Princip autonomie vůle stran je jednou ze stěžejních zásad ovládajících mezinárodní právo soukromé a procesní. Projevy tohoto principu se různí v závislosti na oblasti, ve které se pohybujeme. V oblasti kolizní se jedná o volbu práva, v oblasti procesní o volbu způsobu řešení sporů, případně prorogaci. Tento princip se projevuje i v oblasti unifikovaných hmotných norem (možné dispozice stran) či nestátních prostředků úpravy. Princip autonomie vůle je nejdéle a v nejširší míře akceptován v oblasti smluvních závazkových vztahů, kde představuje základní východisko. Postupně se však prosazuje i v jiných oblastech soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem (v závazcích mimosmluvních, v oblasti rodinných či dědických vztahů). To dokládají předpisy přijaté na mezinárodní, unijní i vnitrostátní úrovni. Sekce bude věnována principu autonomie vůle stran, jeho projevům, omezením a právní úpravě na mezinárodní, unijní a vnitrostátní úrovni. Vítány jsou příspěvky věnující se nejen oblasti smluvních závazkových vztahů, ale také dalším oblastem soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem. Příspěvky mohou být věnovány projevům autonomie vůle v oblasti kolizní (volba práva), procesní (prorogace, projevy autonomie vůle v mezinárodním rozhodčím řízení či alternativních způsobech řešení sporů), unifikovaných přímých norem nebo nestátních prostředků úpravy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem.