Výzkum v didaktice cizích jazyků II

Kapitola

Zdvořilostí výrazy ve výuce ruského jazyka na ZŠ z pohledu učitele – metodologie a první výsledky pilotáže

Janina Krejčí
Rok vydání: 2019

https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.P210-9547-2019-7
Zdvořilostí výrazy ve výuce ruského jazyka na ZŠ z pohledu učitele – metodologie a první výsledky pilotáže pdf, 517KB

Abstrakt

Součástí rozvoje sociolingvistické kompetence jako dílčí složky komunikační kompetence je vyučování zdvořilostních výrazů, jejichž osvojení umožňuje komunikovat v souladu s existujícími společenskými normami. V tomto textu jsou představeny výsledky výzkumného šetření v rámci pilotáže, cílem kterého bylo zjistit, jak čeští učitelé nahlížejí na rozvoj sociolingvistické kompetence a výuku zdvořilostních výrazů v hodinách ruského jazyka na základních školách.

Klíčová slova

komunikační kompetence, sociolingvistická kompetence, výuka ruského jazyka, zdvořilostní výrazy, učitel, kvalitativní výzkumné šetření.

Reference

Bachman, L. (1990). Fundamental considerations in language testing. Oxford: Oxford University Press.

Brown, P., & Levinson S. C. (1987). Politeness: Some universals in language usage. Cambridge: Cambridge University Press. https://doi.org/10.1017/CBO9780511813085

Byram, M. (1997). Teaching and assessing interkurtural communicative competence. Clevedon: Multilingual Matters.

Canale, M., & Swain, M. (1981). A theoretical Framework for communicative competence. In A. Palmer, P. Groot, & G. Trosper (Eds.). The construct validation of test of communicative competence, (pp. 1–36). Washington D. C.: Georgetown University.

Celce-Murcia, M., Dörnyei, Z., & Thurrell, S. (1995). Communicative competence: A pedagogically motivated model with content specifications. In Issues in Applied Linguistics, 6(2), 5–35. Los-Angeles: University of California.

Cohen, L., Manion, L., & Morrison, K. (2011). Research methods in education (7th ed.). London: Routledge.

Gay, L. R., Mills, G. E., & Airasian, P. (2006). Educational research: Competencies for analysis and applications. Columbus: Merrill Greenwood.

Goffman, E.(1967). Interaction rituals: Essays in face to face behavior. New York: Anchor Books.

Hedge, T. (2000). Teaching and learning in the language classroom. Oxford:  Oxford University Press

Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál.

Jelínek, S., Alexejeva L. F., Hříbková, R., Žofková, H. (2007). Raduga po-novomu 1. Učebnice. Praha: Fraus.

Knappová, M. (2017). Otčestvo. In P. Karlík, M. Nekula, & J. Pleskalová (eds.). CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. Brno: Masaryková univerzita. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/OT%C4%8CESTVO

Leech, G. (2014). The pragmatics of politeness. Oxford, New York: Oxford University Press. https://doi.org/10.1093/acprof:oso/9780195341386.001.0001

Littlewood, W. (1981). Communicative language teaching. Cambridge: Cambridge University Press.

Locher, M. A., & Graham S. L. (Eds.). (2010). Interpersonal pragmatics. Berlin: De Gruyter. https://doi.org/10.1515/9783110214338

Miles, M. B., Huberman, M. A., & Saldaña, J. (2014). Qualitative data analysis: A methods sourcebook. London: Sage. 

Mills, S. (2015). Language, culture and politeness. In F. Sharifia, The Routledge handbook of language and culture (pp. 129–140). Abingdon, UK: Routledge.

Munby, J. (1981). Communicative syllabus design: A sociolinguistic model for designing the content of purpose-specific language programmes. Cambridge: Cambridge University Press

Píšová, M. & Kostková, K. (2015). Didaktika cizích jazyků. In I. Stuchlíková, & T. Janík (Eds.), Oborové didaktiky: vývoj – stav – perspektivy (pp. 67–92). Brno: Masarykova univerzita.

Průcha, J. (2002). Moderní pedagogika. Praha: Portál.

MŠMT. (2017).  Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: MŠMT. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/ucebni-dokumenty

Richards, J. C., & Rodgers, T. S. (1999). Approaches and methods in language teaching. Cambridge: Cambridge University Press.

Savignon, S. J. (1983). Communicative competence: Theory and classroom practice. Reading, MA: Addison-Wesley.

Sellers, S.C. (2002). Testing theory throught teaching theatrics. Journal of Nursing Education, 41(11), (pp. 498–500).

Spencer-Oatey, H. (2007). Theories of Identity and the Analysis of Face. Journal of Pragmatics, 39(4), 639–656. https://doi.org/10.1016/j.pragma.2006.12.004

MŠMT. (2002). Společný evropský referenční rámec pro jazyky. Praha: MŠMT. Dostupné z: http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/spolecny-evropsky-referencni-ramec-pro-jazyky

Strauss, A., & Corbin, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Nakladatelství Albert.

Švaříček, R., & Šeďová, K et al. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál.

Terkourafi, M. (2016). The linguistics of politeness and social relations. In K. Allan, The Routledge handbook of linguistics (pp. 221–235). Abingdon, UK: Routledge.

Van Ek, J. (1987). Objectives for foreign language learning. Strasbourg: Council of Europe.

Žofková H., Eibenová, K., Liptáková, Z., & Šaroch, J. (2002). Pojechali 1. Ruština pro základní školy. Učebnice. Praha: SPL – ALBRA.

Watts. R. J. (2003). Politeness. Cambridge: Cambridge University Press. https://doi.org/10.1017/CBO9780511615184