). Doporučuji také návštěvu webových stránek ČSOP Veronica                (http://www.veronica.cz/aktuality?i=475), kde jsou dostupné podrobnější informace, včetně od-                kazu na dokumentární film Ivana Stříteského z roku 1987, zachycující „Akci Dno“, kde Tonda                Buček  nejen hovoří, ale je i v “akci“.                    V odchodu doc. Ing. Antonína Bučka, CSc. ztrácí česká věda o životním prostředí, krajinná                ekologie, ale i moderní geografie významnou tvůrčí osobnost a bude velmi obtížné, ne-li ne-                možné, doc. Bučka nahradit.                  Čest jeho památce!                 Literatura:                Kundrata, M. (2018):  Chvála bláznovství Antonína Bučka. Veronica, XXXII, č. 1, s. 45-47.                Lacina, J. (2012): Sedmdesátiny doc. Ing. Antonína Bučka, CSc. Informace České geografické                společnosti, 36, č. 2, s. 75-78.                Lacina, J. (2017): Pětasedmdesátiny Antonína Bučka. Informace České geografické společnos-                ti, 36, č. 2, s. 60-62.                Lacina, J. (2018): Vědec, pedagog a laskavý člověk. Kulturní noviny, 11, https://www.kulturni-                -noviny.cz/permalink/21987 (12. 3. 2018)                Perlín, R. (2018): Docent Antonín Buček odešel. Informace České geografické společnosti,                37, č. 2, s. 83-84.                  Antonín Buček - a visionary and a strategist of (not only)                the South Moravian nature conservation                A contribution dedicated to the memory of Antonín Buček, a scientist and educator, a visionary,                strategist and leader of the so-called Brno Landscape School, who died in March 2018.                             6","Fyzická geografie a krajinná ekologie – doba změn                                              Vladimír Herber, RNDr., CSc.                                                   herber@sci.muni.cz                           Geografický ústav Přírodovědecké fakulty MU, Kotlářská 2, 611 37, Brno                       Ve Fyzickogeografickém sborníku už bylo několikrát konstatováno (např. Herber, 2010), že                česká i slovenská geografie a krajinná ekologie disponují dlouholetým úspěšným vývojem studia                krajiny, a to nejen jejich jednotlivých složek, ale především krajiny jako celku. O tom konec kon-                ců svědčí i skutečnost, že Fyzickogeografická sekce České geografické společnosti (FGS ČGS)                uspořádala v Brně ve dnech 13. a 14. února 2018 již 35. výroční konferenci FGS ČGS s klasickým                názvem „Fyzická geografie a krajinná ekologie – výzkum, výuka, aplikace“.                    Žijeme v čase dynamických změn. Svět se mění a my se tomu musíme přizpůsobit. Musíme                svět chápat, abychom v něm mohli dobře žít. Musíme svět zkoumat, abychom zjištěné poznatky                předávali dále, např. v rámci geografického a environmentálního vzdělávání na všech úrovních.                Škola by žákům/studentům měla pomáhat v lepším chápání současného světa.                    Doba změn se podepisuje i na fyzickogeografické konferenci – jen obtížně se naplňuje plá-                novaný dvoudenní program, klesá počet aktivních účastníků, a také ne všichni přednášející pu-                blikují své příspěvky ve Fyzickogeografickém sborníku (Tab. 1).                 Tab. 1: Šestnáct ročníků Fyzickogeografického sborníku                  No. Název Fyzickogeografického sborníku                           rok    stran  příspěvků                   1 Fyzická geografie – vzdělávání, výzkum, aplikace             2003     206      34                   2 Kulturní krajina                                             2004     221      35                   3 Fyzická geografie – krajinná ekologie – trvalá udržitelnost  2005     229      34                   4 Fyzická geografie – teorie a aplikace                        2007     207      34                   5 Fyzická geografie – výzkum, vzdělávání a aplikace            2007     213      37                   6 Fyzická geografie a trvalá udržitelnost                      2008     280      47                   7 Fyzická geografie a krajinná ekologie                        2009     229      38                   8 Fyzická geografie a kulturní krajina                         2010     155      24                   9 Fyzická geografie a životní prostředí                        2011     146      23                  10 Fyzická geografie a krajinná ekologie: teorie a aplikace     2012     128      22                  11 Fyzická geografie a kulturní krajina v 21. století           2013     184      30                  12 Fyzická geografie a krajinná ekologie                        2014     153      24                  13 Nejen fyzická geografie ve studiu kulturní krajiny           2015     97       14                  14 Fyzická geografie a krajinná ekologie: výzkum a vzdělávání   2016     91       13                  15 Fyzická geografie – krajinná ekologie – udržitelný rozvoj    2017     145      19                  16 Fyzická geografie a krajinná ekologie – výzkum, výuka, aplikace  2018  94      13                     Šestnáct ročníků Fyzickogeografického sborníku sice tvoří poměrně ojedinělou sérii cca                440 příspěvků na skoro 2 800 stranách dokumentujících šíři řešených témat a úloh v české i slo-                venské fyzické geografii a krajinné ekologii z počátku 21. století až po současné výzkumné tren-                dy a aplikace. Ale je čas na změnu, s největší pravděpodobností je to Sborník poslední a na                pořadí 35. asi již zůstane i ročník uskutečňované Fyzickogeografické konference v Brně.                                                                                                                 7","Panu Radku Neužilovi opět patří poděkování za technické práce spojené s přípravou Sborníku pro                tisk. Poděkování patří i vedení Přírodovědecké fakulty MU a Geografického ústavu PřF MU za                vytvoření příznivých pracovních podmínek pro úspěšné konferenční jednání a za možnost vydat                předkládaný Fyzickogeografický sborník 16.                                                                                          Vladimír Herber                                                                                             editor                  Literatura:                Herber, V. (2010): Fyzická geografie a studium kulturní krajiny In: Herber, V. ed.: Fyzickogeo-                       grafický sborník 8.  Fyzická geografie a kulturní krajina. Masarykova univerzita, Brno,                       s. 5-8.                  Physical Geography Proceedings 16                Physical Geography and Landscape Ecology – a time of changes                Proceedings of the 35th Physical Geography Conference of the Czech Geographical Society                contain 13 papers dealing with both theoretical questions of Geography and Landscape Ecolo-                gy, the study of cultural landscape as a whole, and also particular case studies in Geomorfology,                Landscape Ecology, Hydrology, Biogeomorphology and Biogeography:                  •  Antonín Buček - a visionary and a strategist of (not only) the South Moravian nature con-                  servation                •  Physical geography and Landscape ecology – a time of changes                •  Possibilities of water areas restoration in South Moravia                •  Influence  of  anthropogenic  adjustments  of  small  watercourses  on  the  stream  ecosystems                  functioning in the Czech Republic                •  The succession of vegetation in the flood bed of Bečva river after the flood in July 1997                •  Mapping of real vegetation with using Object-based image analysis                •  The meaning of the research subject in the system of landscape ecology (Selected theoretical                  and meta-scientific aspects)                •  Comparison of sustainable tourism in South Bohemia and Zlin Region                •  Maximal sums of short duration rains in the Dolnomoravský úval region (2000-2017)                •  Modelling of soil water erosion in the Myjava Hill Land, Slovakia: The application of the 3D                  model in the Svacenický járok catchment                •  Geodiversity, secondary geodiversity and cultural heritage                •  Public opinion on Green Infrastructure, Natural Capital and Ecosystem Services                •  Biodiversity and transport infrastructure in the cross-border area of Beskydy-Kysuce                •  Educational project ´The Svitava-river drainage basin sustainability´ according to the Czech                  Republic 2030                                                                                          Vladimir Herber                                                                                             editor                              8","Možnosti obnovy vodních ploch na jižní Moravě                               Marek Havlíček, Mgr., Ph.D., Hana Skokanová, Mgr., Ph.D.                                     marek.havlicek@vukoz.cz, hanka@skokan.net                  Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i. – pracoviště Brno,                                                 Lidická 25/27, 602 00 Brno                       Obnova vodních ploch v České republice je velmi důležitým a aktuálním tématem, může                být jedním z potenciálních opatření na zlepšení boje se suchem v krajině, snížení rizika povod-                ní, zvýšení biodiverzity v krajině (Skokanová, Havlíček, 2017). Historický vývoj vodních ploch                v konkrétních povodích má význam jak pro pochopení hospodaření s vodou v historickém                kontextu, tak i pro koncepční plánování v krajině. Evidence a prostorová lokalizace vodních                ploch je možná na základě starých topografických map, případně dalších doplňujících mapo-                vých či historických podkladů (Pavelková et al., 2014), velkým přínosem je i použití moderních                technologií sběru prostorových dat, zejména využití dálkově pilotovaných létajících systémů                a lidarových dat z leteckého snímkování (Létal et al., 2018).                    Při obnově vodních ploch se nabízí možnost využití dosud dochovaných těles hrází, která                jsou v krajině zachována v celém rozsahu, případně částečně (Havlíček et al., 2018). Vždy je však                nezbytné zohlednit i technický stav hrází, aktuální využití tělesa hráze a potenciálních zaplave-                ných pozemků, vlastnické vztahy u hráze, pozemků a vodního toku, limity území, současnou                územně plánovací dokumentaci, hydrologické a klimatické charakteristiky v dílčím povodí.                    Při posouzení možnosti obnovy vodních ploch na jižní Moravě bylo hodnoceno kompletní                povodí Jevišovky a další vybrané oblasti s již realizovanými projekty. Převážná část povodí Jevi-                šovky se nachází v Jevišovické pahorkatině, dolní část povodí zasahuje do Dyjsko-svrateckého                úvalu (Havlíček et al., 2018). Od pramenné oblasti s nadmořskou výškou okolo 500 m n. m.                rovnoměrně klesá nadmořská výška až po soutok s Dyjí (175 m n. m.). Celková plocha povodí                činí 787 km .                           2                      Historický vývoj vodních ploch byl analyzován za použití vrstev prostorových objektů                vytvořených vektorizací nad mapovými sadami starých topografických map v prostředí GIS.                Vodní plochy byly zkoumány na podkladě mapových sad 1. rakouského vojenského mapování                1 : 28 800 (1763-1768). Pro zjištění případné kontinuity jejich výskytu byly rovněž využity mapy                2. rakouského vojenské mapování 1 : 28 800 (1836–1852) a základní mapy ČR (ZABAGED)                1 : 10 000 z let 2016-2017. Použití 1. rakouského vojenského mapování bylo vzhledem k topolo-                gickým nedostatkům tohoto kartografického díla upraveno detailním metodickým postupem.                Nejdříve byly lokalizovány vodní plochy bodově (ideálně na místa hrází rybníků či do středu                vodních ploch). V případě větších vodních ploch byla provedena rekonstrukce rozlohy vodní                plochy s cílem získání orientační výměry vodních ploch v povodí v období let 1763-1768.                    Pro potenciál obnovy vodních ploch z období let 1763-1768 je považována za zásadní infor-                mace o aktuálním stavu hráze a využití zátopového území. Stav hráze byl interpretován následně                těmito kódy v atributové tabulce:                0 – neřešeno – rybník stále existuje                1 – v terénu je v současné době patrná velká část hráze                2 – v terénu je v současné době patrná velká část hráze a vede po ní zpevněná komunikace (as-                    faltová, betonová, panelová)                3 – v terénu je v současné době patrná velká část hráze a vede po ní nezpevněná komunikace                    (vč. štěrkových cest)                4 – v terénu je v současnosti patrná menší část hráze                                                                                                            9","5 – v terénu jsou v současnosti stopy existence bývalé hráze                6 – žádné stopy hráze nejsou v současnosti v terénu patrné                      V prvním sledovaném období (1763-1768) bylo v povodí Jevišovky identifikováno celkem                210 vodních ploch, při rekonstrukci zákresu větších vodních ploch z map 1. rakouského vojen-                ského mapování bylo zakresleno více než 1050 ha vodních ploch (Tab. 1). I když jde jen o ori-                entační údaj, lze konstatovat, že v letech 1763-1768 bylo ze všech sledovaných období v tomto                povodí dosaženo největší celkové rozlohy vodních ploch. Největší zaniklé vodní plochy se na-                chází v dolní části toku Jevišovka mezi Lechovicemi a Hrušovany nad Jevišovkou. Interpretací                zákresu z mapy 1. rakouského vojenského mapování s využitím detailního podrobného modelu                území byly provedeny zákresy rybníků v GIS a spočtena jejich přibližná výměra. Fostitzer Teich                (107 ha), Erdberger Teich (153 ha), Johanner Teich (86 ha). Velikostní kategorie nebyly vzhle-                dem k nepřesnostem zákresu na mapách 1. vojenského mapování sledovány.                 Tab. 1: Počet a rozloha vodních ploch v povodí Jevišovky v letech 1763-2017                  Rozloha (ha)    do 1,0      1,0 - 4,9    5,0 - 9,9    nad 10,0      Počet     Celkem (ha)                  1763-1768                                                           210        1053,1                  1836-1852         44         38             9          13           104          614,9                  2016-2017       215          54           13             6          288          405,8                     V letech 1836-1852 poklesl počet vodních ploch na 104, v mezidobí zaniklo 70 vodních                ploch, přesto celková výměra vodních ploch v povodí Jevišovky byla stále poměrně vysoká                (615 ha). Je to dáno i největším zastoupením velkých vodních ploch o výměře větší než 10 ha                (celkem 13 vodních ploch). Na počátku 21. století docházelo k zakládání malých vodních nádrží                a realizaci protipovodňových opatření. To se projevilo jak nárůstem počtu vodních ploch, tak                i postupným růstem celkové výměry vodních ploch v povodí Jevišovky. Přesto není stále dosa-                ženo hodnot celkových výměr z poloviny 19. století či poloviny 18. století (Tab. 1).                                                    Obr. 1: Potenciál obnovy vodních ploch z let 1763-1768 v povodí Jevišovky                  10","Při hodnocení potenciálu obnovy vodních ploch v povodí Jevišovky z let 1763-1768 bylo                evidováno 78 vodních ploch z celkových 210, které se dochovaly až do současnosti (Obr. 1).                Většinou se jedná o středně velké či menší rybníky na horním toku Jevišovky a jejich příto-                cích (Plenkovický potok, Nedveka) o průměrné velikosti pod 5 ha. Z původních 210 vodních                ploch jich 132 zaniklo a dosud nebylo obnoveno. Největší potenciál pro obnovu má 24 lokalit,                na kterých je patrná velká část hráze, 26 lokalit s dochovanou hrází se zpevněnou komunikací                a 17 lokalit s hrází s nezpevněnou komunikací. Celkem je tedy v dobrém stavu dochována hráz                u 51 % zaniklých vodních ploch v povodí Jevišovky (Obr. 1). To ukazuje na poměrně velký po-                tenciál pro obnovu vodních ploch v tomto povodí. Přesto je nutné zdůraznit i omezení poten-                ciálu obnovy, které je dáno počtem majitelů pozemků, provozem na pozemních komunikacích                a vlastnictvím samotných hrází. Menší potenciál pro obnovu mají bývalé vodní plochy, u nichž                je dochována jen menší část hráze (10) nebo stopy po hrázi (22). U 33 bývalých vodních ploch                v povodí Jevišovky z období let 1763-1768 nejsou v současnosti patrné žádné stopy hráze.                                        Obr. 2: Zaniklý rybník na Ctidružickém potoce u obce Blížkovice v k. ú. Nové Syrovice na 5G modelu                               terénu (vlevo) a Základní mapě 1:10 000 – výřezy v podrobnějším měřítku (zdroj: ČÚZK)                                       Obr. 3: Protržená hráz (vlevo) a zátopová oblast (vpravo) zaniklého rybníka                               na Ctidružickém potoce u obce Blížkovice v k. ú. Nové Syrovice                    Zaniklý rybník na Ctidružickém potoce 3 km jihozápadně od obce Blížkovice v povodí                Jevišovky je typickým příkladem rybníka s velkým potenciálem pro obnovu (Obr. 2, 3). Rybník                byl v této lokalitě zaznamenán na mapě 1. rakouského vojenského mapování z roku 1763, taktéž                na mapě 2. rakouského vojenského mapování z roku 1838. Na 3. rakouském vojenském mapo-                vání z roku 1876 již byl rybník vypuštěný a nebyl zaznamenán na žádných dalších topografic-                                                                                                           11","kých mapách. Těleso hráze je ze značné míry dochováno, protržena je jen střední část hráze,                kterou nyní protéká Ctidružický potok (Obr. 3). Majetkové poměry nejsou v této lokalitě složité,                jedním z klíčových pozemků v zátopovém území disponují Lesy České republiky, s.p., ostatní                pozemky jsou převážně v majetku jednoho majitele, okrajově jeden menší pozemek je v rukou                dalšího soukromého majitele.                                        Obr. 4: Zaniklý rybník na bezejmenném přítoku Doubravky u obce Pavlice v k. ú. Ctidružice na 5G                               modelu terénu (vlevo) a Základní mapě 1:10 000 – výřezy v podrobnějším měřítku (zdroj: ČÚZK)                                      Obr. 5: Hráz zaniklého rybníka na bezejmenném přítoku Doubravky u obce Pavlice (vlevo),                               dron použitý při terénním výzkumu lokality v roce 2017 (vpravo)                     V lokalitě zaniklého rybníka na bezejmenném přítoku Doubravky u obce Pavlice v povodí                Jevišovky zůstala zachována hráz v celé své délce, touto hrází prochází lesní nezpevněná cesta                (Obr. 4). Lokalita je součástí většího lesního komplexu, v okolí rybníka se dříve vyskytoval les                a nivní louky. Dnes je zátopové území částečně zamokřená a většinou zalesněné. Rybník byl za-                znamenán na topografických mapách z roku 1763 a 1838, v roce 1876 již byl vypuštěný. V roce                2017 při terénním šetření bylo zjištěno, že z koruny hráze byly odstraněny dřeviny a celkový stav                hráze je velmi uspokojivý. Zátopová oblast i koruna hráze jsou evidovány jako lesní pozemky,                které jsou v majetku města Znojma. Proto je zde vysoký potenciál k obnově vodní plochy, která                může mít v této lokalitě kromě krajinotvorné funkce i funkci protipožární.                      V rámci řešení projektu zaměřeného na obnovu a výstavbu rybníků v České republice byly                zkoumány i lokality, ve kterých byly obnoveny vodní plochy, které zanikly v průběhu 19. století.                Prvním příkladem je realizace mokřadů v obci Hovorany v lokalitě Mokroňovsko (Obr. 6). Na                  12","mapě z roku 1763 je v této lokalitě zakreslen rybník s hrází, na mapě z roku 1838 už byl rybník                vypuštěn, na jeho místě byly zamokřené louky. Ve 20. století bylo toto území odvodněno a pře-                vedeno na ornou půdu, po roce 2000 již meliorační systém nebyl plně funkční a docházelo k ob-                časnému zaplavení a zamokření orné půdy. Aktuální podmínky na lokalitě i historický kontext                existence rybníka byly podnětem pro vybudování systému mokřadů a tůní s různou hloubkou                (0,5 m; 1,0 m; 1,5 m; 2 m), doprovodné vegetace a dalších krajinotvorných prvků. Záměrem                investora bylo vybudovat soustavu tůní včetně biotechnických objektů (broukoviště, plazníky,                kamenná zídka) a vegetační úpravy spočívající ve výsadbě geograficky a stanovištně původních                dřevin a v založení trvalých travních porostů. Přínosy realizovaného opatření jsou zejména ve                zvýšení retenční schopnosti krajiny, zvýšení diverzity krajiny, podpoře biodiverzity, možnosti                vzdělávání, výzkumu a ekovýchovy. Mokřady byly vytvořeny v roce 2013 a již od počátku byly                předmětem výzkumu odborníků na kvalitu vod, sedimentů, ochranu přírody a krajiny, ochranu                zemědělského fondu apod. Pracovníci VÚKOZ se zaměřili v roce 2017 a 2018 na mapování vý-                skytu obojživelníků, plazů, savců a ptáků v lokalitě Mokroňovsko. Důkazem pozitivního dopa-                du realizovaného opatření je výskyt chráněných či vzácných druhů živočichů: skokan skřehota-                vý, skokan štíhlý, kuňka obecná, čolek obecný, užovka obojková, lyska černá, volavka popelavá,                čejka chocholatá, dudek chocholatý, moudivláček lužní, cvrčilka slavíková, rákosník zpěvný.                                       Obr. 6: Mokřady a tůně v lokalitě Mokroňovko u Hovoran v nivě Šardického potoka                     V některých případech není objektivně možné provést obnovu vodních ploch v původním                rozsahu. Takovým příkladem je i zaniklé Kobylské jezero, které se nacházelo v rozsáhlé oblasti                široké nivy Trkmanky mezi obcemi Kobylí, Bořetice, Brumovice a Terezín. Jednalo se o přírodní                jezero původně z holocénu, které zaniklo v první polovině 19. století, kdy bylo cíleně vysuše-                no za účelem získání orné půdy pro pěstování cukrovky a rozšíření pastvin a luk pro dobytek.                Kobylské jezero bylo jednou z největších vodních ploch na území Moravy. Kobylské jezero bylo                zaznamenáno spolu s přilehlým Čejčským jezerem na Komenského mapě Moravy z roku 1624.                Taktéž bylo zobrazeno na mapě 1. rakouského vojenského mapování z roku 1763. Severní část                jezera je zakreslena na mapě 2. rakouského vojenského mapování z roku 1836, jižní část již byla                na mapě z roku 1841 vysušena. Přesto lze z těchto map asi nejlépe ověřit přibližnou rozlohu                Kobylského jezera, která činila v tomto období kolo 8 km . Obnovení takto velké vodní plochy                                                                       2                v plném rozsahu je vzhledem k hydrologickým a klimatickým místním podmínkám nereálné,                přesto je vhodné alespoň v části území obnovit vodní plochy. V letech 2014-2015 v katastru                obce Kobylí byla provedena revitalizace lokality Smraďula financovaná z Operačního programu                životní prostředí. V rámci realizace akce byly vybudovány tůně a provedeny vegetační úpravy                včetně biotechnických objektů. Současně byl také upraven průběh vodního toku Smraďula, kte-                rý je přítokem Trkmanky (Obr. 7). Tato lokalita plní opět několik funkcí v krajině, zvýšila se její                                                                                                           13","retenční schopnost, přispěla k atraktivitě území z hlediska krajinného rázu, zvýšila se biodiver-                zita v území.                                       Obr. 7: Realizace tůní a úprava vodního toku v lokalitě Smraďula v zátopové oblasti Kobylského jezera                               o obce Kobylí v roce 2014                    Podpora zadržování vody v krajině a obnova zaniklých vodních ploch je v důsledku stále                zřetelnějších dopadů klimatických změn na naši krajinu velmi aktuální téma, které si mimo jiné                vyžádá investice do vodních staveb. Jednu ze základních podmínek efektivního využití omeze-                ných finančních zdrojů pro realizaci konkrétních opatření představuje v České republice zma-                pování zaniklých vodních ploch doplněné o informace týkající se např. zachovalosti jejich hrází.                Tento příspěvek mapuje situaci na jižní Moravě, konkrétně v povodí Jevišovky, kde z původního                počtu 210 vodních ploch více než polovina zanikla a dosud nebyla obnovena. V dobrém stavu je                dochována hráz u 51 % zaniklých vodních ploch. Největší potenciál pro obnovu vodních ploch                má 24 lokalit, na kterých je patrná velká část hráze. Solidní potenciál obnovy je u 26 lokalit s                dochovanou hrází se zpevněnou komunikací a u 17 lokalit s hrází s nezpevněnou komunikací.                Jednou z překážek potenciální obnovy vodních ploch je větší počet majitelů pozemků v záto-                pových oblastech a možný konflikt s jejich vlastními zájmy a záměry. Jako příklady dobré praxe                byly užity ukázky dvou opatření z povodí Kyjovky resp. Trkmanky, konkrétně realizace mokřa-                dů u obce Hovorany na místě bývalého rybníka a revitalizace vodního toku a soustavy tůní na                místě rozsáhlého Kobylského jezera.                 Článek je součástí projektu QJ1620395 – Obnova a výstavba rybníků v lesních porostech jako sou-                část udržitelného hospodaření s vodními zdroji v ČR, který byl podpořen programem KUS Národní                zemědělskou agenturou pro vědu a výzkum.                 Literatura                Havlíček, M., Skokanová, H., David, V., Pavelková, R., Létal, A., Frajer, J., Netopil, P.,                       Šarapatka, B. (2018): Potenciál obnovy vodních ploch evidovaných na mapách z let                       1763-1768. In: David, V., Davidová, T. eds.: Rybníky 2018. Sborník příspěvků odborné                       konference konané 14. - 15. června 2018. České vysoké učení technické, Praha, s. 159-                       167.                Létal, A., Pavelková, R., Netopil, P., Havlíček, M., David, V., Skokanová, H., Frajer, J.,                       Šarapatka, B. (2018): New approaches to studies of extinct ponds. In: Svobodová, H.                       ed.: Useful Geography: Transfer from Research to Practice. Proceedings of 25th Central                       European Conference. Masaryk University, Brno, p. 203-215.                Pavelková, R., Frajer, J., Netopil, P. a kol. (2014): Historické rybníky České republiky: srov-                  14","nání současnosti se stavem v 2. polovině 19. století. Výzkumný ústav vodohospodářský                       T. G. Masaryka, Praha, 167 s.                Skokanová, H., Havlíček, M. (2017): Historický potenciál obnovy rybníků ve vybraných po-                       vodích ČR. In: Herber, V. ed.: Fyzickogeografický sborník 15. Fyzická geografie – krajin-                       ná ekologie – udržitelný rozvoj. Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova                       univerzita, Brno, s. 69-73.                 Summary                Possibilities of water areas restoration in South Moravia                Water retention in the landscape and restoring depleted water areas is a very topical issue, due                to the increasingly pronounced impacts of climate change on our country, which, among other                things, requires investment in waterworks. One of the basic conditions for the effective use of                limited financial resources for the implementation of specific measures in the Czech Republic                is the mapping of former waterworks supplemented eg by information about the preservation                of their dams.This paper maps the situation in South Moravia, namely in the Jevišovka basin,                where more than half of the original number of 210 water bodies ceased to exist and has not                yet been restored. Well preserved dams were found in 51% of former waterworks. There are 24                localities with the greatest potential for renovation of water areas in the Jevišovka basin, where                a large part of the dam is visible. There is a solid potential of the renovation in 26 localities with                a preserved dam and paved roads at the top of the dam and 17 sites with a dam with unpaved                roads. One obstacle to the potential renovation of water bodies is the increased number of lan-                downers in floodplains and a possible conflict with their own interests and intentions. As an                evidence of good practice, two measures taken from the Kyjovka and Trkmanka basin, namely                the implementation of wetlands near the village of Hovorany (on the site of a former pond) and                the revitalization of the watercourse and the system of ponds on the site of the former extensive                Kobylské jezero Lake, were used in this paper.                 Keywords: water area, restoration of landscape, old topographic maps, Jevišovka river basin,                south Moravia                Klíčová slova: vodní plocha, obnova krajiny, staré topografické mapy, povodí Jevišovky, jižní                Morava                                                                                                                                          15","Vliv antropogenních úprav malých vodních toků                         na fungování potočních ekosystémů v České republice                            Jiří Jakubínský, RNDr., Ph.D., Pavel Cudlín, Doc. RNDr., CSc.                                               jakubinsky.j@czechglobe.cz                          Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., Bělidla 986/4a, 603 00 Brno                        Síť vodních toků v krajině vytváří ve svém blízkém okolí specifické prostředí, vyznačující se                širokým spektrem funkcí a s nimi souvisejících služeb, poskytovaných lidské společnosti prak-                ticky od samotných počátků jejího vývoje. Jsou to především úrodná půda a rovinatý terén, jenž                člověk na tomto území velmi oceňuje a využívá pro rozvoj svých dalších aktivit. S intenzivní an-                tropogenní činností však úzce souvisí také degradace přirozených vlastností tohoto ekosystému,                jehož stav se následně prostřednictvím řetězce kauzálních vztahů promítá do charakteru i roz-                sahu plněných funkcí a nepřímo tak ovlivňuje rovněž kvalitu života místních obyvatel. Ačkoliv                vodní toky a jimi utvářené fluviální ekosystémy představují jen relativně malou část krajiny, je v                ní však koncentrováno velké množství energie, které podle Schumma (2005) může být i poten-                ciálním zdrojem nebezpečí pro lidskou společnost. Zároveň je však nutné podotknout, že říční                a potoční krajiny představují prostředí velmi citlivé na jakékoliv vnější zásahy a jsou snadno                náchylné k degradaci přirozeného nebo přírodě blízkého stavu (Nilsson \& Grelsson, 1995).                    Objektem studia v rámci tohoto příspěvku je právě uvedené prostředí, jehož existence je                podmíněna přítomností vodního toku a které bývá tradičně označováno termínem „niva“. Je-                likož je však kromě nivy studován i stav samotných vodních toků, vystihuje toto prostředí lépe                nověji zavedený termín „říční krajina“, resp. s ohledem na charakter analyzovaných, převážně                drobných toků, lze hovořit spíše o „potoční krajině“. Tento unikátní typ krajiny lze definovat                jako území, zahrnující kromě koryta vodního toku především přilehlé ekosystémy, jež jsou da-                ným tokem formovány, přičemž mezi oběma složkami probíhá neustálá výměna energie a látek.                Uvedené vzájemné interakce ovšem mohou být vlivem lidské činnosti poměrně snadno a dlou-                hodobě narušeny nebo dokonce zcela eliminovány. Příčinou takového omezení mohou být buď                přímo nejrůznější zásahy do průběhu koryta toku či jeho morfologických vlastností nebo také                nepřímé vlivy, související nejčastěji se změnou využití území okolní krajiny. V případě studo-                vaných potočních krajin je negativní efekt navíc umocňován malými rozměry příslušných vod-                ních toků, jež citlivěji reagují i na méně významné antropogenní zásahy lokálního charakteru.                    S rostoucí společenskou poptávkou po zajištění udržitelného využívání říčních ekosystémů                a jimi poskytovaných služeb stále nabývá na významu nutnost identifikace jejich optimálního                stavu a především stanovení jednoznačných ukazatelů, které je vhodné k vyhodnocení zdraví                těchto ekosystémů využívat. Na tuto otázku v souvislosti s procesem hodnocení říční diverzity                upozorňovali např. Blue a Brierley (2015), přičemž Ashmore (2015) poukazuje na skutečnost,                že se jedná o záležitost na pomezí vědecké a politické sféry, která vyžaduje zohlednění také                sociálního kontextu a potenciálních dopadů provedených rozhodnutí. Jedná se tedy o silně in-                terdisciplinární problematiku, k jejímuž uchopení je nutné identifikovat stěžejní hybné síly, kte-                ré utvářejí současnou podobu studovaných území a pochopit mechanismus vzájemných vazeb                mezi komponentami daného systému a principy jejich fungování. Poněvadž malé vodní toky                představují nezanedbatelnou součást hydrografické sítě naší krajiny, lze poznatky týkající se jimi                utvářeného prostředí považovat za klíčové, z hlediska zajištění udržitelného poskytování funkcí                a služeb fluviálních ekosystémů.                    Problematika charakteru vzájemných vztahů mezi ekomorfologickým stavem vodních toků                a environmentálními hodnotami okolní krajiny, je v rámci této studie řešena s využitím dat                z celkem sedmi zájmových území. Konkrétně se jedná o povodí malých vodních toků nebo je-                 16","jich dílčí části, vybrané s cílem postihnout co nejširší možné spektrum přírodních podmínek,                ovlivňujících formování odtokových procesů v krajině, dynamiku fluviálních systémů a s tím                související rozsah území přímo ovlivněného přítomností vodního toku. Druhý, neméně vý-                znamný parametr výběru zájmových území, představuje míra a charakter antropogenního tla-                ku, jemuž jsou krajinné struktury jednotlivých povodí v současnosti podrobeny a který v sobě                jistým způsobem zrcadlí také historické přístupy k využívání krajiny. Pro zachycení dostatečné                variability výše diskutovaných vlastností byla vybrána zájmová území v různých částech České                republiky, zachycená na přehledové mapě v Obr. 1.                                                     Obr. 1: Lokalizace zájmových území – povodí malých vodních toků                     Pro stanovení morfologického stavu malých vodních toků ve studovaných územích byla vy-                užita Metodika monitoringu hydromorfologických ukazatelů ekologické kvality vodních toků –                HEM (Langhammer, 2014). Kromě metodiky HEM byly veškeré vodní toky ve sledovaných po-                vodích analyzovány také z hlediska míry antropogenního ovlivnění přirozené kapacity koryta.                Na rozdíl od relativně více rozšířených metod identifikace nepřímého ovlivnění hydrologického                režimu antropogenními změnami v rámci celého povodí (přehledně shrnutých např. Kaňokem,                1997), se jedná o postup zaměřený výhradně na průtočné parametry koryta a příbřežní zóny.                Pro vyjádření tohoto parametru byl využit již dříve koncipovaný koeficient kapacity koryta (dále                „KKK“), jehož princip výpočtu i výsledky aplikace na několik modelových území byly publiko-                vány dříve – viz např. Jakubínský et al., (2014) nebo Slabá et al. (2015). Tento koeficient zohled-                ňuje vliv nejrůznějších, antropogenně podmíněných překážek v korytě toku a příbřežní zóně na                přirozenou kapacitu průtočného profilu v daných podmínkách. V rámci výzkumu ekologických                hodnot potočních krajin byly analyzovány hodnoty biodiverzity na úrovni jednotlivých biotopů.                Pro tyto účely byla využita metodika hodnocení typů biotopů – BVM (Seják a kol., 2003), resp.                její praktický výstup v podobě mapové vrstvy typů biotopů a jejich vybraných ekologických                hodnot. Hodnotící kritéria metodiky BVM jsou podle Sejáka a kol. (2003) stanovena z hlediska                maximálně dosažitelného stavu daného typu biotopu, přičemž hodnotu konkrétních biotopů je                dále možné upřesnit pomocí koeficientů, na základě jejich aktuálního stavu.                                                                                                            17","Na základě vyhodnocení hydromorfologického stavu veškerých sledovaných toků (viz                Obr. 2) lze konstatovat, že zcela nejlepší hydromorfologické kvality nabývá, podle očekávání,                horská říční síť v povodí Ryzího potoka v Krkonoších, jejíž průměrné hodnoty se velmi při-                bližují přírodě blízkému stavu (tj. 1. třída podle klasifikace ČSN EN 15843). Naopak nejvíce                degradovaným stavem se vyznačují urbánní toky v povodí brněnské Leskavy, které v průměru                nabývají kategorie středně modifikovaného stavu (3. třída). Vodní toky v zemědělsky intenzivně                využívaných, nížinných oblastech Polabí a jižní Moravy (tj. povodí Košáteckého a Dunajovic-                kého potoka), dosahují přibližně srovnatelného výsledného hydromorfologického stavu. Z hle-                diska míry antropogenního omezení přirozené kapacity koryta nabývá ze souboru studovaných                říčních sítí nejhorších hodnot povodí Borovského potoka na Českomoravské vrchovině, kde                bylo zaznamenáno velké množství různorodých překážek proudění zejména v horních částech                toků. Tato skutečnost souvisí s intenzivním zemědělským využíváním okolní krajiny mimo hlu-                bokého údolí samotného Borovského potoka a přítomností několika sídel, jimiž dotčené toky                přímo protékají. Zároveň se jedná převážně o toky vrchovinného charakteru s nižším stupněm                přirozeného zahloubení koryta (a tedy i jeho nižší celkové kapacity), oproti nížinným tokům v                zemědělsky jinak velmi intenzivně využívané krajině velkých poříčních niv. Relativně nízkých                hodnot omezení kapacity koryta dosahuje také urbánní tok Leskavy, což je opět zapříčiněno                enormní plochou průtočného průřezu (uměle zahloubené a opevněné koryto), kterou sledova-                né úseky disponují. I přes nevyhovující hydromorfologický stav je tedy výsledná kapacita koryta                v řadě úseku relativně dostatečná.                    Při porovnání relativních bodových hodnot biotopů, zjištěných z kombinované mapové                vrstvy metodou BVM (Seják a kol., 2003) pro jednotlivá zájmová území (viz graf na Obr. 3),                vychází jako zcela nejcennější povodí Ryzího potoka v Krkonoších, jež v průměru dosahuje více                než 30 bodů/m . Zároveň je zde však patrný velmi výrazný pokles hodnot v území potoční kraji-                              2                ny, který nebyl pozorován v žádném jiném studovaném povodí. Druhého nejlepšího výsledku (z                hlediska počtu bodů) dosahuje povodí Kochaveckého potoka, jehož potoční krajinu lze označit                za vůbec nejcennější z analyzovaného souboru. Opakem uvedeného jsou nížinná povodí Košá-                teckého a Dunajovického potoka, která jsou kvalitou zastoupených biotopů prakticky srovnatel-                ná – jediným rozdílem je poněkud vyšší hodnota potoční krajiny u Košáteckého potoka, oproti                jihomoravskému povodí.                                           Obr. 2: Vážené průměry vypočtených hodnot hydromorfologické kvality a koeficientu kapacity koryta                               jednotlivých úseků vodních toků ve sledovaných povodích (váhou je délka úseků)                    18","Obr. 3: Přehled relativních bodových hodnot biotopů (průměrný počet bodů na 1 m ) podle metodiky                                                                                        2                               BVM (Seják a kol., 2003) pro zájmová povodí a jejich potoční krajiny                     Diskutované hlavní proměnné, týkající se environmentálního stavu vodních toků a potoční                krajiny v jejich zázemí, jsou v souboru využitých indikátorů zastoupeny především hydromor-                fologickou kvalitou říční sítě, zjišťovanou pomocí metodiky hydroekologického monitoringu                HEM (Langhammer, 2014), a dále bodovým hodnocením biotopů podle metodiky BVM (Seják                a kol., 2003). Ačkoliv je vzájemný vztah mezi těmito proměnnými výrazně ovlivňován antropo-                genním tlakem, působícím zejména v prostoru vymezené potoční krajiny, na základě analýzy                celé datové základny (viz graf na Obr. 4) je mezi nimi možné identifikovat závislost. Trend mezi                dvojicí sledovaných ukazatelů je nejvíce patrný v případě povodí Ryzího a Kochaveckého poto-                ka, kde Pearsonův korelační koeficient nabývá hodnoty -0,823, resp. -0,632. V obou případech                se jedná o antropogenně minimálně ovlivněná území, s nízkým podílem zastavěné plochy (na                1 km  připadá přibližně 1 ha zástavby) i zemědělsky využívaného území, což mimo jiné pod-                     2                miňuje také relativně přirozený stav místní říční sítě. V prostoru potoční krajiny tedy dochází                jen k mírnému ovlivnění přirozených procesů, formujících charakter koryta toku a s tím úzce                souvisejících biotických parametrů tohoto prostředí – např. ve formě skladby biotopů.                    Korelace diskutovaných indikátorů je však patrná také u výsledků z povodí Leskavy a Ko-                šáteckého potoka, coby zástupců antropogenně značně ovlivněných území. Zvláště v případě                prvního jmenovaného povodí jde o suburbánní krajinu, s výskytem pouze přírodě cizích nebo                vzdálených biotopů, s ruderální vegetací a zcela modifikovanou sítí vodních toků. Přesto je urči-                tá vzájemná závislost patrná a korelační koeficient zde nabývá přibližně hodnoty -0,6, což svědčí                o střední míře korelace. Těsnost vztahu mezi analyzovanými proměnnými se zřetelně snižuje                až v rámci povodí Borovského či Dunajovického potoka a zcela nejvýrazněji potom u povodí                jihočeské Stropnice. Lze tedy konstatovat, že základní hypotéza o vztahu mezi mírou degradace                vodního toku a ekologickým stavem okolní krajiny platí prakticky bez ohledu na dlouhodobou                intenzitu antropogenního tlaku, avšak je ovlivňována specifickými lokálními zásahy (pozitiv-                ního i negativního charakteru), prostorově omezenými pouze na určitou část potoční krajiny.                Jedná se například o revitalizaci koryta vodního toku nebo naopak revitalizaci pouze terestrické                části potoční krajiny (nikoliv koryta), jako je tomu v případě toku Stropnice, či o zástavbu v                těsné blízkosti příbřežní zóny toku. Uvedené závěry potvrzují například také studie Allana et                al. (1997) nebo Clericiho et al. (2014), jež poukazují na závislost mezi ekologickou integritou                                                                                                            19","Obr. 4: Korelační pole bodových hodnot biotopů potoční krajiny (dle metodiky BVM)                               a hydromorfologické kvality vodních toků v jejich příslušných úsecích (dle metodiky HEM)                               pro všechna zájmová povodí                 vodních toků, kvalitou fluviálních biotopů a charakterem využití území. Z tohoto důvodu je ma-                nagement příbřežní zóny považován za jeden z nejvýznamnějších nástrojů správy vodních toků.                    Jak vyplývá z grafu na Obr. 4, trend hodnot porovnávané dvojice indikátorů nejlépe vystihu-                je vynesená mocninná spojnice, jejíž průběh vysvětluje přibližně 48 % rozptylu dat o hydromor-                fologické kvalitě úseků vodních toků, na bodových hodnotách biotopů potoční krajiny. Přírodě                blízký a slabě modifikovaný hydromorfologický stav (tj. hodnoty nižší než 2,5) je v rámci studo-                vaných území častěji doprovázen mozaikou nadprůměrně cenných biotopů v potoční krajině,                zřetelný je však také jejich výrazný rozptyl. Naproti tomu úseky toků ve značně modifikovaném                hydromorfologickém stavu (≥ 3,5) se ve svém těsném okolí vyznačují spíše přítomnosti biotopů                s nižší stanovenou hodnotou a téměř vůbec se zde nevyskytují nadprůměrně cenné biotopy.                  Příspěvek byl vytvořen za finanční podpory MŠMT v rámci programu NPU I, číslo projektu                LO1415. Jelikož téma příspěvku vychází z obhájené disertační práce hlavního autora, poděkování                za četné konzultace k této problematice patří školiteli RNDr. Vladimírovi Herberovi, CSc., z Geo-                grafického ústavu Přírodovědecké fakulty MU.                 Literatura                Allan, J. D., Erickson, D. L., Fay, J. (1997): The influence of catchment land use on stream                       integrity across multiple spatial scales. Freshwater Biology, 37, pp. 149–161.                Ashmore, P. (2015): Towards a sociogeomorphology of rivers. Geomorphology, 251, pp. 149–                       156.                Blue, B., Brierley, G. (2015): ‘But what do you measure?’ Prospects for a constructive critical                       physical geography. Area, 48, pp. 190–197.                Clerici, N., Paracchini, M. L., Maes, J. (2014): Land-cover change dynamics and insights into                   20","ecosystem services in European stream riparian zones. Ecohydrology \& Hydrobiology,                       14, pp. 107–120.                Jakubínský, J., Báčová, R., Svobodová, E., Kubíček, P., Herber, V. (2014): Small watershed                       management as a tool of flood risk prevention. In: Castellarin, A., Ceola, S., Toth, E.,                       Montanari, A. eds.: Evolving Water Resources Systems: Understanding, Predicting and                       Managing Water-Society Interactions. Proceedings of ICWRS2014, Bologna, Italy, June                       2014. IAHS Press, Oxfordshire, pp. 243–248.                Kaňok, J. (1997): Antropogenní ovlivnění velikosti průtoků řek povodí Odry po profil Koźle.                       Spisy prací Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, 103, 183 s.                Langhammer, J. (2014): HEM 2014 – Metodika monitoringu hydromorfologických ukazatelů                       ekologické kvality vodních toků. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta,                       Praha, 72 s.                Nilsson, C., Grelsson, G. (1995): The fragility of ecosystems: a review. Journal of Applied                       Ecology, 32, pp. 677–692.                Seják, J., Dejmal, I., Petříček, V., Cudlín, P., Míchal, I., Černý, K., Kučera, T., Vyskot, I.,                       Strejček, J., Cudlínová, E., Cabrnoch, J., Šindlar, M., Prokopová, M., Kovář, J.,                       Kupka, M., Ščasný, M., Šafařík, M., Roušarová, Š., Stejskal, V., Zapletal, J. (2003):                       Hodnocení a oceňování biotopů České republiky. Český ekologický ústav, Praha, 450 s.                Schumm, S. A. (2005): River Variability and Complexity. Cambridge University Press, Cam-                       bridge, UK, 220 p.                Slabá, E., Jakubínský, J., Báčová, R., Herber, V., Kubíček, P. (2015): Inventory of anthro-                       pogenic landforms for flood management in small catchments of the Czech Republic.                       Zeitschrift für Geomorphologie. Supplementary Issues, 59 (2), pp. 75–93.                  Summary                Influence of anthropogenic adjustments of small watercourses on the stream eco-                systems functioning in the Czech Republic                This article deals with the issue of mutual relations between morphological state of small stre-                ams, ecological status of surrounding landscape and the degree of anthropogenic pressure on the                observed ecosystems. The mentioned interactions are analysed in an environment different in                terms of the prevailing natural conditions and the character and intensity of human activities in                the landscape. The specific area lining the small stream is referred to as “stream landscape”. The                quality of the outlined relationships is seen as a key precondition for the effective performance                of the functions and services that these small stream ecosystems can provide to human society.                For purposes of evaluating the morphological status of the river network and environmental                conditions of the stream landscapes, the existing methodologies and own process to identify the                anthropogenic limitation of the channel flow area are applied. The main benefit of this study is                primarily in the development of knowledge concerning the principles of functioning of inter-                actions between small streams and areas in their surroundings, shaped by different conditions                under the influence of ongoing environmental change. Because the results of the work confir-                med the existence of a direct link between the degree of degradation of the stream landscapes                and the quantity and quality of functions provided by the given ecosystem, the acquired findings                can be used especially in the area of nature and landscape protection and land use planning.                  Keywords: hydromorphology, small watercourse, stream landscape, human impact, riverbed                adjustment                Klíčová slova: hydromorfologie, malý vodní tok, potoční krajina, antropogenní vliv, úprava                koryta                                                                                                           21","Sukcese vegetace v povodňovém korytě Bečvy                                       od povodně v červenci roku 1997                                   Jan Lacina, doc. Ing., CSc, Petr Halas, Mgr. Ph.D.                                    Jan.Lacina@ugn.cas.cz, Petr.Halas@ugn.cas.cz                                 Ústav geoniky AV ČR, v.v.i., pob. Brno, Drobného 28, 602 00                        Roku 2017 uplynulo již 20 let od katastrofické povodně na Moravě a ve východních Če-                chách. K velmi výrazné disturbanci povodňovými vodami došlo tehdy i v nivě podbeskydské                řeky Bečvy mezi Valašským Meziříčím a Přerovem. Připomeňme, že meandrující a štěrkonosná                řeka Bečva byla v letech 1895 až 1933 při vodohospodářských úpravách od Valašského Me-                ziříčí až k ústí u Kojetína napřímena a zkrácena o cca 10 km. Říční koryto bylo upraveno do                lichoběžníkovitého tvaru o šířce 35 m ve dně, hloubce cca 3 m a se sklonem svahů 1 : 3. Takový                profil měl neškodně odvést středně velké vody (cca 412 m /s). Po extrémně vysokých srážkách                                                                        3                v Beskydech (ve dnech 4.–8. 7. 1997 zde spadlo přes 500 mm) byl však maximální průtok Bečvy                (v Dluhonicích nad Přerovem) cca 700 m /s. V rozsáhlých rozlivech hladina vystoupila až 2,5 m                                                       3                nad povrch nivy, v mělkých depresích se voda držela i několik týdnů po povodni.                    Technicistně upravené říční koryto se při povodni na mnoha místech bočnou i hloubko-                vou erozí mezi vysokými nátržovými břehy rozšířilo a prohloubilo. Byly obnaženy a přemístěny                rozsáhlé štěrkové lavice, aktivní říční tok se v nich zpravidla výrazně přesunul. Bylo zřejmé, že                tato přírodní disturbance bude mít zajímavé a diferencované odezvy ve vývoji přirozeného ve-                getačního krytu.                    Z iniciativy Ministerstva životního prostředí ČR proběhlo hned po povodni i v poříční kra-                jině Bečvy mapování změn, vyvolaných povodní, s cílem vybrat nejzajímavější úseky pro pone-                chání dalšímu přirozenému vývoji. Mezi Valašským Meziříčím a Přerovem tak bylo vymezeno 6                úseků povodňových koryt o celkové délce přes 8 km (Lacina in HYDROEKO, 1997). Roku 1998                byly v těchto úsecích založeny výzkumné transekty o šířce 10 m, probíhající napříč povodňo-                vým korytem tak, aby zachytily nejzajímavější mozaiku nově vzniklých biotopů. Opakovaným                fytocenologickým snímkováním (do r. 2002 každoročním, později v pětiletých periodách) byla                sledována primární (v povodňových korytech) a sekundární (v okrajových částech niv) sukcese.                Současně byla věnována pozornost i změnám příčného profilu říčního koryta. Na základě pr-                votních poznatků o disturbančních účincích povodně byly formulovány některé hypotézy o vý-                voji vegetačního krytu, zejména:                a) Ve smyslu geobiocenologického pojetí přírodní potenciální vegetace (Zlatník, 1976; Buček,                   Lacina, 1999) se v širokem povodňovém korytě vytvořily podmínky pro vývoj vrbin vrby                   křehké (Saliceta fragilis) – na štěrkových lavicích a olšových vrbin (Alni glutinosae-saliceta)                   – v nejvlhčích depresích, tedy společenstev, jejichž stanovištní podmínky zde předchozími                   vodohospodářskými úpravami zanikly.                b) Sukcese směrem ke společenstvům měkkého lužního lesa bude probíhat diferencovaně v úzké                   závislosti na zrnitosti substrátu a dynamice vlhkostního režimu. Je zřejmé, že rychlejší bude                   na příznivě vlhkých píscích při okraji mokrých depresí, podstatně pomalejší na převážně                   oblázkových a sušších štěrkových lavicích.                c) Alespoň dočasně se budou na složení fytocenóz podílet i druhy, které nejsou přirozenou sou-                   částí poříčních společenstev.                d) Povodeň přispěla k šíření invazivních neofytů.                    Dílčím výsledkům výzkumu osidlování povodňového koryta Bečvy vegetací byla věnována                řada odborných statí (např. Lacina, 2003, 2007 a 2012, Grohmanová, 2012) i diplomové a diser-                tační práce (např. Vatolíková, 2004, Klečka, 2004, Babej, 2012, Vinklerová, 2012). Nejsoustavně-                 22","ji byl sledován výzkumný profil u Oseku nad Bečvou. Již první roky po povodni bylo zřejmé, že                alespoň některé z hypotéz byly formulovány správně. V následujícím přehledu je sled biotopů                uváděn směrem od levého břehu k pravému (viz Obr. 1).                    Po pěti letech od povodně (r. 2002) byl vegetační kryt povodňového koryta a okrajových                částí nivy velmi zřetelně diferencován.                    Na levém břehu při okraji nivy (v místech bývalého pšeničného pole) se vyvinula popovod-                ňová lada s vysokou pokryvností s převahou ruderálních druhů – kopřiva dvoudomá (Urtica                dioica), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), pýr plazivý (Elytrigia repens), sveřep jalový (Bro-                mus sterilis) aj., jen s ostrůvkovitým výskytem typických poříčních druhů chrastice rákosovitá                (Phalaris arundinacea) aj. a s ojedinělými dřevinami do výšky 2 m – topol černý (Populus nigra),                vrba křehká (Salix fragilis). Levobřežní nátrž se zčásti sesula na okraj horního povodňového ko-                ryta a s nízkou pokryvností se zde vyskytovala směs ruderálních a poříčních druhů, obdobných                jako na shora uvedených ladech. Na oblázkovitém horním povodňovém korytě, které Bečva                svou abrazní činností za pět let od povodně podstatně zúžila a alespoň místy ho při vysokých                průtocích zasedimentovala hlinitopísčitou vrstvičkou, ojediněle rostly topoly (Populus nigra)                do výšky 2,5 m a s nízkou pokryvností (do 30%) zde rostla druhově široká škála vesměs neniv-                ních bylin a trav včetně ruderálů, subxerofytů a neofytů jako kokoška pastuší tobolka (Capsella                bursa-pastoris), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris),                písečnice douškolistá (Arenaria serpyllifolia), pupalka dvouletá (Oenothera biennis), sveřep ja-                lový (Bromus sterilis), s. střešní (B. tectorum), turan roční (Erigeron annuus), zlatobýl obrovský                (Solidago gigantea) aj. Z typických průvodců štěrkových náplavů řek zde byly jen ojediněle za-                stoupeny např. bodlák kadeřavý (Carduus crispus) a chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea).                    V pravobřeží aktivního toku Bečvy se rozšířila štěrková lavice dolního povodňového koryta                a vegetační kryt byl na ní výrazně diferencován. Příbřežní oblázkový pruh, pravidelně při prů-                tocích přeplavovaný, byl bez vegetace. Následoval pruh oblázků s písčitou výplní a velmi tenkým                písečným překryvem s roztroušeným výskytem vrby bílé (Salix alba), v. křehké (S. fragilis), v.                nachové (S. purpurea) a topolu černého (Populus nigra) do 1 m vysokých. Druhové spektrum                bylin a trav bylo obdobné jako v horním povodňovém korytě s tím, že větší pokryvnost zde měla                chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea). V pruhu v blízkosti laguny, kde se významně zvýšil                překryv písčitých sedimentů, vytvořila se již téměř souvislá vrbová houština, vysoká až 5 m, s                doprovodným podrostem chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea). Laguna se z větší části                zazemnila, voda do ní zasahovala již jen výjimečně při vyšších průtocích; z jejího litorálního                lemu zmizely některé typické druhy, např. blatěnka vodní (Limosella aquatica), zaznamenaná                naposledy r. 1999; dominantní se stala chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), začala zde                nastupovat invazivní netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Pravobřežní břehová nátrž se                více než ta levobřežní vyspádovala a téměř souvisle zarostla rozmanitými druhy jako chrastice                rákosovitá (Phalaris arundinacea), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), ostružiník ježiník (Rubus                caesius), zlatobýl obrovský (Solidago gigantea) aj. V pravobřežním břehovém porostu zůstala do-                minantní bylinou bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), zvýšila se pokryvnost invazivního                neofytu zlatobýlu obrovského (Solidago gigantea). Další výrazné změny ve vývoji říčního koryta                a na něm závislé sukcesi nastaly v průběhu dalších pěti let.                    Po deseti letech od povodně (v srpnu r. 2007) byl zaznamenán následující stav: V ladech                na okraji levobřežní nivy se stala dominantní třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), kterou                ostrůvkovitě střídala chrastice rákosovitá  (Phalaris arundinacea). Vtroušeno bylo dalších 30                druhů, z nichž poněkud vyšší pokryvnost vykazovaly ostružiník ježiník (Rubus caesius), pely-                něk černobýl (Artemisia vulgaris), turan roční (Erigeron annuus) a zlatobýl obrovský (Solidago                gigantea). Jednotlivě roztroušené stromky topolu černého (Populus nigra) dosáhly výšku 3 m.                    Levobřežní břehová nátrž se dále výrazně sesula a vyspádovala až k hladině Bečvy, proto-                že horní povodňové koryto ve sledovaném transektu abrazní činností řeky zmizelo. S nízkou                                                                                                          23","pokryvností (do 20 %) zde rostlo přes 40 druhů trav a bylin rozmanitých stanovištních nároků                – např. barborka obecná (Barbarea vulgaris), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pasto-                ris), lipnice bahenní (Poa palustris), medyněk vlnatý (Holcus lanatus), ostružiní ježiník (Rubus                caesius), ostřice srstnatá (Carex hirta), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), pryšec chvojka                (Euphorbia cyparissias), rdesno blešník (Persicaria lapathifolia), silenka širolistá bílá (Silene alba                subsp. alba), zlatobýl obrovský (Solidago gigantea). Ojediněle roztroušené stromky a keře vrby                nachové (Salix purpurea) a topolu černého (Populus nigra) dosáhly výšky do 1,5 m.                    Podél řeky se vytvořil nesouvislý, do 2 m široký a zjevně jen dočasný litorální lem. Ze 30                druhů trav a bylin v něm vykazovaly vyšší zastoupení chrastice rákosovitá (Phalaris arundina-                cea), lipnice obecná (Poa trivialis), ostřice srstnatá (Carex hirta), psineček výběžkatý (Agrostis                stolonifera) a vratič obecný (Tanacetum vulgare). I zde se stačily objevit semenáčky a výmladky                dřevin olše lepkavé (Alnus glutinosa), topolu černého (Populus nigra), vrby jívy (Salix caprea) a                v. nachové (S. purpurea).                    Ve sledovaném transektu sice horní povodňové koryto zaniklo, o cca 50 m níže po proudu                však zůstalo zachováno (o šířce 20 m). Porost dřevin zde dosáhl pokryvnosti 30 % a výšky do                6 m, přičemž zde převládl topol černý (Populus nigra) nad trnovníkem akátem (Robinia pseu-                dacacia). Nikoliv v pokryvnosti a druhovém složení, ale ve výšce vzrůstu tak sukcese dřevin pro-                ti předpokladům téměř dohnala rozvoj synusie dřevin ve vlhčím dolním povodňovém korytě. V                bylinné synusii s nízkou pokryvností přitom zůstaly významně zachovány populace xerofytů a                subxerofytů – bělolist rolní (Filago arvensis), divizna černá (Verbascum nigrum), krvavec menší                (Sanguisorba minor), vrbovka rozmarýnolistá (Epilobium dodonaei), aj. z neofytů a ruderálů zde                hojněji rostly turan roční (Erigeron annuus) a vratič obecný (Tanacetum vulgare), vlhkomilné                nivní druhy chyběly.                    Výrazných změn doznala štěrková lavice dolního povodňového koryta, která se poněkud                rozšířila a rozčlenila. V pruzích širokých od 5 do 20 m se zde střídala vegetace různě pokroči-                lých sukcesních stádií. Často přeplavovaný okraj oblázkové lavice, tvořící pravý břeh současné-                ho toku Bečvy, byl bez vegetace. Navazoval pruh s pokryvností zhruba 50 % více jak 70 druhů                bylin a trav. Dominantní byly druhy rodu rdesno (Persicaria spp.), k hojněji zastoupeným dru-                hům patřily např. chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), kostival lékařský (Symphytum                officinale), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), psineček rozkladitý (Agrostis stolonifera),                svízel potoční (Galium rivale), hojné bylo i rajče (Solanum lycopersicum) a překvapivě zde do-                konce dozrál i z tropické Afriky pocházející vodní meloun (Citrullus lanatus). V důsledku dlou-                hého sucha následoval na nejvyšší části štěrkové lavice pruh bez vegetace, oddělující pokročilejší                sukcesní stádia s dřevinami.                    Lemové ekotonové společenstvo o šířce do 1,5 m zde tvořilo téměř 40 druhů bylin a trav, z                nichž k hojnějším patřily např. chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), kopřiva dvoudomá                (Urtica dioica), lipnice bahenní (Poa palustris), netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) pe-                lyněk černobýl (Artemisia vulgaris) a srha říznačka (Dactylis glomerata).                    Následují vrbové houštiny s vrbou křehkou (Salix fragilis) a v. nachovou (S. purpurea) s pří-                měsí topolu černého (Populus nigra), vysoké od 5 m (v levé mladší části) do 8 m (v pravé části                nad bývalou lagunou). Mimo porostní otvory má bylinný podrost jen velmi nízkou pokryvnost                (do 10 %) a začínají se v něm objevovat i lesní druhy – např. kostřava obrovská (Festuca gigantea)                a válečka lesní (Brachypodium sylvaticum). Vrbové porosty na široce klenutých hřbítcích jsou                rozděleny dvěma mělkými sníženinami (cca 1 m hlubokými a do 8 m širokými), které teprve                v předchozích 3 letech vytvořila Bečva za vysokých průtoků jako svoje další občasná koryta. V                nich jsou vrby jen jednotlivě roztroušeny a bylinný podrost má proto vysokou pokryvnost. Mezi                více jak 40 druhy jsou dominantní chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), lipnice bahenní                (Poa palustris) a psineček výběžkatý (Agrostis stolonifera), významně se však uplatňují i ruderály                kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), lopuch větší (Arctium lappa), pelyněk černobýl (Artemisia                 24","vulgaris), vratič obecný (Tanacetum vulgare) a invazivní neofyty netýkavka žláznatá (Impatiens                glandulifera), místy i křídlatka japonská (Reynoutria japonica) a slunečnice topinambur (Helian-                thus tuberosus). Charakter jen občasně průtočného koryta získala i zazemněná laguna.                    Roku 2012, tedy 15 let po povodni, bylo zjištěno, že aktivní tok Bečvy se bočnou erozí                posunul dále do levobřeží, dokonce tak, že již rozšířil povodňové koryto. Stejným směrem se                posunuje i štěrková lavice, v níž se vytvořilo další mělké, do 5 m široké koryto, protékané jen za                vysokých průtoků. Sled biotopů přitom zůstal stejný, jako byl v roce 2007 s tím, že porost dřevin                společenstva Saliceta fragilis se rovněž rozšiřuje směrem k levému břehu. Tento měkký luh se ve                své nejstarší časti (u bývalé laguny) plně zapojil a v důsledku jeho zástinu se výrazně snížila po-                kryvnost i počet druhů bylinného podrostu. Patnáctileté stromy zde dosahovaly výšky až 15 m.                Oproti stavu v předešlých letech se při levém okraji vrbového porostu na styku s dosud převážně                holou štěrkovou lavicí stal dominantním původem severoamerický popínavý neofyt štětinec                laločnatý (Echinocystis lobata). V příbřežní části štěrkové lavice se plošně uchytily semenáčky                vrby nachové (Salix purpurea).                    V roce 2017, tedy 20 let po povodni, bylo zjištěno, že v průběhu uplynulých pěti let došlo                k další významné změně vegetačního krytu. Ve sledovaném profilu se podstatně zúžil biotop                často přeplavované štěrkové lavice s iniciálními stádii vegetace, ve kterém se střídaly desítky                druhů bylin a trav a semenáčky různých dřevin. Tato příbřežní část štěrkové lavice totiž zarostla                křovitou vrbou nachovou (Salix purpurea), podél níž se vytvořil úzký litorální lem s dominan-                cí chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea). Zajímavým poznatkem r. 2017 bylo, že ani při                povodňovém stavu na rozhraní dubna a května (odpovídající padesátileté vodě), kdy bylo po-                vodňové koryto u Oseku n. B plné téměř po okraj, zůstaly dřevinné porosty v celém transektu                nepoškozeny. Lze tedy vyslovit domněnku, že vegetační kryt je zde už stabilizován, odolný i                vůči velmi vysokým průtokům. Společenstvo měkkého luhu zde již stabilizuje štěrkové lavice.                Ke změnám může dojít zřejmě jen dalším posunem aktivního toku Bečvy směrem do levobřeží,                tedy směrem do dávného meandru.                                                                                                                                                   25","Obr. 1. Vývoj říčního koryta Bečvy a vegetačního krytu na výzkumném profilu u Oseku nad Bečvou.                 26","Vysvětlivky k Obr. 1 – biotopy:                A – obilní pole v široké levobřežní nivě                B – břehový porost s dominancí topolů (Populus × canadensis) s ruderálním podrostem                C – zatravněné svahy upraveného říčního koryta                D1 – aktivní tok Bečvy v upraveném korytě                D2, D3, D4, D6 – postupně se přemisťující tok Bečvy v povodňovém korytě                E – druhově pestrý, výškově i věkově strukturovaný břehový porost při okraji široké pravobřežní nivy                F – popovodňová lada v nivě s dominancí ruderálních bylin a trav, roztroušeně zarůstající náletem                dřevin                G1 – postupně se sesouvající levobřežní břehová nátrž zvolna zarůstající vegetací; místy hnízdiště                břehulí (Riparia riparia)                G2 – postupně zanikající břehová nátrž horního povodňového koryta, bez vegetace; první léta                po povodni hnízdiště břehulí                G3 – postupně se sesouvající a vegetací zarůstající pravobřežní břehová nátrž                H1, H2 – řekou abradované a ustupující horní povodňové koryto, po většinu roku suché, s výrazným                podílem subxerofytů a jen zvolna zarůstající dřevinami                CH1 – oblázková část vlhčího dolního povodňového koryta, zvolna zarůstající travinobylinnou                i dřevinnou vegetací                CH2 – písčitými sedimenty překrytá část příznivě vlhkého dolního povodňového koryta, rychleji                zarůstající travinobylinnou i dřevinnou vegetací                CH3 – oblázková část dolního povodňového koryta, pravidelně přeplavovaná vyššími průtoky                a proto (téměř) bez vegetace                CH4 – nejpokročilejší sukcesní stádia v dolním povodňovém korytě (vrbové houštiny)                CH5 – oblázková vyšší část dolního povodňového koryta, téměř nepřeplavovaná a proto suchá                a bez vegetace                CH6 – porosty křovité vrby nachové (Salix purpurea)                I1, I2 – postupně se zazemňující laguna s litorálním lemem                J – dočasný litorální lem na oblázkovo-písčitém okraji levého břehu                K1, K2, K3, K4 – mělká, jen při vysokých vodních stavech průtočná koryta, téměř souvisle zarostlá                (s dominancí Phalaris arundinacea, Impatiens glandulifera aj.)                      Výsledky dvacetiletého sledování přirozeného vývoje vegetace v povodňovém korytě Bečvy                u Oseku nad Bečvou lze shrnout následovně:                •  Povodeň v červenci r. 1997 obnovila biotop vrbin vrby křehké (Saliceta fragilis), vázaných na                  pravidelně přeplavované štěrkové lavice. Kromě vrby křehké (Salix fragilis) v nich místy roste                  topol černý (Populus nigra) a invazivní neofyt javor jasanolistý (Acer negundo). Proti předpo-                  kladům většinou chybí olše lepkavá (Alnus glutinosa) i olše šedá (A. incana).                •  Tyto porosty měkkého luhu se od léta 1997 vyvíjejí v závislosti na zrnitosti a vlhkosti substrá-                  tu. Nejstarší a nejvzrostlejší jsou porosty při pravém břehu, kde již na podzim r. 1997 na pře-                  kryvu příznivě vlhkých jemných písků se projevovala vegetativní obnova vrb z připlavených                  fragmentů (větví a kmenů) této dřeviny.                •  Aktivní řečiště Bečvy se přesunulo k levému břehu (směrem do svého dávného meandru),                  čímž se rozšířila štěrková lavice dolního povodňového koryta. Ve stejném směru se šíří – od                  starších k mladším porostům – i společenstvo vrbin vrby křehké.                •  Zapojeným  dřevinným  společenstvům  předcházejí  na  štěrkových  lavicích  stádia  bylinná,                  druhově velmi pestrá, ve kterých se kromě typických poříčních rostlin dočasně objevuje i                  řada druhů biotopů sušších. Invazivní neofyty jsou vázány především na světliny ve vrbových                  porostech.                •  Došlo k zazemnění laguny na místě bývalého (upraveného) řečiště. Naopak se ve štěrkových                  lavicích spodního povodňového koryta vytvořila další tři koryta, protékaná jen za vyšších                  průtoků. I ta se postupně zazemňují a zarůstají nejen bylinnou, ale i dřevinnou vegetací.                                                                                                          27","•  Ve sledovaném profilu postupně zaniklo při levém břehu horní povodňové koryto. Mezi lety                  2007–2012 Bečva již abradovala levobřežní nátržový břeh, takže se její řečiště posunulo již                  mimo povodňové koryto z r. 1997.                  V posledních pěti letech (2012–2017) pokračoval vývoj vegetačního krytu následovně:                •  Ve sledovaném profilu se podstatně zúžil až zanikl biotop často přeplavovaných štěrkových la-                  vic s iniciálními stádii vegetace, ve kterém se střídají desítky druhů bylin a trav se semenáčky                  rozmanitých dřevin.                •  Tento biotop z větší části totiž zarostl křovitou vrbou nachovou (Salix purpurea), která zde v                  předchozích záznamech téměř chyběla.                •  V nejstarším, tj. 20 letém, stádiu porostu vrby křehké s topoly, dosáhl největší topol černý                  výšky 27 m a výčetní průměr 65 cm. Převažující vrby křehké měly výčetní průměr do 40 cm a                  výšku 20–22 m.                •  Povodňový jarní průtok na přelomu dubna a května r. 2017 překvapivě neměl destrukční vliv                  na vegetaci ve sledovaném transektu.                •  V pravobřežním nátržovém břehu pod výzkumným profilem zahnízdila vzácná vlha pestrá                  (Merops apiaster).                  Příspěvek vznikl s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace UGN-S-RVO:                68145535.                  Literatura                Babej, J. (2012): Biogeomorfologické mapování samovolně renaturalizovaného úseku Spojené                       Bečvy u Hustopečí nad Bečvou. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Brno, 106 s.                       + přílohy.                Buček, A., Lacina, J. (1999): Geobiocenologie II. MZLU Brno, 249 s.                Forman, R. T. T., Godron, M. (1993): Krajinná ekologie. Academia, Praha, 583 s.                Grohmanová, L. (2006): Návrh péče o biotopy povodňového koryta a nivy Bečvy pod Valaš-                       ským Meziříčím. Diplomová práce. LDF MZLU, Brno, 65 s. + přílohy                Hydroeko Brno (1997): Koncepce ekologicky vhodné péče o obnovený říční ekosystém Bečvy                       v říčních kilometrech 0–20, 20–40, 40–60. (Studie pro MŽP ČR.) Brno Hydroeko, 80 s.                       + map. příloha                Klečka, J. (2004): Změny v geobiocenózách říční nivy následkem povodně na příkladu spojené                       Bečvy. Disertační práce. LDF MZLU Brno, 65 s. + přílohy                Lacina, J. (2003): Sukcese v povodňových korytech moravských řek na příkladu Bečvy a Desné.                       In: Měkotová, J., Štěrba, O. eds.: Říční krajina. (Sborník z konference.) – UP Olomouc,                       s. 130–139.                Lacina, J. (2007): Desetiletý vývoj vegetačního krytu povodňového koryta Bečvy se zvláštním                       zřetelem na ekotony. In: Měkotova, J., Štěrba, O. eds.: Říční krajina 5. Sborník z konfe-                       rence. UP Olomouc, s. 145–151.                Lacina, J. (2013): Změny vegetace v nivě řeky Bečvy po povodni v červenci 1997. In: Herber, V.                       ed.: Fyzická geografie a kulturní krajina ve 21. století. Fyzickogeografický sborník 11,                       Masarykova univerzita, Brno, s. 7-14.                Moravec, J. a kol. (1994): Fytocenologie. Academia, Praha, 403 s.                Vatolíková, Z. (2004): Biotopy povodňového koryta Bečvy. Diplomová práce. LDF MZLU                       Brno, 61 s. + přílohy                Vinklerová, A. (2012): Biotopy povodňového koryta Bečvy – srovnávací studie. Diplomová                       práce. Mendelu, Brno. 74 s + přílohy.                   28","Zlatník, A. (1976): Přehled skupin typů geobiocénů původně lesních a křovinných v ČSSR                       (předběžné sdělení). Zprávy Geografického ústavu ČSAV v Brně, roč. 13, č. 3–4, s. 55–64                       + 1 tab. v příloze.                  Summary                The succession of vegetation in the flood bed of Bečva river after the flood                in July 1997                The catastrophic flood on the Bečva river was after the extreme rainfall in the Beskydy Moun-                tains in July 1997. This flood significantly re-naturalized the technically modified riverbed in                some places. The biotope of the Saliceta fragilis was restored on exposed and relocated gravel                benches. The natural vegetation development (succession) from herbaceous initial stages to con-                tiguous tree growth (Salix fragilis, S. purpurea, Populus nigra, etc.) was observed in the research                transect at Osek nad Bečvou in the course of twenty years. The active stream is constantly moved                to the left bank, towards the former meander. The floodbed has overgrown woody vegetation to                the current active stream in twenty years. These plant communities are already stable enough to                resist high flow rates.                  Klíčová slova: řeka Bečva, niva, změny vegetace, povodeň, sukcese, změny biodiverzity,                Keywords: the Bečva River, floodplain, vegetation changes, flood, succession, biodiversity chan-                ges                                                  Obr. 2: Štěrková lavice dolního povodňového koryta Bečvy u Oseku n. B. V popředí iniciální stadium                               s dominancí rdesen (Pesicaria spp.), v pozadí souvislý porost vrby křehké (Salix fragilis).                               Stav v srpnu r. 2012. Foto P. Halas.                                                                                                                       29","Obr. 3: Pohled na tutéž štěrkovou lavici o pět let později (červenec r. 2017). Místo iniciálního stadia                               s převahou bylin je štěrková lavice souvisle zarostlá keřovitou vrbou nachovou (Salix purpurea),                               její lem tvoří porost chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea). Foto J. Lacina.                                                        Obr. 4: Nejvyspělejší stadium sukcese na štěrkové lavici povodňového koryta Bečvy u Oseku n. B.                               – až 20 m vysoké porosty vrby křehké (Salix fragilis). Ve světlinách je dominantní kopřiva                               (Urtica dioica). Foto J. Lacina.                 30","Tab. 1: Příklad vývoje vegetačního krytu na štěrkové lavici v dolním povodňovém korytě Bečvy u Oseka                nad Bečvou. Vysvětlivky: původ: nat - původní druh, arc - archeofyt, neo - neofyt; populační strategie: c -                konkurenční, r - ruderální, s - stres stratég.                                                                                                                                                                                             31","32","Mapovanie reálnej vegetácie s využitím objektovo-orientovanej                                                   analýzy obrazu                   Marián Gábor*,Mgr., Lukáš Karlík**, RNDr., Vladimír Falťan, doc. RNDr., PhD.*                                                    *gabor9@uniba.sk                 * Katedra fyzickej geografie a geoekológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského v                                          Bratislave, Ilkovičova 6, 842 15, Bratislava                ** Katedra regionálnej geografie ochrany a plánovania krajiny, Prírodovedecká fakulta, Univer-                                 zita Komenského v Bratislave. Ilkovičova 6, 842 15 Bratislava                       Mapovaním reálnej vegetácie sa zaoberajú odborníci z odlišných vedných disciplín, napr.                geobotanici, bioekológovia, krajinní ekológovia i vegetační geografi, pričom každý z nich mapu-                je reálnu vegetáciu z iného uhla pohľadu, s použitím odlišných metodických postupov (Falťan,                2005). Mapy reálnej vegetácie sa využívajú napríklad pri hodnotení ekologickej stability krajiny,                krajinnom plánovaní, lesnom manažmente, plánovaní alebo monitoringu výskytu významných                biotopov, ochrane krajiny. Mapy reálnej vegetácie slúžia rovnako aj ako zdroj archívu využiteľný                pri rekonštrukcii vegetácie, hodnotení vývoja vegetácie, ale aj pri hodnotení zmien krajinnej                pokrývky a využívania krajiny. Cieľom tvorby mapy reálnej vegetácie je zobrazenie aktuálnej                skladby vegetácie istého územia.                    Falťan (2005) rozlišuje dva základné metodické postupy používané pri mapovaní reálnej ve-                getácie: 1) priame mapovanie druhov, asociácií, biotopov prípadne iných hierarchických úrovní                vegetácie; 2) kompilačné mapovanie vegetácie na základe viacerých vstupných prediktorov pro-                stredia ako sú: morfometrické vlastnosti georeliéfu, fyzikálne a chemické vlastnosti pôd, geolo-                gické podložie, klimatické charakteristiky a mnohé iné. Pri kompilačnom mapovaní vegetácie je                najväčším problémom získať dostatočne kvalitné dáta, ktoré by mohli byť použité ako vstupné                prediktory. Vo väčšine prípadov absentujú údaje o mikroklíme, ale aj informácie o fyzikálnom a                chemickom zložení pôdy, alebo detailné parametre georeliéfu. Z toho dôvodu je v súčasnej dobe                populárnejšie mapovanie, ktoré je založené na využití dát diaľkového prieskumu Zeme.                    V súčasnej dobe sa aj do mapovania reálnej vegetácie dostávajú moderné postupy založe-                né na automatizovanom prístupe klasifikácie krajiny. Klasifikácia snímok DPZ je založená na                skutočnosti, že konkrétne rastlinné druhy odrážajú elektromagnetické žiarenie rôznym spôso-                bom. S postupným zlepšovaním kvality dát DPZ sa stávajú automatizované postupy klasifikácie                snímok populárnejšími (Kaytakire et al., 2002; Dorren et al., 2003; Wang et al., 2004; Hájek                2005; Mallinis et al., 2008; Wahidin et al., 2015; Fu et al., 2017; Onojeghuo a Onojeghuo, 2017).                Základnou paradigmou pri automatizovaných prístupoch klasifikácie snímok aplikovaných pri                mapovaní lesných porastov je práca (Kaytakire et al., 2002), ktorá klasifikuje listnaté a ihličnaté                lesy v Belgicku s použitím satelitných snímok IKONOS. Pri spracovaní dát DPZ na základe                automatizovaných postupov sa využívajú dva základné prístupy: Objektovo-orientovaný a Pixe-                lovo založený prístup. Objektovo-orientovanú klasifikáciu obrazu vo svojich prácach využívajú                (Hájek, 2005; Strasser a Lang, 2005; Mallinis et al., 2008), naopak pixelovo založený prístup vy-                užíva (Wang et al., 2004). Dorren et al., (2003) porovnávali oba prístupy a lepšie výsledky získali                pri pixelovo založenom prístupe na druhej strane Fu et al. (2017) dosiahli pri porovnaní lepšie                výsledky pri objektovo-orientovanom prístupe. Na základe vyššie uvedeného možno povedať že                medzi vedcami neexistuje konsenzus v tom, ktorá metóda klasifikácie je vhodnejšia a dosahuje                lepšie výsledky. Predpokladáme, že presnosť klasifikácie nie je závislá len od použitého postupu,                ale taktiež aj od viacerých faktorov ako sú: mierka výskumu, typ použitých snímok, rôznorodosť                územia, subjektívny prístup autorov spojený s výberom klasifikačných kritérií.                                                                                                            33","Cieľom predkladaného príspevku bolo vytvoriť mapu reálnej vegetácie v modelovom území                nachádzajúcom sa v oblasti Malých Karpát (Obr. 1) s použitím automatizovanej objektovo-ori-                entovanej analýzy obrazu. Čiastkovým cieľom práce bolo testovanie viacerých klasifikačných                algoritmov a výber najefektívnejšieho postupu pri tvorbe mapy reálnej vegetácie.                                                  Obr. 1: Poloha skúmaného územia na západnom Slovensku v rámci pohoria Malé Karpaty                               v časti Pezinské Karpaty.                     Záujmové územie kde prebiehal výskum je zobrazené v Obr. 1. Jedná sa o 800 m široký                transekt pretínajúci Malé Karpaty v juhovýchodne – severozápadnom smere, ktorý zaberá plo-                chu 12,15 km . Vstupné dáta pre tvorbu mapy reálnej vegetácie boli reprezentované dátami zo                             2                satelitných snímok SENTINEL 2 z troch období 1. 4. 2017, 18. 5. 2017 a 31. 8. 2017. Dáta boli                vyberané tak aby zachytávali všetky najdôležitejšie fázy vývoja vegetácie a súčasne tak aby neboli                skreslené oblačnosťou. Okrem dát z DPZ boli využité aj informácie získané zo 146 vegetačných                zápisoch vyhotovených v apríli až máji 2017. Vegetačné zápisy obsahujú informácie o druhovom                zložení vegetácie skúmaného územia.                    V prvom kroku metodického postupu sme rozčlenili získané vegetačné zápisy do viacerých                kategórií lesných porastov, pričom sme boli schopní vyčleniť tri kategórie lesných porastov: bu-                kové lesy, dubovo-hrabové lesy a zmiešané lesy, ktoré sú reprezentované sutinovými, agátový-                mi a umelo vysadenými smrekovcovými lesnými porastami. V ďalšom kroku sme s použitím                nástroja Semi-Automatic Classification plugin (Congedo, 2016) v programe Quantum GIS 2.7                vykonali atmosférickú korekciu dát. Okrem samotných dát DPZ získaných z viacerých kanálov                satelitných snímok SENTINEL 2 uvedených v Tab. 1 sme využili aj viaceré vegetačné indexy                uverejnené v Tab. 2.                              34","Tab. 1: Vybrané kanály satelitu SENTINEL 2 využité pri tvorbe mapy reálnej vegetácie                                 Názov kanála                 Stredná vlnová   Šírka pásma    Priestorové                                                                dĺžka (nm)        (nm)       rozlíšenie (m)                                   Modrý (B)                       490             65             10                                  Zelený (G)                       560             35             10                                  Červený (R)                      665             60             10                          Vegetačné červené oko 1 (Re1)            705             15             20                          Vegetačné červené oko 2 (Re2)            740             15             20                          Vegetačné červené oko 3 (Re3)            783             20             20                            Blízky infračervený (NIR1)             842            115             10                 Blízky infračervený s použitím červeného oka (NIR2)  865          20             20                 Tab. 2: Vybrané vegetačné indexy využité pri tvorbe mapy reálnej vegetácie                                  Názov indexu                      Vzorec výpočtu            Autori                 Normalizačný diferenciačný vegetačných index (NDVI)  (NIR2-R)/(NIR2+R)  Rouse et al., (1974)                         Jednoduchý pomerový index (SRI)               NIR2/R             Tucker (1979)                           Odlišný vegetačný index (DVI)               NIR2-R             Tucker (1980)                  Zelený normalizačný diferenciačný vegetačný index   (NIR2-G)/(NIR2+G)  Gitelson et al., (1996)                                    (GNDVI)                     Keďže sa v skúmanom území vyskytujú aj rúbaniská, okrajovo orná pôda a vinice, tak sme                vytvorili klasifikáciu na dvoch hierarchických úrovniach, pričom na prvej úrovni sme od seba                odčlenili areály s lesnou a nelesnou vegetáciou. Segmentácia na prvej hierarchickej úrovni bola                vykonaná s použitím NDVI indexu, kde sme s použitím nástroja Multiresolution segmentation                vykonali segmentáciu snímky s veľkosťou segmentu zistenou pomocou nástroja ESP2 (Dragut                et al., 2010). Pri klasifikácií na prvej hierarchickej úrovni sme využili frekventovane využívaný                algoritmus metódy náhodných lesov (Juel et al., 2015; Fu et al., 2017), pričom do klasifikácie                vstupoval len NDVI index.                    Klasifikácia na druhej úrovni bola vytvorená s použitím snímok z viacerých období. Dôvod                použitia snímok zachytených z viacerých období spočíva v tom, že jednotlivé rastlinné druhy                majú odlišné fenofázy a v jarných mesiacoch možno predpokladať rozdiely medzi bukovými                a dubovými lesmi výraznejšie ako v letných mesiacoch. Dôvod výberu satelitných snímok                SENTINEL 2 je taktiež viazaný aj na to, že obsahujú už spomínané kanály NIR2 a Re 1 – 3, ktoré                sa využívajú na analýzu a mapovanie vegetácie. Podľa (Immitzer et al., 2012) má buk svetelnú                odraznosť najvýraznejšiu práve v kanáloch Re a NIR2 a to najmä v porovnaní s dubom alebo                hrabom. Hrab sa vyznačuje unikátnou odraznosťou pri kanáli NIR2, kedy má nižšiu odraznosť                ako buk, ale vyššiu ako dub. Dub má naopak najnižšiu odraznosť v prípade kanálov NIR2 a Re.                Segmentácia na druhej hierarchickej úrovni bola vykonaná s použitím už spomínaných kanálov                Re a NIR2 pri ktorých boli pozorované najvýznamnejšie zmeny pri odraznosti dominantných                druhov drevín v území. Do klasifikácie na druhej hierarchickej úrovni vstupovalo 110 vegetačných                zápisov (75 %), ktoré boli použité ako tréningové dáta. Vegetačné zápisy boli umiestnené                do  príslušných  segmentov vytvorených  s použitím  nástroja  Multiresolution  segmentation s                veľkosťou parametra mierky stanovenou nástrojom ESP2. Pre každý areál s tréningovými dátami                boli odvodené viaceré spektrálne a textúrne parametre z ktorých boli na základe nástroja SEaTH                (Nussbaum et al., 2006) vybrané tie ktoré majú najvýznamnejší vplyv na rozšírenie jednotlivých                typov porastov. Klasifikácia na druhej hierarchickej úrovni bola vykonaná s použitím viacerých                klasifikačných algoritmov: náhodné lesy (RF), klasifikačné a regresná stromová analýza                                                                                                            35","(CART), neurónové siete (NS) a bayesianská klasifikácia (BS). Pre každú takto vytvorenú mapu                bola overená výsledná presnosť s použitím tréningovej a testovacej masky (TTA). TTA maska                bola vytvorená s použitím 36 vegetačných zápisov (25 %) ktoré boli priradené ku segmentom                získaným na druhej hierarchickej úrovni. TTA maska bola následne porovnaná s vytvorenými                mapami na základe čoho bol zvolený najpresnejší klasifikačný algoritmus.                                                                                       Obr. 2: Výsledné mapy reálnej vegetácie. 2A – mapa reálnej vegetácie na prvej hierarchickej úrovni                               s reliéfom v pozadí, 2B – mapa reálnej vegetácie na druhej hierarchickej úrovni                     36","Na základe nástroja ESP2 sme získali ako optimálnu veľkosť segmentu použitej pre prvú                úroveň parameter mierky 20. Výsledná mapa na prvej úrovni je zobrazená v Obr. 2A. Na zákla-                                                                                      2                de tejto mapy vidíme, že bolo z ďalšieho procesu odstránených 1,52 km  areálov, ktoré neboli                pokryté lesnou vegetáciou.                      Pre druhú úroveň bola veľkosť segmentu takzvaný scale parameter stanovená na 10, pri-                čom do klasifikačného algoritmu vstupovali viaceré faktory zachytávajúce informácie o farbe a                textúre uvedené v Tab. 3. Pri porovnaní presností máp získaných s použitím viacerých algorit-                mov uvedených v Tab. 4 sme zistili, že najvhodnejším algoritmom je metóda náhodných lesov                s celkovou dosiahnutou presnosťou klasifikácie na úrovni 75 %. Výsledná mapa zobrazujúcu                najpresnejší výsledok klasifikácie je zobrazená v Obr. 2B. Na základe výsledkov možno vidieť, že                najväčšiu plochu v území zaberajú bukové lesy, následne sú to dubovo-hrabové lesy a najmenšiu                plochu zaberajú Zmiešané lesy.                 Tab. 3: Prediktory a objektové funkcie vstupujúce do tvorby mapy reálnej vegetácie.                               Poznámky: max diff – maximálny rozdiel hodnôt; SR2 – jednoduchý pomerový index pre máj;                               SR3 – jednoduchý pomerový index pre apríl; R2 – červený kanál pre máj.                  Názov objektovej funkcie                            Prediktory prostredia                 Priemerná hodnota                                   B, max diff, NDVI                 Smerodajná odchýlka                                 DVI, NIR, Re1, Re2, Re3, SR, SR2, SR3                 Všesmerná textúra Haralicka pre homogenitu          NIR, Re1, Re2, Re3, SR, SR3                 Všesmerná textúra Haralicka pre uhol druhého pohybu SR, SR2, SR3                 Všesmerná textúra Haralicka pre smerodajnú odchýlku R2                 Tab. 4: Porovnanie presnosti vybraných algoritmov použitých pri tvorbe mapy reálnej vegetácie                     Názov porastu    Celková presnosť  Celková presnosť  Celková presnosť  Celková presnosť                                        (kappa) - RF     (kappa) – BS    (kappa) – CART     (kappa) – NS                     Bukové lesy        80 % (0,552)      100 % (1)        63 % (0,237)     89 % (0,661)                 Dubovo-hrabové lesy   45 % (0,363)         0 % (0)       45 % (0,332)      33 % (0,129)                    Zmiešané lesy      73 % (0,602)       39 % (0,26)      46 % (0,208)        0 % (0)                      Spoločne         72 % (0,530)      70 % (0,349)      56 % (0,249)     59 % (0,221)                     Mapovanie reálnej vegetácie na transekte pretínajúcom Malé Karpaty bolo vykonané s pou-                žitím objektovo-orientovanej analýzy obrazu. Na základe overenia finálnej mapy s vegetačnými                zápismi sme dospeli k záveru, že najvhodnejším klasifikačným algoritmom je v tomto prípade                metóda náhodných lesov, ktorá priniesla lepšie výsledky ako ďalšie testované algoritmy.                    V našej práci sme testovali viacero moderných algoritmov využívaných pri klasifikácií sa-                telitných snímok spoločne s vegetačnými zápismi pri tvorbe mapy reálnej vegetácie. Výskum                bol realizovaný na transekte pretínajúcom Malé Karpaty tak aby bola zachytená vegetačná stup-                ňovitosť typická pre toto pohorie a súčasne boli zachytené aj azonálne spoločenstvá vyskytuj-                úce sa v území. Na prvej úrovni sme klasifikovali nelesné a lesné areály, ktoré sme následne na                druhej úrovni rozčlenili bukové, dubovo-hrabové a zmiešané lesné porasty tvorené azonálnymi                sutinovými lipovo-javorovými lesmi, ale aj umelo introdukovanými agátovými a smrekovými                porastami. Pri práci sme okrem satelitných snímok využívali aj viaceré vegetačné indexy: NDVI,                SRI, DVI a GNDVI.                 Príspevok vznikol za podpory grantových schém: VEGA 1/0540/16, VEGA 1/0421/16 a APVV                15-0597                                                                                                           37","Literatúra                Congedo, L. (2016): Semi-Automatic Classification Plugin Documentation.                Dorren, L. K. A., Maier, B., Seijmonsbergen, A. C. (2003): Improved Landsat-based forest                       mapping in steep mountainous terrain using object-based classification. Forest Ecology                       and Management, 183, s. 31–46.                Dragut, L., Tiede, D., Levick, S. R. (2010): ESP: a tool to estimate scale parameter for multire-                       solution image segmentation of remotely sensed data. International Journal of Geogra-                       phical Information Science, 24, s. 859–871.                Falťan, V. (2005) Veľkomierkové mapovanie vegetácie a krajinnej pokrývky. Bratislava: Uni-                       verzita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta, Geografika, 107 s. + přílohy.                Fu, B., Wang, Y., Campbell, A., Li, Y., Zhang, B., Yin, S., Xing, Z., Jin, X. (2017): Compari-                       son of object-based and pixel-based Random Forest algorithm for wetland vegetation                       mapping using high spatial resolution GF-1 and SAR data. Ecological Indicators, 73, s.                       105–117.                Hájek, F. (2005): Object-oriented classification of remote sensing data for the identification of                       tree species composition. ForestSAT 2005, s. 1–5.                Immitzer, M., Atzberger, C., Koukal, T. (2012): Tree species classification with Random                       forest using very high spatial resolution 8-band worldView-2 satellite data, Remote Sen-                       sing, 4, s. 2661–2693.                Juel, A., Groom, G. B., Svenning, J. C., Ejraens, R. (2015): Spatial application of Random                       Forest models for fine-scale coastal vegetation classification using object based analysis                       of aerial orthophoto and DEM data. International Journal of Applied Earth Observation                       and Geoinformation, 42, s. 106–114.                Kayitakire, F., Farcy, C., Defourny, P. (2002): IKONOS-2 imagery potential for forest stands                       mapping. In Proceedings ForestSAT 2002. Edinburgh, s. 11.                Mallinis, G., Koutsias, N., Tsakiri-Strati, M., Karteris, M. (2008): Object-based classifica-                       tion using Quickbird imagery for delineating forest vegetation polygons in a Mediterra-                       nean test site. ISPRS Journal of Photogrammetry and Remote Sensing, 63, s. 237–250.                Nussbaum, S., Niemeyer, I., Canty, M. J. (2006): Seath - a New Tool for Automated Feature                       Extraction in the Context of Object-Based Image Analysis. Abstract, 1st International                       Conference on Object-based Image Analysis (OBIA 2006), s. 6.                Onojeghuo, A. O., Onojeghuo, A. R. (2017): Object-based habitat mapping using very high                       spatial resolution multispectral and hyperspectral imagery with LiDAR data. Internatio-                       nal Journal of Applied Earth Observation and Geoinformation, 59, s. 79–91.                Strasser, T.,  Lang, S. (2015): Object-based class modelling for multi-scale riparian forest ha-                       bitat mapping. International Journal of Applied Earth Observation and Geoinformation,                       37, s. 29–37..                Wahidin, N., Siregar, V. P., Nababan, B., Jaya, I., Wouthuyzen, S. (2015): Object-based                       Image Analysis for Coral Reef Benthic Habitat Mapping with Several Classification Al-                       gorithms. Procedia Environmental Sciences, 24, s. 222–227.                Wang, L., Sousa, W. P., Gong, P., Biging, G. S. (2004): Comparison of IKONOS and QuickBird                       images for mapping mangrove species on the Caribbean coast of Panama Remote Sen-                       sing of Environment, 91, s. 432–440.                  Summary                Mapping of real vegetation with using Object-based image analysis                The  main  goal  of  the  presented  study  was  to  create  the  map  of  real  vegetation  localized                within 800 meters wide transect crossing Malé Karpaty Mts. between Svätý Jur and Lozorno.                  38","The  mapping  of  the  real  vegetation  is  based  on  object-oriented  classification  conducted  on                SENTINEL 2 satellite imagery. Total of 146 vegetation records collected in spring 2017 were                used as training and testing datasets. The classification was conducted on two hierarchical levels,                whereby we separated forest and non-forest areas on the first hierarchical level. On the second                hierarchical level, we classified Beech, Oak-Hornbeam and Mixed forest represented with Lime-                Maple, Robinia and Spruce vegetation. In the presented work, we tested various classification                algorithms (Random forest, Bayesian classification, Support vector machine, Neuronal network                and Classification and regression tree analysis) of which random forest algorithm provided the                most accurate results.                 Key words: SENTINEL 2, Malé Karpaty Mts., Random forest algorithm, Spectral indexes                Kľúčové slová: SENTINEL 2, Malé Karpaty, algoritmus náhodných lesov, spektrálne indexy                                                                                                                                                                             39","Význam subjektu výskumu v systéme krajinnej ekológie                                 (Vybrané teoreticko-metavedecké aspekty)                                         Florin Žigrai, prof. RNDr., Dr.h.c. DrSc.                                                   florin.zigrai@a1.net                      zahraničný externý spolupracovník Katedry geografie a aplikovanej geoinformatiky                                                   Prešovskej univerzity                    Niekoľko poznámok k štruktúre systému krajinnej ekológie                    Každá vedecká disciplína, krajinnú ekológiu nevynímajúc, si vytvára vnútorný konzistent-                ný systém s príslušnými podsystémami pozostávajúcich z určitých navzájom informačným to-                kom spätých prvkov. Medzi tieto prvky systému krajinnej ekológie patria subjekt, cieľ, prínos,                objekt, predmet, pojem, charakter a vývoj krajinnoekologického výskumu. Centrálnu pozíciu v                tomto systéme zaberá subjekt krajinnoekologického výskumu t. j. krajinný ekológ. Tento subjekt                je totiž jediným aktívnym prvkom v systéme krajinnej ekológie, ktorý ovplyvňuje ostatné jeho                vyššie uvedené prvky, čo je schematicky znázornené na Obr. 1.                                                          Obr. 1: Krajinný ekológ ako subjekt výskumu predstavujúci aktívny prvok v systéme krajinnej ekológie                     Význam subjektu krajinnoekologického výskumu sa v plnej miere prejavuje v samotnej                štruktúre systému a jeho podsystémov krajinnej ekológie schematicky znázornenej na Obr. 2.                Z pohľadu na túto schému vyplýva nasledovné ústredné postavenie subjektu krajinnoekologic-                kého výskumu, jeho poslanie a úlohy v každom subsystéme krajinnej ekológie:                     40","Obr. 2: Schéma informačného toku medzi pojmom, vývojom, charakterom, objektom, predmetom,                               subjektom, cieľom krajinnej ekológie, ako aj prínosom pre jej rozvoj                 A. Subsystém prvkov krajinnej ekológie (B.1 subjekt → A.1 cieľ → A.2 prínos)                    Tento subsystém prvkov krajinnej ekológie predstavuje prvé priblíženie, vstup, zorientova-                nie sa a zároveň tiež dynamiku v celom systéme krajinnej ekológie.                    Krajinný ekológ ako subjekt (B.1) stanovuje cieľ a význam (A.1) zamýšľaného základného                alebo aplikovaného krajinnoekologického výskumu, spoločensko-vedecké podmienky realizo-                vateľnosti tohto zámeru, ako aj s ním spojený a očakávaný prínos (A.2) pre empiricko-metodický                a teoreticko-aplikačný rozvoj krajinnej ekológie a spoločnosti. Subjekt si pritom uvedomuje, že                získaný prínos výskumu krajinnej ekológie pre jej rozvoj predstavuje určitú kontrolu fungovania                spätnej informačnej väzby, ktorá zabezpečuje do akej miery boli využité výsledky základného                a aplikovaného výskumu. Pritom musí subjekt vychádzať z doposiaľ dosiahnutých poznatkov                a výsledkov danej problematiky a tieto zohľadniť pre potreby dosiahnutia stanoveného cieľa.                V závere hodnotí subjekt, do akej miery by mal predstavovať konečný výsledok prídatnú hod-                notu pre celý systém krajinnej ekológie.                  B. Subsystém prvkov krajinnej ekológie (B.1→ subjekt → B.2 objekt → B.3 predmet)                    Tento centrálny subsystém prvkov krajinnej ekológie je jadrom jej celého systému, pretože sa                skladá z prvkov, ktoré najviac ovplyvňujú celkovú povahu krajinnej ekológie, ktorá je podmienená                okolnosťou „čo“ (objekt výskumu) a „ako“ (predmet výskumu) sa skúma. Subjekt (B.1) krajin-                noekologického výskumu, ovplyvnený objektívnymi a subjektívnymi príčinami, určuje objekt                výskumu (B.2), teda čo sa má skúmať, stanovuje stratégiu postupu pri jeho výskume, t. j. akou                najkratšou a najúčinnejšou metodickou cestou dospieť k výsledkom skúmaného objektu. Hlav-                ným krajinnoekologickým výskumným objektom je krajina a jej vzťah k ľudskej spoločnosti                                                                                                           41","z ekologického hľadiska, zatiaľ čo objektom výskumu krajinnej ekológie ako vedeckej disciplíny                je samotná krajinná ekológia. Je potrebné pripomenúť, že objekt výskumu krajinnej ekológie nie                je stále ten istý, ale sa mení jednak podľa jej vnútorného vedeckého vývoja, ako aj podľa mo-                mentálnych potrieb spoločnosti a ekologicko-environmentálnej situácie. Výber predmetu (B.3)                výskumu krajinnej ekológie, t. j. aké prístupy, postupy a metodiky závisí od poslania, charakteru                a cieľa objektu výskumu.  Tieto okolností nutne ovplyvňujú okrem iného tiež vývoj vzťahu me-                dzi základným a aplikovaným krajinnoekologickým výskumom.                C. Subsystém prvkov krajinnej ekológie (B.1 subjekt → C.1 pojem → C.2 charakter → C.3 vývoj)                    „C“ výstupný subsystém prvkov krajinnej ekológie predstavuje metavedecké pozadie celého                systému krajinnej ekológie. Úlohou subjektu krajinnoekologického výskumu (B.1) je pochope-                nie systému ako takého v jeho prepojení na časovo-priestorovú kontextuálnosť, komplexnosť a                integritu krajinnej ekológie ako vedeckej disciplíny. Pritom subjekt môže chápať pojem kraji-                nnej ekológie (C.1) ako filozofiu, aktivitu, stratégiu, vedeckú paradigmu, metodický prístup, ale-                bo vedu základného a aplikovaného charakteru. Okrem toho musí krajinný ekológ ako subjekt                jej výskumu tiež zohľadňovať viacrozmerný charakter krajinnej ekológie (C.2), najmä jeho idio-                graficko-nomotetickú podstatu a merologicko-holistický prístup. Charakter krajinnej ekológie                ovplyvňuje ostatné prvky tohto subsystému a z nich predovšetkým pojem a  vývoj krajinnoeko-                logického výskumu.                    Subjekt musí súčasne tiež sledovať vývoj krajinnej ekológie (C.3) jej zmeny na obsahovo-                -koncepčnej rovine, t. j. od biotického, abiotického a sociálneho komplexu v rámci užšie a širšie                chápanej krajinnej ekológie, na mierkovo-koncepčnej rovine od topickej po chorickú úroveň                t. j. od autekológie, cez demekológiu, synekológiu, krajinnú ekológiu až po novo sa formujúcu                planetárnu ekológiu, ako aj na vedecko-štrukturálnej rovine predstavujúcej vnútornú štruktú-                ru krajinnej ekológie od jej empirickej, metodickej, teoretickej, aplikovanej až po metavedeckú                časť.                    Subjekt krajinnoekologického výskumu musí mať pritom vždy na pamäti, že zachovanie                systému krajinnej ekológie ako vedeckej disciplíny závisí od permanentného, viacstranného                a rovnovážneho toku informácií medzi jednotlivými prvkami  a subsystémami tohto systému.                    Na základe vyššie uvedených stručných poznámok k systému a podsystémov krajinnej eko-                lógie z pohľadu centrálnej pozície krajinného ekológa ako ich jediného aktívneho prvku sa dajú                jeho úlohy stručne zhrnúť do nasledovných bodov:                → formuje jej charakter, potrebný pre zohľadňovanie cieľa, prínosu, objektu a predmetu  výsku-                  mu krajinnej ekológie;                → rozhoduje o výbere objektu výskumu krajinnej ekológie, t. j. kde, čo a prečo sa bude skúmať                  v rámci užšie, alebo širšie chápanej krajinnej ekológie;                → uvažuje o predmete krajinnej ekológie, t. j. akými metódami a prístupmi sa bude skúmať daná                  problematika, aby sa dosiahol stanovený cieľ a prínos pre krajinnú ekológiu;                → vyjadruje svoj osobný vzťah ku krajinnej ekológii pri hľadaní jej autentickosti a identi-                  ty;                → stanovuje cieľ krajinnoekologického výskumu, spojený so základným, metodickým, aplikova-                  ným, teoretickým, alebo didaktickým zameraním,                → konštatuje, či sa dosiahol výberom charakteru, objektu, predmetu a cieľa krajinnoekologické-                  ho výskumu adekvátny prínos pre rozvoj samotnej krajinnej ekológie.                    Zvládnutie týchto vyššie načrtnutých rôznorodých úloh a povinností krajinného ekológa                predstavujúceho rozhodujúci aktívny prvok vyššie uvedeného systému krajinnej ekológie s jej                subsystémami si okrem iného vyžaduje aj určité mentálne vlastnosti, opierajúce sa v prvom rade                o spôsob myslenia subjektu, ktorý je schematicky znázornený na Obr. 3.                     42","Obr. 3: Mentálny oktagón spôsobu myslenia krajinného ekológa ako subjektu                               krajinnoekologického výskumu                    Zo schémy mentálneho oktagonu spôsobu myslenia krajinného ekológa ako subjektu kra-                jinnoekologického výskumu, ktorý je zostavený z vybraných párovito zoskupených druhov my-                slenia ako napr. (idiografické – nomotetické), (induktívne – deduktívne), (merologické - holi-                stické) a (analytické – syntetické), okrem iného vyplýva, že na ich prieniku leží jadro identity                myslenia každého krajinného ekológa. Toto jadro identity sa skladá z kvalitatívno-kvantitatív-                neho súčtu a pomeru konkrétnych druhov myslenia.                    Pritom je potrebné poznamenať, že spôsob myslenia subjektu krajinnoekologického výsku-                mu striedavo osciluje vo vyššie naznačených párov napr. od idiografického k nomotickému a                opačne a pritom veľa krát bez toho, že by si to krajinný ekológ sám uvedomoval. Striedavé os-                cilovanie medzi jednotlivými zoskupenými pármi myslenia, ako aj medzi jednotlivými pármi                je zrejme spôsobené príslušnými vyššie uvedenými prvkami systému krajinnej ekológie, predo-                všetkým však objektom a predmetom krajinnoekologického výskumu. To znamená, že krajinný                ekológ vyberá zo svojich jednotlivých spôsobov myslenia tie, ktoré sú najviac účinné riešiť kon-                krétny problém základného a aplikovaného krajinnoekologického výskumu. Pritom platí zrej-                me vzťah, že s čím širším spektrom spôsobov myslenia disponuje krajinný ekológ, tým hlbšie                pochopí skúmaný výskumný objekt v jeho časovo-priestorovej a prírodnospoločenskej kontex-                tuálnosti, komplexnosti a integrovanosti. Skladba jednotlivých spôsobov myslenia je u každého                výskumného subjektu špecifická s tým že môže prevládať jeden z nich. Z toho okrem iného                vyplýva, že krajinný ekológ predstavuje individuálny subjekt myslenia s jeho neopakovateľnou                identitou a autentickosťou, ktoré ovplyvňujú aj jeho krajinnoekologický výskum.                    Splnenie týchto stručne naznačených úloh kladených na subjekt krajinnoekologického                                                                                                           43","výskumu, je do určitej miery brzdený súčasnými problémami spôsobených objektívnymi a sub-                jektívnymi príčinami. Vývoj krajinnej ekológie, predstavuje určitý dynamický proces, ktorý                podmieňujú viaceré objektívne a subjektívne okolnosti. Súčasný stav krajinnej ekológie je vý-                sledkom dlhodobého poznávania a akumulovania jednotlivých empiricko-metodických a teo-                retickoaplikačných poznatkov.                    Subjekt krajinnoekologického výskumu t. j. krajinný ekológ, nepredstavuje statického, ale                dynamického vedeckého pracovníka, ktorý podlieha neustálemu vývoju vedeckého myslenia,                čo je znázornené na Obr. 4.                                                             Obr. 4: Ontogeneticko-fylogenetický vývoj vedeckého myslenia krajinného ekológa ako subjektu                               krajinnoekologického výskumu                     Z tejto schémy okrem iného vyplýva myšlienková tvorba krajinného ekológa, ktorá sa môže                uskutočňovať na dvoch časovo-priestorových stupňoch a síce:                → fylogenetickom, t. j. evolučnom, historicky podmienenom a necyklickom, kde vedecké mys-                lenie krajinného ekológa vystupuje ako jeden celok od jeho iniciálneho vývojového štádia až po                jeho klimaxové, t. j. konečné vývojové štádium myslenia,                → ontogenetickom, t. j. individuálnom a cyklickom, pri ktorom formulovanie vedeckej myšlien-                kovej tvorby krajinného ekológie sa väčšinou uskutočňuje s jeho dozrievaním pri získavaní em-                pirických, metodických, aplikačných a teoretických vedeckých poznatkov. Tieto nové vedecké                poznatky postupne v čase a priestore akumuluje od jednotlivých krajinných ekológov a tým aj                zároveň prispieva k ďalšiemu fylogenetickému vývoju ich vedeckého myslenia.                    Pritom je potrebné podotknúť, že na tejto schéme je z technických dôvodov naznačený                iba jeden subjekt krajinnoekologického výskumu s jeho spôsobom vedeckého myslenia, t. j.                jeden krajinný ekológ. V skutočnosti sa jedná o ich väčší počet, ktorí sú navzájom do určitej                  44","miery generačne prepojení krajinnoekologickými empirickými, metodickými, teoretickými,                aplikačnými a didaktickými poznatkami a tiež aj vedeckým myslením. Takto sa môžu navzájom                ovplyvňovať a vytvárať určité výskumné smery, resp. školy a tak spoločne v určitej časovo-pries-                torovej kontinuite prispievať ku kolektívnemu akumulovaniu získaných vedeckých vedomostí a                ich odovzdávaní pre fylogenetický vývoj vedeckého myslenia krajinných ekológov.                    Týmto spôsobom dochádza okrem iného aj k časovo-priestorovému odbornému dozrieva-                niu krajinného ekológa, ako subjektu krajinnoekologického výskumu, čo si dovolíme znázorniť                na príklade  ontogenetického vedecko-výskumného vývoja  autora  predkladaného príspevku,                schematicky znázorneného na Obr. 5.                                                            Obr. 5: Ontogenetický časový vývoj poznatkov krajinného ekológa na príklade                               autora predkladaného článku                     Z pohľadu na túto schému vyplýva, že autor štúdie, v ktorej prezentuje základné metavedec-                ké poznatky o krajinnej ekológii, sú vyvrcholením jeho dlhoročnej vedecko-výskumnej a didak-                tickej aktivity spojenej so získaním nevyhnutných vedomostí, poznatkov a zručností. Bez dlho-                dobého pôsobenia na Ústave krajinnej ekológie SAV Bratislave pri rozpracovaní základného                a aplikovaného krajinnobiologického a krajinnoekologického výskumu v interdisciplinárnom                tíme, bez pedagogickej činnosti na Slovensku a v zahraničí, bez nadväznej viacročnej vedecko-                -manažérskej činnosti v rámci rakúsko-slovenskej vedeckej spolupráce, ako aj bez následné-                ho dlhodobého intenzívneho a sústredeného meta-vedecky orientovaného výskumu krajinnej                ekológie, by zrejme nebolo možné zostaviť predloženú monografiu predstavujúcu úvod do me-                ta-krajinnej ekológie ako novej ekologickej disciplíny. Pritom v tomto prípade tiež pravdepo-                dobne platí vzťah, že miera vedeckého dozrievania subjektu krajinnoekologického výskumu v                čase, je závislá od miery schopnosti zovšeobecňovať získané vedecko-výskumné a pedagogické                poznatky subjektu, ako aj ich chápania v kontextuálnosti, komplexnosti a integrite.                                                                                                          45","Niekoľko poznámok k súčasným komunikačno- a manažérsko-mentálnym                problémom subjektu krajinnoekologíckého výskumu                    Rozvoj krajinnej ekológie na empiricko-metodickej a teoreticko-aplikačnej úrovni je tiež                ovplyvnený okrem už vyššie uvedených príčin aj súčasnými komunikačno- a manažérsko-men-                tálnymi problémami subjektu krajinnoekologického výskumu.                    K najdôležitejším vybraným súčasným komunikačným problémom subjektu krajinnoeko-                logického výskumu je možné zaradiť nasledovné:                → absencia pravidelných diskusií o novej odbornej problematike a literatúre v pracovných ko-                   lektívoch katedier a ústavov, čím jednotliví pracovníci strácajú kontinuitu v získavaní nových                   vedeckých poznatkov, ako aj zoslabenie tvorivej výskumnej atmosféry potrebných pri riešení                   problematiky základného a aplikovaného výskumu;                → relatívne slabá permanentná vzájomná výmena empiricko-metodických a teoreticko-aplikač-                   ných poznatkov medzi pracovníkmi medzi jednotlivými inštitúciami pri vypracovaní prísluš-                   ných výskumných projektov, čím sa spomaľuje predovšetkým rozvoj spoločného metodické-                   ho inštrumentária a spoločnej teoretickej základne;                → nedostatočné zapájanie diplomantov a doktorandov do aktívnej účasti na odborných semi-                   nároch a konferenciách, aby sa naučili v rámci referátoch a diskusiách formulovať a vyjadriť                   svoje myšlienky a poznatky, ako aj                → slabšia kontinuita odovzdávania poznatkov a skúseností starších vedeckopedagogických pra-                   covníkov mladším kolegom, čím dochádza ku zoslabovaniu možnosti vytvárania vedeckých                   smerov a škôl profilujúcich jednotlivé pracoviská.                    K najdôležitejším vybraným súčasným manažérsko-mentálnym problémom subjektu krajin-                   noekologického výskumu je možné zaradiť nasledovné:                → rýchly sled riešenia rozmanitých väčšinou krátkodobých vedecko-výskumných projektov ne-                   dovoľuje výskumnému subjektu z časových dôvodov získané nové empiricko-metodické a                   aplikačné poznatky spätnou informačnou väzbou zovšeobecniť a tým aj pretransformovať do                   teoreticko-metavedeckej polohy;                → nedostatočné vytvorenie pracovných podmienok pre starších, skúsenejších a vyzretejších                   vedecko-pedagogických pracovníkov, aby získané dlhoročné poznatky a vedomosti moh-                   li pretransformovať do zásadných metodických a teoreticko-metavedecky orientovaných                   prác, ktoré predstavujú podstatný prínos a impulz pre rozvoj daného vedného odboru a jeho                   príslušnej vedeckej školy a smeru;                → obťažnosť abstrakcie a generalizácie jednotlivých empirických poznatkov základného a apli-                   kovaného krajinno-ekologického výskumu do teoreticko-metavedeckých pravidelností a zá-                   konitostí;                → zanedbávanie terénneho výskumu a jeho nahradzovanie len kamerálnym výskumom pomo-                   cou GIS technológie, čím dochádza k určitej technokratizácii a práci “od stola” spojenou s či-                   astočnou stratou citu pre krajinu „nasiaknutou“ jej prírodno-spoločenským duchom a s ním                   spojenou schopnosťou čítať v nej jej jednotlivé  štruktúry, ako aj súčasné a minulé prírodno-                   -spoločenské procesy a zmeny;                → prílišná úzka špecializácia v rámci krajinnoekologického výskumu môže viesť k zoslabeniu                   kontextuálneho, komplexného a integratívneho chápania vzťahov a procesov v krajine, ako aj                   v samotnej krajinnej ekológii, čím jej pracovníci strácajú najsilnejšiu empiricko-metodickú                   a teoreticko-aplikačnú zbraň, ktorou môžu úspešne obhajovať spoločensko-vedeckú pozíciu                   tejto vedy.                      46","Záverečné poznámky                    Z vyššie uvedených poznámok k významu subjektu výskumu v systéme krajinnej ekológie                vyplýva, že systém krajinnej ekológie pozostávajúci zo vstupného, centrálneho a výstupného                subsystému s ich jednotlivými prvkami zabezpečuje medzi nimi vzájomný tok vedeckých in-                formácií základného a aplikovaného výskumu na empiricko-metodickej, teoreticko-aplikačnej                a edukačnej úrovni. Z analýzy systému krajinnej ekológie okrem iného vyplýva, že jeho kľúčo-                vým a aktívnym prvkom je subjekt krajinnej ekológie t. j. krajinný ekológ, ktorý usmerňuje                objekt, predmet a cieľ predstavujúce pasívne prvky tohto systému. Súčasne sa da konštatovať, že                čím je systém krajinnej ekológie konzistentnejší a vnútorne spätejší, tým sa zvyšuje aj dynamic-                ká stabilita samotnej krajinnej ekológie.                 Literatúra                Žigrai, F. (2018): Úvod do meta-krajinnej ekológie ako novej ekologickej disciplíny. V tlači,                       531 s. Vyjde vo vydavateľstve PU v Prešove.                  Summary                The meaning of the research subject in the system of landscape ecology                (Selected theoretical and meta-scientific aspects)                The system of landscape ecology consists of the input-, central- and output research subsystems                with particular elements. These elements communicate among them mutual flow of landscape-                -ecological informations about basic and applied landscape-ecological research on empirical,                methodical, theoretical, applied and educational level. The analysis of the system of landscape                ecology show that the landscape ecologist is its most important activ element. He regulates ob-                ject, approach and goal of andscape ecological research as passive elements in this system. It                should also be noted that the system of landscape ecology more consistent and innerly the more                is dynamic stability of landscape ecology.                  Key words: system, structure and dynamic stability of landscape ecology                Kľúčové slová: systém, štruktúra a dynamická stabilita krajinnej ekológie                                                                                                                                             47","Komparace udržitelného turismu Jihočeského a Zlínského kraje                                             Gabriela Antošová, Ing., Ph.D.                                                antosova@vso-praha.eu                                   Vysoká škola obchodní, Spálená 76/14, Praha 1, 110 00                       Při plánování udržitelnosti venkovského turismu je nezbytné vycházet ze tří základních                kroků. „Krok 1“ zahrnuje vytvoření hlavních předpokladů budoucnosti aktivit ve venkovském                turismu. Jeden z těchto předpokladů se musí shodovat s „krokem 2“, a to Kontrola trhu ven-                kovských zdrojů. Nakonec může být připraven „krok 3“ – Hlavní plán venkovského turismu.                Za prvé, jedná se o nepostradatelnou náplň rozvoje, organizace a marketingu ve venkovských                turistických oblastech, v kterých jsou přijímány udržitelné přístupy založené na osvědčených                principech ve výše uvedených bodech. Za druhé, jeden z těchto principů je místo či lokalita, což                je důležité při upravování venkovského turistického produktu, tak aby byl přizpůsoben zákaz-                nickým (resp. turistickým) potřebám a mohla být navržena „Unikátní prodejní propozice“. Na                závěr, venkovské turistické oblasti zároveň potřebují zavést zcela konkurenční pozici v tržním                prostředí, a proto musí vytvářet, implementovat a koordinovat marketingové kampaně. Na zís-                kání ostatních informací je potřeba spoluúčasti zkušených a kvalifikovaných odborníků marke-                tingu a marketingového výzkumu.                                  Obr. 1: Plánování udržitelného venkovského cestovního ruchu  (úpravy dle Nulty, 2004)                 Průzkum trhu – Nejlepší praktický průvodce dle Nultyho (2004):                    Před rozděláním marketingového výzkumného programu je důležité definovat cíle výzku-                mu, které mohou být následující:                - Obdržet pochopení jak vnímají turisté sledovanou venkovskou lokalitu                       - Celkové povědomí                       - Silné stránky                       - Slabé stránky                - Obdržet pochopení jak vnímají turisté konkurenční venkovskou lokalitu                - Identifikovat tržní prostředí (venkovské sídlo)/segment (typ návštěvníků)                - Identifikovat charakteristiky a profil trhu/segmentu s největším potenciálem.                     Den Dekker a Melkert (in Richards, Munsters, 2010) se shodují v tom, že výchozím bodem                pro turistický rozvoj by měli být lidé a časoprostorové souvislosti. Tento humanistický pohled                je z velké části inspirován etnografickou perspektivou. V cestovním ruchu se jedná o inovativní                přístup. Znamená to skoncovat s rozdělením rolí na poptávku a nabídku, firmu a zákazníka,                turistu a hostitele či turistické a neturistické oblasti. Místo toho by se mělo na cestovní ruch                nahlížet jako na holistickou síť aktérů spojených v prostředí zkušeností a operujících v odlišném                časoprostorovém kontextu (Binkhorst, Den Dekker, 2009).                 48","Obr. 2: Rozhodování v zážitkové turistické síti (vlastní zpracování dle Binkhorst a Den Dekker, 2009)                    Subjektivistický a objektivistický přístup zkoumá realitu rozdílně, ale přesto se nemusí na-                vzájem vylučovat. Jak řekl římský básník Horácius:                   „Ctnost leží uprostřed mezi dvěma neřestmi a je stejnou měrou vzdálená od obou extrémů“.                     Richards a Munsters (2010) připouští možnost, aby subjekty hodnotily objekty s vnitřními                hodnotami a probíhala mezi nimi vzájemná výměna. Prostřední cesta od nás vyžaduje vcítit se                do role turisty a turistu jakožto lidskou bytost umístit do centra turistických zážitků. Poněvadž                je obtížné zachytit nové postřehy za použití tradičních výzkumných metod, dále tvrdí, že je po-                třeba vyvinout metody nové, pomocí nichž se bude pátrat po modelech chování a inovativních                zážitcích turistů.                     V souladu s potřebou zhodnocovat kulturní krajinu a její potenciál je bezpochyby nutné                měření turistických zážitků. V tomto příspěvku jsou představeny výsledky, které doplňují již                proběhlá terénní šetření a účast na výzkumech v terénu (Antošová, Wokoun a Gómez, 2017;                Antošová in Dušek a kol., 2017; Antošová, Šilhánková a Wokoun, 2017; Antošová, Pondělíček a                Šilhánková, 2017; Antošová 2017 a, b).                     Tento článek zhodnocuje zážitkový turismus autentický pro vybrané lokality Jihočeského                a Zlínského kraje na základě postojů a turistických zážitků dotazovaných návštěvníků.  Rozho-                vory byly provedeny s celkem s 239 turisty vybraných destinací Jihočeského (122) a Zlínského                (117) kraje. V Jihočeském kraji v září 2016 se polostandardizovaných rozhovorů zúčastnilo 122                návštěvníků a ve Zlínském kraji ve dvou sezónách v roce 2016 a 2017 se zúčastnilo 117 dotáza-                ných.                     Ve vybraných územích byly provedeny rozhovory s turisty, kteří v zimní i letní sezóně na-                vštívili jednotlivé turistické atraktivity. Byla soustředěna pozornost na jednotlivé destinace Ji-                hočeského kraje (Staré Město pod Landštejnem, Nová Bystřice, Slavonice a Český Rudolec) a                Zlínského kraje (Kroměříž, Karolinka, Nový Hrozenkov, Rožnov pod Radhoštěm a Velké Kar-                lovice).                     Distribuce jednotlivých rozhovorů byla rozdělena víceméně rovnoměrně dle možností v                daném terénu.                                                                                                          49","Obr. 3: Jednotlivé rozhovory s turisty ve sledovaných destinacích (vlastní zpracování)                     Všechny tyto destinace jsou velikou zajímavostí, jak pro českého, tak zahraničního turistu,                a to nejen svou krajinnou rozmanitostí, což dokazuje i tento příspěvek. Součástí dotazníkového                archu byly i dotazy ohledně zážitků, dojmu, očekávání a případných doporučení (Tab. 1). Turis-                té mohli hodnotit na Likertově stupnici své odpovědi, jak je patrné v následující bodovací škále:                1 – 7 (1= naprosto souhlasím, 2=převážně souhlasím, 3=spíše souhlasím, 4=ani souhlas/ani                nesouhlas, 5=spíše nesouhlasím, 6=převážně nesouhlasím, 7=naprosto nesouhlasím).                 Tab. 1: Možnosti odpovědí rozhovorů s návštěvníky ve vybraných destinacích (vlastní zpracování)                 Tato návštěva pro mne byla zážitkem, který si budu dlouho                 pamatovat                                           1     2     3    4     5     6    7                 (Turistická destinace) na mě neudělala téměř žádný dojem  1  2  3    4     5     6    7                 Moje návštěva (turistické destinace) splnila má očekávání  1  2  3   4     5     6    7                 Doporučil/a bych návštěvu tohoto místa ostatním     1     2     3    4     5     6    7                 Rád/a bych se na toto místo podíval/a znovu         1     2     3    4     5     6    7                     Návštěvníci hodnotili daná tvrzení týkající se splněných očekávání z návštěvy turistické de-                stinace, zapamatovatelného zážitku z návštěvy, jejich ochoty k opětovnému navštívení vybrané                turistické destinace a následného doporučení dalším návštěvníkům. Vztah hodnocení jednot-                livých tvrzení návštěvníků je vyjádřen v průměru za všechny sledované destinace Jihočeského                a Zlínského kraje. Pro bližší určení průměrového hodnocení daných tvrzení i za všechny sledo-                vané turistické destinace (Obr. 4). Pro vztahy mezi splněným očekáváním, ochotou turistické                destinace navštívit znova, a případným doporučením dalším návštěvníkům je předpokládáno,                že čím méně budou naplněna návštěvníkova očekávání, tím méně bude ochoten turistické des-                tinace navštívit znova a případně je doporučit.                    V grafu (Obr. 4) je viditelná průměrná nejmenší míra splněného očekávání (1,11) ve Starém                Městě pod Landštejnem a za Zlínský kraj ve Velkých Karlovicích (1,5), kde turisté převážně sou-                hlasili s tvrzením o jejich splněném očekávání. S velmi nepatrnou odchylkou převážného sou-                hlasu hodnotili i tvrzení zapamatovatelného zážitku v Českém Rudolci (1,45) a také v Kroměříži                (1,42) a opětovnou ochotu sledované destinace navštívit znova ve Velkých Karlovicích (1,15) a                v Jihočeském kraji potom v Českém Rudolci (1,29). Ovšem pozorujeme také patrnou největší                odchylku od ochoty destinace opětovně navštívit a jejich případného doporučení v Rožnově                pod Radhoštěm a Starém Městě pod Landštejnem.                 50","Obr. 4: Vztahy mezi splněným očekáváním, zážitkem, ochotou k opětovnému navštívení                               (vlastní zpracování)                     Největší odchylky mezi mírou splněného očekávání a ochotou navštívit turistickou destina-                ci se znova projevují v Kroměříži a také Nové Bystřici, které se nepatrně projevily i do případ-                ných doporučení. Tato odchylka může být právě způsobena také výběrem turistické atraktivity,                a to mimořádného otevření zámeckých zahrad v zimní sezóně v Kroměříži a také obnovy želez-                niční stanice v Nové Bystřici.                      Vztah mezi žádným dojmem návštěvníka z turistické destinace a jeho případným doporu-                čením je vyjádřen v průměrných kontraverzích, což bylo docíleno stejnou hodnotící škálou, jak                již byla představena výše. Předpokládáme, že čím více návštěvník souhlasil s tvrzením o žádném                dojmu z turistické destinace, tím méně byl ochoten místo následně doporučit. Hodnocení všech                návštěvníků bylo za turistické destinace opět zprůměrováno a promítnuto celkově za všechny                sledované destinace v obou krajích, jak je možné sledovat v grafu (Obr. 5).                                     Obr. 6: Míra mezi dojmem a ochotou doporučit jednotlivé destinace (vlastní zpracování)                     Největší soulad ve vztahu mezi žádným dojmem a případným doporučením (Obr. 5) je                možné sledovat v Jihočeském kraji v rámci Starého města pod Landštejnem a neutrální postoje k                ochotě doporučit v Nové Bystřici. V případě Zlínského kraje můžeme hovořit o zcela nejlepším                dojmu pro Rožnov pod Radhoštěm a největší ochotou doporučit destinaci v Novém Hrozenko-                vě.                                                                                                          51","Bezpochyby všechny sledované destinace jsou velkým turistickým potenciálem, který je                nutné dále udržovat a zhodnocovat nejen místními aktéry. Můžeme zde představit pouze ty,                které byly nejvíce turisty nějakým způsobem připomenuty.                      Okresem Jindřichův Hradec vedou Stezky vyznání a Stezka 20. století.  Tyto stezky před-                stavují dramatické zásahy historických událostí tohoto území. Stezka 20. století (Nová Bystřice-                -Reingers-Návary-Veclov-Staré Město pod Landštejnem-Landštejn-Terezín-Nová Bystřice) je                česko-rakouskou přeshraniční stezkou, která je vedena ve dvou okruzích, představující dobu,                kdy bylo území několikrát zasaženo dramatickými politickými změnami. Stezka vyznání (Nová                Bystřice-Terezín-Landštejn-Staré Město pod Landštejnem-Reingers-Illmanns-Grammeten-No-                vá Bystřice) poté určuje vyznání, víru ve Svatou Trojici a úctu ke křesťanským zásadám, které                hrály v Evropě nezastupitelnou roli. Například Nová Bystřice je město s 3320 obyvateli a leží                v nadmořské výšce 590 m na území přírodního parku Česká Kanada. V dávných dobách vedly                touto oblastí staré obchodní stezky. Nejstarší dochované materiály o Bystřici jsou z roku 1341,                kdy obdržela městská práva, ale již v roce 1175 je zmiňován dvůr na říčce Bystřici. Před rokem                1420, kdy byla Bystřice vypálena Janem Žižkou, ji vlastnili páni z Landštejna a posléze Krajířové                z Krajku. Největšího rozkvětu zaznamenala za vlády Adama Pavla Slavaty (1626-1657). Nej-                větší památky v Nové Bystřici představuje zámek, který vznikl na základech gotického hradu                ze 13. století a jeho opevnění. Ovšem zámek je v dnešní době uzavřen, jelikož je v soukromém                majetku vlastníka. Dále pak děkanský kostel sv. Petra a Pavla, který je připomínán již od roku                1188, kdy v jednom z pilířů kostela v 17. století bylo v malé bedýnce objeveno srdce již zmiňo-                vaného Adama Pavla Slavaty. Tento kostel je přístupný v době bohoslužeb a konání mší svatých.                Volně přístupný je i židovský hřbitov s nově opravenými náhrobky, kde byli pochováni i židé ze                                                             Obr. 6: Bizoní farma jihovýchodně od Nové Bystřice (©studenti VŠRR-Ambis výsledky terénního cvičení)                 52","sousedních dolnorakouských obcí Litschau, Heidenreichstein a Schrems. Velikými turistickými                zajímavostmi je také úzkokolejka a Regionální úzkokolejné muzeum. V roce 2014 iniciací Jin-                dřichohradecké místní dráhy a.s. proběhla rekonstrukce budov a volných prostranství. Nyní se                zde nachází expozice muzea, které ročně navštíví 2000 osob. Po kolejích mezi Novou Bystřicí                a Jindřichovým Hradcem, krajinou České Kanady, jezdí po trati dlouhé 33 km a široké 760 mm                motorové a parní vlaky. Tyto vlaky každoročně využije na 117 tisíc turistů (Má vlast cestami                proměn, 2016). Unikátní muzeum historických vozidel představuje sbírku vozidel americké de-                stinace z období 20.-50. let minulého století. V kostele Nejsvětější Trojice se nachází ojedinělá                prostorová koncepce původně při klášteru paulánských mnichů. Zde je možné také shlédnout                jeden z největších dřevěných oltářů ve střední Evropě. V blízkosti Lesního hotelu Peršlák je vy-                značen nejsevernější bod Rakouska. Přímo před hotelem (původně budova pohraniční stráže)                se nachází Kámen Republiky. V blízkosti Starého města pod Landštejnem, konkrétně u obce                Veclov, můžeme pozorovat ohrady amerických bizonů (Obr. 6). Novobystřicko nabízí optimální                podmínky pro pěší a cykloturistiku – značené trasy vedou většinou lesy, loukami a málo frek-                ventovanými cestami. Zelená značka vede k přírodní rezervaci Blanko, Kameni Republiky a                nejsevernějšímu bodu Rakouska, modrá poté vede ke kostelu Nejsvětější Trojice v Klášteře, na                hrad Landštejn a další. Graselovy stezky představují 29 kilometrový okruh po přírodních krá-                sách Novobystřicka po stopách dávného loupežníka.                     Ve Zlínském kraji je nutné zmínit především Kroměříž, která je odnepaměti spjata s úrod-                nou hanáckou krajinou a mocí olomouckých biskupů. Kdykoliv návštěvník zavítá, je obklopen                neopakovatelnou atmosférou, před očima se objeví skvosty světového umění a architektury, kul-                turní i přírodní památky a unikátní sbírky. Tento historický odkaz se spojuje s nabídkou maleb-                ných hotelů a penzionů. Kroměříž jako taková se připomíná poprvé v roce 1107. Na rozvoj měs-                ta měli zásadní vliv olomoučtí biskupové a arcibiskupové. Kroměřížský zámek byl jejich letní                rezidencí a stavitelské aktivity biskupů, zvláště po skončení třicetileté války v 17. století, přinesly                městu velkorysou obnovu. Díky tomu dnes patří Kroměříž k předním historicky významným                městům České Republiky. Centrum Kroměříže bylo vyhlášeno v roce 1978 za městskou památ-                kovou rezervaci. Komplex tvořený Arcibiskupským zámkem, Květnou a Podzámeckou zahra-                dou byl vyhlášen v roce 1995 Národní kulturní památkou a v roce 1998 byl zapsán na Seznam                světového kulturního dědictví UNESCO. Zajímavá turistická atraktivita pro rodiče s dětmi pro-                šla nedávno revitalizací a v září 2014 se představila tak, jak vypadala v 17. století. Do zahrady se                například vrátily dva Pstruží rybníky, Ptáčnice s atraktivní voliérou uprostřed mělkého bazénu                i replika Králičího kopečku, v němž jsou umístěni živí králíci. Byla obnovena i Pomerančová                zahrada s citrusy, pěstovanými v květináčích, a Holandská zahrada, plná tulipánů. K prohlídce                je možné navštívit i lokomotivní depo s točnou na vlakovém nádraží. Jako jedna z největších                technických památek Baťův kanál, která byla vybudována na řece Moravě ve 30. letech 20. sto-                letí pro zemědělské závlahy a nákladní lodní dopravu, se proměnila v atraktivní  vodní cestu,                splavnou v délce několika desítek kilometrů z Kroměříže až do Hodonína. Kanál brázdí výletní                lodě při pravidelných plavbách, ale je zde možné si půjčit i loďku či hausbót, k jehož řízení není                vyžadován speciální průkaz. Plavbu turisté spojují s cyklovýlety, po březích kanálu vede uprave-                ná cyklostezka a v okolí je možné najít i řadu dalších pěkných míst.                     V Rožnově pod Radhoštěm je nutné zmínit nejmladší část skanzenu, a to Mlýnskou dolinu                budovanou od r. 1982 s lidovými technickými stavbami: rekonstruovaný hamr z Ostravice, kopii                valchy a další (Obr. 7). Na Valašském Slavíně jsou pochováni zakladatelé skanzenu bratři Jaroň-                kové, spisovatel M. Jahn, atleti E. Zátopek a L. Daněk, hudební skladatel Polášek a další. Nad Va-                lašskou dědinou se na Karlově kopci (480 m n. m.) nachází unikátní Jurkovičova rozhledna po-                stavená podle původních návrhů architekta Dušana Jurkoviče. Zajímavostí stavby je, že veškeré                                                                                                           53","kovářské a klempířské práce a většina tesařských prací byly prováděny ručně za použití starých                pracovních postupů. Z rozhledny vysoké 31 metrů s vyhlídkovou plošinou ve výšce 19 metrů se                naskýtá výhled na Rožnov, městský park, obce Vigantice a Hutisko-Solanec a masív Radhoště.                                              Obr. 7: Valašská dědina (©Zdeněk Hartinger, 2016)                     Bikeresort Valašsko nabízí nejstarší bike-park na Východní Moravě, který leží na jižním sva-                hu údolí Pluskovec ve Velkých Karlovicích, představuje celkem 11 km tratí, přičemž na start jsou                vyvezeni turisté lyžařským vlekem. Tento rezort také má nově vybudovaný singletrail ve Velkých                Karlovicích-Léskovém, který vede z Makovského sedla (Velké Karlovice-Léskové, U Tabulí) k                napojení hřebenovky Vsetínských Beskydy na Cyklostezku Bečva.                      Výhodou obou krajů je bezpochybně jejich přírodní potenciál a vysoká koncentrace kultur-                ních památek včetně zachované tradice, která nadále upoutává pozornost přijíždějící klientely                i ze zahraničí. V oblastech cykloturismu a lyžování se kraje ještě mohou zdokonalovat v na-                bídkách doplňujících služeb od turistického produktu zahraničních partnerů na Slovensku či                Rakousku. Některé cyklistické a lyžařské trasy jsou již propojené, ovšem rozdíly v jejich údržbě                a technické stránce je stále viditelná po obou stranách hraničních pásem. I když některé části si                mohou se zahraničními navzájem již konkurovat, jako je tomu například u cyklostezky Bečva                nebo dálková cyklotrasa Greenway Praha-Vídeň, která prochází Novou Bystřicí a Slavonicemi.                      Největší nedostatek se ovšem objevuje v zimní sezóně, kdy mají kulturní památky omeze-                nou otevírací dobu, a v době kdy sezóna nenaplňuje klimatické podmínky k zimním radován-                kám na lyžařských areálech. Tato skutečnost je českému trhu již povědomá, ovšem stále není tu-                ristický trh připraven nabízet vhodné alternativy k uspokojení klienta. Komplementární služby                by mohly být zajištěny například umělými kluzišti, otevřením rozhledny v blízkosti lyžařských                středisek, nebo jednoduchým aktivitám našich předků jako je chůze na chůdách apod.                             54","Literatura                Antošová, G. (2017a): Case study of periphery sustainable tourism in Zlin region. In: Dušek J.                       a kol.: Ekonomické, finanční a právní perspektivy rozvoje regionů. Studia. Vysoká škola                       evropských a regionálních studií, z. ú., České Budějovice,  s. 96-107.                Antošová, G. (2017b): Případová studie zážitkového cestovního ruchu pohraničních oblastí Ji-                       hočeského kraje. In: Pachrová, S., Linderová, I.,  Doležalová, M. eds.: Aktuální problémy                       cestovního ruchu „Cestovní ruch jako křižovatka poznatků“. Vysoká škola polytechnická                       Jihlava, Jihlava, s. 11-18.                Antošová, G., Pondělíček, M., Šilhánková, V. (2017): Proměna území „železné opony“ k                       dnešku (výstupy terénních výzkumů). In: Herber, V. ed.: Fyzickogeografický sborník 15.                       Fyzická geografie – krajinná ekologie – udržitelný rozvoj. Masarykova univerzita, Brno,                       s. 138-145.                Antošová, G., Šilhánková, V., Wokoun, R. (2017): Strategic Planning in two Border Regions                       in the Czech Republic – Comparison of Project Impact in Zlín and South Bohemia Re-                       gions.  Administratie si Management Public, č. 29, s. 128-140.                Antošová, G., Wokoun, R., Goméz, H. Y. A. (2017): Projects Impact to Regional Develop-                       ment: Case Study of Destinations in the South Bohemian region. In: Klímová, V., Žítek,                       V. eds.: XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Masary-                       kova univerzita, Brno, s. 91-98.                Binkhorst, E., Den Dekker, T. (2009): Agenda for Co-Creation Tourism Experience Research.                       Journal of Hospitality Marketing \& Management, 18, č. 2-3, s. 311-327.                Má vlast cestami proměn (2016):  Národní putovní výstava. Katalog vystavených proměn.                       www.cestamipromen.cz                Nulty, P. M. (2004): Keynote Presentation: Establishing the Principles for Sustainable Rural                       Tourism. In: Rural Tourism in Europe: Experiences, Development and Perspectives,                       WTO, Belgrade, pp. 13-18.                Richards, G., Munsters, W. eds. (2010): Cultural tourism research methods. CABI Pub-                       lishing, Wallingford, 228 s.                  Summary                Comparison of sustainable tourism in South Bohemia and Zlin Region                According tourist expectation, experiences and benefits this paper presents tourism potential                of selected tourist destinations in South Bohemia region and Zlin region. Tourist’s expectations                and experiences of visits in border areas varied in a special countryside and cultural potential of                destinations. We propose the special view of the local development in Czech-Austrian borders                and Czech-Slovak borders as a great opportunity development of local tourism activities and                also for strategic planning. During two seasons (winter and summer) in  2016 and 2017 were                performed standardized questionnaires with 239 tourists in Zlin (117) and South Bohemia Re-                gion (122), which aimed on experience tourism of selected areas. This contribution also provide                the information of most interesting places in selected border areas for local tourism develop-                ment.                 Keywords: border area, local development, sustainable tourism, tourist experiences                Klíčová slova: pohraničí, místní rozvoj, udržitelný turismus, zážitky turistů                                                                                                                   55","Maximální úhrny krátkodobých dešťů                               v regionu Dolnomoravského úvalu (2000-2017)                                                  Gražyna Knozová, Dr.                                               grazyna.knozova@chmi.cz                                      ČHMÚ, pobočka Brno, Kroftova 43, 616 67 Brno                      Pro vývoj geografického prostředí a pro krajinné plánování má velký význam výskyt příva-                lových dešťů, tedy dešťů velké intenzity a převážně krátkého trvání, které mohou způsobit rychlé                rozvodnění malých vodních toků a v zastavěných oblastech také značné zatížení kanalizačních                sítí. Historické řady měřených srážek jsou nepostradatelným podkladem pro tvorbu všech typů                návrhových dešťů v oblasti matematického modelování odvodnění urbanizovaných území (Prax                et al., 2009). V dosavadní praxi byly v České republice do hydrotechnických výpočtů používány                údaje o intenzitě krátkodobých dešťů vypracované podle metodiky Josefa Trupla z roku 1958,                která vychází z ombrografických měření prováděných v první polovině 20. století. Ve zmíněné                práci byly zpracovány výstupy měření pro 98 ombrografických stanic, které měly reprezentovat                celé území České republiky. Délka měření dosahovala na jednotlivých stanicích 9 až 48 let a v                průměru činila 17,5 roku. V současné době disponuje Český hydrometeorologický ústav hustší                srážkoměrnou sítí, čítající 397 stanic, vybavených automatickými srážkoměry (ČHMÚ, 2017),                které umožňují hodnocení intenzity srážek. Automatizace probíhala postupně od roku 2000,                proto délka měření dosahuje na některých stanicích až 18 let, což umožňuje provedení nové sta-                tistické analýzy a vyhodnocení charakteristik intenzity krátkodobých srážek s využitím měření                automatickými srážkoměry ve 21. století.                    V předkládaném zpracování byla provedena analýza maximálních úhrnů krátkodobých                dešťů a doby jejich opakování na třech klimatologických stanicích, které disponují měřením                1minutových úhrnů srážek v období 2000 až 2017. Stanice Staré Město a Strážnice reprezentují                klimatické podmínky ve východní části geomorfologického celku Dolnomoravský úval. Do-                datečně byla zpracována i data ze stanice Brod nad Dyjí, položené za západ od zájmové oblasti                v regionu Dyjsko-svrateckého úvalu (Obr. 1).                                                  Obr. 1: Poloha stanic ČHMÚ využitých ve zpracování                 56","Obr. 2: Maximální úhrny krátkodobých dešťů v jednotlivých letech                                                                                                                   57","Na základě měření automatických srážkoměrů, které zaznamenávají srážkové úhrny v 1mi-                nutových intervalech, byly pomocí klimatologického softwaru ProClimDB spočítány úhrny srá-                žek pro vybrané doby trvání deště shodné s dobami trvání zpracovanými v metodice dle Trupla                (1958), tj. 5 min, 10 min, 15 min, 20 min, 30 min, 40 min, 60 min, 90 min a 120 min. Následně                byly vybrány pouze maximální hodnoty pro jednotlivé roky a spočítána doba opakování těchto                maximálních úhrnů s použitím GEV CDF statistiky pro Gumbelovo rozdělení.                    Maximální úhrny krátkodobých dešťů na třech analyzovaných stanicích v jednotlivých le-                tech v období 2000 až 2017 jsou znázorněný na Obr. 2. Vodorovnou přímkou jsou v jednotlivých                grafech zobrazeny kritické hodnoty z klasifikace dle Wussowa, po jejichž překročení je možno                déšť hodnotit jako přívalový (Wussow, 1922). Z analýzy grafů je patrné, že zpracovávané extrém-                ní deště měly většinou přívalový charakter, zvláště v případě kratších dob trvání. S narůstající                délkou trvání deště zpravidla klesá jeho intenzita, proto deště trvající 60 min, 90 min a 120 min                méně často přesahují hranici charakteristickou pro lijavec (přívalový déšť). V některých letech                se však stává, že jako přívalové nelze klasifikovat ani kratší, ani delší deště. Bylo tomu tak napří-                klad na stanici Brod nad Dyjí v roce 2013, na stanici Strážnice v roce 2003 nebo na stanici Staré                Město v roce 2011, kdy žádná srážková událost nesplnila kritéria stanovená pro přívalový déšť.                Nejvyšší úhrny krátkodobých dešťů se vyskytovaly v teplém období.                    K nejsilnějším srážkám v analyzovaném období patří déšť, který se vyskytl v Brodě nad Dyjí                dne 19. 6. 2004 při přechodu zvlněné studené fronty. Během bouřky, jež postupovala z jihozá-                padu na severovýchod, spadlo 55,0 mm srážek. Nejvyššího úhrnu dosáhly srážky v oblasti před                Pavlovskými vrchy. Podle klasifikace dle Wussowa se jednalo o katastrofální lijavec. Maximální                intenzita deště dosáhla 3,4 mm za 1 min. Večer pokračoval na celém území trvalejší déšť. V Bro-                dě nad Dyjí byl naměřen denní úhrn srážek 61,4 mm, na stanicích položených v Dolnomorav-                ském úvalu byly úhrny nižší, a to 26,7 mm ve Strážnici a 25,5 mm ve Starém Městě.                    Extrémní srážky mohou mít závažné dopady hlavně proto, že přináší na konkrétní území                během krátké doby velké množství vody. Významné následky mohou mít ale také situace, kdy                se silné srážky opakují několikrát během pár dní. Příkladem mohou být dvě srážkové události,                které se vyskytly během července roku 2009 na stanici Staré Město. Dne 2. 7. 2009 se nad                střední Evropou udržovalo nevýrazné tlakové pole, ve kterém se kolem poledne na Moravě                vytvořil systém několika bouřek. Ve Starém Městě byla bouřková aktivita doprovázená silným                přívalovým deštěm a vznikem krup. Během celé srážkové událostí spadlo 46,6 mm srážek                a maximální intenzita deště dosáhla 3,2 mm za 1 min. Během následujících dnů (v období                mezi 6. 7. 2009 a 10. 7. 2009) se ve Starém Městě vyskytovaly další dešťové srážky, jejichž denní                úhrny však nepřekračovaly 10 mm. Dne 14. 7. 2009 proudil kolem tlakové výše se středem                nad jižní Evropou na území České republiky teplý vzduch od jihozápadu a zvlněná studená                fronta postupovala zvolna přes Německo k východu. Večer se na Blanensku a Brněnsku vytvořil                pás silných bouřek, které postupovaly zvolna k východu až severovýchodu. Ve Starém Městě                doprovázel bouřku opět silný přívalový déšť. Během této srážkové události spadlo 45,1 mm                srážek a maximální intenzita deště dosáhla 3,4 mm za 1 min. Je třeba poznamenat, že přívalové                srážky se vyskytovaly v červenci 2009 i v jiných lokalitách na území České republiky a byly                z hydrologického hlediska velmi významné, neboť způsobily bleskové povodně. Nejvýrazněji                bylo postiženo Novojičínsko, kde odhadnutý kulminační průtok výrazně překročil teoretickou                dobu opakování 100 let (ČHMÚ, 2010).                    Tři příklady popsané výše patří k nejvýznamnějším srážkovým událostem z hlediska sráž-                kových úhrnů. Pokud se však zaměříme na maximální intenzitu srážek, najdeme ve sledovaném                období další případy extrémních přívalových dešťů. Nejvyšší intenzita za 1 minutu byla dosažena                na stanici Strážnice dne 6. 8. 2006 a činila 4,2 mm/min. V Brodě nad Dyjí bylo dne 8. 5. 2004 dosa-                ženo maximum 4,0 mm/min, ve Starém Městě činilo maximum dne 29. 8. 2003 3,9 mm/min. Vy-                jmenované hodnoty vymezuji horní hranice intenzity deště v regionu Dolnomoravského úvalu                 58","na začátku 21. století. V porovnání s výpočty stanovenými pro sousední regiony se tyto hodnoty                jeví jako poněkud vyšší. V oblasti Drahanské vrchoviny, Hornomoravského úvalu a Vizovické                vrchoviny dosahovala maximální naměřená intenzita 3,7 mm/mim (Knozová, 2014). Je však                třeba zdůraznit, že citované zpracování bylo provedeno pro kratší období, a to pro roky 2003 až                2013.                    Intenzita  srážek  je  proměnlivá  v čase a  během  jedné  epizody  může mít několik  stádií.                V  geografických podmínkách nižších a středních poloh centrální Evropy je fáze, kdy má                déšť největší intenzitu, zpravidla krátká a trvá pouze několik minut. V Tab. 1 je prezentována                průměrná intenzita  deště  vyjádřená  v mm/min  během  extrémních  krátkodobých  dešťů.                Z tabulky je patrné, že s narůstající délkou deště intenzita srážek exponenciálně klesá.                    Rozdíly mezi intenzitou srážek stanovenou na jednotlivých stanicích jsou o něco větší v pří-                padě kratších dešťů než v případě dešťů, jejichž délka překračuje 1 hodinu. Intenzity zazname-                nané na stanicích Brod nad Dyjí a Staré Město jsou si v zásadě podobné, zatímco ve Strážnici                jsou zaznamenány o něco nižší hodnoty.                 Tab. 1: Průměrná intenzita deště (mm/min) během extrémních krátkodobých dešťů                      Délka deště           Staré Město             Strážnice            Brod nad Dyjí                         5 min                   3,0                   2,3                    3,1                         10 min                   2,5                   2,0                    2,8                        15 min                   2,3                   1,6                    2,4                        20 min                   1,9                   1,3                    2,1                        30 min                   1,4                   1,0                    1,6                        40 min                   1,1                   0,8                    1,3                        60 min                   0,8                   0,6                    0,9                        90 min                   0,5                   0,5                    0,6                        120 min                  0,4                   0,4                    0,5                     Otázka intenzity a četností výskytu extrémních dešťů je stále aktuální zejména při mode-                lování návrhových průtoků a projektování odtokových sítí (Prax et al., 2009). Spolu s rozvojem                návrhových metod a používanou koncepcí odvodnění a v kontextu měnicích se klimatických                podmínek je potřeba aktualizovat vstupní údaje o srážkách a používat do hydrotechnických                výpočtů intenzity deště s periodicitou vypočítanou na základě měření provedeném v 21. století.                    V druhé části zpracování byl proveden výpočet doby opakování maximálních úhrnů krát-                kodobých dešťů na základě měření v období 2000 až 2017, s použitím GEV CDF statistiky pro                Gumbelovo rozdělení. Za účelem vyhodnocení výsledků byla intenzita srážek přepočítána na                jednotku nejčastěji používanou v hydrotechnických výpočtech (l.s .ha ) a následně bylo prove-                                                                               -1                                                                                   -1                deno srovnání výstupů z 21. století s výsledky dosaženými na základě ombrografických měření                na začátku 20. století metodou dle Trupla (1958). Výpočet byl proveden pouze pro stanici Staré                Město a výsledky byly porovnány s originální Truplovou tabulkou, která vznikla zpracováním                intenzity srážek naměřené ombrografem na stanici Uherské Hradiště. Porovnání základních pa-                rametrů měření ombrografem a automatickým srážkoměrem je sestaveno v Tab. 2. Pro stanice                Strážnice a Brod nad Dyjí nebyly k dispozici komparativní podklady z 20. století.                                                                                                                     59","Tab. 2: Měření intenzity srážek v Uherském Hradišti a Starém Městě                    Název      Nadmořská    Zeměpisná    Zeměpisná      Měřící      Období        Počet                    stanice      výška        šířka        délka       přístroj     měření         let                   Uherské                                            Ombrograf                   Hradiště       181         17° 27´      49° 04´        IBA      1933-1950       18                                                                      Srážkoměr    2000-2017                  Staré Město     221         17° 25‘      49° 05‘                                 18                                                                     klopný MR3H                     Z porovnání maximální intenzity krátkodobých dešťů vyhodnocené oběma metodami vy-                plývá, že nejmenší rozdíly mezi výsledky jsou v případě dešťů s dobou opakováni 1 rok. Přitom                intenzita srážek v 21. století je zpravidla vyšší než ve 20. století. Není tomu tak pouze v případě                deště o trvání 5 min. Výsledky se nejvíce rozchází v případě dlouhých dob opakování a největší                rozdíl je v případě 15minutového deště s periodicitou 0,01 (Obr. 3). Rozdíl je v tomto případě                značný a dosahuje 81,9 l.s .ha . Příčin zjištěných rozporů může být několik. V první řadě je to                                             -1                                         -1                odlišná technika měření srážkových úhrnů a je použit jiný způsob statistického vyhodnocení                dob opakování. Další možným faktorem může být případná změna režimu srážek ve zkoumané                oblastí.                                       Obr. 3: Doby opakování maximálních srážkových úhrnů pro 15minutový déšť (l.s .ha )                                                                                      -1                                                                                          -1                    Změny režimu srážek jsou v posledních dekádách pozorovány jednak v kontextu srážko-                vých úhrnů, a jednak v kontextu jejich extremity. Podle Kyselého (2010) a Beranové a Kyselé-                ho (2017) je na většině území České republiky vidět prokazatelný rostoucí trend úhrnů srážek                a také indexů extremity srážek. Autoři přitom upozorňují na rozdíly mezi západní a východní                časti země a zdůrazňují, že v souvislosti se silnějším účinkem kontinentálního a středomořské-                ho klimatu ve východních regionech, ke kterým patři i Dolnomoravský úval, nemají zmíněné                trendy statistický význam. K podobným závěrům došla v kontextu cirkulace vzduchových mas                na území Evropy také Lupikasza (2010).                    Zpracování intenzity krátkodobých dešťů je podstatně náročnější než analýza denních nebo                sezonních sum, hlavně z důvodu nedostatků v měřených datech, která nemají dostatečnou dél-                ku a kvalitu. V poslední době se však této problematice věnuje čím dál více pozornosti, a to hlav-                ně z hlediska prevence následků bleskových povodní, způsobených přívalovými srážkami. Jak                uvádí Westra et al. (2014), během posledních let je v globálním měřítku vidět zesilující rostoucí                trend intenzity srážek. Autoři analyzují srážky v kontextu antropogenních vlivů na místní klima                a potvrzují, že růst intenzity srážek koresponduje s růstem teploty vzduchu, obzvlášť v případě                krátkodobých konvektivních dešťů.                    Analýza maximálních úhrnů a intenzity krátkodobých dešťů v regionu Dolnomoravského                úvalu přinesla řadu poznatků. Byly popsány příklady extrémně silných srážkových epizod, které                 60","se vyskytly v období mezi lety 2000 a 2018 na klimatologických stanicích reprezentujících zkou-                manou oblast a vyčíslené mezní hodnoty srážkových úhrnů a intenzity srážek, charakteristické                pro region. Porovnání intenzity krátkodobých srážek z 21. století, opakujících se s určitou peri-                odicitou, k obdobným hodnotám z 20. století přineslo závěr, že v současné době je třeba počítat                s větší intenzitou srážek než v minulosti. Tato teze je v souladu s výsledky studií zaměřených na                trendy extremity srážek v měřítku Evropy a také v globálním měřítku.                Literatura                Beranová, R. Kyselý, J. (2017): Trends of precipitation characteristics in the Czech Republic                       over 1961–2012, their spatial patterns and links to temperature and the North Atlantic                       Oscillation. Int. J. of Climatology, 38, (Suppl. 1), s. e596-e606. https://doi.org/10.1002/                       joc.5392.                ČHMÚ (2010): Hydrologická ročenka České republiky 2009. ČHMÚ, Praha, 172 s.                ČHMÚ (2017): Výroční zpráva Českého hydrometeorologického ústavu 2016. ČHMÚ, Praha,                       68 s.                Knozová, G. (2014): Charakteristika přívalových srážek v Protivanově, Kroměříži a Vizovicích                       (2003-2013). In: Herber, V. ed.: Fyzickogeografický sborník 12.  Fyzická geografie a kra-                       jinná ekologie. Masarykova univerzita, Brno, s. 138-145.                Kyselý, J. (2009): Trends in heavy precipitation in the Czech Republic over 1961-2005. Int. J.                       Climatology, 29, s. 1745-1758.                Lupikasza, E. (2010): Relationships between occurrence of high precipitation and atmosphe-                       ric circulation in Poland using different classifications of circulation types. Phys. Chem.                       Earth, 35, s. 448–455.                Prax, P., Hellebrand, R., Fusek, M., Michálek, J., Rožnovský, J. (2009): Hydrologické pod-                       klady pro návrh, rekonstrukci a provozování městského odvodnění - současné možnosti                       a potřeby v podmínkách ČR. In: Odpadní vody - Wasterwater 2009, ICARIS Conference                Trupl, J. (1958): Intensity krátkodobých dešťů v povodích Labe, Odry a Moravy. Výzkumný                       ústav vodohospodářský, Práce a studie, 97, 76 s.                Westra, S., Fowler, H. J., Evans, J. P., Alexander, L.V., Berg, P., Johnson, F., Kendon, E. J.,                       Lenderink, G., Roberts, N. M. (2014): Future changes to the intensity and frequency                       of shortduration extreme rainfall. Rev. Geophys., 52, s. 522–555.                Wussow, G. (1922): Untere Grenze dichter Regenfälle. Meteorologische Zeitschrift, 39, s. 173–                       178.                Summary                Maximal sums of short duration rains in the                Dolnomoravský úval region (2000-2017)                The subject of the paper was to analyse the maximal sums and intensity of the short duration                rains in the Dolnomoravský úval region, measured at the climatological stations in Staré Město,                Strážnice and Brod nad Dyjí. On the basis of the precipitation data from the years 2000-2017 it                was found out that the highest sums had been reached in Brod nad Dyjí on 19 June 2004, when                55.0 mm of precipitation fell during 120-minute rain. The highest rain intensity of 4.2 mm/min                was recorded in Strážnice on 6 August 2006. With the use of GEV CDF statistics for Gumbel                distribution, the periodicity of maximal sums of short duration rains which lasted from 5 to                120 minutes was calculated. The next step of the research was to compare short duration rains                periodicity in the 21 century and the 20 century. The results bring the conclusion that currently                higher intensity of rainfall should be expected than in the past.                 Keywords: rainfall intensity, rainfall extreme, Trupl‘s tables                Klíčová slova: intenzita srážek, extrémní srážky, Truplovy tabulky                                                                                                          61","Modelování vodní eroze půdy na Myjavské pahorkatině, Slovensko:                             Aplikace 3D modelu v povodí Svacenického járku                           David Honek, Mgr., Monika Šulc Michalková, Mgr., PhD. et PhD.                                              ston.david@windowslive.com                  Geografický ústav Přírodovědecké fakulty, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno                        Eroze půdy je přirozený fenomén, který postupem času pomalu odstraňuje půdní pokryv.                Tento proces je však často zrychlován působením lidských aktivit, a to zejména v zemědělských                oblastech, kde je půda silně využívána. Podle některých autorů celkem 2 mld. hektarů půdy na                Zemi je ohroženo erozí a z toho vodní eroze ohrožuje 1100 mil. hektarů půdy (Saha, 2003). Půda                však představuje jednu ze základních složek přírodního bohatství a její degradace má velký vliv                na zachování ekologických a socioekonomických systémů na Zemi. Proto její ochrana a případ-                ná revitalizace by měla hrát velkou roli v současném i budoucím smýšlení společnosti.                    Podle Renschlera a kol. (1999) je eroze půdy způsobena spolupůsobením řady faktorů –                sklon svahu, klima, využití území, vegetační kryt apod. Zejména však odlesňování má velký                vliv na rozvoj nových či zintenzivnění stávajících procesů. Povrchový ron představuje hlavního                erozního činitele, který je reprezentován po svahu stékající vodou z dešťů nebo tajícího sněhu                a ledu (Stankoviansky, 1997a, 1997b). Postupná akcelerace plošných i lineárních ronových pro-                cesů zvyšuje jejich geomorfologickou efektivitu, což má za následek výraznou modifikaci geo-                reliéfu. Plošná eroze způsobuje celkový pokles povrchu, naproti tomu při lineární erozi dochází                k rozvoji sítí výmolů a strží. Dochází také k akumulaci materiálu ve sníženinách a zarovnávání                terénu. Antropogenní zásahy do krajiny způsobují akceleraci erozně-akumulačních procesů.                Zejména se jedná o odlesnění krajiny pro získání nové zemědělské půdy a její následné orání,                což způsobuje tzv. orbovou erozi (Stankoviansky, 2003a).                    Tento článek představuje možnost modelování erozně-akumulačních procesů v malém po-                vodí (do 10 km ) pomocí fyzikálně založeného 3D modelu. Výzkumné území se nachází na                                2                Myjavské pahorkatině v západní čísti Slovenska v blízkosti města Myjava. Oblast Myjavské pa-                horkatiny je známá pro výskyt silných erozních procesů a často dochází k tvorbě výmolů a až                desítek metrů hlubokých strží. Často se zde také vytváří povodně z přívalových dešťů, bahnoto-                ky apod. (Stankoviansky, 2003b, Stankoviansky a kol., 2008).                    Výzkumné území se nachází západně od města Myjava a je tvořeno povodím o velikosti                6,3 km  (Obr. 1). Území je tvořeno zejména zemědělskou plochou a ostrůvky lesní vegetace.                       2                V horní části území se nachází zástavba (vesnice Chlebov vrch), která ve střední části přechází                do zahrádkářské a chatové kolonie se zahradami a sady. Celkově je území členité, kdy rovinatější                terén s poli a zástavbou je rozbrázděn údolími vodních toků. Relativní převýšení je cca 300 me-                trů, nejvyšší poloha je v horní části povodí (589 m n. m.). Hlavním tokem je Svacenický járok,                který se ve spodní části území vlévá do vodní nádrže (poldru). Podloží je tvořeno flyšovým sou-                vrstvím a z půd se zde vyskytuje převážně rendzina nebo kambizem, půda je hlinitá, omezeně                písečno-hlinitá. Klima je kontinentální a humidní s mírnou zimou a teplým létem, průměrná                roční teplota vzduchu je 8,8 °C a průměrné roční srážky se pohybují mezi 650 až 700 mm.                    Pro stanovení erozně-akumulačních procesů byl použit model EROSION-3D (von Werner,                2006). Tento erozní model je založen na fyzikální podstatě srážko-odtokových procesů a trans-                portu materiálu v povodí. Model stanovuje hodnoty povrchového odtoku, intenzity eroze a de-                pozice materiálu v povodí, včetně množství a koncentrace sedimentů. Tyto hodnoty jsou mo-                delovány pro konkrétní srážkové situace a na základě přesných půdních charakteristik, které                mohou být terénně naměřeny nebo vybrány pomocí katalogu parametrů.                   62","Obr. 1: Poloha výzkumného území                     Důležitým vstupem je také podrobný digitální výškový model (DEM). V tomto článku jsou                prezentovány výsledky modelované pro tři nejintenzivnější srážky naměřené na meteorologické                stanici Myjava za posledních 30 let. Půdní parametry byly stanoveny na základě katalogu para-                metrů, kromě počáteční vlhkosti půd, která byla zjištěna terénně (Tab. 1 a 2). Byly také srovnány                dvě pěstované plodiny – kukuřice na siláž a pšenice ozimá – s ornou půdou bez vegetace.                 Tab. 1: Vstupní půdní parametry (část 1)                                                       Červen                           Srpen                 Půdní parametr                       Kukuřice   Pšenice              Kukuřice    Pšenice                                             Úhor                            Úhor                                                       na siláž   ozimá                na siláž   ozimá                 Objemová hmotnost [kg/m ]   1250       1339       1497      1250       1449       1497                                        3                 Počáteční vlhkost [%]       10-50      10-50     10-50      10-50      10-50      10-50                 Obsah org. hmoty [%]        1,100      1,473     1,473      1,100      1,473      1,473                 Erodovatelnost [N/m ]      0,0003     0,0009     0,0083     0,0003    0,0014      0,073                                  2                 Drsnost [s/m ]              0,032      0,015     0,0053     0,032      0,023      0,100                            1/3                 Pokryvnost [%]                0         12         87         0         82         84                 Povrchový faktor [-]          1         1          1          1          1          1                 Tab. 2: Vstupní půdní parametry (část 2)                  Zrnitostní              Jíl                     Prach                     Písek                 frakce [%]     FC       MC      CC       FS      MS       CS       FS      MS       CS                 Hlinitá půda    1       10       1        1       36       1       1        48       1                                                                                                              63","Obr. 2: Míra eroze v povodí Svacenického járku pro vlhkostní scénář 9 (50 %)                    Myjavská pahorkatina je po více jak 400 let intenzivně využívaná k zemědělství a paste-                vectví a rozsah těchto ploch se posledních desetiletích víceméně nemění. Prvotní rozvoj země-                dělských ploch měla za následek intenzifikaci erozně-akumulačních procesů v celé oblasti. Do                dnešní doby se zachovalo velké množství výmolů a strží, které se dále vyvíjí.                    64","Tab. 3: Výsledky z modelu EROSION-3D                                                     Srážková událost 1                                        Úhor                 Kukuřice na siláž          Pšenice ozimá                   Počáteční                 vlhkost půdy  Povrchový    Eroze (t/ha)  Povrchový   Eroze (t/ha)  Povrchový   Eroze (t/ha)                               odtok (m )                odtok (m )                odtok (m )                                                                 3                                                                                           3                                       3                     30 %          0            0            0            0          5350,2        0,01                     35 %          0            0         57727,2        3,5        79252,8        0,42                     40 %       20149,4        3,4        112563,4       7,9        122020,9       0,74                     45 %       71332,9        16,4       117510,8       8,4        122020,9       0,74                     50 %        77909         18,3       117510,8       8,4        122020,9       0,74                                                     Srážková událost 2                                        Úhor                 Kukuřice na siláž          Pšenice ozimá                   Počáteční                 vlhkost půdy  Povrchový    Eroze (t/ha)  Povrchový   Eroze (t/ha)  Povrchový   Eroze (t/ha)                               odtok (m )                odtok (m )                odtok (m )                                                                 3                                                                                           3                                       3                     30 %          0            0         29980,2        1,9        42317,3        0,26                     35 %       15338,7        2,9        65670,3        5,8        74816,2        0,6                     40 %       51484,8        15,6        90272         9,1         94215         0,84                     45 %       76187,7         27        92711,5        9,4         94215         0,84                     50 %        79511         28,7       92711,5        9,4         94215         0,84                                                     Srážková událost 3                                        Úhor                 Kukuřice na siláž          Pšenice ozimá                   Počáteční                 vlhkost půdy  Povrchový    Eroze (t/ha)  Povrchový   Eroze (t/ha)  Povrchový   Eroze (t/ha)                               odtok (m )                odtok (m )                odtok (m )                                                                                           3                                       3                                                                 3                     30 %          0            0            0            0            0            0                     35 %          0            0         17033,4        1,3        52009,3        1,09                     40 %        8901,4        1,2        64923,3        8,6        92025,3        2,29                     45 %       49847,1        11,5       81378,1        11,3       92025,3        2,29                     50 %       55070,3        13,3       81378,1        11,3       92025,3        2,29                     Další významná vlna rozvoje erozně-akumulačních procesů odpovídá období kolektiviza-                ce zemědělství (50. a 60. léta 20. století). V tomto období došlo ke zcelení malých polí ve velká                jednolitá pole a také docházelo k rozorávání mezí a stupňů/teras (Stankoviansky, 2003a, 2003b,                Dotterweich a kol., 2013).                    Výsledky potvrzují předpoklad dynamického chování území a byl potvrzen celkově neu-                stálý pokles území, což potvrzují i hodnoty převažující eroze nad sedimentací materiálu. Podle                Obr. 2 jsou nejvyšší hodnoty eroze modelovány na svazích zejména v horní části území. Tato                část je tvořena svahy směřujícími do středu území, kde prochází údolí Svacenikcého járku. Ve                spodní části se nachází plošší místa, zejména na hřbetech, kde je míra eroze nejnižší. K akumu-                lačním procesům dochází hlavně na úpatí svahů a samozřejmě v ose údolí, což souvisí s trans-                portem a ukládáním materiálu v rámci toku.                    Je zde jasný vliv rozdílu srážkových úhrnů, které mohou velmi výrazně ovlivnit intenzitu                probíhající eroze (Obr. 2). Největší míru eroze vykazuje srážková událost 2, kdy sice srážkový                úhrn byl nemešní (16,3 mm), ale pršelo velmi krátkou dobu (20 minut). To odpovídá tzv. pří-                valovým srážkám, které se v této oblasti vyskytují s často ničivými následky (např. bahnotoky).                U zbylých dvou srážek generuje větší erozní účinek srážka s větším množstvím spadené vody,                což se předpokládalo.                                                                                                             65","V rámci erozního modelování hraje velkou roli vegetační pokryv. Jak se předpokládalo,                tak půda bez vegetace je mnohem více náchylná k erozi (Obr. 2). Vegetace vytváří přirozený                kryt půdy, který zmírňuje jednak přímý erozní účinek dopadajících dešťových kapek, ale také                zmírňuje dopad povrchového a koncentrovaného odtoku, díky větší drsnosti povrchu půdy. Vý-                sledky také jasně ukazují, že pěstované úzkořádkové plodiny typu pšenice mají silný protierozní                charakter oproti širokořádkovým plodinám jako kukuřice.                    V Tab. 3 jsou hodnoty celkového povrchového odtoku a eroze v území, které jasně potvr-                zují výše zmíněné výsledky. V tabulkách jsou výsledky pro pět vlhkostních scénářů počáteční                vlhkosti půdy, protože první čtyři negenerují žádné výsledky, což znamená, že veškeré spadené                srážky byly infiltrovány. Je také zřejmé, že při zvyšování vlhkosti dochází ke zvyšování výsled-                ných hodnot povrchového odtoku a eroze. Nejvyšší hodnoty eroze byly vypočítány pro druhou                srážkovou událost a úhor a v závislosti na počáteční vlhkosti se pohybuje mezi 2,9 až 28,7 t/ha.                    Tato práce představila možnosti fyzikálně založeného modelování při aplikaci v malém po-                vodí. Oproti empirickému modelování je potřeba většího množství vstupních dat a jejich zpra-                cování. Model EROSION-3D představuje vhodný nástroj, který stanovuje nejen míru erozně-                -akumulačních procesů v území, ale také množství a koncentraci transportovaného materiálu,                včetně objemu povrchového odtoku. Model pracuje v rámci konkrétních srážkových událostí,                což může být omezující. Na druhé straně je možné mnohem přesněji srovnat namodelované                hodnoty s terénně naměřenými daty. Právě validace erozních modelů představuje velký problém                a spolehlivost modelu EROSION-3D bude konfrontována s výsledky empirického modelování,                ale také naměřeným množstvím uložených sedimentů v poldru v dolní části povodí Svacenic-                kého járku. Pak bude možné model aplikovat i na další výzkumná místa nejen na Myjavské                pahorkatině.                  Literatura                Dotterweich, M., Stankoviansky, M., Minár, J., Koco, Š., Papčo, P. (2013): Human in-                       duced soil erosion and gully systém development in the Late Holocene and future per-                       spectives in landscape evolution: The Myjava Hill Land, Slovakia. Geomorphology 201,                       s. 227-245.                Renschler, C. S., Mannaerts, C., Diekkrüger, B. (1999): Evaluating spatial and temporal                       variability in soil erosion risk - rainfall erosivity and soil loss ratios in Andalusia, Spain.                       Catena 34, s. 209-225.                Saha, S. K. (2003): Water and Wind Induced Soil Erosion Assessment and Monitoring Using                       Remote Sensing and GIS. Satellite Remote Sensing and GIS Applications in Agricultural                       Meteorology, s. 315-330.                Stankoviansky, M. (1997a): Geomorphic effect of surface runoff in the Myjava Hills, Slovakia.                       Zeitschrift für Geomorphologie, Suppl.-Band 110, s. 207-217.                Stankoviansky, M. (1997b): Geomorfologický efekt extrémnych zrážok (Príkladová štúdia).                       Geografický časopis, 49, 3-4, s. 187-204.                Stankoviansky, M. (2003a): Geomorfologická odozva environmentálnych zmien na území                       Myjavskej pahorkatiny. Univerzita Komenského, Bratislava, 157 s.                Stankoviansky, M. (2003b): Historical evolution of permanent gullies in the Myjava Hill Land,                       Slovakia. Catena, 51, s. 223-239.                Stankoviansky, M., Koco, Š., Pecho, J., Jenčo, M., Juhás, J. (2008): Geomorphic response of                       dry vylley basin to large-scale land use changes in the second half of the 20th century                       and problems with its reconstruction. Moravian Geographical Reposrts, 16 (4), s. 11-24.                Von Werner, M. (2006): Erosion-3D User manual, Ver. 3.1.1. GEOGNOSTICS, Berlin, 34 s.                     66","Summary                Modelling of soil water erosion in the Myjava Hill Land, Slovakia: The application                of the 3D model in the Svacenický járok catchment                The aim of presented study is an evaluation of potential soil water erosion using the physically                and event-based erosion model EROSION-3D. This model calculates soil water erosion during                an actual measured rainfall event. The soil water erosion was modelled in the Svacenický creek                catchment in the Myjava Hill Land (Slovakia), using 9 soil moisture scenarios and two different                crops on arable area. Three storm rainfall events were applied in the modelling based on 35                years of rainfall records at the Myjava meteorological station. The calculations of the erosion                model take advantage of a digital elevation model, precipitation and soil parameters, which are                established in a specific parameter catalogue. The results were statistically analysed to solved                the differences between the model´s functional possibilities; the modelling under the various                scenarios proved a strong interaction between the values of the input factors and the results of                the soil erosion.                  Keywords: soil water erosion, EROSION-3D, event-based modelling, Myjava Hill Land                Klíčová slova: vodní eroze půdy, EROSION-3D, modelování konkrétní události, Myjavská pa-                horkatina                                                                                                                                                                 67","Geodiverzita, sekundární gediverzita a kulturní dědictví                        Karel Kirchner, Doc. RNDr., CSc. , Lucie Kubalíková, RNDr., Ph.D. ,                                                            1)                                                                                                  1)                            František Kuda, Mgr., Ph.D. , Marek Havlíček, Mgr., Ph.D. ,                                                           1)                                                                                             2)                        Ivo Machar, Doc. Ing., Ph.D. , Vilém Pechanec, Doc. RNDr., Ph.D.                                                        3)                                                                                                  4)                              Karel.Kirchner@ugn.cas.cz, Lucie.Kubalikova@ugn.cas.cz,                                František.Kuda@ugn.cas.cz, marek.havlicek@vukoz.cz,                                     ivo.machar@upol.cz, vilem.pechanec@upol.cz                 1) Ústav geoniky AV ČR, v.v.i., oddělení environmentální geografie, Drobného 28, 602 00 Brno,                  2) Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v.v.i. Praha-Průhonice,                                                 výzkumné pracoviště Brno                              3) Katedra rozvojových a environmentálních studií PřF UP Olomouc,                                         4) Katedra geoinformatiky PřF UP Olomouc                       Evropská kulturní krajina s historickými hodnotami je zrcadlem vývoje kulturní identity na                národní i regionální úrovni. Zároveň je kulturní krajina i prostorem pro zachování a udržitelný                rozvoj mnoha klíčových prvků kulturní identity. K řešení problematiky kulturní identity má při-                spět i projekt NAKI II - Kulturní dědictví krajiny Arcidiecéze olomoucké - výzkum, prezentace                a management DGB 16P02B014. Projekt přispěje k poznání udržitelného rozvoje regionální                kulturní identity při využití aplikovaného výzkumu kulturního dědictví v krajině historického                území Arcidiecéze olomoucké (ADO). V zájmovém území je akceptována historická role člově-                ka jako rozhodujícího elementu dynamických změn v rámci evropské kulturní krajiny (Antrop,                1997). Cílem výzkumů je poznat úlohu člověka ve všech časových, sociálních i prostorových                souvislostech a interpretovat rozmanitost a jedinečnost přírodních i kulturních historických                hodnot krajiny a jejich podíl na vzniku kulturního dědictví (Machar et al., 2016). Projekt umož-                ňuje zaměřit se na možnost přispění fyzické geografie, geomorfologie k rozšíření materiálního                kulturního dědictví, proto je naším  dílčím cílem identifikace a interpretace antropogenních                tvarů reliéfu s cílem doplnit a zvýšit rozmanitost kulturního dědictví a upřesnit vývoj kulturní                krajiny ADO. Ve stávající fázi výzkumu jsme se soustředili na formulaci základního přístupu k                hodnocení antropogenních tvarů reliéfu ve vazně na kulturní dědictví a identifikaci základních                změn ve využití krajiny ve vybraném území – střední část ADO.                 Metodický přístup                    Kulturní dědictví je nedílnou součástí kultury pro dané území, či komunitu. Kulturní                dědictví můžeme rozdělit na materiální a nemateriální. Materiální kulturní dědictví zahrnu-                je památky a jiné hmotné výtvory člověka, jsou k němu řazeny i lokality s výtvory člověka či                kombinovaná díla přírody a člověka a oblasti zahrnující místa archeologických nálezů mající                výjimečnou světovou hodnotu z dějinného, estetického, etnologického či antropologického hle-                diska (MK ČR, 2018).                    V rámci historického přístupu ke zkoumání vývoje reliéfu (Trenhaile, 2007) je řešena identi-                fikace posloupností nebo stádií vývoje, které jsou zapříčiněny změnami kontrolních vývojových                faktorů (denudační chronologie), je řešen palimpset tvarů – výzkum tvarů reliéfu, které nesou                stopy vývoje a zachovávají důkazy o působení starších klimatických, tektonických, antropogen-                ních a jiných faktorů a umožňují sledovat historii vývoje reliéfu v čase. Reliéf obsahuje tedy tzv.                palimpsest nejen přírodních, ale i antropogenních transformací (Migon, Goudie, 2012).                    Metodický přístup k řešení dané problematiky vychází z úvahy, že součástí materiálního                kulturního dědictví jsou i člověkem vytvořené antropogenní tvary reliéfu. Vznik antropogen-                 68","ních tvarů (technogenních) reliéfu často souvisí s historickými hybnými silami vývoje, kulturní-                mi etapami, válečnými událostmi, technickým a vědeckým rozvojem. Reliéf uchovává základní                paměť krajiny (Cílek, 2002b), při následných antropogenních změnách je tato původní přírodní                paměť modifikována a v reliéfu je možno nacházet předcházející antropogenní změny a zásahy.                V krajině je zapotřebí udržet nejenom kostru ekologické stability, ale také paměťovou strukturu,                která je dána přírodními podmínkami a využíváním krajiny člověkem. Proto je správné věnovat                stejnou pozornost nejen památným stromům, ale také památným kamenům, historickým úpra-                vám studánek, hradištím a vztyčeným kamenům apod. (Cílek, 2002b).                    Historické antropogenní tvary (např. hradištní valy, zemědělské terasy, úvozy cest) jsou                již významnou součástí různých krajinných průzkumů a studií např. při studiu historických                prvků krajiny (Buček, Černušáková, 2016). Dohnalová et al. (2015) při hodnocení krajiny řadí                tyto historické antropogenní tvary ke kulturním artefaktům krajiny – tedy objektům, které                zhmotňují jedinečnost kultury daného regionu, obce či místa, odráží její znaky a upozorňují                tak na kulturně-historické hodnoty. Kulturní je tedy všechno, co je spojeno s lidskou existencí,                činností, myšlením, postoji a názory jako projev odlišnosti a jedinečnosti konkrétní společnosti                či společenstva lidí vázaných na konkrétní místo. V hodnocení Dohnalová et al. (2015) uvádí                např. historické tvary pohřební, oslavné a zavádí rovněž tvary topografické (např. topografické                hraniční příkopy, valy, zídky, kamenice, meze; topografické polohopisné tvary – zemní akumulace                pro zvýraznění triangulačních bodů) viz též Hájek, Bukačová (2001). Historické antropogenní                tvary jsou součástí kulturního dědictví a historické paměti krajiny (Kyselka, 2014).                    Při řešení vazeb historických antropogenních tvarů vycházíme i z vazeb na geodiverzitu,                která je definována jako přirozená rozmanitost geologických (horniny, minerály, fosílie), geo-                morfologických (tvary reliéfu a procesy), půdních a hydrologických složek. Zahrnuje jejich sou-                bory, struktury, systémy a vztahy v krajině (Gray, 2004, 2013). Panizza (2009) operuje s termí-                nem “geomorfodiverzita”, který je vnímán jako rozmanitost tvarů reliéfu a procesů. Ibañez et al.                (1995) představuje pojem pedodiverzita (diverzita půd). Oba pojmy lze zahrnout pod pojem                “geodiverzita”.                    Na geodiverzitu lze nahlížet dvěma způsoby:                1)  Geodiverzita jako pojem nehodnotící (Gray, 2004, 2013), zahrnující veškerou neživou pří-                    rodu (respektive její složky). Ty součásti neživé přírody (ty komponenty geodiverzity), které                    mají význam pro lidskou společnost pro účely, které nejsou destruktivní a nesnižují jejich                    vnitřní nebo ekologickou hodnotu, se nazývají geologické/geomorfologické dědictví (Shar-                    ples,  2002).  Koncept geologického  dědictví je  založen  na konceptu přírodního  dědictví                    (UNESCO, 1972), který byl představen už v r. 1972.                2)  Geodiverzita (respektive geomorfodiverzita) jako kritické a specifické zhodnocení                    geomorfologických prvků v rámci určité oblasti pomocí jejich srovnání vzhledem k jejich                    vnitřní hodnotě a dalším hodnotám, přičemž se bere v potaz rozsah výzkumu, účel, pro nějž                    je geo(morfo)diverzita hodnocena a úroveň vědeckého poznání.                    Ve výše zmíněných definicích geodiverzity a geodědictví se objevuje slovo “přirozený”, re-                spektive “přírodní” (přírodní/primární geodiverzita - t.j. složky, které byly formovány bez zása-                hu lidské společnosti). Primární geodiverzita samozřejmě tvoří podstatnou část geologického a                geomorfologického dědictví (jak v globálním, tak v lokálním měřítku), ale sekundární (člově-                kem vytvořená) geodiverzita (viz Cílek, 2002a) by neměla být opomíjena, protože také repre-                zentuje geologické a geomorfologické dědictví (Coratza, Hobléa, 2018) a je významný zdroj pro                turistické, rekreační a vzdělávací aktivity (Kubalíková et al., 2016, 2017; Rypl, Kirchner, 2017).                Sekundární (nebo antropogenní) geodiverzitu můžeme definovat jako diverzitu antropogen-                ních tvarů, jejich složek, vztahů, struktur a procesů, které tyto tvary formovaly.                    Při akceptování sekundární geodiverzity, lze modifikovat i definici geologického a geomor-                fologického dědictví: složky primární a sekundární geodiverzity, které mají určité hodnoty nebo                                                                                                          69","význam pro lidskou společnost (jde zejména o hodnoty přírodovědné, vzdělávací, estetické, kul-                turní, umělecké) a které se podílí na identitě místa (dotváří genius loci). V našem pojetí jsou                součásti sekundární geodiverzity, které tvoří část geologického a geomorfologického dědictví,                většinou reprezentovány antropogenními tvary reliéfu (tvary člověkem vytvořené) a antropo-                genními procesy a vlivy lidské činnosti na reliéf. Antropogenní tvary mohou být považovány za                část materiálního kulturního dědictví, protože existují silné vazby mezi přírodním dědictvím                (geo-dědictvím) a kulturou (Panizza, Piacente, 2005). S ohledem na uvedené pojetí se pokusí-                me o navržení základních principů hodnocení historických antropogenních tvarů jako součásti                kulturního dědictví krajiny.                 Výsledky                    V stávající fázi řešení jsme se zaměřili na poznání změn využití krajiny ve vybraném                území ADO na střední Moravě, které umožní nasměrování podrobných průzkumů na výskyt                historických antropogenních tvarů (zejména tvarů vodohospodářských). Změny ve vývoji                využití krajiny byly zpracovány na základě interpretovaných map využití krajiny zpracované                Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví z let 1836-1852, 1876-                1880, 1953-1957, 1998-1996, 2006 (Havlíček, Chrudina, 2013). Na toto hodnocení navázalo                zpracování rozšíření vodohospodářských antropogenních tvarů – rozšíření vodních ploch                rybníků (rybniční hráze). Bylo využito historických map rakouských vojenských mapování                (1. rakouské vojenské mapování 1763-1768, 2. rakouské vojenské mapování 1836-1852) viz též                                                               Obr. 1: Rozšíření vodních ploch ve střední části ADO v období let 1763-1768 a 1836-1852.                    70","Havlíček et al. (2014), Pavelková et al. (2016). V období 1. rakouského vojenského mapování                bylo ve správních obvodech 11 obcí s rozšířenou působností evidováno celkem 405 vodních                ploch. V období 2. rakouského vojenského mapování jich bylo evidováno pouze 118, přičemž                106 z nich bylo zastoupeno na obou mapováních a jen 12 jich vzniklo nově (Obr. 1) - podrobněji                viz Kirchner et al. (2018a).                    V další fázi řešení jsme rozpracovali metodiku hodnocení antropogenních tvarů reliéfu s                ohledem na kulturní dědictví a využití pro geoturismus na příkladě geo-kulturní lokality Opa-                tovické hradisko v západní části Arcidiecéze olomoucké. Hodnocení je založeno na identifikaci                a popisu zájmové lokality, kde lze pozorovat antropogenní formy a procesy. Navrhovaná metoda                představuje integrovaný přístup a zohledňuje široké spektrum možných hodnot lokality podle                současně přijatého holistického konceptu geoturismu (Dowling and Newsome eds., 2010, Dow-                ling, 2013).                    Metoda je navržena jako soubor otázek (kvalitativní hodnocení) a může být použita jako                jednoduchý nástroj pro hodnocení geoturistického potenciálu konkrétních lokalit. Je zkoumána                vědecká a turistická hodnota lokality, důraz je položen na kulturní hodnotu lokality (stáří an-                tropogenních tvarů, historické a archeologické aspekty, umělecké hodnoty), hodnoty ochrany                přírody (podrobněji Kirchner et al., 2018).                 Závěr                    Antropogenní tvary reliéfu doplňují geodiverzitu krajiny a jsou označovány jako sekundár-                ní geodiverzita. Identifikace, hodnocení, pozorování a vysvětlení těchto antropogenních tvarů                jsou nezbytnými kroky ke komplexnímu vnímání přírodního i kulturního dědictví a pomáha-                jí pochopit význam sekundární geodiverzity v rámci geodiverzity krajiny. Antropogenní tvary                společně antropogenními procesy a jejich výsledky jsou často základním reprezentačním zna-                kem geo-lokalit. Pro soubor antropogenních tvarů (tedy antropogenní geo-lokality a geomorfo-                -lokality), které jsou součástí dědictví neživé přírody, může být použit termín antropogenní geo-                -dědictví. Tyto lokality mohou být vhodně využity při směrování geoturismu, včetně poznání                kulturního dědictví krajiny. Identifikace a interpretace významných historických antropogen-                ních tvarů umožní doplnit a zvýšit rozmanitost kulturního dědictví a upřesnit vývoj kulturní                krajiny.                  Literatura                Antrop, M. (1997):The concept of traditional landscapes as a base for landscape evaluation and                       planning. The example for Flanders Region. Landscape and Urban Planning, 38, s. 105-                       117.                Buček, A., Černušáková, L. (2016): Historické prvky v lokalitách starobylých výmladkových                       lesů. In: Černušáková, L. (ed.): Sborník konference Venkovská krajina 2016.  Česká spo-                       lečnost pro krajinnou ekologii CZ-IALE, Hostětín, s. 18-29.                Cílek, V. (2000): Geodiverzita. Geologická rozmanitost Čech. Vesmír 79, č. 2,  s. 95-97.                Cílek, V. (2001): Geodiverzita – opomíjený aspekt ochrany přírody a krajiny. Zprávy o geolo-                       gických výzkumech v roce 2001, s. 13-15.                Cílek, V. (2002a): Geodiverzita. Ochrana přírody, 57, č. 2, s. 42-44.                Cílek, V. (2002b): Krajiny vnitřní a vnější. Dokořán, Praha, 231 s.                Coratza, P., Hobléa, F. (2018): The specificities of Geomorphological Heritage. In: Reynard, E,                       Brilha, J. eds.: Geoheritage assessment, protection, and management. Elsevier, s. 87-106.                       DOI: http://dx.doi.org/10.1016/B978-0-12-809531-7.00005-8                Dohnalová, B., Fiřtová, B., Kučera, P., Dohnal, J., Pavlačková, K. (2015): Metodika iden-                       tifikace kulturních artefaktů v krajině. Mendelova univerzita, Brno, 301 s.                                                                                                             71","Dowling, R. (2013): Global Geotourism – an Emerging Form of Sustainable Tourism. Czech                       Journal of Tourism, 2 (2): s. 59-79.                Dowling, R. K., Newsome, D. eds. (2010): Geotourism. The tourism of geology and landscape.                       Goodfellow Publishers, Oxford, 246 s.                Gray, M. (2004): Geodiversity: Valuing and Conserving Abiotic Nature. John Wiley, Chichester,                       434 s.                Gray, M. (2013): Geodiversity: Valuing and Conserving Abiotic Nature. Second Edition. Wiley                       Blackwell, Chichester, 495 s.                Hájek, T., Bukačová, I. (2001): Příběh drobných památek. Studio JB, České Budějovice, 137 s.                Havlíček, M., Chrudina, Z. (2013):  Long-term land use changes in relation to selected relief                       characteristics in Western Carpathians and Western Pannonian basin – case study from                       Hodonín district (Czech Republic). Carpathian Journal of Earth and Environmental Sci-                       ences, č. 8, s. 231–244.                Havlíček, M., Pavelková, R., Frajer, J., Skokanová, H. (2014): The long-term development                       of water bodies in the context of land use: The case of the Kyjovka and Trkmanka River                       Basins (Czech Republic). Moravian Geographical Reports, 22, č. 4, s. 39–50.                Ibañez, J. J., De-Albs, S.,  Bermúdez, F F., García-Álvarez, A. (1995): Pedodiversity: con-                       cepts and measures. Catena, 24, s. 215-232.                Kuča, K. ed. (2015): Krajinné památkové zóny České repubiky. Národní památkový ústav, Pra-                       ha, 511 s.                Kirchner, K., Kuda, F., Kubalíková, L., Havlíček, M., Machar, I., Pechanec, V. (2018a):                       Cultural heritage and geodiversity of landforms in the landscape of the Archdiocese of                       Olomouc. In: Svobodová, H. ed.: Proceedings of 25rd Central European Conference.                       Useful Geography: Transfer from Research to Practice, 12 –13 th October 2016. Masa-                                                                               th                       ryk Univerzity, Brno, s. 165–172.                Kirchner, K., Kubalíková, L., Machar, I. (2018b): Assessment of anthropogenic landforms                       for the geotourism purposes (case study: Velké Opatovice fortification site, Archdiocese                       of Olomouc, Czech Republic). In: Fialová, J. ed.: Public recreation and landscape pro-                       tection - with nature hand in hand! Conference proceeding. 2nd–4th May 2018, Křtiny.                       Mendel University in Brno, s. 61-68.                Kyselka, I. (2014): Drobné historické struktury jako paměť krajiny a její historická stopa. Život-                       né prostredie, 48, č. 1, s. 9-14.                Kubalíková, L., Bajer, A., Kirchner, K. (2016): Secondary geodiversity and its potential for                       geoeducation and geotourism: a case study from Brno city. In: Fialová, J., Pernicová, D.                       eds.: Public recreation and landscape protection – with nature hand in hand… Confe-                       rence proceeding 1st–3rd May 2016, Křtiny. Mendel University, Brno s. 224-231.                Machar, I., Pechanec, V., Kirchner, K., Brus, J., Kuda, F. (2016): Cultural landscape heritage                       of the Olomouc Archdiocese: Lessons learned from the history of floodplain forests.                       In: 16th International Multidisciplinary Scientific GeoConference Albena SGEM 2016,                       SGEM2016 Conference Proceedings. Book 3, Vol. 2, Sofia, s. 511-516.                Migon, P., Goudie, A. S. (2012): Pre-Quaternary geomorphological history and geoheritage of                       Britain. Quaestiones Geographicae, 31, č. 1, s. 67-79.                MK ČR (©2018): Kulturní dědictví, https://www.mkcr.cz/kulturni-dedictvi-1121.html (5. 3.                       2018)                Panizza, M. (2009): The Geomorphodiversity of the Dolomites (Italy): A Key of Geoheritage                       Assessment. Geoheritage 1(1), s. 33-42.                Panizza, M., Piacente, S. (2005): Geomorphosites: a bridge betwenn scientific research, cul-                       tural integration and artistic suggestion. Il Quaternario – Italian Journal of Quaternary                       Sciences, 18, č. 1, s. 3-10.                 72","Pavelková, R., Frajer, J., Havlíček, M., Netopil, P., Rozkošný, M., David, V., Dzuráková,                       M., Šarapatka, B. (2016): Historical ponds of the Czech Republic: an example of the                       interpretation of historic maps. Journal of Maps, 12, č. 1, s. 551-559.                Rypl, J., Kirchner, K. (2017): Scientific values of landforms as the basis for the declaration of                       protected sites (a case study of Mt. Kraví hora in the Novohradské hory Mts., Czech Re-                       public). Applied Ecology and Environmental Research, 15, č. 3, s. 1537-1550.                Sharples, C. (2002): Concepts and principles of geoconservation. Tasmanian Parks \& Wildlife                       Service, Hobart, 79 s., https://dpipwe.tas.gov.au/Documents/geoconservation.pdf                Trenhaile, A. A. (2007): Geomorphology. A Canadian perspective. Oxford University Press,                       498 s.                Unesco (1972): Convention concerning the protection of the world cultural and natural heri-                       tage, http://whc.unesco.org/archive/convention-en.pdf (17. 11. 2010)                Zwolinski, Z. (2004): Geodiversity. In: Goudie, A. S. ed.: Encyclopedia of geomorphology, vol                       1, Routledge, London, s. 417–418.                 Summary                Geodiversity, secondary geodiversity and cultural heritage                Within the framework of the NAKI II project – Cultural heritage of landscape of the Archdio-                cese of Olomouc - research, presentation and management (DGB 16P02B014), we focus on the                results that will contribute to the sustainable development of regional cultural identity through                applied cultural heritage research in the cultural landscape of the area of interest. As part of the                material cultural heritage, we include the landforms that originated from the conscious activity                of man - the anthropogenic relief forms. These landforms complement the geodiversity of the                landscape and are referred to as secondary geodiversity, their identification and interpretation                will make it possible to complement and enhance the diversity of cultural heritage and to specify                the development of the cultural landscape. The first results from the Archdiocese of Olomouc                are presented:                - research of the extension of water management landforms (area of ponds and pond dams) in                the Central part of the Archdiocese of Olomouc, - the inventory of landforms and other features                in the geo-cultural site “Velké Opatovice fortification site”, the western part of the Archdiocese                of Olomouc and the assessment with respect for geotourist use.                 Keywords: Geodiversity, secondary geodiversity, cultural heritage, Archdiocese of Olomouc                Klíčová slova: geodiverzita, sekundární geodiverzita, kulturní dědictví, Arcidiecéze olomoucká                                                                                                                                     73","Názor verejnosti na zelenú infraštruktúru, prírodný kapitál                                              a ekosystémové služby                                             Milena Moyzeová, RNDr., PhD.                                              Milena.moyzeova@savba.sk                                Ústav krajinnej ekológie SAV, Štefánikova 3, 814 99 Bratislava                        Prírodné a kultúrne zdroje sú súčasťou územného kapitálu a identity nielen Európskej únie                ako takej,  ale aj jej jednotlivých členských štátov ich miest a obcí. Ich nadmerné využívanie                sa považuje za ohrozenie územného rozvoja. Cieľom zelenej infraštruktúry je podľa Európskej                komisie zosúladiť ľudské činnosti s prírodným prostredím a zvýšiť možnosti sociálno-hospo-                dárskeho rozvoja miestnych spoločenstiev za podmienky poskytovať základné tovary a služby                a súčasne zachovať fyzikálne vlastnosti ekosystémov a identitu krajiny (COM, 2013). Aké za-                stúpenie a úlohu má v tejto problematike verejnosť?                    Nielen Aarhuský dohovor (1998) hovorí o  účasti verejnosti na záležitostiach týkajúcich sa                životného prostredia, ale aj mnohé príklady už riešených projektov, ktoré ho aplikujú vo svojich                výskumoch. Na Ústave krajinnej ekológie SAV to boli domáce aj zahraničné projekty ako na-                príklad medzinárodný projekt 7. Rámcového programu EÚ s názvom OPENNESS zameraný na                operacionalizáciu prírodného kapitálu a ekosystémové služby a VEGA projekty Významnosť a                úžitky ekosystémov v historických štruktúrach poľnohospodárskej krajiny a  Hodnotenie kvality                životného prostredia vidieckych sídiel (Moyzeová a kol., 2015) a mnoho ďalších. Aj do projektov                zelenej infraštruktúry je podľa Európskeho hospodárskeho a sociálneho výboru nevyhnutné za-                pájať občanov a organizácie, aplikovať prístup zdola nahor a podporovať vytváranie partnerstiev                so zástupcami obcí, zástupcami priemyselných odvetví, poľnohospodárstva, lesného a vodného                hospodárstva, ochrany prírody a mimovládnych organizácií zameraných na ochranu prírody a                životného prostredia.                    Predkladaný príspevok je príkladom  zapojenia vybranej vzorky stakeholderov do hodno-                tenia prírodného kapitálu a ekosystémových služieb na lokálnej úrovni pre potreby budovania                zelenej infraštruktúry. Výskum sme realizovali v záujmovom území vidieckej obce Liptovská                Teplička, ktorá je lokalizovaná v Prešovskom kraji v okrese Poprad. Rozloha katastrálneho úze-                mia je 9 686 ha a počet obyvateľov 2 380. Liptovská Teplička leží v Nízkych Tatrách v hornej                časti povodia Čierneho Váhu. Povrch katastrálneho územia na severnom svahu pohoria tvoria                prevažne skrasovatené druhohorné horniny (melafírová séria, vápence, dolomity) (Vlastived-                ný slovník obcí na Slovensku, 1977). Táto podtatranská obec je charakteristická extenzívnym                poľnohospodárstvom a lesným hospodárstvom. Rôznorodosť prírodných podmienok spolu s                kultúrno-historickými a socio-ekonomickými podmienkami podmieňuje celý rad ekosystémo-                vých služieb. Cieľom výskumu bolo zistiť, do akej miery si oslovená vzorka respondentov, aj z                pohľadu svojej profesie, uvedomuje existenciu a význam ekosystémových služieb, prírodného                kapitálu a zelenej infraštruktúry pre rozvoj územia.                    Základ zelenej infraštruktúry v k. ú. obce Liptovská Teplička tvoria predovšetkým lesné a                lúčne spoločenstvá, ktoré sú chránené národnou aj európskou legislatívou ako prvky siete NA-                TURA 2000, prvky  územného systému ekologickej stability a prvky územnej ochrany prírody                podľa zákona 543/2002 Z.z. o ochrane prírody a krajiny v znení neskorších predpisov. V území                sa nachádzajú dve lokality NATURA 2000 - chránené vtáčie územie Nízke Tatry a územie eu-                rópskeho významu Kráľovohoľské Nízke Tatry. Z chránených území v piatom stupni ochrany je                v území zastúpená prírodná rezervácia Martalúzka (Štátny zoznam osobitne chránených čas-                tí prírody SR, stav k 31. 12. 2016). K prvkom ÚSES patrí Nadregionálne biocentrum (NRBc)                Nízke Tatry a Regionálny biokoridor (RBk) vodný tok Čierny Váh, ktorý sa tiahne východnou                 74","časťou hranice katastrálneho územia a tvorí prirodzenú migračnú cestu zveri v kotline. Kra-                jinno-ekologickú hodnotu katastrálneho územia zvyšuje aj zastúpenie ekologicky významných                segmentov krajiny a kultúrno-historických krajinných prvkov. Napriek tomu, že nemajú do-                posiaľ zabezpečenú legislatívnu ochranu, majú vysokú krajinno-ekologickú hodnotu a sú po-                tenciálom pre navrhovanú zelenú infraštruktúru. Medzi tieto prvky patria poľnohospodársky                využívané terasy trvalých trávnych porastov so skupinovou vysokou a krovitou vegetáciou s                medzami, ktoré sú z vegetačného hľadiska jedinečné v rámci celého Slovenska a to vďaka kar-                bonátovému substrátu, nadmorskej výške a spôsobu hospodárenia (Bezák, Izakovičová, Miklós                a kol., 2010). Vďaka týmto unikátnym historickým krajinným štruktúram terasovitých políčok                získala Liptovská Teplička aj ocenenie -  Cenu SR za krajinu 2015. Ďalšie hydrologicky a ekosta-                bilizačne významné lokality sa nachádzajú v okolí Čierneho Váhu a Ždiarskeho potoka. Ide o                dve mokrade lokálneho významu, ktoré slúžia ako liahniská obojživelníkov a plnia regulačné a                podporné služby. Ku kultúrno-historickým krajinným prvkom v katastrálnom území Liptovskej                Tepličky patrí aj európsky unikát - zemiakové pivničky a drevené stodoly tzv. stodolište lokali-                zované v juhovýchodnej časti územia. Komplex zrubových stodôl v intraviláne Liptovskej Tep-                ličky je zoskupený do špecifickej urbanistickej štruktúry, ktorá vyhovovala niekdajšiemu spolku                urbáristov v nadväznosti na spoločné hospodárske činnosti (mlátenie obilia, uskladňovanie sla-                my) a vytvárajú uličnú radovú zástavbu. Ich obdobu nenájdeme ani v jednej obci na Slovensku                (Michálek et al., 1973).                     V nadväznosti na krajinnoekologický výskum, ktorého výstupom bola analýza zdrojov,                ktoré charakterizujú základné  podmienky a možnosti rozvoja územia ako aj podmienky ich                súčasného využitia a ochrany sme realizovali sociologický výskum s vybranou vzorkou respon-                dentov. Cieľom zapojenia respondentov do výskumu bolo zvýšiť ich povedomie o miestnych                zdrojoch a potenciáloch a ich názory akceptovať pri návrhov opatrení pre ochranu a optimálne                využívanie územia. Respondenti boli vybraní tak, aby reprezentovali základné skupiny stake-                holderov pôsobiacich v obci. Boli to vlastníci, užívatelia a správcovia pozemkov – predstavitelia                miestnej samosprávy, súkromne hospodáriaci roľníci, lesní hospodári, vodohospodári, pred-                stavitelia štátnej ochrany prírody a miestnych záujmových organizácií. Sociologický prieskum                sme realizovali formou rozhovorov. V rámci rozhovorov sme sa pýtali na príbehy viažuce sa na                život obyvateľov v súčasnosti aj v nedávnej minulosti, tak aby sme získali informácie o tom ako                respondenti vnímajú prírodno-kultúrne hodnoty územia z pohľadu ich využitia pre uspokojo-                vanie svojich potrieb ako aj pre ďalší rozvoj územia.  Výskumu sa zúčastnilo 10 respondentov z                toho bolo 7 mužov a 3 ženy. Odpovede sme písomne zaznamenali a text analyzovali a interpre-                tovali. Dáta z kvalitatívneho výskume tvorili aj prepisy z terénnych poznámok a historické foto-                grafie od miestnych obyvateľov. Rozhovor doplnil výsledky získané z dotazníkového prieskumu                realizovaného v rokoch 2013 až 2014.                    Z analýzy odpovedí stakeholderov vyberáme základné postrehy.                  Oblasť poľnohospodárstva - člen Poľnohospodárskeho podielnického družstva (ČPPD),                súkromne hospodáriaci roľník (SHR)                    Napriek tomu, že orná pôda v záujmovom území patrí do znevýhodnenej oblasti, poľno-                hospodárska výroba má v území bohatú tradíciu. Poľnohospodárske aktivity realizuje Poľno-                hospodárske podielnické družstvo (PPD) Liptovská Teplička a súkromne hospodáriaci roľní-                ci (SHR). PPD realizuje ekologické poľnohospodárstvo, ekologický chov zvierat a výrobu bio                produktov. Celkovo obhospodaruje 1 274,56 ha pôdy z toho 62,76 ha ornej pôdy a 1 211,80 ha                trvalých trávnych porastov (údaje poskytnuté na OÚ Liptovská Teplička).                ...V katastrálnom území obce produkčné funkcie plnia predovšetkým polia, lúky a pasienky. Poľno-                hospodársky potenciál je sústredený na chov oviec a kráv a pestovanie krmovín. Orná pôda v území                                                                                                          75","má menšiu rozlohu a jej produkčný potenciál je využívaný predovšetkým na produkciu obilnín,                strukovín a olejnatých semien (PDP žena)...                Poľnohospodárska produkcia sa z pohľadu miestnych hospodárov za posledné roky výrazne                znížila. Tento kritický postoj uviedli súkromne hospodáriaci roľníci, ktorí obrábanie pôdy aj                dnes realizujú podľa miestnych zvykov a tradícií (Obr. 1-3 súkromný archív). Tento postup je                priaznivý aj z hľadiska biodiverzity, nakoľko práve terasovité políčka s medzami vykazujú vyso-                kú biodiverzitu rastlín a živočíchov.                ...Všetka pôda sa v minulosti, lebo nebola žiadna technika, obrábala  ručne za pomoci koníkov a                volkov. Aj kosilo sa ručne (SHR muž)...                ...Kedysi táto oblasť bola oblasť zameraná na produkciu zemiakov a mlieka. Chovalo sa 300-400                kusov kráv. Ak bolo mlieko navyše nosilo sa do zberne. Potom nastúpilo družstvo (SHR muž)...                Dnes si cením, že technika v poľnohospodárstve je na úrovni. Ale je malá produkcia. Produkuje sa                iba 1/4 ako v roku 1989 (SHR muž)...                  Oblasť lesného hospodárstva - lesný hospodár (LH), súkromne hospodáriaci roľník (SHR)                    Cieľom zelenej infraštruktúry v oblasti lesného hospodárstva je zlepšiť ochranu druhov a                biotopov, ktoré závisia alebo sú ovplyvnené lesným hospodárstvom. Opatrenia v oblasti lesné-                ho hospodárstva je preto potrebné realizovať z cieľom znížiť rozdrobenosť a degradáciu lesov,                aby sa zachovala ich funkcia a schopnosť poskytovať súvisiace ekosystémové služby. Z analýzy                odpovedí zamestnancov lesnej správy môžeme konštatovať, že vnímajú ako významnú nielen                produkčnú funkciu lesov (drevná hmota), ale aj regulačnú a ochrannú funkciu (ochrana pôdy                pred zosuvmi, regulácia mikroklimatických podmienok a pod.). Ako dôležité pre rozvoj územia                hodnotia aj kultúrne služby lesov v podobe poskytovania rekreačných možností a zásobovacie                služby z hľadiska produkcie lesných plodov, hríbov a liečivých rastlín. Rizikom, ktoré ohrozu-                je lesné ekosystémy je kôrovec, ktorý predovšetkým v oblasti Kráľovej holi zlikvidoval hektáre                lesného porastu, čo veľmi kriticky vnímajú miestni hospodári. Potenciálne riziko zosuvov sa                zvyšuje na strmých svahoch, ktoré nie sú stabilizované lesnými porastmi, preto s touto situáciou                je potrebné počítať v ekosystémových opatreniach a pri návrhoch zelenej infraštruktúry.                ...Lesné ekosystémy lokalizované v okolí obce plnia jednak produkčnú funkciu – produkcia drevnej                hmoty - poskytujú kvalitné smrekové, jedľové, bukové, jaseňové a javorové drevo, ako aj regulačnú                funkciu - ako regulátory a čističe ovzdušia. Ochrannú funkciu plnia lesy na lokalitách s vyšším                sklonom s rizikom zosuvov (LH muž)...                ...Najväčšie zmeny sa zaznamenali v lesoch. V minulosti v okolí obce boli krásne lesy.   Holoruby                všetko zlikvidovali. Les zriedili  priesekmi, celé pásy lesa vyťažili, že sa postupne zmladí, ale prišiel                vietor, kôrovec a ten napáchal veľké škody (SHR muž)...                ...V štátnych lesoch bola ťažká robota. Až do roku 1965 bol  6 dňový pracovný týždeň.  Chlapi cho-                dili na týždňovky. V dolinách prenocovali. Už 16 roční chlapci pracovali pri odkôrovávaní dreva,                ktoré do čista oškrabali, aby tam nebol kôrovec (SHR muž)...                ...Dnes máme lesy urbárne,  štátne ale aj súkromné. Všetko je zdevastované, ostali iba 40-50 ročné                mladiny. Na pasienkoch sa v minulosti pásli čriedy oviec a hovädzieho dobytka. Dnes nič neobrá-                bajú, všetko zarastá krovinami a kosodrevinou. Predtým to udržiavali ručným kosením, všade sa                kosilo, ale dnes sa to už tak nečistí ani neudržuje (SHR muž)...                      Miestna samospráva - starosta obce (SO), pracovník obecného úradu (POÚ)                    Z analýzy odpovedí vidíme, že starosta obce a miestna samospráva podporuje rozvoj úze-                mia založený na ochrane prírody a ochrane najpozoruhodnejších lokalít v záujmovom území                pre rozvoj predovšetkým ekoturizmu. Z hľadiska zelenej infraštruktúry kladie dôraz na vegetač-                né úpravy a rozširovanie turistických chodníkov a zvyšovanie kvality života v obci.                ...Pre obec je dôležitá kvalita krajiny, ktorá je u nás zameraná na zachovanie tradičnej krajinno-                 76","-tvorby pri modernom obhospodarovaní za pomoci modernej techniky. Ako je to teraz, za účelom                podporovať cestovný ruch. Preto obecný úrad prispieva finančne aj na skvalitnenie životného pro-                stredia. Ročne ide o sumu okolo 2 500 Eur. Za tieto finančné prostriedky obec realizuje parkovú                výsadbu ako napríklad výsadbu živých plotov alebo práce na vyrovnanie terénu a pod.  (SO muž)...                ...Kultúrne služby poskytuje okolie obce. K vyhľadávaným krajinárskym prvkom, ktoré lákajú do                obce turistov patria aj zemiakové pivničky a drevené stodoly (POÚ žena)...                ...Celá krajina v okolí Liptovskej Tepličky produkuje aj produkčné, regulačné, kultúrne aj ekolo-                gické funkcie, nakoľko všetko na seba nadväzuje a súvisí spolu. Cestovný ruch, ktorý patrí medzi                kultúrne služby v obci, však za posledné roky upadol. Do budúcnosti by sme chceli obnoviť úzko-                koľajku - Považskú lesnú železničku, ktorá v minulosti premávala dvakrát do týždňa, aby obyva-                teľov obce dopravila do neďalekého Hrádku  (SO muž)...                      Oblasť ochrany prírody a krajiny - pracovník štátnej ochrany prírody (PŠOP)                    Z analýzy odpovedí zamestnanca štátnej ochrany prírody je zrejmé, že najväčší význam                v k. ú. obce Liptovská Teplička majú lesné ekosystémy, ktoré sú chránené v kategórii národný                park a prírodná rezervácia a sú zásobárňou biodiverzity v území. Z hľadiska iniciatívy týkajúcej                sa zelenej infraštruktúry treba pozitívne zhodnotiť, že konflikty medzi ochranou a využívaním                územia nie sú významné a hospodáriace subjekty pri ochrane prírody navzájom spolupracujú.                ...Konflikty medzi ochranou prírody a hospodáriacimi subjektmi nemáme, nakoľko hospodárske                subjekty rešpektujú obmedzenia vyplývajúce z legislatívy. Názory na hospodárenie v katastri obce                sa však líšia. Najvyššiu produkčnú funkciu podľa nás ochranárov majú v území lesy a lúky. Lúky,                ktorých je v katastri dostatok, by mali byť z hľadiska zachovania produktivity a biodiverzity pra-                videlne kosené. Rovnako ako lúky a lesy, z hľadiska regulačných funkcií, je významný aj vodný tok                Čierny Váh. Jeho produkčná funkcia je však iba čiastočná, nakoľko lov rýb na toku je obmedzený.                Celý kataster obce  je  významný pre kolobeh živín a rovnako pre nehmotné funkcie vyplývajúce z                výskytu  množstva prírodných a kultúrno-historických dominánt, ktoré sú  lokalizované v území                (PŠOP muž)...                      Oblasť záujmových organizácií – člen poľovníckeho združenia (ČPZ)                    Z analýzy odpovede člena poľovného združenia vyplýva, že poľovníci vnímajú predovšet-                kým produkčné funkcie a to vzhľadom k množstvu zveri, ktorá sa v území nachádza. Lesné                ekosystémy sú významné genofondové zdroje. Územie patrí do poľovnej oblasti pre jeleniu zver                - Poľovnícka oblasť Nízke Tatry – Sever II.  O revír s výmerou 2 650 ha sa stará Poľovnícke zdru-                ženie Čierny Váh. V týchto územiach sa zver chová a obhospodaruje podľa jednotného cho-                vateľského plánu a stav zveri sa každoročne vyhodnocuje (spracované z údajov poskytnutých                Poľovníckym združením Čierny Váh).                ...Kmeňové stavy sčítané u vysokej zveri - jelenej zveri sú približne 33 kusov, srnčej zveri 20 kusov                a diviačej 12 kusov. Od týchto údajov sa odvíja aj plán chovu a lovu. Lov sa pohybuje okolo 10 ks                jelenej zveri, 5 kusov srnčej a 9 kusov diviačej zveri. Okrem týchto druhov v revíri nájdeme hluchá-                ne, tetrovy, jariabky ale aj vlky, rysy, medvede a mačky divé. Zo vzácnych druhov evidujeme 1 pár                orla krikľavého, ktorý  na územie zalietava. Hlavnou náplňou našich aktivít je okrem starostlivosti                o poľovnú zver aj starostlivosť o čistotu katastrálneho územia (ČPZ muž)...                    Výskum sme zamerali na hodnotenie tých ekosystémov, ktoré sa nachádzajú v katastrálnom                území obce Liptovská Teplička. Oslovení stakeholderi  zhodnotili ekosystémy, ktoré využívajú                v podobe produkčných, regulačných a kultúrnych služieb predovšetkým na základe bohatých                znalostí o území v ktorom žijú a pracujú. Na základe kvantitatívneho aj kvalitatívneho hod-                notenia najvyššie ocenenie získali produkčné služby za ktorými nasledovali regulačné služby a                kultúrne služby. Z odpovedí respondentov vidíme, že preferujú služby s priamym efektom pre                človeka ako je produkcia potravy, čistej vody, kvalitného dreva a krmiva. Rovnako stakehol-                                                                                                          77","deri v odpovediach preferovali hodnotenie tých ekosystémov, ktoré súvisia z ich profesijným                zameraním napríklad vodohospodár hodnotil predovšetkým funkcie vodných ekosystémov,                lesný hospodár hodnotil ekosystémové služby súvisiace predovšetkým s lesnými ekosystémami                a poľnohospodár hodnotil ekosystémové služby, ktoré súvisia predovšetkým s agroekosystéma-                mi. Zelená infraštruktúra v katastrálnom území Liptovskej Tepličky je vybudovaná už v po-                dobe prvkov NATURY 2000, prvkov ÚSES a legislatívne chránených území. Preto je potrebné                z hľadiska zelenej infraštruktúry tieto významné prvky v území naďalej udržiavať a chrániť,                aby poskytovali ekosystémové služby a úžitky nielen miestnym obyvateľom ale aj návštevníkom                obce. Nakoľko prírodné zdroje sú významným prírodným kapitálom v území, je potrebné jeho                hodnoty zachovať a ďalej zveľaďovať vhodným manažmentom. Dôležité je aplikovať geoeko-                systémový prístup k ochrane biodiverzity, ktorý je založený na celoplošnom systéme ochrany                a optimálnom využívaní krajiny. Je potrebné naďalej rešpektovať multifunkčné využitie kra-                jiny založené na princípe ochrany prírody, ochrany kultúrnych pamiatok, rozvoji ekologické-                ho poľnohospodárstva, lesného hospodárstva a rekreačného využitia. Rovnako je nevyhnutné                pokračovať vo zvyšovaní environmentálne povedomia miestneho obyvateľstva s dôrazom na                zachovanie identity a zvýšenie propagácie územia. Názory a postrehy miestnych obyvateľov je                potrebné aplikovať do rozvojových dokumentov v podobe návrhov opatrení na zlepšenie kvality                životného prostredia a kvality života z aspektov udržateľného rozvoja.                  Príspevok vznikol ako výstup vedeckého projektu 2/0066/15 Zelená infraštruktúra Slovenska                v rámci Vedeckej grantovej agentúry Ministerstva školstva, vedy, výskumu a športu SR a Sloven-                skej akadémie vied.                                             Obr. 1-3: Každodenný život obyvateľov Liptovskej Tepličky  zachytený objektívom fotoaparátu                        v minulom storočí (súkromný archív obyvateľa Liptovskej Tepličky).                 Literatúra                Aarhus Convention (1998): Convention on access to information. Public Participation in                       Decision-Making and Access to Justice in Environmental Matters.                Bezák P., Izakovičová, I., Miklós, L. a kol. (2010): Reprezentatívne typy krajiny Slovenska.                       Ústav krajinnej ekológie Slovenskej akadémie vied, Bratislava, 179 s.                COM (2013): Zelená infraštruktúra – zveľaďovanie prírodného kapitálu Európy, Oznámenie                       Komisie Európskemu parlamentu, Rade, Európskemu hospodárskemu a sociálnemu vý-                       boru a Výboru regiónov, Com/2013/0249 final. Európska komisia, Brusel, 12 s.                  78","Michálek, J. et al. (1973): Liptovská Teplička. Východoslovenské vydavateľstvo, Košice, 355 s.                Moyzeová, M. a kol. (2015): Hodnotenie kvality životného prostredia vidieckych sídiel.                                Ústav krajinnej ekológie SAV, Bratislava, 280 s.                Vlastivedný slovník obcí na Slovensku II (1977): Vydavateľstvo VEDA Slovenskej                                 akadémie vied, Bratislava, 517 s.                Zákon 543/2002 Z.z. o ochrane prírody a krajiny v znení neskorších predpisov.                 Summary                Public opinion on Green Infrastructure, Natural Capital and Ecosystem Services                The aim of this paper is to analyse attitudes of the involved to the evaluation of natural capital                and ecosystem services on local level by means of structured interviews. Obtained views will                be applied to the assessment of ecosystem services and proposals aimed at protection and con-                servation of natural capital and building of green infrastructure. The research was carried out in                model territory of the rural residence Liptovská Teplička.                  Key words: rural settlement, natural capital, ecosystems services, green infrastructure, sociolo-                gical research, stakeholders                Kľúčové slová: vidiecke sídlo, prírodný kapitál, ekosystémové služby, zelená infraštruktúra, so-                ciologický výskum, stakeholders                                                                                                                                                                79","Biodiverzita a dopravní infrastruktura                                   v přeshraniční oblasti Beskydy-Kysuce                                    Marek Havlíček, Mgr., Ph.D. , Ivo Dostál, Mgr. ,                                                                                      1)                                                                  1)                                     Václav Hlaváč, Ing. , Martin Strnad, RNDr.      2)                                                           2)                                      marek.havlicek@cdv.cz, ivo.dostal@cdv.cz,                                  vaclav.hlavac@nature.cz, martin.strnad@nature.cz                               1) Centrum dopravního výzkumu, v. v. i., Líšeňská 33a, 636 00 Brno                      2) Agentura ochrany přírody a krajiny, Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11-Chodov                       Rozvoj dopravy přináší rozsáhlé dopady na přírodu a krajinu. Na první pohled nejvíce zřej-                má je nepochybně mortalita živočichů při střetech s vozidly. Doprava ale přináší i jiné, na první                pohled méně viditelné problémy. Volná krajina s množstvím přírodních nebo přírodě blízkých                biotopů, která původně automaticky plnila funkci spojovacího článku mezi různými populace-                mi jednotlivých druhů, tuto schopnost v současnosti ztrácí v důsledku intenzivní antropogenní                činnosti. Výstavbou průmyslové a sídelní infrastruktury a intenzivní zemědělskou činností se                vytvářejí v krajině rozsáhlé plochy, jež nejsou vhodným habitatem pro volně žijící živočichy.                Jednotlivá sídla propojuje dopravní liniová infrastruktura, která zbylé biotopy vhodné pro volně                žijící živočichy štěpí díky bariérovému efektu na stále menší části. V krajině tak vznikají izolova-                né oblasti bez možnosti dostatečné komunikace s okolím, které již nemohou zajistit dostatečné                podmínky pro dlouhodobou existenci populací (Anděl, 2013). Tyto procesy označované jako                fragmentace krajiny a fragmentace populací, patří k aktuálně nejvýznamnějším negativním vli-                vům lidské činnosti na živou přírodu (Dostál, Anděl, Havlíček, 2018).                    Tomu odpovídá i začlenění tohoto tématu do řady koncepčních dokumentů včetně Politiky                územního rozvoje ČR. Problematika fragmentace krajiny byla prezentována již v Usnesení vlády                ČR č. 929 o Politice územního rozvoje (bod IV.7 – systémové řešení propustnosti krajiny) a dále                rozpracována v republikových prioritách, kdy v rámci Aktualizace č. 1 byl doplněn nový článek                č. 20a: „Vytvářet územní podmínky pro zajištění migrační propustnosti krajiny pro volně žijící                živočichy a pro člověka, zejména při umísťování dopravní a technické infrastruktury. V rámci                územně plánovací činnosti omezovat nežádoucí srůstání sídel s ohledem na zajištění přístup-                nosti a prostupnosti krajiny.“ (PÚR ČR, 2015).                      V rámci Evropy přestavují Karpaty oblast s mimořádně zachovalou krajinou a unikátní pří-                rodou. Je to dáno jednak pestrými přírodními podmínkami, ale také dosud tradičním využívá-                ním krajiny. Zejména pastva ovcí, probíhající zde po staletí, zde přispěla ke vzniku specifických                stanovišť s velkým bohatstvím druhů. Komplikovaná orografie území předurčila nejvhodnější                trasy pro dopravu, které nejčastěji sledují hluboká údolí hlavních řek. V těchto příhodných po-                lohách se kumulují další lidské aktivity, čímž dochází k vytváření nepropustných bariér. I přes-                to, že přes Karpaty probíhaly od pradávna významné obchodní trasy a doprava vždy hrála vý-                znamnou roli v ekonomice, byla dopravní síť v regionu ve srovnání se zeměmi západní Evropy                donedávna málo rozvinutá, a proto patří Karpaty dosud k nejméně fragmentovaným oblastem                Evropy. Nízká míra fragmentace je také jedním z důvodů jedinečnosti přírody Karpat s výsky-                tem vzácných druhů živočichů s velkými teritoriálními nároky jako jsou medvěd hnědý (Ursus                arctos), vlk obecný (Canis lupus), rys ostrovid (Lynx lynx) a kočka divoká (Felis silvestris). Ve-                dle těchto „deštníkových“ druhů představují Karpaty domov také pro menší druhy živočichů                – drobné savce, ptáky, plazy i bezobratlé (Alberton et al., 2017). V posledních letech, zejména v                souvislosti se vstupem většiny karpatských zemí do EU, je však viditelný rychlý rozvoj dopravní                  80","infrastruktury a tento rozvoj je očekáván i v následujících letech. Vedle dopravy je obrovským                rizikem také růst lineární zástavby v údolních polohách, který může způsobit uzavření dříve                průchozích koridorů. Situace rostoucí fragmentace krajiny představuje vážnou hrozbu pro kar-                patskou přírodu. Zároveň je to ale také velká příležitost vybudovat dopravní síť v dotčených                zemích tak, aby nepoškodila citlivé horské ekosystémy a unikátní příroda zůstala ochráněna.                     Otázky propojení regionů zemí v oblasti Karpat prostřednictvím dopravní infrastruktury                řešené s ohledem na zájmy a ochranu přírody je předmětem protokolu k mnohostranné mezi-                národní dohodě o udržitelném rozvoji dopravní infrastruktury v karpatské oblasti (Protocol on                Sustainable Transport). Tento protokol ratifikovaly do konce roku 2017 tři země, v průběhu roku                2018 přibyl podpis České republiky, čímž vstoupil protokol v platnost (tj. byl ratifikován více než                polovinou zemí spadajících pod Karpatskou konvenci). Jako implementační aktivita směřující k                zachování karpatské biodiverzity je v současnosti realizován projekt TRANSGREEN - Integro-                vané plánování dopravní infrastruktury v Dunajsko-karpatském regionu ve prospěch obyvatel                a přírody spolufinancovaný ERDF, jehož snahou je hledat taková řešení rozvoje infrastruktury v                karpatském regionu, která budou mít co nejmenší dopad na místní přírodu. Projekt pod vede-                ním WWF spojuje odborníky z různých oborů (výzkum, státní správa, ochrana přírody, správci                infrastruktury, územní plánování) a různých států na podporu dialogu a začlenění různých úhlů                pohledu do procesu plánování a rozhodování o nových dopravních stavbách a poskytnout do-                poručení pro rozvoj bezpečnějšího a ekologičtějšího dopravního systému. Celkem se projektu                účastní 10 projektových a 9 asociovaných partnerů z celkem 6 zemí.                      Podrobná analýza aktuálního stavu a návrhy konkrétních opatření jsou realizovány ve čtve-                řici modelových území – viz Obr. 1:                • CZ/SK Beskydy / Kysuce                •  HU/SK/UA  trojmezí  Miskolc-Košice-Užho-                rod                • RO Deva – Arad                • RO Târgu Mureș                     Shodným znakem všech modelových území                je předpokládaný rychlý vývoj dopravní infra-                struktury v blízké budoucnosti zejména v rám-                ci sítě TEN-T a tím i velké ovlivnění dopravou                doposud nezasažených oblastí. V každém z mo-                delových území budou definována kritická mís-                ta na stávající infrastruktuře i  identifikovány                potenciální možné problémy v budoucnosti ve                vazbě na známé údaje o již připravovaných stav-                bách. Pro každé konkrétní kritické místo budou   Obr. 1: Modelové oblasti                navržena opatření k realizaci, aby mohla být za-                chována průchodnost i v budoucnosti.                      V roce 2018 probíhá intenzívní činnost na hlavních výstupech projektu, mezi které se řadí:                •  metodická příručka o harmonizaci zelené a dopravní infrastruktury v Karpatech – řešení                  konfliktů mezi dopravou a volně žijícími živočichy včetně speciální kapitoly zaměřené na do-                  poručení k provádění monitoringu účinnosti prováděných opatření. Jde o aktualizovanou a                  lokálně modifikovanou verzi celoevropského Handbooku zpracovaného v rámci akce COST                  341 (Iuell et al., 2003).                                                                                                          81","•  Katalogy opatření obsahující konkrétní řešení pro zlepšení infrastruktury realizované ve 4                  výše uvedených pilotních oblastech Karpat – ty jsou doplněny o:                    • monitoring aktuálního stavu a hloubkovou analýzu ekologických i infrastrukturních pro-                      blémů v každé oblasti                    • praktické nástroje, mezi něž patří připravená metodika pro větší zapojení širšího spektra                      stakeholderů do procesů plánování a přípravy staveb, vzdělávací modul pro posuzování                      vlivů na životní prostředí se zaměřením na ekologické koridory nebo aplikace pro zazna-                      menávání a analýzu míst srážek volně žijících živočichů se zvěří                    • návrh Strategického akčního plánu k Protokolu o udržitelné dopravě v Karpatech                    • komunikační aktivity, workshopy a konference na regionální i nadnárodní úrovni – velká                      závěrečná konference se odehraje v červnu 2019 v Bukurešti, vyjednává se o záštitě ru-                      munského předsednictví EU. Předcházet jí budou menší akce organizované v jednotlivých                      zemích zapojených do projektu.                     Hlavními cílovými skupinami jsou: státní správa na národní i regionální úrovni, sektorové                organizační složky státu, správci infrastruktury a veřejné služby, místní obyvatelé, zájmové sku-                piny včetně neziskových spolků (např. myslivci, lesníci aj.).                     Jedna z pilotních oblastí projektu se nachází na hranicích mezi Českou a Slovenskou re-                publikou. Jde o oblast nejzápadnějšího výskytu karpatských populací velkých šelem (Chapron,                2014). Primární zaměření terénních prací v této modelové oblasti je na identifikaci a analýzu                dopadů již existující dopravní infrastruktury. Je realizováno pět druhů monitoringu:                1) Vyhodnocení migrační průchodnosti existující dopravní infrastruktury pro živočichy - de-                   tailní fyzická kontrola a inventarizace všech existujících propustků, nadchodů a podchodů                   od šíře 5 m na dálnicích a silnicích I. třídy a vybraných silnicích druhé třídy a hlavních že-                   lezničních koridorech.                Výstupy: Stanovení migračního potenciálu daných úseků silnic/železnic a kategorizace průchod-                nosti objektů pro různé kategorie živočichů; Prostorová databáze/mapa průchodnosti silnic a                železnic v pilotní oblasti.                 2) Hodnocení propustnosti silniční sítě pro na migraci volně žijících živočichů na vybraných                   konfliktních bodech mezi zelenou a dopravní infrastrukturou – bylo provedeno měření a                   analýza intenzit dopravy pro různé části dne v týdenních kampaních na 38 úsecích silnic v                   zájmovém území Beskydy-Kysuce s cílem vyhodnotit vlastnosti dopravního proudu s ohle-                   dem na jejich propustnost pro migraci živočichů.                Výstupy: propustnost jednotlivých lokalit, typologie kritických míst.                 3) Sledování využívání podchodů a nadchodů živočichy - instalace a kontrola fotopastí na vy-                   braných nadchodech a podchodech.                Výstupy: statistika průchodů živočichů vybranými objekty ve vztahu k parametrům objektu.                 4) Sledování populace velkých šelem – se zaměřením na rysa ostrovida (možnost individuální-                   ho rozpoznání jedince na základě vzoru skvrn na srsti), instalace fotopastí v kvadrátové síti,                   sběr vzorků srsti a trusu pro genetické rozbory.                Výstupy: stanovení velikosti populace v zájmovém území, informace o pohybu jedinců a jejich                teritoriálních nárocích.                 5) Monitoring mortality živočichů na silnicích/železnicích - sledování mortality živočichů (ob-                   ratlovci) na vybraných úsecích dopravní infrastruktury, - extenzivní sledování (pracovníci                   CHKO, stráž přírody, v rámci ostatních prací v terénu, odborná veřejnost) i intenzivní moni-                   toring vybraných úseků (opakované procházení silnice v intervalu nejméně 2x měsíčně) a s                   doplněním záznamů z policejních statistik o nehodách.                 82","Výstupy: prostorová databáze s nálezy mortalit živočichů v pilotní oblasti a identifikace kritic-                kých úseků s častými případy střetu živočichů s vozidly.                     Mezi první výsledky projektu českých partnerů patří vyhodnocení migrační průchodnosti                existující dopravní infrastruktury pro živočichy v oblasti Beskyd a okolí. Zahrnuje detailní fyzic-                kou kontrolu a inventarizaci všech propustků, nadchodů a podchodů od šíře 2 m, vyhodnocení                aktuální intenzity dopravy na vybraných úsecích silnic a železničních tratí. Konkrétně jsou hod-                noceny dálnice a silnice I. třídy, vybrané silnice druhé třídy, hlavní želeiční koridory. Výstupem                je stanovení migračního potenciálu daných úseků silnic/železnic a kategorizace průchodnosti                pro různé kategorie živočichů zpracovaná v podobě prostorové databáze/mapy průchodnosti                silnic a železnic v pilotní oblasti.                    Most na dálnice D48 u Krnalovic (nedaleko Frýdku-Místku): rozměry migračního objektu                jsou pro zvěř optimální, omezením jsou však svodidla a přítomnost zastávky autobusu (Obr. 2a),                podloží je hliněné a světelnost i výška podmostí je velmi dobrá (Obr. 2b).                                    Obr. 2a: Most u Krnalovic                          Obr. 2b: Podmostí mostu u Krnalovic                     Most na dálnice D48 u zaniklého motorestu Hroch u Krnalovic (nedaleko Frýdku-Místku):                Nízký objekt s malou světelností a nevhodným dlážděným podložím bez hliněného povrchu                neumožňuje migraci pro větší savce (Obr. 3 a Obr. 3b).                                    Obr. 3a: Most u motorestu Hroch                    Obr. 3b: Podmostí mostu u motorestu Hroch                    Bariérový efekt železnice na migraci volně žijících živočichů: dvojkolejné železnice s vyšší                intenzitou provozu vedené v terénním zářezu jsou pro živočichy silnou bariérou (Obr. 4a u za-                stávky Střelná). Podmostí pod železnicí u Lidečka je tvořeno silnicí a vodním tokem (Obr. 4b).                Ani jedna možnost překonání železnice není pro větší savce optimální.                                                                                                               83","Obr. 4a: železniční trať u zastávky Střelná          Obr. 4b: podmostí železničního mostu u Lidečka                     Karpatská oblast stojí v oblasti rozvoje dopravní infrastruktury před bouřlivým rozvojem,                bez kterého by nešlo zajistit fungující systém dopravy, který je nezbytným předpokladem pro                kvalitu života občanů a umožňuje ekonomický růst a vytváření pracovních míst. Rostoucí in-                frastruktura a intenzity dopravy však s sebou nesou také riziko nadměrné fragmentace krajiny                a ohrožení citlivých unikátních ekosystémů Karpat. Při plánování dopravních staveb i při mo-                dernizaci stávajících je proto třeba brát dostatečné ohledy na podporu udržitelného rozvoje i s                ohledem na konektivitu krajiny a minimalizaci mortality na komunikacích i ostatních negativ-                ních vlivů (znečištění ovzduší, hluk, světelné emise aj.). Proto je velmi důležité se aktivně zapojit                do osvěty v problematice fragmentace krajiny dopravou, podílet se na přípravě strategických                dokumentů a plánovacích procesech s cílem uchovat biodiverzitu v území Karpat.                 Projekt  TRANSGREEN  (DTP1-187-3.1-TRANSGREEN)  je  spolufinancován  z  fondů  Evropské                unie (ERDF, IPA) prostřednictvím Programu nadnárodní spolupráce Interreg Danube (DTP) –                prioritní osa 3: Lépe propojený a energeticky zodpovědný Dunajský region – specifický cíl: Rozvoj                bezpečných dopravních systémů šetrných k životnímu prostředí a vyvážená dostupnost městských                a venkovských oblastí.                 Literatura                Alberton, M., Andresen, M., Citadino, F., Egerer, H., Fritsch, U., Götsch, H., Hoff-                       mann, C., Klemm, J., Mitrofanenko, A., Musco, E., Noellenburg, N., Pettita, M.,                       Renner, K., Zebisch, M. (2017): Outlook on climate change adaptation in the Car-                       pathian mountains. Nairobi, Vienna, Arendal and Bolzano: United Nations Environ-                       ment Programme, GRID-Arendal and Eurac Research, 56 s.                Anděl, P. (2013): Fragmentace krajiny dopravní infrastrukturou a její vliv na migrační podmín-                       ky živočichů. Životné prostredie, 47, č. 2, s. 90-94.                Dostál, I., Anděl, P., Havlíček, M. (2018): New Maps of the Transport Infrastructure’s Impact                       on Biodiversity. In: Lněnička, L. ed.: Proceedings of 25th Central European Conferen-                       ce Useful Geography: Transfer from Research to Practice. Masaryk Univerzity, Brno,                       s. 259-269.                Chapron, G., Kaczensky, P., Linnell, J. D. C. et al. (2014): Recovery of large carnivores                       in Europe’s modern human-dominated landscapes. Science, 346, p. 1517-1520. DOI:                       10.1126/science.1257553.                Iuell, B., Bekker, G. J., Cuperus, R. et al. (2003): Wildlife and Traffic: A European Handbook                       for Identifying Conflicts and Designing Solutions. KNNV Publishers, Brusel, 176 s.                PÚR ČR (2015): Politika územního rozvoje České republiky ve znění Aktualizace č. 1. Minister-                       stvo pro místní rozvoj ČR, Praha, https://www.uur.cz/?id=4758 (19. 9. 2018).                   84","Protocol on Sustainable Transport to the Framework Convention on the Protection and Sustai-                       nable Development of the Carpathians, http://www.carpathianconvention.org/protocol-                       -on-sustainable-transport.html > (19. 9. 2018)                  Summary                Biodiversity and transport infrastructure in the cross-border area                of Beskydy-Kysuce                Within Europe, the Carpathians represent an area of exceptionally well-preserved landscape                and unique nature. However, the growing transport infrastructure and the traffic intensities                bring the immediate risk of landscape fragmentation and threat to the natural wealth of the Car-                pathians. The countries involved in the Convention on the Protection and Sustainable Develo-                pment of the Carpathians are aware of these facts, so the Protocol on Sustainable Transport was                agreed. One of the implementation activities aimed to meet the objectives of the Protocol is the                ongoing international project TRANSGREEN - Integrated Transport and Green Infrastructure                Planning in the Danube-Carpathian Region for the Benefit of People and Nature in five count-                ries of the region. Within the Czech Republic, the project has one of its model areas in the cross-                -border region of Beskydy-Kysuce. Several field activities are ongoing in this area namely several                various types of monitoring to identify and analyse impacts of existing transport infrastructure                on ecosystems. Among the other project activities, the Methodological Guide to Harmonization                of Green and Transport Infrastructure in the Carpathians, based on the European Handbook                from COST 341 is worth mentioning or the draft of Strategic Action Plan for the Sustainable                Transport Protocol in the Carpathians.                 Keywords: biodiversity, transport infrastructure, cross-border Beskydy-Kysuce                Klíčová slova: biodiverzita, dopravní infrastruktura, pohraniční oblast Beskydy-Kysuce                                                                                                                                                     85","Vzdělávací projekt „Trvalá udržitelnost povodí Svitavy“                                      podle Strategického rámce ČR 2030                                              Alois Hynek, Doc. RNDr., CSc.                                                   hynek@sci.muni.cz                  Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno                        Povodí Svitavy je součástí povodí Moravy, jehož správou, provozem a údržbou vodních                toků a vodohospodářských objektů se zabývá Povodí Moravy s. p. Povodí Svitavy je spravováno                jeho závodem Dyje. Povodí Moravy s. p. neuvádí Svitavu mezi významnými řekami, byť jsou                na horním toku významné zásoby podzemních vod. Naše studium povodí Svitavy není ome-                zeno na hydrologické charakteristiky, jeho rámec je širší, daný jeho charakteristikami fyzicko-                geografickými a humánně geografickými se zaměřením na téma trvalé udržitelnosti vymezené                především podle vládního dokumentu Strategický rámec Česká republika 2030 (Kárníková, ed.,                2017).                                                                         Obr.1: Vládní dokument Strategický rámec Česká republika 2030 (Kárníková, ed., 2017)                 86","Tento dokument představuje národní přístup k dokumentu OSN z r. 2015, jenž vymezuje                celkem 17 základních cílů trvalé udržitelnosti (United Nations, 2015):                                                  Obr. 2: Cíle trvalé udržitelnosti (United Nations, 2015)                     Podívejme se nyní na vlastní povodí Svitavy, jejímž novým studiem z pohledu trvalé udrži-                telnosti se zabýváme od r. 2002. Jeho základní prostoralizaci na horní, střední a dolní tok podává                Tab. 1.                 Tab. 1: Povodí Svitavy – dílčí úseky                  Číslo povodí           Dílčí úseky                 Plocha [km ]          Průtok [m .s ]                                                                              2                                                                                                     -1                                                                                                  3                 4-15-02-01 až 035      horní Svitava po Semíč          426,612               2,11                 4-15-02-036 až 073     střední Svitava po Punkvu       544,145               3,59                 4-15-02-074 až 109     dolní Svitava po Svratku        178,155               5,11                 4-15-02                Svitava celá                  1148,912                5,11                     Překvapující je poměrně plošně malé povodí dolní Svitavy. V dřívějších verzích jsme řadili                povodí Punkvy k dolní Svitavě, což ale vede k prostorové asymetrii levostranné a pravostran-                né části povodí. Navíc je povodí dolní Svitavy atypické svým reliéfem, který zde má největší                vertikální relativní členitost v celém údolí Svitavy. Např. na okraji obřanské kotliny pod Hády                je relativní výškový rozdíl 210 m, v Adamově má niva Svitavy 245 m n. m. a hrana údolí Nad                Střelčím 527 m n. m., tedy výškový rozdíl 282 m. Říční pirátství na pravostranné rozvodnici                horní Křetínky ve spojení s jejím úzkým a hlubokým svojanovským údolím ukazuje na vliv                kolébavých tektonických pohybů v neogénu vyvolaném zřejmě doznívajícím tlakem Karpat na                Český masiv odpovídající závěrečné fázi Wilsonova cyklu.                    Povodí Svitavy najdeme na Základní vodohospodářské mapě ČR, 1:50 000, listy: 14-34, 24-                11, 24-12, 24-14, 24-21, 24-23, 24-32, 24-34, 24-41, 24-43.                    Pro předmět Z0131 Sustainability je vymezováno 20 dílčích povodí pro dvojice studentů,                kteří se jimi zabývají i v terénu (Tab. 2).                                                                                                               87","Tab. 2: Dílčí povodí Svitavy pro terénní studium                 čísla povodí             Plocha [km ]   dílčí povodí                území                                                    2                 1,2,3                        49,67      pramenná Svitava, Svitavy   bývalé Sudety                 4,5                          57,23      Vendolský, Sklené           bývalé Sudety                 6,7,8                        63,39      Radiměřský, Banín, Hynčina  bývalé Sudety, voda                 9-13                         58,84      Březová-Skrchov             bývalé Sudety                 14-19                        52,64      Skrchov-Letovice            mezipovodí                 20-27                        58,20      horní Křetínka              část bývalých Sudet                 28-32                        56,27      střední/dol. Křetínka       vodní nádrž                 33-35, 39-41,45              64,20      Letovice-Skalice, Výpustek  mezipovodí                 36-39                        57,03      Semíč                       Malá Haná                 42-44, 46,47                 63,06      Úmoří+mezipovodí u Skalice  Kunštát                 48-54                        76,51      Bělá, Boskovice             vodní nádrž                 55-59, 67-70                 69,10      Blanenenský prolom, Blansko  Rájec-Blansko                 60-66                        68,88      Býkovka                     Lysice, Černá Hora                 74-79                        49,91      Luha/Punkva                 Drahanská                 81-88                        66,08      Bílá voda                   Drahanská                 80, 89-92                    54,40      Punkva                      Moravský kras                 71-73,93-97                  50,67      Blansko-Adamov              údolí s tunely, žleby                 98-104                       70,04      Křtinský potok              Jedovnice, Adamov                 105-108                      33,74      Adamov-Obřany               údolí s tunely, žleby                 109                          33,20      Obřany-soutok se Svratkou   Brno                 celá Svitava                    1148,91                     V terénním průzkumu je důležité dodržet bezpečnostní pravidla, jejichž znalost je součástí                bezpečnostního školení v úvodním semestru studia. Jde především o výstroj, vybavení, bezpeč-                ný pohyb včetně komunikací, jen ve veřejném prostoru, počasí, tvary reliéfu, odhad ohrožení,                mobilní kontakt/GPS atd. v souladu s bezpečnostními pravidly pro terénní cvičení stanovenými                Geografickým ústavem PřF MU.                      Naším základním metodologickým přístupem je pojetí Foucaulta (1977), který je označuje                jako dispozitiv. Podle něj se jedná o soubor praktik diskursívních i nediskursívních, zahrnující                vědecké výpovědi, filosofické systémy, instituce, zákony, normy a předpisy. Obsah tohoto přístu-                pu je ovšem geografický, především jde o formy/typy prostorovosti, jíž jsou místa (topy a chory),                území, krajiny a regiony.                      Podívejme se nyní na stručné resumé výsledků studentských projektů v zimním semestru                2017 v učebním předmětu Z0131 Sustainability provozovaném Geografickým ústavem PřF MU                Brno.                 Simona Bočková, Mikuláš Blatný:                Zhodnocení mezipovodí Svitavy v úseku Letovice-Skalice z hlediska trvalé udržitelnosti – hos-                podářský model: hospodářské instituce, hospodaření se zdroji, brownfields/zpustlé stavby a po-                zemky, infrastruktura, věda, výzkum a inovace.                 Anita Fulajtárová:                Povodí Křtinského potoka: přírodní a kulturní krajinné ekosystémy, sídla Křtiny, Jedovnice a                Adamov – SWOT analýza podle ESPECT (Hynek et Hynek, 2005), návrhy změn.                 88","Daniel Lengal, Filip Hermann:                Povodí Úmoří a přilehlé mezipovodí Svitavy: přírodní a kulturní krajinné ekosystémy - jejich                složky a celky, SWOT expertíza obcí, dopravní síť, nestátní aktéři a komunity/svazky obcí, adap-                tace sídel na změny klimatu.                 Jaroslava Ježková, Kristýna Jiráčková:                Koncept trvale udržitelného povodí Semíče: přírodní a kulturní krajinné ekosystémy - jejich                složky a celky, ekosystémové služby, programy rozvoje obcí s ohledem na trvalou udržitelnost,                hodnocení povodí metodou LANDEP (Miklós, Špinerová, 2019).                 Martin Kadlec, Vojtěch Kroupa:                Expertiza trvalé udržitelnosti povodí Bělé: přírodní složky, sídla, kultura/životní styl, ekosysté-                mové služby krajinných ekosystémů, Pavlovské mokřady.                 Barbora Květoňová, Juraj Pajor:                Trvalá udržitelnost povodí horní Křetínky z pozice fyzické a humánní geografie – analýza slo-                žek krajinných ekosystémů, jejich ekosystémové služby, místní akční skupiny, analýza podle                ESPECT (Hynek et Hynek, 2005).                 Lucie Maršálková, Simona Sroková:                Povodí Luhy: jeho rekognoskace, FG charakteristiky. Trvalá udržitelnost v plánech obcí a regio-                nů – souhrn. Návrhy na zlepšení.                Kateřina Machová, Barbora Štěpánová:                Střední a dolní Křetínka:  rekognoskace, FG charakteristiky. Trvalá udržitelnost obce Svojanov.                Kavinský potok. Přírodní park údolí Křetínky. SWOT analýza.                 Tereza Válková, Matúš Eduard Novák:                Brněnská Svitava: FG charakteristika, společnost, politika, ekonomie, kultura, technologie. Eko-                systémy – jejich služby. Návrhy úprav nábřeží.                 Marie Olšanská, Denisa Simerská:                Povodí Svitavy mezi Blanskem a Adamovem: ekosystémy, společnost, politika, ekonomie, kul-                tura. Přírodní složky a jejich vazebnost. Historie, land cover. Trvalá udržitelnost rozvoje území.                Veřejné mínění, doprava, cestovní ruch.                 Kateřina Prokešová, Pavel Studénka:                Povodí Bílé vody: krajinné ekosystémy, společnost, kultura, technologie. FG komponenty a                kompozita. Přírodní rezervace Bílá voda.                Veronika Mračková, Mariya Sydoruk:                Povodí Býkovky: FG složky a celky. Analýza rozvojových dokumentů vybraných obcí a mikro-                regionů – Černá Hora, Lysice – expertíza, shrnutí.                 Jiří Válek, Simona Szymszová:                Povodí Punkvy: poloha, historie využití země. FG složky a celky. Obyvatelstvo, politika, ekono-                mie, kultura. MAS Moravský kras a spolky pro rozvoj. Punkva v CHKO Moravský kras.                      Zvláštní pozornost byla věnována údolí Svitavy mezi Blanskem a Obřany, jež označujeme                jako Adamovský průlom Svitavy (APS). Jeho prostorové vymezení nenajdeme v běžně respek-                tovaném regionálním členění reliéfu ČR, jen zmínku (Demek, Mackovčin, eds., 2006, s. 56).                Tímto průlomovým údolím se přitom zabýval Demek ve své kandidátské práci (Demek, 1956).                                                                                                              89","To Mauer (2013), tehdejší ředitel Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, jenž se                rozkládá mezi Blanskem a Brnem a zahrnuje i náš APS, píše o jeho reliéfu: „Terén je velmi členi-                tý s výraznými hlubokými údolími a žleby, zvláště protékajících řek“. Údolí Svitavy je uvedeno v                programu NATURA 2000 (2017) pod označením CZ0624132 jako významná evropská lokalita                s lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích, bučiny asociace Asperulo-Fagetum, du-                bohabřiny asociace Galio-Carpinetum, chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů,                lokalita kovaříka (Limoniscus violaceus).                      V prostoralitě APS můžeme rozlišit:                •  dominantní Adamov (4 582 obyv., 2017), který jako jediný patří v KLVS do územně správního                  obvodu ORP Blansko, má územní plán, patří do národní sítě Zdravých měst ČR s komunit-                  ním plánem zdraví a kvality života– koordinátoři RNDr. Karel Truhlář a Mgr. Dobra Mose-                  rová. ZŠ Adamov má program environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty 2016/17, který                  koordinuje Mgr. Lenka Dohová.                •  Územně správní obvod ORP Šlapanice: Vranov, Babice, Bílovice, Kanice, Ochoz a Řícmanice                •  městské částí Brna – Útěchov, Soběšice, Obřany                •  Mikroregion Časnýř: Babice, Bílovice, Kanice, Ochoz a Řícmanice – předseda ing. Vladimír                  Kalivoda                •  CHKO Moravský kras                •  Školní lesní závod Masarykův les v Křtinách – plošně dominující aktér/aktant.                 To jsou rozhodující aktéři v prostorovosti trvalé udržitelnosti. K nim je potřeba ještě přiřadit:                •  Povodí Moravy, závod Dyje                •  Správa železniční dopravní cesty, oblastní ředitelství Brno (Kounicova ul.)                •  ÚHÚL Brandýs n. Labem – oblastní plán rozvoje lesů: Drahanská vrchovina                •  Vodárenská akciová společnost a Brněnské vodárny a kanalizace                •  Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje                •  poskytovatelé turistických/cestovních/ubytovacích/stravovacích služeb                •  chataři/chataření dříve a dnes, rybáři, turisté, vodáci                •  aktanti -  řeka Svitava a její přítoky, lesy, železnice 260, sídla, ale i opuštěné zpustlé stavby/                  brownfields – ADAST, LDN Babice.                      V rámci vymezení cílů a opatření podle vládního dokumentu ČR 2030 (Kárníková, ed.,                2017) můžeme pro APS najít tato témata:                  1. Podpora rodin, postižených, seniorů                  2. Důstojná práce                  3. Zlepšení vzdělávání včetně celoživotního                  4. Přístupnost veřejného zdravotnictví                  5. Zdravý životní styl                  6. Omezování návykových a škodlivých látek, hluku                  7. Podpora kulturních organizací, jejich kreativity                  8. Podpora SME                  9. Investice do výzkumu a vývoje                10. Spolupráce univerzit a podniků                11. Snižování emise skleníkových plynů                12. Zvyšování materiálové a energetické hospodářské účinnosti                13. Využívání domácí zemědělské produkce                14. Trvalá státní kontrola kritické infrastruktury                15. Dopravní, energetická, vodohospodářská a informační dostupnost                 90","16. Účinnost využívání veřejných financí, finanční gramotnost                17. Politika kulturní krajiny – správa, cíle, opatření, veřejný zájem, prostupnost                18. Ekologické zemědělství                19. Travní a lesní porosty                20. Rozmanitost a stabilita biodiverzity, geodiverzity                21. Podpora přírodě blízkých krajinných ekosystémů včetně lesních                22. Zlepšování vláhové bilance krajiny                23. Ochrana půd před erozí a znečišťováním                24. Veřejná kontrola prostorového plánování                25. Zajištění závazných standardů základních veřejných služeb, občanského vybavení                26. Podpora bydlení                27. Snižování sociálních rozdílů a konfliktů,                28. Obnova zpustlých ploch a budov                29. Věková a sociální přijatelnost sídel                30. Snižování uhlíkové stopy a energetické náročnosti v sídlech, životním stylu, dopravě                31. Zkvalitňování sídelní zeleně, možnosti chůze, cyklistiky                32. Produkce, třídění a využívání odpadu                33. Politika udržitelného rozvoje sídel, Místní agendy 21                34. Náklady a kvalita veřejné správy sídel (politics)                35. Koordinace dílčích politik (policy), jejich strategie/zacílení, rozhodování a výkonu                36. Rovnováha občanství a vládnutí, přístupnost veřejné politiky (polity)                37. Nejen informační, ale i znalostní sítě                                                               Obr. 3: Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny MENDELU                                                                                                          91","Pro nedostatek místa zmíníme jen stručně některé ukázky aplikace Foucaultova dispozitivu                ve studiu trvalé udržitelnosti povodí Svitavy podle dokumentu ČR 2030 (Kárníková, ed., 2017):                      V kulturních službách krajinných ekosystémů APS by neměla chybět Kniha lesů, vod a strá-                ní (Neumann, 1972), Liška Bystrouška (Těsnohlídek, 1957) a její operní verze (Janáček, 1924),                Janáčkova varhanní škola na Kounicově ulici spolu s nedalekou plastikou lišky Bystroušky. Rov-                něž projekt Vranovsko-křtinsko-lichtenštejnského areálu stojí za inspiraci pro tvorbu kulturní                krajiny (Golec, 2014).                      V neustávajících diskusích o kvantitativních a kvalitativních metodách ve studiu prostoro-                vosti je na čase přejít k rozlišení povrchových a hloubkových metod poznání (např. Cloke et al.,                2004). Použití hloubkových metod poznání Malé Hané, např. participativních, etnografických/                sociolingvistických, může postavit pohled Krajského úřadu v Brně na disparitní Velkoopatovic-                ko do zcela jiného světla. Rovněž posun od „unavené“ aplikované geografie ke geografickým ex-                pertizám může podstatně zvýšit relevanci geografie. Další metody jsou uvedeny v článcích Hy-                nek, Novotný, Snopková (2016), Hynek, Novotný, Svobodová (2017), Hynek, Novotný (2017).                    Pro geografické myšlení je významnou inspirací nejen myšlení Foucaulta (1977), ale rovněž                myšlení Deleuze, nejnověji rozvíjené např. Jane Bennett v monografii zabývající se politickou                ekologií věcí (Bennett, 2010).                 Literatura                Bennett, J. (2010): Vibrant matter. A political ekology of things. Duke University Press, Dur-                       ham and London, 176 s.                Cloke, P., Cook, I., Crang, P., Goodwin, M., Painter, J., Philo, C. (2004): Practising human                       geography. SAGE Publ. Ltd., London, 416 s.                Demek, J., Mackovčin, P. eds. (2006): Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČR. 2. upravené vy-                       dání. MŽP ČR, Brno, 582 s.                Demek, J. (1956): Geomorfologické poměry povodí průlomového údolí řeky Svitavy mezi Blan-                       skem a Bílovicemi nad Svitavou. Kandidátská dizertační práce, Přírodovědecká fakulta,                       Brněnská univerzita, Brno, 163 s.                Foucault, M. (1977): The Confession of the Flesh“ interview. In:  Gordon, C., ed. (1980): Po-                       wer/Knowledge Selected Interviews and Other Writings. s . 194–228.                Golec, M. (2014): Vranovsko-křtinský lichtensteinský areál. Acta Mus. Moraviae, Sci. soc.                       XCIX, č. 2, s. 235–250.                Hynek, A., Hynek, N. (2005): The Scientific and Political Framings of Spatial Sustainability                       – The Strategy of Regional Sustainability for the NUTS III The Highland, Czech Re-                       public. Studia i materiały Wydziału architektury Politechniki Wrocławskiej 1, Oblicza                       Równowagi Aspects of Equilibrium, International Conference on Architecture, Urban                       design, Planning at Treshold of UN Decade of Education for Sustainable Develepment,                       Wrocław, 23-25.06.2005. Alina Drapella-Hermansdorfer, Krzystof Cebrat, eds.Oficína                       Wydawnicza Politechniki Wrocławskiej, Wrocław,  s. 363-370.                Hynek, A., Novotný, G., Snopková, D. (2016): Povodí Horni Svitavy-  vzdělávací projekt. In:                       Herber, V. ed.: Fyzickogeografický sborník 14. Fyzická geografie a krajinná ekologie: vý-                       zkum a vzdělávání. Masarykova univerzita, Brno, s. 23-30.                Hynek, A., Novotný, G., Svobodová, V. (2017): Humánní geografie ve výuce trvalé udržitel-                       nosti a urbánních a rurálních studií. In: Herber, V. ed.: Fyzickogeografický sborník 15.                       Fyzická geografie – krajinná ekologie – udržitelný rozvoj. Masarykova univerzita, Brno,                       s. 51-59.                   92","Hynek, A., Novotný, G. (2017): Přístupy k prostoralizaci povodí Svitavy: geografický vzděláva-                       cí projekt. In: Herber, V. ed.: Fyzickogeografický sborník 15. Fyzická geografie – krajinná                       ekologie – udržitelný rozvoj. Masarykova univerzita, Brno, s. 123-130.                Janáček, L. (1924): Příhody lišky Bystroušky, opera o třech dějstvích. Národní divadlo Brno,                       premiéra 6. listopadu 1924.                Kárníková, A., ed. (2017): Strategický rámec Česká republika 2030. Úřad vlády České republi-                       ky, Odbor pro udržitelný rozvoj, Praha, 396 s.                Mauer, P. (2013): Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny MENDELU slaví 90 let od svého                       založení. Lesnická práce, 92, č. 8, s.7-8, http://www.lesprace.cz/casopis-lesnicka-prace/                       (6. 5. 2018)                Miklós, L., Špinerová, A. (2019): Landscape-ecological Planning LANDEP. Springer Nature                       Switzerland AG, Cham, 236 s.                NATURA 2000 (2018): Evropsky významné lokality v České republice. CZ0624132 - Údolí Svi-                       tavy, http://www.nature.cz/natura2000-design3/hp.php (16. 11. 2018)                Neumann, S. K. (1972, původně 1914): Kniha lesů, vod a strání. Praha, Odeon, 69 s.                Těsnohlídek, R. (1957, původně 1920): Liška Bystrouška. Ilustrace Stanislav Lolek. 6. vyd.                       Krajské nakladatelství v Brně, Brno, 230 s.                United Nations (2015): Transforming our World: The 2030 Agenda for Sustainable Develop-                       ment. 41 s.  dostupné https://sustainabledevelopment.un.org/                 Summary                Educational project ´The Svitava-river drainage basin sustainability´ according to                the Czech Republic 2030                The Czech version of The 2030 Agenda for Sustainable Development, United Nations, 2015,                includes six main domains: people and society, reliable governance, economic model, global de-                velopment, resilient ecosystems, municipalities and regions. In the autumn 2017 course Z0131                Sustainability at the the Department of Geography, Faculty of Science, Masaryk University in                Brno students tried to apply mentioned domains in the Svitava-river drainage basin (about                         2                1,100 km ). Their studies included secondary data and primary data from  fieldwork, linked                with idea of educational objectives by Marzano/Kendall and enactive learning respecting Fou-                cault´s concept of dispositif. They are practically trained in the art of geographical expertise                overcoming thesis ´how things are´ to formulating targets and measures in sustainability.                 Key words: sustainability, Agenda 2030, fieldwork, enacting learning, geographical expertise                Klíčová slova: trvalá udržitelnost, Agenda 2030, terénní studium, zjednávací učení, geografická                expertiza                                                                                                                                 93","FYZICKOGEOGRAFICKÝ  SBORNÍK  16                         PHYSICAL  GEOGRAPHY  PROCEEDINGS  16                                       Fyzická geografie a krajinná ekologie –                                            výzkum, výuka, aplikace                             Physical Geography and Landscape Ecology –                                 Research, Education and Applications                                         Příspěvky z 35. výroční konference Fyzickogeografické sekce                         České geografické společnosti konané 13. a 14. února 2018 v Brně                                                   Editor: RNDr. Vladimír Herber, CSc.                                  Vydala Masarykova univerzita, Žerotínovo nám. 617/9, 601 77 Brno                                                      1. vydání, 2018                                                        ISBN 978-80-210-9149-8"];